Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Ústav hudební vědy Hudební věda Bc. Radim Plšek Mirko Hanák - žák Leoše Janáčka Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Jiří Zahrádka, Ph.D. 2015 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou práci vypracoval samostatně s použitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne 29. dubna 2015 Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu práce Mgr. Jiřímu Zahrádkovi, Ph.D. za ochotné, trpělivé vedení a čas, který mi věnoval, a také za zpřístupnění edice korespondence Leoše Janáčka, dále Mgr. Lence Černíkové Ph.D. z Ostravského muzea za velice vstřícné jednání, účinnou pomoc při vyhledávání materiálů a pramenů a za cenné rady, a v neposlední řadě, zaměstnancům Hudebního oddělení MZM za trpělivost. Obsah 1. Úvod 2 2. Stav bádání 4 3. Slavkovský rodák 8 4. Varhanická škola - Leoš Janáček 11 4.1 Léta na varhanické škole 12 4.2 Výuka hudební teorie 16 4.3 Absolventská mše 20 4.4 Amerika 22 4.5 Vztah s Leošem Janáčkem 24 5. Krakovská konzervatoř a první světová válka 29 6. Mirko Hanák a ostravská divadelní scéna 35 6.1 Ve stínu Emanuela Bastla 37 6.2 Ve stínu Jaroslava Vogela 40 6.3 Ve stínu mladé generace 45 6.4 Mirko Hanák a Milan Balcar 48 7. Mirko Hanák-skladatel 53 8. Seznam skladeb a jejich provedení 61 9. Závěr 72 10. Resumé 75 11. Zusammenfassung 76 12. Summary 77 13. Prameny 78 14. Literatura 91 Přílohy 96 1. Úvod Tato práce představuje osobnost a dílo Mirko Hanáka, dirigenta, skladatele. Před započetím samotné práce na tomto textu stojí zjištění, že Mirko Hanák je dnes již téměř zapomenutou osobností. Jedním z prvních východisek je skutečnost, že je žákem Leoše Janáčka a fakt, že Janáčkovi žáci hráli významnou roli v kontextu vývoje hudební Ostravy, a dalším je skutečnost, že byl dlouholetým dirigentem ostravského divadla v nejpohnutějších dobách jeho historie. Motivem k sepsání této stati je tedy přesvědčení, že by si tato osobnost zasloužila více pozornosti, přinejmenším prostřednictvím souhrnného vhledu do jeho života a díla. Výchozí oblasti dosavadního bádání ve vztahu k Mirko Hanákovi jsou dvě. Jednak je to linie pojednávající o hudební historii Ostravy a jejích osobnostech a druhou je Janáčkovské bádání. První z nich je početný, systematicky postupující literární soubor, který zahrnuje obecné hudební dějiny Ostravy, monografie místních institucí, jednotlivých hudebních těles, škol nebo osobností, ale také třeba studie mapující místní německou kulturu. Tato práce by mohla tento aparát doplnit, zejména svou ambicí zhodnotit Hanákovo působení v ostravském divadle. Druhá linie je již dnes relativně rozvětveným souborem prací s mnoha uspokojivými výsledky a s velmi širokým záběrem, je to především Janáčkova biografie, dílo, mnohá kritická vydání, edice, jednotlivé studie nebo práce teoretické, jedním z posledních projektů je edice jeho korespondence. Zdá se, že v poslední době se ale toto bádání rozšiřuje rychleji do různých vzdálenějších oblastí a jednou z nich je práce pedagogická. Naše práce tedy může být příspěvkem i zde. Popsané oblasti tedy budou podstatným způsobem ovlivňovat i samotnou strukturu, ke které se právě dostáváme. Dalšími faktory, ovlivňující tuto strukturu, jsou skutečnosti, že Mirko Hanák nestudoval jen u Janáčka, ale i na konzervatoři v Krakově, a vedle své práce dirigentské byl také skladatelem. První kapitola bude tedy stručně shrnovat jeho životopis, bez zvláštního důrazu na vytčené oblasti zájmu. Druhá kapitola podrobně zkoumá léta strávená na Varhanické škole a vztah k Leoši Janáčkovi. Další kapitolou je logicky v chronologickém pořadí studium v Krakově a působení v Polsku. Následující kapitola 2 popisuje Hanákovo působení v Ostravě v kontextu vývoje NDMS a shrnuje jeho dirigentskou činnost a poslední dvě kapitoly se věnují jeho skladatelskému odkazu. 3 2. Stav bádání Jen velmi stručně je ve slovnících a literatuře popsán Mirko Hanák a i v tomto omezeném množství informací se vyskytují odchylky, jedná se zejména o místa působení v Polsku a Rusku, informace se různí v tom, zda tady působil jako sólista, koncertní mistr nebo dirigent, nejsou zde uvedeni oba jeho pedagogové houslí z krakovské konzervatoře, dále se jedná o dobu, kdy absolvoval francouzský jazykový kurz, apod. Nejstarším a základním dokladem slovníkovým jsou hesla Graciána Černušáka v PHSN1 a ČSHS2 , jejichž znění pravděpodobně Hanák sám autorizoval, stejně skromně pak zmiňují Hanáka Čeněk Gardavský (Skladatelé dneška3 ) a Jarmil Burghauser (Slavní čeští dirigentr). Nejvěrohodněji působí již rozšířené, řekněme novodobé, zpracování v Biografickém slovníku Slezska a Severní Moravy5 , jehož autorem je Ivan Měrka, najdeme zde téměř úplný soupis skladeb s rokem vzniku, libretisty, datem a místem uvedení. Poslední - nejpodrobnější je zpracování Kláry Kolofíkové v ČHSOI6 , i když ta z velké části vlastně vychází z předešlé práce Ivana Měrky. Kusé informace, i když zajímavým způsobem stylisticky zpracované, najdeme v magisterské práci Jiřího Siblíka7 . Obsahem a rozsahem textu ale zmíněná hesla nijak nerozšiřuje. 1 ČERNUŠÁK, Gracián [red.], HELFERT, Vladimír [red.]. Hanák, Mirko. In.: Pazdírkův hudební slovník naučný, II. část osobní, svazek 1, A - K. Brno, 1937 2 ČERNUŠÁK, Gracián. Hanák Mirko. In.: Československý hudební slovník I. A - L. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1963, s. 396 3 GARDAVSKÝ, Čeněk. Skladatelé dneška. Praha: Panton, 1961 4 BURGHAUSER, Jarmil. Slavní češti dirigenti. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. 5 MĚRKA, Ivan [autor]; MYŠKA, Milan [red.]. Hanák, Mirko. In.: Biografický slovník Slezska a Severní Moravy, sešit 4. Ostrava - Opava: Ostravská univerzita a nakladatelství OPTYS, 1995, s.41 - 43 5 KOLOFÍKOVÁ, Klára. Hanák, Mirko [heslo]. Český hudební slovník osob a institucí, [online], [cit. 2014-06-26]. Dostupné z: 7 SIBLÍK, Jiří. K dějinám hudby ostravského kraje. Základy hudebnosti a žáci Janáčkovy varhanické školy na Ostravsku. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, 1953. [magisterská diplomová práce] 4 Nejvíce pozornosti věnoval Hanákovi Ivan Měrka, který zpracoval několik článků v Ostravském kulturním zpravodaji (19718 ), Ostravském kulturním měsíčníku (19769 a 198110 ). Měrka se také, jako jediný, ujal zhodnocení Hanákovy dirigentské činnosti, a zdá se, že na Hanákovi si jeho dlouholeté práce s divadelním souborem také nejvíce cení, možná více než jeho tvorby, alespoň s odstupem let. Tyto příspěvky sice nepatří do okruhu odborné literatury, ale jsou z našeho pohledu velmi hodnotné, díky své jedinečnosti. Můžeme se domnívat, že jeho slova v mnohém pravděpodobně vychází z osobní zkušenosti, protože Ivan Měrka byl v letech 1953 - 1960 koncertním mistrem violoncell orchestru tehdy Státního divadla v Ostravě, přičemž není vyloučeno, že jej měl možnost vídat v divadle už dříve ve čtyřicátých letech, kdy v Ostravě studoval11 . Nejpodstatnější část Hanákových medailonů zabírá vždy popis jeho působení v ostravském divadle, ale je tady vždy stylizována do jakéhosi výčtu autorů a děl, které nastudoval s operním či operetním souborem během svého působení mezi léty 1922 - 1958, přičemž i zde se objevují odchylky. Navíc ČSHS uvádí, že zde působil ještě v roce 1961. Tuto problematiku zdánlivě nejpřesněji řeší Biografický slovník Slezska a Severní Moravy. Data provedení jednotlivých, Hanákem nastudovaných, premiér najdeme pouze v publikaci 60 let Státního divadla v Ostravě12 , ovšem vzhledem k povaze této práce a k nepřesnostem v rejstřících i v samotném textu, je orientace v údajích o jediném člověku velice obtížná. Slovníková hesla většinou u výčtu některých Hanákem uvedených děl končí a dále uvádí, zpravidla neúplný, soupis jeho vlastních skladeb. Slovníky se liší také ve výčtu jeho úspěšných skladeb, byť jsou to téměř vždy jen díla operetní. Všechny se ovšem shodují na tom, že největšího ohlasu dosáhla jeho Frajerečka z roku 1935, další operety Milostpánova komorná (1928) nebo Ať se mládí vydovádí (1939) následují v popularitě hned za ní. Jediným zdrojem 8 MĚRKA, Ivan. Osmdesátiny dirigenta. In.: Ostravský kulturní zpravodaj, 9,1971, s.17 9 MĚRKA, Ivan. Opuštěná taktovka. In.: Ostravský kulturní měsíčník, 1, 1976, s.9 1 0 MĚRKA, Ivan. Jubileum Mirka Hanáka. In.: Ostravský kulturní měsíčník, 9,1981, s.60 11 STEINMETZ, Karel. Měrka, Ivan [heslo]. Český hudební slovník osob a institucí, [online], [cit. 2014-06- 26]. Dostupné z: 1 2 WEIMANN, Mojmír [ed.] a SÝKOROVÁ-ČÁPOVÁ, Eva [ed.]. 60 let Státního divadla v Ostravě, nositele řádu práce. Ostrava: Státní divadlo v Ostravě, 1979 5 detailnějších informací o provádění Hanákových děl v českých a moravských operních domech je Česká operetní kronika13 Miroslava Šulce, ovšem tady jsou zase uvedena jen díla úspěšná. Poslední, nejméně významnou částí v tomto soupisu literatury, která by mohla přispět k profilu Mirko Hanáka, jsou různá hudebně-historická díla o Ostravě, která se vyznačují objemností a vysoce syntetizující metodologií, za všechny uvedu jednu práci kolektivu autorů pod vedením Karla Steinmetze a Jana Mazúrka - jejich poslední novinka Ostrava hudební1 *. Tato posledně jmenovaná kniha, stejně jako mnohé práce Ivo Stolaříka (např. Umělecká hudba v Ostravě 1918 - 193815 ) nebo Cyrila Vymetala (např. Divadlo a hudba na Ostravsku vjubilejním roce Leoše Janáčka16 ), můžou být zajímavým zdrojem pro seznámení se s místní hudební tradicí, a pomoci zasadit Mirko Hanáka do kontextu vývoje divadla v Ostravě. Pro část týkající se vztahu Hanáka s Leošem Janáčkem bude zásadní zdroj informací Janáčkova varhanická škola17 Ludvíka Kundery, ale i osobní zpovědi Mirko Hanáka Moje vzpomínky na mistra Leoše Janáčka18 , které mají ještě i svou verzi bez redakčních korektur v materiálech z pozůstalosti Mirko Hanáka1 9 . Aby bylo možné nějakým způsobem popsat přesah Janáčkova vlivu v Hanákově uměleckém životě, bude nutné se věnovat také významu 1 3 ŠULC, Miroslav. Česká operetní kronika 1863 -1948. Praha: Divadelní ústav, 2002 1 4 STEINMETZ, Karel - MAZUREK, Jan, et al. Ostrava hudební: vývoj hudební kulturyjednoho města v posledních 160 letech. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2014. 1 5 STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě 1918 -1938. Ostrava: Nakladatelství Tilia, 1997 1 6 VYMETAL, Cyril. Divadlo a hudba na Ostravsku vjubilejním roce Leoše Janáčka. Opava: Slezský ústav Československé akademie věd v Opavě, 1959 1 7 KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948.154 s., [2] s. příl. 1 8 HANÁK, Mirko. Moje vzpomínky na mistra Leoše Janáčka. In Leoš Janáček. Ostravsko k 30. výročí úmrtí. Sborník vzpomínek. Red. Ivo Stolařík. Opava: Slezský studijní ústav, 1958, s. 39-47 1 9 BmJA, [sine sign.] Vzpomínáme mistra Leoše Janáčka 6 Janáčkovy školy a její reflexi v díle, např. Pavla Blatného a dalších mnoha autorů ve sbornících z konference Janáčkiana2 1 . Pramennou základnu tvoří dvě části pozůstalosti Mirko Hanáka, z nichž jedna je uložena v archivu Ostravského muzea a jedna v archivu Moravského zemského muzea. V Ostravském muzeu je pozůstalost označena signaturami a přírůstkovými čísly a je zahrnuta do lístkového katalogu a obsahuje osobní doklady, fotografie, hudebniny. Druhá část je uložena v MZM (vše sine sign.) a obsahuje osobní doklady, soupisy repertoáru NDMS, hudebniny. Předmětem zkoumání by měly být všechny tyto položky archivu Ostravského muzea a Moravského zemského muzea z Hanákovy pozůstalosti, a dále korespondence Leoše Janáčka adresované Mirko Hanákovi a naopak z let 1911 - 1928. Nutné bude zpracovat uceleně životopis Mirko Hanáka se zvláštním zřetelem na studijní léta v Brně, dále pak doplnit tento životopis o další informace, týkající se dlouholetého působení v ostravském divadle, zejména jeho dirigentského působení v opeře a operetě v letech 1922 - 1958, případně začlenit toto působení do kontextu vývoje divadla, které v uvedené době prošlo mnohými změnami, politickými regulacemi a potýkalo se s existenčními problémy. Navrhuji zpracovat seznam Hanákova díla, včetně jeho případných nedokončených skladeb, dále připojit informace o jeho teoretických spisech a případně doplnit o publikační činnost, význam jeho díla dokumentovat dobovými reakcemi (recenze, kritiky), tvůrčí profil doložit citacemi pramenů. Za další možnost považuji doplnit tento profil informacemi z příp. korespondence či jiných pramenů z pozůstalostí dalších významných osobností (dirigenti, skladatelé, libretisty), se kterými se stýkal, a které byly nějakým způsobem spjaty s uměleckým životem, ať už v Ostravě či jinde. 2 0 BLATNÝ, Pavel. Janáčkova škola a její odlesk v současnosti. In Kapitoly z historie novodobé hudby na Moravě. Brno: Konvoj, 2001 2 1 BUČEK, Miloslav, et al. Leoš Janáček, jeho žáci, spolupracovnici a přátelé: sborník z 22. ročníku muzikologické konference Janáčkiana (Ostrava 4. a 5. června 1998). Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2000.117 s. 7 3. Slavkovský rodák Mirko (kratší podoba jména Miroslav ) Hanák, se narodil 4. září 1891 ve Slavkově u Brna jako manželský syn v rodině obuvnického mistra Šimona Hanáka a Marie Hanákové2 4 v domě číslo 147 (později se rodina zřejmě přestěhovala)2 5 a 7. září také pokřtěn beneficiátem Petrem Kosíkem2 6 . Po 4 letech měšťanské školy2 7 absolvoval privátní středoškolské studium. Hudbou se zabýval od 6 let, od 14 let hrál na housle v různých orchestrech při různých příležitostech - koncertních, divadelních a tanečních. Prvního hudebního vzdělání dostalo se mu od Josefa Šerého (*1.10. 1849 Valašské Klobouky - t4. 9. 1921 Slavkov u Brna), tamějšího ředitele kůru (v letech 1884 - 1921) a spoluzakladatele Farní cyrilské jednoty ve Slavkově (1885)28 , která zde pořádala koncerty a představení29 . Šerý byl také majitelem hudební školy ve Slavkově, a tak je možné, že Hanák navštěvoval právě tuto hudební školu3 0 . Toto jméno používal po celý svůj produktivní život. Poprvé se jméno Mirko objevuje v divadelním týdeníku z roku 1925 a také na pohlednici od Leoše Janáčka („r. 1925?" je připsáno tužkou, pravděpodobně M. Hanákem), dřívější výskyt není doložen, ale je patrné, že Hanák už o užití nějakého jiného, resp. pozměněného, křestního jména uvažoval dříve. V letech 1914 - 1919, kdy působil v Polsku, se podepisoval „Miloš Hanák". V tomto případě je to pochopitelné, zvlášť s přihlédnutím ke skutečnosti, že v programech z krakovské konzervatoře je uveden polsky jako „Mirostaw", což se mu nemuselo zamlouvat. Poté někdy po válce se přiklonil ke jménu Mirko, které se jménu Miroslav více podobalo. 2 3 V oficiálních dokumentech se objevuje výhradně Miroslav, výjimkou je vysvědčení z jazykové školy z roku 1933 na jméno Mirko Hanák. 2 4 MZM, [sine sign.] Rodný a křestní list, Vysvědčení 2 5 MZM, JA, V 73 / 92.928, Varhanická škola v Brně, zápisník k poradám, šk. r. 1910 / 1911, III. roč.; Zde si Janáček poznamenal adresu: Panská ul. č. 17 ve Slavkově u Brna; 2 6 Vztah k jeho rodišti, kde strávil pouze dětství - žil zde do svých 18 let, není nijak zvlášť doložen, existuje pouze soudní opis domovského listu z roku 1946, který je uložen v archivu OM, opis křestního a rodného listu a dvě fotografie (rodinná a školní), v době studií na Varhanické škole tady účinkoval s Cyrilskou jednotou a pro ČSHS uvedl, že tady poprvé zazněla jeho skladba Otče náš. 2 7 Vysvědčení ze 4. třídy měšťanské školy zmiňuje M. Hanák v dopise adresovaném zkušební komisi pro státní zkoušky z hudby v Praze. 2 8 MAJER, Jiří. Kapitoly z hudební minulosti města Slavkova. Slavkov u Brna: Městský úřad, 2003. 99 s. 2 9 Hanák měl na mysli i tento orchestr, ve kterém jistě účinkoval. 3 0 Když ve svých pamětech píše o Varhanické škole, zdůrazňuje, že „Kdo neměl větší předběžné hudební vzdělání, musel určitě počítat s tím, že bude I. ročník opakovat." 8 Vyzbrojen hudebním základem od Josefa Šerého odchází z prvního ročníku učitelského ústavu do Brna na odborné studium k Leoši Janáčkovi na Varhanickou školu (1908 - 1911). Zde absolvoval s úspěchem své absolventské práce - mše, která byla dvakrát provedena v Brně. Po tříletém studiu na varhanické škole odešel ještě v létě 1911 do Krakova, kde absolvoval roční vojenskou službu a poté nastoupil (od října 1912) na tamější konzervatoř. Zde absolvoval dvouleté studium, nejprve v houslové třídě Henryka Czapliňského a v druhém roce (1913/1914) u prof. Karola Wierzuchowského. Za první světové války působil jako koncertní mistr při vojenské hudbě u 93. pěšího pluku (v Šumperku, Krakově a Radomi), a podnikal s tímto souborem cesty do tehdejšího Ruska (Kyjev, Charkov), kde provedl mnohé sólové houslové koncerty světového repertoáru za doprovodu symfonického orchestru plukovních hudeb31 . Ke konci války ještě absolvoval státní zkoušky z houslí v Praze. Po válce se ucházel neúspěšně o místo dirigenta u šéfa ostravské opery Emanuela Bastla, který mu ovšem nabídl místo koncertního mistra. Stalo se tak, že hrál na tomto místě v ostravském divadle při prvním českém představení (byla to Libuše Bedřicha Smetany) v městském divadle v Moravské Ostravě dne 8. května 1919. Poté odchází s Antonínem Drašarem a s polovinou souboru k Divadlu sdružených měst východočeských (Pardubice, Chrudim, Náchod, Mladá Boleslav, Hradec Králové), kde zastával funkci dirigenta. Odtud odchází (pro platové nesrovnalosti) k českému divadlu v Olomouci, kde byl ředitelem Jaroslav Stuka-Wilkonski, ale za necelé 4 měsíce si pro něj ředitel Drašar přijel a vzal jej zpět s příslibem vyššího platu. Po odchodu ředitele Drašara se stává šéfem opery. Jako hostující dirigent pak provedl v Ostravě, s úspěchem, Bizetovu Carmen a v NDMS nastupuje jako dirigent opery a operety, počínaje sezónou 1922/1923. Na tomto místě setrvává až do odchodu do důchodu (1958). Někdy vletech 1919 - 1922, kdy působil u východočeského divadla, se seznámil s Janou Kovaříkovou (*12. 4. 1890 Plzeň - t23. 5. 1960 Dobříš), se kterou se během tohoto působení Mirko Hanák nikdy při svém působení v Polsku vojenský orchestr nedirigoval. Viz dopis pplk. Langera v podkladech pro slovníkové heslo ČSHS Mirko Hanák (ÚHV, Brno). 9 také oženil. Do Ostravy přichází i s Janou Hanákovou, která získává angažmá v činohře . Později z ostravského divadla, po údajném rozvodu, odchází3 3 . V létě 1931 píše Hanák pohled Milanu Balcarovi z chorvatského Dubrovní ku3 4 , kde je připojen podpis jiné členky ostravské činohry, Pavly Dokládalové. Ve svém životopisu v digitálním archivu NDM3 5 je uvedena jako „Dokládalová (později Hanáková) Pavla"36 - můžeme se tak domnívat, že právě s Pavlou Dokládalovou pak Hanák prošel druhým manželstvím. Přesto není známo, že by kdy měl nějaké potomky. V průběhu svého působení v Ostravě se soustavně vzdělával, podnikal studijní cesty po Evropě, kde se seznamoval se světovým operním repertoárem, v roce 1928 složil státní zkoušky ze sborového zpěvu v Brně a úspěšně studoval také francouzštinu a psychologii. Francouzský jazykový kurz absolvoval Hanák s velmi dobrým prospěchem vletech 1930 - 1933 na Soukromé škole jazykové Kobylského v Praze. Byl držitelem diplomu psychologického institutu v Bruselu37 . Ze svých stenografických záznamů přepsal Janáčkovy přednášky Nauky o sčasování a Nauky o skladbě z let 1909 - 1911. Napsal několik krátkých spisů, které obsahují faktografické údaje a poznámky nebo více či méně teoretické úvahy3 8 a byl dopisovatelem divadelního listu Moravskoslezského divadla. Podle elektronického archivu NDM byla poslední její sezóna 1930/1931 - v září a v říjnu 1931 už účinkovala pouze v reprízách v Kopřivnici a v Bohumíně. NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ. Elektronická databáze archivu NDM. Ostrava, (s.d.), [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: 3 3 Miloš Zbavitel dokládá její působení u ostravské činohry až do roku 1936, a pak další jedenáctileté působení 1939 - 1950. ZBAVITEL, Miloš. Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy ostravské činohry. Ostrava: Profil, 1985. s. 171 -192 3 4 OM, G 149. Dopisy kapelníka Mirko Hanáka. 9ks 3 5 NDM 3 6 Tamtéž. Poslední její sezónou v NDMSje 1931/1932. 3 7 OM, G 947/6240. Diplom Psychologického institutu v Bruselu (1933). 3 8 OM, H 5 730 - H 5 739. rkp, strojopisy, pozn. Mirko Hanáka. (Obsahuje spisy Bedřich Smetana, Karel Kovařovic, Petr lljič Čajkovskij a jeho Eugen Oněgin, Petr lljič Čajkovskij Carevniny střevíčky, Janáčkovy opery v ostravském divadle, Stanislav Moniuszko a jeho Halka, Giuseppe Verdi Rigoletto, Giaccomo Puccini) 10 4. Varhanická škola - Leoš Janáček Z Janáčkovy Varhanické školy vzešlo mnoho absolventů, kteří pak výrazným způsobem ovlivnili kulturní život v rozličných odvětvích a v různých regionech, jedním z nich je také region ostravský. Ať už to byli žáci a absolventi, kteří se do kraje, odkud pocházeli, po studiích vraceli, anebo jiní, kterým k jejich cestám dopomohla náhoda a není vyloučeno, že byli samotným Janáčkem inspirováni při svých cestách, protože je všeobecně známo, že mistr velice tíhnul ke kraji, kde sám vyrostl. Vlastně to byl i jeden z původních záměrů - myšlenka, se kterou Janáček zakládal a po dlouhá léta vedl Varhanickou školu, tedy vychovávat mladé profesionály, kteří by rozvíjeli hudební život právě na Moravě, kde, podle slov tohoto zakladatele, bylo velké množství talentů, což dokazovala i bohatá hudební historie. Samozřejmě, že oficiálním motivem, aby získal potřebné finance, musel být nějaký „okázalejší" úkol, jako například zvelebit církevní hudbu na Moravě, proto se zde měli vychovávat převážně varhaníci a ředitelé kůru3 9 . Na Janáčkovu obhajobu je potřeba říct, že opravdu vzdělal velké množství varhaníků, kteří se později tomuto zaměstnání věnovali. Z této školy přichází do Ostravy osobnosti, jakými byli Cyril Metoděj Hrazdíra, Karel Budík, Eduard Marhula, Edvard Rund nebo Rudolf Wúnsch, kteří se nejrůznějšími způsoby zapojili do kulturních aktivit v Ostravě a přilehlém okolí. V této době na přelomu 19. a 20. století — tedy v době, kdy zde začali přicházet první absolventi Varhanické školy - již v Ostravě existovalo mnoho pěveckých spolků, jejichž koncerty se těšily velké oblibě, je tedy pochopitelné, že velká většina z nich se stala sbormistry, zejména C. M. Hrazdíra jako první (již v 90. letech 19. stol.)40 . Nemalou měrou přispěli ale také svými skladatelskými počiny, které byly podřízeny tehdejším požadavkům hudebního provozu - byly to tedy z velké části nejrůznější sbory, komorní díla nebo později operety - a není bez zajímavosti, že, byť to nebylo pravidlem, velká spousta těchto skladeb zpracovává tematiku lidové písně, ale především jsou to úpravy lidových písní pro sbor, k čemuž byli jejich autoři pravděpodobně také inspirováni Janáčkem, protože ten kladl na kompozici a hudební teorii vůbec velký důraz 3 9 Mirko Hanák sarkasticky poznamenává ,,[...]z mých spolužáků jsou jimi asi dva, [...]". HANÁK, 1958. 4 0 MAZUREK, Jan -STEINMETZ, Karel, et al. Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2010. 11 a zpracování motivů lidové písně bylo nedílnou součástí této výuky, prolínalo se v různých předmětech, později (od roku 1908) se rozebíraly i v instruktivních sonátových hodinách. Významné bylo pochopitelně působení Janáčkových žáků v oblasti školství, tady se intenzivně naplňoval další Janáčkův cíl - vychovat kompetentní učitele. Zvláště pak po přestěhování učitelského ústavu z Opavy do Ostravy se zde realizovali E. Marhula nebo E. Rund (podle kterých pak byly později pojmenovány hudební školy v Ostravě). 4.1 Léta na varhanické škole Ať už bylo Hanákovým motivem cokoli, přichází na Varhanickou školu v září roku 1908. Je nutné zmínit, že v tomto roce měla Varhanická škola za sebou již bohatou pětadvacetiletou historii, kdy se potýkala s nedostačujícími podmínkami, ve kterých se vyučovalo, ale také podmínkami finančními. Škola byla závislá na příjmech z členství v Jednotě a pak také dostávala dotace od státu, marně se několikrát Janáček snažil o to, aby celá škola připadla pod správu ministerstva. Vedle toho zde existovaly také problémy s pedagogickým sborem, což také souviselo s platem učitelů, ale také s nedostatkem vhodných osobností, které Janáček pečlivě vybíral4 1 . Přes všechny nepříznivé vlivy, zdá se, že v tomto období (tedy přibližně od roku 1905) začala škola vzkvétat. Vidíme to dobře na vývoji počtu žáků, který se od tohoto roku zvyšoval, začal se stabilizovat učitelský sbor, od roku 1907 se začalo vyučovat také hře na dechové nástroje. Rozhodujícím faktorem ale bylo přestěhování školy do vlastní budovy na dnešní Smetanově ulici (dne 15. srpna 1908). Začalo se tedy vyučovat ve všech třech ročnících zároveň v jediném školním roce, navíc souběžně se vyučovalo v 10 měsíčním kursu, který se stabilizoval až roku 1905 a byl určen pro vzdělání varhaníků a ředitelů kůrů z menších měst a obcí, anebo žáky, kteří by nezvládli látku v prvním ročníku, a také jich zde mnoho z prvního ročníku přešlo. V letech 1908 - 1911, kdy zde docházel M. Hanák, měla škola vůbec nejvyšší počet žáků v celé historii školy. Není bez zajímavosti, že do prvního ročníku obvykle, do roku 1908, přijímala mezi 9 a 20 žáky (výjimkou byl rok 1991/1992, kdy bylo přijato 26), v září 1908 přijímá v nové budově 41 žáků.4 2 KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948.154 s., [2] s. příl. Tamtéž. 