M A S A R Y K O V A U N I V E R Z I T A F A K U L T A S P O R T O V N Í C H S T U D I Í Motivace přípravkových fotbalistů pro působení ve sportu Bakalářská práce KATEŘINA LABANCZ Vedoucí práce: Mgr. Dominik Bokůvka, Ph.D. Katedra tělesné výchovy a společenských věd Program Tělesná výchova a sport Brno 2024 M U N I S P O R T M O T I V A C E P Ř Í P R A V K O V Ý C H FOTBALISTŮ P R O P Ů S O B E N Í V E S P O R T U Bibliografický záznam Autor: Název práce: Studijní program: Vedoucí práce: Rok: Počet stran: Klíčová slova: Kateřina Labancz Fakulta sportovních studií Masarykova univerzita Katedra tělesné výchovy a společenských věd Motivace přípravkových fotbalistů pro působení ve sportu Tělesná výchova a sport Mgr. Dominik Bokůvka, Ph.D. 2024 85 motivace, fotbalová příprava, sportovní příprava, fotbal, pohybová aktivita, volný čas, mladší školní věk, trenér, rodiče, vrstevníci 2 M O T I V A C E P Ř Í P R A V K O V Ý C H FOTBALISTŮ P R O P Ů S O B E N Í V E S P O R T U Bibliographic record Author: Kateřina Labancz Faculty of Sports Studies Masaryk University Department of Physical Education and Social Sciences Title of Thesis: Motivation of youth soccer players to participate in sports Degree Programme: Physical Education and Sport Supervisor: Mgr. Dominik Bokůvka, Ph.D. Year: 2024 Number of Pages: 85 Keywords: motivation, football training, sport training football, physical activity, leisure, younger school age, coach, parents, peers 3 M O T I V A C E P Ř Í P R A V K O V Ý C H FOTBALISTŮ P R O P Ů S O B E N Í V E S P O R T U Anotace Tato bakalářská práce se zabývá motivací přípravkových fotbalistů pro působení ve sportu. Práce si klade za cíl nahlédnout do motivace malých dětí ke sportu, konkrétně k fotbalu. Dílčími cíli práce je zjistit vliv rodičů, trenéra i vrstevníků na motivaci dětí. Práce je tak rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá dětmi mladšího školního věku, sportovní přípravou se zaměřením na fotbal a motivací. V praktické části autorka pomocí sestaveného nestandardizovaného dotazníku zjišťuje motivaci přípravkových fotbalistů ke sportu a také, jaký vliv na motivaci dětí mají rodiče, trenér a vrstevníci. 4 M O T I V A C E P Ř Í P R A V K O V Ý C H F O T B A L I S T Ů P R O P Ů S O B E N Í V E S P O R T U Abstract This bachelor's thesis deals with the motivation of soccer players preparatory for their participation in sports. The thesis also aims to gain insight into the motivation of young children for sports, specifically football. The partial goals of the work are to determine the influence of parents, coaches and peers on children's motivation. The work is thus divided into a theoretical and a practical part. The theoretical part deals with children of younger school age, sports training with a focus on football and motivation. In the practical part, the author uses a non-standardized questionnaire to find out the motivation of preparatory football players for sports and also what influence parents, coaches and peers have on children's motivation. 5 M O T I V A C E P Ř Í P R A V K O V Ý C H FOTBALISTŮ P R O P Ů S O B E N Í V E S P O R T U Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Motivace přípravkových fotbalistů pro působení ve sportu zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v textu a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně 22. dubna 2024 Kateřina Labancz 7 M O T I V A C E P Ř Í P R A V K O V Ý C H FOTBALISTŮ P R O P Ů S O B E N Í V E S P O R T U Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Dominiku Bokůvkovi, Ph.D. za cenné rady, věcné připomínky a odborné vedení mé práce. 9 O B S A H Obsah Seznam grafů 13 Seznam tabulek 14 Seznam příloh 15 1 Úvod 16 2 Syntéza poznatků 18 2.1 Mladší školní věk 18 2.2 Sportovní příprava 21 2.3 Motivace 28 3 Cíle, úkoly a výzkumné otázky 38 3.1 Cíl práce 38 3.2 Úkoly práce 38 3.3 Stanovení výzkumných otázek 39 4 Metodika 40 4.1 Charakteristika SFK ELKO Holešov 40 4.2 Popis výzkumného souboru 41 4.3 Výzkumné metody 41 4.4 Sběr výzkumných dat 42 4.5 Analýza získaných dat 43 5 Výsledky 44 6 Diskuse 63 7 Závěry 73 Použité zdroje 77 Příloha A Dotazník 80 11 Ú V O D Seznam grafů Graf 1 - Přehled počtu respondentů dle pohlaví 44 Graf 2 - Kategorie fotbalové přípravky 45 Graf 3 - Proč navštěvuješ fotbalový klub? 46 Graf 4 - Co tě nejvíce motivuje k pravidelnému tréninku? 47 Graf 5 - Chodíš hrát fotbal i mimo týmové tréninky? 48 Graf 6 - Těšíš se na tréninky? 49 Graf 7 - Co máš raději? 50 Graf 8 - S jakým očekáváním jdeš do zápasu? 51 Graf 9 - Osoby které přivedly děti k fotbalu 52 Graf 10 - Vliv trenéra na motivaci dětí ke sportu 53 Graf 11 - Vliv rodičů na motivaci dětí ke sportu 54 Graf 12 - Konformita dětí v kolektivu spoluhráčů 55 Graf 13 - Postoj dětí k trenérovi jako autoritě 56 Graf 14 - Chtěli byste se raději věnovat jinému sportu než fotbalu? 57 Graf 15 - Hrál fotbal také některý z tvých rodičů nebo blízkých příbuzných? 58 Graf 16 - Jsou ti vyčítány neúspěšné výkony? 59 Graf 17 - Co ti na fotbale vadí, co tě trápí, případně co ti dělá starosti? 60 13 Ú V O D Seznam tabulek Tabulka 1 - Přehled jednotlivých kategorií ve fotbalové přípravce 41 Tabulka 2- Činnost, které dávají děti přednost 50 Tabulka 3 - Co respondentům vadí na fotbale, příp. co je trápí 61 14 Ú V O D Seznam příloh Přílohy v textu Příloha A [Dotazník] Chyba! Záložka není definována. 15 Ú V O D 1 Úvod Předkládaná bakalářská práce se věnuje problematice motivace přípravkových fotbalistů pro působení ve sportu. Toto téma je mi blízké zejména z toho důvodu, že jsem ve fotbalovém prostředí takřka vyrůstala a mimo jiné jsem v průběhu své praxe byla asistentkou trenéra dětí mladší a starší fotbalové přípravky v SFK ELKO Holešov. Práce si klade za cíl nahlédnout do motivace malých dětí ke sportu, konkrétně k fotbalu. Cílem práce je také zjistit vliv rodičů, trenéra i vrstevníků na motivaci dětí. Motivace je klíčovým faktorem nejen při fotbalové přípravě dětí, ale ve sportovní přípravě celkově. Pozitivní motivace se může odrazit nejen na lepším fyzickém výkonu a vytrvalosti dětí, ale může také rozvíjet jejich sebevědomí. Pokud je u dětí podporován zájem o sport, je větší pravděpodobnost, že budou pokračovat ve své sportovní činnosti i mimo tréninky a případné soutěže, což se může projevit i na zdravém životním stylu dospělého jedince. Práce je členěna na část teoretickou a praktickou. V teoretické části se věnujeme dětem mladšího školního věku z hlediska vymezení věkového období a jejich tělesnému, kognitivnímu a sociálnímu vývoji. Děti mladšího školního věku jsou výzkumným souborem v empirické části této práce. V teoretické části práce je dále věnován prostor sportovní přípravě dětí, vymezujeme pojmy jako jsou pohybová aktivita či volný čas tak, abychom mohli klasifikovat fotbalovou přípravu včetně základních principů. Další významnou částí v rámci teorie je motivace. Nejprve je motivace charakterizována a klasifikována, dále se blíže zaměřujeme na motivaci dětí ke sportu. Kromě motivace vnější a vnitřní se zde zaměřujeme i na motivaci pozitivní a negativní ve vztahu ke sportovní přípravě dětí pro působení ve sportu. V neposlední řadě se také věnujeme vlivu rodičů, trenéra a vrstevníků na motivaci dětí ke sportu. V praktické části představujeme výzkumné otázky, prostřednictvím kterých se pokusíme naplnit stanovené cíle práce. 16 Ú V O D Následuje kapitola zabývající se metodikou, v níž nejprve charakterizujeme fotbalový klub, jehož svěřenci jsou účastníky našeho výzkumu, dále tedy blíže specifikujeme výzkumný soubor a představujeme metody sběru a analýzy dat. V kapitole Výsledky shrnujeme a interpretujeme data získaná dotazníkovým šetřením tak, aby v následující kapitole mohla být realizována diskuse. V této části práce pak získané výsledky srovnáváme se současným stavem řešené problematiky i s výsledky výzkumů jiných autorů v podobné či příbuzné oblasti. Dále jsou v této kapitole formulovány odpovědi na stanovené výzkumné otázky. 17 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů 2 Syntéza poznatků Pohyb je nedílnou součástí vývoje každého lidského jedince, i z tohoto důvodu by měly být děti podporovány a motivovány v zájmu o nejrůznější sportovní aktivity. Teoretická část bakalářské práce je rozdělena na tři hlavní kapitoly. První z nich se věnuje dětem mladšího školního věku z hlediska charakteristiky věkového období a z hlediska charakteristiky tělesného, kognitivního (poznávacího) a sociálního vývoje. Druhá kapitola se věnuje teoretickým poznatkům ohledně sportovní přípravy dětí se zaměřením na fotbal. V této kapitole je také věnován prostor definici pohybové aktivity a volného času, jelikož fotbalovou přípravku navštěvují děti mladšího školního věku ve svém volném čase mimo školu v pravidelných intervalech. Jde tak o dlouhodobou zájmovou činnost, která se dětem tohoto věku promítá do jejich životního režimu. Třetí a závěrečná kapitola se věnuje stěžejnímu pojmu této práce, tedy motivací, a to z hlediska definic různých autorů a její klasifikace. Podrobněji se zabývá motivací dětí ke sportu a vlivem rodičů, trenéra a vrstevníků na motivaci dětí mladšího školního věku k fotbalu či pohybovým aktivitám celkově. 2.1 Mladší školní věk Již v předškolním věku tráví děti velké množství času pohybem. Školní věk je vůči své délce a rychlosti vývoje dítěte velmi pestrý, zároveň však velmi těžko vymezitelný na časové ose vývoje dítěte. 2.1.1 Charakteristika věkového období Věková hranice dětí mladšího školního věku není ve vývojové psychologii přesně vymezena, je to dáno zejména tím, že věk nástupu dětí do základního vzdělávání se pohybuje mezi šesti a sedmi lety věku dítěte. Langmeier and Krejčířová (2006) definují začátek tohoto období vstupem dítěte do školy a konec prvními příznaky puberty. Straní se tedy vymezení z hlediska věku dětí. Mladší školní věk z hlediska časové osy 18 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů vývoje dítěte přesně vymezují autoři Kučera, M., Kolář, P. & Dylevský, I. et al. (2011), a to hranicí šest až deset let, Perič (2008) zase rozmezím od šesti do jedenácti let, i když jen formálně, protože také upozorňuje na nejasnou hranici mezi mladším a starším školním věkem. Podobně jako Langmeier and Krejčířová (2006) vymezuje začátek mladšího školního věku Zacharová (2012), avšak závěr tohoto období charakterizuje adaptací dětí na školu, což má být podle autorky mezi osmým až devátým rokem života. Zacharová vymezuje toto období pouhými dvěma lety. Je to dáno tím, že nerozlišuje pouze mladší a starší školní věk jako většina autorů publikací o vývojové psychologii, ale i střední školní věk, který trvá přibližně tři roky a je vymezen obdobím od 8-9 let do 11-12 let, kdy dochází nejen k biologickým, ale i sociálním změnám ve vývoji. K těm však obvykle dochází u dívek dříve než u chlapců, proto i konečná fáze vývojového období mladšího školního věku nelze přesně vymezit. Halová (in Kučera, M., Kolář, P. & Dylevský, I. etal., 2011) rozlišuje věkovou hranici dětí mladšího školního období od šesti do osmi let a prepubescentních dětí od devíti do jedenácti let. V rámci fotbalové přípravky se děti mladšího školního věku rozdělují na mladší a starší přípravku. Do mladší fotbalové přípravky spadají obvykle děti ve věku 7-9 let a do starší fotbalové přípravky děti ve věku 10-11 let. V praxi se samozřejmě může věková hranice taktéž lišit v závislosti na věku, kdy dítě nastupuje do první třídy základního vzdělávání. Výzkumná část naší bakalářské práce se tak bude zaměřovat na děti ve věku od 6 do 12 let, které ale spadají do těchto dvou kategorií fotbalové přípravy. Plachý and Procházka označují toto vývojové období za „zlatý věk učení fotbalu" (Plachý, A., & Procházka, L., 2019, s. 18). 2.1.2 Charakteristika tělesného, kognitivního a sociálního vývoje V období vývoje dítěte definovaném jako mladší školní věk, tedy přibližně mezi šestým až dvanáctým rokem života, dochází k pomalejšímu a rovnoměrnějšímu tělesnému 19 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů vývoji, než tomu je v předchozích vývojových obdobích (od novorozence až po věk předškolní). „Vývoj pohybových i ostatních schopností je do značné míry závislý na tělesném růstu" (Langmeier & Krejčířová, 2006, s. 120). Z hlediska somatického vývoje tak děti mladšího školního věku vyrostou asi o 4,5-5,5 cm a přibírají průměrně 2-3 kg ročně. Svalstvo roste, tím získávají děti tohoto věku na síle, kosterní soustava je stále plastická, je tedy třeba dávat pozor nejen na správné držení těla, ale i na vyvarování se jednostranné zátěži. Ukončuje se růst trvalého chrupu a mozek již dosahuje stejné hmotnosti, jakou má dospělý člověk. Pohyby dítěte jsou rychlé, dochází k výraznému zlepšení hrubé motoriky a koordinaci pohybů (Zaoralová, 2012). K výraznému posunu dochází také u motoriky jemné (Langmeier & Krejčířová, 2006). Mezi šestým a sedmým rokem dítěte je tak dle Plachého a Procházky (2019) ideální čas začít s tréninkem fotbalu, protože dětem oproti činnostem ve škole nabízí pohyb přirozenější, zábavu a herní uvolněnost. V rámci vývoje kognitivního (poznávacího) jsou děti v tomto období oproti předchozímu více zaměřené a ustálené (Zaoralová, 2012). Zlepšuje se jak pozornost, s tím související schopnost soustředit se, tak i paměť a myšlení celkově. Dítě je již schopno přemýšlet o věcech, jevech a situacích konkrétně, názorně, umí operovat s pojmy, se kterými má zkušenost. Langmeier & Krejčířová (2006) hovoří o tomto období jako o realistickém, tzn. že dítě již přijímá konkrétní poznatky, avšak stále k nim přistupuje poměrně nekriticky, proto děti v tomto věku ještě snadno přijímají myšlenky druhých. Vnímání celkově je preciznější, děti jsou již schopné postřehnout i detaily, zdokonaluje se vnímání času i prostoru. Řeč se zdokonaluje, rozšiřuje se slovní zásoba (nejen vlivem školy, roli v tomto ohledu má i rodinné prostředí). Vzhledem k tomu, že děti v tomto období ještě nejsou schopny vlastního logického úsudku, definujeme jejich paměť jako mechanickou (krátkodobou i dlouhodobou). Z hlediska sociálního rozvoje se již dítě nesoustředí jen na úzké rodinné vztahy. Ačkoli je příslušnost k rodině stále důležitou součástí tvorby identity dítěte (Zaoralová, 2012), sociální vztahy dítěte se v období mladšího školního věku rozšiřují a diferencují, 20 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů např. ke spolužákům, vrstevníkům, ale i mimo školu v rámci trávení volného času. Důležité je, aby dítě v tomto období zažívalo v navazování nových sociálních vztahů úspěch. Mladší školák však stále (mimo rodinu) nenavazuje trvalejší vztahy, protože se sociální vztahy často mění. Stále tak nedochází např. k navazování trvalých přátelství. K tomu v rámci vývoje kognitivních schopností může docházet až na konci tohoto období, tedy kolem 12. roku věku dítěte. „Abstraktní hodnoty (jako např. spravedlnost) jsou však dítěti pochopitelné teprve na následujícím vývojovém stupni [...]" (Langmeier & Krejčířová, 2006, s. 132). Považujeme za důležité poznamenat, že v pozdější fázi tohoto období dochází k výraznějšímu odlišování vývoje dívek (kolem 10 let) a chlapců (kolem 12 let). Taktéž se výrazně oddělují jejich činnosti a diferencují se jejich zájmy. Do popředí se dostává potřeba dobrého fyzického vzhledu, stupňuje se kritičnost ve vztahu k druhým, která vrcholí v pubertě. Občas se již objevuje citová nestabilita, což souvisí s přecitlivělostí až nečitelností a hrubostí projevovanou zejména navenek. 