Tato diplomová práce si klade za cíl zkoumat možné souvislosti mezi supervizí a fluktuací sociálních pracovníků nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (dále jen NZDM), která může být způsobena syndromem vyhoření. V práci se budu snažit přijít na to, jak velký vliv má supervize na snižování projevů syndromu vyhoření a zda snížení míry tohoto syndromu může v konečném důsledku vést ke snížení míry fluktuace na pracovištích NZDM. Ze svých osobních zkušeností totiž dedukuji, že absence supervize může vést k vyšší míře fluktuace, což se negativně podepisuje na kvalitě služeb.
Účelem této práce je tedy zjistit, jak tuto problematiku vnímají lidé z první linie, tedy samotní sociální pracovníci NZDM. Pomocí mapování situace na vybraných pracovištích, kde je zaměstnancům poskytována supervize, se budu snažit zjistit, jaké mají tito lidé zkušenosti s (pozitivním) přínosem supervize pro výkon jejich povolání a snižování projevů syndromu vyhoření. Dále se budu snažit zmapovat konkrétní projevy vyhoření, které pracovníci vnímají, ať už na sobě, nebo na někom ze svých kolegů. Zajímá mě totiž, zda (a jak) supervize může ovlivňovat konkrétní projevy, které si sami pracovníci spojují s prací v NZDM. Vítaným bonusem (avšak ne podmínkou pro účast ve výzkumu) budou osobní zkušenosti respondentů se syndromem vyhoření. 
Co se týče očekávaného přínosu pro obor sociální práce, rád bych se v rámci výzkumu dopátral odpovědi na to, zda má supervize v tomto ohledu významný pozitivní vliv na snižování projevů syndromu vyhoření a zda by mohlo dojít k jejímu plošnému doporučení i pro ty organizace, které ji zatím nevyužívají. V současné době je totiž supervize jen jeden z prostředků naplňování standardu 10e.
Hlavní výzkumná otázka
Jak subjektivně vnímají pracovníci NZDM vliv supervize na příznaky syndromu vyhoření a jaký vidí přínos supervize v rámci prevence?