Anotace
Předložená diplomová práce ukázala, že vznik, význam, postavení
i funkce obecných principů v komunitárním právu úzce souvisí s
mezinárodně smluvní formou ústavněprávních základů evropské
integrace a přijatou legislativní koncepcí, založenou na obecně
konstruovaných, převážně teleologických normách, využívajících
vágní termíny a formulace s chybějícími nebo nedostatečnými
definicemi.
Tato převážně teleologická povaha Zakladatelských smluv,
vyžaduje ke své aplikaci rozvinutí do jednotlivých pravidel. K
odvození těchto pravidel a jejich následnému výkladu v rámci
systému komunitárního práva, slouží soustava obecných principů.
Tato soustava vytváří vniřní osnovu komunitárního práva a
zajišťuje jeho vnitřní systémovou integritu a dynamiku.
Součástí této koncepce muselo být nutně i založení
centralizovaného soudního orgánu, vybaveného širokými
pravomocemi jednotně interpretovat komunitární právo. Evropský
soudní dvůr (dále jen ESD) považuje obecné právní principy za
integrální součást komunitárního práva a metodicky je proto
využívá při jeho výkladu a vyplňování právních mezer.
Metodou vytváření Unie je postupná integrace členských států.
Charakter legislativních postupů Unie však umožňuje spíše
skokové změny, které jsou ale výsledkem akumulovaných přírůstků
a korekcí, produkovaných judikaturou ESD, která je v tomto
smyslu korekčním a evolučním nástrojem evropské integrace.
Právě nalézání, odvolávání se a používání obecných právních
principů umožňuje ESD, provádět evoluční vývoj komunitárního
práva, při reflektování stavu a vývoje ekonomických, sociálních
a politických podmínek Unie. Principy, založenými na
převládající integrační metodě vytváření Unie, jsou princip
jednoty a soudržnosti a princip nadřazenosti a efektivity
působení komunitárního práva.
Funkce obecných právních principů se nevyčerpávají jejich
použitím jako nástroje judiciálního rozvoje komunitárního
práva. Obecné principy, ztělesňující a chránící konstitutivní
hodnoty Unie, kterými jsou svoboda, demokracie, zachování
právního státu, dodržování lidských práv a základních svobod a
mírové soužití a solidarita mezi národy, jsou vyjádřením
konstitucionálních standardů vytvářejících základy
komunitárního právního řádu.
V této své dimenzi jsou ESD užívány též jako meřítko legality
komunitárních právních aktů.
Povaha, obsah a zaměření obecných principů, jakož i způsob
působení komunitárního práva, jsou zejména určeny strukturou
hospodářských cílů a na nich založených komunitárních politik.
Podle často opakovaného názoru ESD, není splnění hospodářských
cílů Unie myslitelné bez zaručení plné účinnosti a efektivity
komunitárního práva. Také šíře a různorodost komunitárních cílů
vede k posilování významu obecných principů, zajišťujících
systémovou soudržnost právního řádu na těchto cílech
založeného. ¨
Nejvýraznějším příkladem této vzájemné determinace obecných
principů a hospodářské soustavy Unie jsou principy jednotné a
přednostní aplikace komunitárního práva v členských zemích
Unie.
Převážná část obecných principů, vymezujících konstitucionální
strukturu právního řádu Unie, původně nebyla a mnohé dosud
nejsou kodifikovány Zakladatelskými smlouvami, ale jsou
nalézány v rámci judiciální činnosti ESD. K tomuto účelu
využívá ESD induktivní metodu, vycházející z komplexní analýzy
Zakladatelských smluv. Tímto způsobem byly odvozeny zejména
strukturální principy nadřazenosti a přímého účinku
komunitárního práva, které podle vlastních slov ESD „tvoří
esenciální charakteristiku komunitárního právního řádu“.
Vztah mezi zakladatelskými smlouvami a obecnými principy je
však obousměrný a dynamický. Zakladatelské smlouvy jsou na
jedné straně zdrojem indukce obecných principů, ale z druhé
strany jsou jimi též zpětně ovlivňovány, a to jak
prostřednictvím interpretace ustanovení Zakladatelských smluv,
tak legislativního procesu jejich změn. Tímto způsobem byly
dodatečně kodifikovány např. principy subsidiarity a
proporcionality nebo princip ochrany základních práv.