2.2 Sportovní příprava „Sportování dětí není jen cestou zvyšování výkonnosti a přípravy na závody. Je to dlouhodobá a často velmi složitá výchovná činnost, kterou spolu ruku v ruce vykonávají trenéři vedoucí a rodiče. Na jejím konci by měl stát vždy člověk, kterému sport dal především krásné dětství plné kamarádů, zábavy a prožitků, k nimž se přidaly i vzpomínky na úspěchy a možná i neúspěchy" (Perič, 2008, s. 7). Sport a děti je spojení, které v naší společnosti považujeme takřka za samozřejmé. Sport napomáhá nejen zdravému fyzickému vývoji dítěte, ale i psychickému, emocionálnímu a sociálnímu. Souhrn všech schopností a motivace k tomu využívat pohybový potenciál lze označit pojmem physical literacy, ve volném překladu jako tělesná gramotnost. Naplněním všech aspektů dochází k významnému posílení životních kvalit i v dospělosti. Všichni lidé mají potenciál k pohybovým aktivitám, avšak ten se proměňuje v závislosti na kultuře a na pohybových schopnostech, kterými jsme obdařeni (Mandigo, ]., Francis, N., Lodewyk, K., & Lopez, R., 2009). Při sportovní přípravě dětí je 21 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů tedy třeba uvažovat i o tom, zda by jim v případě neúspěchů nevyhovoval více jiný typ sportu. Z hlediska pohybových schopností se díky sportu zlepšuje vytrvalost, síla, rychlost, koordinace těla a celková kloubní pohyblivost (Perič, 2008). Kučera, M., Kolář, P. & Dylevský, I. et al. (2011) dodávají, že potřeba pohybu u dětí mladšího školního věku vychází z reflexní potřeby kompenzace hypomobility. Děti tak potřebují pohyb nejen řízený, ale zejména pohyb volný. Právě sportovní příprava má být pravidelnou a vhodnou doplňovací aktivitou pro zajištění optimálního režimu dítěte v tomto věku. Důležité je přitom děti motivovat (již lze uplatňovat motivační efekt soutěžení) a pohybové formy kombinovat. Na efektivitě procesu sportovní přípravy se dále podílí „citlivý a odpovědný přístup vychovatele" (Kučera, M., Kolář, P. & Dylevský, I. et al., 2011). Nelze opomenout ani aspekt blížící se puberty ke konci tohoto období, kdy mají na děti vliv nejen vrstevníci, ale i děti starší. Perič definuje sportovní přípravu dětí jako „specifický tréninkový proces, který se velmi výrazně odlišuje od tréninku dospělých" (Kučera, M., Kolář, P. & Dylevský, I. et al., 2011, s. 88). Rozdíl v přístupu je dán zejména odlišnou stavbou těla, jinou psychikou a odlišným chápáním a vnímáním. Ve své knize Sportovní příprava dětí (2008) Perič dodává, že děti nejsou malými dospělými, je tedy potřeba, aby si děti především hrály a bavily se. U každé tréninkové jednotky se rozlišují tři základní části: • úvodní - slouží k přípravě organismu dítěte na vlastní tréninkové zatížení; trenér obvykle seznámí družstvo s tím, na co bude trénink zaměřen, dále by mělo proběhnout rozcvičení, aby došlo k zahřátí a protažení svalů a kloubů, poté dochází ke zpracování, při kterém by měla být již zařazována jednoduchá cvičení týkající se daného sportu (ve fotbale např. střelba a situace jeden na jednoho); • hlavní - těžiště celého tréninku; zahrnuje cvičení koordinačně náročná, cvičení rychlostní, cvičení na rozvoj silových schopností a cvičení na rozvoj vytrvalosti (jednotlivé typy cvičení by se měly obměňovat); 22 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů • závěrečná - společný sraz, kdy trenér stručně zhodnotí tréninkovou jednotku (Perič in Kučera, M., Kolář, P. & Dylevský, I. et al., 2011). Sportovní příprava dětí plní funkci nejen výchovnou, která má vliv na celkové formování osobnosti člověka, ale i vzdělávací, jež spočívá v osvojování si sportovních dovedností, např. pravidel, taktiky či samotný rozvoj pohybových schopností, tzn. rychlosti, vytrvalosti, síly a koordinace (Votík, 2001). Cíl sportovní přípravy dětí není jasně definovaný. Perič (2008) uvádí dva krajní názory. Jedním z nich je, že trénink dětí by měl být zaměřen na vítězství, aby jen ten jedinec, který vydrží, měl šanci na to být tím nejlepším. Na opačném pólu stojí názor, který zdůrazňuje zejména zábavu a vyplnění volného času dětí. Ideální přístup ke sportovní přípravě dětí by se měl pohybovat samozřejmě někde uprostřed této pomyslné linie. 2.2.1 Pohybová aktivita Pro děti mladšího školního věku je typická spontánní pohybová aktivita. Hátlová (in Kučera, M., Kolář, P. & Dylevský, I. et al., 2011) rozděluje pohybovou aktivitu dětí mladšího školního období (6-8 let) a pohybovou aktivitu prepubescentních dětí (9-11 let). Na vývoj pohybové aktivity má dle autorky v těchto obdobích vliv zejména sociální oblast, speciálně pak vliv vrstevníků. „Jen ve skupině vrstevníků se může učit takovým důležitým sociálním reakcím, jako je spolupráce, soutěživost a pomoc slabším. Právě situace spojené s pohybovými aktivitami vytvářejí vhodné prostředí pro nácvik těchto dovedností"(Hátlová in Kučera, M., Kolář, P. & Dylevský, I. etal., 2011, s. 118). Pro děti nastupující do školy tak končí období života, jehož valná část byla tvořena právě hrou, naopak začíná období socializace s vrstevnickou skupinou společně s novým rozdělením denního režimu na čas ve škole a s ním spojená pravidla a činnosti, a na čas mimo školu, tedy na tu část dne, kdy děti tráví svůj volný čas různými činnostmi (ne pouze hrou a zábavou). V knize Pohybová aktivita pro podporu zdraví dětí a mládeže charakterizují autoři pohybovou aktivitu tak, že jde o jakýkoli tělesný pohyb, který „vede ke zvýšení 23 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů energetického výdeje nad úroveň klidového mechanismu dítěte" (Sigmund, E., & Sigmundové D., 2011, s. 6). I v tomto období vývoje dítěte, který je již spjat s jistými pravidly a řádem souvisejícími s pravidelnou školní docházkou, nelze vyloučit hru jako jednu z forem pohybové aktivity. Na rostoucí oblibu pohybových her a jejich efekt ostatně upozorňuje i Hátlová (in Kučera, M., Kolář, P. & Dylevský, I. et al., 2011), prepubescentní děti pak již velmi dobře snáší i zaměření na výkon, tzn. že lze v rámci pohybových aktivit zařazovat i sporty a hry se soutěživým charakterem. Autorka však stále klade důraz na to, že důležitým motivačním prvkem pro děti v tomto věku k tomu, aby danou sportovní činnost prováděli pravidelně, je radost z pohybu a již zmíněná sounáležitost s vrstevníky. Ve prospěch zařazení jakékoli pohybové aktivity do denního režimu dítěte hovoří i Měkota and Cuberek (2007), kteří zohledňují pozitivní vliv na zdraví jedince. Pohybová aktivita může být prevencí před vznikem mnoha nemocí, např. před těmi civilizačními, zároveň se díky ní zlepšuje celková kvalita života. Bylo prokázáno, že pravidelná pohybová aktivita přináší mnohé benefity včetně snížení rizika předčasné smrti, snížení rizika mozkové mrtvice, snížení krevního tlaku a cholesterolu, některých druhů rakoviny, cukrovky druhého typu, osteoporózy, depresí a dalších onemocnění. Zvyšuje se tak funkční kapacita jedince a celková fyzická kondice a duševní zdraví (Sibley, B. A., Hancock, L., & Bergman, S. M., 2013). 2.2.2 Volný čas Setkáváme se s různými charakteristikami volného času, Hofbauer jej definuje jako „čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život" (Hofbauer, 2004, s. 13). Vztaženo k věkové kategorii dětí mladšího školního věku tak lze hovořit zejména o způsobu trávení volného času mimo školu. Autor uvádí tři základní funkce volného času: odpočinek, zábava a rozvoj osobnosti. Funkcí však zastává mnohem více. Německý sociolog a pedagog volného času HorstW. Opaschowski (in Hofbauer, 2004) se 24 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů dívá na tuto problematiku komplexněji (zvažuje i sociologické hledisko) a uvádí osm základních funkcí, resp. potřeb, volného času: • rekreace - zotavení a uvolnění; • kompenzace - odstraňování zklamání a frustrací; • výchova a další vzdělávání - sociální učení; • kontemplace - hledání smyslu života; • komunikace - sociální kontakty a partnerství; • participace - podílení se na vývoji společnosti; • integrace - stabilizace rodinného života; • enkulturace - rozvoj sebe samých prostřednictvím umění, sportu aj. činností. (Hofbauer, 2004, s. 15). Způsoby trávení volného času dětí mladšího školního věku se již několik let proměňují. Děti se z hlediska sportovních aktivit stávají pasivnějšími, preferují spíše čas strávený u elektronických zařízení (počítačů, telefonů apod.). Mnoho dětí tak tráví svůj volný čas mimo školu neorganizovaně, to znamená, že jejich aktivity nejsou pod dohledem dospělých, jako je tomu v různých sportovních přípravách, střediscích volného času či jiných organizacích. Dochází k jiné formě socializace. Hofbauer hovoří o tom, že „média prostoupila volný čas na všech úrovních: od individuální po celospolečenskou, od místní po světovou" (Hofbauer, 2004, s. 128), což s sebou přináší i mnohá negativa. Hofbauer (2004) zdůrazňuje, že první zkušenosti z aktivit volného času získávají děti v rodině. Právě rodina by tak měla vytvářet příznivé podmínky ke vhodné realizaci volného času dětí. Zároveň však upozorňuje na proměňující se podobu rodin. Stoupá množství rodin neúplných, což má vliv i na sociální a ekonomický status. I když by tak rodina měla být motivátorem, iniciátorem a realizátorem volnočasových aktivit dětí současně, finanční rozpočet rodiny v tomto ohledu sehrává neméně podstatnou roli. 25 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů 2.2.3 Fotbalová příprava Fotbalová příprava splňuje tzv. výchovnou, vzdělávací a neformální funkci v rámci pedagogiky volného času. Hlavním principem výchovy dětí mladšího školního věku j e důraz na kladný vývoj osobnosti jedince. Splněna by měla být zásada dobrovolnosti a pozitivní motivovanosti. Pro fotbalovou přípravu dětí mladšího školního věku tak platí, aby fotbal hrály bez jakéhokoli nátlaku podle svých pravidel, stále bez většího vlivu trenérů a rodičů. Důležité je, aby hrály dle svých přání, podle svých možností z hlediska výkonu a v menších skupinách. Fotbal jako hra by se tak neměl stávat fotbalem dospělých. Velkou roli v tomto ohledu sehrává právě trenér, který by měl podporovat samostatný a nenucený vývoj dětí mladšího školního věku ve fotbalových přípravkách (Fajfer, 2005). Plachý and Procházka (2019) doporučují, aby při fotbalové přípravě dětí byl v rámci vývoje jejich osobnosti kladen důraz na následující oblasti: • rozvoj samostatnosti; • rozvoj důvěry; • rozvoj spolupráce; • rozvoj soutěživosti; • rozvoj učenlivosti; • rozvoj schopností a učení se novým věcem. Fotbalová příprava dětí mladšího školního věku je tak specifickou formou sportovní přípravy, která je přizpůsobena věku a aktuálním potřebám, možnostem, schopnostem a dovednostem dětí. Nejde jen o to naučit děti hrát fotbal. Kromě zaměření na rozvoj základních fotbalových dovedností, jako jsou přihrávky, střelba, zachytávání míče, taktické prvky či rozestavení na hřišti, by se tak trenéři měli snažit vést děti ke vzájemné spolupráci v týmu, komunikaci a tzv. fair play, čímž si děti osvojují i sociální kompetence. Zařazovány by v tomto vývojovém období dětí měly být i hry a aktivity zaměřené na celkové zlepšování jejich fyzické kondice. Plachý and Procházka (2019, s. 146-148) v tomto kontextu uvádí příklady nejrůznějších pohybových her a cvičení, např.: 26 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů • různé podoby tzv. honiček, při kterých ale nejde o vyřazování, aby nedocházelo k vyčleňování dětí z kolektivu; • přetahování lanem, kdy mezi sebou mohou soupeřit jak týmy, tak jednot­ livci; • zápasení (judo), které příznivě působí na rozvoj síly a obratnosti; • hra na žraloky, do níž jsou zapojeni i trenér a rodiče, kteří plní úlohu žraloků a snaží se chytit hráče, jež se pokouší „proplout mořem a dostat se na ostrov"; • hra na kraby, kteří jsou v pozici podpory vzad, se snaží dostat z jedné strany na druhou ve vymezeném úzkém prostoru tak, aby se pokusili rukou či nohou dotknout jiných pobíhajících dětí; • hry na nejtěžší pohyb, který trenéři i děti vymyslí a ostatní jej musí zopa­ kovat; • přelézání zábradlí či jiných překážek aj. Jak již bylo zmíněno, fotbalové tréninky by měly být dobrovolné, zábavné a motivující, aby děti pociťovaly radost, zažívaly vlastní dílčí úspěchy a měly snahu se v tomto sportu zlepšovat. Dbát by se mělo na psychické i fyzické bezpečí každého dítěte, proto je důležité, aby trenér přizpůsoboval fotbalovou přípravu individuálně každému jedinci tak, aby minimalizoval riziko zranění či psychické újmy (např. v důsledku stresu, přetížení, ztráty sebedůvěry či vyloučení z kolektivu). Biologické rozdíly mezi dětmi mohou dle Plachého a Procházky (2019) trvat někdy i 4-5 let, po tuto dobu je opravdu potřeba přistupovat ke každému dítěti individuálně, i když je fotbal týmovým sportem. V období puberty se tyto rozdíly obvykle smazávají. Při všech činnostech v rámci fotbalové přípravy je potřeba neustále dbát na to, že veškeré detaily hry se děti teprve učí. Nelze tak opomíjet ukázky, vysvětlování a neustálé opakování. 