MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra politologie Komparace postoje k válce u veřejnosti vybraných zemí Magisterská diplomová práce Michal Korbelář (UČO 333358) Vedoucí práce: Mgr. Martin Bastl, PhD. Bezpečnostní a strategická studia Magisterské studium Imatrikulační ročník 2012 Brno 2014 Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem bakalářskou/magisterskou práci na téma „Komparace postoje k válce u veřejnosti vybraných zemí" vypracoval samostatně a použil jen zdroje uvedené v seznamu literatury. V Brně, 11. prosince 2014 Obsah 1. Úvod 5 2. Metodologie práce 6 3. Výzkumy veřejného mínění v teoretické a historické perspektivě 8 3.1 Jak válka ovlivňuje veřejné mínění? 9 3.2 Koncept Casualties Hypothesis/Power of Events 10 3.2.1 Kritika konceptu 11 3.2.2 Výzkumná hypotéza 11 3.3 Východiska Friedmanovy teorie 12 3.3.1 Výzkumná hypotéza 15 4. Spojené státy americké 16 4.1 Vnímání nasazení amerických ozbrojených sil v 90. letech 16 4.2 Vliv událostí z 11. září na veřejné mínění 17 4.3 Případová studie 1: Afghánistán 19 4.3.1 Historický kontext konfliktu 19 4.3.2 Počty nasazených sil a ztráty na životech 20 4.3.3 Průzkumy veřejného mínění 2001-2003 21 4.4 Případová studie 2: Irák 27 4.4.1 Historický kontext konfliktu 27 4.4.2 Počty nasazených sil a ztráty na životech 28 4.4.3 Průzkumy veřejného mínění 29 4.5 Analýza případů - U S A 37 3 5. Velká Británie 41 5.1 Vnímání nasazení britských ozbrojených sil ve vybraných konfliktech 41 5.2 Vliv událostí z 11. září na veřejné mínění 42 5.3 Případová studie 3: Afghánistán 46 5.3.1 Historický kontext konfliktu 46 5.3.2 Počty nasazených sil a ztráty na životech 47 5.3.3 Průzkumy veřejného mínění 49 5.4 Případová studie 4: Irák 55 5.4.1 Historický kontext konfliktu 55 5.4.2 Počty nasazených sil a ztráty na životech 56 5.4.3 Průzkumy veřejného mínění 57 5.5 Analýza případů - Velká Británie 70 6. Analýza společných trendů 73 7. Casualties Hypothesis - analýza dat 78 8. Friedmanova teorie - analýza dat 87 9. Diskuze 89 10. Závěr 90 11. Seznam tabulek a grafů 91 12. Seznam literatury a zdrojů 93 Počet znaků: 154 000 4 1. Úvod Již první dekáda 21. století s sebou přinesla mnoho nových trendů, které budou s velkou pravděpodobností formovat názory budoucích badatelů na celé století. První roky nového století s sebou přinesly, do té doby nevídanou, demonstraci schopností mezinárodních teroristických skupin, které v západních zemích stály životy mnoha set lidí. Reakcí na příchod tohoto fenoménu byl vznik dvou válečných konfliktů v oblasti Blízkého východu, které byly vnímány prizmatem války proti mezinárodnímu terorismu. Války v Afghánistánu a Iráku s sebou nesly atribut, který se projevil již během první války v Perském zálivu, a to možnost sledovat průběh války živě z pohodlí domova. Na rozdíl od historických konfliktů měli občané díky televizním obrazovkám, fotografiím sdíleným pomocí sociálních sítí a dalších technologických novinek, možnost na dálku sledovat boje svých spoluobčanů ve zbrani s nepřítelem. Na základě podnětů, které občané nejen skrze média dostávali, si samozřejmě na válečné události mohli vytvořit (a vytvořili) nějaký normativně zabarvený názor. Názory občanů byly reflektovány výzkumy veřejného mínění, které tvořily zpětnou vazbu pro politiky, kteří vydávali politická rozhodnutí, týkajících se těchto konfliktů. Jakým způsobem ale reagovala veřejnost na příchod války proti novému nepříteli a jaká byla dynamika proměn nálad ve společnosti? Nejen tyto otázky si klade tato diplomová práce, která má jednat ambici najít a popsat trendy ve vnímání války v konkrétní společnosti, ale pokusit se také najít možné průniky mezi více státy. Tato práce si klade za cíl poskytnout svému čtenáři základní vhled do problematiky vnímání válek v Afghánistánu a Iráku ve Spojených státech amerických a Velké Británii a pokusit se nalézt trendy, které jsou v oblasti vnímání válečných konfliktů společné pro obyvatele obou států. Dále budou podrobeny ověřování některé teorie, zabývající se vnímáním konfliktů. Tato diplomová práce svým tématem výzkumu vychází (a navazuje) na seminární práci „Vliv válek v Afghánistánu a Iráku na americké veřejné mínění", kterou psal autor do předmětu Výzkum konfliktu (BSS 404) v podzimním semestru 2013. 5 2. Metodologie práce Tematicky byla tato seminární práce vymezena víceméně již v úvodu. Obecným cílem této práce je analyzovat dopady obou válečných konfliktů na veřejné mínění americké a britské společnosti a pokusit se alespoň obecně vymezit prvky, které mají na vnímání války v americké a britské společnosti největší vliv. Tento obecný cíl zle vymezit obecnou výzkumnou otázkou: „Jaké existovaly rozdíly ve vnímání válek v Afghánistánu a v Iráku u americké a britské společnosti?" Výše uvedenou výzkumnou otázku lze považovat za velice širokou a jako celek velmi špatně uchopitelnou. Z tohoto důvodu budou nejdříve analyzovány případové studie vnímání obou konfliktů v perspektivě jednoho a poté druhého státu. Na základě této analýzy se v druhém kroku analýzy pokusí autor nalézt podobnosti a rozdíly ve vnímání konfliktů mezi oběma zeměmi. Na základě tohoto postupu lze stanovit několik specifických výzkumných otázek: • Jaké existovaly společné znaky a rozdíly ve vnímání válek v Afghánistánu a Iráku v americké společnosti? • Jaké existovaly společné znaky a rozdíly ve vnímání válek v Afghánistánu a Iráku v britské společnosti? • Jaké existují společné a rozdílné trendy ve vnímání válek v americké a britské společnosti? Tato část práce bude čistě induktivní povahy. Disman (2008: 77) induktivní výzkum člení na čtyři na sebe navazující kroky: pozorování, nalezení pravidelností/rozdílů, předběžné závěry a tvorba teorie. • Pozorování - data potřebná k provedení tohoto výzkumu lze jen velice špatně pozorovat přímo.1 Tento výzkum proto bude využívat sekundární analýzy dat, která byla získána při dotazování respondentů při výzkumech veřejného mínění. Tato data budou získána z publikovaných výstupů organizací, které se výzkumy veřejného mínění zabývají. • Nalezení pravidelností/rozdílů - výzkum bude zaměřen na vyhledání a porovnání možných pravidelností či rozdílů, které jsou platné pro dynamiku společenských názorů na nasazení vlastních vojsk v průběhu výše uvedených vojenských konfliktů. • Předběžné závěry - za předběžné závěry výzkumu bude možné považovat komparace výsledků výzkumů veřejného mínění u obou konfliktů v jednotlivých zemích. V dalším 1 Přímé pozorování by použitelné např. při porovnávání jednotlivých pro/protiválečných demonstrací. 6 stupni se budou porovnávat obecné trendy v obou zkoumaných zemích, ze kterých bude v případě nalezení některých společných rysů vytvořen teoretický výstup, reflektující zvolený metodologický design práce (viz níže). • Tvorba teorie - při analyzování uvedeného tématu bude jako metodologický design využita komparativní případová studie, která umožňuje analyzovat dva (a více případů) a vzájemně porovnat průniky a rozdíly mezi zkoumanými případy - snahou bude zejména zkoumat dynamiku proměny veřejného mínění. Jako výzkumný rámec práce bude využit tzv. „kontrast kontextů". Tento rámec umožňuje dle Karlase (2008: 67): „(...) analýzu zkoumaného souboru případů jako takových spíše než o vyvozování teoretických závěrů. Smysl srovnání více případů zde spočívá v tom, že napomáhá odhalení specifických rysů jednotlivých případů." Tvorba nové teorie tedy nebude primárním cílem tohoto výzkumu. Vedlejším cílem práce bude na posouzených datech ověřit teorie, vztahující se ke vztahu války a veřejného mínění. První ověřovaná teorie bude vycházet z konceptu tzv. Casualties hypothesis. Druhá ověřovaná teorie bude vycházet z konceptu tří stádií společnosti, který v jedné ze svých knih představuje George Friedman. V tomto případě se bude jednat o deduktivní výzkum, který bude vycházet z uvedených teorií, na jejichž základě budou vypracovány hypotézy, které budou testovány na datech, získaných z výzkumů veřejného mínění v obou zkoumaných státech během období obou zkoumaných konfliktů. Na základě užití statistických metod budou v posledním kroku uvedené teorie buď potvrzeny, nebo vyvráceny. Vzhledem k rozsáhlosti tématu je nutné z velké části omezit rozsah výzkumu - z toho důvodu se bude výzkum zabývat maximálně2 prvními dvaceti měsíci toho kterého konfliktu, tj.: • Afghánistán - září 2001 - duben 2003 • Irák - březen 2003 - říjen 2004 Bude-li se to jevit pro tento výzkum relevantní, budou zahrnuty také výsledky výzkumů veřejného mínění, které se svým vznikem datují do období před začátkem obou konfliktů. Výzkumná část práce bude uvozena teoretickou částí, která se bude snažit mj. identifikovat některé faktory a principy fungování veřejného mínění, mající vliv na chápání válek ze strany veřejnosti a budou představeny některé historické přístupy k tomuto tématu. V úvodu obou případových studií bude uvedeno stručné nastínění historického kontextu obou válečných konfliktů - práce si však neklade za cíl detailní popis jednotlivých konfliktů. 