Vedle uvedeného induktivního odvození obecných principů ze
Zakladatelských smluv, je zdrojem normativních vzorů,
používaným ESD k vytváření obecných právních principů, též
obecné mezinárodní právo a zejména zásady společné právním
řádům členských států Unie.
Uvedené normativní vzory, přitom nejsou sami o sobě sobě
pramenem komunitárního práva, ale pouze zdrojem induktivní
normotvorby obecných principů komunitárního práva, nebo jinak
řečeno, materiálním pramenem, užíváným ESD při nálézání práva
ESD, ve smyslu čl. 220 SES.
ESD přitom volí, na základě vhodných normativních vzorů, taková
řešení, která nejlépe vyhovují s ohledem na cíle
Zakladatelských smluv, potřeby Společenství a zvláštní
strukturu a povahu komunitárního práva.
Na rozdíl od mezinárodního práva, kde sice právní principy jsou
formálním pramenem práva, nicméně okrajového významu a
vnitrostátních právních řádů členských států, kde principy
nejsou formálním pramenem práva vůbec, jsou obecné principy
komunitárního práva jeho integrální součástí a regulérním
formálně právním pramenem.
Výšší míra využívání právních principů ESD tkví mimo jiné v
tom, že umožňují mnohem lépe přizpůsobit argumentaci rozhodnutí
konkrétním podmínkám případu, než normy obsažené ve formálních,
psaných pramenech práva. Principy umožňují daleko více
argumentovat účelem a smyslem a využívat ekonomickou
argumentaci. Odůvodnění soudního rozhodnutí prostřednictvím
poměřování, několika vzájemně protichůdných principu, je též
méně verifikovatelné a reprodukovatelné než v případě vzájemně
nutně konzistentních norem, vyžadujících poněkud exaktnější
odůvodnění s využitím argumentů deontické logiky.
Principy též nikdy nepůsobí bezpodmínečně, což usnadňuje
formulaci a použití výjímek. Uvedený rozdíl mezi aplikací norem
a uplatněním principů, byl demonstrován na negativním příkladu
prolomení principu res iudicata ve vnitrostátních právních
řádech členských států, v případě dodatečně zjištěné vady
konečného rozsudku, vzhledem ke komunitárním právu.
Komunitární právní řád je ESD chápán jako autonomní právní řád,
nezávislý na právu mezinárodním i vnitrostátním, a který je jím
také interpretován podle samostatné systematiky a teleologie.
Obecné právní principy jsou však transformačními můstky,
propojující komunitární právní řád s mezinárodním a
vnitrostátními právními řády, za účelem využití normativních
vzorů, obsažených v jejich pramenech, aniž by byla autonomie
komunitárního právního řádu narušena.
ESD užívá principy hojně a ve značné významové a kontextové
variabilitě, avšak pouze principy, kterým byl přiznán
Zakladatelskými smlouvami nebo konstatní judikaturou ESD
konstitutivní statut, tvoří soustavu obecných principů
komunitárního práva. Jejich původu, vycházejícímu ze základů,
učelu, cílů, struktury a jednotlivých ustanovení
Zakladatelských smluv, odpovídá ekvivalentní statut obecných
principů s ostatními ustanoveními primárního práva Unie. Statut
konstitutivních principů, odvozený z doktríny právního státu,
plně náleží zejména principům ochrany základních práv, rovnosti
a nediskriminace, proporcionality a právní jistoty.
Tyto konstitutivní principy omezují orgány Společenství ve
výkonu pravomocí, založených primárním právem. Důsledkem
postavení obecných principů na úrovni norem primárního práva
je, jejich aplikační přednost, v případě konfliktu s normami
sekundárního práva.
Obecné právní principy jsou přitom závazné nikoliv pouze pro
komunitární instituce, ale též pro státní orgány členských
států, pokud jsou povinny aplikovat komunitární právo.
Uplatnění obecných principů na vnitrostání opatření, bylo dále
rozšířeno, postupnou transformací principu nadřazenosti a
efektivity, na specifický závazek národních soudů, poskytnout
plnou a efektivní ochranu komunitárním právům, pokud to bude
nutné, i za pomocí nových specifických opatření, kterými jsou
náhrada škody a mimořádný přezkum nebo obnova, již konečného
vnitrostátního rozsudku.