27 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů 2.3 Motivace Jedním z klíčových pojmů této bakalářské práce je pojem motivace. První část této kapitoly se zaměřuje na vybrané definice motivace a na její charakteristiku. Dále pak na její klasifikaci tak, abychom mohli získané teoretické poznatky aplikovat ve vztahu k motivaci dětí ke sportu. Úkolem této kapitoly je také představit teoretické poznatky o vlivu rodičů, trenéra a vrstevníků na motivaci dětí ke sportu. 2.3.1 Charakteristika a klasifikace Volně bychom mohli motivaci definovat jako vnitřní hybnou sílu, jako něco, co nás pohání směrem k námi stanoveným cílům a k uspokojení našich potřeb, jako něco, co reguluje naše chování a jednání. Nakonečný (1996) uvádí pohledy vybraných psychologů na tento pojem. Belgický psycholog Jozef Nuttin (1933-2014) definuje motivaci jako proces, při kterém dochází k zaměřování chování. Právě motivace dává lidskému chování jednotu a význam. Podobně chápe motivaci i německý psycholog Heinz Heckhausen (1926-1988), konkrétně je motivací myšlen proces, který „volí mezi různými možnostmi jednání, zaměřuje jednání na dosažení motivačně specifických cílových stavů a na cestě k tomu je udržuje v chodu" (Heckhausen in Nakonečný, 1996, s. 15). Phillip George Zimbardo (nar. 1933), americký psycholog známý zejména díky svému Stanfordskému vězeňskému experimentu, hovoří o motivaci jako o abstraktním pojmu, který vyjadřuje až závěry z toho, co lze na lidském chování pozorovat. Každý člověk má jiné zájmy, touhy a chtění, a proto právě motivace vysvětluje onu různost v chování každého z nás. Nakonečný (1996) poznatky shrnuje a podobně jako ostatní autoři chápe motivaci jako proces, při kterém se člověk zaměřuje na určitý cíl, čemuž přizpůsobuje své chování a jednání tak, aby bylo cíle dosaženo. Stručně řečeno je tak motivace popisem a vysvětlením příčin našeho chování. Motivace je tak jedním z klíčových faktorů, které nás vedou k dosahování jakýchkoli životních cílů, dalo by se říct, že je tzv. základním kamenem pro dosažení úspěchu v dané oblasti, např. ve vzdělávání, v pracovním prostředí, ve sportu, ale i v oblasti 28 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů osobního rozvoje. Když je člověk silně motivovaný, posiluje to jeho odhodlání, vytrvalost i schopnost překonávat různé typy překážek na cestě k dosažení jím vytyčených cílů. Na druhou stranu je to právě motivace, díky které dokážeme své chování a jednání korigovat a v případě potřeby i regulovat. V úvodu knihy Motivace chování (2014) Nakonečný motivaci vymezuje následovně: „Obecně platí, že motivace je intrapsychicky probíhající proces, vycházející z nějaké potřeby a vyúsťující ve výsledný žádoucí vnitřní stav, proces, který je iniciován endogenně (vnitřní pohnutka k odpočinku vycházející z pocitu únavy) nebo exogénne [finanční pobídka k splnění nějakého úkolu)" (Nakonečný, 2014, s. 15). Nikoli jako proces, ale jako „soubor pohnutek podněcujících k určité činnosti" definuje motivaci Výkladový slovník z pedagogiky (Kolář et al., 2012). Dále uvádí, že motivace patří mezi základní rysy osobnosti. Z hlediska psychologie se tak uvádí dva základní typy motivace: • Vnitřní motivace (pohnutky) - motivace, která vychází z vnitřních faktorů jedince, jako jsou vlastní hodnoty, cíle a zájmy, nebo i osobní přesvědčení. Jedinec je motivován k dané činnosti proto, že je pro něj důležitá a v jistém smyslu uspokojující. • Vnější motivace (pobídky) - motivace, která vychází z vnějších faktorů, jako jsou odměny a tresty, ocenění, uznání, ale i tlak okolí. Jedinec se snaží dosáhnout svých cílů nebo vykonávat určité činnosti na základě očekávání nějaké odměny, nebo naopak kvůli vyhnutí se nějakému typu sankce. (Nakonečný, 2014). Oba typy motivace mezi sebou interagují, tzn. jsou ve vzájemném vztahu, nefungují odděleně. Jako souhrn vnitřních i vnějších faktorů je definována motivace i v Pedagogickém slovníku (Průcha, ]., Walterová, E., & Mareš, ]., 2013). Totéž uvádí i Výkladový slovník z pedagogiky (Kolář et al., 2012): „ve výchově, vzdělání fungují především vnitřní motivy (potřeby, zájmy, aspirace), které jsou ovlivňovány vnějšími podmínkami". Motivace tak nejen, že aktivuje a zaměřuje lidské chování a jednání určitým směrem, ale i řídí způsob dosahování stanovených cílů a výsledků, a taktéž ovlivňuje způsob 29 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů interakce jedince s okolím. Vnitřní pohnutky jedince jsou tak vždy ovlivňovány i vnějšími faktory. Ryan et al. (in Langdon, ]., Joseph, S., Kendall, K., Harris, B. S., & McMillan, ]., 2013) vypracovali teorii sebeurčení, která předpokládá, že právě uspokojení základních potřeb může ovlivnit účast na pravidelné fyzické aktivitě a její dodržování. Určili pět motivů, díky kterým se zvyšuje předpoklad pravidelné účasti na jakékoli pohybové aktivitě. První tři motivy souvisí s motivací vnější, další dva s motivací vnitřní: • fitness - být aktivní kvůli touze být zdravý a plný energie; • vzhled - účast na fyzické aktivitě kvůli zlepšení vnímání sebe sama; • sociální motiv - cvičení s úmyslem zlepšení interakce s ostatními; • výzva - zapojení se do aktivity, ve které se chce jedinec zdokonalit; • potěšení - cvičení z důvodu vyvolání vnitřního pocitu štěstí. Obecným principem motivace je „maximalizace příjemného a minimalizace nepříjemného a udržování psychické rovnováhy" (Blažej, 2019, s. 8). I když jsou již dospělí sportovci mnohdy při trénincích na pokraji svých sil a vyčerpání, stále pracují se svou vnitřní motivací a s pomyslnou vidinou vrcholu tzv. Maslowovy pyramidy potřeb, kdy dochází k seberealizaci jedince. K tomu je ale potřeba dospět v dlouhodobém horizontu v rámci sportovní přípravy dětí. 2.3.2 Motivace dětí ke sportu Motivace dětí ke sportu je klíčová proto, aby měly nejen radost z fyzické aktivity, ale aby rozvij ely i své dovednosti a do budoucna byly utvořeny předpoklady pro udržování zdravého životního stylu. Fyzické zdraví ale není jedinou rolí, kterou sport v životě dětí zastává. Neméně významný podíl by měla mít motivace na rozvoj jejich osobnosti, sociálních dovedností a sebevědomí. Motivovat děti ke sportu však nemusí být vždy jednoduché. S nástupem moderních technologií a proměnou životního stylu se stává čím dál náročnějším motivovat děti k pravidelné fyzické aktivitě. Z tohoto důvodu je důležité věnovat se a zkoumat různé přístupy a strategie, které mohou být účinné při motivaci dětí ke sportu. Svůj 30 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů význam v tomto ohledu mají již zmíněné vnitřní i vnější faktory motivace, ale i role rodičů a trenérů, kteří by se měli snažit vytvářet motivující prostředí pro děti. Blažej (2019) označuje pohyb za jednu ze základních potřeb člověka. Pokles zájmu dětí o sport považuje za důsledek potlačování vnitřní motivace a zájmu o pohyb celkově. V prologu své publikace Motivace dětí a mládeže ve sportu (2019) uvádí, že „pokud si jedinec nevypestuje ke sportu pozitivní postoj už v nejmladších letech, je velmi pravděpodobné, že v dospělosti bude trpět, a to fyzicky i mentálně" (Blažej, 2019, s. 5). Autor dále uvádí stav tzv. amotivace, kdy „jedinec nevykazuje žádné či jen minimální známky zájmu o činnost a nekompetentnost pro výkon činnosti" (Blažej, 2019, s. 11). Jelikož je pohybová aktivita považována za přirozenou potřebu každého člověka, neměla by se amotivace ve sportovním prostředí objevovat. I u dětí se však můžeme setkat s nezájmem k vykonávání určitých činností vedoucích k dosažení určitých cílů. Tyto děti se mohou jevit jako lhostejné, líné, samy mohou pociťovat nedostatek energie, mohou si připadat beznadějně a bezcenně, avšak mnohdy je tento stav způsoben právě nedostatečnou motivací, která bývá způsobena např. nízkou sebedůvěrou, malou podporou ze strany rodičů, trenérů, příp. školy a vrstevníků, nedostatečným ujasněním cíle sportovní aktivity, ale i tím, že nedochází k uspokojování potřeb a tužeb dětí. I z tohoto důvodu se klade velký důraz na správný výběr sportovní aktivity dětí. Úlohou trenérů sportovních oddílů je identifikovat případné příčiny amotivace a hledat způsoby, jak ji překonat a dítě správně motivovat. Dle Blažeje (2019) je amotivace ke sportu u dospělých jedinců způsobena většinou tím, že někdo někomu danou činnost v minulosti znechutil. „Všechny děti mají při svém narození stejnou dávku motivace (v případě dobrého zdravotního stavu). Ta je nicméně v pozdějších letech ovlivněna tím, co se dětem stane v průběhu jejich života a jak jsou jejich osobnosti ovlivňovány a záměrně či bezděčně formovány" (Blažej, 2019, s. 72). V tomto kontextu se kromě vnitřní a vnější motivace klasifikuje i pozitivní a negativní motivace. K pozitivní motivaci vnější patří pochvaly, povzbuzování, finanční odměny, jiné materiální odměny, nominace aj. (Blažej, 2019). Pravidelné finanční a věcné odměny se však příliš nedoporučují kvůli neblahému vlivu na vývoj osobnosti 31 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů dětí. Plachý & Procházka (2019) dokonce uvádí příklad anglické asociace, která přímo zakázala v mladší fotbalové přípravce účast na turnajích ohodnocovaných věcnými cenami. K pozitivní motivaci vnitřní pak lze zařadit zájem, spokojenost, odhodlání, uspokojení potřeby seberealizace či uspokojení potřeby pohybu (Blažej, 2019). K negativní motivaci vnější se řadí např. tresty a pokuty, urážení a ponižování, deadliny, negativní zpětná vazba nebo vyloučení z týmu. Za negativní motivaci vnitřní se pak považují pocity strachu, stresu, vzteku, nudy či potřeba vyhnout se ponížení z neúspěchu (Blažej, 2019). Některé studie poukazují na rostoucí společenský tlak ohledně úspěšnosti sportovců, který se promítá i do sportovní přípravy malých dětí. Mnoho z nich tak podstupuje velmi intenzivní trénink již v mladém věku, což způsobuje nadměrné zatížení organismu, čímž může dojít k předčasnému vyhoření a zároveň se tím zvyšují rizika zranění (Difiori, J. P., Holly, J. B., & Brenner, J. S., 2014). Je důležité, aby se při sportovní přípravě dětí předcházelo důsledkům plynoucích z vnější negativní motivace, tj. aby se nepromítla na motivaci vnitřní. V tomto ohledu hrají v životě dětí důležitou roli právě rodiče a trenéři. 2.3.3 Vliv rodičů na motivaci dětí ke sportu „Rozdíly mezi dětmi v pohybových dovednostech mohou být podmíněny zčásti tím, jak je rodiče v tomto směru povzbuzují, nebo naopak tlumí ze strachu, aby si nějak neublížily" (Langmeier & Krejčířová, 2006, s. 120). Základ motivace dětí ke sportu tkví v rodině. Rodiče jsou dětem prvotními vzory nejen v jejich sociálním vývoji. Již od raného dětství by měli rodiče podporovat zájem dětí o pohyb, v ideálním případě by se jim oni sami měli stát vzorem a do pohybových aktivit se zapojovat společně s nimi. Rodiče sehrávají roli „výchovných a hodnototvorných autorit a nezastupitelných tzv. názorových vůdců" (Harwood & Knight in Sekot, 2019, s. 49). Zejména v prvních deseti letech života dětí by měl být u dětí vytvářen pozitivní vztah k pohybovým aktivitám, např. společnými vycházkami či výlety (Sekot, 2019). Rodiče by tak měli jít dětem příkladem, i oni by měli projevovat zájem o sport a pohyb celkově. 32 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů Významný vliv má rodina také na výběr sportovní aktivity svých dětí. Rodiče by měli své děti podporovat v tom, co je skutečně zajímá, měli by být otevřeni možnostem výběru mezi různými sporty. Mnohdy se i zájem dětí o daný sport proměňuje v čase. Důležitá v tomto ohledu je komunikace. Děti by měly mít možnost spolurozhodovat o způsobu trávení svého volného času mimo školu. Právě rodiče by měli dětem poskytovat prostor pro vyjádření vlastních názorů a pocitů z vybrané sportovní aktivity. „Pokud se [...] sport mladých stane doménou ambiciózních dospělých a jeho hodnota bude odvozována pouze od dosažených vítězství, bude postupně mizet sdílené potěšení ze sportování a radost z pohybu, což může u dětí a mládeže vést až k rezignaci na sport" (Sekot, 2019, s. 50). Rodiče by tak měli udržovat realistická očekávání ohledně sportovního výkonu svých dětí. Ani rodiče, ani trenér by neměli mít nerealistické nároky na jejich výkon, zejména u dětí mladšího školního věku by neměli zapomínat na to, že sport a s ním spojené aktivity by pro děti měly být zejména zábavné a motivující v dlouhodobém spektru tak, aby se u nich prohluboval zájem o jakýkoli druh pohybové či přímo sportovní aktivity i do budoucna. Plachý and Procházka (2019) upozorňují na případy, kdy jsou trenéry dětí vlastní rodiče, konkrétně na příkladu otce jako kouče v rámci fotbalové přípravy. „Trenér-táta by měl mít stejné požadavky na svého syna a neměl by jej přetěžovat trenérským přístupem mimo tréninky. [...] Táta by neměl syna (samozřejmě i dceru) tlačit neústupným navrhováním dalších a dalších činností, směřujících vždy jen kfotbalu." (Plachý, A., & Procházka, L., 2019, s. 79). Opět je důležité, aby byly na děti kladeny přiměřené nároky, neopomíjet to, že příliš náročným přístupem by mohla klesnout vnitřní motivace dítěte a tím i jeho sebevědomí. Blažej (2019) hovoří o tom, že příliš ambiciózní rodič se může stát stejně „nebezpečným" jako rodič, který své děti zanedbává. Sekot (2019) uvádí ještě další možné negativní dopady vlivu rodičů na sportování dětí. Kromě již zmíněné nepřiměřené angažovanosti rodičů a příliš vysokého očekávání, se rodiče mnohdy projevují vulgárním chováním, konfrontují trenéra či jsou neúměrně ctižádostiví. Rodiče by tímto způsobem neměli využívat své přirozené autority. 