12 V této etapě života Varhanické školy absolvovalo mnoho významných osobností - tvůrčích osobností a umělců, byli to Vilém Petrželka (1908), Jaroslav Kvapil (1909), Václav Kaprál (1910)43 , Hanákovými spolužáky byli např. Karel Šerý (později sbormistr v Holešově, Kroměříži a pedagog v Olomouci), Vladimír Ambros (hudební skladatel a dirigent původem z Prostějova) nebo Vít Kment (později ředitel kůru ve Frýdku)4 4 o rok později absolvoval Vincenc Šťastný nebo Josef Blatný45 . Někteří z žáků museli, pro velký úspěch, první ročník opakovat, a tak se stalo, že v prvním ročníku Hanáka provázeli Bohuslav Šula, František Vach a Julius Pacola, kteří již první ročník navštěvovali v roce předchozím4 6 a byli mu jakýmisi průvodci. V prvním roce jej vyučoval hře na housle Rudolf Reissig, který hned následující rok skončil (1909) a po něm převzal výuku houslí mladý Pavel Dědeček, dvaadvacetiletý letý absolvent pražské konzervatoře, právě jmenovaný koncertní mistr brněnského divadelního orchestru (1908), který už ve školním roce 1908/1909 účinkoval jako host na varhanické škole a Janáčkovi se ho podařilo získat i pro výuku hře na housle a sborového zpěvu právě v letech 1909 - 1912. Dědeček byl velmi aktivní, vedle práce koncertního mistra a vyučování koncertoval s Ludmilou Prokopovou (učila zde hru na klavír) a Marií Dvořákovou, její nástupkyní. Hanák byl jistě v publiku, když prováděl Beethovenovy sonáty (a mnohé jiné skladby) při sonátových hodinách. Dědeček vždy ale tíhnul k dirigentskému pultu, už v roce 1911 dirigoval Schweitzerovu Mši pro sóla a mužský sbor s průvodem varhan v chrámu Králové kláštera na Starém Brně nebo o rok později v Jezuitském chrámu Missa in honorem S. Luciae Franze Xavera Witta, a tak se roku 1912 vzdává místa na Varhanické škole a stává se dirigentem brněnského divadla47 . Srovnáme-li jeho profesní cestu s Hanákovou, vidíme jistou analogii. Dědeček pravděpodobně velmi inspiroval Hanáka, podnítil jistě i jeho zájem o housle i v dalším studiu v Polsku. Ve všech ročnících končil Hanák hru na housle s výborným prospěchem. Varhany jej 4 3 BUČEK, Miloslav. Pěstitelé odkazu Leoše Janáčka. In Leoš Janáček, jeho žáci, spolupracovníci a přátelé: sborník z 22. ročníku muzikologické konference Janáčkiana (Ostrava 4. a 5. června 1998). Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2000. 4 4 BmJA, sign. V69. Varhanická škola v Brně. Zápisník k poradám, šk. rok 1909 -1910, II. roč. 4 5 KUNDERA, 1948. 4 6 BmJA, sign. V92. Varhanická škola v Brně. Katalog žáků, šk. rok 1905/1906 -1908/1909. 4 7 KUNDERA, 1948. 13 vyučoval zpočátku prvního ročníku František Musil ale později Max Koblížek, který byl stálicí tohoto ústavu, byl varhaníkem, sbormistrem Svatopluka, učitelem zpěvu na několika školách, hudebním referentem Lidových novin a brněnského Hlasu, a, jak popisuje L. Kundera, byl znamenitým pedagogem a dal celému vyučování osobitý ráz. „[...] neomezoval se pouze na svůj předmět, nýbrž šlo mu o všeobecně hudební vzdělání žákovo."; „Nač se žáci neodvažovali zeptat obávaného ředitele, s tím se obraceli na Kobližka, skutečného přítele mládeže a jejího uměleckého otcovského rádce."48 . Hanák poznamenává „[...] říkali jsme mu 'Náš táta' [...]"49 . U Kobližka studoval Hanák řadu předmětů tedy varhany, zpěv, sborový zpěv a dějiny hudby. Mezi jeho další učitele patřil Albín Zelníček (liturgika) a Marie Kuhlová (klavír)5 0 . Jak už bylo řečeno, Mirko Hanák zde studoval v době, kdy Varhanická škola dosáhla jakéhosi vrcholu, vyučovalo se tu v té době i hře na dechové nástroje (povinně od šk. roku 1907/1908), žáci si mohli vybrat libovolně mezi flétnou, klarinetem, hobojem, později lesním rohem a trubkou, Hanák si vybral hoboj, ve kterém vynikal, stejně jako ve hře na housle, dějinách hudby, psychologii, v závěru studia pak také ve hře na klavír a hře z partitur. Hru na dechové nástroje tady vyučovali externí pedagogové, většinou členové divadelního orchestru, hru na hoboj v Hanákově druhém ročníku vyučoval Otakar Prskavec, v jeho třetím ročníku pak Karel Drozda51 . Při škole fungoval také sbor (povinný „ensemblový zpěv"), a od šk. roku 1910/1911 také přibyl předmět orchestrální hra. Potřeba orchestru vznikla pro uskutečnění sonátových hodin, na kterých se prováděla díla orchestrální, Janáček byl přesvědčen, že i s těmi by se měli žáci seznámit5 2 . Díky tomu se Hanák ve třetím ročníku ve školním orchestru seznámil s Haydnovými symfoniemi. Kromě toho účinkoval (jako výpomoc ve smyčcích) při provedení samostatné předehry k Janáčkově Její pastorkyni - Žárlivost, kterou dirigoval R. Pavlata, na koncertě v Národním divadle v Brně a zpíval ve školním sboru při provedení oratoria Mors et vita Ch. Gounoda, kdy dirigoval sám Janáček.5 3 4 8 KUNDERA, 1948 4 9 HANÁK, 1958 5 0 BmJA, sign. V39. Varhanická škola v Brně. Zápisník k poradám, šk. rok 1908 -1909,1. roč. 5 1 KUNDERA, 1948 5 2 Tamtéž. 5 3 BmJA, [sine sign.] Vzpomínáme mistra Leoše Janáčka 14 O Hanákových finančních poměrech v době jeho studií mnoho nevíme, pouze se můžeme domnívat, že žil docela skromně, bydlel v různých podnájmech (místa pobytu jsou uvedena v zápisníku k poradám pouze z III. ročníku) - na Giskrově ul. (dnes Kounicova) č. 17 u Jana Winklárka, ladiče pian (stejně jako jeho spolužák Julius Pacola54 ), později na Rudolfské ul. (dnešní Česká) č. 16, v I. poschodí, u pí. Fricové5 5 . Z Janáčkových poznámek je zřejmé, že školné, které se obvykle platilo měsíčně, platil vždy řádně a včas, přičemž zde byli i žáci, kteří platili se zpožděním. Hanák i jeho spolužáci hrávali často - tajně, mnohdy někteří i v přestrojení - na různých koncertech a při různých příležitostech, tanečních hodinách, pohřbech apod., i přesto, že veřejné vystupování bylo Janáčkem zakázáno. Ten údajně o těchto akcích dobře věděl, ale byl shovívavý - věděl, že si chtějí vydělat, aby mohli dostudovat. Pro školní mužský sbor jednou Hanák vyjednal honorář za výpomoc ve Slavkově u Brna, když tady Cyrilská jednota prováděla Blodkovu operu V studni za řízení tamějšího ředitele kůru Josefa Šerého. Po představení ještě koncertovali s vlastním programem.56 Zasloužený honorář (300 K) ze strachu předali Janáčkovi jako příspěvek na Křížkovského pomník, který byl mimo jiné nakonec postaven až v roce 1925. Léta na Varhanické škole ukončil Hanákův, pro Janáčka jistě nezapomenutelný, ročník s veškerou slávou a malým dárkem na závěr: „Po závěrečných zkouškách loučili jsme se s naším drahým učitelem. Překvapili jsme ho na balkoně vedle ředitelny sbory Křížkovského a jeho. Tenkrát byl zřejmě dojat."31 . Později, za války, sloužil - podle Hanáka - u záložní hudby v Sarajevě jako klarinetista a hobojista; Korespondence Leoše Janáčka, D 01761. 5 5 MZM, JA, V 73 / 92.928, Varhanická škola v Brně, zápisník k poradám, šk. r. 1910 / 1911, III. roč. 5 6 HANÁK, 1958, s. 41; „[...] ale někdo nás zradil. Janáček nás překvapil svou přítomností. S nikým ani slůvka nepromluvil - s úrovní koncertu byl však spokojen (to jsme se pak od zrádce dodatečně dověděli) - odjel a my jsme po koncertě tancovali až do rána. To bylo v neděli. V pondělí nato, hned ráno - teorie. Šli jsme z nádraží v černých šatech rovnou do školy. Janáček si nás pořádně změřil, čekali jsme výprask. Ale než mohl promluvit, předešli jsme ho tím, že jsme mu odevzdali získaný honorář 300 K jako příspěvek na Křížkovského pomník. Situace byla rázem zachráněna." 5 7 BmJA, [sine sign.] Vzpomínáme mistra Leoše Janáčka 15 4.2 Výuka hudební teorie Jeden z nejznámějších fenoménů Varhanické školy je výuka hudební teorie, která je opředena mnohými úvahami nad tím, zda Janáček vytvořil vůbec nějakou „skladatelskou školu". Ta logicky vychází z osobitého, originálního skladatelského stylu, který si sám vybudoval, a za kterým si stál, což se mu nakonec vyplatilo. Otázkou je, zda dokázal své kompoziční postupy, které vzešly výhradně z kompoziční praxe, vhodně pojmenovat a sestavit do uceleného logického souboru výukových materiálů, a pak také, zda na jeho základě byli jeho žáci schopni samostatné, osobité kompoziční práce. Řada z nich tvrdila, že, chtěl-li absolvent skladatelsky dále růst, bylo nutné absolvovat další řádné studium v Praze nebo cizině, jako například Vilém Petrželka58 . Ostatně i později, při vzniku brněnské konzervatoře, se mezi zastánci názoru, že Janáček nemá být jejím ředitelem, a potažmo, že se nemá vyučovat podle jeho nauky, našli i jeho bývalí žáci. Jan Kunc, který se krátce na to stal ředitelem této konzervatoře, je znám svým výrokem „[...] a pak jsem šel do Prahy k V. Novákovi, a tam jsem se teprve hodně naučil."59 . Mirko Hanák stál pochopitelně stranou těmto událostem, protože v Brně v té době nepůsobil (1919-1920 byl zaměstnán u východočeského divadla). Na druhé straně propagátorem jeho teoretického učení byl Osvald Chlubna nebo Lucie Tučkova, kteří později vyučovali na Varhanické škole a také na brněnské konzervatoři nebo v Ostravě působící František Míťa Hradil, také Janáčkův žák, který si cenil nezapomenutelných setkání s Janáčkem v jeho mistrovské třídě. Reakce na Janáčkovu nauku jsou tedy stejně kontroverzní, jako je sama nauka originální. V podstatě by se ale dalo říci, že většina Janáčkových žáků se ke svému učiteli hlásila, včetně M. Hanáka, přesto, že podle J. Fukače mu moc dobře neporozuměla, zejména díky tomu, že svým způsobem předběhl dobu. Tato teorie Jiřího Fukače6 0 zahrnuje také fakt, že jeho žáci podřizovali své tvůrčí úsilí „[...] dobově preferovanému způsobu dlouhého rozvíjení hudební 5 8 PETRŽELKA, Vilém. Hudební život brněnský. Hudební revue, 1919, s. 281. Nutno ovšem dodat, že tento výrok vzešel ze situace kolem začátků brněnské konzervatoře, kdy byla atmosféra jistě velmi napjatá a vtzv. „Janáčkově případu" zřejmě sehrály svou roli i Janáčkovy povahové rysy a mnoho dalších faktorů, které také V. Petrželka zmiňuje ve stejném článku. 5 9 BLATNÝ, Pavel. Janáčkova škola a její odlesk v současnosti. In.: Kapitoly z historie novodobé hudby na Moravě. Brno: Konvoj, 2001 6 0 FUKAČ, Jiří. Janáčkovská kontinuita?. Hudební rozhledy, 1968, 21, s. 113 -116 16 myšlenky a Janáčkův způsob „krátce, jen krátce" nechápali, či spíše jim neimponoval, a tudíž nebyli schopni na něj navázat."61 Do této teorie by zapadl i sám Mirko Hanák, s tím, že podle jeho výpovědi sám Janáček ani v nejmenším nechtěl, aby jeho žáci skládali jako on, nebo jej jakkoli kopírovali -„[...] mnohé nám jen napověděl, ostatní záleželo na našem důvtipu."62 . Vždy bylo jeho cílem rozvíjet jejich osobitý styl. Mirko Hanák uvádí nejmenovaného spolužáka, který se tak zabral do nápěvků mluvy, že tímto způsobem zkomponoval celou mši, jež byla provedena na Starém Brně6 3 . Janáček mu říkal: „Vite, je to zajímavé...někde...ale jinde zase je to jako když psi štěká ji."M Hudební teorii na Varhanické škole pravděpodobně vyučoval vždy sám Janáček - Mirko Hanák vzpomínal především na tyto hodiny, které jej jistě velmi ovlivnily, některé přednášky si stenografoval a doma hned přepisoval a příklady prakticky prováděl. Podle jeho slov byla látka hudební teorie již v 1. ročníku velmi obsáhlá6 5 , o čemž svědčí i jeho domácí úkoly a četné poznámky v učebnici Nauka tónů, souzvuků a jejich spojů6 6 . Výuka teorie byla samotným Janáčkem velmi propracovaná, v historii školy se velmi dynamicky obměňovaly názvy předmětů a také jejich hodinový rozsah, ale náplň zůstávala vždy téměř stejná. Byla rozdělena do šesti okruhů. Byly to okruhy: 1. O souzvucích a spojích souzvukových, 2. O tónině. Závěry a modulace, 3. Nauka o sčasování (o rytmu), 4. Skladba oporová (kontrapunkt), 5. Skladba popěvná (imitace), 6. Útvarnost skladeb (formace). V prvním ročníku se vyučoval pouze první z nich, ve druhém pak prvních pět okruhů a až ve třetím ročníku se připojuje poslední z nich. Zachycené přednášky předmětů Nauka o sčasování a Útvarnost skladeb Hanák na podnět Dr. Racka, tehdejšího vedoucího Janáčkova památníku v Brně, přepsal a vydala ji Knižnice hudebních rozhledů ve zvláštním sborníku jako přílohu 6 1 BÁRTOVÁ, Jindřiška. Některá specifika brněnského hudebního života ve 2. polovině 20. století aneb existovala brněnská kompoziční škola?. In.: Musicologica Brunensia, 2013, vol. 48, iss. 1 6 2 MZM, [sine sign.] Vzpomínáme mistra Leoše Janáčka 6 3 Tamtéž. Pravděpodobně mše J. Sedláčka. 6 4 Tamtéž. 6 5 HANÁK, 1958. „[...] čas z jednoho dne na druhý nestačil mnohdy ani na teoretické úlohy, natož pak ještě na cvičení na klavír, housle, varhany aj. Vymlouval-li se někdo, že je na cvičení málo času, poznamenal jen Janáček úsečné a krátce: Načínáte noci? Ve dne cvičte a v noci pište úlohy!" 5 6 OM, H 3250. Nauka o harmonii - podle přednášek na varhanické škole v Brně, 1911. 17 známého časopisu při příležitosti 30. výročí úmrtí Leoše Janáčka . Dr. Zdeněk Blažek píše v předmluvě, že pochází z roku 1909 (v případě Nauky o sčasování je to možné, protože ta se vyučovala ve druhém a třetím ročníku - 1909/1910 a 1910/1911), ovšem část (Nauka o skladbě, jak ji Hanák nazval) pochází jistě až ze školního roku 1910/1911. Cenným dokladem jsou také poznámky z prvního ročníku improvizace, obsahují ale pouze (četné) notové ukázky (Vincenc Štastný zachytil ucelenější zpracování, včetně poznámek)6 8 . Celá Janáčkova nauka o sčasování, kterou lze tady na malém prostoru popsat jen velmi obtížně, se vlastně nese zcela v duchu úvodního rčení „Je čas a vládne jím též tón."69 Z celého Janáčkova teoretického odkazu a z jeho výroků je zřejmé, že vnímal znějící hudbu svým způsobem, odlišně od toho, jak to bylo běžné, což potvrdil i ve svém díle, ale co se týče výuky, v nauce o sčasování je tato odlišnost nejpatrnější. Ke svému osobitému schematickému systému tohoto vnímání dospěl velmi složitou cestou, která tomu předcházela, pravděpodobně někdy v devadesátých letech. Díky tomuto systému, na kterém postavil svůj skladebný sloh, vlastně popírá různé vžité zákonitosti dosud platné - tradiční práci s motivem a celou strukturu harmonickou, kterou ve velké míře podřizuje sčasování, a z toho plyne i deformace nadřazenějších stavebných celků - tektonika. Dnes si asi nedovedeme představit, jaké úsilí musel vynaložit k tomu, aby sám v sobě překonal tradiční, vžité, naučené hudební vnímání, zejména vzhledem k výjimečnosti tohoto počinu ve své době - sám vyrostl na hudbě přebujelého romantismu a byl ovlivněn formalistickou estetikou. Na jeho nauce ale vidíme, že právě tento moment považoval sám za nejobtížnější v jeho cestě ke skladatelské zralosti. Právě toto bylo důvodem, proč vykládal tuto nauku ve výuce následujících skladatelských generací jako základní, jedinou a konečnou7 0 . Dokonce, díky tomu, že k tomuto systému dospěl studiem nápěvků mluvy, je podle něj tato teorie základem českosti. Tímto velmi sebevědomým a suverénním postojem (v té nejlepší víře!) působí na mladého adepta - muzikanta vtom smyslu, že téměř vše, co doposud slyšel v 6 7 HANÁK, Mirko. Z přednášek Leoše Janáčka O sčasování a skladbě. Stenograficky zachycené živé slovo Janáčkovo s jeho terminologií při jeho přednáškách. In.: Leoš Janáček. Sborník statí a studií. Knižnice Hudebních rozhledů. Roč. V, svazek 5 - 6 ; Praha, 1959; str. 135 -174 6 8 BLATNÝ, Pavel. 2001. 5 9 JANÁČEK, Leoš. Z praktické části o sčasování (rytmu). Dalibor, XXX. 1908, str. 157 7 0 HANÁK, Mirko. 1959. 18 hudbě je překonáno, a teď se od tohoto musí oprostit a tady, v absolutní tmě a osamělosti, začít vlastní skladatelskou cestu, a že jedině takto může dosáhnout originality (aniž by mu sám vnucoval tu svou). Chtěl pouze zprostředkovat onu vlastní nejobtížnější fázi svého dosavadního snažení a o tuto žáka ušetřit. Myšlenka zdá se být jasná, výsledek je však nejistý. Hanák tuto „tmu", ze které by mohl vzejít jeho osobitý styl, tak jako mnozí jiní, zcela instinktivně odmítl, resp. nebyl schopen jí dosáhnout, a byl si toho vědom. Zejména po Janáčkově smrti, kdy se zcela odevzdal lehké múze - skládání operet, je patrná jeho vlastní rezignace na tuto trnitou variantu jeho skladatelské kariéry. Jeho kompoziční snažení zdá se být ale intenzivnější v padesátých letech, kdy jej už tolik divadlo nezaměstnávalo. V této fázi se musel vrátit zpět k myšlenkám na Janáčka a snažil se jakýmsi způsobem pracovat na svém skladatelském portfoliu. Rozšiřuje svůj repertoár o symfonickou hudbu a vrací se ke starým zápiskům z varhanické školy - své již zmíněné vydané přednášky zřejmě upravoval před samotným vydáním právě v padesátých letech. Tady by bylo velmi zajímavé se detailněji zaměřit na jeho Valašský tanec, Beskydskou suitu, jež byly údajně premiérovány v roce 1951 v Ostravě7 1 , zejména ale na symfonickou rapsodii Slavkov 1805 (1959) nebo nedatované Valašskou symfoniettu72 . Bohužel se zdá, že ani jedna skladba z tohoto období se z neznámých důvodů nezachovala. V nauce o skladbě (Útvarnost skladeb - formace) se Janáček nejprve věnuje některým formám (rondovým, písňovým a sonátové), ale také popisuje, jak pracovat s instrumentálními a zpěvními motivy. Zpracování písňových motivů pak hojně vysvětluje na příkladech z oper. Zejména popisuje, jak vypadá motivická práce, jak fungují harmonické souvztažnosti, ale také jak pracovat se základními prvky dramatické účinnosti. Zajímavé je sledovat některé teze, ve kterých se už tady naplno projevuje Janáčkovo nové nazírání a vyzrálý postoj ke kompozičnímu umění uznávaných českých i světových autorit. Vyjadřuje se například o Richardu Wagnerovi, že s každým dalším svým dílem roste, ovšem o Straussovi (u nějž jinde kritizoval zejména motivickou práci) říká, že roste pouze operami Salome a Elektra. informace z podkladů pro ČSHS, ÚHV, Brno O Valašské symfoniettě existuje pouze zmínka v Hanákových osobních poznámkách. 19 V nauce o formách Janáček ukazuje na Smetanovi mnohé formace v opeře a práci s písní a označuje tento způsob práce za starý. Hanák také zachytil Janáčka ve svých zápiscích, když mluvil o tom, že „Pravý život v operách nebyl. Ten začíná teprve v Charpentierově Louise". Vzhledem k tomu, že Hanák prožil v opeře podstatnou část svého života, jistě i tyto informace pomáhaly utvářet jeho názory na operu, bohužel nikdy žádnou nesložil. 4.3 Absolventská mše Hanák ukončil tříleté studium na Varhanické škole v roce 1911. Vysvědčení se dochovala z 1. a 2. ročníku7 3 , včetně jejich úředně ověřených opisů7 4 , a ze třetího ročníku7 5 . Ve vlastním životopise píše M. Hanák, že absolvoval s vyznamenáním, z vysvědčení se dozvídáme, že v prvních dvou letech absolvoval s vyznamenáním a ve třetím s prospěchem chvalitebným, ze zprávy ředitele Varhanické školy a Školského věstníku je také patrné, že ve školním roce 1910/11 nikdo z osmi studentů s vyznamenáním neabsolvoval, pouze dva s prospěchem chvalitebným a pět s prospěchem uspokojivým (jeden nebyl přezkoušen). Je všeobecně známo, že Janáček známkoval velmi přísně, Kundera píše, že „E" (velká eminenc) a „e" (malá eminenc - chvalitebný) byly jen občasným jevem. Přesto se zdálo, že jeho píle bude odměněna - jeho absolventská skladba, Mše f pro smíšený sbor s průvodem varhan76 , byla provedena dvakrát, poprvé kůrem Králové kláštera na Starém Brně, dne 29. června 1911, podruhé v brněnském domě 5. července 1911 („[...] se svolením J. Exc. p. dr. P. Huyna, opakováno provedení M. Hanákovy mše na den ss. Cyrilla a Methoděje na domě")77 , kdy Janáček sám doprovázel na varhany. Audienci u brněnského biskupa hraběte Huyna si Hanák dobře pamatoval ještě dlouho potom: „[...] sem patří vzpomínka na audienci u brněnského biskupa hraběte Huyna, k níž mě Janáček navedl. Políbil jsem biskupský prsten (podle návodu OM, G 923/6212. l.Vysvědčeníz varhanické školy v Brně z.r.1908 a 1909. 2.Zpráva o prospěchu z r.1910. 3ks. 7 4 MZM, [sine sign.] Rodný a křestní list, Vysvědčení 7 5 Tamtéž. 7 6 V pozvánce psáno: „MŠE (|) pro smíš. sbor s průvod, varhan od MIROSL. HANÁKA provedena bude kůrem Králové kláštera na St. Brně a řízením prof. M. Kobližka dne 29. června t. r. o 11 hod. dopol." 7 7 OM, G 928/6217.1. Tištěné dispozice pro žáky varhanické školy v Brně (klavír a housle). 2. Zpráva ředitelství varhanické školy ze školského věstníku o provedení absolventských prací. 20 Janáčkova) a dostaljsem za to od biskupa tenkrát 50 korun. Nevím dodnes určitě, zda to bylo za to políbení, nebo za tu mši."78 Kromě toho, že v Janáčkově korespondenci existují dva dopisy z Bystřice pod Hostýnem (odkud pocházel O. Mrázek) od samotného O. Mrázka, je zde ještě jeden nedatovaný, také z Bystřice, a je zde podepsán také Hanák7 9 . Z rukopisu a podpisů je ale patrné, že jej nejspíše psal M. Hanák a připsán je spíše Mrázkův podpis80 . Obsahuje uctivé pozdravy a na boku pohlednice je připsáno „Provádíme spojenými silami tu "moji" mši." Z toho vyplývá, že dopis byl odeslán v létě roku 1911, předtím, než Hanák odjel do Krakova, resp. před 9. srpnem, kdy Janáček posílá dopis s nabídkou místa v Americe, a zároveň po 15. 7., kdy končil školní rok na Varhanické škole, a zmíněnou mší byla myšlena Hanákova mše, která právě dostala posvěcení po dvojím provedení v Brně (také tehdejší dozorce školy8 1 , advokát JUDr. Fr. Hodáč ještě dne 29. 6. 1911, ihned po dopoledním provedení, odeslal Hanákovi písemnou gratulaci ke zdařilé mši8 2 ). Spojenými silami mohli v Mrázkově rodišti provádět mši s nějakým místním sborem, což je docela pravděpodobné, ale zajímavé je, že moji je zde v uvozovkách. Vyvstává tady další otazník kolem Hanákovy mše, nejspíš mu ale s kompozicí pomáhal sám Janáček - do jaké míry, se můžeme pouze domnívat. V rekapitulaci vypadá celá historie velmi zajímavě. V časové posloupnosti ona záhadná mše objevuje se dvakrát jako „Mše f" (v pozvánce z Varhanické školy a v gratulaci od Fr. Hodáče z r. 1911), pak záhy při údajném provedení v Bystřici pod Hostýnem Hanák zpochybňuje své autorství, pak později (v roce 1915) žádá Janáčka o udělení souhlasu k tisku8 3 , uvedena je jako „Mše e-moN". Janáček obratem odpovídá, že „Toť přece musí dostačit, že práce byla ve škole zpracována a 7 8 HANÁK, 1958, s. 45 7 9 Korespondence Leoše Janáčka, A 02286 8 0 V databázi korespondence je Otakar Mrázek uveden jako odesílatel. 8 1 Funkce v Jednotě pro zvelebení církevní hudby na Moravě 8 2 OM, II G 313/2439. Osobnízápisky-repertoárové údaje (počty oddirigovaných představení). Biografické údaje s přehledem získaných ocenění. Rukopisný koncept dopisu /adresát neuveden/, v němž si stěžuje na nedocenění jeho zásluh a schopností tehdejším ředitelstvím divadla (V. Hamšík). nedat. - dle souvislostí asi r. 1959. 8 3 Korespondence Leoše Janáčka, A 07193 21 k provozování veřejnému přijata." , pak v roce 1917 Hanák žádá zkušební komisi v Praze o připuštění ke zkoušce a připojuje svou mši, jako jednu ze tří přiložených skladebných prací, přičemž není patrné, zda se jedná o e moll nebo c moll8 5 . Dále se mše uvádí ve slovníku ČSHS už jako c-moll (s provedením v Brně r. 1911) a v Hanákových rukopisných poznámkách, které vznikly po roce 1969 je uvedena Mše c-moll mezi „vážnými skladbami", jak je sám označil, ale už jako mše „... pro smíšený sbor s průvodem orchestru a varhan"86 . Skladba tedy byla několikrát přepsána v různých tóninách, nebo se její název stal obětí několika po sobě jdoucích omylů anebo byla její tónina tak špatně identifikovatelná, že ani její autor si jí nebyl jistý. Nejzajímavější na celém příběhu tohoto díla je, že provázela Hanáka celý život, možná vyšla i tiskem8 7 , musela existovat v několika přepisech, a snad byl připsán i orchestr, Hanák sám ji zařadil na seznam skladeb, kterých si sám vážil, byť to byla jeho prvotina, ale přitom všem se ani jediná kopie nedochovala. 4.4 Amerika Ještě v roce 1911, po absolutoriu (pravděpodobně v době mezi 15. červencem8 8 a 9. srpnem) zareagoval na inzerát, ze kterého se dozvěděl, že 93. pěší pluk v Krakově potřebuje koncertního mistra houslí s možností studia na tamější konzervatoři. „[...] přihlásil jsem se, byl jsem odveden jako dobrovolník a za pět dní jsem již odjížděl do Krakova."89 Začátkem 8 4 OM, G 934/6225.1.Dopis L.Janáčka M.Hanákovi stran jeho absolventské práce (1915). 2.Dopis L.Janáčka M.Hanákovi (1915). 2ks. 8 5 OM, G 925/6214.1. Vysvědčení způsobilosti ze hry na housle v Praze (r. 1917). 2. Žádost o připuštění ke statni zkoušce. 2ks. 8 6 OM, II G 313/2439. 8 7 Zda Hanák zvládl dotáhnout tuto záležitost s tiskem do konce je otázkou, protože žádá Janáčka o udělení souhlasu 10. 11.1915, Janáček teprve 17.11. 1915 odpovídá a 20.12. 