2 V závislosti na dostupnosti potřebných dat. 7 3. Výzkumy veřejného mínění v teoretické a historické perspektivě V dnešní době jsou výzkumy veřejného mínění součástí téměř každodenního zpravodajství zejména z politické oblasti. Jedná se o důležitý nástroj, který reflektuje dopad politických rozhodnutí a decision-makerům uvnitř politického systému slouží jako zpětná vazba jejich činnosti (např. stejně jako pravidelné volby).3 Co však je veřejné mínění jako takové? Vinopal (2010) dělí veřejné mínění na dvě skupiny podle druhu společnosti: • Občanská společnost - lidé jsou vnímáni jako činné prvky, spoluvytvářejí svůj život. Veřejné mínění j e v občanské společnosti považováno za racionální a kritický indikátor. Může být chápáno jako protiváha moci. • Masová společnost - společnost je pasivní a je řízena elitami. Veřejné mínění takové společnosti je považováno za chatrné, korumpované a zmanipulované. Co je však ono „mínění"? V textu Hugha Cartera (1945), shrnujícím výzkumy veřejného mínění ve Spojených státech v období druhé světové války, se lze setkat s několika definicemi (v textu se hovoří o „public attitude" - přístup veřejnosti)4 : Například Nelson (Carter 1945: 343 dle Nelson 1939) považuje přístup za „citovou dispozici pramenící z integrace zkušenosti a vrozených tendencí, které dispozice upravuje do obecné roviny reakcí na psychologické podněty." Jinou definici nabízí Fuson (Carter 1945: 343 dle Fuson 1942): „Přístup je pravděpodobnost výskytu definovaného chování (nebo sociální akce) v definované situaci." Naopak Maclver nesouhlasí s měřitelností názorů (přístupů) z důvodu komplexity zahrnutých individuálních a sociální procesů: „Přístupem myslíme určitý stav nebo kvalitu vědomí, zahrnující tendenci jednat charakteristickým způsobem vždy, když je přítomen objekt nebo událost, která jej simuluje." (Carter 1945: 343-344 dle Maclver 1931). Jungová (2004: 1) přisuzuje první propracovanější definici veřejného mínění klasikovi demokracie J. J. Rousseau5 a za zakladatele metodologie výzkumů považuje George Gallupema, 3 Jungová (2004: 4) k tomuto tématu dodává: (Prezentace výsledků výzkumů veřejného mínění) ,je důkazem, že média věnují pozornost i hlasu obyčejných lidí a nejsou orientována výlučně na politické, ekonomické a kulturní elity." 4 Autor považuje termíny „attitude" a „opinion" za rovnocenné. 5 „Je to obecná vůle, la volonté generále, formulovaná na základě svobodné diskuse. Vyjadřuje obecný společný zájem občanů vztahující se k zásadním společenským otázkám. Předpokládá dosažení konsensu nebo alespoň většinového veřejného mínění. Politická sféra, reprezentující občany v zastupitelských 8 který tuto metodu vyvinul ve 20. letech 20. století v kontextu zavedení všeobecného hlasovacího práva a tím sociálně diferencovaného a vnitřně rozpolceného veřejného mínění.6 Vinopal (2010) považuje za základ veřejného mínění v postmoderních společnostech pluralitu názorů a zároveň zpochybňuje, zda vůbec někdy existovala opravdová plošná universalita názorů.7 Ačkoliv lze první pokusy zjistit názory americké veřejnosti na válečné akce lze vysledovat již během první světové války, boom tohoto odvětví začíná až v období druhé světové války. Bylo provedeno mnoho různých výzkumů veřejného mínění mezi různými vzorky respondentů - zdá se však, že nejčastěji participovali studenti středních a vysokých škol. Určitý souhrn průzkumů veřejného mínění, které byly během druhé světové války v U S A provedeny, uvádí ve svém textu již zmíněný Carter (1945). 3.1 Jak válka ovlivňuje veřejné mínění? V odborné literatuře, zaměřené na zkoumání vztahu války a názoru veřejnosti na ni, se lze setkat s mnoha hypotézami, které nastiňují kauzalitu tohoto vztahu a jeho proměnné. Pokud se vrátíme k již zmiňovaným výzkumům z období druhé světové války, které uvádí Carter (1945), výsledky některých z testů se například přiklánějí k hypotéze, že studenti na konci středoškolské docházky projevují větší (ačkoli ne příliš výraznou) inklinaci k pacifismu, než měli na jejím začátku (výzkumy např. Farnsworth 1937, Jones 1942). U těchto výzkumů však není možné zcela jasně určit kauzalitu vývoje v postojích respondentů. Nabízela by se alternativní hypotéza, že větší odpor k válce je způsoben vyšším vzděláním respondenta, či jeho osobním vývojem v čase mezi prvním a druhým testování, nicméně vzhledem k tomu, že většina těchto výzkumů prováděla demokraciích, je takto vyjádřenou obecnou vůlí vázána. Veřejné mínění v tomto smyslu funguje jako významný nástroj demokratické společnosti. Druhou formou je vůle všech, la volonté de tous, která odráží rozmanitost názorů a životních projevů jednotlivců ve všech společenských oblastech." Jungová (2004:1) V tomto smyslu je veřejné mínění pluralitní, je souhrnem individuálních odlišností. 6 Dle autorky byl výzkum veřejného mínění také reakcí na „charakter politické komunikace v době, kdy v rozvíjející se masové společnosti se stále více vzdaloval ideál přímé komunikace občanů s politiky, kdy sílil tlak lokálních a lobbistických skupin." (tamtéž) 7 „Představa veřejného mínění, které je společné celé společnosti a všem jejím příslušníkům, čehosi univerzálního bez významných odchylek, je pro náš kulturní okruh v současné době již velmi nerealistická. Mohla možná více odpovídat homogenním středověkým společnostem s hluboce kodifikovanými systémy tradic, hodnot a norem, nicméně ani zde si nelze představovat jednotnost stoprocentní; minimálně vždy existovaly vrstvy postavené mocensky výše a vrstvy postavené níže, které od sebe jejich zájmy nutně odlišovaly i v oblasti smýšlení." (Vinopal 2010) 9 druhé šetření v období buď už během samotného konfliktu, nebo v době, kdy mezinárodní situace naznačovala, že se ke konfliktu schyluje, nelze vyloučit mezinárodní dění jako prvek, zkreslující výsledky výzkumu (např. jako dvojí příčina). 3.2 Koncept Casualties Hypothesis/Power of Events Přesuneme-li se do současnosti, narazíme na jiný proud, vysvětlující fungování podpory války ze strany obyvatelstva, a to koncept „casualties hypothesis". S tímto konceptem pracoval James Burk (1999) ve své práci Public Support for Peacekeeping in Lebanon and Somalia: Assessing the Casualties Hypothesis. Jak je z názvu patrné, autor zkoumal vliv na americké veřejné mínění během peacekeepingových misí v Libanonu (1982-1984) a v Somálsku (1992-1994). Autor ve svém výzkumu vychází z několika domněnek: • Uvádí, že po útoku na americká kasárna v Beirutu v roce 1983, při kterém zahynulo 241 vojáků, vyžaduje národní bezpečnostní doktrína U S A určitý stupeň veřejné podpory ještě před vysláním bojových jednotek do zahraničí. • Existuje obava, že tato podpora se ztratí v případě, že vzniknou ztráty na životech vojáků. • Americká podpora mírové misi v Somálsku byla zpočátku silná, ale po smrti 18 amerických vojáků byl prezident Clinton veřejným míněním přinucen stáhnout americké síly.8 9 Autor (str. 56) pracuje s hypotézou, že americké veřejné mínění nebude podporovat vyslání vojenských jednotek do zahraničí, pokud toto vyslání bude vést ke ztrátě životů amerických vojáků. Odkazuje přitom na výsledky výzkumu, provedeného v roce 1988, ve kterém se 80 % dotázaných vyslovilo v tom smyslu, že cena konfliktu, vyjádřená počtem ztracených amerických životů, je důležitým faktorem ke zvážení před vysláním vojenských sil. Tento názor ve výzkumu dominoval nad ostatními argumenty (např. civilní ztráty). Vlastní výzkum byl proveden na základě analýzy výsledků veřejného mínění, které probíhaly kontinuálně během obou mírových misí a byly zaměřeny zejména na analýzu tragických momentů v obou misích (tj. útok na základnu námořní pěchoty během mise v Beirutu V tomto případě je vhodné odkázat na drobný rozpor s výtahem z výzkumu Larsona a Savycha (2007), zabývající se podporou somálské operace, který je uveden na začátku případové studie o USA. 9 Autor cituje Muellera (1996: 31): „Když se Američané zeptali sami sebe, kolik amerických životů stojí za záchranu statisíců somálských životů, odpověď se blížila nule." 10 23.10.1983, při kterém zahynulo 241 amerických vojáků a zabití 18 příslušníků Rangers 3.10.1993 v Mogadíšu). Autor ve svém výzkumu sice casualties hypothesis úplně nezavrhuje, neboť na příkladu výše uvedených konfliktů prezentuje, že tragické události sice měly určitý vliv na změny veřejného mínění, ale tyto změny byly spíše součástí dlouhodobějších trendů, případně svým směřování neodpovídaly předpokládanému dopadu událostí na veřejné mínění. Autor tedy přikládá důraz také na další faktory, mimo jiné koncept „elite cue", který bude blíže představen níže. 3.2.1 Kritika konceptu Adam Berinsky (2007) se však proti konceptu casualties hypothesis (který označuje „Power of Events") vymezuje ještě více než Burk, neboť jej považuje za nedostatečné kauzální vysvětlení, neboť podle jeho názoru je obecné povědomí o válečných událostech mezi veřejností poměrně nízké, takže je nepravděpodobné, že by bylo jediným hybatelem veřejného mínění: „V obou válkách1 0 jsem nalezl významné segmenty společnosti, které měly jen nízké povědomí o nej základnějších faktech těchto konfliktů. Proto je zde pouze malý důkaz pro to, že obyvatelé mají informace, které potřebují pro vytvoření cost/benefit analýzy při rozhodování zda podporovat či odporovat vojenské akce." (Berinsky 2007: 975) Autorovi nejde o vyvracení „event responce" konceptu, spíše se snaží dokázat, že není jediným hybatelem veřejného mínění. Druhým z mechanismů, které ovlivňují veřejné mínění, je (i podle) tohoto autora tzv. „elite cue".1 1 Tento koncept pramení z myšlenky, že když se elity shodnou na politické realitě (na nutnosti vést válku), veřejnost jim dá velkou volnost ve vedení války. Pokud je však stanovisko elit v otázce intervence rozpolcené, veřejné mínění na to reaguje stejným způsobem. Berinsky však zároveň upozorňuje, že pro vytvoření názoru není potřeba, aby elita přímo artikulovala svůj postoj k válce. Jako potřebný referenční bod může stačit i pozice elity v politickém systému.1 2 3.2.2 Výzkumná hypotéza Jak již bylo uvedeno v kritice konceptu, Berinsky ve svém výzkumu testoval a vyvrátil, resp. výsledky svého výzkumu limitoval působení vlastních ztrát jako jediné nezávislé proměnné, 1 0 Druhá světová válka a druhá válka v Iráku - pozn. autor. 1 1 Volně by se dalo přeložit jako „signalizace elit". 