33 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů Zejména u dětí mladšího školního věku, by měli být rodiče přítomni na tréninkových jednotkách i turnajích, avšak měli by plnit spíše úlohu psychické podpory a povzbuzovat je ať už vítězí, či prohrávají. Fandění při sportovních turnajích uvádí Sekot (2019) jako jednoznačnou výhodu při zapojování se rodičů do sportovních aktivit dětí. Rodiče by měli své děti chválit za jejich vynaložené úsilí a výkon bez ohledu na výsledek, jedině tak lze podporovat zdravý vývoj dítěte k sebevědomé osobnosti. Pochvaly by vždy měly převažovat nad kritikou. 2.3.4 Vliv trenérů na motivaci dětí ke sportu Nesporný vliv na motivaci dětí ke sportu mají kromě rodičů také trenéři. Jejich přístup k dětem a komunikace s nimi může mít významný dopad na rozvoj a udržení zájmu dětí o daný sport a na jejich schopnost dosahovat stanovených cílů. Působení trenéra se považuje za „přirozený prvek sociálního systému sportu mládeže" (De Knop & Engstrom, 1996; Skirstad & Weiss, 1996 in Sekot, 2019, s. 49). Trenér je formálním vůdcem, který má v rámci sportovní přípravy dětí mladšího školního věku řadu funkcí: 1. Plánuje, řídí a vyhodnocuje tréninkový proces. 2. Organizačně zabezpečuje sportovní činnost svých svěřenců. 3. Vede sportovní kolektiv ve sportovních soutěžích (Sekot, 2019, s. 73). Blažej však uvádí, že úlohou trenéra není jen pouhé „organizování" lidí. „Lídr má totiž ohromnou moc působit na své podřízené (svěřence) z hlediska psychického" (Blažej, 2019, s. 110). Poukazuje tak na prolínání osobního, pracovního i sportovního života a na nejen výkonnostní dopad trenérského přístupu na člověka. Stejně tak, jako může trenér sportovce motivovat, je může stejně snadno (a mnohdy nevědomě) i demotivovat, tím spíše týká-li se to dětí. Trenérské kompetence zahrnují „sportovní a kolektivní přípravu, specializované organizační a pedagogické vedení, přičemž finálním cílem je zpravidla zvyšování výkonů sportovců a dosahování co nejlepších výsledků" (Sekot, 2019, s. 73). Trenéři by tak měli dětem poskytovat příležitosti ke zlepšování jejich dovedností a výkonu, poskytovatjim 34 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů přiměřenou zpětnou vazbu, pomáhat dětem dosahovat vytyčených cílů a zároveň udržovat a posilovat jejich motivaci k pohybovým aktivitám. V ideálním případě by měl trenér dětí mladšího školního věku děti povzbuzovat a podporovat, samozřejmě s ohledem na jejich individuální potřeby a bez ohledu na jejich dosavadní výsledky. Měl by spíše uznávat jejich úsilí, snahu a dílčí pokroky, nikoli kritizovat příp. trestat jejich neúspěchy. Očekávání trenérů ohledně výkonosti dětí by měla být realistická, podobně jako očekávání ze strany rodičů ke svým dětem. Děti mladšího školního věku by ze strany trenéra měly být povzbuzovány a vedeny k osobnostnímu růstu a rozvoji, nikoli jen k výhře nebo výsledku. „Obecně lze stanovit cíl trenérova snažení (a tedy i výchovy), kterým je maximální rozvoj hráčského a lidského potenciálu jeho svěřenců" (Sekot, 2019, s. 74). Uváděny jsou následující didaktické zásady tréninkového procesu: • Zásada systematičnosti - dlouhodobost, přiměřená frekventovanost. • Zásada postupného zvyšování tréninkového zatížení - soustavné zvyšování úrovně sportovního výkonu. • Zásada cykličnosti - střídání zatížení a zotavení. • Zásada všestrannosti - prioritní zejména u mládeže, proporcionalita všestranné a speciální přípravy a rozvoj faktorů určujících sportovní výkon (Bedřich, 2006, s. 97 in Sekot, 2019, s. 74). Dle Plachého a Procházky by měl být trenér ten, „kdo otevírá potenciál dítěte v rovině hráčské i lidské [...]. V tom spočívá i etické chování kouče, který jen nevyužívá hráče pro úspěch týmu, ale má hráče a jeho rozvoj na prvním místě" (Plachý, A., & Procházka, L., 2019, s. 49). V tomto ohledu by měl být trenér flexibilní ve smyslu toho, aby přistupoval k dětem mladšího školního věku dle jejich individuálních potřeb a schopností, aby dokázal případně pozměnit plán tréninkové jednotky, vymyslel alternativní pohybové aktivity, a celkově aby byl schopen upravovat a aplikovat různé metody v rámci sportovní přípravy. Trenér by měl reagovat na aktuální potřeby a požadavky dětí, měl by zvládnout identifikovat jejich silné a slabé stránky a tomu přizpůsobit tréninkovou jednotku tak, aby mohlo každé dítě zažít svůj dílčí úspěch. Samozřejmě by měla být 35 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů dětem poskytována adekvátní zpětná vazba, která by měla být konstruktivní a podpo­ rující. 2.3.5 Vliv vrstevníků na motivaci dětí ke sportu Ačkoli vliv vrstevníků na motivaci ke sportu dětí nelze odepřít, neexistuje příliš mnoho teoretických poznatků v této oblasti. Zatímco vlivem domácího prostředí, rodičů a trenérů na motivaci dětí se zabývá mnoho autorů, vrstevníci jsou v tomto teoretickém ohledu poněkud opomíjeni. Je to dáno zejména tím, že u nich nelze aplikovat stejné teoretické poznatky ohledně výchovného působení, jako je tomu u rodičů či trenérů (zmiňme např. výchovné styly autoritářský, demokratický a liberální, které se dají aplikovat na jakoukoli přirozenou autoritu, ať už na rodiče, učitele, vychovatele, trenéry či kouče, avšak nikoli na děti stejného věku). O vrstevnících u dětí mladšího školního věku můžeme hovořit jako o kamarádech, v rámci individuálních sportů se ale může jednat o soupeře vdané disciplíně, v rámci kolektivních sportů však o spoluhráče v daném týmu. Tím by se lišily i přístupy k motivaci. Jak již bylo řečeno, fyzická aktivita u dětí pomáhá rozvíjet nejen motorické, kognitivní a sociální schopnosti, ale je pro děti příležitostí i k sociálním interakcím s vrstevníky. Pravidelná účast na sportovních trénincích pomáhá budovat důležité sociální dovednosti, podporuje týmového ducha a celkovou spolupráci mezi dětmi (Hussey, C, &Gupta,A., 2023). Naše bakalářská práce si klade za jeden z cílů i zjištění vlivu vrstevníků na motivaci ke sportu v rámci fotbalové přípravy dětí. Uvažujme tedy, že vrstevníci dětí mohou být zároveň jejich spoluhráči, v lepším případě i kamarádi v rámci týmu. Tak jako mohou spoluhráči v týmu motivaci posilovat, mohou ji i stejně tak oslabovat. V pozitivním hledisku jsou spoluhráči, tedy vrstevníci, důležitým zdrojem podpory a povzbuzení, dobrá atmosféra v týmu může kladně motivovat hráče k lepšímu výkonu, což podporuje i hráčovo sebevědomí. Spolupráce s vrstevníky se také může pozitivně promítnout na motivaci, zejména z hlediska dosahování vytyčených cílů. Lze- 36 S Y N T É Z A P O Z N A T K Ů li na sebe vzájemně spoléhat ať už při trénincích, nebo na turnajích, jedná se o obecný předpoklad lepších výsledků týmu. Vrstevníci v týmu si mohou být vzájemnou inspirací, což podporuje motivaci k lepším výkonům, zároveň i drobná soutěživost mezi spoluhráči podněcuje touhu po vlastním zlepšování se. Na druhou stranu mohou mít vrstevníci a jejich chování i negativní dopad na motivaci. K oslabení motivace může dojít zejména kvůli nelítostné kritice a nedostatečné podpoře z jejich strany, to vše se odráží na špatné atmosféře v týmu, a tím i na výsledcích daného týmu. V nejhorším případě může dojít k vyloučení z kolektivu, čímž může dítě ztratit zájem o daný sport úplně. Vliv vrstevníků na motivaci dětí ke sportu tak považujeme za stejně důležitý jako vliv rodičů či trenérů. Spoluhráči v týmu jsou nedílnou součástí sportovního prostředí, ve kterém se dítě ve svém volném čase mimo školu pravidelně pohybuje, a proto by se měly v kolektivu udržovat pozitivní a podporující vztahy. 37 CÍLE, ÚKOLY A VÝZKUMNÉ OTÁZKY 3 Cíle, úkoly a výzkumné otázky Součástí této kapitoly bakalářské práce je představení stanovených cílů práce, úkolů, které povedou k jejich naplnění, a také uvedení jednotlivých výzkumných otázek. 3.1 Cíl práce Bakalářská práce si klade za cíl nahlédnout do motivace dětí ke sportu, konkrétně k fotbalu. Dílčími cíli práce je také zjistit, jakou roli v motivaci dětí ke sportu zaujímají rodiče, trenér a vrstevníci. Výzkum bude proveden u dětí mladšího školního věku, kteří navštěvují Spojené fotbalové kluby (dále jen SFK) ELKO Holešov, a jež spadají do kategorie mladší nebo starší fotbalové přípravky. 3.2 Úkoly práce V kontextu stanovených cílů práce byly formulovány následující úkoly: • Vymezit skupinu dětí mladšího školního věku z hlediska věkového období a tělesného, kognitivního a sociálního vývoje s pomocí odborné literatury. • Po prostudování dostupných zdrojů (knižních i elektronických) charakterizovat sportovní přípravu dětí s ohledem na vhodné pohybové aktivity, způsob trávení volného času, to vše s ohledem na fotbalovou přípravu. • Prostřednictvím odborné literatury definovat a klasifikovat pojem motivace se zaměřením na motivaci dětí ke sportu. • Získat poznatky z odborné literatury o vlivu rodičů, trenéra a vrstevníků na motivaci dětí ke sportu. • Vytvořit nestandardizovaný dotazník zabývající se motivací dětí ke sportu, konkrétně k fotbalu tak, aby reflektoval vliv rodičů, trenéra a vrstevníků na jejich motivaci. 38 CÍLE, ÚKOLY A VÝZKUMNÉ OTÁZKY • Realizovat dotazníkové šetření u dětí, které navštěvují fotbalovou přípravku v SFK ELKO Holešov. • Zpracovat a vyhodnotit data získaná dotazníkovým šetřením. • Popsat a analyzovat získaná data ve vztahu k motivaci dětí ke sportu, konkrétně k fotbalu. • Popsat a analyzovat získaná data v kontextu vlivu rodičů, trenéra a vrstevníků na motivaci dětí ke sportu. 3.3 Stanovení výzkumných otázek K účelu naplnění cílů této bakalářské práce byla stanovena jedna hlavní výzkumná otázka a tři vedlejší výzkumné otázky. Hlavní výzkumná otázka: HVO: Jaká je motivace přípravkových fotbalistů ke sportu, konkrétně k fotbalu? Vedlejší výzkumné otázky: W 0 1 : Jaký vliv na motivaci dětí ke sportu mají jejich rodiče? W 0 2 : Jaký vliv na motivaci dětí ke sportu má jejich trenér? W 0 3 : Jaký vliv na motivaci dětí ke sportu mají jejich vrstevníci? 39 M E T O D I K A 4 Metodika V této kapitole nejprve stručně představíme historii a současné týmy SFK ELKO Holešov tak, abychom mohli specifikovat charakteristiku výzkumného souboru, tedy děti mladšího školního věku, kteří navštěvují fotbalovou přípravku tohoto fotbalového klubu. Následně popíšeme realizaci výzkumu a charakterizujeme metody sběru a zpracování získaných dat. 4.1 Charakteristika S F K E L K O Holešov Spojený fotbalový klub ELKO Holešov, z. s. byl oficiálně založen roku 1905, tenkrát pod názvem SK Holešov. Po druhé světové válce, konkrétně roku 1948, byl přejmenován na Sokol SK Holešov. V roce 1953 byl klub přejmenován na Tatran Holešov a sloučen s DSK Holešov. Od roku 1959 do roku 1963 došlo k přechodnému sloučení s TJ Slavoj Všetuly. V roce 1972 došlo k začlenění pod TJ Holešov. Až roku 2001 vznikl Fotbalový klub Holešov, který se oddělil od Tělovýchovné jednoty Holešov. V roce 2003 pak byly sloučeny oddíly FK Holešov a TJ Slavoj Všetuly, tím vznikly Spojené fotbalové kluby (SFK) Holešov („SFK ELKO Holešov", n.d.). Všetuly jsou místní částí města Holešov. V současnosti tak v rámci SFK ELKO Holešov fungují dva základní týmy v mužské kategorii - SFK ELKO Holešov A, kteří působí na holešovském stadionu „Střelnice", a SFK ELKO Holešov B, kteří působí na fotbalovém hřišti „Slavoj" v místní části Všetuly. Dalšími týmy tohoto fotbalového klubu jsou Dorost (U16-U19), Starší žáci (U14U15), Mladší žáci (U12-U13), Starší přípravka (U10-U11), Mladší přípravka (U8-U9) a Školička (U5-U7). V mladší i starší fotbalové přípravce je ke sportovním tréninkům využíváno fotbalové hřiště ve Všetulích, tam se v sezóně odehrávají i domácí zápasy. V případě zhoršené kvality hřiště s přírodní trávou probíhají tréninky na hřišti s umělým fotbalovým trávníkem u 3. základní školy Holešov. V zimním období se tréninky konají 40 M E T O D I K A v tělocvičnách 3. a 1. základní školy v Holešově. Tréninky mladší i starší fotbalové prípravky probíhají pravidelně třikrát týdně vyjma letního období. 4.2 Popis výzkumného souboru Ke stanovení výzkumného souboru byl zvolen tzv. záměrný výběr. „Záměrný výběr se liší [...] v tom, že o výběru jistého prvku nerozhoduje náhoda, ale buď úsudek výzkumníka, nebo úsudek zkoumané osoby" (Chráska, 2016, s. 19). Pro výběr výzkumného souboru byla sestavena následující kritéria: • děti mladšího školního věku (6-12 let), • děti v současnosti navštěvující mladší nebo starší fotbalovou přípravku SFK ELKO Holešov. K účasti na výzkumu tak bylo osloveno celkem 69 dětí, z toho 35 navštěvujících mladší fotbalovou přípravku a 34 navštěvujících starší fotbalovou přípravku v SFK ELKO Holešov. Výzkumu se však účastnilo jen 63 respondentů. Přehled respondentů z hlediska pohlaví v jednotlivých kategoriích znázorňuje Tabulka 1. Tabulka 1 - Přehled jednotlivých kategorií ve fotbalové přípravce Kategorie Celkem (n) Chlapci (n) Dívky (n) Mladší přípravka 31 29 2 Starší přípravka 32 29 3 (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) 4.3 Výzkumné metody Na základě teoretických poznatků a stanovených cílů bakalářské práce byl zvolen empirický kvantitativní výzkum, konkrétně explorativní metoda sběru dat, která byla realizována prostřednictvím sestaveného nestandardizovaného dotazníku. Forma sběru dat prostřednictvím nestandardizovaného dotazníku byla zvolena s ohledem na věkové složení výzkumného souboru a na přesně vymezený výzkumný 41 M E T O D I K A vzorek. Věku respondentů byl uzpůsoben i typ otázek, které byly většinou uzavřené, polouzavřené, případně škálové, a také jejich počet tak, aby byla, pokud možno, udržena pozornost dětí při jeho vyplňování. Výhodou dotazníkového šetření pro výzkumníka je poměrně rychlé získání dat od většího počtu respondentů, pro respondenty pak zejména možnost popřemýšlet nad zvolenou odpovědí, možnost se k některé z otázek v dotazníku vrátit, a také to, že je respondent o anonymitě průběhu šetření dostatečně přesvědčen. Za nevýhody této metody lze považovat to, že výzkumník nemůže respondentům klást doplňující otázky, nebo také v našem případě to, že dotazník byl distribuován dětem prostřednictvím jejich rodičů, kteří mohou ovlivnit odpovědi svých dětí, a tím teoreticky způsobit menší věrohodnost získaných dat. Dotazník byl sestaven ze 17 otázek tak, aby prostřednictvím analýzy získaných výsledků došlo k naplnění stanovených cílů této práce. 