1915 už píše Hanák Janáčkovi z Radomi, kde se přesunula jeho jednotka. Mimo to ještě je zde jeden nedatovaný dopis z Radomi, kde Hanák popisuje město, což by mohl být úplně první dopis z Radomi, kdy je pod vlivem prvních dojmů (tedy ještě před 20. 12. 1915, pravděpodobně někdy v prosinci 1915). 8 8 Vysvědčení z Varhanické školy nejsou opatřena datem vydání, z údajů na dochovaných vysvědčeních vyplývá, že vyučování končilo 10. 7.1909 a 15. 7. 1910. Na pozvánce k „Provedení skladebných prací elevů" je připsána informace o „závěrkách" hry na varhany, housle a klavír s daty 10. - 12. 7. 1911. Ve školském věstníku a jeho zprávě ředitelství varhanické školy při zakončení školního roku z roku 1911 je uvedeno datum 15. července 1911 jako datum ukončení školního roku. 8 9 MZM, [sine sign.] Vzpomínáme mistra Leoše Janáčka 22 srpna dostává Janáček dopis od Oldřicha Zlámala, faráře osady sv. Cyrila a Metoděje v americkém Youngstown, ve kterém jej žádá, aby mu doporučil z varhanické školy „dva hochy", kteří by byli ochotni nastoupit jako varhaníci a ředitelé kůru vYoungstownu a v Clevelandu90 . Podle datace korespondence se Janáček nerozmýšlel příliš dlouho, ale v době, kdy odesílal Mirko Hanákovi a Janu Sedláčkovi dopis s nabídkou zaměstnání v Americe [viz Obrázek A], byl Mirko Hanák již v Krakově a místa dvou9 1 varhaníků byly obsazeny Hanákovými spolužáky9 2 . „Velectěný pane! Mohu obsadit dvě místa varhaníků a řed. kůru, výhodné, v Americe. Ucházel byste se o jedno? Sdělte mi; ostatní bych vyjednal v souhlasu s Vámi. S pozdravem Leoš Janáček. Píši i p. Sedláčkovi. Brno, 9. srpna, 1911."93 Ze seznamu pasažérů na lodi Barbarossa, která připlula do přístavu v New Yorku dne 10. listopadu 19119 4 , jsou zapsáni dva Hanákovi spolužáci. „Johann" Sedláček a „Ottakar" Mrázek, kteří vypluli již 28. října z přístavu v Brémách, jsou zde uvedeni jako „organ player" a „chorist". Spolu s nimi a mnohými dalšími Čechy zde ještě přijeli Franz Odpalecký (23 let) z Blatné a Filip Švehla (64 let) z Líšně, uvedeni jako „musician", ti ale Hanákovými spolužáky nebyli. Jan Sedláček pak skutečně přijal místo varhaníka, později, 8. listopadu 1927 se oženil s o rok mladší Američankou Lucy Wood a 13. února 1930 přijal americké občanství. Oba v té době žili v Pittsburghu95 . Otakar Mrázek už zde také zůstal, přesto, že zpočátku nebyl spokojen s platem a vyměnil si s Janáčkem několik dopisů na toto téma, kde jej s celou situací seznamoval. V létě 1912 píše O. Mrázek Janáčkovi, že se rozhodl využít podmínek 9 0 Korespondence Leoše Janáčka, D 01732 9 1 Hanák píše o třech místech, což byl asi omyl; nabídka zněla na dvě místa varhaníků a zároveň ředitelů kůru. 9 2 MZM, [sine sign.] Vzpomínáme mistra Leoše Janáčka 9 3 OM, G 933/6224. l.Dopis Uanáčka M.Hanákovi (dat.r.1911). 2.Dopis L.Janáčka M.Hanákovi stran zpracování tématu Ondráše (nedat). 2 ks. 9 4 Year: 1911; Arrival: New York, New York; Microfilm Seriál: T715,1897-1957; Microfilm Roll: Roli 1769; Line: 11; Page Number: 112 9 5 National Archives; Washington, D.C.; Naturalization Petitions of the U.S. District Court, 1820-1930, and Circuit Court, 1820-1911, for the Western District of Pennsylvania; Serieš: M1537; Roli: 432; Record Type: (Roli 432) Petition Nos. 88511-89050 23 v Americe (zejména kvalitních nástrojů - klavír a varhany) a připravuje se tam na státní zkoušky, které chce dělat za dva roky, až se vrátí zpět do vlasti96 . Pochopitelně tento plán nemohl být uskutečněn, jakkoli byl myšlen vážně - z Ameriky díky válce, která mezitím vypukla, neodjel. Z téhož dopisu se dozvídáme, že později on i J. Sedláček vystřídali několik zaměstnání - v divadelním orchestru, hrával po zábavách a večírcích, poslední pošta od Mrázka Janáčkovi už byly jen pozdravy sJ. Sedláčkem (19. 7. 1913)97 a Fr. Rybkou (14. 3. 1914)98 , které Mrázek navštívil. Hanák se v dopise ze Šumperka v září 1915 zmiňuje o tom, že Mrázek i Sedláček hrají v Americe v symfonickém orchestru (Mrázek jako violoncellista)99 , ovšem, vzhledem k předchozím peripetiím a tomu, jak Mrázek místní poměry a celou situaci popisuje, je to nepravděpodobné. Za krátkou úvahu ještě stojí i to, jak se v celé věci objevil O. Mrázek. Z varhanické školy odešel už v roce 1910, ale Janáček si jej po roce zřejmě ještě dobře pamatoval, navíc je možné, že působil v Bystřici jako varhaník. Mohl jej tedy kontaktovat sám Janáček, když nedostal odpověď od M. Hanáka. Další varianta je ta, že Hanák sám ještě nabídku četl, a O. Mrázka do celé věci zasvětil on. Vycházíme z několika skutečností, jednou z nich je ta, že Hanák se zdržoval o prázdninách v Bystřici, pak to, že neměl k povolání varhaníka nikdy zvláštní vztah, dále to, že v té době již zvažoval studium houslí a pak je tu také jeho vztah k divadlu, který se sice projevil až později, ale vzhledem k jeho nadšení pro divadlo není pravděpodobné, že by nemělo hlubší kořeny. 4.5 Vztah s Leošem Janáčkem Z celé dochované korespondence mezi Janáčkem a Hanákem, která obsahuje 35 položek, mezi řádky vyplývá, že Hanák píše Janáčkovi vždy při nějakém svém vlastním úspěchu, ať už to byly státní zkoušky nebo koncertní cesty v Polsku a Rusku, a snaží se, aby Janáčkův obraz o úspěších a o tom, v čem jsou on i jeho spolužáci zainteresováni, byl co nejlepší. To je také doklad o tom, že, alespoň tito jeho žáci, s ním byli spojeni i po studiích, a že Janáčkovi 9 6 Korespondence Leoše Janáčka, A 07153 9 7 Korespondence Leoše Janáčka, A 01693 9 8 Korespondence Leoše Janáčka, A 02072 9 9 Korespondence Leoše Janáčka, D 01761 24 záleželo, kromě samotného provozu školy, na tom, jak její absolventi reprezentují její, potažmo jeho, jméno. Jeho otcovský vztah k žákům se projevuje zejména vtom, že má tendence zajišťovat jejich budoucnost, o kterou se navíc zajímá. Hanák v průběhu studií v Krakově i později za války v Šumperku a v Radomi ale nepíše jen o věcech pracovních, resp. profesních. Pravidelně posílal Janáčkovi pozdravy, případně připojil nějakou informaci o něm nebo o spolužácích, o kterých něco věděl. Nezapomněl poslat přání k vánočním nebo velikonočním svátkům, dokonce ke jmeninám1 0 0 , i Bohuslav Šula připojil svůj podpis na pohlednici z Tater 11. 4. 1914, což byla bílá sobota velikonoční a zároveň den, kdy měl Janáček jmeniny.1 0 1 Později posílá Janáčkovi skupinové fotografie, s žádostí, aby mu je podepsal a zasílal mu také pozdravy ze svých cest (Paříž, Firenze). Při cestě do Paříže navštívil Karlovy Vary a v dopise odtud píše, že Janáček by měl také poctít toto město svou návštěvou, a že prý je tam také mnoho jeho příznivců1 0 2 . Četné jsou jeho dopisy spojené s nějakým úspěchem, ať už to bylo v případě, že se stal koncertním mistrem v Ostravě nebo dirigentem v Mladé Boleslavi, napsal Janáčkovi krátký pozdrav a připojil k podpisu „koncertní mistr městského divadla v Ostravě"103 nebo „kapelník Mladá Boleslav"104 , případně připojil program koncertu v Radomi1 0 5 apod. Hanák jej také navštěvoval v Brně, alespoň při studiu v Krakově, nebo když byl zaměstnán u vojenské hudby, vzpomínal, že Janáček válku těžce nesl a byl zatrpklý1 0 6 . Hanák se dokonce snažil také o to, aby získal místo v Brně. Těsně před koncem války píše v posledním dopise z Radomi dne 31. 6. 1918, že se doslechl o tom, že hledají houslistu 1 U U Korespondence Leoše Janáčka, A 02993, A 02128, A 02881, B 00183. 1 0 1 Korespondence Leoše Janáčka, A 02873. 1 0 2 Korespondence Leoše Janáčka, A 01835. 1 0 3 Korespondence Leoše Janáčka, A 02404. Datace tohoto dopisu by se dala určit jednoduše mezi 1. dubna, kdy nastoupil jako koncertní mistr v Ostravě a 20. dubna, kdy byla Velikonoční neděle. 1 0 4 Korespondence Leoše Janáčka, A 02188, A 00894 1 0 5 Korespondence Leoše Janáčka, B 00183 1 0 6 1 když informace z jeho pamětí není správná, že zde byl v listopadu 1917, kdy skládal státní zkoušku z houslí, protože o té Janáčka informoval až v dopise z prosince 1917. Bylo to tedy nejspíš v létě 1917 nebo 1918. 25 v brněnském divadle a prosí Janáčka, aby se za něj přimluvil, ale přitom byl sám v obtížné situaci: „Slovutný pane řediteli! Dověděl jsem se, že při Národním divadle v Brně hledají houslistu. Jelikož jsem však doposud při vojsku není mi možno o místo to se sám ucházeti. Přece však našel jsem východisko, ten t. zv. "Enthebung". K tomu může mi dopomoci pouze Národní divadlo na přímluvu Vaši pane řediteli, o kterou dovoluji si Vás snažně prošiti. Vezmeli se Národní divadlo o to, těžkostí to žádných dělat nebude, poněvadž jsem klasifikován písmenem B (Bewachung). Při hudbě vojenské (7mý rok) jsem získal dobrou orchestrální i divadelní praxi. V listopadu 1917 složil jsem státní zkoušku z houslí. Přítomně se potloukám v Radomi u kádru. Je nás zde 5 od hudby a hrajeme ve vojenském kine [!]. Jedná se mi nejvíce o to bych pak, jsa angažován Národním divadlem mohl klidně studovat dále což při vojsku je věcí vyloučenou. Na podzim chci dělat státní zkoušku z klavíru a varhan. Prosím tedy snažně pane řediteli byste se laskavě této věci v můj prospěch ujal a odpustil, že dovolil jsem si obtěžovati. V polovici června přijedu na dovolenou. S mnoha uctivými pozdravy, znamenám se v hluboké úctě, oddaný, M. Hanák, šikovatel 1/93 Ersatz Compagnie, Radom (R. Polsko)" 107 V první řadě je potřeba říct, že dopis je buď špatně datován v databázi MZM (31. června 1918), nebo měl Hanák na mysli polovinu července. Ve věci jeho žádosti bylo pro Janáčka zřejmě velmi obtížné takovou přímluvu v divadle realizovat, a to, že by divadlo mělo být iniciátorem nějaké žádosti o zproštění vojenských povinností je z principu těžko představitelné. Další žádost o přímluvu posílá o dva roky později (1920), když se už jako dirigent v Mladé Boleslavi (u Východočeské divadelní společnosti) uchází o dirigentské místo Korespondence Leoše Janáčka, A 00708 26 v divadle v Olomouci1 0 8 . Aniž by bylo známo, zda Janáček jeho prosbu vyslyšel a do divadla dopis poslal, Hanák toto místo získal a od příští sezóny se zde stal dirigentem opery. Po válce nebo ještě v létě 1918, když se několik jeho žáků sešlo v Brně, byli i s Janáčkem na vojenském koncertě vLužánkách a mistr byl už v docela dobrém rozmaru, v té době už dosáhl jistého uznání a podle slov Hanáka „už se nestranil veřejnosti jako dříve"109 . Vůbec v posledních deseti letech Janáčkova života patrně jejich vztah ještě zesílil, už tady je vidět, že se stali přáteli, Hanák mu později posílá dopisy i s „rukypolíbením milostivé paní"110 , později když se oženil, podepisuje se „A/7. Hanák s chotí"111 nebo „Váš Hanák"112 a „oddaný M. Hanák"113 . Ve svých pamětech píše o setkání v Ostravě při příležitosti premiéry Káti Kabanové (8. ledna 1924), kdy na večírku po představení Janáček zakončil své poděkování slovy: „A teď mam Lišku. Ale tu varn do Ostravyještě nepustím, protože by tu zatím ještě špatně běhala." a Hanák dodává „Myslil tím náš, tehdy ještě málo početný orchestr."114 Dalším takovým setkáním bylo krátce nato setkání v Opavě (3. února 1924) před představením, kterého se Janáček také účastnil, když zde soubor ostravské opery uvedl toto nastudování Káti Kabanové. V následujícím roce se setkává s Janáčkem, B. Bakalou a F. Rybkou v Brně [viz Obrázek C]. Později se Hanák zmiňuje o tom, že později, v létě v roce 1928, s Janáčkem mluvíval v Luhačovicích téměř denně, a že si stěžoval na poměry na brněnské konzervatoři: „Vychovává prý se hudební proletariát, žáci nemají žádné duševní pohnutky pro další práci. Jak se za nim zavrou dveře konzervatoře, už mysli, že je hotovy umělec. Člověk by myslil, že vněm hoři jakési to světélko - vyjde ze školy - a misto plamene, který čekáme, světélko zhasne - a je konec."113 Tato Janáčkova zpověď Hanáka pravděpodobně 1 0 8 Korespondence Leoše Janáčka, A 00894 1 0 9 BmJA, [sine sign.] Vzpomínáme mistra Leoše Janáčka 1 1 0 Korespondence Leoše Janáčka, A 01735 1 1 1 Korespondence Leoše Janáčka, A 02591 1 1 2 Korespondence Leoše Janáčka, A 01835 1 1 3 Korespondence Leoše Janáčka, A 01661 1 1 4 HANÁK, 1958. 1 1 5 Tamtéž. 27 inspirovala k tomu, aby absolvoval další státní zkoušku. I přesto, že mistr krátce poté zemřel, - nebo to byl právě onen impulz - se intenzivně připravoval a 19. prosince 1928 (před komisí složenou mj. ze známých tváří Varhanické školy - předsedou Ed. Treglerem a místopředsedou M. Koblížkem) skutečně vykonal v Brně zkoušku ze sborového zpěvu.1 1 6 BmJA, [sine sign.] Rodný a křestní list, Vysvědčení 28 5. Krakovská konzervatoř a první světová válka Do polského Krakova odjel Hanák hned po absolvování Varhanické školy, byl zde odveden jako dobrovolník a na inzerát zareagoval s vidinou studia na Krakovské konzervatoři. Společníkem mu zde byl dobře známý Bohuslav Šula, jeho spolužák z Varhanické školy. Po roce vojenské služby se přihlásil (nebo mu bylo umožněno) studium v houslové třídě. „ Uctivý pozdrav dovoluje si zasiati Hanák Mirko, Stab 93., 26.11.1912 Od října chodím do zdejší konservatoře do houslí a nauky o formách. Též varhany cvičím. Šula chodí do klavíru. "117 Na konzervatoři v Krakově studoval Hanák od října roku 19121 1 8 do roku 1914 (Konserwatoryum towarzystwa muzycznego w Krakowie), kde byl v té době ředitelem Wtadystaw Želenski, a který je také podepsán na jeho pololetním vysvědčení z 31. ledna 1914, podle kterého zde studoval hru na housle (vyučoval jej houslista Karol Wierzuchowski) a harmonii. Hanák vždy už dále v dochovaných písemnostech zmiňuje zdob působení v Polsku (a později v Rusku) jen své úspěchy interpretační, kdy jako sólista provedl několik houslových koncertů s průvodem orchestru (H. Wieniawski, H. Vieuxtemps, P. de Sarasate, P. I. Čajkovskij, F. Mendelsohn-Bartholdy, N. Paganini)119 , kdy přechodně působil v Radomi, Kielcích (Polsko), v Kyjevě a Charkově (Rusko, dnešní Ukrajina). Kromě studijních dokladů se dochoval ještě dopis s výměrem školného na krakovské konzervatoři za školní rok 1913/1914 ze dne 25. 9.1913 - roční školné činilo 240 korun a školní pobyt 12 korun, celkem 252 korun, s možností platit kvartálně 63 korun. Jiné doklady z polského období, které by souvisely přímo s M. Hanákem, pravděpodobně neexistují, protože archiv krakovské konzervatoře obsahuje dokumenty od konce 2. světové války, dřívější dokumentace se nedochovala. Korespondence Leoše Janáčka, A 01426 Nikoliv 1911, jak uvádí literatura. MZM, [sine sign.] Různé životopisné materiály Nicméně polský Krakov žil před první světovou válkou čilým hudebním životem a koncerty zde měly dlouhou tradici, zejména ty pořádané Hudební společností, která také zřizovala konzervatoř. Většina koncertů se odehrávala v sálech hotelu Saskiego, v sále Gymnázijní společnosti, Hudební společnosti - konzervatoře a v sále Městského divadla. Konaly se zde nejrůznější hudební akce, jako např. historické večery, tematické koncerty, komorní koncerty, recitály nebo příležitostné koncerty.120 Hanák dokládá svou koncertní činnost ze studijních let 1913 - 1914 programy hudebních produkcí v Krakově1 2 1 , na nichž je jmenován1 2 2 . První dochovaný program je až z roku 1913, přesněji 24. června 1913 (ve velkém koncertním sále starého divadla), kdy M. Hanák hrál 1. větu z houslového koncertu e moll F. Mendelssohna. Zajímavé je, že je zde uveden jako student ze třídy „prof. Czaplinskiego". Pravděpodobně tedy první rok (minimálně ovšem na konci prvního ročníku) studoval u Henryka Czapliňského. Literatura ovšem (pokud vůbec) uvádí jako jeho profesora houslí Karola Wierzuchowského, a sice celkem logicky, pokud pod jeho vedením absolvoval poslední ročník. Další koncert, na kterém Hanák vystupoval, se uskutečnil záhy, hned 6. července 1913. Byl to společný recitál M. Hanáka a jeho spolužáka z krakovské konzervatoře (a z Varhanické školy), klavíristy, Bohuslava Šuly, na kterém spoluúčinkovali i jejich hosté - pravděpodobně z řad studentů krakovské konzervatoře. Mirko Hanák (uveden jako Miloš Hanák) se tady představil jako velice univerzální - jako houslista (např. ve skladbách F. Mendelssohna, P. de Sarasate nebo H. Wieniawského), na klavír hrál čtyřručně s Bohuslavem Šulou Slovanské tance Antonína Dvořáka, které tvořily závěr a vyvrcholení celého koncertu, a také zde byla provedena jedna jeho vlastní skladba píseň Ojciec Nasz1 2 3 . Zpívala Janina Richterówna, na klavír doprovázel sám M. Hanák. Zajímavostí je, že tento koncert nepořádala krakovská konzervatoř, tak jako ostatní koncerty, jejichž programy máme k dispozici, ale „Spótek akademików polskich w Krakowie". Oba SAJDEK, Marta. Akcje koncertowe krakowskiego Towarzystwa Muzycznego w ostatních latách XIX wieku. In.: Mtoda Muzykologia, Rocznik 2009. Musica lagellonica & Instytut Muzykologii UJ, Kraków, Poland 2009; s . l l l ; online, 14.8.2014 [http://www2.muzykologia.ui.edu.pl/mloda muzykologia/2009/MM 2009 MSaidek.pdf! 1 2 1 OM, G 929/6218. Programy koncertů M. Hanáka v Krakově. 5ks. 1 2 2 Kromě toho se dochovalo ještě několik fotografií [viz Obrázek B] 1 2 3 V podkladech pro slovníkové heslo ČSHS, se v seznamu skladeb vyskytuje skladba Otče náš, s pozn. premiéry Slavkov u Brna, 1911 30 studenti se tedy zjevně snažili aktivně zapojit do místního hudebního života, je také možné, že tento recitál domluvil zcela náhodně M. Hanák na červnovém koncertu ve stejném koncertním sále, kde hrál Mendelssohna, s někým, kdo jej doporučil výše jmenovanému spolku. Poslední dochovaný program je z úterý 17. února 1914, kde účinkoval v Triu pro klavír, housle a violoncello P. I. Čajkovského. V tomto programu je již uveden jako student ze třídy profesora K. Wierzuchowského. V té době na školách tohoto typu bylo běžné, že studium bylo rozděleno do tzv. kurzů, také krakovská konzervatoř vyučovala obory ve tříletém (kurz nižší, střední a vyšší) nebo dvouletém (kurz nižší a vyšší) cyklu. Podle dochovaných vysvědčení Mirko Hanák absolvoval toto dvouleté studium1 2 4 . Po ukončení studia na konzervatoři byl stále s 93. pěším plukem, ale nějakou dobu (více než rok) pobýval začátkem války v Šumperku, hrál s vojenskou hudbou v lázních v nedalekých Velkých Losinách a podle dopisu Janáčkovi zde také sbíral první pedagogické zkušenosti. Píše, že je „[...] pověřen úlohou učitele [...] elévů p. pl. 93.", také zde je první zmínka o tom, že působí při vojenské hudbě jako „solohouslista". Pokud tady proběhly jeho první pedagogické pokusy, tak byly také poslední, protože později už, byť v letech 1917 a 1928 absolvoval státní zkoušky z houslí a sborového zpěvu, které jej opravňovaly k vyučování, se k výuce nikdy nevrátil, a to ani v Ostravě, kde působil řadu let. Rozchází se zde také jeho cesty s Bohuslavem Šulou, který jej zřejmě v Šumperku už nedoprovázel, v jiném dopise ze Šumperka (z 15. 9. 1915) píše, že Šula je „[...] stále v Krakově pianistou v salon, orchestru sgáží300K.". Z této doby pochází ještě jeden Janáčkův dopis (12. září 1915), ve kterém odkazuje Hanáka, aby kontaktoval hudební školu v Přerově, resp. jednatele pěveckého spolku Přerub Miroslava Lazara125 . Není jasné, zda to bylo na nějakou Hanákovu žádost, která tomuto mohla předcházet, nicméně se zdá, že se tady Hanák mohl ucházet o místo na hudební škole nebo přímo jako sbormistr. OM, G 927/6216.1. Vysvědčení z konzervatoře v Krakově (r. 1914). 2. Vyúčtování školného za r. 1913 v Krakově. 2 ks. 1 2 5 OM, G 934/6225.1.Dopis L.Janáčka M.Hanákovi stran jeho absolventské práce (1915). 2.Dopis L.Janáčka M.Hanákovi (1915). 2ks. 31 Ať už byl nebo nebyl Hanák jakkoli činný v hudební škole v Přerově či v Prerúbu, v žádném případě to nemohlo být dlouho, protože koncem listopadu nebo začátkem prosince 1915 odjíždí s 93. pěším plukem do Radomi, kde strávil následující tři roky, až do konce války. Odtud pak vyjížděl do dalších měst v Polsku a v Rusku (dnešní Ukrajina), kde s vojenským orchestrem koncertoval (Krakov, Lublin, Radom, Kielce, Kyjev a Charkov), nastudoval a za doprovodu symfonického orchestru plukovních hudeb provedl houslové koncerty a díla, která patří ke skvostům v houslovém repertoáru (P. I. Čajkovskij, F. Mendelssohn-Bartholdy, P. de Sarasate, H. Wieniawski, H. Vieuxtemps, N. Paganini)126 . Z této doby pochází program koncertu, který poslal Janáčkovi z Radomi1 2 7 . Koncert se konal 17. prosince 1916 a hrál tady houslový koncert e-moll F. Mendelssohna. Není známo, jaké kvality tento soubor mohl dosahovat, ale program vypadá velmi zajímavě, kromě zmíněného koncertu tady najdeme i Beethovena (Předehra k Egmontovi), Wagnera (Smrt Siegfrieda), Smetanu (Vltava) a Griega (orchestrální suitu Sigurd Jorsalfar). Tento vojenský orchestr byl zřejmě velmi početný, Hanák se zmiňuje, že byl stočtyřicetičlenný (to byly ale spojené vojenské hudby, a asi takto nevystupovaly pravidelně). Dirigoval tady nám neznámý pplk. Langer128 , který dával Hanákovi dost prostoru k seberealizaci a Hanák naopak vůbec nezahálel - byl koncertním mistrem, hrály se jeho skladby a ještě prováděl houslové koncerty. Tomu všemu ovšem musela předcházet pečlivá příprava, ale Hanák měl asi dosti času na to, aby ještě skládal. Čas na přepisování ale vždycky neměl, kolegové zřejmě pomáhali - na opisech partů z této doby vidíme různá jména. Čtyři orchestrální skladby byly napsány, zinstrumentovány a snad i provedeny u vojenské hudby do roku 1919 - Téma s variacemi, Slávia, Našim legionářům a Smuteční pochod, také ale několik písní na německé texty.1 2 9 V některých pramenech je uvedeno, že během války v některých ruských městech také dirigoval. Vzhledem k tomu, že jeho útržkovité strojopisné autobiografické poznámky jsou uloženy na různých místech a mnohokrát také přepsány, opraveny a doplněny o různá fakta v této části, nedá se tato informace považovat za věrohodnou. Strojopisy pravděpodobně vznikly až v 50. letech, kdy se již cítil zneuznán a svým okolím nedoceněn, zejména pak ostravským divadlem. A pokud by dirigoval vojenský symfonický orchestr, jistě by se o tomto zmínil Janáčkovi, když víme, že se mu svěřoval s každým sebemenším úspěchem. Viz dopis pplk. Langera v podkladech pro slovníkové heslo ČSHS Mirko Hanák (ÚHV, Brno). 1 2 7 Korespondence Leoše Janáčka, B 00183 1 2 8 Podklady pro slovníkové heslo ČSHS (ÚHV, Brno) 1 2 9 MZM, [sine sign.] Různé životopisné materiály 32 V Radomi se Hanák, kromě toho že také komponoval, věnoval přípravě ke státním zkouškám z houslí. Jakkoli bylo studium na krakovské konzervatoři intenzivní, jak můžeme vidět v jeho četných domácích úlohách z krakovské konzervatoře, mimo harmonii a hudební formy se též zajímal o jazz apod., nezdá se, že by si jej Hanák nějak výrazně cenil, jak je patrné v jeho žádosti o připuštění ke státní zkoušce. Slavná c. k. zkušební komise pro státní zkoušky z hudby v Praze! Žádám tímto zdvořile o připuštění ku státní zkoušce z houslí. Theoretickou část zkoušky chci konati vjazyku českém. Jako přílohy zasílám opisy vysvědčení ze všech 3 ročníků varhanické školy brněnské, vysvědčení ze IV. třídy měšťanské, svoji úředně ověřenou podobenku a tři svoje práce skladebné. (Mše c-moll, - Mužský sbor „Nezdar" - „Ukolébavka" pro housle nebo cello s průvodem piana.) Prosím o laskavé, brzké vyřízení žádosti a znamenám se v hluboké úctě, Miroslav Hanák, šikovatel c. k. p. pl. 93 (I. Ers. Comp.) v Radomi. Radom, 1. října 1917.130 S podivem zjišťujeme, že Hanák zasílá žádost o připuštění ke zkoušce z houslí a přitom nepřipojuje vysvědčení z Krakovské konzervatoře, kde studoval hru na housle u tehdy respektovaných autorit, ale „pouze" vysvědčení z Varhanické školy. Bylo to možná i mírně nespravedlivé, ale Hanák si byl dobře vědom toho, jak je brněnská škola vždy srovnávána stou pražskou a vzhledem k jeho vztahu s Janáčkem zcela jistě chtěl, aby se právě Varhanická škola prezentovala co nejlépe. Z dopisu, kterým žádá o připuštění ke státní zkoušce je mimo jiné zřejmé, že za dobu vojenské služby se vypracoval ve vojenských hodnostech na šikovatele, což byla v té době nejvyšší možná poddůstojnická hodnost. To také souvisí s tím, jak Hanák prožil vlastně celou první světovou válku. Během celého působení v Šumperku a v Radomi u 93. pěšího pluku (od 1914 do podzimu 1918) udržoval s Janáčkem písemný kontakt, několikrát jej také navštívil, byl to zřejmě jeden z mála kontaktů s civilizovaným světem, které udržoval (žádné stopy po 1 3 0 OM, G 925/6214. 2. Žádost o připuštění ke státní zkoušce. 