V. Kostyálová ve své bakalářské diplomové práci prokázala vynikající schopnost práce s ikonografií antické mytologie na příkladu tří hlavních bohyní řecko-římského panteonu, kde se neomezila jen na výčet obrazových schémat, atributů, ale v přístupu k památkám osvědčila i inteligenci a empatii. Pro magisterskou práci jí bylo navrženo téma zpracovat podobně problematiku dionýsovskou, která prolíná všemi kulturními oblastmi antického světa – řeckou, etruskou i římskou společností. Zanechalo tedy velké množství dokladů ve velkém umění i uměleckém řemesle, jež lze rozdělit do tematických skupin, které jsou základem pro ikonografické zkoumání rozsáhlé dionýsovské tématiky, diplomandka by se však neměla utopit v záplavě artefaktů, ale vybrat nejdůležitější zástupce, na nichž by přehledně ukázala tvářnost i obsah jednotlivých námětů a jejich výskytu. Tento přehled by měl být zpracován formou katalogu, nicméně by měl vyplývat z hlubší analýzy funkce, kterou Dionýsos a různé formy jeho kultu plnily v představách antického člověka a které jej činily jedním z nejpřijatelnějších a nejbližších božstev. Prostudovat do hloubky problematiku jednotlivých mystérií spjatých s Dionýsem by bylo hodně nad rámec práce, ale diplomandka by se měla pokusit aspoň o postižení jejich rozsahu a významu v jednotlivých dobách a také o pochopení vývoje dionýsovské problematiky v průběhu času. Zamyslet se nad tím, proč byl Dionýsos pro lidi stále přitažlivý a definovat aspekty niterného vztahu Dionýsa k lidské existenci, blahu člověka. Proč bylo možné reinterpretovat nebo zvýraznit některé aspekty dionýsovské sóteriologie, které se uplatňovaly průběžně a zachovaly si platnost i do pozdní antiky a některé aspekty se přetransformovaly až do křesťanství. Odpověď lze mimo jiné hledat například v tématice sarkofágů a mozaiek ze 3.-4. století.