4.4 Sběr výzkumných dat Sběr dat prostřednictvím dotazníkového šetření proběhl v průběhu měsíce března roku 2024. Již předem byli rodiče dětí, které navštěvují mladší i starší fotbalovou přípravku v SFK ELKO Holešov požádáni o spolupráci. Dotazník byl sestavený v elektronické verzi a distribuován byl rodičům dětí prostřednictvím odkazu na společném komunikačním kanále s požadavkem, aby tento dotazník zprostředkovali svým dětem. Bylo tak zajištěno to, že dotazník vyplní opravdu jen žáci mladší nebo starší fotbalové přípravky. Rodiče (neboli zákonní zástupci) dětí byli seznámeni s tématem a cíli bakalářské práce, byl jim sdělen princip vyplňování dotazníku, byli informováni o dobrovolnosti a anonymitě při vyplňování. S ohledem na věk dětí byli jejich rodiče taktéž požádáni, aby svým dětem v případě potřeby otázky předčítali, případně aby jim pomohli se samotným vyplňováním. V neposlední řadě byli rodiče dětí upozorněni na to, že zprostředkováním dotazníku svým dětem souhlasí s jejich účastí na výzkumu a s tím, že jejich odpovědi budou dále zpracovány a analyzovány pro účely bakalářské práce. 42 M E T O D I K A 4.5 Analýza získaných dat K analýze získaných dat byla využita tzv. deskriptívni (popisná) analýza, která se řadí ke statistickým metodám. Data získaná online dotazníkovým šetřením byla nejprve zpracována aplikací survio.com, následně byla přepsána a vyhodnocována v programu Microsoft Excel. Pro přehlednost výsledků šetření jsou v práci použily výsečové grafy, případně tabulky. 43 VÝSLEDKY 5 Výsledky Fotbalovou prípravku v SFK ELKO Holešov navštěvuje celkem 69 dětí. Všem jejich zákonným zástupcům byl dotazník distribuován s prosbou o zprostředkování svým dětem a následného vyplnění. Vyplněno bylo 63 dotazníků. Návratnost tedy činí 91,3 %. První dvě otázky blíže charakterizovaly pohlaví respondentů (viz Graf 1) a také to, zda děti v současnosti navštěvují mladší nebo starší fotbalovou přípravku (viz Graf 2). 1. JSI: 5 • Chlapec • Dívka 5 8 Graf 1 - Přehled počtu respondentů dle pohlaví (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Na Grafu 1 je znázorněn počet dívek a chlapců, kteří se zapojili do výzkumu. Chlapců bylo 58 (92,1 %) a dívek 5 (7,9 %). Z toho vyplívá, že fotbalovou přípravku navštěvují převážně děti mužského pohlaví. Graf 2 (viz níže) znázorňuje počet respondentů v jednotlivých kategoriích fotbalové přípravky. Z grafu lze vyčíst, že počty dětí v jednotlivých kategoriích jsou takřka vyvážené. Mladší fotbalovou přípravku navštěvuje 31 dětí (49 %) a starší fotbalovou přípravku navštěvuje 32 dětí (51 %). 44 VÝSLEDKY 2. N A V Š T Ě V U J I : 32 31 • Mladší přípravku • Starší přípravku Graf 2 - Kategorie fotbalové přípravky (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Otázka č. 3: Proč navštěvuješ fotbalový klub? Jednalo se o polouzavřenou otázku. Respondenti kromě pěti nabízených možností mohli uvést i jiný důvod. Děti se mohly nad otázkou zamyslet a v případě potřeby právě rozepsat důvod, pro který fotbalovou přípravku navštěvují. I přes nabízenou otevřenou odpověď většina respondentů vybírala z nabízených možností (viz Graf 3). Téměř tři čtvrtě respondentů, konkrétně 46 (73 %) odpovědělo, že fotbalový klub navštěvují kvůli sobě. Tento důvod uvádělo i všech pět dívek. 7 dětí (11,1 %) odpovědělo, že kvůli kamarádům, 6 dětí (9,5 %) uvádělo jiný důvod, ve kterém se vyjádřily jednotně tím, že je fotbal velmi baví: „rád hrajifotbal," „protože chci a líbí se mi to," „protože mě fotbal baví," „protože mě fotbal baví, tréninky jsou super a i trenéři, a chtěl by jsem se stát profesionálním fotbalistou," a dvakrát shodná odpověď „protože mě to baví". Poslední 4 (6,3 %) respondenti uvedli jako důvod svého trenéra. Žádný respondent neuvedl jako důvod některého ze svých rodičů (viz Graf 3). Většina dětí tak navštěvuje fotbalovou přípravku kvůli sobě, protože sami chtějí, ani jedno dítě neuvedlo, že by ji navštěvovalo vlivem rodičů. Část dětí také uvedlo, že na fotbalovou přípravku chodí kvůli kamarádům, což je známkou dobrého kolektivu. 45 VÝSLEDKY 3. P R O Č N A V Š T Ě V U J E Š F O T B A L O V Ý K L U B ? 4 7 • Kvůli sobě • Kvůli kamarádům • Jiný důvod, uveď: • Mám dobrého trenéra • Kvůli rodičům Graf 3 - Proč navštěvuješ fotbalový klub? (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Otázka č. 4: Co tě nejvíce motivuje k pravidelnému tréninku? Prostřednictvím otázky č. 4 jsme chtěli zjistit, co děti nejvíce motivuje k pravidelnému docházení na tréninky v rámci fotbalové přípravky. Respondenti vybírali ze šesti nabízených odpovědí, z nichž jedna nabízela možnost uvedení jiného důvodu (viz Graf 4). Dle výsledků průzkumu něco málo přes polovinu dětí, konkrétně 35 (55,6 %) uvedlo, že se chtějí neustále zlepšovat. Druhou nej častější odpovědí, kterou uvedlo 19 (30,2 %) respondentů, bylo, že chtějí vyhrávat na zápasech a turnajích. 6 (9,5 %) dětí motivuje k pravidelnému docházení na tréninky dobrý kolektiv. 2 (3,2 %) respondenti uvedli, že je motivuje přístup trenéra. 1 respondent (1,6 %) využil ke své odpovědi otevřenou otázku, v níž uvedl: „Všechny důvody cojsou vypsané kromě odpovědi e rodiče mě nenutí chodím na tréninky rád." Žádný respondent ani tentokrát neuvedl, že by rodiče byli jejich motivem k pravidelnému docházení na tréninky v rámci fotbalové přípravy. 46 VÝSLEDKY U více něž poloviny respondentů se i přes mladší školní věk projevuje motivace vnitřní z hlediska toho, že na tréninky dochází kvůli tomu, že se chtějí oni sami neustále zlepšovat. Druhá nejčastější odpověď však souvisí s motivací vnější, a to tak, že děti jsou motivovány případnou výhrou na zápasech či turnajích. 4. CO TĚ NEJVÍCE MOTIVUJE K PRAVIDELNÉMU TRÉNINKU? 2 1 Graf 4 - Co tě nejvíce motivuje k pravidelnému tréninku? (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Otázka č. 5: Chodíš hrát fotbal i mimo týmové tréninky? Otázkou č. 5 zjišťujeme, zda si děti chodí zahrát fotbal i mimo jejich týmové tréninky. Tato otázka byla do dotazníku zařazena proto, abychom se utvrdili, zda děti fotbal skutečně baví a zda lze předpokládat, že jsou k této činnosti motivováni vnitřně. Výsledky jsou znázorněny v Grafu 5. Bylo zjištěno, že opravdu velká většina dětí, konkrétně 54 (85,7 %), odpověděla, že fotbal hrají skutečně i v době mimo jejich týmové tréninky, které i tak probíhají třikrát týdně. O fotbal tak jeví děti zájem i ve svém volném čase. Konkrétně 8 (12,7 %) respondentů uvedlo, že fotbal mimo své týmové 47 • Chci se neustále zlepšovat • Chci vyhrávat na zápasech a turnajích • Dobrý kolektiv • Přístup trenéra • Jiný důvod, uveď: • Chtějí to po mě rodiče VÝSLEDKY tréninky nehrají, ale že sportují i jiným způsobem. Jen 1 (1,6 %) respondent uvedl, že mimo vymezené tréninky fotbal nehraje vůbec. Jednalo se o chlapce, který navštěvuje mladší fotbalovou přípravku, fotbalový klub navštěvuje kvůli kamarádům a jeho motivací pro pravidelnou účast na trénincích je výhra na zápasech či turnajích. 5. C H O D Í Š H R Á T F O T B A L I M I M O T Ý M O V É T R É N I N K Y ? • Ano • Ne, ale sportuji i jinak • Ne 5 4 Graf 5 - Chodíš hrát fotbal i mimo týmové tréninky? (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Otázka č. 6: Těšíš se na tréninky? Touto otázkou jsme se chtěli přesvědčit, zda děti sport skutečně baví a zda jsou motivováni k tomu navštěvovat i přípravné tréninky. Výsledky výzkumu jsou znázorněny v Grafu 6. Bylo zjištěno, že z celkového počtu 63 respondentů se 60 z nich (95,2 %) na tréninky těší, a že trénují pravidelně. 8 dětí (12,7 %) pak uvedlo, že hrát fotbal ve svém volném čase nechodí, ale že sportují i jinak. Zbylí 3 respondenti (4,8 %) uvedli, že když nemusí, tak na trénink nejdou. Jedním z respondentů byla dívka, která však zároveň v otázce č. 7 (viz dále) uvedla, že trénování ji baví více než samotná účast na turnajích. Dalším respondentem byl chlapec ze starší fotbalové přípravky, který upřednostňuje účast na turnajích před samotnými tréninky. Zároveň však uvedl, že fotbalový klub navštěvuje, protože ho fotbal baví a chce se v něm neustále zlepšovat. Posledním 48 VÝSLEDKY respondentem, který uvedl odpověď, že když nemusí, tak na trénink nejde, byl také chlapec ze starší fotbalové přípravky, který zároveň uvedl, že ho k účasti na pravidelných trénincích motivuje dobrý kolektiv. 6. T Ě Š Í Š SE N A T R É N I N K Y ? 3 i Ano, trénuji pravidelně l Ne, když nemusím, tak nejdu 60 Graf 6 - Těšíš se na tréninky? (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Otázka č. 7: Co máš raději? Otázkou č. 7 jsme chtěli zjistit, zda děti upřednostňují trénování, nebo účast na zápasech či turnajích. Třetí možností odpovědi bylo, zda obě předchozí možnosti staví děti na stejnou úroveň. Výsledky výzkumu jsou znázorněny v Grafu 7. Prostřednictvím této otázky lze zjistit postoj dětí k tréninkům a zápasům. Uvažujeme přitom, že výsledky šetření mohou být zkreslené kvůli nízkému počtu dívek jakožto účastnic na tomto výzkumu. Pro přehlednost uvádíme i následující Tabulku č. 2. 49 VÝSLEDKY Tabulka 2- Činnost, které dávají děti přednost Dívky Chlapci Absolutní četnost Relativní četnost Trénování 1 6 7 11,1 % Zápas/turnaj 1 20 21 33,3 % Obě možnosti stavím na stejnou úroveň 3 32 35 55,6 % (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Přes polovinu respondentů, konkrétně 35 (55,6 %) uvedlo, preferuje obě možnosti, tedy že mají tréninky i zápasy stejně rádi. 21 respondentů (33,3 %) pak uvedlo, že preferují účast na zápasech či turnajích. Zbylých 7 respondentů (11,1 %) má raději samotné tréninky. Obecně lze předpokládat, že část na zápasech či turnajích preferují spíše chlapci, avšak tuto možnost uvedla i jedna z dívek. Jedna dívka dále preferuje tréninky před samotným utkáním, zbylé tři dívky staví obě možnosti na stejnou úroveň. 7. CO M Á Š RADĚJI? 7 • Trénování Účast na zápasech/turnajích • Obě možnosti stavím na jednu úroveň Graf 7 - Co máš raději? (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) 50 VÝSLEDKY Otázka č. 8: S jakým očekáváním jdeš do zápasu? Touto otázkou jsme chtěli zjistit, s jakými ambicemi nastupují děti do zápasu. Na výběr měli respondenti čtyři uzavřené odpovědi, z nichž dvě možnosti se vzájemně nevylučují, těmi jsou zvítězit a porazit soupeře. Těmito možnostmi se však naskytuje možnost zjistit preference dětí z hlediska vnitřní a vnější motivace. Zatímco touha zvítězit plyne z motivace vnitřní, touha porazit soupeře z motivace vnější. Podobně jako 7. otázka je i tato zaměřena na oblast soutěžních zápasů. Výsledky výzkumu jsou znázorněny v Grafu 8. 8. S J A K Ý M O Č E K Á V Á N Í M JDES DO ZAPASU? 1 9 i 3 1 l Zvítězit i Získat odměnu i Porazit soupeře l Zlepšit se oproti minulému výsledku 1 3 0 Graf 8 - S jakým očekáváním jdeš do zápasu? (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Necelá polovina respondentů, konkrétně 31 (49,2 %), uvedlo, že do zápasu nastupují s očekáváním vítězství. Druhou nejčastější odpovědí, kterou zvolilo 19 dětí (30,2 %), bylo zlepšení se oproti minulému výsledku. 13 respondentů (20,6 %) uvedlo, že do zápasu nastupují s touhou porazit soupeře. Možnost získat odměnu si žádný z respondentů nevybral. Touto otázkou si lze odpovědět také na to, jak velké cíle si děti mladšího školního věku kladou při vykonávání sportu. Nelze tvrdit, že by výrazná většina dětí byla 51 VÝSLEDKY natolik ambiciózních, naopak poměrně velký počet (téměř jedna třetina) respondentů se spokojuje s tím, když se alespoň zlepší oproti minulému výkonu. Žádná z dívek tentokrát nezvolila možnost porazit soupeře. Dvě dívky uvedly jako své očekávání před nástupem do zápasu touhu zvítězit, tři dívky pak možnost zlepšit se oproti minulému výsledku. Vzhledem k nízkému zastoupení dívek v tomto výzkumu však nemůžeme jednoznačně tvrdit, že by na dívky mladšího školního věku v rámci fotbalové přípravky neměla vliv vnější motivace. Otázka č. 9: Do fotbalové přípravky mě přivedli... Prostřednictvím otázky č. 9 zjišťujeme, kdo přivedl dotázané děti k fotbalu. Předpokládáme, že ve většině případů to jsou rodiče. Výsledky výzkumu jsou znázorněné Grafem 9. 9. DO F O T B A L O V É P Ř Í P R A V K Y M Ě P Ř I V E D L I : • Rodiče Kamarádi • Sám • Škola • Jiné, uveď: Graf 9 - Osoby, které přivedly děti k fotbalu (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Tato otázka se skládala ze čtyř uzavřených a jedné otevřené odpovědi, ve které mohli respondenti uvádět jiný důvod. 52 VÝSLEDKY Z možností, které byly nabízeny, více než polovina respondentů, konkrétně 39 (61,9 %) uvedlo, že je k fotbalu přivedli rodiče. Tento výsledek jsme očekávali, avšak předpokládali jsme výrazně větší procentuální zastoupení. Druhou nej častější odpovědí bylo, že to byli oni sami, kdo se chtěl fotbalu věnovat. Tuto odpověď zvolilo 14 respondentů (22,2 %). Dalších 9 dětí (14,3 %) uvedlo, že se do fotbalové přípravky přihlásily kvůli kamarádům. Jeden respondent (1,6 %) zvolil možnost jiného důvodu, avšak jej neuvedl. Jednalo se o chlapce, který navštěvuje mladší fotbalovou přípravku. Odpověď, že se do fotbalové přípravky přihlásili kvůli škole neuvedl žádný respondent. Otázka č. 10: Za své sportovní výkony bývám trenérem slovně chválen... Tato otázka zjišťuje vliv trenéra na motivaci dětí ke sportu. Nabízí tři uzavřené možnosti ohledně četnosti pochval ze strany trenéra vůči dětem. Výsledky výzkumu znázorňuje Graf 10. 10. Z A SVÉ S P O R T O V N Í V Ý K O N Y B Ý V Á M T R E N É R E M S L O V N Ě C H V Á L E N : 0 3 4 • Ano, pravidelně • Někdy • Ne Graf 10 - Vliv trenéra na motivaci dětí ke sportu (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Jak již naznačuje graf, 34 respondentů (53,9 %) odpovědělo, že jsou trenérem slovně chváleni někdy. 29 dětí (46 %) uvedlo, že bývají chváleny pravidelně. Žádný 53 VÝSLEDKY respondent neuvedl, že by nikdy za své sportovní výkony nebyl pochválen. Trenéři tak při trénincích i zápasech využívají slovních pochval, což podporuje motivaci dětí ke sportu. Otázka č. 11: Za své sportovní výkony bývám rodiči slovně chválen... Otázka č. 11 navazuje na otázku č. 10 jen s tím rozdílem, že se jejím prostřednictvím snažíme zjistit vliv rodičů na motivaci dětí ke sportu, nikoli trenéra. Výsledek výzkumu naznačuje Graf 11. Více než tři čtvrtiny respondentů uvedlo, že za své sportovní výkony bývají rodiči chváleni pravidelně, konkrétně 49 (77,8 %). 