33 kontaktu s rodinou ve Slavkově v pozůstalosti, ani jinde, nejsou). Přesto, že se jeho spolužáci rozjeli po celém světě, byl i v Radomi v kontaktu Čechy, kteří zde působili, zmiňuje se, že i v Kyjevě je polovina členů filharmonie česká. Času na samostudium, vzhledem k tehdejšímu vojenskému režimu, měl pravděpodobně dost, připravil se na zmíněnou státní zkoušku, komponoval a v Kyjevě chodil denně na koncerty filharmonie. Také posílá pozdrav „[...] z nekrvavé vojny \...]"131 apod. Přesto byla jistě jeho osobnost poznamenána třeba už jen vojenským systémem, jehož byl součástí, sám píše, že byl po válce „[...] duševně zdeptán."1 *2 . Působení v Polsku u vojenské hudby skončilo s první světovou válkou, Hanák se koncem války chtěl dostat jako houslista do brněnského divadla, to se ovšem nepodařilo, ale měl k Janáčkovi i k Brnu vztah a s vyhlídkou mnoha pracovních příležitostí odjíždí právě sem. Měl také v plánu dělat státní zkoušku z klavíru a varhan, jeden z důvodů, proč se k ní nepřihlásil, mohlo být právě jakési vyčerpání a adaptace do normálního života. Ještě v lednu 1919 pobýval ve svém někdejším studentském bytě (na Giskrově ulici), pak ale odjíždí, „[...] tajně, aby se to jeho učitel Janáček nedověděl [...]" do Ostravy na pozvání svého kamaráda z vojny, aby tady hráli vtabarinu a různých nočních podnicích1 3 3 . To byl také pravý důvod, proč se o tom Janáček neměl dovědět. Korespondence Leoše Janáčka, A 03155 BmJA, [sine sign.] Různé životopisné materiály Tamtéž. 34 6. Mirko Hanák a ostravská divadelní scéna Vznik stálé české divadelní scény v Ostravě doprovázel poměrně komplikovaný vývoj, zejména vzhledem k různorodosti obyvatel města i celého regionu, a sice různosti národnostní - německo-česko-polské, s tím, že se později polská část, která nebyla tak silnou, mírně upozadila a celý kulturní vývoj byl poznamenán jakýmsi česko-německým dualismem. Ten se zde formoval již dlouho předtím, už v 90. letech usilovalo představenstvo města o otevření česko-německého domu, k čemuž nedošlo, protože česká strana měla již v té době špatné zkušenosti s germanizační politikou1 3 4 . Před rokem 1919 zde působilo několik divadelních společností, německou část reprezentoval vlastně jediný zdejší stálý soubor Německá divadelní společnost, která měla od roku 1895 k dispozici Německý dům a od roku 1908 také Městské divadlo. Snahy o vytvoření české scény sahají až k počátkům 20. století, kdy zde v Národním domě (otevřen 1894) mělo svou pobočnou scénu brněnské divadlo včele s F. Lacinou, kterého později vystřídal Antonín Friedl. Později se také vedla (neúspěšná) jednání o zřízení tzv. Divadla moravských měst, jež inicioval Spolek Národní dům, a která byla zřejmě jakousi reakcí na otevření Městského divadla, ve kterém se ovšem (až do roku 1919) hrálo pouze německy. Výsledkem těchto jednání ovšem bylo vytvoření podmínek pro organizování řádných divadelních sezon v pronájmu Národního domu (od září 1908). Vedení se ujal divadelní ředitel František Trnka, jehož společnost zde s většími či menšími úspěchy působila tři roky, následovalo několik divadelních společností včele s Karlem Komárovém, Aloisem Janovským a krátce také Františkem Zóllnerem1 3 5 . Ke slábnoucímu zájmu publika a nízké návštěvnosti divadla se přidal začátek první světové války, která ochromila hudební život v mnoha ohledech, a tak v první válečné sezoně 1914/1915 zde hráli pouze ochotníci. Poté ale nastoupila na scénu opět společnost Antonína Friedla a uvedla v sezoně 1915/1916 několik úspěšných představení, většinou operet, a dalších sezónách také oper světového repertoáru (Carmen, Madame Butterfly, Rusalku, a další). Od následující sezony se stal Friedlovým společníkem Antonín Drašar, který měl velmi pozitivní vliv na činnost souboru. Ten uvedl v následujících letech 1916 - 1918 mnoho úspěšných představení světového i domácího, operního i operetního repertoáru. Zvláště pak velký 1 3 4 MAZUREK, Jan - STEINMETZ, Karel, et al. 2010. 1 3 5 Tamtéž. 35 úspěch měla představení řízená Emanuelem Bastlem (působil v Ostravě od roku 1916), který nastudoval Prodanou Nevěstu, Hubičku, Dalibora nebo Gounodova Fausta136 . Oblíbenost divadla v těchto posledních válečných letech měla vzestupnou tendenci, celková stále optimističtější nálada ve společnosti, stejně jako slábnoucí politická moc a blížící se konec války, - to vše byly okolnosti, které vyústily v několikeré shromáždění na podporu nového českého divadla a konečně ustavující schůzi Spolku Národní divadlo moravskoslezské, dne 13.10.1918.1 3 7 Právě v této době, kdy se zde formovala nová česká stálá scéna, zde přichází Mirko Hanák. Do Ostravy přijíždí z Brna na pozvání svého kamaráda z vojny v lednu 1919, který potřeboval nějakého klavíristu pro své produkce. Společně pak hrají v různých (nočních) podnicích (prvním z nich byl tabarin v bývalém hotelu Schindler, který tu zaváděl tenorista Geitler z divadelního souboru Frýda - Drašar), zpočátku ve složení klavír, housle, violoncello, později se jejich ansámbl rozšiřoval1 3 8 (nakonec asi desetičlenný). Hanák však stále pošilhával po divadle a členové tehdejšího divadelního souboru Frýda - Drašar byli jejich pravidelnými hosty. Jednoho dne se Hanák vypravil do kavárny „Praha", ve které odpoledne vysedával dirigent opery Emanuel Bastl a nabídl mu své služby jako korepetítor, s tím, že by se časem rád dopracoval k dirigentskému pultu. Bastl jej odbyl s tím, že nikoho takového nepotřebuje, ale nabídl mu místo houslisty v orchestru. Hanák nakonec místo přijal a nastoupil dne 1. 4. 1919, kdy se právě začínala zkoušet Smetanova Libuše. Po první zkoušce nabídl Bastl Hanákovi, po dohodě s ředitelem, místo koncertního mistra.1 3 9 Už tehdy členové souboru tušili, že dostanou k dispozici budovu Městského divadla, ve kterém stále ještě hrálo Deutsches Theater Verein, a netrvalo to také dlouho. Spolek NDMS dosadil 6. května 1919 do vedení Václava Jiřikovského a již 8. května 1919 zazněly v Městském divadle v Ostravě fanfáry Smetanovy Libuše, kde se hrálo až do poloviny července, kdy celý soubor vyjel na letní stagionu do moravských měst. Hned v Kroměříži se 1 3 6 MAZUREK, Jan. Hudební život českých obyvatel Ostravy v období 1880 -1918. Ostrava: Ostravská univerzita, pedagogická fakulta, 1999. 1 3 7 Tamtéž. 1 3 8 Z této doby mohou pocházet jeho komorní skladby: Romance, Humoreska, Menuet 1 3 9 BmJA, [sine sign.] Různé životopisné materiály 36 tento soubor rozdělil na ostravský a východočeský1 4 0 . Do Ostravy s ředitelem Jiřikovským a dirigentem Bastlem odjela větší část souboru, která v Městském divadle zahájila svou první stálou sezonu v polovině srpna. Hanák odjíždí s druhou polovinou (která byla rychle doplněna) k východočeskému divadlu s vyhlídkou dirigentského pultu. To se mu podařilo, nejprve ale zastával funkci koncertního mistra, pak také korepetítora, získával první zkušenosti dirigentské, ale také obstarával scénickou hudbu1 4 1 . Působil tady plné dva roky a někdy v této době se oženil s Janou Kovaříkovou (Hanákovou). Přesné cesty takové kočovné divadelní společnosti se mapují velmi obtížně, jisté je, že v sezoně 1919/1920 působil tento soubor v Mladé Boleslavi142 , později, někdy v roce 1921, v Turnově, kde byla premiérována jeho, ne příliš úspěšná, operetní prvotina Růžový talisman. Vyhlídky na stálý dirigentský post zřejmě nebyly příliš velké (navíc tady existovaly neshody ohledně jeho platových podmínek), proto se ucházel o místo v Olomouci1 4 3 . Pak působí jako dirigent opery u českého divadla v Olomouci, ale jen několik měsíců, aby se následně mohl vrátit zpět k východočeskému divadlu, kde se záhy stal šéfem opery. Tím byl jistě v sezoně 1921/1922. 6.1 Ve stínu Emanuela Bastla V ostravském divadle se mezitím (v letech 1919 - 1922) na dirigentských postech uplatnili Jaroslav Vogel, František Kubina, menším dílem také Karel Boleslav Jirák. Nejvýraznější osobností v té době však byl jistě Emanuel Bastl, který měl jasnou vizi, koncepci směřování ostravského divadla a tuto představu také úspěšně naplňoval, i když to nebylo vždy jednoduché - existence této scény nebyla stále ještě definitivní1 4 4 . Hanák ale musel Bastla 140 T . , * Tamtez. 1 4 1 Tamtéž. 1 4 2 V této době se na korespondenci podepisuje „kapelník městského divadla v Ml. Boleslavi". Korespondence Leoše Janáčka, A 02188, A 00894 V březnu 1920 prosí Janáčka, aby se za něj přimluvil u ředitele olomouckého divadla. Korespondence Leoše Janáčka, A 00894 1 4 4 WEIMANN, Mojmír [ed.] a SÝKOROVÁ-ČÁPOVÁ, Eva [ed.]. 60 let Státního divadla v Ostravě, nositele řádu práce. Ostrava: Státní divadlo v Ostravě, 1979 37 nějakým způsobem zaujmout, možná právě na jeho pozvání v Ostravě s úspěchem Hanák dirigoval pohostinsky Bizetovu Carmen (16. května 1922), krátce předtím, než byl Bastl jmenován šéfem opery (20. května 1922)145 , a krátce nato byl angažován jako dirigent opery a operety (od 1. srpna 1922). To vše se odehrálo v době, kdy měl ředitel divadla poměrně volnou ruku a Bastl ještě zřejmě netušil, jakou oporu bude v následujících letech v Hanákovi potřebovat. V prvních dvou sezónách postupně přebírá funkci pomalu odcházejícího Jaroslava Vogela, na konci sezony 1922/1923 odešel také František Kubina a hned v následující nastoupil Bohdan Halík, který se věnoval téměř výhradně operetě. Hanák se jako dirigent uvedl Halévyho Židovkou, po které následovala premiéra Mussetových her Andrea del Sarto a O čem sní mladé dívky (uvedeny v jednom večeru, jež měl sedm úspěšných repríz), ke kterým napsal hudbu, hned v prvním roce nastudoval celkem čtyři opery, včetně opery Srdce Pikangovo Gustava Rooba. Ten byl při premiéře svého čínského dramatu přítomen a v děkovném dopise Hanákovi, o týden později, ještě vyzdvihuje umění sólistů, sboru i orchestru a celkovou uměleckou úroveň nastudování nelehkého díla1 4 6 . Tady v ostravském divadle se náš nově nastoupivší dirigent také setkává hned s dalšími výraznými osobnostmi - Karlem Kúglerem a Václavem Jiřikovským v režii, ale také choreografem, šéfem baletu a zkušeným umělcem Achillem Viscusim, se kterým měl v plánu provést svůj balet o třech jednáních na libreto J. K. Tyla Fantaska. Ten ale díky Viscusiho odchodu (ke Slovenskému národnímu divadlu) nebyl nikdy uveden. Hanákova role spočívala od samého počátku ve vyvažování práce v opeře a operetě, podle toho jak se vyvíjela divácká přízeň jednotlivých žánrů a pochopitelně s tím související opatření vedení divadla. V sezóně 1922/1923 se do divadla vrací opereta, která byla předtím zrušena, ale ukázalo se, že nákladný balet nemůže finančně držet celé divadlo. Počínaje MAZUREK, Jan - STEINMETZ, Karel, et al. 2010. 1 4 6 „[...jvřelé díky za obětavé vskutku a velice pečlivé nastudování, [...] naprosté virtuosní dokonalosti podání jednotlivých míst partitury aus i vůbec duch můj a to dokonalosti jak více než termínu užiti lze znamenitého orchestru aus i bezvadnou pěveckou zdatností účinkujících umělců pěvců [...] ovšem i sboru [...]" OM, G 936/6229. Dopis skladatele G.Rooba M.Hanákovi stran uvedení jeho opery Srdce Pikangovo v Ostravě (1923). lks. 38 sezónou 1923/1924 doznalo divadlo podstatných změn, po odchodu onemocnělého Jiřikovského byl jako ředitel přijat František Uhlíř. Kromě redukce souborů, omezení honosných baletních představení atd., byl počet dirigentů omezen na tři1 4 7 . Divadlo mělo uvádět především činohru a malou operu, hlavně komickou. Bastl, který se velmi těžce vyrovnával s těmito ztrátami, dirigoval operu, Halík v operetě a Hanák mezi nimi na půl cesty. Právě v této sezoně zůstává Jaroslavu Vogelovi jen minimální počet představení. Vogel měl již v té době vyšší ambice, nelíbily se mu zejména omezené podmínky pro realizaci a celá politika divadla, která se hodně přizpůsobovala publiku, ale také to, že by se měl věnovat operetě a baletu, více než opeře1 4 8 . Hanák v této sezoně nastudoval několik operních i operetních premiér a svou scénickou hudbou podložil hru Soud lásky Jaroslava Vrchlického. Následující sezonou, která byla pro divadlo velmi kritická, nejen proto, že se potýkalo s finančními potížemi, ale také proto, že onemocněl ředitel Uhlíř (své nemoci nakonec podlehl), začíná období, kdy Hanák začal dirigovat více v opeře. A to jak pod vedením šéfa opery Emanuela Bastla (do roku 1927), tak i poté za Jaroslava Vogela, ředitelů Miloše Nového (1926 - 1930) a v první polovině funkčního období Ladislava Knotka (1930 - 1940). Na začátku tohoto desetiletého období (1925 - 1935), stráveného převážně v opeře, se také vrací ke skládání operet, které píše pro ostravské publikum a sám uvádí své novinky prakticky pravidelně každou druhou sezónu, a na jehož konci slaví největší úspěch se svou šestou (v Ostravě pátou) operetou Frajerečka. Obecně by se dalo říct, že česká tvorba v té době nebyla zrovna na výsluní. Hanákova Milostpánova komorná byla například jediné české dílo v Ostravě v sezoně 1928/1929, také jedno z mála ve východočeském divadle, a také v Praze1 4 9 . Sám Hanák vždy zdůrazňoval, že své operety píše a uvádí vysloveně proti přílivu zahraničních děl v tomto žánru. Šéf opery Emanuel Bastl (působil zde v letech 1919 - 1927) si předsevzal jako hlavní úkol seznámit ostravské publikum především s operami Bedřicha Smetany. V průběhu osmi sezon nastudoval se souborem opery jeho kompletní operní dílo. Dalším úkolem bylo zpracovat pro 1 4 7 MIČKOVÁ, Marie. Národní divadlo moravskoslezské v meziválečném období a protektorátu Čech a Moravy. Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky. Brno, 2009. 1 4 8 ČERNÍKOVÁ, Lenka. Jaroslav Vogel 1894-1970: interpret hudebního prostoru. Vyd. 1. Ostrava: Ostravské muzeum, 2014. 1 4 9 ŠULC, Miroslav. 2002. 39 Ostravu základní stěžejní operní repertoár evropský, ale také český. Jako dirigent se sám soustředil spíše na česká díla, kromě B. Smetany zejména na Z. Fibicha, L. Janáčka, A. Dvořáka, také ale uvedl K. Kovařovice. Ze světového repertoáru, jenž tvořil zlomek jeho práce, pak uvedl například některé opery R. Wagnera, G. Verdiho nebo W. A. Mozarta. Například v sezoně 1923/1924 byla jeho jediným cizím titulem Mozartova Kouzelná flétna. Hanákovým úkolem bylo doplnit repertoár divadla o italské (G. Donizetti, G. Puccini, R. Leoncavallo), německé (E. Humperdinck, E. d'Albert, K. Goldmark, W. Kienzel) a francouzské autory (J. Halévy, J. Massenet, G. Bizet, Ch. Gounod), stejně tak jako uvádět české novinky - G. Roob (Srdce Pikangovo), M. Čelada (Za štěstím) nebo i starší díla V. Hřímaly (Zakletý princ). V operetě pak sekundoval Bohdanu Halíkovi s tvorbou Johanna Strausse a J. Offenbacha.150 6.2 Ve stínu Jaroslava Vogela Bastlova strategie zdála se být velmi vhodnou, a také byla úspěšnou, až do doby, kdy vyvrcholily dlouhodobé problémy pramenící z nestability sólistického pěveckého ansámblu. Sezóna 1926/1927 zůstala poznamenána odchodem mnohých zpěváků a díky tomu Bastl z divadla odchází. Nastupuje ovšem Jaroslav Vogel, který se ve své koncepci zaměřil na pěvecký ansámbl, ale také na rozšíření operního orchestru, navíc byl v Ostravě velmi vřele přivítán i kritikou a měl nejlepší předpoklady k tomu, aby dosáhl zvýšení umělecké úrovně divadla a jeho obrazu v očích veřejnosti. Jaroslav Vogel v repertoáru divadla zvětší části pokračoval v Bastlově započaté práci nastudoval téměř všechny Smetanovy opery, evropská a česká stěžejní operní díla, ale s daleko větším důrazem na tvorbu 20. století. Tento svůj vztah k moderní operní tvorbě prokázal už za svého předchozího působení v ostravském divadle, uvedením oper F. Neumanna Ekvinokce a E. Wolffa-Ferrariho Madonin Šperk1 5 1 . Nyní (ve 30. letech) se ale schuti pouští také do studia oper Leoše Janáčka a snaží se změnit pohled ostravského publika na jeho tvorbu, která tady byla přijímána poněkud rozpačitě, kritikou dokonce odsuzována. Za Bastlova působení tady byla provedena pouze Její pastorkyňa a Káťa BmJA, [sine sign.] Denní repertoár NDMS od 1919 stp ČERNÍKOVÁ, Lenka. 2014. 40 Kabanová, ke konci roku 1924 kritika prorokovala, že snad brzy „[...] nad Janáčkovými operami navždy zavrou se dveře musejního archivu."152 . Vogel se snažil odstranit určité předsudky, uvedl celkem pět Janáčkových oper (Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Věc Makropulos, Z mrtvého domu a Příhody lišky Bystroušky). Toto jeho snažení dokresluje také jeho badatelský zájem o Leoše Janáčka - totiž jeho janáčkovská monografie. Hanák se k Janáčkovi nikdy nepropracoval, protože za Bastlova působení teprve jako dirigent vyzrával a Janáček nebyl ještě navíc ve dvacátých letech v Ostravě příliš oblíben a později si studium těchto oper vytyčil jako jeden z hlavních úkolů sám J. Vogel. Zjevné je, že Hanák Janáčkovy opery přinejmenším bedlivě sledoval. Zapisoval si data provedení, inscenační tým, u některých dokonce reprízy a obsazení sólistů1 5 3 . Vogel ale Hanáka uplatnil velmi intenzivně v opeře, zejména v prvních čtyřech sezónách (1927-1931) dirigoval v operetě jen sporadicky, a to ještě převážně své operety. Po úspěchu Milostpánovy komorné (2. listopadu 1928) se toto rozložení sil zdálo být jako efektivní a Vogelovi i Hanákovi se zřejmě zamlouvalo. Hanák jako operní dirigent - neovlivněn a nezahlcen příliš operetní tvorbou - a skladatel hodnotných, neurážejících operet. Operetní repertoár tady dlouhodobě tvořil přibližně třetinu produkce a každý rok byla místním autorům svěřena dvě místa mezi premiérami. Navíc tady můžeme pozorovat další strategii v práci dirigentské dvojice - uvádění oper francouzských autorů. Zatím co Vogel (stejně jako jeho předchůdce Bastl) věnoval největší pozornost české, italské a německé tvorbě, nápadně se v jeho i Bastlově operním repertoáru rýsuje absence autorů francouzských. Pochopitelně není jasné, z jakého podnětu začal Hanák studium francouzštiny (1930 - 1933), k francouzské hudbě měl ale vždy blízko, cestoval do Paříže (1925) a už od počátku působení v operetě ostravského divadla se souborem studoval operní i operetní díla francouzských autorů a, konečně, i jeho prvním oddirigovaným představením v Ostravě (1922) byla Carmen (i když tady dirigoval jen jako host). Do začátku druhé světové války uvedl celou řadu francouzských autorů a celkem 18 titulů - a to jak již zmíněné - J. Halévy (Židovka), J. Massenet (Manon, Theis, Werther), G. Bizet (Carmen, Lovci perel), Ch. Gounod (Faust a Markétka, Romeo a Julie), tak nyní i další - D. Auber (Fra diavolo, Zedník a zámečník), G. Meyerbeer (Prorok), G. Charpentier (Louisa), A. Ch. Adam (Postilion [-dreš-] v rubrice Hudba. Moravskoslezský deník, 18. listopadu 1924, s.6 BmJA, [sine sign.] Janáčkovy opery v Ostravském divadle - soupis 41 z Lonjumeau, Kdybych byl králem a balet Giselle), C. Saint-Saěns (Samson a Dalila) nebo F. A. Boieldieu (Bílá paní) a J. Offenbach (Hoffmannovy povídky)1 5 4 . Hanákovo nadšení pro cizí jazyky nekončilo jen nadšením pro francouzskou hudbu, do češtiny také přeložil operubalet Siréna polského skladatele s ukrajinským původem Witolda Maliszewského, aby mohli ostravští uskutečnit její českou premiéru (25. ledna 193 5)1 5 5 . Do této etapy patří také pozoruhodné Hanákovo provedení Louisy Gustava Charpentiera (29. ledna 1932), o níž slýchával už na Varhanické škole od Janáčka. Její premiéru zachytil v rozhlase sám autor, kterému se provedení velmi líbilo, a následně si s Hanákem vyměnil několik dopisů, kde oceňuje toto nastudování1 5 6 , také zasílá fotografii s dedikací Hanákovi1 5 7 . Po Hanákově úspěšné Frajerečce (premiéra 2. listopadu 1935) a s příchodem nového dirigenta Jiřího (Georga) Singera (pouze čtyři sezóny, od 1935 do 1939), jenž dirigoval operu i operetu, na místo předčasně zesnulého Bohdana Halíka, se Mirko Hanák začíná orientovat více na operetu. Je také možné, že soustředění se na lehčí žánr mělo přinést divadlu nutnou finanční podporu. Kromě Singera zde působil ještě dirigent Josef Bartl, ale ten se téměř výhradně věnoval řízení četných představení s jeho vlastní scénickou hudbou. Opět, stejně jako ve 20. letech, se i za J. Vogela Hanák orientoval na uvádění románského repertoáru s důrazem na francouzské autory, - z ostatních to ale byli také G. Puccini, G. Verdi, U. Giordano, G. Rossini, A. Ponchielli, a českých novinek nebo méně známých děl. Byly to opery J. Weinbergera (Švanda dudák), K. Weisse (Polský žid), R. Karla (Smrt kmotřička), O. Zicha (Malířský nápad) a J. Křičky (Hipolyta) a zajímavým počinem bylo uvedení opery Jonny vyhrává E. Křenka. Později v třicátých letech - zlaté éře ostravské činohry pod režií Jana Škody - se také vrátil ke scénické hudbě, obnovena byla hra NDM . 1 5 5 Tamtéž. 1 5 6 OM, G 935/6228. Dopis skladatele G.Charpentiera M.Hanákovi stran uvedení jeho opery Louisa v Ostravě r. 1932. lks. 1 5 7 OM, II L 934/2426. Fotografie skladatele G.Charpentiera s dedikací M.Hanákovi/dat.v Paříži 1932, francouzský text/. 10x13cm. lks. 42 J. Vrchlického Soud lásky (1932) a nově napsal hudbu ke hrám R. Medka (Jiří poděbradský, 1934), W. Shakespeara (Julius Caesar, 1935) a J. K. Tyla (Jan Žižka z Trocnova, 1938)158 . V době velké hospodářské krize 30. let, která ovládala i náladu v zemi, a zejména pak v dramaticky, touto krizí postižené sezóně 1932/1933, se na zvýšené návštěvnosti ukázalo, že právě v těchto chvílích lid divadlo potřebuje, jako svůj zdroj duševního osvěžení. Sama opera se ve třicátých letech ale zmítala v existenčních potížích (finančních také, ale zejména personálních), a to i přes veškeré snahy schopného ředitele Knotka, i přes nevídanou koncepci Jaroslava Vogela, který zde během svého sedmnácti-letého působení odvedl obrovský kus práce, a vlastně by se dalo říct, že touto svou koncepcí podstatným způsobem přispěl k rozvoji souborů a vychoval ostravské publikum. Naopak tady vzkvétala činohra za vedení Jana Škody, a spolu s Jiřím Myronem tady tvořili velmi silný inscenační tým. V operetě se tehdy uplatňoval v režii František Hurych a mladý Karel Konstantin, autor několika libret. Jedno z nich si vzal Mirko Hanák jako předlohu k operetě Na palubě lásky (premiéra 1932), která nebyla příliš úspěšná, ale pak jej oslovilo libreto Václava Poláčka, bratislavského operetního režiséra a člena mnoha českých divadel i divadel na Slovensku. Vznikla opereta Frajerečka, která byla úspěšná, a divadlo ji v následujících dvaceti letech uvedlo ještě třikrát. Bohužel se slábnoucím ohlasem. První dvě (ta úspěšnější) nastudování patřila Hanákovi v režii Františka Hurycha (1935 a 1939) a další (1947) pak Vladimíru Brázdovi s režisérem Janem Paclem (který v prvních dvou provedeních exceloval v roli čeledína Matěje) a Antonínu Kašperovi s režisérem Kosťou Holubářem (1955). Po roce 1935 a po tomto vřelém přivítání se Hanák vrací zpět k operetě jako dirigent, přesvědčen, že opereta potřebuje český živel, uvádí především české autory a do roku 1941, kdy bylo divadlo definitivně obsazeno okupanty, a pak ještě v následujících dvou chudých válečných sezónách, tady nastudoval celou plejádu českých operet - R. Piskáček (Žena jeho snů), J. Uhlíř a R. Kopa (Ostrov lásky), R. Friml (Rose Marie), J. Kumok (Bílá vrána), J.Jankovec (Odtroubeno), J. Beneš (Panna pusy, Na tý louce zelený a Čí jsi holčičko?), R. Kvasnica (Šablenka broušená), a mnohé další1 5 9 . Sám také přispěl dalšími svými operetami - Láska je slepá (1937) a Ať se mládí vydovádí (1939), obě na libreta Václava Poláčka. Tyto už takového 1 5 8 NDM 43 úspěchu jako Frejerečka nedosáhly, druhá jmenovaná byla také poznamenána dobou, ve které vznikla, od března 1938 byla částečně zabrána budova Městského divadla Němci, kteří zde provozovali německé divadlo. V posledních letech předválečných Hanák setrvává převážně v operetě a v období druhé světové války vlastně taky, a dokonce, řečeno s jistou nadsázkou, se s válkou v jeho práci ani tolik nezměnilo, byť se celý dramaturgický plán výrazně změnil. Pomýšleno je tady zejména na jeho soustředění se na českou operetní tvorbu. Byla sice zakázána kompletní tvorba dvacátého století, ale česká a německá tvorba zůstaly povoleny. Tady opět Hanák přispívá dalšími českými soudobými autory - R. Piskáček, J. Loukota, J.Jankovec, J.Stelibský a opět svými operetami Slečna Manekýnka (1942) a Námluvy na horách (1943)160 . Za doby okupace, kromě toho, že se od roku 1938 musel název divadla změnit na České divadlo moravskoslezské, nastoupil jako ředitel divadla Jan Škoda (1940 - 1942), po něm Jiří Myron (1942 - 1944), oba však v úřadu dlouho nevydrželi, Jan Škoda odešel do Prahy a Jiří Myron byl v úřadování přerušen, protože v srpnu roku 1944 byly uzavřeny všechny divadla u nás. V první poválečné sezóně 1945/1946 ovšem nastupuje zpět, tentokrát včele již Zemského divadla v Moravské Ostravě. Prakticky hned od začátku okupace se muselo české divadlo částečně přestěhovat do náhradních prostor, útočiště soubor našel opět v Národním domě. Německé a české divadlo se o budovu městského divadla dělilo až do 31. prosince 1941. Posledním odehraným představením v budově městského divadla bylo druhé nastudování Hanákovy operety Milostpánova komorná. Symbolicky se tedy uzavírá jedna etapa v životě ostravského divadla, opět s Mirko Hanákem - v roce 1919, při prvním představení, jako koncertním mistrem, nyní jako dlouholetým dirigentem a také autorem. Tato symbolika také dobře vystihuje jeho vývoj a cestu růstu v uplynulých dvaadvaceti letech. Ve válečných letech odchází také Jaroslav Vogel, v letech 1942 - 1944 už diriguje jen několik málo oper. V sezóně 1944/45 stihlo divadlo uvést pouze jedinou operní premiéru Madame Butterfly, řízenou M.Hanákem (24. srpna 1944). Činnost divadla je vůbec v těchto letech výrazně ochromena, střídavě s obdobími úplného zákazu činnosti, nemluvě o kontinuálních personálních ztrátách, které by se daly pozorovat již od roku 1938. Od roku 1939 se zde ale 44 nově začíná uplatňovat František Jílek, který tady setrvává s Hanákem i v časech nejhorších. Mirko Hanák vzpomínal na dobu, kdy byl s kolegou Jílkem totálně nasazen v září 1944 včsl. Rozhlase161 . Provoz divadla byl přerušen a z toho důvodu odchází i právě nastoupivší nový šéf opery Jaroslav Krombholc. „Polibek života" ostravské opeře prostřednictvím Smetanovy Hubičky dal Mirko Hanák, který dal dohromady celý soubor a zorganizoval zkoušky tak, aby mohla být provedena již tři týdny po osvobození Ostravy, 19. dubna 19451 6 2 . Hrálo se v Národním domě, protože budova Městského divadla byla značně poškozena. Krátce na to napnul své síly i Vladimír Brázda a velmi aktivně zahájil práci s českými operetami Polská Krev O. Nedbala (26. května 1945), a Tulák R. Piskáčka (4. července 1945). Oficiální zahájení činnosti nyní Zemského divadla v Moravské Ostravě proběhlo až 5. září a do čela opery nastoupil Zdeněk Chalabala. Právě ve svých činech v roce 1945 - těžké chvíli ostravského divadla - viděl Hanák především svůj vklad a opravdu je nutno říct, že se zde naplno projevila jeho obětavost, se kterou pro divadlo pracoval. Později se cítil neprávem opomíjen, ale zřejmě v přístupu vedení divadla hrály roli ještě další okolnosti. 