1 2 Autor tuto situaci ilustruje na příkladu: „Pokud jsem demokrat, tak vše, co potrebujú vědět je to, že George Bush podporuje určitou politickou iniciativu a tím pádem vím, že bych měl být proti této aktivitě." (Berinsky 2007: 978) 11 která by měla formovat názor veřejnosti na ozbrojené konflikty. Testování bylo ověřeno na případu druhé světové války a druhé války v Iráku, a to pouze z perspektivy USA. V rámci této práce by však mělo být krom opětovného šetření ohledně irácké války v roce 2003 provedeno také šetření během války v Afghánistánu a u obou konfliktů jak z pohledu Spojených států, tak z pohledu Velké Británie. Vůči Búrkoví se lze vymezit v otázce charakteru mise, který v případě konfliktů, kterými se zabývá tato práce, rozhodně nelze považovat za peacekeepingové. Jinými slovy: výchozí podmínky konfliktů, které má zkoumat tento výzkum jsou z výše uvedených důvodů rozdílné do té míry, že stojí za to ověřit, zda neplatnost výše uvedené Burkovy hypotézy nebude ve světle nových podmínek zpochybněna. Uvedená hypotéza bude samozřejmě ověřena i na britských datech. 3.3 Východiska Friedmanovy teorie Příštích sto let (v originále The Next 100 Years) je jednou z několika knih, ve kterých George Friedman, zakladatel a lídr přední analytické agentury STRATFOR, představuje své představy budoucího geopolitického uspořádání světa. Tato kniha vyšla ve své první edici ve Spojených státech v roce 2009, a jak z názvu vyplývá, má ambici čtenáři představit autorovy představy o geopolitické situaci v nastávající dekádě. Kniha je zaměřena značně amerikocentričky, vychází z myšlenky, že žijeme v době americké nadvlády, což podle autora potrvá i nadále, ačkoliv bude tato americká nadvláda vystavena mnoha důležitým výzvám. Z tohoto důvodu se v knize autor zaobírá také tím, jak se Spojené státy v geopolitice chovají a z jakých myšlenek a historických událostí je při tvorbě jejich geopolitické pozice čerpáno: „Nacházíme se v éře amerikocentrismu. K porozumění této éry musíme porozumět Spojeným státům, ne protože jsou mocné, ale protože jejich kultura bude prostupovat světem a definovat jej." (Friedman 2009:13) Friedman v knize představuje velké množství zajímavých myšlenek, nicméně pro potřeby této práce je zásadní zejména Friedmanovo rozlišení mezi tzv. „starými" a „mladými" státy a postavení Spojených států v tomto systému. Friedman vychází z myšlenky, že kultury se mohou nacházet ve třech stádiích - barbarismu, civilizaci a dekadenci. Každé z těchto stádií má určité atributy: 12 • Barbarismus - členové žijící v barbarské společnosti věří, že zvyky jejich komunity jsou pravidly přírody a kdokoliv, kdo nežije podle těchto zvyků, je hoden pohrdání a zasluhuje vykoupení nebo zničení. • Civilizace - podle Friedmana nejméně se vyskytující stádium. Tyto společnosti žijí v permanentním konfliktu, vycházejícího z přesvědčení, že sice může existovat nějaká všeobecná pravda (či snad spravedlnost) a ta která společnost tyto hodnoty víceméně reflektuje, zároveň si však členové těchto společenství uvědomují, že jejich vnímání světa může být špatné a jsou otevření možnostem, že existují jiné „pravdy". Podle Friedmana tyto kultury žijí v neustálém konfliktu víry a skepticismu, což je pro tuto kulturu destabilizujícím prvkem, neboť skepticismus, který se společnosti vyskytuje, podkopává hodnotovou sebejistotu společnosti, což vede k přechodu do dalšího stádia vývoje - dekadence. • Dekadence - členové dekadentní společnosti jsou přesvědčeni, že neexistuje nic, co by mělo větší hodnotu než něco jiného. Nemá podle nich cenu za cokoliv bojovat a pohrdání si zaslouží kdokoliv, kdo věří v nějakou hodnotu. (Friedman 2009) Friedman tvrdí, že v každé společnosti se vyskytují zástupci všech výšeuvedených skupin, nicméně v určitém bodě časového kontinua ve společnosti převažuje vždy pouze jedna z uvedených skupin. Spojené státy Friedman (2009) zařazuje do kategorie barbarských společností, a to především z těchto důvodů: • U S A jsou bizarní směsí přemíry sebedůvěry a pocitu nejistoty (insecurity), tento stav přirovnává autor k psychologickému stavu v období adolescence • dlouhodobá „adolescentní" krize identity, spojená s existencí velké moci na straně jedné a iracionálních změn nálad na straně druhé • mimořádné mladá a tedy ne zcela vyspělá společnost a kultura Autor dále hovoří o obecné tendenci Spojených států k určité míře bezohlednosti v oblasti mezinárodních vztahů: „Spojené státy mají velkou toleranci chyb. Jsou bezpečně usazeny v Severní Americe a mají obrovskou moc. Proto mají tendenci chovat se bezohledně při užívání své moci." (Friedman 2009: 47) V této souvislosti dále autor hovoří o zvyku Spojených států 13 nadhodnocovat význam ozbrojených konfliktů, které v historické perspektivně natolik významné nejsou.1 3 Opakem Spojených statuje Velká Británie, která je podle Friedmana ve svém historickém vývoji podstatně dále. Barbarská epocha v Evropě proběhla v 16. století v souvislosti s křesťanskými výboji. Do stádia civilizace se Evropa dostala v období 18.-19. stol., aby mohla v průběhu 20. století upadnout do období dekadence. Friedman bohužel ve své knize nenabízí více příkladů soudobých států, tak, aby je bylo možno zařadit k jednotlivým stádiím vývoje (v případě civilizačního stádia dokonce není uvedena žádný konkrétní stát1 4 ), což pro tento výzkum znamená, že nelze definovat „průměrný" (v tomto případě nejspíše v civilizačním stádiu nacházející se) stát, který by mohl sloužit jako kontrolní pro potřeby ověření hypotézy, vycházející z této Friedmanovy teorie. S Friedmanovou teorií má z určitého pohledu společný průnik Luttwakův pohled na výše zmíněnou casualties hypothesis, byť vycházejíc z jeho výzkumu by se dalo říct, že v dekadentním stádiu se v současné době nacházejí i U S A : „Z historického hlediska byly velmoci, jako např. U S A , ochotny projevit sílu mimo vlastní hranice k zajištění svých zájmů. Byly ochotny akceptovat ztráty jako cenu za úspěch. Ztráta několika set vojákům v menší průzkumné operaci a několika tisíc v malé válce nebo expediční výpravě byly rutinními událostmi pro historické velmoci. To se však již dnes neplatí. Podíváme-li se na USA, Británii, Francii, či dokonce SSSR před jeho rozpadem, najdeme společnosti natolik alergické na ztráty, že se stávají debelicizovanými1 5 , nebo se k tomuto stavu blíží". (Burk 1999: 57 dle Luttwak 1994: 27) Stav „debelizizace" svou podstatou odpovídá stádiu dekadence, byť možná s tím rozdílem, že Friedman ve stavu dekadence vidí obecnou neochotu bojovat o hodnoty jako takové, kdežto Luttwak hovoří o neochotě využívat při dosahování cílů ozbrojené síly. Friedman zmiňuje konkrétně Libanon, Haiti, Panamu, Kuvajt, Somálsko, Bosnu a Kosovo. 1 4 Právě absence příkladů států v civilizačním stádiu vývoje je jediná dohledatelná (leč laická) kritika této Friedmanovy myšlenky. Tato kritika se nachází na webovém International Skeptics Forum (2009) a samotní diskutující se snaží o vytipování států, které by mohly tomuto stádiu odpovídat. Jedná se o Švýcarsko a Irsko, s určitými pochybnostmi snad Německo a Izrael. 1 5 V originále „debellicized". Jedná se o ztrátu vůle veřejnosti používat ozbrojené síly (dokonce i k vlastní obraně). 14 3.3.1 Výzkumná hypotéza Ač není v knize samotné tomuto teoretickému konceptu věnován příliš velký prostor, lze jej považovat za poměrně slušný základ pro popis určitého stavu světa, resp. pravidel, podle kterých (podle Friedmana) svět funguje. Nutno však také podotknout, že samotný Friedman ve své knize neuvádí, že stádium vývoje společnosti má jakýkoliv příčinný vztah k ochotě obyvatelstva podporovat vojenské konflikty, kterých se jejich státy účastní (a naopak). Má-li Friedman ve své analýze společenského vývoje pravdu a určitá množina jednotlivců sdružená do "společnosti" má oproti jiné skupině opravdu kulturní či psychologické predispozice k chápání války pozitívnej i, jakým způsobem se může tato predispozice projevit v jednání státu a bude existovat možnost chování státu přizpůsobit změně složení či převažujících nálad ve společnosti? Použijeme-li clausewiciánské pojetí války jako pokračování politiky jinými prostředky, jsme v situaci, kdy k řešení jakéhokoliv konfliktu na mezistátní úrovni může být široká škála nástrojů, mezi nimi i ozbrojený konflikt, ale například také rezignace na jakoukoliv vlastní reakci, tj. v podstatě cílená ignorace kroků oponenta a podvolení se jeho jednání (to v případě převahy dekadentního přístupu ve společnosti). O tom, zda bude na krizi reagováno a případně jakým nástrojem, rozhoduje vládnoucí politická elita ve společnosti. Personální složení této elity může buď odrážet určité nálady a postoje ve společnosti (např. demokratické systémy pomocí voleb) nebo je může ignorovat (diktatury, monarchie apod.). Vycházíme-li z domněnky, že jak Spojené státy americké, tak i Velká Británie jsou demokratické státy1 6 , ve kterých probíhá obměna vládnoucích elit pravidelným konáním voleb (se všemi atributy, které jsou na demokratické volby kladeny) a oba politické systémy jsou založeny na většinovém volebním systému, lze s velkou dávkou jistoty prohlásit, že složení politické elity odpovídá převažujícím náladám ve společnosti a většinou společnosti předpokládaným výstupům z politického systému. Druhým aspektem je, že postoje kandidátů/stran na vrcholné politické funkce k válce zpravidla nebývají nej důležitějším argumentem při rozhodování voličů při volbách a proto málo pravděpodobné téma vypuknutí válečného konfliktu nemusí brát voliči při svém výběru v potaz a jejich výběr se řídí spíše jinými A tedy dle výše uvedeného Vinopala (2010) vjejich případě funguje občanská společnost, která formuje kritický laděné veřejné mínění jako důležitý indikátor poltické situace. 