14 dětí (22,2 %) pak uvedlo, že bývají rodiči chváleni někdy. Nikdo neuvedl, že by ze strany rodičů nebyl pochválen nikdy. 11. Z A SVÉ S P O R T O V N Í V Ý K O N Y B Ý V Á M RODIČI S L O V N Ě C H V Á L E N : • Ano, pravidelně • Někdy • Ne Graf 11 - Vliv rodičů na motivaci dětí ke sportu (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Ze srovnání výsledků dotazníkového šetření ohledně otázek č. 10 a 11 však jednoznačně vyplývá, že rodiče z hlediska podpory svých dětí hrají významnou roli. Trenéři by měli k dětem mladšího školního věku přistupovat individuálně a též je pravidelně chválit. 54 VÝSLEDKY Otázka č. 12: Cítím se dobře v kolektívu ostatních vrstevníků - fotbalistů v týmu? K následujícím třem otázkám jsme vytvořili odpovědi ve formě čtyřstupňové škály: ano - spíše ano - spíše ne - ne. Touto otázkou chceme odpovědět na problematiku vlivu vrstevníků na motivaci dětí ke sportu, jelikož dobrý kolektiv hraje v tomto ohledu bezesporu důležitou roli. Výsledky výzkumu jsou znázorněny v Grafu 12. 12. C Í T Í M SE D O B Ř E V K O L E K T I V U O S T A T N Í C H V R S T E V N Í K Ů - F O T B A L I S T Ů V T Ý M U ? • Ano • Spíše ano • Spíše ne • Ne Graf 12 - Konformita dětí v kolektivu spoluhráčů (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Valná většina respondentů, konkrétně 51 (81 %) uvedla odpověď ano, tedy že se v kolektivu ostatních spoluhráčů cítí dobře. 10 dětí (15,9 %) uvedlo odpověď spíše ano, 2 děti (3,2 %) pak uvedlo odpověď spíše ne. Odpověď ne neuvedl v dotazníkovém šetření žádný respondent. Odpověď spíše ne uvedl chlapec, který navštěvuje mladší fotbalovou přípravku, a který zároveň v kontrolní otázce č. 16 (viz dále) uvedl, že jsou mu případné neúspěšné sportovní výkony vyčítány nejčastěji spoluhráči. Druhým respondentem, který také uvedl, že se v kolektivu ostatních vrstevníků necítí příliš dobře, byl také chlapec, jenž navštěvuje starší fotbalovou přípravku a v kontrolní otázce č. 16 uvedl 55 VÝSLEDKY stejnou odpověď, tedy že za případné neúspěšné výkony mu nejčastěji vyčítají jeho spoluhráči - vrstevníci. Otázka č. 13: Je pro tebe trenér autoritou? Respektuješ ho? Otázka č. 13 hledá odpověď na otázku, zda je trenér pro děti autoritou, zda ho respektují. Skladbou odpovědí na tuto otázku lze zjistit, jaký postoj zaujímají děti vůči trenérovi, a zda jej lze považovat za vzor, který je ke sportu motivuje. Výsledky dotazníkového šetření znázorňuje Graf 13. 13. JE PRO T E B E T R E N É R A U T O R I T O U ? R E S P E K T U J E Š HO? • Ano • Spíše ano • Spíše ne • Ne 5 4 Graf 13 - Postoj dětí k trenérovi jako autoritě (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) V rámci této škály odpověděla většina respondentů, konkrétně 54 (85,7 %), že je pro ně jejich trenér autoritou a že ho respektují. 9 respondentů (14,3 %) pak uvedlo odpověď spíše ano. Nikdo z respondentů neuvedl odpověď ne ani spíše ne. To značí, že trenér hraje ústřední roli v podpoře motivace dětí ke sportu a nelze jeho postavení mezi dětmi v tomto ohledu brát na lehkou váhu. Na základě výsledků šetření lze také konstatovat, že trenér může být pro děti důležitým vzorem nejen v oblasti sportu, ale i osobnostně. 56 VÝSLEDKY Otázka č. 14: Chtěli byste se raději věnovat jinému sportu než fotbalu? Tato otázka byla dětem položena, aby bylo zjištěno, zda je pro ně fotbal prioritou, nebo by se raději věnovaly jinému sportu. Z této otázky je možné vyčíst vliv rodičů dětí mladšího školního věku na výběr sportu, kterému by se děti rády věnovaly. Výsledky dotazníkového šetřené v rámci této otázky znázorňuje Graf 14. Na výběr byly opět odpovědi typu Likertovy škály ve čtyřech stupních tak, jako u předešlých dvou otázek. 14. C H T Ě L I B Y S T E SE RADĚJI V Ě N O V A T J I N É M U S P O R T U , N E Ž F O T B A L U ? 3 • Ano • Spíše ano • Spíše ne • Ne Graf 14 - Chtěli byste se raději věnovat jinému sportu než fotbalu? (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Z dotazníkového šetření vyplynulo, že 42 respondentů (66,7 %) zvolilo odpověď ne, tedy že jsou spokojeni s fotbalem a rádi by u něj zůstali. 18 respondentů (28,6 %) uvedlo odpověď spíše ne. 3 děti (4,8 %) uvedly odpověď spíše ano, tedy že by se klidně věnovaly i jinému sportu. Odpověď ano, tedy že by zcela změnili typ sportu, neuvedl žádný respondent. Mezi děti, které uvedly, že by se klidně věnovaly jinému sportu, byly dívka navštěvující mladší fotbalovou přípravku, která však zároveň u otázky č. 9 uvedla, že se chtěla do fotbalové přípravky přihlásit ona sama. Dalším respondentem, který uvedl 57 VÝSLEDKY tuto odpověď, je chlapec, jenž navštěvuje starší fotbalovou přípravku, je spokojen s kolektivem i trenérem, a který chodí hrávat fotbal i ve svém volném čase. K fotbalu se navíc přihlásil kvůli kamarádům. Třetím respondentem, jenž uvedl odpověď spíše ano, je taktéž chlapec, který navštěvuje starší fotbalovou přípravku, ale kterého k fotbalu přivedli rodiče (nebo jeden z rodičů). Vzhledem k malému počtu zastoupení dívek nelze jednoznačně konstatovat, že dívky by se raději věnovaly jinému sportu než fotbalu, i když by to procentuálně vycházelo. Vzorek dívek, jenž se účastnil tohoto výzkumného šetření, je však tak malý, že výsledky nelze považovat za reliabilní (spolehlivé). Otázka č. 15: Hrál fotbal také některý z tvých rodičů nebo blízkých příbuzných (sourozenec, strýc, děda)? Otázka č. 15 zjišťuje, zda mají na výběr sportu, kterému se děti věnují, vliv nejen rodiče, ale i širší rodina. Výsledky šetření znázorňuje Graf 15. Tato otázka je dichotomická, respondenti měli na výběr pouze ze dvou odpovědí: ano/ne. 15. H R Á L F O T B A L T A K É N Ě K T E R Ý Z T V Ý C H R O D I Č Ů N E B O B L Í Z K Ý C H P Ř Í B U Z N Ý C H ( S O U R O Z E N E C , STRÝC, D Ě D A ) ? 8 • Ano • Ne 5 5 Graf 15 - Hrál fotbal také některý z tvých rodičů nebo blízkých příbuzných? (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) 58 VÝSLEDKY Z výsledného grafu lze vyčíst, že valná většina, konkrétně 55 respondentů (87,3 %), uvedla, že fotbal hrál některý z jejich rodičů nebo blízkých příbuzných. Naopak 8 respondentů (12,7 %) uvedlo, že v jejich rodině kromě nich fotbal nikdo nehraje nebo nehrál. Lze tedy konstatovat, že skutečnost, kdy se někdo z blízkých příbuzných dětí v současnosti nebo minulosti věnoval danému sportu, tedy fotbalu, má vliv i na výběr sportu pro své děti. Otázka č. 16: Jsou ti vyčítány neúspěšné výkony? V otázce č. 16 se dětí ptáme, zda jsou jim vyčítány neúspěšné výkony a případně kým nejčastěji, zda rodiči, trenérem nebo spoluhráči. Tato otázka si klade za cíl zjistit, zda na děti mladšího školního věku, které navštěvují mladší nebo starší fotbalovou přípravku, působí i někdo negativně, což se může podepsat na jejich motivaci ke sportu a na vůli se v něm neustále zlepšovat. Tato otázka je uzavřená a nabízí čtyři možné odpovědi. Výsledky šetření jsou znázorněny Grafem 16. 16. JSOU TI V Y Č Í T Á N Y N E Ú S P Ě Š N É V Ý K O N Y ? 8 9 3 2 • Ne, případný neúspěch mi nikdo nevyčítá • Ano, nejčastěji mými spoluhráči • Ano, nejčastěji trenérem • Ano, nejčastěji rodiči Graf 16 - Jsou ti vyčítány neúspěšné výkony? (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) 59 VÝSLEDKY Zhruba polovina respondentů, konkrétně 32 (50,8 %) uvedla, že jim nikdo případný neúspěch nevyčítá. 14 dětí (22,2 %) odpovědělo, že jim případný neúspěch vyčítají spoluhráči z týmu. 9 respondentů (14,3 %) uvedlo, že je jim neúspěšný výkon vyčítán trenérem, a 8 respondentů (12,7 %) pak odpovědělo, že jsou jim případné neúspěšné výkony nejčastěji vyčítány rodiči. Otázka č. 17: Co ti na fotbale (tréninku, utkání, soustředění) vadí, co tě trápí, případně co ti dělá starosti? Tato otázka nabízela dvě možnosti, buď mohli respondenti odpovědět, že jim nic nevadí, nebo mohli uvést konkrétní případ toho, co je trápí. Výsledky šetření znázorňuje Graf 17. 17. CO TI N A F O T B A L E ( T R É N I N K U , U T K Á N Í , S O U S T Ř E D Ě N Í ) V A D Í , CO T Ě T R Á P Í , P Ř Í P A D N Ě CO TI D Ě L Á STAROSTI? • Nic mi nevadí • Vadí mi/trápí mě, uveď: Graf 17 - Co ti na fotbale vadí, co tě trápí, případně co ti dělá starosti? (Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Více než tři čtvrtiny respondentů, konkrétně 50 (79,4 %) uvedlo, že jim na fotbale (včetně tréninků, utkání i soustředění) nic nevadí. Zbylých 13 respondentů (20,7 %) uvedlo své důvody: 1. „ Vadí mi když se mi nedaří udělat přesně co se po nás chce nebo když na zápase prohráváme"; 60 VÝSLEDKY 2. „Spoluhráči mne zlobí"; 3. „Občas spoluhráči"; 4. „Kluci mne mezi tréninky bijí, pošťuchují"; 5. „Spoluhráč mi nadává, že jsem propustil góly, ale jen někdy"; 6. „Více byjsem chtěla chytat"; 7. „Chtěla byjsem být víc v brance a chytat"; 8. „Vadími když prohráváme"; 9. „Když se nám nevydaří zápas"; 10. „Vyčítáníchyby spoluhráči"; 11. „Občas víc náročné tréninky na posilování v zimní přípravě"; 12. „Že mi něco nejde"; 13. „Malo spoluhracek". Otevřené (doslovné) odpovědi jsme shrnuli do kategorií, které zobrazuje Tabulka 2 (viz níže). Jeden respondent uvedl dva příklady toho, co ho trápí, z tohoto důvodu nelze převést absolutní četnost na relativní, jelikož v tabulce počítáme s oběma tvrzeními respondenta. Jednotlivé kategorie jsme seřadili podle četnosti zmínky. Tabulka 3 - Co respondentům vadí na fotbale, příp. co je trápí Absolutní četnost Nic 50 Problém se spoluhráči 5 Prohra při zápase/utkání 3 Pozice v týmu 2 Osobní neúspěch 2 Náročnost tréninku 1 Málo spoluhráček 1 {Zdroj: Vlastní výzkum, 2024) Z Tabulky 2 lze vyvodit, že pokud hráče mladšího školního věku v rámci fotbalové přípravky něco trápí, tak jsou to ve většině případů spoluhráči. Některé respondenty pak vadí, když prohrají zápas či utkání. Konkrétně dvě respondentky mají 61 VÝSLEDKY problém s pozicí v týmu, rády by více chytaly v bráně. Dva respondenty pak trápí osobní neúspěch, např. když jim něco nejde, nebo se jim něco nedaří. Jednomu respondentovi vadí přílišná náročnost tréninku ve vnitřních prostorách posilovny a jeden chlapec by si ve svém týmu přál více spoluhráček. 62 D I S K U S E 6 Diskuse Tato kapitola je věnována interpretaci výsledků výzkumu pomocí diskuse v souvislosti se stanovenými výzkumnými otázkami a cíli za podpory získaných teoretických poznatků. Zároveň budeme výsledky šetření porovnávat se dvěma pracemi na příbuzné téma. Bakalářská práce Motivace přípravkových fotbalistů ve sportu je členěna na část teoretickou a praktickou. V teoretické části shrnujeme získané poznatky z odborné literatury týkající se dětí mladšího školního věku, sportovní přípravy, motivace dětí ke sportu, konkrétně k fotbalu, a vlivu sociálního prostředí na jejich motivaci, zejména ze strany rodičů, trenéra a vrstevníků - spoluhráčů. Praktická část je založena na zjištění výsledků v této oblasti prostřednictvím dotazníkového šetření v konkrétním fotbalovém klubu. V 5. kapitole jsou výsledky výzkumu prezentovány pomocí grafů a slovně interpretovány. Mezi práce, se kterými budeme výsledky dotazníkového šetření srovnávat, patří diplomová práce Kateřiny Klepáčové na téma Postoje a motivace dětí a mládeže k atletice ve Frýdku-Místku (2018) a bakalářská práce Martina Jelínka na téma Vnitřní motivace fotbalových hráčů kategorie starších přípravek (2020). První práci jsme si vybrali z toho důvodu, že se zabývá nejen vnitřní, ale i vnější motivací nejen dětí mladšího školního věku. Jsme si však zároveň vědomi limitů, jelikož výzkum autorky byl zaměřen na děti v atletických přípravkách. Atletické disciplíny jsou z valné většiny individuální, kdežto fotbal je založen na kolektivní spolupráci v týmu. I z tohoto důvodu jsme pro další srovnání zvolili bakalářskou práci Martina Jelínka, která se sice zaměřuje na motivaci vnitřní, avšak cílovou skupinou respondentů byli fotbaloví hráči navštěvující starší přípravku. Hlavním cílem této bakalářské práce je nahlédnout do motivace dětí ke sportu, konkrétně k fotbalu. V souvislosti s tím byla stanovena i hlavní výzkumná otázka. 63 D I S K U S E HVO: Jaká je motivace přípravkových fotbalistů ke sportu, konkrétně k fotbalu? Zajímalo nás především to, zda u dětí mladšího školního věku převažuje motivace vnější nebo vnitřní. S tím úzce souvisí i pojetí motivace pozitivní a negativní, což může směřovat až ke stavu zvanému amotivace. Na základě sesbíraných teoretických poznatků bylo zjištěno, že u dětí mladšího školního věku ještě převažuje motivace vnější, kdežto u dětí starších (např. v kategorii mladších a starších žáků nebo dorost) již může převažovat motivace vnitřní. Tento údaj vyplývá ze srovnání s psychomotorickým, kognitivním i sociálním vývojem dětí tohoto věku. V dotazníkovém šetření byl tento výzkumný problém pokryt otázkami 4-8 a 19. V otázce č. 4 jsme se respondentů ptali, co je nejvíce motivuje k pravidelnému tréninku. Nejvíce respondentů (55,6 %) odpovědělo, že se chtějí neustále zlepšovat. Tento výsledek nám dává najevo, že i děti mladšího školního věku jsou výrazně ovlivněni motivací vnitřní. Druhou nejčastější odpovědí (30,2 %) bylo, že chtějí vyhrávat na zápasech a turnajích. K této odpovědi lze nahlížet z různých hledisek. Dle Nakonečného (2014) bychom tuto variantu mohli chápat jako motivaci vnější, jelikož touha po vítězství je v jistém smyslu dána tlakem okolí po tom, aby jedinec/tým splnil nějaká očekávání. Na druhou stranu se však případné vítězství či prohra podepisují na motivaci vnitřní. Lze tedy konstatovat, že ani motivace vnější, přestože má dle výsledků výzkumu menší podíl než motivace vnitřní, nelze u dětí mladšího školního věku v rámci fotbalové přípravy zanedbávat. U dětí navštěvujících atletickou přípravku dle Klepáčové (2018) taktéž převažuje motivace vnitřní, nejčastější odpověď uvedlo 60 % respondentů. Výsledky autorčina výzkumu však ukázaly, že na druhém místě se umístil jako důvod pravidelné návštěvy tréninků dobrý kolektiv, konkrétně ve 26 % případů. V našem případě se však ukázalo, že tuto variantu zvolilo pouhých 9,5 % respondentů, ačkoli je fotbal ze své podstaty sport kolektivní. Dobrý kolektiv lze taktéž zároveň považovat za faktor vnější motivace. Limitem ve srovnání výsledků těchto výzkumů však může být to, že Klepáčová (2018) se zaměřovala i na děti starší, které z hlediska sociálního vývoje jsou již schopné navazovat pevnější a trvalejší přátelství. 