6.3 Ve stínu mladé generace V poválečných letech se hudební život vcelku rychle obnovil do stavu před válkou, i když práci samozřejmě ztěžovaly ztráty personální i materiální. Ředitel Jiří Myron vedl divadlo ještě do roku 1946. V sezóně, kdy do čela opery nastoupil Z. Chalabala, se postarali o provoz opery F. Jílek a M. Hanák, v operetě V. Brázda spolu s posilou J. Strništěm, až v závěru pak Chalabala nastudoval Smetanovu Libuši (11. května 1946), která byla uvedena u slavnostního 1 6 1 BmJA, [sine sign.] Různé životopisné materiály. „[...] Začátkem září 1944 byl jsem s kolegou Fr. Jílkem a s celým divadelním orchestrem totálně nasazen v čsl. rozhlase v Ostravě. Zkoušeli jsme denně, vždy dopoledne a večer bylo pak vysílání pod dozorem německé policie. Vysílání bylo čím dále, tím více přerušováno nepřátelskými nálety na Ostravu. To jsme všeho nechali a šli se ukrýt do protějšího domu do sklepa. Byly to hrůzné večery vysílalo se často až do půlnoci. [...]" 1 6 2 BmJA, [sine sign.] Různé životopisné materiály. „[...] V dubnu 1945 se náš celý soubor rozprchnul do okolí Ostravy, takže po osvobození sovětskou armádou, kdy jsme chtěli zase začít normálně pracovat v divadle, nebylo to vůbec v prvních dnech možné pro nepřítomnost členstva, které jsem musel shánět po všech koutech Beskyd. Tak jsme konečně začali připravovat Smetanovu „Hubičku". Tyto zkoušky byly však zase denně narušovány sovětskými důstojníky a vojáky, kteří si přišli vyzkoušet svůj hlas „jestli jim to ještě zpívá".[...] Konečně jsme dali „Hubičku" dohromady, která měla pak svoji slavnostní premiéru 19. května 1945. Potom se už vše jaksi usměrnilo a představení se střídala s činoherními „Monology" a koncerty čsl. armády. [...]" 45 otevření nově opravené městské divadelní budovy, a Dvořákovu operu Čert a Káča (4. června 1946). Divadlo a jeho hlavní protagonisté - po Z. Chalabalovi to byl na krátko opět J. Vogel v těchto letech uvádí především české autory - zřejmě jako výraz obnovy českého sebevědomí nedávno opětovně poníženého národa. Byly to zejména opět Smetanovy a Dvořákovy díla, zastoupen byl i Z. Fibich, Vogel uvedl kromě Její pastorkyně ještě Debussyho Pelléas a Mélisanda a ostravskou novinku Veselohru na mostě Bohuslava Martinů. Oběma posledními tituly obohatil dramaturgii a velmi zpestřil repertoár divadla1 6 3 . Náš Mirko Hanák byl od této chvíle obsazen už pouze v opeře, a to až do svého odchodu do důchodu. Měl se tady věnovat divadelní operní rutině a nastudovat italské - také díky jeho předchozí práci nyní již zdejší - repertoárové stálice. Byla to La Traviatta (G. Verdi), Komedianti (R. Leoncavallo), Sedlák kavalír (P. Mascagni) nebo Don Pasquale (G. Donizetti), ale také mnoho dalších, např. Hoffmannovy povídky (J. Offenbach), Piková dáma (P. I. Čajkovskij), Werther (J. Massenet), ale také česká díla Tvrdé palice (A. Dvořák) a V studni (V. Blodek)164 . Rok 1948 byl vcelku zásadním pro celé divadlo a zároveň pomyslnou dýkou do zad hudebnímu životu společnosti a postupně se rozvíjející vytoužené umělecké svobodě a neuvěřitelné pestrosti hudebního dění Ostravska, stejně jako i jiných regionů. Pochopitelně je poznamenána i činnost divadla - nyní nově Státního divadla v Ostravě. Zlom v Hanákově činnosti ale nenastává tak zcela, nebo nejen, díky politické situaci, ale zejména s postupným příchodem mladé dirigentské generace, - přichází Václav Jiráček, Otakar Trhlík a zejména pak nový šéf opery Rudolf Vašata, kterého dlouhou dobu doplňoval Josef Kuchinka. O chudou produkci operní se v padesátých letech dělilo s Hanákem několik výše uvedených mladých dirigentů, a o ještě chudší operetní Vladimír Brázda se svým blízkým spolupracovníkem Antonínem Kašperem. V. Jiráček a O. Trhlík se zasloužili o uvedení cyklu oper B. Smetany už na podzim 1948, nejvýraznějšími osobnostmi opery se ale stali R. Vašata (1948 - 1955) se svými inscenacemi, které vyvolávaly značnou pozornost, po něm nastoupil na krátkou dobu Josef Vincourek (1955 - 1957). V této etapě se ale Hanák zasloužil o přínos divadlu v podobě inscenací Soročinského jarmarku M. P. Musorgského (21. prosince 1949) a Pikové dámy P. I. Čajkovského (4. dubna 1948 a 3. dubna 1955). Ani v této době si netroufal ČERNÍKOVÁ, Lenka. 2014. NDM 46 na Janáčkovy opery - Její pastorkyni uvedl J.Vogel (1948) a Káťu Kabanovou R.Vašata (1949). K příležitosti oslav svého jubilejního třicátého roku za dirigentským pultem v Ostravě nastudoval a řídil Smetanovu Hubičku (21. září 1952). Poslední léta ale nastudoval také mnoho dalších operních představení, - opět Psohlavce (K. Kovařovic), Carmen (G. Bizet), Toscu a Bohému (G. Puccini), ale také polské opery Halka a Strašidelný dvůr (S. Moniuszko) a věnoval se také výchově mladé dirigentské generace, kterým se snažil pomoci zejména radami, jež byly prověřeny mnohaletou zkušeností za dirigentským pultem. Novým šéfem opery se stal Bohumil Gregor (od sezony 1958/1959), s jehož nástupem Mirko Hanák odchází ve věku 67 let definitivně do zaslouženého důchodu. Tento odchod sice nebyl zcela dobrovolný, ale Hanák si ve svém konceptu dopisu spíše než na samotné ukončení činnosti, stěžuje na způsob, jakým s ním tehdejší vedení divadla jednalo a také na to, že toto vedení neregistruje jeho zásluhy v ostravském divadle dostatečně. V průběhu padesátých let se zde vystřídalo mnoho ředitelů, ale nakonec na dlouhou dobu zůstal Vladislav Hamšík (1956 - 1971), a právě na toho si Hanák stěžoval a nepomohl ani oficiální děkovný dopis1 6 5 . Dnes už je těžké říct, jak byla vnímána jeho osobnost a jeho dlouholeté zásluhy v této době rozchodu s divadlem. Hanák zmiňuje také své vyloučení z komunistické strany, které také mohlo sehrát svou roli. Neuvádí sice, kdy k tomu došlo, ale je možné, že to bylo právě ke sklonku jeho dirigentské kariéry. Žádal tehdy o pozastavení členství pro nemoc, v té době ovšem existovalo pouze vyloučení - byl tedy vyloučen. Mirko Hanák jako dirigent v ostravském divadle v letech 1922 - 1958 provedl 107 operních premiér - přes 70 titulů ve více než dvanácti stech představeních a 73 operetních premiér- 63 titulů ve více než čtrnácti stech představeních1 6 6 [viz Tabulka A, Bj. Jako dirigent na nejvyšší odborné úrovni vynikal přesností, spolehlivostí a úsporným, jasným a neokázalým Ivan měrka cituje dopis z divadla adresovaný M. Hanákovi v roce 1958: „Považujeme za svou povinnost poděkovat Vám v době, kdy odcházíte z aktivní umělecké činnosti, co nejupřímněji za mnoholetou tvůrčí práci, kterou jste našemu divadlu věnoval. Tento umělecký ústav, jemuž jste zasvětil celý svůj život, vždy Vás bude počítat mezi své nejzasloužilejší členy." MĚRKA, Ivan. Osmdesátiny dirigenta. In.: Ostravský kulturní zpravodaj, 9,1971, s.17 1 6 6 Tyto údaje nejsou přesné a hodnoty pravděpodobně budou ve skutečnosti vyšší, vzhledem k tomu, že žádný zdroj není kompletní (zápisky denního repertoáru Mirko Hanáka, elektronická databáze NDM, ani dostupná literatura). 47 dirigentským gestem a nehledal v dílech, jemu svěřených, převratně nové pojetí, vždy čerpal z ověřených tradičních interpretačních postupů1 6 7 . V průběhu let kdy Hanák působil v divadle, spolupracoval s mnohými významnými osobnostmi, a to nejen ostravskými. Sám uvádí v seznamu sólistů nejvýraznější z nich, byli to např. „[...] Mařák, Cavanová, Zítek, Novotná, Kuncová, Cvejič, Raičev, Slezák, Menotti, Patáky, Nemethová, Igorosanu, Roselle, Ziková, Tokatyan, Tygesen, Sarobe, Jovita Fuentes, Ada Saň, Gahagan, Eftimiades a mnoho dalších."168 Hanákovo působení v ostravském divadle trvalo nepřetržitě 38 let, což samo o sobě svědčí o jeho hlubokém vztahu k této instituci. Nutné je také říct, že toto působení je obdivuhodné, zejména vzhledem k tomu, že se za tu dobu vystřídalo ve vedení 12 ředitelů, divadlo prošlo mnohými změnami, regulacemi, za války se muselo přestěhovat a třikrát změnilo svůj název. Žádný z dirigentů ve sledovaném období (1919 - 1958) tady ani zdaleka takovou dobu nevydržel, ať už to bylo z důvodů zdravotních, pracovních, nebo z důvodu vyšších ambicí. Přesto, že zde strávil tolik let, je patrné, že samotní zaměstnanci divadla - členové souboru tzn. lidé, se kterými byl denně v kontaktu, jej respektovali a také ho měli rádi, jak můžeme vidět v již citovaném dopise, ale také v blahopřání k třicetiletému jubileu z roku 19521 6 9 . To vše také svědčí o jeho kvalitách profesních i osobnostních. 6.4 Mirko Hanák a Milan Balcar Zvláštní funkci měla v meziválečném období hudební kritika, byla na vzestupu, díky mnoha hudebním institucím, vznikajícím v tomto kraji, zejména pak v Ostravě, a díky jejich bohaté činnosti různorodých hudebních aktivit různé povahy a s různou uměleckou úrovní. Formovala se tady celá řada periodik s hudebním zaměřením, a také denní tisk věnoval hudebnímu dění nemalou pozornost. Asi nejvýraznější osobností hudební kritiky té doby byl Milan Balcar (* 1886 - 1 1954), také hudební skladatel, klavírista a pedagog. Výsledkem jeho Jeho dirigentský styl nejpodrobněji zhodnotil Ivan Měrka, který se zřejmě s Mirko Hanákem setkával v divadle v padesátých letech. 1 6 8 BmJA, [sine sign.] Různé životopisné materiály 1 6 9 OM, G 940/6233. Blahopřání členů orchestru Státního divadla v Ostravě M.Hanákovi u příležitosti jeho 20.letého působeni v SDO. lks. 48 navýsost konzervativního smýšlení o hudbě a kultuře vůbec, spolu s preferencemi a zvláštním vztahem k hudebním hodnotám Smetanovy, Fibichovy nebo třeba Wagnerovy tvorby, byla kritika vedoucí publikum k tradičním skladatelským hodnotám1 7 0 . Vztah Hanáka a Balcara se vyvíjel velmi zajímavě zejména vzhledem k tomu, že Hanák měl za úkol, jak už bylo řečeno, vyplňovat divadelní repertoár světovými operami, z nichž nemalá část sestávala z děl G. Pucciniho, G. Meyerbeera, G. Rossiniho, J. Masseneta, U. Giordana, a dalších, přičemž úhlavním nepřítelem dobré hudby a vytříbeného hudebního vkusu byl, podle Balcara, operní verismus včele s Puccinim a francouzská grand opera. Dalším Hanákovým úkolem bylo uvádět český ne-smetanovský repertoár a často díla nová v domácí skladatelské generaci, přičemž Balcarův kritický poměr k mnohým těmto dílům byl velmi dobře znám. Hanák jeho kritiky dobře snášel, protože věděl, že plní úkol divadelní a cítil se být odchovancem Bastlovým, což samo o sobě považoval za vlastní dobrou reklamu1 7 1 . Hanákovu reakci vyprovokoval až Balcarův článek z 15. května 19251 7 2 , kdy, mluvíce o osudu a budoucnosti ostravské operety, popisuje výkon Jany Hanákové (v operetě Taneček panny Márinky), nad kterým se výrazně pohoršoval. Nutno dodat, že Balcar viděl vždy operetu jako přítěž divadla, označoval ji „[...] věčným nedochůdčetem [,..]"173 a v tomto článku, ve kterém se tento jeho poměr nejlépe vykresluje, hovoří o tom, že opereta „[...] ztravuje síly naší zpěvohry (orchestr a sbory!) [...]" - v době kdy jeden soubor uváděl i operu i operetu. Na článek reagoval ředitel F. Uhlíř káravým dopisem Janě Hanákové a Hanák obratem Balcarovi rozhořčeně odpovídá svým dopisem (16. května 1925)174 . Hanák se tady, ale i v jiných dopisech Balcarovi, zmiňuje, že v jeho kritikách jsou všechna jím nastudovaná představení nedokonalá, pochopitelně si stěžuje na jednostrannost a subjektivitu jeho tvrzení v tisku. Dokonce se tady objevuje i spor kolem Bohdana Halíka, Hanák vysvětluje (v dopise z 16. září 1928), že to není on, kdo mu stojí v cestě k opeře, ale že jej sám k ní pobízel, a proto si vzal 1 / 0 STEINMETZ, Karel - MAZUREK, Jan, et al. 2014, s. 69 1 7 1 OM, G 149. Dopisy kapelníka Mirko Hanáka. 9ks 1 7 2 BALCAR, Milan. Moravsko-slezské národní divadlo a opereta. Ostravský deník, ročník XXVIII, číslo 110, 15. 5.1925, str. 3 1 7 3 BALCAR, Milan. Paní Favartová. Moravskoslezský deník, 31. srpna 1919, s. 4 1 7 4 OM, G 149. Dopisy kapelníka Mirko Hanáka. 9ks 49 do svého repertoáru více operetních představení, a že se Halík opery zřekl sám kvůli silné srdeční nemoci.1 7 5 Jejich vztah nebyl zřejmě vždy tak napjatý, dokonce v létě 1931 posílá Hanák Balcarovi pohled z dovolené v Chorvatsku176 . Funkce hudebního referenta je ze své podstaty věcí komplikovanou, díky subjektivitě vyřčeného, od čehož se ale do velké míry očekává objektivita. Jistý obrat je vidět i z Hanákových vyjádření - v prvním citovaném dopise (1925) říká, že Balcarovy nesympatie k němu jsou zřejmě zapříčiněny tím, že mu nevěnuje obvyklou „čtvrthodinku", jako hudebnímu referentu, tak jak je snad zvykem, a že to nedělá zásadně. V roce 1937 už ale Balcara žádá o tuto čtvrthodinku, aby si o tom všem mohli pohovořit osobně. Celkový dojem je takový, jako kdyby jej chtěl později Hanák nějakým způsobem ovlivňovat nebo spíše lépe informovat a možná se snaží v něm najít i spojence. Zvláště pak v sérii dopisů z let 1936 - 19381 7 7 . Bylo to období, kdy zde působil Jiří (Georg) Singer (pouze čtyři sezóny 1935 - 1939), kterého zde pozval J. Vogel1 7 8 . Hanák se od této chvíle začíná věnovat spíše operetě, cítí se být zřejmě trochu poškozen a k tomu Balcar přidává své negativní vysvědčení. Dokonce se v prvním ze zmiňovaných dopisů vyslovuje ve smyslu, že je celá tato záležitost věcí jakési „kliky", a že se jej „všichni" snaží umělecky znemožnit. V druhém z nich si ale více stěžuje na vedení divadla, a za negativní kritiku Balcarovi děkuje, protože si pravděpodobně všiml důsledků jednání vedení divadla. Více méně jde o to, že on, jako dirigent, má málo prostoru, aby v divadle vyřkl svůj názor a aby upozornil na nedostatky, které mohou vést k neúspěchu. Systém vedení divadla tady nazývá diktaturou. V posledním dopise už je opět řeč o „klice" a žádá Balcara, aby nesrovnával práci jeho s prací dirigenta Singera. Balcarovy kritiky ovšem o samotném Hanákovi nemluví vždy špatně, jak by se mohlo zdát, právě naopak. Pokud se začteme do, slovy Ivana Měrky ze sedmdesátých let, „[...] trochu zažloutlých muzeálních [...]"179 kritik Milana Balcara, zjistíme, že se asi opravdu snažil podat 1 7 5 Tamtéž. 1 7 6 Tamtéž. 1 7 7 Tamtéž. Jsou to 3ks dopisů -12. října 1936,12. června 1937 a 13. června 1938 1 7 8 ČERNÍKOVÁ, Lenka. 2014. s. 54 1 7 9 MĚRKA, Ivan. Jubileum Mirka Hanáka. In.: Ostravský kulturní měsíčník, 9,1981, s.60 50 pravdivý obraz. O Hanákovi začal psát už při prvním jeho výkonu za dirigentským pultem, když tady jako host dirigoval Bizetovu Carmen (16. května 1922). Balcara cituje opět Ivan Měrka: „[...] velmi výrazné dirigentské gesto Hanákovo, které je přiměřeně stručné, ale při tom též náležitě plastické."180 . Hanák se o tomto výroku zmiňuje v dopise z roku 1925, přičemž na něm demonstruje, že Balcar se plete téměř vždy, protože v tomto případě jej pochválil, aniž by si to zasloužil. Balcar mluví často pozitivně o Hanákovi a jeho nastudování, a to jaku, například, českých děl, která respektoval, jak tomu bylo po premiéře opery Polský žid Karla Weise, kdy každá z pěveckých rolí „[...] na vhodném místě v pátek vystoupila do popředí, dík jednak dobrému hudebnímu nastudování kapelníkem Hanákem, ale neméně zásluhou režie [...]"18 \ tak u oper, které odsuzoval - byl to třeba Zakletý princ Vojtěcha Hřímalého, autora, který byl, podle Balcara, „[...] znám jako odpůrce Smetanův a jako hudebník vysloveně nepokrokový."182 . Tady byl Hanák také světlým bodem - „Nastudovánípřipadlo p. Hanákovi. Bylo zdařilé. Zejména vypracování orchestrální části díla bylo velmi pečlivé - mělo patřičnou lehkost a průzračnost."183 . Pokud se mu ale podání nezamlouvalo, tak jako při francouzské grand opeře, která mu byla „[...] něčím umělecky přežilým [...]"184 , pak píše na adresu Hanáka, že „Celkové provedení mělo jen průměrnou úroveň [,..]"185 . Pochvalou může Hanákovi být i referát z doby, kdy divadlo prožívalo jakousi krizi, zejména z nedostatku zpěváků, a sice v sezóně 1926/1927, navíc po premiéře Pucciniho opery. Celá kritika vyznívá velmi ostře, ale zároveň píše, že Hanákovo nastudování bylo „[...] dramaticky přiléhavé a náležitě oživené, takže se náležitě BALCAR, Milan. Weisův „Polský žid". Moravskoslezský deník, Ostrava, 19. března 1933. BALCAR, Milan. Hřímalého „Zakletý princ". Moravskoslezský deník, Ostrava, 26. září 1926. Tamtéž. BALCAR, Milan. Meyerbeerův „Prorok". Moravskoslezský deník, Ostrava, 19. května 1930. Tamtéž. 51 uplatnila působivá lyrika všech melodicky krásně rozkvetlých míst Pucciniho partitury i tragicky vyznívající tóny závěru zpěvohry."186 . Asi nejpozoruhodnějším výkladem Balcarovým, v souvislosti s Hanákem, je zcela bez pochyb kritika revuálni jazzopery Ernsta Křenka Jonny hraje dokola (Jonny vyhrává). Je to vlastně celý seriál kritik, který je, z dnešního pohledu zvláště, doslova katastrofou. Balcar byl zjevně zdrcen, dílo absolutně odmítl, s tím, že nepatří snad ani na jeviště v takovém hudebním svatostánku jakým je operní dům. Díky tomu, že dílo nebylo právě jednoduché, tím spíše ocenil mnohé členy realizačního týmu, zvláště pak Hanáka: „Zdárné provedení Jonnyho nebylo by ovšem myslitelné bez horlivého přičinění toho, kdo Křenkovu zpěvohru, reprodukčně jistě hodně nesnadnou, studoval a řídil. Náleží proto kapelníku Hanákovi upřímná chvála za jeho zdařilý dirigentský výkon."187 . Dobová reflexe samotné Hanákovy dirigentské činnosti a jeho práce je tedy veskrze pozitivní. Více mu však uškodil výběr repertoárový a úděl ten, že ve sledované době, vzrušené zejména hledáním národní identity, ale také budováním a směrováním hudebního vkusu, se jednoduše jeho práce nestala právě doceněnou. Hanák si jistě vážil toho, že uznává jeho dirigentskou práci, při „výpadech" na Balcara měl zřejmě vždy na mysli zejména celkové hodnocení jím nastudovaných děl, protože pochopitelně chtěl, aby se opakovala a byla přínosem pro divadlo. BALCAR, Milan. Pucciniho „Madame Butterfly". Moravskoslezský deník, Ostrava, 9. ledna 1927. BALCAR, Milan. Křenkův „Jonny hraje dokola". II. díl. Moravskoslezský deník, Ostrava, 27. listopadu 1929. 52 7. Mirko Hanák - skladatel Tato kapitola je jakousi syntézou poznatků o jeho díle, které není sice početné a není považováno za příliš významné, ale vlivem různých okolností se Hanákovy skladby buď nedochovaly, nebo existují pouze v rukopisech, opisech či fragmentech a jsou uloženy v muzeích a nefigurují v žádném dostupném zdroji uceleně. Proto je zde předkládaná kapitola, která jeho dílo stručně charakterizuje v jednotlivých druzích a v další je pak sestaven seznam skladeb. Protože není možné z různých důvodů sestavit tento popis ani seznam chronologicky, tak, jak díla vznikala188 , přirozeně jsou rozděleny do jednotlivých kategorií - operety, orchestrální díla (jsou zde např. zahrnuty i díla pro dechový orchestr), duchovní díla a sbory, písně, balet, scénická hudba, instrumentální a komorní skladby. Mirko Hanák vlastně komponoval stále, počínaje první, absolventskou, skladbou v Brně, dále na konzervatoři v Krakově a za první světové války - tady to byly především písně na různé polské a německé texty, Romance pro zpěv a klavír (na český text), ale také Téma s variacemi pro orchestr, mužský sbor Nezdar a Ukolébavka pro housle nebo violoncello a klavír. Tuto Ukolébavku Hanák sice zasílal komisi pro státní zkoušky v Praze už v roce 1917, ale v roce 1920 ji přepsal a opatřil dedikací Janě Kovaříkové, možná v té době už Janě Hanákové. „Své nejdražší Janě věnováno; Ml. Boleslav 12. IV. 1920"189 Z roku 1917 také pochází směs slovanských písní Slavia, kterou napsal ve dvojím provedení, pro smyčcový orchestr a pro salonní kvintet (je možné, že byla provedena v Radomi), pochod pro dechový orchestr Našim Legionářům!, jehož původní název byl Dem Frieden Entgegen (je zde podepsán svou „polskou" variantou jména Miloš Hanák a opis je na papíře tištěném ve Varšavě) a pravděpodobně také jedna z mála skladeb s německým názvem Der Abschied pro Hanák se zřejmě v pozdějších letech snažil o to, aby své skladby opatřil opusovými čísly, na některých je patrné, že je později připisoval, bohužel ale je těchto čísel v konečném počtu jen zlomek. Jsou tedy uvedeny za názvem, ale není jim přikládán zvláštní význam. 1 8 9 MZM, [sine sign.] Ukolébavka pro housle (violoncello) a klavír (1920), ms.; Opis je v červených deskách a obsahuje i party houslí a violoncella. 53 zpěv a klavír. Instrumentální komorní skladby psal Hanák příležitostně, převážně vznikly z potřeby praxe ještě v Polsku1 9 0 , nebo v období těsně před nástupem do divadla v Ostravě v roce 1919, zejména pak takové se salonním obsazením - např. přepis směsi Slávia pro salonní kvintet, ale také Menuet pro dvoje housle, violu, cello, kontrabas, flétnu a dva klarinety nebo komorní Potopený zvon a Silhouetty. Zmíněný oktet je zajímavý svým obsazením a v jeho díle ojedinělý úkaz (jediné dechové nástroje v komorním obsazení). Jeho komorní skladby jsou téměř všechny (až na tři výjimky pro violoncello a klavír) psány pro smyčcový soubor (kvartet, kvintet, sextet). Do jeho početného seznamu komorních skladeb pro smyčce počítejme ještě přepis písně Der Abschied pro smyčcový kvartet. Toto první „tvůrčí období", kdy se opravdu snažil komponovat - můžeme-li tak soudit, vzhledem k šíři repertoárové, jíž se zabýval při těchto prvních pokusech a k tomu, že využil každé příležitosti ke kompozici, když viděl i sebemenší možnost, že svou skladbu uslyší končí pomyslně někde kolem roku 1922, kdy už měl za sebou operetní prvotinu a věnoval se, zřejmě ovlivněn ostravským „ovzduším", plným sborové tvorby, kompozicím pro sbor. Poté, ve víru divadelního života se na dlouhá desetiletí uchýlil nejprve ke scénické hudbě, ale pak především k operetě. Ostravské divadlo se mu tedy stalo osudným ve všech směrech. Po operetní prvotině Růžový talisman na libreto Josefa Fryče, která zřejmě neměla takový ohlas, jak si Hanák sliboval, se na čas obrátil k tvorbě především scénické hudby (Alfréd de Musset: O čem sní mladé dívky, 1922, Jaroslav Vrchlický: Soud lásky, 1923, William Shakespeare: Macbeth, 1925). Pokoušel se ale věnovat také sborové tvorbě (Zavolal Bůh!) a baletu - balet Fantaska na libreto J. K. Tyla ale nebyl proveden, protože choreograf Achille Viscusi během příprav divadlo opustil. K další práci na operetě se vrátil o šest let později v roce 1927 a vystřídal několik libretistů, byl to Jindřich Háša Hladnovský - Geniální Švec a Královnin náhrdelník191 , Jaroslav Skála s J. H. Hladnovským (Milostpánova komorná), Karel OM, II L 929/2421. Fotografie z let působení u vojenské kapely /Krakov 1914?/ - sólově i se souborem. 8xl2cm, 4ks; Na jedné fotografii je tady Hanák se svými kolegy, dohromady tvoří smyčcový soubor. 