15 prioritami. Politický systém běžných (rozuměj extrémním podmínkám nevystavených) demokratických zemí z tohoto důvodu pravděpodobně jen velice špatně reflektuje názory společnosti na válku (pokud není častá) do konkrétní podoby ve formě politických elit a jejich konkrétních politik. Friedman navíc krom vztahu ke konfliktu neposkytuje další vodítka, která by mohla jednotlivé typy společenství odlišovat a která by umožnila propojit (navenek obtížně zjistitelnou) větší ochotu vstoupit do konfliktu s jiným, lépe odhalitelným postojem (např. vztah k problematice imigrace). V případě obou zemí však dojde ke vstupu do (vlastní aktivní politikou cíleně nevyprovokovaného) ozbrojeného konfliktu, tj. politické rozhodnutí je stejné bez ohledu na (Friedmanem předpokládané) rozdíly v přijímání války v obou uvedených společnostech. Až v tomto okamžiku má společnost možnost artikulovat svůj názor na ozbrojený konflikt jakožto nové aktuální téma a jednou z možností této artikulace názorů je účast ve výzkumech veřejného mínění. Výzkumná hypotéza tedy může znít následovně: „Obyvatelstvo Spojených států amerických má obecně větší toleranci k ozbrojeným konfliktům, než obyvatelstvo Velké Británie a tento vztah bude zjistitelný skrze výzkumy veřejného mínění." 4. Spojené státy americké 4.1 Vnímání nasazení amerických ozbrojených sil v 90. letech Aby bylo možno lépe vystihnout historický kontext angažmá v Afghánistánu a Iráku z pohledu veřejného mínění, je vhodné alespoň ve stručnosti shrnout názory americké veřejnosti na nasazení amerických ozbrojených sil ve vojenských operacích v období 90. let 20. století. Larson a Savých (2005) prováděli výzkum některých konfliktů, kterých se v 90. letech zúčastnily Spojené státy - konkrétně se jednalo o konflikty v Somálsku, na Haiti, v Bosně a v Kosovu. Výsledky byly následující: • Somálsko - (1992-1995) - v případě Somálska hrálo podle autorů významnou roli to, co bylo během konfliktu v sázce a jaké byly šance na úspěch. Pokud však existuje ve společnosti určitá skupina lídrů, která si myslí, že nemá cenu v konfliktu pokračovat a 1 7 Dále v textu je například zmíněna krátká studie, které odhaluje (dle účastníků výzkumů veřejného mínění) nejdůležitější problémy Velké Británie v období let 2000-2002. Z výsledků je patrné, že válka a ozbrojený konflikt jsou v dobách mimo „válečný" stav naprosto marginální témata veřejného zájmu. 16 počet obětí na vlastní straně roste, nejpravděpodobnější reakce veřejnosti bude žádost o stažení vojsk. Pokud však není v sázce mnoho, Američané inklinují spíše ke strachu z obětí, než ke strachu z porážky. Vystoupení prezidenta se nezdají jako nástroj k ovlivňování veřejného mínění. • Haiti - (1994-1995) - u Haiti autoři odhalili, že opět zafungovalo pravidlo, že v případě, že se elity nedomnívají, že možný zisk z nasazení je dostatečně vysoký (a)nebo že existuje vysoká pravděpodobnost úspěchu, podpora veřejnosti je nízká, a to i v případě, že počet padlých je nízký. V případě, že se počty padlých drží na nízkých počtech, může být společnost benevolentní při rozhodování o pokračování nasazení. • Bosna - (1995+) - u toho konfliktu se dle autorů opět prokázalo, že podpora bojové akce je podmíněna tím, co je v sázce a jaká je pravděpodobnost úspěchu a předpoklady pravděpodobných ztrát na životech. Vzhledem k nízkým ztrátám na životech byla opozice proti vojenské operaci minimální. Autoři si také všimli vlivu stranictví na názory respondentů. • Kosovo - (1999) - postup Spojených států v tomto konfliktu korespondoval spraním občanů minimalizovat ztráty na životech amerických vojáků. Vyskytlo se také dilema, zda mohou etické a humanitární zájmy U S A vyvážit (ne)důležitost konfliktu pro národní bezpečnost U S A a zda existuje přijatelná šance úspěchu. Na příkladu tohoto výzkumu je vidět určité průniky s výzkumem Berinskeho, a to zejména v otázce, jaké jsou nej důležitější proměnné, ovlivňující postoj veřejnosti ke konfliktu - u obou výzkumů se objevuje aspekt ztrát na životech amerických vojáků a také určitý postoj elit ke konfliktu. Oba výzkumy se ale rozcházejí v odpovědi na otázku, který z těchto faktorů má na zkoumanou oblast větší vliv. 4.2 Vliv událostí z 11. září na veřejné mínění Pokud budeme vycházet z předpokladu, že události 11. září se staly jakýmsi úvodním impulzem, který vedl k oběma navazujícím konfliktům, zdá se nevyhnutelné alespoň částečně nastínit dopady této události na veřejné mínění ve Spojených státech. National Science Foundation (2001) prováděla dva týdny po teroristických útocích telefonický výzkum svíce než 2100 respondenty, ohledně jejich vnímání této národní tragédie. Autoři porovnávali tuto událost jak s národním výzkumem společnosti z let 1996 a 2000, tak s jiným 17 traumatem novodobých amerických dějin: zavraždění prezidenta Kennedyho v roce 1963. V porovnání s tehdejšími reakcemi na vraždu JFK se zdá, že 9/111 8 poznamenalo americkou veřejnost méně: například schopnost lidí vnímat život optimisticky byla více zasažena atentátem na prezidenta Kennedy, taktéž samotná reakce na tyto tragédie byly rozdílné - zatímco po vraždě JFK mnoho respondentů charakterizovalo své pojmy jako zlost a hanbu, v roce 2001 byl pocit národního zahanbení daleko méně zastoupen. V porovnání výzkumů po 9/11 s výzkumy z let 1996 a 2000 došlo např. k následujícím změnám (zaokrouhleno na celá %): • 1996 - 2001 o Z 90 % na 94 % stouplo zastoupení názoru, že lépe být občanem U S A než nějaké jiné země o Zvýšení hrdosti na U S A z důvodu/kvůli: • historie (z 47 % na 68 %); • ozbrojeným složkám (z 47 % na 80 %); • způsobu fungování demokracie (z 27 % na 61 %) • 2000-2001 o Důvěra v: • Kongres (z 13 % na 43 %) • Výkonnou moc (z 14 % na 52 % ) 1 9 • Ozbrojené síly (z 40 % na 78 %) Nutno však podotknout, že zlepšení nálady ve Spojených státech mělo pouze dočasný charakter. Setření Gallupu (2002c) sice ukazuje vliv 11. září na růst spokojenosti s prací George Bushe v úřadu prezidenta, spokojenost s prací Kongresu a také zlepšení celkové spokojenosti občanů, avšak všechny tyto efekty během několika měsíců odezněly a zhruba od druhé poloviny roku 2002 lze pozorovat návrat všech ukazatelů (možná s drobnou výjimkou Bushe) k hodnotám před 9/11. V textu bude využíváno této zkratky pro označení teroristických útoků proti USA z 11. září 2001. 1 9 Obdobných výsledků ve svém výzkumu dosáhla i Chanley (2002), která uvádí, že na otázku ,jak často si myslíte, že můžete věřit vládě ve Washingtonu, že dělá, co je správné?" se v období mezi rokem 2000 a dobou bezprostředně po 9/11 (konkrétně 27.92001) poměr odpovědí „téměř vždy" a „většinou" zvýšil o 20% (z 44 % na 64 %). Jednalo se o nejlepší výsledek těchto periodických měření (ANES) od roku 1966. 18 4.3 Případová studie 1: Afghánistán 4.3.1 Historický kontext konfliktu Za rozhodující moment, který vedl k útoku na Afghánistán, lze považovat teroristické útoky na 20 New York a Washington z 11. září 2001. Dle americké administrativy byly tyto teroristické útoky připraveny a provedeny členy teroristické sítě Al-Káida a údajně schváleny přímo jejím vůdcem Usámou bin Ládinem.2 1 Americká vláda podezřívala hnutí Talibán, které v Afghánistánu vládlo od roku 1996, že podporuje Al-Káidu a zároveň požadovala, aby byl bin Ládin vydán do Spojených států. Když se tak nestalo, začaly 7. října 2001 raketové a letecké útoky amerických a britských sil proti Afghánistánu. Spojené státy si v této době byly vědomy silné mezinárodní podpory pro tuto válku. Po úvodních útocích přišla pozemní invaze koaličních států pod vedením U S A a za podpory místní afghánské opozice (tzv. Severní koalice). V listopadu 2001 se podařilo vyhnat z hlavního města Kábulu poslední představitele Tálibánu a o měsíc později se podařilo koaličním jednotkám dobýt poslední baštu Tálibánu - Kandahár. Ve stejném období dochází k dobývání jeskynního komplexu Tora Bora (ve kterém se měl podle předpokladů skrývat bin Ládin) speciálními jednotkami za podpory těžkého bombardování. Pro 22 Afghánistán tím skončila první, zpětným pohledem jednodušší, etapa celé války. Druhou etapu tvořila vojenská přítomnost v zemi, která probíhala souběžně s přeskupováním Tálibánu a A l Káidy, které začaly postupem času útočit nejen na koaliční jednotky, ale také na afghánské cíle, což bylo způsobeno snahou zvrátit demokratizační proces v zemi. (BBC 2013; GlobalResearch 2013; History.com 2013). Z hlediska ekonomické náročnosti konfliktu se očekává, že konflikt v Afghánistánu a Iráku vyjde americkou pokladu až na šest bilionů dolarů - tato suma zahrnuje jak přímé vojenské operace, tak také péči o válečné veterány - právě péče o válečné veterány by měla tvořit nej větší část nákladů. Předpokládá se totiž, že výdaje na veterány afghánské války UDCP (2013) považuje útoky na budovy World Trade Center v New Yorku za útoky proti civilním cílům a definuje je za akt jednostranného násilí. 