64 D I S K U S E Otázkou č. 5 jsme se respondentů ptali, zda chodí hrát fotbal i mimo týmové tréninky, 85,7 % jich uvedlo, že ano. Dalších 12,7 % pak uvedlo, že fotbal hrát ve svém volném čase nechodí, ale sportují i jinak. Velmi podobných výsledků dosáhl i Jelínek (2020), v jehož výzkumu tutéž odpověď uvedlo 92,2 % respondentů navštěvujících fotbalovou přípravku. Autor však svým respondentům nenabízel možnost výkonu jiného sportu ve volném čase dětí. I přesto výsledky naznačují vysokou vnitřní motivaci dětí mladšího školního věku ke sportu, nejen k fotbalu. Na podobnou tematiku ohledně vnitřní motivace jsme se ptali v otázce č. 6, v níž jsme se respondentů ptali, zda se těší na fotbalové tréninky. Valná většina respondentů, konkrétně 95,2 %, uvedla, že ano. I u této otázky odpověděli respondenti ve výzkumu Jelínka (2020) takřka shodně, konkrétně v 98 % případů. Výsledky opět značí vysokou vnitřní motivaci dětí. Otázky č. 7 a č. 8 byly zaměřeny na oblast zápasů. V sedmé otázce jsme se respondentů ptali, co mají raději, zda trénování či účast na zápasech/turnajích, případně zda obě možnosti staví na stejnou úroveň. 55,6 % respondentů odpovědělo, že obě možnosti staví na stejnou úroveň, přesně jedna třetina (33,3 %) však uvedla, že preferují zápasy/turnaje. Zde se tedy v nemalém procentu projevuje i motivace vnější. Účastnit se soutěžních zápasů má významný motivační charakter, jelikož děti mladšího školního věku jsou velmi soutěživé. V otázce č. 8 jsme se pak respondentů ptali, s jakým očekáváním nastupují do zápasu. Necelá polovina respondentů (49,2 %) uvedla, že do zápasu či turnaje nastupují s očekáváním vítězství. Z hlediska Blažeje (2019) bychom touhu po vítězství řadili mezi motivaci vnější. Druhou nejčastější odpovědí pak bylo zlepšit se oproti minulému výsledku, konkrétně v 30,2 %. Třetí nejčastější odpovědí bylo porazit soupeře, konkrétně v 20,6 % případů. Důležitý vliv vnější motivace, tedy možnost získat odměnu, nezvolil ani jeden respondent, ačkoli se faktor odměňování dětí považuje za důležitý z hlediska jejich motivace ke sportu. Nehovoříme však o pravidelném odměňování finančním či věcném, ta se u dětí v tomto věku nedoporučuje (více viz Plachý & Procházka, 2019, nebo kap. č. 2.3.2). 65 D I S K U S E Námi zjištěné výsledky se liší od výsledku výzkumu Klepáčové (2018), která se zabývala výzkumem motivace dětí v atletických přípravkách. V jejím šetření zvolilo touhu po vítězství pouhých 5 % respondentů, kdežto volbu zlepšení se oproti loňskému výsledku zvolilo 70 % respondentů. Atletika je typická spíše individuálními disciplínami, proto lze přihlížet k tomu, že u dětí v atletických přípravkách převažuje z tohoto hlediska motivace vnitřní. Poslední otázkou, která se zaměřovala na celkovou motivaci dětí ke sportu, byla otázka č. 17, v níž jsme se respondentů ptali, co jim na fotbale (tréninku, utkání, soustředění) vadí, co je trápí, případně co jim dělá starosti. Tuto otázku jsme ponechali veskrze otevřenou pro případné konkretizování. 79,4 % respondentů však uvedlo, že jim nic nevadí. Zbylé odpovědi jsme kategorizovali a z 13 respondentů jich 5 uvedlo, že mají nějaký problém se spoluhráči v týmu. Tuto problematiku bychom mohli zařadit do negativní motivace vnější. Další tři respondenti uvedli, že jim vadí, když prohrají zápas či utkání. Opět se jedná o faktor motivace vnější. Pokud tedy mají děti mladšího školního věku v rámci fotbalové přípravky vůči něčemu výtky, jedná se o jejich zhoršenou pozici v rámci kolektivu vrstevníků - spoluhráčů, případně je mrzí neúspěch jejich týmu. Odlišné výsledky výzkumného šetření uvádí Jelínek (2020), v rámci jeho výzkumu uvedlo pouhých 37,9 % respondentů, že jim na fotbale nic nevadí. Jeho výzkum však zahrnoval více uzavřených odpovědí, a tak 13,7 % hráčů uvedlo, že jim vadí, když se jim nedaří, což zmiňovali i respondenti v našem výzkumu, přepočteno na procenta se však jedná o něco menší podíl, konkrétně tuto problematiku v rámci otevřené odpovědi uvedlo 3,2 % respondentů. V našem výzkumu jsme odpovědi tohoto typu kategorizovali jako osobní neúspěch. Jedná se o faktor vnitřní motivace, který je z hlediska zastoupení v tomto případě zanedbatelný. Odpověď na HVO: Oproti teoretickým poznatkům lze konstatovat, že i u dětí mladšího školního věku se z hlediska jejich motivace ke sportu uplatňuje jako významný faktor pozitivní 66 D I S K U S E motivace vnitřní. Faktor motivace vnější se vyskytuje u dětí spíše při zápasech či turnajích, nikoli při trénincích jako takových. Při sportovní přípravě dětí by se neměl opomíjet ani faktor negativní motivace vnější, který mnohdy plyne ze strany vrstevníků spoluhráčů, i když je z hlediska našeho výzkumu poměrně zanedbatelný. K dílčím cílům této bakalářské práce spadá také zjistit vliv rodičů, trenéra a vrstevníků na motivaci dětí. S tím korespondují i vedlejší výzkumné otázky. W O l : Jaký vliv na motivaci dětí ke sportu mají jejich rodiče? Langmeier & Krejčířová (2006) zdůrazňují vliv rodičů na motivaci dětí ke sportu, zároveň však upozorňují na to, že přístup rodičů ke sportovním aktivitám podmiňuje i samotné dovednosti dětí. Harwood & Knight (in Sekot, 2019) dokonce o rodičích hovoří jako o názorových vůdcích. Nelze odepřít fakt, že právě rodiče mají významný podíl na výběr sportovní aktivity svých dětí. To dokládají i výsledky našeho výzkumu. Tato vedlejší výzkumná otázka je pokryta otázkami v dotazníkovém šetření č. 3, 9, 11, a 14-16. V otázce č. 3 jsme se respondentů ptali, co je jejich důvodem k návštěvě fotbalového klubu. Většina respondentů (73 %) odpověděla, že fotbalový klub navštěvují kvůli sobě, což koresponduje s výrazným faktorem vnitřní motivace tak, jak jsme uváděli v odpovědi na hlavní výzkumnou otázku. Že fotbalový klub navštěvuje kvůli rodičům, neuvedl ani jeden respondent. Z tohoto výsledku dotazníkového šetření lze usoudit, že rodiče nejsou tím důvodem, pro který respondenti navštěvují fotbalový klub. To však znamená, že své děti podporují v tom, co je zajímá, a že děti mají možnost spolurozhodovat o tom, jakým způsobem tráví svůj volný čas mimo školu. Na tuto problematiku upozorňuje Sekot (2019), více se o pozitivním vlivu rodičů na výběr sportovních aktivit pro své děti zmiňujeme v kap. 2.3.3. Na druhou stranu bývají právě rodiče těmi, kteří bývají prvotními iniciátory toho, že přivedou své děti k nějaké volnočasové aktivitě. To mimo jiné potvrzují i výsledky našeho šetření. Otázkou č. 9 jsme se respondentů ptali, kdo je přivedl do 67 D I S K U S E fotbalové přípravky. 61,9 % respondentů uvedlo, že je k fotbalu přivedli rodiče. Ve srovnání s výzkumem Klepáčové (2018), u které tuto odpověď uvedlo 71 % respondentů, je to o něco menší podíl, avšak stále lze tento fakt považovat za významný faktor. S touto otázkou úzce souvisí i otázka č. 16, v níž jsme se dětí ptali, zda hrál fotbal také někdo z jejich blízkých příbuzných. V 87,3 % odpovědí uvedli respondenti, že ano. Velmi podobný výsledek výzkumu uvedl i Jeníček (2020), jehož respondenti uvedli tutéž odpověď v 82,4 % případů. Otázkou č. 14 jsme se respondentů ptali, zda by se raději věnovali jinému sportu než fotbalu. V celkovém důsledku uvedlo pouhých 4,3 % respondentů odpověď spíše ano. To znamená, že valná většina dětí je se sportem, který praktikují, spokojena. Rodiče tedy respektují přání svých dětí. V otázce č. 11 jsme se respondentů ptali, zda bývají za své sportovní výkony rodiči slovně chváleni. 77,8 % dětí uvedlo, že svými rodiči bývají chváleni pravidelně, zbylých 22,2 % pak uvedlo, že bývají rodiči chváleni někdy. Žádný respondent neuvedl, že by svými rodiči nebyl nikdy pochválen, což svědčí o pozitivním vlivu vnější motivace na děti ze strany rodičů. Sekot (2019) varuje před přílišnou ambiciózností rodičů, která se v našem výzkumu nepotvrdila. Opačným způsobem jsme se ptali v otázce č. 16. v níž jsme se respondentů ptali, zda jsou jim vyčítány neúspěšné výkony, případně kým. 12,7 % respondentů uvedlo, že jsou jim případné neúspěšné výkony vyčítány nejčastěji právě rodiči. Odpověď na W O l : Rodiče mají na motivaci dětí ke sportu vliv zejména z hlediska prvotní iniciace k zápisu do dané sportovní aktivity, avšak z výsledků dotazníkového šetření se nepotvrdilo, že by byli rodiče natolik ambiciózní, aby dětem nedali možnost svobodného výběru. Rodiče mají pozitivní vliv na vnější motivaci dětí ke sportu z hlediska pravidelných pochval za sportovní výkony. Jen malá část rodičů vyčítá svým dětem případný neúspěch, což by se mohlo teoreticky negativně odrazit na vnitřní motivaci dětí k pohybovým aktivitám celkově. 68 D I S K U S E V V 0 2 : Jaký vliv na motivaci dětí ke sportu má jejich trenér? Fajfer (2005) upozorňuje na důležitou roli trenéra při podpoře samostatného a nenuceného vývoje dětí mladšího školního věku ve fotbalových přípravkách. Sekot (2019) dokonce staví trenéra do role formálního vůdce, který nejen, že organizuje sportovní činnost svých svěřenců, ale i vede kolektiv hráčů. Trenér by tak měl dětem poskytovat příležitosti ke zlepšování individuálních a kolektivních schopností a výkonu, ale i posilovat jejich motivaci k pohybovým aktivitám. Měl by být dětem přirozenou autoritou a vzorem tak, aby v dětech vzbuzoval pocit důvěry. K této dílčí výzkumné otázce se v rámci našeho dotazníkového šetření vážou otázky č. 3,10, 13 a 16. V otázce č. 3 jsme se respondentů ptali, proč navštěvují fotbalový klub. Volbu trenéra uvedlo 6,3 % respondentů. Ve srovnání s výzkumem vztahujícího se k atletickým přípravkám od Klepáčové (2018) jde však o poměrně vyšší procento. Ve výzkumu autorky neuvedl trenéra jako důvod návštěvy atletického oddílu ani jeden respondent. Tento výsledek nám značí fakt, že role trenéra a jeho vliv na pozitivní motivaci dětí ke sportu nelze zanedbávat a může jít o důležitý faktor pro výběr daného sportu. 10. otázkou v dotazníkovém šetření jsme se respondentů ptali na to, zda jsou za své sportovní výkony trenérem slovně chváleni. 46 % procent dětí uvedlo, že jsou svým trenérem chváleni pravidelně, zbylých 54 % pak uvedlo, že jsou svým trenérem chváleni někdy. Tento výsledek dotazníkového šetření ukazuje, že je trenér důležitým faktorem vnější motivace ve vztahu ke sportovním výkonům svých dětí. Jak již bylo zmíněno, nejen slovními pochvalami vzbuzuje trenér ve svých dětech pocit důvěry. Naopak v 16. otázce v rámci výzkumu jsme se respondentů psali, zda jsou jim vyčítány případné neúspěšné výkony a kým. Trenéra uvedlo 14,3 % respondentů. Tento výsledek vykazuje riziko negativní vnější motivace ze strany trenéra, což se může u dětí mladšího školního věku projevit oslabením důvěry k jeho osobě, případně až ke stavu zvanému amotivace. Ve 13. otázce v rámci výzkumu jsme se respondentů ptali, zda je pro ně trenér autoritou a zda ho respektují. 85,7 % respondentů uvedlo, že ano, dalších 14,3 % 69 D I S K U S E respondentů uvedlo možnost spíše ano. Takřka shodného výsledku dosáhl ve svém výzkumu i Jelínek (2020), který však měl podobně formulovanou otázku dichotomickou, tedy respondentům v rámci jeho výzkumu vnitřní motivace mladých fotbalistů nabídl jen možnost odpovědi ano/ne. Dle výsledků jeho výzkumného šetření uvedlo 100 % respondentů, že považují svého trenéra za autoritu a respektují ho. Tento výsledek šetření potvrzuje teorii Sekota (2019) o přirozené autoritě a nezanedbatelném vlivu trenéra na motivaci dětí ke sportu. Odpověď na W02: Z hlediska vlivu trenéra na motivaci dětí ke sportu, konkrétně k fotbalu, můžeme konstatovat, že trenér hraje u dětí významnou roli z hlediska přirozené autority a respektu. Pro některé děti může být trenér dokonce důvodem k pravidelnému docházení do fotbalové přípravky. Všechny děti jsou trenérem ať už občas, nebo pravidelně chváleny, což se pozitivně podepisuje na jejich motivaci. Zároveň však část respondentů uvádí, že jsou jim trenérem vyčítány případné neúspěchy, což se může podepsat nejen na psychice dětí, ale i na celkové výkonnosti v daném sportu. WQ3: Jaký vliv na motivaci dětí ke sportu mají jejich vrstevníci? Z hlediska kolektivních sportů u dětí mladšího školního věku hovoříme o vrstevnících jako o spoluhráčích, případně kamarádech. Obecně lze tvrdit, že fyzická aktivita u dětí pomáhá rozvíjet nejen motorické schopnosti, ale nabízí dětem i interakci s ostatními vrstevníky, což se může pozitivně odrazit na jejich sociálním vývoji (Hussey, C, & Gupta, A., 2023). V rámci dotazníkového šetření pro naši bakalářskou práci byla tato problematika pokryta otázkami č. 3, 9, 12, 16 a 17. Ve 3. otázce jsme se respondentů ptali na důvod, pro který navštěvují fotbalový klub. Nezanedbatelné množství respondentů, konkrétně 11,1 %, uvedlo, že do fotbalové přípravky chodí právě kvůli kamarádům. Jelínek (2020) ve svém výzkumu má podobně formulovanou otázku, v jeho případě se kvůli kamarádovi nebo kamarádům věnuje sportu 7,8 %. Ve většině případů se dle 70 D I S K U S E výsledků jeho výzkumu stali iniciátory rodiče (v 66,7 %), nebo oni sami (25,5 %). S touto otázkou úzce souvisí v rámci našeho výzkumu otázka č. 9, v níž jsme se respondentů ptali, kdo je přivedl do fotbalové přípravky. Kvůli kamarádům se do fotbalu přihlásilo 14,3 % respondentů. Lze tedy konstatovat, že role vrstevníků má při volbě pohybové aktivity dětí nezanedbatelnou úlohu. Otázkou č. 12 jsme se respondentů ptali, zda se cítí dobře v kolektivu ostatních vrstevníků - fotbalistů v týmu. Žádný respondent neodpověděl, že by se v kolektivu necítil dobře, jen dva respondenti (3,2 %) uvedli možnost spíše ne. Jelínek (2020) uvádí, že se v kolektivu cítí dobře celých 100 % respondentů. V rámci našeho výzkumu však zároveň v otázce č. 16 uvedlo 22,2 % respondentů, že jsou jim případné neúspěchy vyčítány právě ze strany spoluhráčů. Patrně tak mezi výtkami za neúspěšné výkony některými spoluhráči a tím, že děti navštěvují fotbalovou přípravku kvůli kamarádovi/kamarádům, neexistuje přímá souvislost. Tento výsledek šetření může být i dán tím, že se případné výtky vztahují ke konkrétním situacím, např. při neúspěchu na zápasech nebo utkáních. Několik respondentů (7,9 %) však v rámci otázky č. 17 uvedlo, že mají v rámci fotbalové přípravky nějaký problém se spoluhráči. Může se jednat o typické konflikty plynoucí z nutnosti kolektivní spolupráce, jeden respondent je však dle své výpovědi ohrožen vyloučením z kolektivu. Tohoto negativního vnějšího vlivu na motivaci dítěte by si měli v první řadě všimnout další spoluhráči, ale zejména pak trenér, který může těmto problémům zabránit. Odpověď na W03: Vrstevníci hrají neméně důležitou roli v motivaci daného jedince ke sportu. Příjemné vnější prostředí se podepisuje i na vnitřní motivaci sportovce. Spoluhráči by si měli být oporou, avšak i v rámci kolektivního sportu panuje mezi dětmi malá rivalita zejména při zápasech či turnajích. Důležitým poznatkem je, že by měli trenéři neustále sledovat a podporovat dobré vztahy v rámci kolektivu svých svěřenců. 