Česká republika již od vlády Václava Havla působila jako přední propagátor ochrany lidských práv ve světě. Dlouho se zastávala samostatnosti Tibetu, stav lidských práv v Číně bylo ošemetné téma při vzájemném jednání a ekonomické vztahy se začaly více rozvíjet až v poslední době. Nicméně v posledních pár letech se orientace zahraniční politiky významně otočila a média, někteří politici či neziskové organizace poukazují na to, že se ČR odklání od klasického lidskoprávního diskurzu a nadřazuje ekonomické vztahy nad lidskoprávní politiku. Často vyvstává otázka, zdali zahraniční politika vůči Číně může působit nečitelně a nekonzistentně a diskutuje se o tom, jakým způsobem by měli přední političtí představitelé k největší zemi světa přistupovat. Je debata o změně v přístupu k lidským právům uměle vyvolaná negativním diskurzem médií a nevládním sektorem nebo je to v souladu s koncepcí zahraniční politiky země? Tato práce má za to, že negativní obrázek Číny je v Česku utvořen právě médii a neziskovými organizacemi. Hlavní cíle má tato práce v zásadě dva. Prvním je porovnat diskurz předních zpravodajských médií s oficiálními politickými dokumenty a prohlášeními a analyzovat tonalitu. Dalším cílem je se podívat na to, jak se česká lidskoprávní politika vůči Číně proměňuje v čase, a hlavně na to, jak se liší diskurz politických dokumentů s diskurzem hlavních politických představitelů. Velkou motivací práce je fakt, že v ČR momentálně chybí takováto komplexní analýza, která by se problematikou z tohoto úhlu zabývala a možná právě pomohla s navigací zahraniční politiky vůči Číně. Výzkumné otázky jsou tedy tyto: Jak se shodují či liší klíčové pojmy v české lidskoprávní politice vůči Číně ve sledovaném období? Jak se shoduje či liší diskurz hlavních aktérů s oficiálními dokumenty? Práce bude tematicky rozdělena do tří hlavních částí, a to diskurzu hlavních politických aktérů, porovnání tohoto diskurzu s oficiálními dokumenty, a mediální analýzy. Metodologicky se práce bude opírat o diskurzivní a obsahovou analýzu.