2 1 Přestože bin Ládin sice útoky nejdříve chválil, trval na tom, že do jejich přípravy nepodílel a ani o nich nevěděl. Dokonce uváděl, že se mohlo jednat o akt jednotlivců. V roce 2004 (před prezidentskými volbami v USA) se k útokům přiznal a uvedl, že se jednalo o odplatu za účast Spojených států v konfliktu v Libanonu v roce 1982. Prý byl k útokům na WTC inspirován hořícími věžemi právě v libanonském konfliktu. (UDCP 2013) 2 2 Konec „hlavních bojů" oznamuje americký ministr obrany Donald Rumsfeld v květnu 2003. Od srpna téhož roku přebírá velení bojových operací v Afghánistánu NATO. (NPR.org 2010) 19 budou součástí vojenského rozpočtu U S A až do roku 2060 a budou mít destabilizující dopad na budoucí vojenské rozpočty. (Armádní noviny 2013) 4.3.2 Počty nasazených sil a ztráty na životech Informace o počtu vojáků, nasazených do Operace trvalá svoboda, máme poměrně přesné díky výzkumu, který provedl Belasco (2009). Během roku 2001 bylo do této operace nasazeno 1800 vojáků v říjnu, 3800 v listopadu a 7050 v prosinci. Během roku 2002 se počty dále navyšovaly a to z 8700 v lednu až na 12350 v prosinci. Na konci roku 2003 se jednalo o počet 22500 vojáků. Hranici třiceti tisíc vojáků překračuje americká mise v březnu 2008.2 3 Pro srovnání: podle informací CBS News (2014) se počet nasazených amerických vojáků v Afghánistánu pohyboval na úrovni 38 tisíc vojáků. Co se týče počtu ztrát na americké straně, podle informací serveru iCasualties (2013) se počet padlých amerických vojáků do roku 2013 se pohyboval kolem hodnoty 2292. V období let 2001- 2003 bylo zabito „pouze" 109 amerických vojáků - drtivá většina padlých zemřela po ukončení „hlavních bojů". Za nejkrvavější je považováno období let 2009-2012. V tomto období dochází také k prudkému zvýšení ztrát, způsobených improvizovanými výbušnými zařízeními (IED) v těchto letech se poměr takto způsobených ztrát pohyboval na úrovni 50-60 % z celkových amerických ztrát. Detailní počty padlých amerických vojáků v Afghánistánu dokumentuje iCasualties.org (2013): Belasco (2009) do počtů zahrnuje všechny vojáky, kteří se OEF účastnili i jinde, než přímo v Afghánistánu - kromě samotného Afghánistánu se jedná od dalších 18 států. Počet, vojáků, kteří jsou zapojeni do operace jinde než na území Afghánistánu se podle autora pohybuje zhruba mezi pěti a patnácti tisíci příslušníků. 20 Year Jan Feb Mar Apr May Jun Sep Oct Nov Dec Total 2001 0 0 0 0 0 0 0 0 0 3 5 4 12 2002 10 12 9 5 1 3 0 1 1 5 1 1 49 2003 4 7 12 2 1 3 2 4 2 4 6 1 48 2004 9 2 3 3 8 5 2 3 4 5 7 1 52 2005 2 1 6 18 4 27 2 15 11 7 3 3 99 2006 1 17 7 1 11 18 9 10 6 10 7 1 98 2007 0 14 5 8 11 12 14 18 8 10 11 6 117 2008 7 1 8 5 17 28 20 22 27 16 1 3 155 2009 15 15 13 6 12 25 45 51 40 59 18 18 317 2010 30 31 26 20 34 60 65 55 42 50 53 33 499 2011 25 20 31 46 35 47 37 71 42 31 18 15 418 2012 26 16 18 35 40 29 41 39 19 18 16 13 310 2013 3 1 15 14 22 17 13 11 10 9 3 1 119 Tab. 1: Počty padlých vojáků U S A v Afghánistánu 2001-2013 (zdroj: iCasualties.org 2013) 4.3.3 Průzkumy veřejného mínění 2001-2003 4.3.3.1 Průzkumy v průběhu války Jedním z prvních výzkumů, který se zabýval válkou v Afghánistánu, byl výzkum společnosti Gallup (2001a), která prováděla telefonický výzkum v období 19. - 21. října 2001. Z výsledku tohoto výzkumu vyplývá, že nasazení pozemní armády schvaluje 80 % dotazovaných (18 % se vyjádřilo negativně a 2 % dotázaných bylo bez názoru). Zajímavá byla i názorová skladba podporovatelů: • Jestřábi (Hawks) - 22 % - byli by pro pozemní operaci i kdyby nenastalo 9/11 • Svolní podporovatelé (Willing Supporters) - 39 % - podporují válku, ale nelze zcela vymezit, zda patří mezi jestřáby, či neochotné válečníky • Neochotní válečníci (Reluctant Warriors) - 22 % - 9/11 tvořilo hlavní důvod jejich podpory pro zásah • 18 % Holubice (doves) - proti válce 21 Stejná instituce navázala na tento výzkum dalším výzkumem o měsíc později - 26. a 27. listopadu 2001 na vzorku 1025 respondentů. (Gallup 2001b). Výzkum se skládal z několika částí: • Na otázku, týkající se postupu proti terorismu (Jak by měly U S A postupovat v boji proti terorismu?) se nejvíce respondentů vyslovilo pro možnost vedení dlouhodobé války proti terorismu (62 %). Na druhém místě bylo potrestání konkrétních teroristů (31 %), následované možností nevést žádnou vojenskou akci (5 %). • Další otázka zkoumala spokojenost s postupem ve válce v Afghánistánu. 58 % respondentů vyjádřilo vysokou spokojenost, 35 % určitou spokojenost a pouze 4 % respondentů hodnotilo svůj postoj jako ne příliš spokojený. • Po celou dobu kontinuálního výzkumu (13.9.2001 - 27.11.2001) se podpora válce v Afghánistánu pohybovala nad hodnotou 80%. • Poměrně zajímavý byl vliv událostí 9/11 na oblíbenost prezidenta Bushe. Spokojeno s jeho působením v období do 9/11 bylo 50 - 65 % občanů USA. Po 9/11 stoupl tento 24 ukazatel dokonce lehce pod 90 %. • Jistá schopnost předvídat délku války s terorismem se u respondentů projevila tím, že 92 % z nich předpokládalo, že válka s terorismem bude dlouhá. • 55 % respondentů považovalo jako podmínku úspěšného působení v Afghánistánu zajetí Usámy bin Ládina. Podíváme-li se na výsledky listopadového šetření televize F O X News (Pollingreport.com 2013) mezi 900 respondenty, zjistíme, že podpora afghánské kampaně i nadále stoupala. Na přelomu října a listopadu souhlasilo se zásahem 82 % respondentů a v půlce listopadu to bylo již 85 % dotázaných. Určitou zajímavostí na tomto šetření je fakt, že v uvedeném období probíhal v arabských zemích svátek Ramadán - v této souvislosti se pouze 13 % dotázaných vyslovilo pro přerušení bojů během tohoto svátku. V tomto ohledu nabízí zajímavý pohled na „skok" v Bushově oblíbenosti v souvislosti s 9/11. Výzkum prováděl The Field Institute (2002) v Kalifornii. Zde se výzkumníci zaměřili na stranickou příslušnost respondentů a výsledky byly poměrně zajímavé: u republikánských voličů došlo po 9/11 (měření: zářípřed 9/11; září-po 9/11) ke zvýšení spokojenosti o 20 % (74 % -> 94 %) a v průběhu dalšího časového období klesala Bushova spokojenost jen pozvolna (85 % v 6/2002). U voličů Demokratické strany byl nárůst razantnější (20 % -> 60 %), nicméně faktem je, že Bushova popularita klesala u demokratů rychleji (vzhledem k celkové maximální spokojenost) - na 49 % v 6/2002. 2 5 Jedná se o pohyblivý svátek. 22 Při prosincovém šetření Gallupu (Gallup 2001c) se 92 % respondentů vyjádřilo vtom smyslu, že jsou spokojeni s průběhem války (69 % z celkového počtu respondentů svůj postoj dokonce definovalo jako „vysoká spokojenost"). V otázce délky trvání války se tento výzkum rozchází s listopadovým výzkumem, neboť většina (56 %) respondentů očekávala, že válka bude ukončena během následujících šesti měsíců. Jen 10 % respondentů věřilo, že válka bude delší než jeden rok.2 6 Gallup také zaznamenal velmi vysokou podporu Kongresu a to 72 %, což byl sice pád z 84 %, které byly naměřeny v říjnu, ale stále je to dle výzkumu jedno z nejvyšších hodnocení, kterého Kongres dosáhl. Na přelomu ledna a února 2002 byl proveden další průzkum veřejného mínění (spolupráce CBS News/New York Times - 1034 respondentů) (Pollingreport.com 2013). Tento výzkum se skládal z několika měření už v roce 2001 a zabýval se otázkou, jak respondenti hodnotí dosavadní úspěšnost války v Afghánistánu. Výsledky byly následující: Very well Somewhat well Somewhat badly Very badly Unsure 7.12- 10.1. 51 % 42% 1 % 1 % 2% 5.1.- 6.2. 43% 49% 4% 2% 2% 15.1.- 17.2. 40% 49% 6% 2% 3% 21.1. - 24.2. 38% 51 % 7% 2% 2% Tab. 2: Šetření CBS za leden a únor 2002 (zdroj: Pollingreport.com 2013) Zajímavé změny, které mohou souviset s 9/11, jsou spojeny s názory občanů na výši vojenského (obranného) rozpočtu USA. Gallup (2002a) nabízí srovnání výzkumů, ve kterých se měli občané vyjádřit, jak se jim zdá vojenský rozpočet vysoký. Na tomto příkladu je možné porovnat postoj občanů k této otázce z výzkumu provedeného v únoru 2001 a z výzkumu, provedeného v únoru 2002 (1011 telefonických respondentů). Názor, že je vojenský rozpočet příliš nízký, byl meziročně oslaben o 8 % (2001: 44 %; 2002: 38 %). Naopak došlo k posílení názoru, že vojenský rozpočet je nastaven správně (38 % -> 48 %) a jen drobné změny byly zaznamenány u 2 6 Vpřechozím šetření se vyjádřilo 92 % respondentů, že válka bude dlouhá. Gallup na tento rozpor upozorňuje a chápe to jako pozitivní vývoj v chápání války občany. 23 názoru, že je rozpočet příliš vysoký (19 % -> 17 %). Mezi veřejností také výrazněji vzrostla podpora výstavby protiraketového deštníku, kdy se poměr kladných odpovědí v porovnání s červencem 2001 (41 %) zvýšil o 10%. Březnový průzkum Gallupu (2002í) na vzorku 510 respondentů vyjadřoval 91% podporu americkému zásahu v Afghánistánu. Další průzkum, vytvořený pro stanici CBS News (Pollingreport.com 2013), který se uskutečnil v dubnu a byl založen na šetření 616 respondentů, ukazuje mírný úbytek podpory války (88 %), což je opravdu jen drobný propad oproti hodnotám ze začátku roku. Gallup (2002g) prováděl v srpnu měření na 510 respondentech, které víceméně potvrzoval trend oslabování podpory válce - válku schvalovalo 83 % respondentů. CBS si nechala zpracovat další průzkum v září, který mapoval průběh vývoje veřejného mínění během prvních devíti měsíců roku 2002.2 7 Respondenti (903) se měli vyjádřit k otázce, jak je, podle jejich názoru, válka pro U S A prozatím úspěšná. Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce: Very well Somewhat well Somewhat badly Very badly Unsure 1/2002 38 % 51 % 7 % 2 % 2 % 5/2002 18 % 55 % 17% 3 % 7 % 6/2002 14 % 51 % 21 % 8% 6% 7/2002 13 % 54% 21 % 7 % 5 % l.pol 9/2002 14 % 58% 16% 3 % 9% 2.pol 9/2002 19 % 53 % 20% 3 % 5 % Tab. 3: Zářiové šetření CBS (zdroj: Pollingreport.com 2013) Jak můžeme na této tabulce vidět, v průběhu roku 2002 klesá poměr občanů, kteří hodnotí válku jako velmi úspěšnou. Četnost odpovědí „spíše úspěšná" se téměř nemění, ale v průběhu roku stoupá počet odpovědí „spíše neúspěšná a poměrně vysoký nárůst lze zaznamenat i u nerozhodnutých respondentů. Tento výzkum navazuje na výzkum z ledna a února 2002 (viz předchozí tabulka). 