71 D I S K U S E Výsledky našeho výzkumu mohou přispět ke všeobecnému vnímání motivace jako důležitého faktoru pro působení dětí ve sportu, nejen z hlediska jejich výkonnosti, ale také v rámci vývoje jejich celistvé osobnosti. Nemalou měrou se na tomto vývoji podílí i rodiče, trenér a vrstevníci. Limitem naší práce však může být poměrně malý vzorek respondentů, který nemůže reprezentovat obecné závěry. Náš výzkum v empirické části této bakalářské práce byl zaměřen na děti navštěvující mladší nebo starší fotbalovou přípravku v rámci jednoho fotbalového klubu. Také složení respondentů z hlediska pohlaví nebylo vyvážené. Výzkumu se účastnilo pouhých 7,9 % respondentů ženského pohlaví. Práce však může být podkladem pro další zkoumání v této oblasti, např. srovnáním faktoru motivace mezi více fotbalovými kluby, nebo v rámci více kategorií podle věku, jelikož mohou být jednotlivé výsledky šetření proměnlivé v čase tím, že děti postupně přechází do puberty, dospívání, a tím se mění i jejich priority, ambice i vnímání světa a lidí okolo. 72 ZÁVĚRY 7 Závěry Bakalářská práce s názvem Motivace přípravkových fotbalistů pro působení ve sportu si kladla za cíl nahlédnout do motivace malých dětí ke sportu, konkrétně k fotbalu. Cílem práce bylo také zjistit vliv rodičů, trenéra a vrstevníků na motivaci dětí. Teoretická část práce byla členěna na tři hlavní kapitoly. První z nich se věnovala dětem mladšího školního věku z hlediska jejich věkové charakteristiky a jejich tělesného, kognitivního a sociálního vývoje. Mladší školní věk je velmi těžko vymezitelný na časové ose, pro účely této práce bylo využito vymezení počínající nástupem dětí do školy mezi 6. a 7. rokem jejich života a končící mezi 11. až 12. rokem, kdy dochází nejen k biologickým, ale i k sociálním změnám ve vývoji. Z hlediska tělesného vývoje je toto období významné pro vývoj pohybových, ale i jiných schopností dětí. Kognitivní (poznávací) schopnosti dětí jsou již záměrně a ustálené ve vztahu k jejich pozornosti, soustředění, ale i paměti a myšlení celkově. Z hlediska sociálního vývoje se pak děti v tomto věku již nesoustředí jen na úzkou rodinu, ale jsou schopny navazovat sociální vztahy se svými vrstevníky i mimo školu v rámci trávení volného času. Druhá kapitola v rámci teoretické části práce byla věnována sportovní přípravě dětí. Děti v tomto věku potřebují pohyb nejen řízený, ale zejména pohyb volný, tomu by měla být přizpůsobena pohybová aktivita i v rámci fotbalové přípravky. Sportovní příprava dětí se tak svou skladbou jednotlivých aktivit výrazně liší od tréninku dospělých. Důraz by měl být kladen nejen na kolektivní spolupráci v týmu, ale i na individuální potřeby jedince. Opomíjena by neměla být hra jako jedna z forem pohybové aktivity dětí. V této kapitole jsme se věnovali také specifikaci volného času, který by měl splňovat tři hlavní funkce: odpočinek, zábava a rozvoj osobnosti. Důležitou roli ve vztahu k dětem a způsobu trávení jejich volného času mimo školu hrají v tomto věku jejich rodiče. Poslední kapitola teoretické části práce byla věnována motivaci, jež má významný vlivná působení dětí ve sportu. Obecnou zásadou je maximalizovat příjemné a minima- 73 ZÁVĚRY lizovat nepříjemné, tím pak udržovat psychickou rovnováhu dětí. Při sportovní přípravě dětí je tak důležité, aby se u dětí předcházelo důsledkům plynoucích z vnější negativní motivace tak, aby se nepromítla na jejich motivaci vnitřní. V rámci této kapitoly jsme se věnovali také vlivu rodičů, trenéra a vrstevníků na motivaci dětí ke sportu. V praktické části práce byly nejprve vymezeny cíle, úkoly a výzkumné otázky. V kapitole zabývající se metodikou jsme nejprve charakterizovali fotbalový klub, jehož svěřenci z kategorie mladší a starší přípravky byli účastníky našeho výzkumu. Samotný výzkum probíhal kvantitativní metodou, ke sběru dat byl využit nestandardizovaný dotazník. Skladba a typ otázek byly přizpůsobeny dětem mladšího školního věku. Výzkumu se účastnilo 63 respondentů. Výsledky dotazníkového šetření byly shrnuly a interpretovány v kapitole Výsledky. Pro přehlednost získaných výsledků šetřené byly použily výsečové grafy, případně tabulky. Poslední kapitola této bakalářské práce je věnována diskusi, v níž jsme získané výsledky srovnali se současným stavem řešené problematiky i s výsledky výzkumů jiných autorů v podobné či příbuzné oblasti. Z hlediska toho, jaká je motivace přípravkových fotbalistů ke sportu, konkrétně k fotbalu, jsme dospěli k závěru, že i u dětí mladšího školního věku je významným faktorem pozitivní motivace vnitřní. Faktor vnější motivace se u dětí v tomto věku vyskytuje spíše při zápasech a utkáních, nikoli při trénincích v rámci fotbalové přípravky. Předpokládali jsme, že vliv rodičů na motivaci dětí ke sportu bude významnější. Ukázalo se, že rodiče mají v tomto ohledu na děti vliv zejména z hlediska prvotní iniciace k zápisu do dané sportovní aktivity. Tím, že valná většina dětí je ve fotbalové přípravce spokojená, můžeme podotknout, že jim rodiče pravděpodobně poskytují svobodnou možnost výběru aktivit v rámci trávení volného času mimo školu. Také se prokázalo, že rodiče mají pozitivní vliv na vnější motivaci dětí z hlediska pravidelných pochval za jejich sportovní výkony, což se projevuje ve vývoji dětí v sebevědomou osob­ nost. Role trenéra v rámci fotbalové přípravky je ve vztahu k motivaci dětí nezanedbatelná. Měl by k dětem přistupovat individuálně, a tím rozvíjet jejich potenciál. Také by 74 ZÁVĚRY měl dětem poskytovat adekvátní zpětnou vazbu. Prokázalo se, že jej děti považují za přirozenou autoritu a respektují ho. Trenér také své svěřence pravidelně chválí a povzbuzuje, nejen při výhrách nebo dobrých výsledcích, tím podporuje osobnostní růst a rozvoj dětí. Vrstevníci jsou v rámci kolektivních sportů nejen kamarády, ale i spoluhráči. Děti by se měly vzájemně podporovat a povzbuzovat, jelikož se tyto faktory projevují na celkové atmosféře v týmu. Příjemné vnější prostředí se podepisuje na pozitivní vnitřní motivaci jedince. K tomu by měl své svěřence vést nejen trenér, ale i rodiče dětí. Z výsledků výzkumu vyplynulo, že v týmu panuje veskrze dobrá atmosféra, avšak vyskytli se jedinci, kteří nemají ke svým vrstevníkům ukázkové chování. Zejména trenér týmu by tak měl sledovat a kontrolovat, zda vztahy mezi dětmi nejsou příliš narušené, zda mezi nimi nepanuje až nelítostná kritika, čímž by mohlo dojít i k vyloučení dítěte z ko­ lektivu. Stanovené cíle práce byly naplněny. Motivace se ukázala jako důležitý faktor pro působení dětí ve sportu. Pozitivní motivace vnější se může odrazit na vnitřní motivaci jedince, což pohání děti nejen k lepším sportovním výkonům, ale i k celkovému rozvoji jejich osobnosti a sebevědomí. 75 P O U Ž I T É Z D R O J E Použité zdroje Tištěné zdroje: 1) Blažej, A. (2019). Motivace dětí a mládeže ke sportu. Masarykova univerzita. 2) Fajfer, Z. (2005). Trenér fotbalu mládeže 6-15 let. Olympia. 3) Hofbauer, B. (2004). Děti, mládež a volný čas. Portál. 4) Chráska, M. (2016). Metody pedagogického výzkumu. Grada Publishing. 5) Kolář, Z. et al. (2012). Výkladový slovník z pedagogiky. Grada Publishing. 6) Kučera, M., Kolář, P. & Dylevský, I. (2011). Dítě, sport a zdraví. Galén. 7) Langmeier, J., & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie (2nd ed.). Grada Pu­ blishing. 8) Měkota, K, & Cuberek, R. (2007). Pohybové dovednosti - činnosti - výkony. Univerzita Palackého v Olomouci. 9) Nakonečný, M. (1996). Motivace lidského chovaní. Akademie věd České republiky. 10) Nakonečný, M. (2014). Motivace chovaní(3rd ed.). TRITON. 11) Perič, T. (2008). Sportovní příprava dětí [2nd ed.). Grada Publishing 12) Plachý, A., & Procházka, L. (2019). Učebnice fotbalu pro trenéry dětí (4-13 let). Mladá fronta. 13) Průcha, ]., Walterová, E., & Mareš, J. (2013). Pedagogický slovník (7th ed.). Portál. 14) Sekot, A. (2019). Rodiče a sport dětí. Masarykova univerzita. 15) Sigmund, E., & Sigmundová D. (2011). Pohybová aktivita pro podporu zdraví dětí a mládeže. Univerzita Palackého v Olomouci. 16)Votík, J. (2001). Trenér fotbalu „B"licence (učební texty pro vzdělávání fotbalových trenérů). Olympia. 77 P O U Ž I T É Z D R O J E Elektronické zdroje: 1) Difiori, J. P., Holly, J. B., & Brenner, J. S. (2014). Overuse injuries and burnout in youth sports: a position statement from the American Medical Society for Sports Medicine. British Journal of Sports Medicine, 48 (4), 287-288. https://www.researchgate.net/publication/259918450 Overuse Injuries and Burnout in Youth Sports A Position Statement from the American Medical Society for Sports Medicine 2) Hussey, C, & Gupta, A. (2023). Health Benefits of Physical Activity. Young people practising health educational toolsfor wellbeing through sport and nutrition. https://www.researchgate.net/publication/376172889 Health Benefits of Physical Activity#fullTextFileContent 3) Jelínek, M. (2020). Vnitřní motivacefotbalových hráčů kategorie starších přípravek [Bachelor's thesis, Charles University]. Dspace.cuni.cz. https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/124306 4) Klepáčová, K. (2018). Postoje a motivace dětí a mládeže k atletice ve Frýdku-Místku [Diploma's thesis, Masaryk University]. Is.muni.cz. https://is.muni.cz/auth/th/vaukc/ 5) Langdon, J., Joseph, S., Kendall, K., Harris, B. S., & McMillan, J. (2016). Motives for Physical Activity and Physiological Variables as Predictors of Exercise Intentions Following a High Intensity Interval Training Protocol in College-Age Females. International journal of Exercise Science, 9 (2), 121-135. https://selfdeterminationtheory.org/wp-content/uploads/2020/10/2016 LangdonlosephEtAl Moti- ves.pdf 6) Mandigo, J., Francis, N., Lodewyk, K., & Lopez, R. (2009). Physical Literacy for Educators. Sport Research Intelligence sportitive. https://hpewlu.weebly.com/uploads/l/6/8/8/16882276/physical literacy for educators.pdf 7) Sibley, B. A., Hancock, L., & Bergman, S. M. (2013). University students'exercise behavioral regulation, motives, and physical fitness. Perceptual & Motor Skills, 116 78 P O U Ž I T É Z D R O J E (1), 322-339. https://www.researchgate.net/publication/245162458 University Students' Exercise Behavioral Regulation Motives and Physical Fitness 8) SFK ELKO Holešov fn.d.j. O klubu, https://sfkelkoholesov.sklub.cz/o-klubu/ 9) Zacharová, E. (2012). Základy vývojové psychologie. Ostravská univerzita v Ostrave. https://projekty.osu.cz/svp/opory/lf-zacharova-zaklady-vyvojove-psycho- logie.pdf 79 D O T A Z N Í K Příloha A Dotazník Milí sportovci, jmenuji se Kateřina Labancz a studuji na Masarykově univerzitě v Brně na Fakultě sportovních studií obor Trenérství. Tímto bych vás chtěla poprosit o vyplnění dotazníku týkajícího se motivace přípravkových fotbalistů pro působení ve sportu. Výsledky dotazníkového šetření budou použity pro mou bakalářskou práci a data budou zpracována zcela anonymně. Dotazník je určen dětem navštěvujícím fotbalovou přípravku SFK ELKO Holešov. Předem vám děkuji za spolupráci. 1. Jsi: a) Chlapec b) Dívka 2. Navštěvuji: a) Mladší přípravku b) Starší přípravku 3. Proč navštěvuj fotbalový klub? a) Kvůli rodičům b) Kvůli kamarádům c) Kvůli sobě d) Mám dobrého trenéra e) Jiný důvod, uveď: 4. Co tě nejvíce motivuje k pravidelnému trénink? a) Dobrý kolektiv b) Přístup trenéra c) Chci se neustále zlepšovat d) Chci vyhrávat na zápasech a turnajích e) Chtějí to po mě rodiče f) Jiné, uveď: 5. Chodíš hrát fotbal i mimo týmové tréninky? a) Ano b) Ne c) Ne, ale sportuji i jinak 80 D O T A Z N Í K 6. Těšíš se na tréninky? a) Ano, trénuji pravidelně b) Ne, když nemusím, tak nejdu 7. Co máš raději? a) Trénování b) Účast na zápasech/turnajích c) Obě možnosti stavím na jednu úroveň 8. S jakým očekáváním jdeš do zápasu? a) Zvítězit b) Získat odměnu c) Porazit soupeře d) Zlepšit se oproti minulému výsledku 9. Do fotbalové přípravky mě přivedli: a) Rodiče b) Kamarádi c) Sám d) Škola e) Jiné, uveď: 10. Za své sportovní výkony bývám trenérem slovně chválen. a) Ano, pravidelně b) Někdy c) Ne 11. Za své sportovní výkony bývám rodiči slovně chválen. a) Ano, pravidelně b) Někdy c) Ne 12. Cítíš se dobře v kolektivu ostatních vrstevníků - fotbalistů v týmu? a) Ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Ne 13. Je pro tebe trenér autoritou? Respektuješ ho? a) Ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Ne 81 D O T A Z N Í K 14. Chtěl by ses raději věnovat jinému sportu než fotbalu? a) Ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Ne 15. Hrál fotbal také některý z tvých rodičů nebo blízkých příbuzných (sourozenec, strýc, děda)? a) Ano b) Ne 16. Jsou ti vyčítány neúspěšné výkony a) ano, nejčastěji rodiči b) ano, nejčastěji trenérem c) ano, nejčastěji mými spoluhráči d) ne, případný neúspěch mi nikdo nevyčítá 17. Co ti na fotbale (tréninku, utkání, soustředění) vadí, co tě trápí, případně co ti dělá starosti? a) Nic mi nevadí b) Vadí mi/trápí mě, uveď: 82 POUŽITÉ Z D R O J E 83