Vývoj v oblasti formulace či uznávání principů není jednosměrný
a nezvratný, což je možno doložit, na jedné straně na původně
„obyčejných“ principech, které byly postupně uznávány za obecné
principy komunitárního práva, jako např. u principů předběžné
opatrnosti, nebo postihu za zneužití komunitárního práva a na
druhé straně u principů, které byly uznávány jako obecné, ale
tento statut postupně ztratily, jako např. u principu
preference Společenství nebo principu hospodářské a sociální
soudržnosti.
Poslední otázkou, kterou se autor této práce pokusil
zodpovědět, je existence hierarchie obecných principů
komunitárního práva. V tomto ohledu byly vymezeny dva přístupy,
které se však ve svých výsledcích částečně překrývají. Prvním
strukturačním faktorem je hodnotový obsah a druhým původ
obecných právních principů.
Ústřední postavení v základech právního státu zastává soubor
základních lidských práv, spolu s mechanismy a podmínkami
jejich ochrany. To platí i za současného stavu
konstitucionalizace právního řádu Unie, v němž ochrana
základních práv jednotlivce vytváří autonomní subsystém
obecných principů komunitárního práva, se zvláštním statutem.
Judikatura ESD ani právní nauka však dosud zřetelně nevymezily
hranice mezi specifickým principem ochrany základních lidských
práv a ostatními obecnými principy.
Z hlediska hodnotového přístupu ke strukturalizaci obecných
principů je obecný princip ochrany základních práv na stejné
úrovni s dalšími obecnými principy, ztělesňujícími základní
hodnoty na nichž je Unie založena a k jejichž ochraně má
komunitární právní řád sloužit.
Pokud však použijeme strukturační přístup, založený na
hierarchizaci komunitárního právního řádu, je nutné považovat
za primární ty obecné principy, odvozené přímo ze
Zakladatelských smluv. Vzhledem k současnému stavu kodifikace,
patří mezi tyto primární obecné principy též princip ochrany
základních práv. Protože je však současně standardem legality
komunitárního právního řádu, vyjadřujícím základní hodnoty
ctěné Unií, lze mu přiznat výlučné postavení nejen mezi
strukturálními principy, odvozenými, případně i kodifikovanými
v Zakladatelských smluvách, ale též mezi ostatními principy,
sice ztělesňujícími, jinak mezi sebou, obecně nepoměřitelné
základní hodnoty, avšak které jsou jako obecné principy „pouze“
odvozeny.
Lze tedy uzavřít, že prvotním kritériem hierarchizace je sice
původ obecného principu, avšak uvnitř takto utvořených úrovní,
lze obecné principy dále strukturovat uplatněním hlediska
hodnotového. Tímto způsobem se dostává princip ochrany
základních práv až na vrchol hierarchie principů. …víceméně
Abstract
The presented thesis demonstrated that the origination,
significance, position and function of general principles of
law are closely connected with constitutional fundaments of
European integration and adopted legislative conception. The
nature of the European Community Treaty (Treaty) is mainly
teleological. The Treaty application therefore needs to be
implemented into concrete rules. The system of the general
principles of law serves for derivation and interpretation of
the Communitary law rules. This system forms the internal
structure of the Communitary law and ensures its integrity and
dynamics.
A constituent part of this legislative conception is
establishment of centralized judicial organ with wide
competence to interpret the Communitary law uniformly. The
general principles of law are considered by The European Court
of Justice (ECJ) as an integral part of the Communitary law and
ECJ uses them as methodological basis for law interpretation
and gap filling.
The method of European Union (EU) formation lies in a gradual
integration of Member states. The nature of legislative
procedures of EU is based on step changes, resulting from
accumulated increments and corrections, produced by established
practice of ECJ. In this sense, the case-law of ECJ forms a
corrective and evolutionary instrument of European integration.
The evolutionary development of the Communitary law allows to
find, refer to and use the general principles of law while
reflecting the situation and prospect of economic, social and
political factors. The principles based on prevailing
integration method include the Principle of Unity and Coherence
and the Principle of Primacy and Efficiency (effet utile)
operation of the Communitary law.
Functions of the general principles of law are not exhausted
just by means of their use as an instrument of judicial
development of the communitary law. Some of the general
principles of law represent safeguarding constitutive values of
EU such as liberty, democracy, preservation of the rule of law,
observance of human rights and peaceful co-existence and
solidarity between nations. Such general principles of law
express constitutional standards designing the fundaments of
the Community legal order. In this context they are used by
ECJ as a benchmark for legality of the Community legal acts.