24 Pro srovnání snad jen výzkum Gallupu (2002b), taktéž ze září. Ten zaznamenal nejnižší (83%) podporu války v Afghánistánu od začátku konfliktu v říjnu 2001, přičemž se nejen zvýšil poměr negativních názorů, ale také počet nerozhodnutých respondentů. S téměř totožnými výsledky přichází i říjnové šetření pro A B C News (Pollingreport.com 2013), prováděné na 1029 respondentech. V tomto výzkumu byli respondenti dotazováni, zda považují vojenský zásah proti Tálibánu a Al-Káidě za úspěšný, či nikoliv. Za úspěšný jej považovalo 70 % respondentů, za neúspěšný 24 %. Nelze zcela jasně říct, proč k takovému úbytku optimismu dochází. Podíváme-li se na tabulku amerických ztrát z roku 2002, nevidíme nějaký signifikantní nárůst počtu padlých ve druhém kvartálu roku 2002. Nabízí se tedy vysvětlení, že buď zapůsobil vyšší počet ztrát z prvního čtvrtletí, nebo bylo veřejné mínění ovlivněno jinými vlivy. Jan Feb Mar Apr May Jun Jul Aug Sep Oct Nov Dec Total 2001 0 0 0 0 0 0 0 0 3 5 4 12 2002 10 12 9 5 1 3 0 1 1 5 1 1 49 Tab. 4 : Vývoj amerických ztrát v letech 2001 a 2002 (zdroj: icasualties.org, 2013) V již v průběhu roku 2002 postupně klesal počet průzkumů veřejného mínění, které by se týkaly přímo války v Afghánistánu. Situace se nezměnila ani v roce 2003, kdy bylo výzkumů o Afghánistánu ještě méně, a to jednak z toho důvodu, že v květnu byl ohlášen konec hlavních bojových operací v Afghánistánu, ale zejména z toho důvodu, že se zájem veřejnosti (a z něj vycházející veřejného mínění) přesunul na válku v Iráku, která začala v březnu. Určitou indikaci situace v roce 2003 nám může přinést například Gallup (2003a), který prováděl v únoru na vzorku 499 respondentů výzkum, jak jsou občané spokojeni s dosavadním průběhem války v Afghánistánu. Oproti hodnotám, které byly naměřeny v záři předešlého roku, přibylo respondentů, kteří se vyjádřili negativně (z 24 % na 36 % - 15 % naprosto nespokojeni, 21 % ne příliš spokojeni), dramatický pokles byl u respondentů, kteří byli spíše spokojeni (z 61 % na 45 %), naopak k mírnému růstu došlo u velmi spokojených respondentů (z 14 % na 18 %). V tomto průzkumu také nejvíce respondentů (35 %) za posledních šest měsíců souhlasilo s názorem, že U S A a jejich spojenci vítězí ve válce s terorismem.2 8 Tento ukazatel kontinuálně stoupal od října 2001 až do ledna 2002, kdy bylo o vítězství koalice přesvědčeno 66 % respondentů. Během roku 2002 tento ukazatel klesal a pohyboval se v rozmezí 30-40 %. Je důležité také říct, že ačkoliv pozvolna stoupal názor, že vítězí teroristé, ani v jednom měřeném období neprevažoval - naproti tomu výrazněji posiloval názor, že převahu nemá ani jedna ze stran. 25 4.3.3.2 Situace po roce 2003 Ačkoli to není primárně cílem této práce, je vhodné nastínit alespoň částečně vývoj situace po ukončení hlavních bojů. N a následujícím grafu je vizualizace dat společnosti Gallup (2014d), v tomto případě se jedná o souhrn měření od roku 2001 do roku 2011 (nutno podotknout, že v měření nejsou zastoupeny všechny roky). Tento výzkum byl zaměřen na otázku, zda U S A udělaly v roce 2001 chybu, když začaly válku v Afghánistánu. 100 Graf 1: Udělaly U S A chybu, když zahájily v roce 2001 válku v Afghánistánu? (zdroj Gallup 2014d.) 26 4.4 Případová studie 2: Irák 4.4.1 Historický kontext konfliktu Druhou zemí, která byla v rámci války proti terorismu cílem útoku koaličních jednotek (zejm. tedy Velké Británie, Austrálie a dalších zemí) pod vedením Spojených států, se stal Irák. Jednalo se o již druhý ozbrojený konflikt Spojených států a jejich koaličních partnerů s Irákem během posledních 20 let. Stejně jako u války v Afghánistánu byly i u války v Iráku rozhodujícím momentem teroristické 29 útoky na New York a Washington z 11. září 2001. Irák byl kritizován po linii podpory terorismu a toho, že v U S A panovala obava, že Irák vyvíjí zbraně hromadného ničení a jejich nosiče a je ochoten je vydat teroristům, aby s nimi zaútočili na cíle v U S A . 3 0 Irák byl podle prezidenta Bushe také jednou ze zemí tzv. Osy zla (spolu s Íránem a Severní Koreou). V říjnu 2002 dostává Bush od Kongresu oprávnění použít vůči Iráku vojenskou sílu. Jako hlavní důvod invaze bylo ze strany U S A uváděno nepodvolení se režimu rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1441 z listopadu 2002, která měla být nástrojem pro zajištění Iráku bez zbraní hromadného ničení a jejich nosičů.3 1 V průběhu ledna až března 2003 se zvyšují počty amerických vojsk v oblasti Perského zálivu a 17. března dostává Husajn od prezidenta Bushe ultimátum, aby opustil zemi, jinak bude čelit vojenskému konfliktu. To Husajn nesplní a proto v noci na 20. března začíná letecký a raketový útok na Bagdád a zejména na místo, o kterém se předpokládá, že v n ě m v tu chvíli Husajn a nejvyšší vedení země schází. Válka nemá dlouhého trvání výzbroj irácké armády je zastaralá a bojová schopnost jednotek (mimo elitní Republikánskou gardu) je pochybná. Během tří týdnů bojuje dobyt Bagdád a 1. května 2003 oznamuje prezident Bush z paluby letadlové lodi USS Abraham Lincoln, že hlavní bojové operace v Iráku jsou u konce. (Peňa 2003; Copson, 2003; C N N 2003) Otázka Iráku přišla na přetřes hned 12. září 2001 při zasedání Národní bezpečnostní rady, kdy náměstek ministra obrany Wolfowitz navrhoval Irák jako první cíl tažení proti terorismu, protože dle jeho názoru by se jednalo o snazší cíl, to však prezident Bush zamítnul s odůvodněním, že sice nepochybuje o vině Iráku na 9/11, ale nemá dostatek důkazů. (Pefla 2003) 3 0 Pefla (2003: 1), však uvádí, že podpora terorismu ze strany Iráku byla nepravděpodobná už jen z důvodu rozdílných politických východisek možných aktérů tohoto „obchodu": „Husajn byl sekulární muslimský vládce a bin Ládin byl radikální muslimský fundamentalista - jejich ideologické pohledy na svět byly těžko slučitelné." 3 1 Viceprezident Cheney ve svých prohlášeních ze srpna 2002 uvádí také snahu Iráku dominovat prostoru Středního východu a ohrožení dodávek ropy do USA. (Copson, 2003) 27 Stejně jako v případě Afghánistánu bylo velmi rychlé ukončení první fáze konfliktu pouze předehrou k dlouhodobě problematické fázi stabilizace a rekonstrukce. Během této fáze se stupňovala frekvence útoků proti koaličním jednotkám, které poskytovaly nově vznikající vládě a celému politickému systému země potřebnou podporu, ze strany povstaleckých a teroristických hnutí3 2 . Konfliktologické pracoviště uppsalské univerzity uvádí v období let 2004-2011 celkem sedm fází vnitrostátního konfliktu. Stahování spojeneckých vojsk z Iráku bylo dlouhodobou (a často odsouvanou) záležitostí. V létě 2009 stáhly Spojené státy své vojáky z iráckých měst a předaly dohled nad bezpečnostní situací iráckým složkám. Bojové jednotky opustily zemi v srpnu 2010, poslední vojáci U S A byli stažení v prosinci 2011 a podle měřítek U D C P byl rok 2011 také prvním rokem, kdy konflikt nedosáhl intenzity války.3 3 (UDPC 2013; B B C 2013) 4.4.2 Počty nasazených sil a ztráty na životech V porovnání s válkou v Afghánistánu byl americký kontingent v Iráku podstatně větší. A tomu odpovídaly také ztráty na životech amerických vojáků. Do Operace irácká svoboda je od samého počátku zapojeno asi 220 tisíc vojáků, kteří krom Iráku působí v dalších devíti státech.3 4 Tento počet se v roce 2004 zvyšuje až na téměř 270 tisíc v březnu, což je maximum za celý konflikt. Ke konci roku 2004 je počet zapojených vojáků méně než 200 tisíc, přičemž na podobné úrovni se pohybuje až do konce konfliktu. (Belasco 2009) Dle údajů z období do roku 2012 (včetně) byl počet zabitých vojáků v Iráku 4486 (icasualties.org 2013), z toho byly pouze 2 % žen a 18 % obětí tvořili důstojníci. Počet zraněných vojáků se odhaduje na více než 32 tisíc. (Statisticbrain.com 2012) Celkový počet nákladů na válku v Iráku se do konce roku 2011 odhaduje najeden bilion dolarů, (tamtéž) Z hlediska amerických ztrát bylo nej kritičtější období let 2004 - 2009, kdy se počet ztrát pohyboval v rozmezí 800-900 vojáků za rok. BBC (2013) uvádí, že se jednalo převážně o členy sunnitské populace, bývalé armádní důstojníky a podporovatele Husajnova režimu. 3 3 1000 mrtvých v souvislosti s bojovou činností během jednoho roku. 3 4 Počet osob, které v rámci mise nepůsobí přímo v Iráků Belasco (tamtéž) odhaduje na zhruba 100 až 120 tisíc vojáků 28 iCasualties (2013) nabízí detailní statistiku padlých amerických vojáků v této válce: 2003 0 0 65 74 37 30 48 35 31 44 82 40 486 2004 47 20 52 135 80 42 54 66 80 64 137 72 849 2005 107 58 35 52 80 78 54 85 49 96 84 68 846 2006 62 55 31 76 69 61 43 65 72 107 70 112 823 2007 83 81 81 104 126 101 80 84 66 38 37 23 904 2008 40 29 39 52 19 29 13 23 25 14 17 14 314 2009 16 17 9 19 25 15 8 7 10 9 11 3 149 2010 6 6 7 8 6 8 4 3 7 2 2 1 60 2011 6 3 2 11 2 15 5 0 4 4 2 0 54 2012 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 Tab. 5: Počty padlých vojáků U S A v Iráku 2003-2012 (zdroj: icasualties.org 2013) 4.4.3 Průzkumy veřejného mínění 4.4.3.1 Výzkumy před válkou Co se týče výzkumů veřejného mínění ohledně války, je situace Iráku odlišná od Afghánistánu v tom smyslu, že téma útoku na Irák bylo „horkým" tématem už několik měsíců před vlastní vojenskou operací. Veřejnost v tomto případě měla podstatně více času na formulaci názoru (a jeho případné přehodnocení), což v případě Afghánistánu příliš neměla, neboť samotný vojenský útok na Afghánistán přišel zhruba měsíc po 9/11. Tomu odpovídá i existence výzkumů veřejného mínění, které se objevují zhruba od roku 2002. Jednou z prvních studií je výzkum, který prováděl Gallup ve spolupráci s U S A Today a stanicí C N N v srpnu 2002 (USA Today, 2002). Telefonické šetření bylo zaměřeno na problematiku Iráku. Z výzkumu vyplývá, že drtivá většina (86 %) z 421 respondentů výzkumu, kteří byli pro vyslání vojáků do Perského zálivu, byla zároveň přesvědčena, že Saddám Husajn podporuje teroristické skupiny, které plánují útoky na spojené státy, avšak jen 53 % respondentů bylo toho názoru, že se Husajn přímo podílel na 9/11. Těsná většina těchto respondentů (55 %) byla také toho názoru, že Irák vlastní Z H N , 39 % odpovědělo, že si myslí, že Irák tyto zbraně vyvíjí. 