Tato práce informuje, na základě Evropské úmluvy o krajině, o
chápání pojmu „krajinný ráz“ a o možnostech a způsobech ochrany
krajinného rázu ve vybraných evropských zemích. Pojem „krajinný
ráz“ je nesnadné definovat, a to především vzhledem k jeho
subjektivnosti, tedy tomu, že každý člověk ho může chápat
rozdílně.  Dále je obtížné tento pojem vymezit a aplikovat na
různé typy kulturních krajin, pro jeho samotnou podstatu, a
sice že krajinný ráz je specifikum každé krajiny, tedy to, čím
se jednotlivé krajiny od sebe liší. Krajinný ráz má ale i
druhou rovinu, objektivně zhodnotitelnou. Objektivně lze
zhodnotit přírodní, historické či kulturní charakteristiky
krajinného rázu. Při ochraně krajinného rázu je nutná souhra
objektivního i subjektivního, široká spolupráce expertů i
laiků, protože ti všichni jej utváří a stopy jejich existence v
krajině jsou jeho součástí. Bez lidí, obyvatel krajiny, by
nebyl krajinný ráz. Jejich zapojení je tedy nutným předpokladem
jeho ochrany.