1 9 1 O něm a o peripetiích při vzniku tohoto libreta píše J. H. Hladnovský v divadelním listu. HLADNOVSKÝ, Jindřich Háša. K premiéře operety „Královnin náhrdelník". Moravskoslezské divadlo. Týdeník pro zájmy divadelní. Roč. XII, č. 11., 18. prosince 1930, Moravská Ostrava 54 Konstantin (Na palubě lásky) a konečně Václav Poláček (byl režisérem u východočeské divadelní společnosti, později ve 40. letech také v Národním divadle v Brně), na jehož text napsal svoji, zřejmě nejúspěšnější operetu Frajerečka, ale také později Láska je slepá a Ať se mládí vydovádí. Poté napsal ještě další 4 operety, které nebyly provedeny. Operety jsou psány v klasickém, konvenčním stylu, většinou reflektují dobový obraz společnosti, často jsou psány v místním nářečí, ale nepřesahují regionální význam. Jeho hudba je svěží a má dramatický spád. Hanák zamýšlel svou operetní tvorbou vyplnit mezeru a zpestřit dramaturgii domácími díly proti přílivu zahraničních operet. Navzdory tomu byly při provedeních, alespoň na domácí půdě v ostravském divadle, velmi dobře zpracovány a v dobovém tisku hojně reflektovány, více než kterákoli jiná jeho díla. Jeho operetní tvorba je pevně spojena s ostravským divadlem, Mirko Hanák se v Ostravě dobře uvedl již v roce 1922: „Francouzskou trvalku [Krásná Helena J. Offenbacha192 ] vyšperkoval tehdy ještě baletní výstup Paridův soud, který ze skladatelových melodií sestavil dirigent Mirko Hanák."193 V Šulcově kronice se také dočteme, že Hanák zřejmě neměl mnoho chuti komponovat další operety poté, co publikum východočeského divadla nepřijalo jeho prvotinu Růžový talisman (1921), a proto se nechal ostravskými přemlouvat k další práci. Výsledkem byla opereta Geniální Švec (1927), která také neměla úspěch a následovala Milostpánova komorná (1928), která byla naopak velmi úspěšná (Šulc uvádí dokonce stručný obsah tohoto díla). Hanák zřejmě udržoval dobré vztahy s bývalým kolegou, režisérem východočeského divadla, Václavem Poláčkem (na jehož libreta později složil další své operety), protože Milostpánova komorná se záhy uváděla na této scéně, a patrně také s Vladimírem Wuršerem, který tuto scénu nyní vedl, a který toto dílo zavezl až do Prahy, když zde nakrátko působil jako šéf holešovické Uránie v roce 1929. Wuršer do Prahy přivezl i velkou část východočeského repertoáru, a Hanákova Milostpánova komorná tady byla označena kritikou za jeho nejvkusnější příspěvek v dramaturgii. V Praze pravděpodobně znali M. Hanáka už z dřívějška, když zde byl šéfem Bedřich Jeřábek (1927 - 1933; mj. v letech 1915 - 1920 ředitel Východočeského divadla), který „.. bral českou operetní tvorbu na vědomí jen 1 9 2 OM, sign. H 3310 (scény z baletu - klavírní výtah) 1 9 3 ŠULC, Miroslav. 2002. s. 173 55 sporadicky, pokud si od ní sliboval účinnost..", a dále „...do Prahy však uvedl též ostravského skladatele Mirko Hanáka..."194 . Milostpánova komorná se líbila ostravským i při své druhé premiéře 31. prosince 1941. „Byl to velmi veselý večer"195 , přesto, že to bylo poslední odehrané představení v Městském divadle před definitivním obsazením okupanty. Podle kritiky bylo libreto plné nedokonalostí, ale „[...] zato hudba je plna životné melodičnosti a poslouchá se s nejsladšími pocity uspokojení u všech náročných operetních návštěvníků divadla."196 . Po tomto úspěchu si vzal jako předlohu další libreto J. Hladnovského, ovšem Královnin náhrdelník (1930) ostravské publikum přijalo o něco méně nadšeně. Dalším dílem byla revuálni opereta Na palubě lásky (premiéra 27. srpna 1932), tentokrát na libreto Karla Konstantina (režisér NDMS v letech 1932-1940), ta ovšem nebyla příliš úspěšná, přesto, že se hrála i v Olomouci. Kritické hlasy na tuto novinku se velmi rozcházely, velmi překvapil M. Balcar, který ohodnotil Hanákovu hudbu - „Má potřebnou míru operetní hladkosti a melodické líbivosti i dostatek vkusnosti, aby se vyhnula hrubým operetním efektům"197 . Vesměs byl kritikou oceněn výkon účinkujících, ale nejslabším článkem byl rozhodně dějový námět. V jednom článku se dokonce píše, že si „[...] tentokrát podal skladatel s libretistou ruce. Celá věc vyznačuje se snahou býti šlágrem za každou cenu.".198 Následuje téměř tříletá odmlka, ve které pracuje na své nejúspěšnější operetě na libreto Václava Poláčka - Frajerečka. Ta byla uvedena v Ostravě celkem čtyřikrát, poprvé 2. listopadu 1935 a podruhé 28. června 1939. Dokonce i M. Balcar ocenil, že Hanák „přiléhavě zhudebnil vše, co mu libreto předkládalo"199 . Po své první premiéře v Ostravě se rozběhla po všech scénách našich stálých divadel (z pražských pouze Uránie) i větších 1 9 4 ŠULC, Miroslav. 2002. s. 201 1 9 5 [-čk.]. Milostpánova komorná. Moravskoslezské slovo, 5. ledna 1941 1 9 6 Tamtéž. 1 9 7 BALCAR, Milan. „Na palubě lásky", původní ostravská revuálni opereta. Moravskoslezský deník, Ostrava, 30. srpna 1932 1 9 8 [lt.]. M. Hanák - K. Konstantin: „Na palubě lásky". České slovo, Ostrava, 30. srpna 1932. 1 9 9 BALCAR, Milan. Hanákova „Frajerečka". Moravskoslezský deník, Ostrava, 5. listopadu 1935 56 ochotnických spolků. Vybavena vhodným, lidovým, svérázným, folkloristickým námětem z prostředí moravského Slovácka a prvky národní lidové písně, docílila mimořádného úspěchu. Obecenstvo dychtilo po jadrném vtipu našeho venkova. Méně vžitá skutečnost je, že Frajerečka obsahuje i kontrastní část ve druhém jednání s taneční hudbou pražských barů a kaváren, kde Hanák vkládá své slowfoxy a další drobné taneční skladby. Hodnocení tohoto kontrastujícího spojení nejlépe vyjadřují opět slova M. Balcara: „Jeho invence plyne nejvolněji v oblasti současné taneční hudby, ale zručně využívá též oné pevnější rytmické a dynamické kostry, kterou mu skýtá řada použitých lidových písní a tanců"200 . Námět a zpracování bylo natolik nezávazné, že tato opereta patřila mezi povolená díla i ve válečných letech. Brněnské divadlo si vyžádalo od svého režiséra a autora libreta Václava Poláčka přepracování druhého jednání a v této úpravě uvedlo Frajerečku v letech 1940 a 1944 v krátkých intervalech dvakrát jako premiéru s mnohými reprízami (v roce 1944 ji tady režíroval autor libreta). Ve své době měla úspěch právě díky svému lidovému námětu, protože tehdejší produkce byla zahlcena cizími operetami, ve kterých vládnul zkrachovalý svět aristokratů a šlechticů, ve válečných letech zase akcentovala národnostní cítění, které bylo výrazně poškozeno utlačovatelem. To vše byly ale asi také důvody, proč po válce už nebyla aktuální. Třetí a čtvrtá premiéra v Ostravě se hrála v brněnské úpravě (18. května 1947 a 4. února 1955), ale s daleko menším ohlasem. Při těchto dalších nastudováních byly kritizovány výrazněji libreto Dalším příspěvkem, opět v dvouletém intervalu, byla opereta Láska je slepá (premiéra 8. října 1937). Libreto opět zpracoval Václav Poláček, ten byl tentokrát u kritiky úspěšnější, zato Hanák si příliš nepolepšil: „[...] drže se označení „lidová opereta", sáhl do starších dob a spokojil se po většině starší taneční formou. Místy lepší instrumentace by byla velmi na prospěch."202 Za ní následuje další titul této autorské dvojice Ať se mládí vydovádí (premiéra 30. listopadu 1939). Nebyla sice příliš originální, ale velmi vkusná, a národní tematikou přinesla alespoň nějaké pozitivum v pochmurné válečné náladě. Jako jediná se v té době 200 -r- Tamtez. 2 0 1 [Ci] „Frajerečka" opět na scéně ZDO. Nová svoboda, Ostrava, 28. května 1947. 2 0 2 [-ba-] Nová česká opereta Láska je slepá. České slovo, Ostrava, 10. října 1937 57 dostala za hranice regionu2 0 3 , hrála se v Kladně a Českých Budějovicích2 0 4 . Slečna manekýnka (premiéra 19. června 1942), jejíž libreto složil bývalý hlasatel ostravského rozhlasu Emil Vrba, měla obvyklou premiérovou úroveň2 0 5 , a za ní následovala už jen opereta Námluvy na horách (premiéra 19. listopadu 1943) na libreto Aloise Kachla. O posledních dvou uvedených dílech bychom mohli říct, že nepřidali „[...] divadlu na renomé."206 . Orchestrální tvorbě se věnoval nejprve za první světové války (v době působení u vojenského orchestru), zpravidla instrumentoval komorní skladby pro různé orchestry (smyčcové, dechové, smfonické), ale intenzivně až po více než třicetileté odmlce, v padesátých letech. Do té doby vznikly příležitostné skladby, vlastně jediná - Výstavní pochod (v úpravě také pro zpěv a klavír na slova J. Velšovského), který napsal v roce 1931 pro napoleonskou výstavu ve svém rodišti, Slavkově u Brna. Mezi své vážné skladby, jak je sám označil, počítal právě ony orchestrální - Slavkov 1805 (v této symfonické rapsodii z roku 1959 také reflektuje slavkovskou historii), Valašská symfonietta, Valašský tanec, Maryčka Magdónova. Sborová tvorba je nejskromnější, mužské sbory vznikly jistě před rokem 1931, možná v prvních letech v Ostravě, stejně jako sbor Zavolal Bůh! z roku 1922. Sbor Nezdar psal ještě před rokem 1917, protože jej posílal zkouškové komisi v Praze. Posledním intenzivním setkáním se sborovou tvorbou bylo na Varhanické škole, komponoval sbory potud, pokud si tuto zkušenost nosil v živé paměti. Poté na duchovní a sborovou tvorbu prakticky rezignoval, Česká mše As dur pro smíšený sbor s průvodem varhan (z roku 1955) je jedinou výjimkou, a je možné, že byla psána „na objednávku" (i když v těchto časech bychom to nepředpokládali), vzhledem ke své premiéře v Orlové. Všeobecně by se dalo říct, že naprostou většinu skladeb komponoval pro nějaký konkrétní záměr, pro účely praxe, k příležitosti - je to vlastně kompletní operetní tvorba (poslední 4 2 0 3 ŠULC, Miroslav. 2002. s. 363 2 0 4 BmJA, [sine sign.] Mirko Hanák 2 0 5 [VR.] Nová opereta v ČDMO. Ostravská národní práce, Ostrava, 20. června 1942 2 0 6 ŠULC, Miroslav. 2002. s. 380 58 neprovedené operety už Hanák psal prakticky ze setrvačnosti), raná orchestrální a kompletní komorní tvorba. Na společenskou objednávku vznikla řada budovatelských písní. Těžko bychom ovšem hledali účelovost v jeho raných písních a orchestrální tvorbě z padesátých let - tady se Hanák jedině projevil svou přirozeností. Padesátá léta byla dobou, kdy v divadle už nebyl tolik zaměstnán, tudíž měl na komponování více času, ale tyto orchestrální kusy pravděpodobně nebyly nikdy provedeny. Dramaturgie orchestrálních koncertů, byť už měly v Ostravě jistou tradici, zatím neměla tendence experimentovat s novinkami současných „neznámých" autorů - symfonické koncerty uváděly převážně „klasická" nebo prověřená díla, se kterými se místní publikum stále seznamovalo. V těchto časech Hanák usedá ke svému pracovnímu stolu s myšlenkou vrátit se zpět do období před koncem první světové války a vzchopit se jako skladatel - žák Leoše Janáčka, a nebojí se komponovat tzv. „do šuplíku". Bohužel i tyto skladby upadly časem v zapomnění. Převážná většina skladeb existuje v rukopisech nebo opisech velmi dobré kvality, pouze skladby na texty Josefa Antonína Horáčka Balada o Radhošti a cyklus dvanácti písní Brno zpívá207 a dále Výstavní pochod (1931), klavírní výtah operety Ať se mládí vydovádí a mnohé jednotlivé písně z operet vyšly tiskem. V seznamu skladeb nejsou zahrnuty četné menší kompozice lehčího žánru, jsou to mnohé budovatelské písně2 0 8 , které nemají význam umělecký nebo přesah časový a jsou poznamenány tehdejší dočasnou ideologií, jež často prosakovala do díla hudebních skladatelů jednoduše proto, že bylo velmi těžké toto dobové specifikum přehlížet, a dále také mnohé taneční skladby209 . Ty jsou sice zahrnuty v autorem psaných seznamech, dostupných v pozůstalostech, ale mnohé z nich sloužily jako základní nebo pomocný materiál při tvorbě operet, tudíž netvoří samostatnou množinu, jež by rozšiřovala autorské portfolio, materiál byl zinstrumentován a předpokládá se, že byl vyprecizován k dokonalosti. Tímto se tato množina skladeb považuje za uvedenou, implicitně přítomnou voperetním díle (s Verze pro zpěv a klavír OM, sign. H 3252 - 3271 OM, sign. H 3278 - 3292; dále sign. H 3301 - 3305 59 přihlédnutím k faktu, že dnes již lze jen velmi obtížně zjistit, jak velká část byla dále zpracovávána, a toto případné zkoumání rozhodně nemůže být součástí této práce). S přihlédnutím k tématice některých komorních i orchestrálních kompozic vidíme, že se v jeho díle vesměs odráží inspirace ostravským krajem, který byl vždy spojován s beskydským okolím, také ale zhudebnil slezské nářečí v cyklu písní na texty Frana Směji Nové pletky, které byly označovány za velmi originální dílo2 1 0 . Nápadně velké množství jeho kompozic zpracovává lidovou tématiku, jsou to Valašský tanec, Valašská symfonieta, Beskydská suita, nebo písně Balada o Radhošti, Za Těšínem nebo Maryčka Magdónova, lidové písně zpracoval v suitě Slávia, ale také jsou četně zastoupeny v jeho operetní tvorbě, která se vyznačuje zpracováním lidových námětů, mezi posledními neprovedenými jsou to Námluvy na horách a Radegast. Lidová tématika nebyla přítomna náhodnou vjeho díle, inspiraci čerpal z blízkého beskydského kraje, samozřejmě ze svého dětství, díky svému lidovému původu, ale také pochopitelně od Leoše Janáčka. Svědčí o tom jednak skutečnost jak se Janáček věnoval lidové písni v osnovách své Varhanické školy, ale také jeden nedatovaný dopis, ve kterém Janáček odpovídá na - domnělou - Hanákovu žádost o pomoc při studiu tématu Ondráše a Juráše2 1 1 . Bylo to zřejmě někdy ve dvacátých letech, kdy už byl Hanákův přístup ke kompozici sofistikovanější. Janáček svého času zvažoval zpracování libreta Arnošta Chamráda v opeře Ondráš (1918)212 , pak ale od něj upustil a tady se Hanákovi svěřuje, že o tom ví velmi málo a přeje mu mnoho zdaru. Tento zájem také svědčí o Hanákovu vztahu k lidové tématice, i když od zpracování Ondráše upustil. 2 1 0 PODEŠVA, Jaromír. Komorní tvorba ostravských skladatelů. In.: Hudební rozhledy 18,1954, 7, s.900 2 1 1 OM, G 933/6224.1. Dopis L Janáčka M. Hanákovi (dat r. 1911). 2. Dopis L Janáčka M. Hanákovi stran zpracování tématu Ondráše (nedat). 2ks. 2 1 2 SIMEONE, Nigel; et al. Janáček's works: a catalogue of the music and writings of Leoš Janáček. Oxford: Clarendon Press, 1997, s. 350 60 8. Seznam skladeb a jejich provedení Operety Růžový talisman libreto Josef Fryč opereta o třech jednáních premiéra 22. června 1921 v Turnově (východočeské divadlo) rukopis (informace z osobních poznámek) libreto a partitura213 Geniální švec libreto Jindřich Háša Hladnovský opereta o třech jednáních premiéra 25. února 1927 v Ostravě (11 repríz, vč. Opavy) později provedena v pražské Uranii rukopis (informace z osobních poznámek) Milostpánova komorná Libreto podle komedie Maurice Hennequina a P. Bailbauda zpracovali Jaroslav Skála a Jindřich Háša Hladnovský hudební komedie o třech jednáních (informace z osobních poznámek) premiéra 2. listopadu 1928 v Ostravě (12 repríz, vč. Opavy a Orlové), v druhém nastudování (po úpravách) 31. prosince 1940 (archiv NDM) premiéra ND Brno - Divadlo na Veveří 30. srpna 1929 (archiv NDB) Provedena v Brně, Olomouci, Českých Budějovicích. Provedena mnoha ochotnickými spolky. Klavírní výtahy rozmnoženy planograficky (informace z osobních poznámek) - klavírní výtah (OM, MZM)2 1 4 Královnin náhrdelník libreto zpracoval dle románu A. Dumase Jindřich Háša Hladnovský 2 1 3 OM, sign. H 3327 - 3329 2 1 4 OM, sign. H 3331 - 3334; BmJA, [sine sign.] Milostpánova komorná - klavírní výtah 61 zpěvohra o třech jednáních (informace z osobních poznámek) premiéra 19. prosince 1930 v Ostravě (2. premiéra a 14 repríz, z toho 2 v Opavě) Na palubě lásky libreto Karel Konstantin opereta o třech jednáních (informace z osobních poznámek) premiéra 27. srpna 1932 v Ostravě provedena také v Olomouci; rukopis (informace z osobních poznámek) Frajerečka libreto Václav Poláček slovácká folklorní opereta o třech jednáních premiéry Ostrava - 2. listopadu 1935, 28. června 1939, v brněnské úpravě pak 18. května 1947 a 4. února 1955 (archiv NDM) - premiéry ND Brno 19. května 1940 a 8. března 1944 (archiv NDB) - další provedení České Budějovice (1935), Kladno (1936), Ústí nad Labem (1947), Olomouc (1947), v Plzni premiérováno 2x, Košice (1936), Východočeské divadlo, u ochotnických spolků až 18 repríz (informace z osobních poznámek) celý materiál rozmnožen planograficky klavírní výtah s poznámkami M. Hanáka, tisk (OM)2 1 5 - party, opis (OM)2 1 6 Láska je slepá libreto Václav Poláček premiéra 8. října 1937 v Ostravě Ať se mládí vydovádí libreto Václav Poláček premiéra 30. listopadu 1939 v Ostravě premiéra také v Kladně a Českých Budějovicích (informace z osobních poznámek) Slečna manekýnka libreto Emil Vrba premiéra 19. června 1942 v Ostravě 2 1 5 OM, sign. H 3338b 2 1 6 OM, sign. H 5751 62 Námluvy na horách libreto Alois Kachel premiéra 19. listopadu 1943 v Ostravě - klavírní výtah, světlotisk (OM)2 1 7 Radegast neprovedena valašská zpěvohra o třech jednáních zpěvní party s průvodem klavíru, partitura a libreto (rkp OM)2 1 8 nedokončena pro nedorozumění s libretistou J. Horáčkem (informace z osobních poznámek) Hlavní role neprovedena, datováno 1956 Jindra neprovedena libreto, klavírní výtah a zpěvní party (rkp OM)2 1 9 ; skica operety, 13 ks (OM)2 2 0 Žena policajt neprovedena partitura a klavírní výtah (rkp OM)2 2 1 Scénická hudba v ostravském divadle Alfréd de Musset: Andrea del Sarto - 30. listopadu 1922 Alfréd de Musset: O čem sní mladé dívky - 30. listopadu 1922 2 1 7 OM, sign. H 3330 2 1 8 OM, sign. H 3244 - 3246 2 1 9 OM, sign. H 3251 2 2 0 OM, sign. H 5748 2 2 1 OM, sign. H 3319 -3320 63 Jaroslav Vrchlický: Soud lásky - 22. ledna 1924 a 9. září 1932 William Shakespeare: Macbeth - 28. dubna 1925 tato hra byla v Ostravě uvedena, ale o Hanákovi není záznam v elektronickém archivu NDM ani vOM William Shakespeare: Julius Caesar - 8. února 1935 - rkp uložen v O M 2 2 2 Josef Kajetán Tyl: Jan Žižka z Trocnova - 7. října 1938 Rudolf Medek: Jiří Poděbradský - 26. října 1934 - rkp uložen v O M 2 2 3 Ulice zpívá - 7. října 1934 - rkp uložen v O M 2 2 4 Nezbedný bakalář - 1. března 1941 - rkp uložen v O M 2 2 5 bylo uvedeno, ale o Hanákovi není záznam v NDM Balet Fantaska (1923) neprovedeno balet o 3 jednáních, libreto Josef Kajetán Tyl 2 2 2 OM, sign. H 3311 2 2 3 OM, sign. H 3313 2 2 4 OM, sign. H 3314 2 2 5 OM, sign. H 3312 64 připravované uvedení v choreografii Achille Viscusiho klavírní výtah, libreto a část partitury, rukopis (OM)2 2 6 Orchestrální díla Téma s variacemi - rok 1916 (podklady pro ČSHS, ÚHV, Brno) Provedeno v Radomi mezi 1916 a 1918 (autobiografické poznámky, MZM) Klavírní verze + instrumentace pro smyčce, op. 18 (rkp, OM)2 2 7 Slávia (1919) směs slovanských písní (21 skladeb) pro symfonický orchestr, partitura, rkp 1919 (OM)2 2 8 , úprava pro salonní kvintet rkp + opis (OM)2 2 9 obálka nadepsána „14 hlasů", opraveno na „24 hl.", nadepsáno „smyčc. orch.", ale je to verze pro klavír, „op. 9, od Miloše Hanáka", podepsán Mareček, dat.: 12. VIII. 1917 (MZM)2 3 0 Našim Legionářům! původní přelepený název Dem Frieden entgegen pochod pro dechový orchestr podpis Miloš Hanák, papír tisk Warszawa (rkp MZM)2 3 1 - napsáno mezi 1912 a 1919 Smuteční pochod (nedat.) pro dechový orchestr OM, sign. H 3241 - 3243 OM, sign. H 3294 OM, sign. H 5745a OM, sign. H 5745b, c BmJA, [sine sign.] Slávia. Směs písní slovanských. Pro klavír, op.9 BmJA, [sine sign.] Našim legionářům, pochod. Partitura. 65 - partitura + party (rkp, OM) Trauermarsch von Hanák Miloš, feldp. - napsáno mezi 1912 a 1919 Výstavní pochod (1931) pro symfonický orchestr F dur, a pro dechový orchestr (OM)2 3 3 verze pro zpěv a klavír F dur, na slova J. Velšovského (tisk, 1931, uloženo v MZM2 3 4 , další výtisk v OM2 3 5 ) datováno 23. května 1931 (dvě partitury, rkp OM) Valašský tanec (1950) pro symfonický orchestr, op. 41 (podklady pro ČSHS, ÚHV, Brno) - premiéra Ostrava 1951 (podklady pro ČSHS, ÚHV, Brno) Beskydská suita (1951) - premiéra 1951 (podklady pro ČSHS, ÚHV, Brno) uvedena v rozhlase 1952 (osobní poznámky, MZM) Slavkov 1805 (1959) symfonická rapsodie 3 věty, dramatická revoluční předehra (osobní poznámky, OM) Dumka (nedat.) pro symfonický orchestr klavírní výtah uložen v O M 2 3 6 Valašská symfonietta (nedat.) 3 věty o skladbě existuje pouze zmínka v osobních poznámkách (OM) 2 3 2 OM, sign. H 3299a, b 2 3 3 OM, sign. H 3309 2 3 4 BmJA, [sine sign.] Výstavní pochod napoleonské výstavy ve Slavkově u Brna (tisk) 2 3 5 OM, sign. H 3308 2 3 6 OM, sign. H 3296 66 Instrumentální díla Silhouetty (1912) pro smyčcový kvartet, op. 3 (OM)2 3 7 - pro klavír (OM)2 3 8 partitura pro velký orchestr (OM)2 3 9 koncertní valčík, pro orchestr, Slavkov 1912 (informace z podkladů pro ČSHS, ÚHV, Brno) - valčík, který je v Silhouettách obsažen existuje ještě ve dvojí klavírní verzi, první opravena Janáčkem (OM)2 4 0 Potopený zvon (1914) pro smyčcové kvarteto Potopený zvon - fantastická suita pro smyčcový orchestr (autobiografické poznámky, OM) dále se v podkladech pro ČSHS vyskytuje „Fantastická suita pro smyčcový kvartet; Šumperk, 1914"; předpokládá se, že se jedná o skladbu Potopený zvon Valše - Intermezzo (1915) op. 11, pro salonní kvartet - rkp partitura (s klavírem) datována 5. ledna 1915 v Mor. Šumberku (OM)2 4 1 - rkp party + opisy (OM)2 4 2 ; opisovačem datováno 29. května 1916 v Radomi Ukolébavka (1915) pro housle nebo cello a klavír, op. 12, (rkp + opisy uloženy v OM)2 4 3 OM, sign. H 3301a OM, sign. H 3301b OM, sign. H 3301c OM, sign. H 3304c OM, sign. H 3295a OM, sign. H 3295b OM, sign. H 3293a - c 67 úprava pro smyčcové nástroje (OM) „Své nejdražší Janě věnováno // Ml. Boleslav 12. IV. 1920"; opis v červených deskách s dedikací, obsahuje i party housle a violoncello (uloženo v MZM)2 4 5 původně Wiegenlied, první datum 20. září 1915, Erstemal Kaiser Lieder-Tafel am 3.10.1915 in D. Vereinstans in Mähr. Schônberg, další přepis jako Berceuse, 20.9.1916 v Radomi (OM) Hanák pro ČSHS uvedl, že premiéra byla 1916 v Kielcích (podklady pro ČSHS, ÚHV, Brno) Romance pro violoncello a klavír - rkp uložen v O M 2 4 6 nedatováno (odhad do roku 1919) Humoreska pro violoncello a klavír - rkp uložen v O M 2 4 7 nedatováno (odhad do roku 1919) Menuett oktet (pro dvoje housle, violu, cello, kontrabas, flétnu a dva klarinety) - jednotlivé party, rkp (OM)2 4 8 nedatováno (odhad do roku 1919) Méditation valše leňte comp. par M. Hanák pro smyčcový kvartet, pouze party (OM)2 4 9 nedatováno 244 T . , * Tamtez. 2 4 5 BmJA, [sine sign.] Ukolébavka pro housle (violoncello) a klavír (1920), ms. 2 4 6 OM, sign. H 3297 2 4 7 OM, sign. H 32982 4 8 OM, sign. H 3300 2 4 9 OM, sign. H 3302 68 Ein Ständchen auf der Lauta - verze pro smyčcový sextet (3hsl, via, vel, cb); rkp (OM)2 5 0 verze pro klavír2 5 1 nedatováno (podle názvu pravděpodobně do roku 1919) Duchovní díla a sbory Mše f pro smíšený sbor s průvodem varhan (1911) poprvé provedena kůrem Králové kláštera na Starém Brně, 29. června 1911, podruhé v brněnském domě, 5. července 1911 později přejmenována (přepsána?), Mše e moll, Mše c moll, Mše c moll pro smíšený sbor s průvodem orchestru a varhan, Slavnostní mše c moll pro velký orchestr, varhany a smíšený sbor Otče náš (1911) provedeno Slavkov u Brna, 1911 (informace z podkladů pro ČSHS, ÚHV, Brno) pak jako píseň s klavírem Ojciec nasz, v Krakově, 6. července 1913 Nezdar mužský sbor pravděpodobně neproveden, psáno pro Komisi pro státní zkoušky v Praze uložen v OM nedatováno (vznik do roku 1917, před státní zkouškou v Praze) Zavolal Bůh! (1922) sbor datováno 10. října 1922 - napsáno v M.Ostravě, rkp (MZM)2 5 2 - jiný přepis s názvem „Zavolal Pán, odchází nám!" (OM)2 5 3 2 5 0 OM, sign H 3303b 2 5 1 OM, sign H 3303a 2 5 2 BmJA, [sine sign.] Zavolal Bůh! (pro sbor, 1922), ms. 2 5 3 OM, sign. H 3299b 69 Česká mše As-dur (1955) pro sóla, sbor a varhany (informace z podkladů pro ČSHS, ÚHV, Brno) premiéra 1956 v Orlové Hymnus slavnostní sbor s průvodem klavíru rkp + opis v O M 2 5 4 nedatováno Písně Romance pro zpěv a klavír, op.2b (rkp uložen v MZM) vznik pravděpodobně 1911 Tři písně o lásce (1915) provedeno v Ostravě (informace z podkladů pro ČSHS, ÚHV, Brno) Brno zpívá (1939) 12 písní na slova Josefa Antonína Horáčka tisk, vydáno soukromým nákladem v Brně, Stožický 1939 (dostupné v MZK, uloženo v MZM2 5 5 a OM 2x) - „Lidové písničky z Brna", úprava pro zpěv a klavír, datováno 8. - 30. července 1939; rkp OM 2 5 6 úprava tříhlas (pouze části Pisárky, Petrov, Lužánky, Krokodýl, Špilberk); rkp O M 2 5 7 úprava pro orchestr (3 sax, 2 trb, pos, bicí a smyčce; partitura, party), datováno 2. - 24. září 1939; vše rkp - O M 2 5 8 původní texty (uloženy v MZM)2 5 9 254 OM, sign. H 3306 5 5 BmJA, [sine sign.] Hanák-Josef A. Horáček: Brno zpívá (tisk) 2 5 6 OM, sign. H 5740 2 5 7 Tamtéž 2 5 8 OM, sign. H 5741 - 5743 2 5 9 BmJA, [sine sign.] Hanák-Josef A. Horáček: Lidové písničky z Brna I., II. (texty), stroj. 