29 V jiné součásti tohoto výzkumu se výzkumníci ptali respondentů (746), kteří si mysleli, že Irák vlastní Z H N , zda si myslí, že by je použil proti U S A - 83 % podporovalo tento názor. Z hlediska této studie je však nej důležitější výzkum, který byl založen na 801 odpovědi a ve kterém měli respondenti odpovědět, zda by souhlasili s vysláním amerických vojáků do Iráku za účelem odstranění Husajna z moci. Výzkum nabízel také historické srovnání: Souhlasilo Nesouhlasilo Bez názoru 2002 Aug 19-21 53 % 41 % 6% 2002 Jun 17-19 61 % 31 % 8% 2001 Nov 26-27 74% 20% 6% 2001 Feb 19-21 52% 42 % 6% 1993 Jun 29-30 70% 27 % 3 % 1992 Mar 30Apr 5 55 % 40 % 5 % Tab. 6: Výzkumu veřejného mínění v otázce útoku na Irák (zdroj: U S A Today, 2002) Porovnáme-li hodnoty „pro útok" v období únor 2001 a listopad 2001, vidíme poměrně razantní vzestup, který je s nej větší pravděpodobností způsoben událostmi 9/11.3 5 Gallup (2002d) také prováděl šetření v září, ve kterém vycházely takřka stejné výsledky: 57 % pro, 38 % proti. Ze zářiových výzkumů také vyplývá zajímavý fakt ohledně účasti spojeneckých zemí - 79 % respondentů se vyjádřilo, že by podpořili invazi, pokud by seji účastnily také někteří spojenci. V listopadovém průzkumu (Gallup 2002e) se respondenti mj. vyjadřovali k otázkám souvisejícím s činností O S N a Irákem. 77 % respondentů předpokládalo, že Husajn nesplní požadavky OSN a 61 % se domnívalo, že zbrojní inspekce OSN v Iráku jsou nedostatečným opatřením pro zajištění bezpečnosti USA. Pouze třetina respondentů souhlasila s tezí, že U S A by měly napadnout Irák i v případě, že by splnil požadavky OSN. Gallup (2002d) také poznamenává, že výrazným rozdílem mezi tímto a předchozími výzkumy ohledně Iráku je v tom, že v tomto případě je podstatně větší podpora války mezi ženami. Větší podpora byla také naměřena mezi republikánskými voliči (více než 80 %) oproti jejich demokratickým spoluobčanům (cca 40%). 30 Ze souhrnných šetření Gallupu (2013) vyplývá, že po zbytek předválečného období pozvolna stoupala podpora invaze (tab. 3). Graf 2: Souhlasíte s invazí do Iráku za účelem sesazení Saddáma Husajna? (v %) Zdroj: Gallup (2013) 4.4.3.2 Výzkumy v průběhu války První výzkum Gallupu (2003b) proběhl v termínu 22. - 23. března 2003 (telefonický výzkum - 1020 resp.), tj. 3 dny po zahájení útoků. Podpora války ze strany americké veřejnosti ještě posílila své předválečné hodnoty na 72 % 3 6 (59 % respondentů deklarovalo velmi silnou podporu) proti bylo 25 % respondentů. Dochází také ke zvýšení celkové podpory George Bushe z předválečných (březnových) 5 8 % n a 7 1 % ; v otázce spokojenosti s řešením situace v Iráku si •JI. Ku - i . j u f . • n • • —*— <* a A.]>pi~o^qtl 0*~CJ ill] A|>prcrvml o n 11 ,n | O d Z l - T>í-n 9- J a n 3-S. J m i 31- 23. r 0 2 • CřZ 1 0 3 F > t ř 2 , " O J M a ř 14- M u r 24- P-twr 2fl- 15. r . - O J Graf 3: Spokojenost s Georgem Bushem (v %) Zdroj: Gallup (2003g) 3 6 První válku v Iráku podporovalo v průběhu ledna a února 1991 79-81 % respondentů. (Gallup 2003b) 31 Bush polepšil z předválečných 56 % na 69 %. Tyto dva trendy se s příchodem války prakticky spojily do jednoho (graf 3) Průběh války byl 53 % respondentů hodnocen jako velmi dobrý. V tomto období věří 90 % Američanů, že se v Iráku najde důkaz existence zbraní hromadného ničení. O tom, že se jednalo o další z tzv. „televizních válek" svědčí to, že pouze 5% respondentů se vyjádřilo v tom smyslu, že válku nesledují téměř vůbec nebo vůbec.3 7 V červnovém šetření se ukázalo, že si 56 % Američanů myslí, že stálo za to do války s Irákem jít. (Gallup 2003d) V dalším měření se výzkum zaměřil zejména na ověření podpory některých prohlášení, která vedla k válce. Byly zkoumány tři oblasti (v závorkách původní hodnoty souhlasných názorů z měření v únoru 2003): • Irák měl před válkou k dispozici zařízení na výrobu ZHN. (55%) • Irák měl před válkou chemické nebo biologické zbraně. (56%) • Irák se před válkou snažil vyvinout jaderné zbraně. (37%) V novém měření bylo zjištěno, že podpora těchto tří tezí v mezidobí klesla u všech shodně o více než 10 %, avšak jen 31 % občanů si myslelo, že je Bushova administrativa obelstila. (Gallup 2003d). Během července a srpna dochází k dalšímu propadu optimistických názorů na válku - jen 56, resp. 50% občanů si myslí, že je situace v Iráku pro U S A dobrá. Oproti červnu mírně posiluje názor, že stálo za to jít do války - z 56 na 63 %. Stagnaci zažívá popularita prezidenta Bushe, která se pohybuje na zhruba 60% úrovni. Určitě zajímavým poznatkem je také vztah veřejnosti k počtu nasazených vojáků. V průzkumu se pouze 15 % respondentů vyjádřilo v tom smyslu, že by se měl kontingent posílit (36 % zachovat současnou úroveň; 32 % stáhnout část; 14 % stáhnout všechny vojáky) - jak je však v textu zmíněno výše, meziročně došlo mezi léty 2003 a 2004 k nejvyššímu nárůstu počtu vojáků v Iráku.3 8 (Gallup 2003e) V tomto ohledu si tento konflikt nezadá s první „televizní" válkou v Iráku v roce 1991 - v průzkumu provedeném 17. -20. 1. 1991 (tj. několik dní po zahájení Operace pouštní bouře) uvedlo 97 % respondentů, že válku sledují pozorně (70 % velmi pozorně). (Gallup 2003b) 3 8 Vzhledem k tomu, že počty vojáků byly uváděny vzhledem k fiskálnímu roku, mohl teoreticky nastat růst počtu vojáků už od října 2003, což ještě více prohlubuje rozpor mezi názorem veřejnosti a reálnou vojenskou politou. 32 V podzimních měsících - září, říjnu a listopadu - dochází k některým dílčím změnám v dosavadních trendech. V listopadu se o 10 % snižuje četnost názoru, že by U S A měly stáhnout část svých vojáků a nepatrně posiluje názor, že by se mělo vojsko posílit. Veřejnost začíná být spíše skeptická ohledně „ceny" konfliktu - v září si poprvé menšina (47 %) respondentů myslí, že se v Iráku daří a v listopadu je to už jen 38 %. Nepříliš pozitivně nevyznívá ani vývoj v otázce hodnotového opodstatnění vstupu do války - v září dochází téměř k vyrovnání veřejného mínění (50 % pro vs. 48 % proti), avšak v dalších dvou měsících se situace stabilizuje na úrovni 54 % vs. 44 %. Krizí prochází také důvěra v prezidenta Bushe, že zvládá situaci v Iráku - od října ocitá v „červených" číslech - počet pochybovačů převyšuje počet přesvědčených. Jeho celková důvěra však následuje podobný trend - v listopadu je s jeho prací v úřadu spokojeno „jen" 54 % respondentů. (Gallup 2003f) Prosinec a leden 2004 se nesou zejména v duchu vzestupu a opětovného pádu názorů na práci George Bushe a „cenu" války. Po podzimní krizi důvěry dochází na přelomu roku ke zvýšení spokojenosti s jeho zvládáním situace v Iráku - 61 % respondentů se vyslovuje pozitivně. Konec ledna a začátek února je však opět ve znamení propadu na 46 % kladných hlasů. Stále více lidí je také toho názoru, že Bush klamal v otázce existence Z H N - tento názor zastává v lednu už 43 % respondentů. Obdobná situace je i v otázce, zda válka měla cenu - v půlce prosince si to myslí 65 % respondentů, což je půlroční maximum. Situace však kopíruje vývoj Bushovy křivky a na přelomu ledna a února je poměr názorů ve společnosti 49 % vs. 49 %. O dalších cca 10 % se také propadají názory s jistotou ohledně existence a použití Z U N : • Irák měl před válkou k dispozici zařízení na výrobu Z U N . (28 %) • Irák měl před válkou chemické nebo biologické zbraně. (32 %) • Irák se před válkou snažil vyvinout jaderné zbraně. (27 %) Za zmínku snad také stojí, že v tomto období dochází ke sbližování zastoupení dvou názorů ohledně účelu války - 50 % respondentů si myslí, že se stále jedná o tažení proti terorismu, ale 48 % respondentů považuje Irák za samostatný konflikt. (Gallup 2004a) V období února až dubna pokračuje trend, který začal již v létě předchozího roku - americká veřejnost začíná být (po lehké stagnaci v prosinci až lednu) přesvědčena, že je potřeba posílit americké síly v Iráku - tento názor zastává ve druhé půlce dubna už 33 % respondentů (37 % je pro částečné nebo úplné stažení vojsk). Reflexe Bushovy schopnosti zvládat situaci v Iráku se 33 v těchto měsících pohybuje okolo 50 % kladných hlasů respondentů. Obdobný vývoj se projevuje i v otázce „ceny" konfliktu - zastoupení kladných názorů ve společnosti činí zhruba 50-55 %. (Gallup 2004b) S příchodem června přichází nová vlna negativních reakcí na otázku, zda mělo cenu do konfliktu vstupovat - navrch získávají přívrženci názoru, že válka v Iráku „nemá cenu". Společnost projevuje negativní názor k aktuálnímu dění v Iráku - 60 % občanů je přesvědčeno, že se situace nevyvíjí dobře. Navrch také získávají odpůrci politiky prezidenta Bushe v Iráku (58 %)3 9 , ale stále převažuje názor, že nebyla chyba vyslat vojáky do Iráku (54 % respondentů). (Gallup 2004c) V průběhu období do října opět nelze zaznamenat nějaké výraznější tendence ohledně chápání konfliktu. V tomto období si 44-51 % respondentů myslí, že konflikt měl svou cenu. Obdobně si vedl i prezident Bush v otázce zvládání konfliktu, avšak stále více lidí si myslelo, že Bush o důvodech k invazi záměrně lhal (v říjnu si to myslí už 47 % občanů). Stále však převládá názor, že vyslat vojáky do Iráku nebyla chyba (v průběhu října si to myslí 44-48 % dotázaných). (Gallup 2013) 4.4.3.3 Situace po roce 2004 Jak naznačují předchozí řádky, obliba války v Iráku v tomto období prudce klesá, a to do takových hodnot, které mohou znamenat převahu nespokojených názorů nad spokojenými. A je to právě období let 2004 až 2006, kdy se začíná trend otáčet a po několika různých turbulentních změnách převládajících postojů dochází zhruba od druhé poloviny roku 2005 k převládnutí převážně negativního vnímání války v Iráku v americké veřejnosti. Tak alespoň hovoří výsledky Gallupu (2013c), prezentované v grafickém vyjádření jejich kontinuálního šetření (graf 4) 3 9 Výzkumníci Gallupu se domnívají, že rychlý růst nejen nepopularity prezidenta Bushe, ale také celkového odporu k válce je způsoben skandálem s týráním vězňů ve věznici Abů Ghrajb, který v tomto období propukl. 