The nature, content and direction of the general
principles of law and the effect of the Communitary law are
determined within the structure of economic objectives and
derived community policies. According to the frequently
repeated opinion of ECJ, the fulfillment of economic objectives
EU is not conceivable without a guarantee of full efficiency of
the communitary law. The width and diversity of the community
objectives lead to a significant reinforcement of the general
principles of the communitary law, ensuring system coherency of
the Community legal order. The most distinctive examples of
mutual determination of the general principles of law and the
EU economic system are the Principles of uniform and priority
application of the communitary law in member states.
The more general principles defining constitutional structure
of the Community legal order were not codified originally but
they were found within judicial activity ECJ. The inductive
method concluded from a comprehensive analysis of the Treaties.
This way, in particular the Structural general principles of
the Primacy and the Direct Effect of the Community legal order
over the law of the Member States which form The essential
characteristics of the Community legal order were derived.
The relationship between the Treaties and the general
principles of law is duplex and dynamic. On one hand, the
Treaties are a material source for induction of the general
principles. On the other hand, the Treaties are influenced by
the general principles both through interpretation of the
Treaties provisions and their legislative changes. This way for
example the General principles of Subsidiarity and
Proportionality or the General principle of Protection of Human
Rights were codified additionally.
Beside the above mentioned Treaties, other material resources
of normative patterns for induction of the general principles
of law are also the international law and the principles of
common constitutional traditions of Member States. Such a
normative solution which complies best with the objectives of
the Treaties, needs of the Community and specific structure and
character of the Communitary law is selected by ECJ.
In contrast to the international law, where the general
principles are the formal resource of law, however of marginal
importance, and the legal orders of majority of Member States
where the general principles are not the formal resource of law
at all, the general principles of the Communitary law form its
integral part and a legitimate formal resource of law.
The higher exploitation of the general principles by ECJ
consists in their abilities to better adapt the argumentation
of the judicial decision to factual conditions of the case
given than the norms contained in the written formal resources
of law. The principles enable a better use of the purpose and
sense of law as well as the economic argumentation. The
decision making of ECJ based on balancing of several
contradictory principles is less verifiable and reproducible
than in the case of mutually necessarily consistent norms that
require a more exact argumentation by means of deontic logic.
The general principles also do not operate unconditionally
which facilitates formulation and use of exemptions. The above
mentioned distinction was demonstrated on the example of
breaking through the res iudicata principle.
ECJ uses the principles plentifully, however giving wide
variability to their sense and context. Only the principles to
which the constitutive statute was awarded by the Treaties or
by the established practice of ECJ form the system of the
general principles of the Communitary law. The equivalent
statute of the general principles of the Communitary law with
other provisions of the EU primary law is given to their origin
coming out of the fundaments, purposes, objectives, structure
and provisions of the Treaties. The statute of the constitutive
principle derived from the doctrine based on the rule of law
fully belongs to the general principles of observance of human
rights, equality and non-discrimination, proportionality and
legal certainty. These constitutive principles bound the
Community institutions in performance of their powers. The
position of the general principles of the Communitary law on
the same level as the norms of the primary law results in
application priority of the general principles of law over the
norms of the EU secondary law.
The development in the sphere of formulation and
recognition of the general principles is reversible. On one
hand, some of the initially common principles are recognized
gradually as general principles of Communitary law, such as the
Precautionary principle. On the other hand, some of the general
principles of Communitary law lost their statute, such as the
principle of Community preference or the principle of economic
and social cohesion.
The last question the author dealt with was the existence
of hierarchic construction of the system of the general
principles of the Communitary law. The author specified two
approaches. One approach was based on their values and the
second was based on their origin. …víceméně
čeština
Soubor nebo složku lze nahrát pomocí tlačítka Přidat.
Podrobnosti lze zjistit označením příslušného řádku.
Pro častou práci je možné zvolit režim Více možností.
Vyhledávaný výraz můžete zadat přímo do adresního řádku.
Pomocí funkce Nedávné je možné se rychle vrátit k právě prohlíženým souborům. Oblíbené soubory je také možné označit Hvězdičkou.