70 uvedeny v brněnském rozhlase (osobní poznámky, MZM) Nové pletky (1953) cyklus písní ve slezském nářečí, text Fran Směja (rkp OM)2 6 0 vznik 1953, premiéra 1953 (informace z podkladů pro ČSHS, ÚHV, Brno) Balada o Radhošti (1956) pro střední hlas a orchestr op. 42, pro symfonický orchestr, tenor sólo a sbor, 1956 (informace z podkladů pro ČSHS, ÚHV, Brno) pro vyšší hlas a klavír, text Josef Antonín Horáček, tisk, 8 stran (OM)2 6 1 Nová Ostrava pro vyšší hlas a orchestr nedatováno Der Abschied píseň s klavírem, nedatováno (rkp v MZM)2 6 2 rozepsány party pro smyčce - dvoje housle, violoncello, kontrabas (rkp, vše MZM) nedatováno Maryčka Magdónova píseň pro střední hlas a klavír, rkp (OM)2 6 3 nedatováno U Sv. Antoníčka - píseň, opis (MZM)2 6 4 Za Těšínem - píseň, rkp (OM)2 6 5 2 6 0 OM, sign. H 3274 2 6 1 OM, sign. H 5747 2 6 2 BmJA, [sine sign.] Der Abschied. Pfsen s klavfrem (nedat.), ms. 2 6 3 OM, sign. H 3273 2 6 4 BmJA, [sine sign.] U sv. Antonfcka. Pfsen - opis. 2 6 5 OM, sign. H 3272 71 9. Závěr Závěr této práce začíná krátkým zamyšlením nad jejím titulem. Jakkoli se může zdát, že být žákem nějaké osobnosti s významem obdobným, jako je ten Janáčkův, je benefitem, není vždy jednoduché u nezaujatého pozorovatele - čtenáře - s touto premisou pracovat, prokázat a naplnit očekávání, která jsou s tím spojena. V žádném případě si tato práce nekladla za cíl zkreslovat či zveličovat skladatelské nebo jiné kvality jednoho Janáčkova žáka, právě naopak, jde o kritické zhodnocení. Dalo by se říct, že Mirko Hanák svého učitele téměř bezmezné obdivoval, a to po celý svůj život, ve svých četných autobiografických poznámkách je zřejmá implicitní přítomnost Janáčkova fenoménu, a sám vždy zdůrazňoval, že je jeho žákem. Do jaké míry jej tato role, do které se sám stylizoval, - ve vší loajalitě, skromnosti a úctě - omezovala či paralyzovala ve tvůrčí práci, zůstává otázkou. Jisté ale je, že si velmi dobře, možná už hned od začátku dvacátých let, uvědomoval své poslání, které spočívalo spíše v působení v konkrétním kulturním, resp. hudebním, prostoru, k čemuž nabyl jisté kompetence - lidské i profesní - a celoživotní inspiraci právě u Janáčka, a to nejen v době studia, ale i po něm. Později byl pevně přesvědčen, že jako zástupce následující generace takto musí zpřítomňovat tyto kvality svého učitele i po jeho smrti. Jako vlastní úkol, jehož prostřednictvím se rozhodl tento záměr realizovat, přijal působení v ostravském divadle, a tomuto divadlu zasvětil celý svůj produktivní život a také podstatnou část svého díla operety. Zdejší působení vnímal jako jakýsi vklad do vlastních řad, lidem ve svém okolí, ale také celé společnosti ve „svěřeném regionu", společnosti, která procházela nelehkými obdobími. Tady jsou zřejmé důvody, proč svůj odchod z divadla, možná i opodstatněně, vnímal spíše jako „odsun" a cítil se být po své čtyřicetileté usilovné činnosti zneuznaným a sám nedoceněn. Oblíbil si také celý tento kraj, s nímž se dokonale sžil a jehož kvality se snažil reflektovat ve druhé části svého díla - orchestrální a písňové tvorbě. Největší význam ve své činnosti sám Hanák přikládal dirigování. Jeho dirigentský talent se vyvíjel velmi zajímavě, ale vždy byl jakýmsi způsobem zastíněn oběma výraznými ostravskými osobnostmi - Emanuelem Bastlem a Jaroslavem Vogelem. Oba našli v Hanákovi oporu, zejména díky jeho spolehlivosti a všestrannosti, během sedmatřicetiletého působení se tady 72 projevil jako velice univerzální - dirigent opery, operety, ale i baletu, autor scénické hudby i operet. Tituly, které uváděl jako dirigent, vyplňovaly prostor, patřící neodmyslitelně k ostravskému divadlu, jenž se stal jeho důležitou součástí (a v mnohém je jeho součástí dodnes). Patří tady neodmyslitelně i přesto, že tyto tituly nereprezentovaly hlavní koncepty, realizované oběma zmíněnými šéfy opery. To stejné platí i v případě jeho vlastních operet a scénických hudeb, i když tato díla nebyla vždy přijímána kritikou kladně. Největší význam v jeho umělecké kariéře spatřujeme v době meziválečné, kdy se významně podílel na produkci ostravského divadla, jež hrálo významnou roli ve výchově místního hudebního publika. Další významnou zásluhou byl jeho aktivní přístup při obnově činnosti divadla po skončení druhé světové války. Jinak můžeme Hanákovu úlohu vidět jako jeho úděl dirigentské „dvojky", ale do jisté míry tady také spatřovat jisté janáčkovské rebelství. V období po skončení první světové války, až po léta padesátá byl v Ostravě uveden nespočet premiér oper Bedřicha Smetany a třikrát provedeno jeho kompletní (nebo téměř kompletní) operní dílo. Celý smetanovský kult v hudebním životě byl na vzestupu, a možná v té době i na samém vrcholu. V jeho dirigentském portfoliu, jež čítá přes stovku operních titulů a nespočet oddirigovaných představení, která jdou do tisíců, však najdeme pouze dvě premiéry Smetanových oper (Braniboři v Čechách - 1934 a Hubičku - 1952), a v průběhu dvacátých a třicátých let, kdy otázka budování národní identity byla nejaktuálnější, dokonce jen jednu z nich. Hubičku ještě provedl jednorázově (z vlastní iniciativy) těsně po osvobození Ostravy v roce 1945, v tehdejší atmosféře jako výraz ovládnutí divadla českým živlem. Nedá se tedy říci, že by nevnímal Smetanu jako národního skladatele, ale rozhodně tady neviděl takovou přidanou hodnotu jako jiní, a navíc, na jeho vkus až příliš zbožňovaný Smetana Janáčka zastiňoval, v Ostravě obzvlášť. Je těžko představitelné, že za 38 let v divadle, navíc divadle s takovou smetanovskou produkcí, mu ani jeden šéf nenabídl (nebo dokonce nežádal o pomoc při přípravě náročných smetanovských seriálů) k nastudování některou z těchto oper. Tato námi tušená, přinejmenším, nechuť ke studiu Smetanových oper musela odněkud pramenit pokud ne od Janáčka, tak z Hanákova vztahu k němu. Pedagogická činnost je ta část Janáčkova odkazu, která byla Miloslavem Bučkem nazvána „největším opusem", a mezi absolventy Varhanické školy můžeme najít stovky hudebníků, 73 skladatelů, varhaníků, pedagogů, ale i dirigentů. Téměř všichni s nadšením šířili myšlenky svého učitele - každý svým způsobem. Hanák sice nepůsobil nikdy jako pedagog, ačkoli o tom často uvažoval, nebo si přinejmenším rozšiřoval pedagogickou aprobaci, a nestal se významným skladatelem, přesto, že se v prvních osmi letech po Varhanické škole snažil intenzivně komponovat. Díky Janáčkovi a jeho folkloristickým tendencím, ale také díky Hanákovu lidovému původu jsou v jeho skladatelském odkazu patrné četné inspirace lidovým prostředím a lidovou písní, a to jak v operetách, tak i v orchestrální nebo písňové tvorbě. Tyto však on sám nedokázal rozvinout do nějakého výrazného osobitého tvaru, jenž více méně zůstává v intencích tradiční kompoziční práce, vycházející ze zvyklostí tvůrců 19. století. V jeho díle je ale patrná dirigentská rutina a ve zpěvoherním žánru také smysl pro dramatičnost, v jednom případě mírně nad rámec odpovídající operetní tvorbě té doby. Janáčkovi se také nepodařilo předat své zaujetí pro uměleckou tvorbu - u Hanáka je patrná preference taneční hudby, která jej provázela od dětství a dosti intenzivně pak až do roku 1920, četné své drobné taneční skladby dále zpracovával a promítají se i v jeho operetách nebo jsou jejich součástí. Padesátá léta jsou pak ve znamení hlubšího zamyšlení - až jako šedesátiletý se obrací k symfonické tvorbě a píše také další mši. Protože tato padesátá léta byla dobou, kdy se vrací k Janáčkově nauce, bylo by v případných dalších krocích vhodné zaměřit se podrobně na některá symfonická díla z této doby. Dále bych považoval za zajímavé podrobit bližšímu pohledu jeho absolventskou mši, na které se mohl Janáček podílet. Ani v jednom případě není známo, kde se tento materiál nachází. Z pohledu jeho působení v ostravském divadle by bylo vhodné doplnit jeho profil všemi premiérami, které dirigoval, a na kterých se podílel. Elektronický archiv NDM není ještě zcela kompletní. 74 10. Resumé Tato diplomová práce se zabývá osobností Mirko Hanáka, přímého žáka Leoše Janáčka, divadelního dirigenta a skladatele. Jejím úkolem je shrnout poznatky o jeho životě a díle a také zachytit jejich význam pro rozvoj hudební kultury v ostravském regionu, ale i jiný přínos osobnostní pro následující generace, který vyvěral z jeho zkušenosti nabyté ve vztahu k jeho učiteli. Použité metody reprezentují jednotlivé kapitoly, které jsou zaměřeny k hlavním momentům v jeho rozvoji během let studií, a poté na jeho funkci v ostravském divadle a pracovní výsledky v produktivním věku. Podrobněji je zkoumán jeho vztah k Leoši Janáčkovi, práce v kontextu vývoje ostravského divadla a jeho dílo skladatelské. Zachycena je také reflexe dobové hudební kritiky týkající se dirigentské činnosti a uvádění jeho skladeb. 75 11. Zusammenfassung Diese Diplomarbeit befasst sich mit der Persönlichkeit von Mirko Hanák, einem unmittelbaren Schüler von Leoš Janáček, Theaterdirigenten und Komponisten. Ihre Aufgabe besteht nicht nur darin Erkenntnisse über dessen Leben und Werk zusammenzufassen oder deren Bedeutung für die Entwicklung der Musikkultur in der Region von Ostrau (Ostrava) zu erfassen, sondern auch seinen persönlichen Beitrag für die nachfolgenden Generationen, dessen Ursprung auf die aus seinen in der Beziehung zu seinem Lehrer gesammelten Erfahrungen zurückgeht. Die angewandten Methoden repräsentieren die einzelnen Kapitel, die auf die Schlüsselmomente in seiner Entwicklung während den Studienjahren ausgerichtet sind, und später auf seine Funktion im Theater von Ostrau und die Arbeitsergebnisse im produktiven Alter. Ausführlich wird seine Beziehung zu Leoš Janáček, die Arbeit im Kontext der Entwicklung des Ostrauer Theaters und das Werk des Komponisten untersucht. Erfasst werden dabei auch Reflektionen der damaligen Musikkritik in Bezug auf die Dirigententätigkeit und die Aufführung seiner Kompositionen. 12. Summary This diploma thesis presents Mirko Hanák, one of Leoš Janáček's students, a theatre conductor and composer. Its aim is to analyse his life and work, as well as to capture their essence in the development of musical culture in the Ostrava region. And also his contribution to the next generation, arising from the experience acquired from the relationship with his teacher. The used methods are presented by particular chapters, which are focused on the main moments of his years studying, and then on his function in the Ostrava Theatre and results of his work during his productive years. His relationship with Leoš Janáček, his contribution to Ostrava Theatre's development and his compositions are examined in detail. This thesis also examines reflections of the musical critics of his time related to his conducting results and his performed compositions. 77 13. Prameny Moravské zemské muzeum. Oddělení dějin hudby. Archiv Leoše Janáčka. Pozůstalost Mirko Hanáka, (dále jen BmJA) BmJA, [sine sign.] Membra Disjecta. BmJA, [sine sign.] O Karlu Kovařovicovi BmJA, [sine sign.] Janáčkovy opery v Ostravském divadle BmJA, [sine sign.] Denní repertoár NDMS od 1919 stp BmJA, [sine sign.] Denní repertoár NDMS od 1919 (2) stp BmJA, [sine sign.] Party z operety Geniální Švec BmJA, [sine sign.] Školní úlohy z vyučovacích hodin v Krakově BmJA, [sine sign.] Mirko Hanák a. Drobnější taneční a písňové skladby b. Drobnější taneční a písňové skladby c. Jevištní díla BmJA, [sine sign.] Vzpomínáme mistra Leoše Janáčka BmJA, [sine sign.] Různé životopisné materiály a. Životopis (strojopis) b. Životopis (strojopis) c. Popisuje události v OV divadle let 1944 a 1945 d. Další životopisy (stp) e. Soupis vyznamenání a členství v klubech BmJA, [sine sign.] Milostpánova komorná - klavírní výtah sine sign.] Slávia. Směs písní slovanských, sine sign.] Našim legionářům, pochod. Partitura, sine sign.] U sv. Antoníčka. Píseň - opis. sine sign.] Hanák - Josef A. Horáček: Lidové písničky z Brna L, II. (texty), stroj, sine sign.] Pavel Křížkovský: Utonulá. Mužský sbor (ms., opis, 1921) - partitura + hlasy sine sign.] Začátky mé umělecké a divadelní dráhy sine sign.] Hanák - Josef A. Horáček: Brno zpívá (tisk) sine sign.] Hanák a. Poznámky z vyučovacích hodin na Varhanické škole b. Dějiny hudby (86 otázek ke státní zkoušce) c. Jazz BmJA, [sine sign.] Rodný a křestní list, Vysvědčení BmJA, [sine sign.] Fotografie BmJA, [sine sign.] Zavolal Bůh! (pro sbor, 1922), ms. BmJA, [sine sign.] Romance (pro zpěv a klavír), op.2b, ms. BmJA, [sine sign.] Z přednášek Leoše Janáčka: „O sčasování a skladbě" BmJA, [sine sign.] Výstavní pochod napoleonské výstavy ve Slavkově u Brna (tisk) BmJA, [sine sign.] Der Abschied. Píseň s klavírem (nedat.), ms. BmJA, [sine sign.] Ukolébavka pro housle (violoncello) a klavír (1920), ms. Moravské zemské muzeum. Oddělení dějin hudby. Archiv Leoše Janáčka, (dále jen BmJA) BmJA, sign. V39. Varhanická škola v Brně. Zápisník k poradám, šk. rok 1908 -1909,1. roč. BmJA, sign. V69. Varhanická škola v Brně. Zápisník k poradám, šk. rok 1909 -1910, II. roč. 79 BmJA, BmJA, BmJA, BmJA, BmJA, BmJA, BmJA, BmJA, BmJA, sign. V70. Varhanická škola v Brně. Zápisník k poradám, šk. rok 1909 -1910,10ti měs. kurs. BmJA, sign. V71. Varhanická škola v Brně. Zápisník k poradám, šk. rok 1910 -1911,1. roč. BmJA, sign. V73. Varhanická škola v Brně. Zápisník k poradám, šk. rok 1910 -1911, III. roč. BmJA, sign. V75. Varhanická škola v Brně. Ředitelský zápis, šk. rok 1910 -1911. BmJA, sign. V92. Varhanická škola v Brně. Katalog žáků, šk. rok 1905/1906 -1908/1909. BmJA, sign. V93. Varhanická škola v Brně. Katalog žáků, šk. rok 1908/1909 -1918/1919. BmJA, sign. V615. Agenda VŠ. Zpráva ředitele VŠ na konci šk. roku 1910/1911. Korespondence Leoše Janáčka. Ediční zpracování fondu uloženého v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně. Leoš Janáček - Mirko (Miroslav, Miloš) Hanák A 01412 A 03203 A 02287 A 03146 A 03155 A 01426 A 02873 A 00433 A 02993 A 02128 A 02306 D 01761 A 07193 A 02403 A 02881 B 00183 A 02016 A 03151 A 00708 A 02404 A 02875 A 02188 A 00894 A 01661 A 02591 A 01835 A 01834 A 01735 Leoš Janáček - Otakar Mrázek A 00366 A 00371 A 00387 A 01416 A 01419 A 01614 A 01693 A 02072 A 02286 A 02522 A 02748 A 03104 A 07153 A 07206 A 07477 Leoš Janáček - Oldřich Zlámal D 01732 D 01795 Ostravské Muzeum (dále jen OM), oddělení Hudební historie, pozůstalost Mirko Hanáka. Přír.č.1-4/1973; 1-4/1976. OM, řada G 922 - 947. Písemnosti, korespondence. OM, řada L 286 - 287. Fotografie rodinná, školní. OM, řada L 288 - 290. Fotografie L.Janáčka a jeho žáků. OM, řada L 291 - 311. Divadelní fotografie z 20. a 30. let. OM, II L 640/1729. Civilní fotografie dirigenta M.Hanáka z 20. let (portrétní). 6xl0cm, 2ks. OM, L 253/5038. Fotografie z 30. let. 8x13cm, lks. 81 OM, II L 560/1645. Skupinové fotografie s L.Janáčkem, B.Bakalou a F.Rybkou pořízené M.Hanákem před domkem Janáčkovým v zahradě varhanické školy v Brně r.1925. 8xl0cm, 7ks + negativ. OM, II L 559/1644. Skupinová fotografie: zleva J.Budil, K.Kugler, M.Hanák a R.Chýla. 8xl0cm, lks (hnědobílá). OM, L 287/6221. Školní fotografie skupinová (Slavkov 1905). lks. OM, II L 928/2420. Fotografie ze studentských let (Slavkov). 7xl5cm, lks. OM, II L 929/2421. Fotografie z let působení u vojenské kapely /Krakov 1914?/ - sólově i se souborem. 8xl2cm, 4ks. OM, II L 930/2422. Fotografie z 20. let. 18x24cm, 8xl2cm, 4ks. OM, II L 931/2423. Portrétní fotografie z 30. a 40. let. 13xl8cm, 8xl2cm, 3ks. OM, II L 671/1862.1. M.Hanák dirigující-30. léta (8xl2cm, lks); 2. M.Hanák u klavíru - 40.léta (13xl8cm, lks); 3. Portrétní fotografie M.Hanáka z 50.let (8xl0cm, 2ks). OM, II L 940/2432.1. Fotografie M.Hanáka dirigujícího (30. léta); 2. M.Hanák dirigující v karikatuře (50. léta). OM, H 4830. Fotografie ze zkoušky na operetu Slečna manekýnka /ČDMO1942/se sólisty a M.Hanákem u klavíru. 13xl8cm, 2ks. OM, II L 955/2600. Společná fotografie: B.Bakala, dr. Vilém Petrželka a M.Hanák/50. léta/. 13xl8cm, lks. OM, II L 956/2601. Skupinové fotografie z přátelského posezení: /60.léta/. a) zleva: Miroslav Klega, Karel Mičánek (správní ředitel Filharmonie v Ostravě), Josef Schreiber, M.Hanák, Rudolf Kubín. 13xl8cm, lks. II L956/2601a b) zleva: Ivo Jirásek, Karel Kupka, M.Klega, K.Mičánek, J.Schreiber, M.Hanák, R.Kubín a dr. Přemysl Novák (ředitel konzervatoře). 13xl8cm, lks. II L956/2601b 82 OM, II L 944/2436. Fotografie z turistického zájezdu po Itálii (20.léta): M.Hanák, K.Kugler, R.Tuma, V.Zitek. 8xl0cm, 4ks. OM, II L 677/1868. Fotografie po představení inscenace operety J.Beneše Růže z Argentiny v NDMS r.1940: zleva R.Jančová, O.Javorská, M.Hanák a P.Hanáková. 8xl2cm, lks. OM, L 286/6220. Rodinná fotografie skupinová, lks. OM, H 4343. Fotografie absolventů varh.školy v Brně/ 1910/ll/; M.Hanák, F.Vach, aj. OM, G 944/6237. Vlastní životopis M.Hanáka (strojopis). OM, G 932/6223. 1. Vánoční blahopřání L. Janáčka M. Hanákovi (nedat.); 2. Novoroční blahopřání L. Janáčka M. Hanákovi (nedat). OM, G 931/6222. Oznámení a pozvánka varhanické školy v Brně na provedení mše A. Schweitzera (r. 1911). 2ks. OM, G 928/6217. 1. Tištěné dispozice pro žáky varhanické školy v Brně (klavír a housle). 2. Zpráva ředitelství varhanické školy ze školského věstníku o provedení absolventských prací. OM, G 924/6213. 1. Legitimace posluchače varhanické školy v Brně. 2. Rozvrh učiva (rukopis L. Janáčka). 2ks. OM, G 923/6212. 1. Vysvědčení z varhanické školy v Brně z r. 1908 a 1909. 2. Zpráva o prospěchu z r. 1910. 3ks. OM, G 927/6216.1. Vysvědčení z konzervatoře v Krakově (r. 1914). 2. Vyúčtování školného za r. 1913 v Krakově. 2ks. OM, G 929/6218. Programy koncertů M. Hanáka v Krakově. 5ks. OM, G 925/6214. 1. Vysvědčení způsobilosti ze hry na housle v Praze (r. 1917). 2. Žádost o připuštění ke státní zkoušce. 2 ks. OM, G 933/6224. 1. Dopis L. Janáčka M. Hanákovi (dat. r. 1911). 2. Dopis L. Janáčka M. Hanákovi stran zpracování tématu Ondráše (nedat.). 2ks. 83 OM, G 934/6225. l.Dopis L.Janáčka M.Hanákovi stran jeho absolventské práce (1915). 2.Dopis L.Janáčka M.Hanákovi (1915). 2ks. OM, G 926/6215. l.Vysvědčení z jazykové školy v Praze (r.1933). 2.Vysvědčení způsobilosti ze státní zkoušky (r.1917). 3.Domácí úkol M.Hanáka z dějin hudby na téma Árie. 3ks. OM, G 936/6229. Dopis skladatele G.Rooba M.Hanákovi stran uvedení jeho opery Srdce Pikangovo v Ostravě (1923). lks. OM, II L 936/2428. Fotografie skladatele G.Rooba sdedikací M.Hanákovi u příležitosti provedení jeho opery Srdce Pikangovo /20.léta/. 8x12cm. lks. OM, G 935/6228. Dopis skladatele G.Charpentiera M.Hanákovi stran uvedení jeho opery Louisa v Ostravě r. 1932. lks. OM, II L 934/2426. Fotografie skladatele G.Charpentiera s dedikací M.Hanákovi/dat.v Paříži 1932, francouzský text/. 10x13cm. lks. OM, II L 932/2424. Fotografie skladatele R.Karla (u klavíru) sdedikací M.Hanákovi u příležitosti premiéry jeho opery Smrt kmotřička v Ostravě /dat.24.11.1933/. 13x18cm. lks. OM, II L 933/2425. Fotografie skladatele J.Křičky s dedikací M.Hanákovi u příležitosti řízení jeho Hipolyty/dat.29.1.1937 v Ostravě/. 13x18cm. lks. OM, G 940/6233. Blahopřání členů orchestru Státního divadla v Ostravě M.Hanákovi u příležitosti jeho 20.letého působení v SDO. lks. OM, G 938/6231. 1.Blahopřejný dopis Státního divadla v Ostravě k 70.narozeninám (1961). 2.Blahopřejný dopis Státního divadla v Ostravě k 30.leté umělecké činnosti. 2ks. OM, G 942/6235. Čestné uznání k 35.výročí trvání SDO udělené Jednotným národním výborem v Ostravě r.1954. lks. OM, G 941/6234. Udělení čestného uznání KNV v Ostravě M.Hanákovi v rámci Krajské umělecké soutěže (9.5.1955). lks. OM, G 943/6236. Pozvánka na slavnostní představení opery Rigoletto ke 40.výročí umělecké činnosti M.Hanáka, lks. 84 OM, G 945/6238. Blahopřání KNV v Ostravě k 75.narozeninám M.Hanáka (1966). lks. OM, G 939/6232. Čestné uznání KNV v Ostravě za dlouholetou dirigentskou práci (1968). lks. OM, G 937/6230. Dopis, kterým je M.Hanákovi oznámeno čestné členství Slezského divadla v Opavě (1969). lks. OM, G 946/6239. 1.Diplom ZV ROH Státního divadla v Ostravě (1954). 2.Diplom čestného členství Slezského divadla v Opavě (1969). 2ks. OM, G 947/6240. Diplom Psychologického institutu v Bruselu (1933). OM, G 922/6211. Domovský list M.Hanáka (soudní opis).domovské právo ve Vyškově /dat. ve Slavkově r.1946/. lks. OM, II G 313/2439. Osobní zápisky-repertoárové údaje (počty oddirigovaných představení). Biografické údaje s přehledem získaných ocenění. Rukopisný koncept dopisu /adresát neuveden/, v němž si stěžuje na nedocenění jeho zásluh a schopností tehdejším ředitelstvím divadla (V.Hamšík). nedat.-dle souvislostí asi r.1959. OM, G 930/6219. Úmrtní oznámení, lks. OM, G 149. Dopisy kapelníka Mirko Hanáka. 9ks OM, (informace v lístkovém katalogu). Scénograf, návrhy k operetě Frajárečka jsou uloženy ve SZM v Opavě pod sign. F139/1 - 6 (aut. Provazník); muzikol.oddělení. OM, H 3241 - 3243. Fantaska, klavírní výtah, libreto a část partitury baletu, rkp. OM, H 3244 - 3246. Radegast, zpěvní party s průvodem klavíru, partitura a libreto operety, rkp. OM, H 3247 - 3249. Zápisy z přednášek L.Janáčka ve varhanické škole v Brně, domácí úkoly z teorie a kontrapunktu zadávané L.Janáčkem. OM, H 3250. Nauka o harmonii - podle přednášek na varhanické škole v Brně, 1911. OM, H 3251. Jindra, libreto, kl. Výtah a zpěvní party z operety, rkp. 85 OM, H 3252 - 3271. Budovatelské písně, rukopisy nebo opisy. OM, H 3272. Za Těšínem, píseň, rkp. OM, H 3273. Maryčka Magdónova, píseň pro střední hlas. OM, H 3274. Pletky, písně ve slez. nářečí na slova F. Směji, rkp. OM, H 3275. Nezdar - mužský sbor, rkp. OM, H 3276. Mužské sbory, rkp. OM, H 3277. Smíšené sbory, rkp. OM, H 3278 - 3292. Drobné příležitostné a taneční skladby, rukopisy nebo opisy. OM, H 3293. Ukolébavka pro klavír a cello (housle), sólové party cella a houslí, úprava pro smyčcové nástroje, rkp + opisy. OM, H 3294. Téma s variacemi, klavír. Verze + instrumentace pro smyčce, rkp. OM, H 3295. Valčík pro salonní kvartet /2 housle, cello, klavír/, rkp. OM, H 3296. Dumka pro symf. orchestr, klavír, výtah, rkp. OM, H 3297. Romance pro cello a klavír, rkp. OM, H 3298. Humoreska pro cello a klavír, rkp. OM, H 3299. Smuteční pochod, partitura pro dech. orchestr, jednotlivé party, rkp. OM, H 3300. Menuet pro dvoje housle, violu, cello, kontrabas a klarinet, jednotlivé party, rkp. OM, H 3301 - 3305. Drobné taneční skladby, rkp. OM, H 3306. Hymnus, Slavnostní sbor s průvodem klavíru, rkp + opis. OM, H 3307. Brno zpívá, 12 písní na slova J. A. Horáčka. OM, H 3308. Výstavní pochod, tisk. OM, H 3309. Výstavní pochod, partitura pro symf. a pro dech. orchestr, rkp, dat. 1931. 86 OM, H 3310. Krásná Helena, scény z baletu - klavírní výtah, rkp. OM, H 3311 - 3314. Scénické hudby k činohrám: Julius Caesar/NDMS 1935/, Nezbedný bakalář /NDMS 1914/, Jiří Poděbradský /NDMS 1934/, Ulice zpívá /NDMS 1934/, rkp. OM, H 3315 - 3318. Královnin náhrdelník, hudební čísla z operety, rkp. OM, H 3319 - 3320. Žena policajt, partitura a klavír. Výtah operety, rkp. OM, H 3321. Láska je slepá, píseň z operety, otisk. OM, H 3322 - 3325. Geniální švec, hudební čísla z operety, rkp. OM, H 3326. Ať se mládí vydovádí, píseň kvítečko lásky z operety, otisk. OM, H 3327 - 3329. Růžový talisman, libreto, partitura a 3 hudební čísla z operety, rkp. OM, H 3330. Námluvy na horách, klavírní výtah k operetě, světlotisk. OM, H 3331 - 3334. Milostpánova komorná, klavírní výtah a hudební čísla z operety. OM, H 3335. Na palubě lásky, hudební čísla z operety, rkp, tisk. OM, H 3338. Frajerečka, píseň z operety-tisk, píseň Pavla - opis. OM, H 3339. Frajerečka, klavírní výtah s poznámkami dirigenta M.Hanáka, tisk. OM, H 3340. Hudební čísla z neidentif. operet a jiné skladby. OM, H 5724 - H 5727. Fotografie z pozůstalosti M.Hanáka: Vzpomínka na mistra Dr. Janáčka 15.3.1928; fotografie z pohřbu. 12xl6cm. H 5 724 Mirko Hanák ve vojenské uniformě. 15x23cm. H 5 725 Mirko Hanák na civilní fotogr., dat. 1940 /s autogr./. 18x24cm. H 5 726 Mirko Hanák na civilní fotogr. 19x25,4cm. H 5 727 OM, H 5728. Fotografie z pozůstalosti M.Hanáka. 87 M.Hanák při korepetici. 13x18cm; 9x14cm. H 5 728 a, b OM, H 5729. Fotografie z pozůstalosti M.Hanáka. Mirko Hanák v karikatuře K.Wotoby (1956). 25x35cm, barev.; 14,7xl0,5cm, pohled. H 5 729 a, b OM, H 5 730 - H 5 734. rkp, strojopisy, pozn. Mirko Hanáka; Smetanovy honoráře, rlp, 4s. H 5 730 Smetanova „Hubička", rkp, 7s. H 5 731 Dirigenti Smetan, zpěvoher v Prozatímním a ND a jejich premiéry do 8.7.1848, pozn. H 5 732 Frajerečka, stps, 3s. H 5 733 Janáčkovy opery v Ostravs.divadle, stps, 2s. H 5 734a P.l.Čajkovskij a jeho „Eugen Oněgin", stps, 2s. H 5 734b OM, H 5 735 - H 5 739. rkp, strojopisy, pozn. Mirko Hanáka; Karel Kovařovic, stps s pozn., 4s. H 5 735a P.I.Čajkovskij „Carevniny střevíčky", stps, 6s. H 5 735b Stanislav Moniuszko a jeho „Halka", stps, 6s. H 5 736 Carmen, stps, ls. H 5 737 Giuseppe Verdi a jeho opera „Rigoletto", stps. H 5 738 Giaccomo Puccini, stps, 4s. H 5 739 OM, H 5740. Lidové písničky z Brna, úprava pro zpěv a klavír, rkp, 12 písní + kopie. OM, H 5741. Lidové písničky z Brna, party, rkp, Líšeňské třešňové aleje, Petrov. OM, H 5742. Lidové písničky z Brna, party, rkp, Holubi u Sv. Tomáška, U sv. Jakuba. OM, H 5743. Lidové písničky z Brna, partitura, rkp. OM, H 5744. Lidové písničky z Brna, úprava tříhlas, rkp (Pisárky, Petrov, Lužánky, Krokodýl, Špilberk). OM, H 5745. Slávia, směs slovanských písní, rkp + opis, 1919. 