V rámci praktického problému bych ráda upozornila na důležitost duševní hygieny u sociálních pracovníků, která jednoznačně předchází syndromu vyhoření. Zde za žádoucí stav považuji to, že sociální pracovníci vědí, co znamená syndrom vyhoření a jak mu předejít, jakým způsobem duševní hygienu využívat, a to i přes to, že nyní žijeme v době covidové, která nám některé aktivity znemožňuje (divadlo, kino, víkendové pobyty…). A na konec i to, zda mají v rámci zaměstnání supervizi a zda jim pomáhá. K tomu, abychom dosáhli žádoucího stavu potřebuji informaci, zda sociální pracovníci mají povědomí o tématech duševní hygieny, jejích technikách a zda tyto techniky využívají pro své duševní zdraví. Dále potřebuji vědět, zda pracovníci vědí, co je syndrom vyhoření, jaké má fáze a jak mu můžeme předcházet. A jako poslední tedy zda mají v zaměstnání umožněné supervize a jakým způsobem jim to pomáhá s duševní rovnováhou. Problematika teoretického problému představuje to, co o daném problému nevíme. Z amerického výzkumu, který byl proveden loni v červenci, je zřejmé, že COVID -19 velmi ovlivnil život dotazovaných lidí. Cítí se více pod tlakem a zažívají pocity úzkosti nebo deprese. Na druhou stranu jsem se dozvěděla, že mají podporu jak od ostatních kolegů, tak od zaměstnavatelů, kteří se snaží prostřednictvím relaxace pomoci svým zaměstnancům. V rámci České republiky byl také proveden výzkum na téma „Dopady pandemie koronaviru na duševní zdraví obyvatelstva“. Tento výzkum, stejně jako ten americký, potvrdil, vícenásobný nárůst deprese či úzkosti spojený s touto pandemií. V rámci mé práce tedy nevím, zda všichni respondenti znají pojem „duševní hygiena“ a využívají duševní hygienu jako prevenci proti syndromu vyhoření. Tedy stejně jako v praktickém problému za žádoucí považuji to, že pracovníci v pomáhajících profesí vědí, co znamená syndrom vyhoření a jak mu předejít, jakým způsobem duševní hygienu využívat a zda mají přístup k supervizím a zda si myslí, že jim pomáhá k duševní rovnováze. Má základní výzkumná otázka zní: „Jaké postoje mají pracovníci OSPOD k duševní hygieně?“ Myslím si, že tuto otázku jsem zvolila vhodně jelikož je tam zahrnuto vše, co jsem již zmínila. Znamená to tedy informace a využívání duševní hygieny, informace o pojmu syndrom vyhoření a jeho fáze a zda mají supervize a jak jim pomáhá, popřípadě nepomáhá.