88 OM, H 5746. Marlaine, Lásko když srdce vzplane, tango z operety Paluba lásky, slow-fox z operety Paluba lásky, tisk, partitura. OM, H 5747. Balada o Radhošti, tisk 8s. OM, H 5748. Jindra, skica operety, rkp, 13ks. OM, H 5749. píseň pro vyšší hlas a klavír, název neuveden, rkp. OM, H 5750. písně a hudební čísla z operet M.H., tisk, zpěvní hlasy a klavír. OM, H 5751. Frajerečka, party operety, opis. OM, H 5752. Šohajíček, pochod z operety Frajerečka, orchestr, obsazení, kl. + zp., tisk. OM, H 5753. Hubička od šohaje, písnička Barči z operety Frajerečka, zpěv a klavír, orchestr. OM, H 5754. U nás u muziky, sousedská z operety Frajerečka, zpěvní hlas a klavír, orchestr. OM, H 5755. písně z operety Frajerečka, píseň Maryši Frajerečka, V tom našem malém kostelíčku, zp. hlas a klavír. Národní muzeum, České muzeum hudby. NM-ČMH, sign. V B 291. Hanák Mirko - Josef A. Horáček: Brno zpívá (zpěv a klavír). Brno, V. A. Kuba, v komisi Jar. Stožického 1939 NM-ČMH, pozůstalost Fr. Dlouhého, sign. XXXIX A 349. Hanák Mirko: Ať se mládí vydovádí. Opereta o třech jednáních (V. Poláček). Tisk, Planografie Orion, Mo. Ostrava) NM-ČMH, pozůstalost Fr. Dlouhého, sign. XXXIX A 355. Hanák Mirko: Slečna Manekýnka. Opereta o třech jednáních (Emil Vrba a V. Vinohradský). Klavírní výtah. NM-ČMH, pozůstalost Fr. Dlouhého, sign. XXXVII A 482. Hanák Mirko: Brno zpívá (Josef A. Horáček). Tisk, Brno, Jaroslav Stožický 1939 89 Elektronické zdroje NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ. Elektronická databáze archivu NDM. Ostrava, (s.d.), [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: . NÁRODNÍ DIVADLO BRNO. Online archiv NDB. Brno. (s.d.), [cit. 12. 2. 2015]. Dostupné z: . 90 14. Literatura BÁRTOVÁ, Jindřiška. Některá specifika brněnského hudebního života ve 2. polovině 20. století aneb existovala brněnská kompoziční škola?. In.: Musicologica Brunensia, 2013, vol. 48, iss. 1 BALCAR, Milan. Hanákova „Frajerečka". Moravskoslezský deník, Ostrava, 5. listopadu 1935. BALCAR, Milan. Moravsko-slezské národní divadlo a opereta. Ostravský deník, ročník XXVIII, číslo 110, 15. 5. 1925, str. 3 BALCAR, Milan. „Na palubě lásky", původní ostravská revuálni opereta. Moravskoslezský deník, Ostrava, 30. srpna 1932 BALCAR, Milan. Meyerbeerův „Prorok". Moravsko-slezský deník, Ostrava, 19. května 1930. BALCAR, Milan. Hřímalého „Zakletý princ". Moravsko-slezský deník, Ostrava, 26. září 1926. BALCAR, Milan. Weisův „Polský žid". Moravsko-slezský deník, Ostrava, 19. března 1933. BALCAR, Milan. Pucciniho „Madame Butterfly". Moravsko-slezský deník, Ostrava, 9. ledna 1927. BALCAR, Milan. Křenkův „Jonny hraje dokola". II. díl. Moravsko-slezský deník, Ostrava, 27. listopadu 1929. BALCAR, Milan. Paní Favartová. Moravskoslezský deník, 31. srpna 1919, s. 4 BLATNÝ, Pavel. Janáčkova škola a její odlesk v současnosti. In Kapitoly z historie novodobé hudby na Moravě. Brno: Konvoj, 2001 BLATNÝ, Pavel. Josef Blatný - Janáčkův žák a následník. In Leoš Janáček, jeho žáci, spolupracovníci a přátelé: sborník z 22. ročníku muzikologické konference Janáčkiana (Ostrava 4. a 5. června 1998). Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2000.117 s. BUČEK, Miloslav. Pěstitelé odkazu Leoše Janáčka. In Leoš Janáček, jeho žáci, spolupracovníci a přátelé: sborník z 22. ročníku muzikologické konference Janáčkiana (Ostrava 4. a 5. června 1998). Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2000.117 s. BURGHAUSER, Jarmil. Slavní čeští dirigenti. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. ČERNÍKOVÁ, Lenka. Jaroslav Vogel 1894-1970: interpret hudebního prostoru. Vyd. 1. Ostrava: Ostravské muzeum, 2014. 307 s. ČERNUŠÁK, Gracián. Hanák Mirko. In.: Československý hudební slovník I. A - L. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1963, s. 396 ČERNUŠÁK, Gracián [red.], HELFERT, Vladimír [red.]. Hanák, Mirko. In.: Pazdírkův hudební slovník naučný, II. část osobní, svazek 1, A - K. Brno, 1937 GARDAVSKÝ, Čeněk. Skladatelé dneška. Praha: Panton, 1961 GREGOR, Vladimír [ed.]. Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945. Ostrava: Profil, 1984 FUKAČ, Jiří. Janáčkovská kontinuita?. Hudební rozhledy, 1968, 21, s. 113 -116 HANÁK, Mirko. Moje vzpomínky na mistra Leoše Janáčka. In Leoš Janáček. Ostravsko k 30. výročí úmrtí. Sborník vzpomínek. Red. Ivo Stolařík. Opava: Slezský studijní ústav, 1958, s. 39-47 HANÁK, Mirko. Z přednášek Leoše Janáčka O sčasování a skladbě. Stenograficky zachycené živé slovo Janáčkovo s jeho terminologií při jeho přednáškách. In Leoš Janáček. Sborník statí a studií. Knižnice Hudebních rozhledů. Roč. V, svazek 5-6; Praha, 1959; str. 135 -174 HLADNOVSKÝ, Jindřich Háša. K premiéře operety „Královnin náhrdelník". Moravskoslezské divadlo. Týdeník pro zájmy divadelní. Roč. XII, č. 11., 18. prosince 1930, Moravská Ostrava HRADIL, František Míťa. Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. Ostrava: Profil, 1981 JANÁČEK, Leoš. Z praktické části o sčasování (rytmu). Dalibor, XXX. 1908, str. 157 JANOTA, Dalibor, KUČERA, Jan. Malá encyklopedie české opery. Praha - Litomyšl: Paseka, 1999. 92 KOLOFÍKOVÁ, Klára. Hanák, Mirko [heslo]. Český hudební slovník osob a institucí, [online], [cit. 2014-06-26]. Dostupné z: KUČEROVÁ, Lenka. Hudební teorie na Janáčkově Varhanické škole. Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Brno, 2010. KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948.154 s., [2] s. příl. MAJER, Jiří. Kapitoly z hudební minulosti města Slavkova. Slavkov u Brna: Městský úřad, 2003. 99 s. MAZUREK, Jan. Hudební život českých obyvatel Ostravy v období 1880 - 1918. Ostrava: Ostravská univerzita, pedagogická fakulta, 1999. MAZUREK, Jan - STEINMETZ, Karel, et al. Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2010. MĚRKA, Ivan [autor]; MYŠKA, Milan [red.]. Hanák, Mirko. In.: Biografický slovník Slezska a Severní Moravy, sešit 4. Ostrava - Opava: Ostravská univerzita a nakladatelství OPTYS, 1995, s.41-43 MĚRKA, Ivan. Opuštěná taktovka. In.: Ostravský kulturní měsíčník, 1,1976, s.9 MĚRKA, Ivan. Jubileum Mirka Hanáka. In.: Ostravský kulturní měsíčník, 9,1981, s.60 MĚRKA, Ivan. Osmdesátiny dirigenta. In.: Ostravský kulturní zpravodaj, 9,1971, s.17 MIČKOVÁ, Marie. Národní divadlo moravskoslezské v meziválečném období a protektorátu Čech a Moravy. Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky. Brno, 2009. PEČMAN, Rudolf. Bakala a Janáček. In Leoš Janáček, jeho žáci, spolupracovníci a přátelé: sborník z 22. ročníku muzikologické konference Janáčkiana (Ostrava 4. a 5. června 1998). Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2000.117 s. 93 PODEŠVA, Jaromír. Komorní tvorba ostravských skladatelů. In.: Hudební rozhledy 18,1954, 7, s. 900 SAJDEK, Marta. Akcje koncertowe krakowskiego Towarzystwa Muzycznego w ostatních latách XIX wieku [online]. In.: Mfoda Muzykologia, Rocznik 2009. Musica lagellonica & Instytut Muzykologii UJ, Kraków, Poland 2009; s. 111; [cit. 14. 8. 2014]. Dostupné z: SIBLÍK, Jiří. K dějinám hudby ostravského kraje. Základy hudebnosti a žáci Janáčkovy varhanické školy na Ostravsku. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, 1953. [magisterská diplomová práce] SIMEONE, Nigel; et al. Janáček's works: a catalogue of the music and writings of Leoš Janáček. Oxford: Clarendon Press, 1997. STEINMETZ, Karel. Měrka, Ivan [heslo]. Český hudební slovník osob a institucí, [online], [cit. 2014-06-26]. Dostupné z: STEINMETZ, Karel. Role některých bývalých žáků z Varhanické školy a tzv. „Janáčkově případu". In Leoš Janáček, jeho žáci, spolupracovníci a přátelé: sborník z 22. ročníku muzikologické konference Janáčkiana (Ostrava 4. a 5. června 1998). Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2000.117 s. STEINMETZ, Karel - MAZUREK, Jan, et al. Ostrava hudební: vývoj hudební kultury jednoho města v posledních 160 letech. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2014. 260 s. STOLAŘÍK, Ivo - ŠTĚDROŇ, Bohumír. K dějinám hudby v ostravském kraji. In Slezský sborník. Ročník 53 (13). Opava: 1955., s. 208 STOLAŘÍK, Ivo. Leoš Janáček. Ostravsko k 30. výročí úmrtí. Sborník vzpomínek. Opava: Slezský studijní ústav, 1958 STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě 1918-1938. Ostrava: Nakladatelství Tilia, 1997 94 ŠAJTAR, Drahomír. 75 let Lídy Theimerové: sborník vzpomínek. Ostrava: Park kultury a oddechu, 1966. ŠKODA, Jan. O třicátých letech ostravské činohry. In Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Ostrava: Profil, 1977, s.277-306 ŠULC, Miroslav. Česká operetní kronika 1863 -1948. Praha: Divadelní ústav, 2002 VYMETAL, Cyril. Divadelní a hudební profil Ostravska v roce I. sjezdu socialistické kultury. Kronika událostí. Opava: Slezský ústav Československé akademie věd v Opavě, 1961 VYMETAL, Cyril. Divadlo a hudba na Ostravsku vjubilejním roce Leoše Janáčka. Opava: Slezský ústav Československé akademie věd v Opavě, 1959 WEIMANN, Mojmír [ed.j a SÝKOROVÁ-ČÁPOVÁ, Eva [ed.j. 60 let Státního divadla v Ostravě, nositele řádu práce. Ostrava: Státní divadlo v Ostravě, 1979 ZBAVITEL, Miloš. Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy ostravské činohry. Ostrava: Profil, 1985. s. 171 -192 ZOUHAR, Zdeněk. Jan Kunc, žák Leoše Janáčka. In Leoš Janáček, jeho žáci, spolupracovníci a přátelé: sborník z 22. ročníku muzikologické konference Janáčkiana (Ostrava 4. a 5. června 1998). Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2000.117 s. [-ba-] Nová česká opereta Láska je slepá. České slovo, Ostrava, 10. října 1937. [-bt-] Mirko Hanák: Slečna manekýnka. Premiéra původní operety vČDMO. České slovo, 21. června 1942 [Ci] „Frajerečka" opět na scéně ZDO. Nová svoboda, Ostrava, 28. května 1947. [-čk.]. Milostpánova komorná. Moravskoslezské slovo, 5. ledna 1941. [-dreš-] v rubrice Hudba. Moravskoslezský deník, 18. listopadu 1924, s.6 [lt]. M. Hanák - K. Konstantin: „Na palubě lásky". České slovo, Ostrava, 30. srpna 1932. [VR.] Nová opereta v ČDMO. Ostravská národní práce, Ostrava, 20. června 1942. 95 Přílohy dílo autor funkce sezóna ANDREA DELSARTO Alfred de Müsset Dirigent, Hudba 1922/1923 DOMÁCÍ CVRČEK Karl Goldmark Dirigent 1922/1923 KOMEDIANTI Ruggiero Leoncavallo Dirigent 1922/1923 KRÁSNÁ HELENA Jacques Offenbach Dirigent 1922/1923 NETOPÝR Johann Strauss Dirigent 1922/1923 0 ČEM SNÍ MLADÉ DÍVKY Alfred de Musset Dirigent, Hudba 1922/1923 POHÁDKA ZIMNÍHO VEČERA (ZIMNÍ POHÁDKA) William Shakespeare Dirigent 1922/1923 SRDCE PIKANGOVO Gustav Roob Dirigent 1922/1923 ŽIDOVKA Jacques Halévy Dirigent 1922/1923 CIKÁNSKÝ BARON Johann Strauss Dirigent 1923/1924 DĚVČÁTKO Z HÁJOVNY Eduard Marhula Dirigent 1923/1924 HOLANĎANKA Emmerich Kaiman Dirigent 1923/1924 MAHARADŽŮV MILÁČEK Emilien Starý Dirigent 1923/1924 MANON Jules Massenet Dirigent 1923/1924 NÍŽINA Eugen D' Albert Dirigent 1923/1924 PERNÍKOVÁ CHALOUPKA Engelbert Humperdinck Dirigent 1923/1924 POHÁDKA 0 HONZOVI Oskar Nedbal Dirigent 1923/1924 SOUD LÁSKY Jaroslav Vrchlický Hudba 1923/1924 CARMEN Georges Bizet Dirigent 1924/1925 CORNEVILLSKÉ ZVONKY Robert Planquette Dirigent 1924/1925 DON PASQUALE Gaetano Donizetti Dirigent 1924/1925 MAHARADŽŮV MILÁČEK Emilien Starý Dirigent 1924/1925 NETOPÝR Johann Strauss Dirigent 1924/1925 NÍŽINA Eugen D' Albert Dirigent 1924/1925 THAIS Jules Massenet Dirigent 1924/1925 VESELÉ ŽENY WINDSORSKÉ Otto Nicolai Dirigent 1924/1925 VESELÍTULÁCI Carl Maria Ziehrer Dirigent 1924/1925 ZA ŠTĚSTÍM Miloš Čeleda Dirigent 1924/1925 ŽIDOVKA Jacques Halévy Dirigent 1924/1925 BOHÉMA Giacomo Puccini Dirigent 1925/1926 CARMEN Georges Bizet Dirigent 1925/1926 EVANGELISTA Wilhelm Kienzel Dirigent 1925/1926 FAUST A MARKÉTKA Charles Gounod Dirigent 1925/1926 KOMEDIANTI Ruggiero Leoncavallo Dirigent 1925/1926 MAHARADŽŮV MILÁČEK Emilien Starý Dirigent 1925/1926 PAN REVIZOR Karel Weis Dirigent 1925/1926 ROMEO A JULIE Charles Gounod Dirigent 1925/1926 TOSCA Giacomo Puccini Dirigent 1925/1926 96 VESELÍTULÁCI Carl Maria Ziehrer Dirigent 1925/1926 BÍLÁ PANÍ Francois Adrien Boieldieu Dirigent 1926/1927 EUGEN ONĚGIN Petr lljič Čajkovskij Dirigent 1926/1927 GENIÁLNÍŠVEC Mirko Hanák Dirigent, autor 1926/1927 KŘÍDOVÝ KRUH Klabund Dirigent 1926/1927 MADAME BUTTERFLY Giacomo Puccini Dirigent 1926/1927 MAŠKARNÍ PLES Giuseppe Verdi Dirigent 1926/1927 TOSCA Giacomo Puccini Dirigent 1926/1927 ZAKLETÝ PRINC Vojtěch Hřímaly Dirigent 1926/1927 ANDRÉ CHENIER Umberto Giordano Dirigent 1927/1928 FRA DIAVOLO Daniel-Francois-Esprit Auber Dirigent 1927/1928 LAZEBNÍK SEVILLSKÝ Gioacchino Rossini Dirigent 1927/1928 MADAME BUTTERFLY Giacomo Puccini Dirigent 1927/1928 ORFEUS V PODSVĚTÍ Jacques Offenbach Dirigent 1927/1928 SÍLA OSUDU Giuseppe Verdi Dirigent 1927/1928 SNĚHULÁK Erich Wolfgang Korngold Dirigent 1927/1928 WERTHER Jules Massenet Dirigent 1927/1928 BOUŘE Zdeněk Fibich Dirigent 1928/1929 FRA DIAVOLO Daniel-Francois-Esprit Auber Dirigent 1928/1929 LAZEBNÍK SEVILLSKÝ Gioacchino Rossini Dirigent 1928/1929 MILOSTPÁNOVA KOMORNÁ Mirko Hanák Dirigent, autor 1928/1929 ORFEUS V PODSVĚTÍ Jacques Offenbach Dirigent 1928/1929 PIKOVÁ DÁMA Petr lljič Čajkovskij Dirigent 1928/1929 PSO HLÁVCI Karel Kovařovic Dirigent 1928/1929 ZEDNÍK A ZÁMEČNÍK Daniel-Francois-Esprit Auber Dirigent 1928/1929 JONNY HRAJE DO KOLA (JONNY VYHRÁVÁ) Ernst Křenek Dirigent 1929/1930 MADAME BUTTERFLY Giacomo Puccini Dirigent 1929/1930 MANON LESCAUT Giacomo Puccini Dirigent 1929/1930 PROROK Giacomo Meyerbeer Dirigent 1929/1930 ŠVANDA DUDÁK Jaromír Weinberger Dirigent 1929/1930 ŽIDOVKA Jacques Halévy Dirigent 1929/1930 GIANNI SCHICCHI Giacomo Puccini Dirigent 1930/1931 KRÁLOVNIN NÁHRDELNÍK Mirko Hanák Dirigent, autor 1930/1931 NÍŽINA Eugen D' Albert Dirigent 1930/1931 POSTILION Z LONJUMEAU Adolphe Charles Adam Dirigent 1930/1931 SAMSON A DALI LA Camille Saint-Saěns Dirigent 1930/1931 TURANDOT Giacomo Puccini Dirigent 1930/1931 UNÁŠÍ ŽENU Nicholas Brodszky Dirigent 1930/1931 ŽIDOVKA Jacques Halévy Dirigent 1930/1931 BOHÉMA Giacomo Puccini Dirigent 1931/1932 CAR A TESAŘ Gustav Albert Lortzing Dirigent 1931/1932 EVŽEN ONĚGIN Petr lljič Čajkovskij Dirigent 1931/1932 EXPRESNÍ VLAK LÁSKY Robert Katscher Dirigent 1931/1932 LOUISA Gustave Charpentier Dirigent 1931/1932 97 ŽIDOVKA Jacques Halévy Dirigent 1931/1932 KDYBYCH BYL KRÁLEM Adolphe Charles Adam Dirigent 1932/1933 KOMEDIANTI Ruggiero Leoncavallo Dirigent 1932/1933 MRTVÉ OČI Eugen d'Albert Dirigent 1932/1933 NA PALUBĚ LÁSKY Mirko Hanák Dirigent, autor 1932/1933 POLSKÝ ŽID Karel Weis Dirigent 1932/1933 PRO JEDNU NOC LÁSKY Hans May Dirigent 1932/1933 SOUD LÁSKY Jaroslav Vrchlický Hudba 1932/1933 BRANIBOŘI V ČECHÁCH Bedřich Smetana Dirigent 1933/1934 CIKÁNSKÝ BARON Johann Strauss Dirigent 1933/1934 GIOCONDA Amilcare Ponchielli Dirigent 1933/1934 MAM'ZELLE NITOUCHE Florimond Hervé Dirigent 1933/1934 OTELLO Giuseppe Verdi Dirigent 1933/1934 SMRT KMOTŘIČKA Rudolf Karel Dirigent 1933/1934 BOHÉMA Giacomo Puccini Dirigent 1934/1935 DOMÁCÍ CVRČEK Karl Goldmark Dirigent 1934/1935 JIŘÍ PODĚBRADSKÝ Rudolf Medek Hudba 1934/1935 JULIUS CAESAR William Shakespeare Dirigent, Hudba 1934/1935 MADAME BUTTERFLY Giacomo Puccini Dirigent 1934/1935 MALÍŘSKÝ NÁPAD Otakar Zich Dirigent 1934/1935 NOC V BENÁTKÁCH Johann Strauss Dirigent 1934/1935 ROZPUSTILÁ LOLA Hugo Hirsch Dirigent 1934/1935 SIRÉNA Witold Maliszewski Dirigent, Překlad 1934/1935 TOSCA Giacomo Puccini Dirigent 1934/1935 ULICE ZPÍVÁ PaulSchurek Dirigent 1934/1935 V STUDNI Vilém Blodek Dirigent 1934/1935 ŽENA JEHO SNŮ Rudolf Piskáček Dirigent 1934/1935 ČERT A KÁČA Antonín Dvořák Dirigent 1935/1936 FRAJEREČKA Mirko Hanák Dirigent, autor 1935/1936 JEHO TŘI VDOVY Ján Móry Dirigent 1935/1936 MEFISTOFELES Arrigo Boito Dirigent 1935/1936 OSTROV LÁSKY Jan Uhlíř, Richard Kopa Dirigent 1935/1936 PSO HLÁVCI Karel Kovařovic Dirigent 1935/1936 ROSE MARIE Rudolf Friml Dirigent 1935/1936 ALESSANDRO STRADELLA Friedrich von Flotow Dirigent 1936/1937 BÍLÁ VRÁNA Josef Kumok Dirigent 1936/1937 BRÁNA DO NEBE Ralph Benatzky Dirigent 1936/1937 HIPOLYTA Jaroslav Křička Dirigent 1936/1937 KOMEDIANTI Ruggiero Leoncavallo Dirigent 1936/1937 ODTROUBENO Jaroslav Jankovec Dirigent 1936/1937 SEDLÁK KAVALÍR Pietro Mascagni Dirigent 1936/1937 SVATEBNÍ CESTA (PRAHA-BRNO- BRATISLAVA) Carlo de Fries Dirigent 1936/1937 VLAŠTOVČÍ HNÍZDEČKO Bruno Granichstaedten Dirigent 1936/1937 BALALAJKA Bernard Grün, George Posford Dirigent 1937/1938 98 CUDNÁ ZUZANA Jean Gilbert Dirigent 1937/1938 LÁSKA JE SLEPÁ Mirko Hanák Dirigent, autor 1937/1938 LOVCI PEREL Georges Bizet Dirigent 1937/1938 PANNA PUSY Jára Beneš Dirigent 1937/1938 ŠABLENKA BROUŠENÁ Rudolf Kvasnica Dirigent 1937/1938 ŽENICH Z ONOHO SVĚTA Jakov Gotovac Dirigent 1937/1938 AMERICKÉ TEMPO Josef Eduard Vašica Dirigent 1938/1939 FRA DIAVOLO Daniel-Francois-Esprit Auber Dirigent 1938/1939 FRAJEREČKA Mirko Hanák Dirigent, autor 1938/1939 JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA Josef Kajetán Tyl Hudba 1938/1939 KDYŽ JSME SE TAK SEŠLI Jan Plichta Dirigent 1938/1939 KDYŽ ROZKVETE MÁJ Gejza Dusík Dirigent 1938/1939 NATÝ LOUCE ZELENÝ Jára Beneš Dirigent 1938/1939 PERLY PANNY SERAFINKY Rudolf Piskáček Dirigent 1938/1939 POLSKÁ KREV Oskar Nedbal Dirigent 1938/1939 RIGOLETTO Giuseppe Verdi Dirigent 1938/1939 SRDCE ZA MILIÓN Jaroslav Jankovec Dirigent 1938/1939 TULÁK Rudolf Piskáček Dirigent 1938/1939 AŤ SE MLÁDÍ VYDOVÁDÍ Mirko Hanák Dirigent, autor 1939/1940 BEROU, BEROU? Julius Kalaš Dirigent 1939/1940 ČERT A KÁČA Antonín Dvořák Dirigent 1939/1940 Čí JSI, HOLČIČKO? Jára Beneš Dirigent 1939/1940 DĚVČE Z PŘEDMĚSTÍ Rudolf Piskáček Dirigent 1939/1940 KOLÍNE, KOLÍNE... František Kmoch, František Alois Tichý Dirigent 1939/1940 MADAME BUTTERFLY Giacomo Puccini Dirigent 1939/1940 MÉ ŠTĚSTÍ MÁ ZLATÉ VLASY Jindřich Loukota Dirigent 1939/1940 PERNÍKOVÁ CHALOUPKA Engelbert Humperdinck Dirigent 1939/1940 DALŠÍ, PROSÍM... Rudolf Kvasnica Dirigent 1940/1941 LÁSKA JEJÍ VÝSOSTI Jaroslav Jankovec Dirigent 1940/1941 MAŠKARNÍ PLES Giuseppe Verdi Dirigent 1940/1941 MILOSTPÁNOVA KOMORNÁ Mirko Hanák Dirigent, autor 1940/1941 RŮŽE Z ARGENTINY Jára Beneš Dirigent 1940/1941 VESELÁ VDOVA Franz Lehár Dirigent 1940/1941 DON CESAR DE BASAN Rudolf Dellinger Dirigent 1941/1942 HRABĚ LUXEMBURG Franz Lehár Dirigent 1941/1942 NÍŽINA Eugen D' Albert Dirigent 1941/1942 SLEČNA MANEKÝNKA Mirko Hanák Dirigent, autor 1941/1942 TOSCA Giacomo Puccini Dirigent 1941/1942 CIKÁNSKÝ BARON Johann Strauss Dirigent 1942/1943 DOBRODRUŽSTVÍ V ATLANTIKU Albrecht Nehring Dirigent 1942/1943 OSTROV MILOVÁNÍ Josef Stelibský Dirigent 1942/1943 VIOLETTA (LA TRAVIATA) Giuseppe Verdi Dirigent 1942/1943 VŠEMI ZBOŽŇOVANÁ Nico Dostal Dirigent 1942/1943 ZEMĚ ÚSMĚVŮ Franz Lehár Dirigent 1942/1943 CIKÁNSKÁ LÁSKA Franz Lehár Dirigent 1943/1944 99 NÁMLUVY NA HORÁCH Mirko Hanák Dirigent, autor 1943/1944 NETOPÝR Johann Strauss Dirigent 1943/1944 V STUDNI Vilém Blodek Dirigent 1943/1944 MADAME BUTTERFLY Giacomo Puccini Dirigent 1944/1945 EVŽEN ONĚGIN Petr lljič Čajkovskij Dirigent 1945/1946 TVRDÉ PALICE Antonín Dvořák Dirigent 1945/1946 V STUDNI Vilém Blodek Dirigent 1945/1946 WERTHER Jules Massenet Dirigent 1945/1946 DON PASQUALE Gaetano Donizetti Dirigent 1946/1947 KOMEDIANTI Ruggiero Leoncavallo Dirigent 1946/1947 LA TRAVIATA Giuseppe Verdi Dirigent 1946/1947 SEDLÁK KAVALÍR Pietro Mascagni Dirigent 1946/1947 HOFFMANNOVY POVÍDKY Jacques Offenbach Dirigent 1947/1948 PIKOVÁ DÁMA Petr lljič Čajkovskij Dirigent 1947/1948 BOHÉMA Giacomo Puccini Dirigent 1948/1949 STRAŠIDELNÝ DVŮR Stanistaw Moniuszko Dirigent 1948/1949 SOROČINSKÝ JARMARK Modest Petrovič Musorgskij Dirigent 1949/1950 ČERT A KÁČA Antonín Dvořák Dirigent 1950/1951 EUGEN ONĚGIN Petr lljič Čajkovskij Dirigent 1950/1951 TOSCA Giacomo Puccini Dirigent 1950/1951 LABUTÍ JEZERO Petr lljič Čajkovskij Dirigent 1951/1952 PSO HLÁVCI Karel Kovařovic Dirigent 1951/1952 HALKA Stanistaw Moniuszko Dirigent 1952/1953 HUBIČKA Bedřich Smetana Dirigent 1952/1953 BOHÉMA Giacomo Puccini Dirigent 1953/1954 GISELLE Adolphe Charles Adam Dirigent 1953/1954 LABUTÍ JEZERO Petr lljič Čajkovskij Dirigent 1954/1955 PIKOVÁ DÁMA Petr lljič Čajkovskij Dirigent 1954/1955 CARMEN Georges Bizet Dirigent 1955/1956 RIGOLETTO Giuseppe Verdi Dirigent 1956/1957 SEN NOCI SVATOJANSKÉ William Shakespeare Dirigent 1956/1957 CAR A TESAŘ Gustav Albert Lortzing Dirigent 1957/1958 Tabulka A Seznam premiér nastudovaných a dirigovaných Mirko Hanákem v ostravském divadle. V některých ojedinělých případech vystupuje pouze jako autor scénické hudby. Seznam je pořízen z elektronického archivu NDM, který je toho času ve zkušebním provozu a není kompletní. Seznam je řazen chronologicky pouze po sezónách, v jednotlivých sezónách jsou pak tituly řazeny abecedně. Zdroj: NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ. Elektronická databáze archivu NDM. Ostrava. Dostupné z: http://www.ndm.cz/cz/archiv 100 poř. Autor Název počet pozn. 43 Umberto Giordano André Chenier 6 59 Francois Adrien Boieldieu Bílá paní 3 4 Giacomo Puccini Bohéma 70 53 Zdeněk Fibich Bouře 4 60 Bedřich Smetana Braniboři v Čechách 3 12 Gustav Albert Lortzing Car a tesař 31 6 Georges Bizet Carmen 62 7 Antonín Dvořák Čert a káča 62 29 Karl Goldmark Domácí cvrček 11 15 Gaetano Donizetti Don Pasquale 24 2 Petr lljič Čajkovskij Eugen Oněgin 83 34 Wilhelm Kienzel Evangelista 9 27 Charles Gounod Faust a Markétka 12 18 Daniel-Francois-Esprit Auber Fra diavolo 18 44 Giacomo Puccini Gianni Schicchi 6 61 Amilcare Ponchielli Gioconda 3 23 Stanistaw Moniuszko Halka 14 24 Jacques Offenbach Hoffmanovy povídky 14 9 Bedřich Smetana Hubička 49 35 Ernst Křenek Johny vyhrává 9 62 Adolphe Charles Adam Kdybych byl králem 2 11 Ruggiero Leoncavallo Komedianti 46 3 Giuseppe Verdi La Traviata 79 26 Gioacchino Rossini Lazebník sevillský 13 45 Gustave Charpentier Louisa 6 54 Georges Bizet Lovci perel 4 1 Giacomo Puccini Madame butterfly 122 46 Otakar Zich Malířský nápad 6 36 Jules Massenet Manon 9 40 Giacomo Puccini Manon Lescaut 7 20 Giuseppe Verdi Maškarní ples 17 63 Arrigo Boito Mefistofeles 2 41 Eugen d'Albert Mrtvé oči 7 14 Eugen D' Albert Nížina 25 47 Giuseppe Verdi Othello 6 19 Engelbert Humperdinck Perníková chaloupka 18 10 Petr lljič Čajkovskij Piková dáma 47 31 Karel Weis Polský žid 10 50 Adolphe Charles Adam Postilion z Lonjumeau 5 55 Giacomo Meyerbeer Prorok 4 13 Karel Kovařovic Psohlavci 28 8 Giuseppe Verdi Rigoletto 58 51 Charles Gounod Romeo a Julie 5 56 Camille Saint-Saěns Samson a Dalila 4 101 21 Pietro Mascagni Sedlák kavalír 17 39 Giuseppe Verdi Síla osudu 8 42 Witold Maliszewski Siréna 7 48 Rudolf Karel Smrt kmotřička 6 25 Modest Petrovič Musorgskij Soročinský jarmark 14 57 Gustav Roob Srdce Pikangovo 4 30 Stanistaw Moniuszko Strašidelný dvůr 11 28 Jaromír Weinberger Švanda dudák 12 37 Jules Massenet Thais 9 5 Giacomo Puccini Tosca 66 58 Giacomo Puccini Turandot 4 32 Antonín Dvořák Tvrdé palice 10 17 Vilém Blodek V studni 23 33 Otto Nicolai Veselé ženy Windsorské 10 22 Jules Massenet Werther 15 49 Miloš Čeleda Za štěstím 6 38 Vojtěch Hřímaly Zakletý princ 9 52 Daniel-Francois-Esprit Auber Zedník zámečník 5 16 Jacques Halévy Židovka 24 Bedřich Smetana Dalibor 13 nenastudoval Hanák - zástup Josef Bohuslav Foerster Eva 7 nenastudoval Hanák - zástup Riccardo Zandonai Francesca z Rimini 4 nenastudoval Hanák - zástup za J. Bartla Léo Delibes Lakmé 8 nenastudoval Hanák - zástup za B. Halíka Karel Weis Lešetínský kovář 10 Není v elektronické databázi NDM; pouze 1920/1921; Hanák tady v té době nebyl Friedrich von Flotow Marta 8 nenastudoval Hanák - za J. Vogela (1923) Bedřich Smetana Prodaná nevěsta 7 nenastudoval Hanák - zástup Antonín Dvořák Rusalka 10 nenastudoval Hanák - zástup Friedrich von Flotow Alessandro Stradella 1 nepoznamenal si; sezóna 1936/1937 Jaroslav Křička Hipolyta 1 nepoznamenal si; sezóna 1936/1937 Jakov Gotovac Ženich z onoho světa 1 nepoznamenal si; sezóna 1937/1938 CELKEM 1353 Tabulka B Ze zápisků Mirko Hanáka; oddirigovaná představení v ostravské opeře (sloupec počet). Řazeno abecedně podle názvu. V levém sloupci je pak uvedeno pořadí oblíbenosti u ostravského publika (č. 1 má Madame Butterfly s počtem 122 představení). Toto číslo je pouze orientační a bylo vytvořeno na základě počtu oddirigovaných představení M. Hanákem, některé opery však měly více představení, která nebereme v potaz (v nastudování jiných dirigentů). Přesto mají tato čísla jistou hodnotu, protože v elektronické databázi NDM nejsou mnohé záznamy o reprízách - tak jak je tomu u posledních třech položek, které si Hanák nepoznamenal. 102 Zdroj 1: OM, II G 313/2439. Osobní zápisky-repertoárové údaje (počty oddirigovaných představení). Zdroj 2: NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ. Elektronická databáze archivu NDM. Ostrava. Dostupné z: http://www.ndrn.cz/cz/archiv 103 Obrázek A Dopis Leoše Janáčka Mirko Hanákovi s nabídkou práce v Americe, 9. srpna 1911. Zdroj: OM, G 933/6224. l.Dopis Uanáčka M.Hanákovi (dat.r.1911). 104 Obrázek B Fotografie Mirko Hanáka z doby studií v Krakově. Zdroj: OM, II L 929/2421. Fotografie z let působení u vojenské kapely /Krakov 1914?/ - sólově i se souborem. 8xl2cm, 4ks. 105 Obrázek C Zleva: František Rybka, Leoš Janáček, Břetislav Bakala, Mirko Hanák. Rok 1925. Zdroj: OM, II L 560/1645. Skupinové fotografie s L.Janáčkem, B.Bakalou a F.Rybkou pořízené M.Hanákem před domkem Janáčkovým v zahradě varhanické školy v Brně r.1925. 8xl0cm, 7ks + negativ. 106 Obrázek D Mirko Hanák na civilní fotografii v roce 1940. Zdroj: OM, H 5726. Mirko Hanák na civilní fotogr., dat. 1940/s autogr./. 18x24cm 107