34 Looking back, do you think the United States made a mistake sending troops to fight in Iraq? National adults | Yes, mistlike (%) No, not a mistake {%) 8o7:i o - 2004 200s 20 n ň 2007 20 o H 2009 2010 201i 2012 2013 Note: Wording from 2 0 0 3 - 2 0 L 0 : "In view of tlie developments since we first we sent our troops to Iraq, do you think the United States made a mistake i n sending troops to Iraq, or not?" Graf 4: : Kontinuální měření oblíbenosti iráckého konfliktu u americké veřejnosti (zdroj: Gallup 2013c) Spojené státy, respektive výzkumy veřejného mínění, se v roce 2013 samozřejmě ohlížely na desetileté výročí zahájení války v Iráku. Gallup (2013c) provedl v období v období 7. až 10. března telefonický výzkum na 1022 respondentech. Hlavní otázkou bylo zpětné hodnocení tří ozbrojených konfliktů, kterých se Spojené státy zúčastnily. Jednalo se o války ve Vietnamu, Afghánistánu a Iráku (2003+) a respondenti byli dotázání, zda považují za chybu vyslání vojáků do jednotlivých konfliktů. Výsledky dotazování byly následující: 35 Konflikt Byl chybou Nebyl chybou Vietnam4 0 57% 34% Afghánistán 44% 51 % Irák (2003+) 53 % 42% Tab. 7: Zpětné hodnocení americké participace ve vybraných konfliktech (zdroj: Gallup 2013c) V červnu 2014 provedl Gallup na 1012 respondentech telefonické šetření, které mělo odhalit nálady obyvatelstva, co se týče případného opětovného nasazení amerických vojsk4 1 v Iráku, tentokrát jako pomoc irácké vládě proti organizaci Islámský stát. Většina dotázaných (54%) tuto možnost odmítla. Pro přímé nasazení amerických vojsk bylo v červnu pouze 39% dotázaných. Určitou míru obav ze situace v Iráku však ve stejném průzkumu vyjádřilo 67% dotázaných. (Gallup 2014a) Snad jen pro srovnání je vhodné uvést, že v dalším výzkumu, který Gallup (2014b) provedl v září, kdy Spojené státy již vedly leteckou kampaň proti Islámskému státu, podporovalo tuto operaci zhruba 65 % oslovených respondentů. Podpora pozemní operace však zůstává zhruba na červnové úrovni. Z výsledků výzkumu se může zdát, že Irák se pro Spojené státy stává „druhým Vietnamem". Je však potřeba uvést, že uvedené výsledky u vietnamského konfliktu patří mezi historicky nejlepší a vybočují z historického trendu. V historickém srovnání od roku 1965, které Gallup v uvedeném výzkumu v případě Vietnamu nabízí, dosahovaly hodnocení ,je chybou" v době konfliktu hodnot od 24 % (rok 1965, tj. právě deset let po začátku války) až po zhruba 60 % po roce 1970. V období po konci konfliktu se toto hodnocení pohybovalo na úrovni 60-70 %. V posledním měření před 9/11 z listopadu 2000 byl Vietnam považován za chybu u 69 % respondentů. Lze jen odhadovat, jaké přesné příčiny vedly k změně historického trendu vnímání Vietnamu a jaký vliv na to měla právě válka v Iráku. 4 1 Otázka se ptala na „přímou akci". 36 4.5 Analýza případů - USA Tento výzkum je založen na výzkumné otázce „Jaké existovaly společné znaky a rozdíly ve vnímání válek v Afghánistánu a Iráku v americké společností}" Z předložených dat je možné v některých zkoumaných oblastech učinit základní generalizace: • Dá-li se v souvislosti s událostmi z 11. září 2001 hovořit o nějakých pozitivech, jedním z nich bude pozitivní vliv na americké národní sebevědomí. Okamžitě po útocích razantně stoupla spokojenost s prací federálních orgánů. Největší „skok" v popularitě zažil prezident Bush a národ neobyčejně věřil také svým ozbrojeným silám a bezpečnostnímu aparátu obecně. V kontextu toho také dochází k velmi vysoké míře schvalování války v Afghánistánu, který se stal prvním cílem tzv. války proti terorismu. Je například poměrně zajímavé, že z průzkumů vyplývá, že ve společnosti existovaly rovnocenně zastoupené skupiny „jestřábů", tj. lidí, kteří by byli pro vojenskou akci i bez 9/11 a „neochotných válečníků", pro které bylo 9/11 důvodem, proč souhlasit s válkou. Americká veřejnost projevila velmi vysokou podporu (během roku 2001 nad 90 %) svým elitám vést tuto válku, avšak tato podpora v průběhu roku 2002 postupně klesala. • Vojenská akce v Afghánistánu byla veřejností více považována za součást tažení proti terorismu - například u dotazníků z roku 2006 tento názor zastávalo 65 % respondentů, oproti tomu stejné šetření ohledně Iráku o rok dříve tak jednoznačný výsledek nepřineslo - tábory zastánců názoru, že se jedná o součást kampaně proti terorismu a názoru, že se jedná o samostatnou vojenskou akci, byly takřka rovnocenné. (Gallup 2014d) V této souvislosti se nabízí také pohled na výzkum, který byl zpracován pro CBS News/New York Times z dubna 2004, ve kterém se respondenti měli ve dvou měřeních vyjádřit k otázce, zda Bushova administrativa věnuje některému z těchto dvou konfliktů příliš mnoho pozornosti. Ačkoliv se téměř polovina respondentů v obou měřeních přihlásila k názoru, že pozornost je vyrovnaná, hned na druhém místě byl názor, že Bush věnuje Iráku přílišnou pozornost (43 %) - v případě Al-Káidy (což by se dalo vztáhnout k válce v Afghánistánu) měly tento názor jen 3 % respondentů. (Pollingreport 2013) Obě války tedy byly americkou populací vnímány trochu jiným prizmatem - je otázkou, zda v podvědomí americké veřejnosti zafungovala spojitost Afghánistánu jako první „teroristické" války po 9/11, nebo měl na veřejné mínění spíše vliv odkazu z minulosti nevyřízené účty s Husajnem nebo okatá snaha podmanit si jeho ropná pole. 37 • Prezidenta George Bushe nelze zpětně považovat za příliš oblíbeného politika. P R schopnosti a charisma prezidenta, či spíše dobře zvládnutý spin-doctoring, však umožnily dosáhnout vysoké podpory války v Iráku již několik měsíců před jejím začátkem a podařilo se mu také poměrně snadno vmanipulovat veřejnost do pozice sdíleného strachu ze Saddáma Husajna, jeho domnělých zbraní hromadného ničení a jeho ochotě předávat tyto zbrojní technologie islámským teroristům. Tyto obavy se sice během zkoumaného 20 měsíčního období sice poměrně rychle vytratily a naopak spíše začal převažovat názor, že Bush vědomě říkal minimálně nepravdy (ne-li lži), ale strach z iráckých Z N H zafungoval a U S A vstoupily do konfliktu s Irákem s plnou podporou svých občanů - Bush mladší však nedokázal svým spoluobčanům lépe vysvětlit, proč jdou do války s Irákem, než toho byl schopen jeho otec před první válkou v Perském zálivu.4 2 Pro zajímavost nabízím srovnání Gallupu (2013b) ohledně názorů před a po započetí některých konfliktů z budoucnosti a blízké minulosti: Views on Prupaxed U.S. Military Actions Before Commencement of Such Actions C o u n t r y / R e g i n u P o l l i n g dates Favor O p p o s e N o o p i n i o n % % % i in Sep 3-4, 2013 51 13 Iraq Feb 24-26.2003 TO 37 4 Afghanistan (kt^-ň. 2001 H2 M 4 Persian Gulf Jan 11-13,1991 62 33 4 Kosovo/The Balkans Feb 19-21,1999 43 45 .1 G A L L U P Tab. 8: Podpora vojenským akcím U S A před jejich započetím (zdroj: Gallup 2013b) Gallup (2013) nabízí srovnání výzkumů ohledně toho, zda Američané mají jasnou představu toho, proč jsou ve válce širákem - v červenci 1991 i v březnu 2003 na tuto otázku odpovědělo kladně 81 % respondentů. Bush junior byl však lépe schopen argumentovat válku v Afghánistánu - důvod invaze byl v listopadu 2001 jasný 89 % respondentů. 38 Approval/Disapprtwalfar U.S. Military Actions After They Began Ceiun try/Re ginn F o i l i n g dates % A p p r o v e % D i s a p p n i v e Libya Mar 2L 2011 47 37 Iraq Mar 20, 2003 76 1:) Afghanistan Oct 7, 2001 90 5 Kosovo/The Balkans Apr 30-May 2, 1999 •M Afghanistan and Sudan Aug 20, iggŕí 66 19 Somalia Jun ifi-21. 1993 65 23 Iraq Jan 13,1993 83 9 Persian Gulf Jan 16. 19g! 79 15 Libya Apr 17-18,1986 7> 21 Grenada Oct 2(1-27. 19K3 53 34 Note: Gallup did not ask an approve/disapprove question after tlie L9H9 invasion of Panama G A L L U P Tab. 9: Podpora vojenským akcím U S A po jejich započetí (zdroj: Gallup 2013b) • Ačkoliv byl Bush schopen po stránce PR velice dobře zvládnout období před začátkem konfliktů a po jejich začátku, již podstatně méně se mu dařilo udržet jak podporu obou válek, tak podporu svou vlastní během výkonu prezidentské funkce. Začátek obou válek byl provázen prudkým vzrůstem prezidentovy popularity, která však v obou zkoumaných případech během zkoumaných období rapidně klesala a zpravidla se poté pohybovala jen lehce nad 50 %. — °/e Approve — Qb Di sapprove l-ife JUU příslušníků na konci roku 2009. Tento stav přetrval až do roku 2012, kdy došlo ke snížení počtu nasazených vojáků o 500. Snižování pokračovalo i další rok, kdy v květnu 2013 bylo nasazeno zhruba 7900 a ke konci roku 5200 příslušníků. Většina britských vojsk opouští Afghánistán po třinácti letech v roce 2014. (Channel4 2009; U K Parliament 2013) Co se týče ztrát na životech britských vojáků, opakuje se stejný trend, který lze sledovat u amerických ztrát v tomto konfliktu - drtivou většinu padlých má na svědomí až období po 47 skončení hlavních bojových operací proti Talibánu a Al-Kaidě. Počet ztrát začína výrazně narůstat ve druhé polovině roku 2006 a za nejkrvavější období lze (opět) považovat roky 2009 a 2010. Konkrétní počty ilustruje tabulka webové stránky iCasualties4 9 (2014): Year Feb Mar Apr May Jun Jul Aug Sep EW1 Nov Dec Total 2002 0 0 0 1 0 0 0 2 0 0 0 0 3 2004 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 2005 0 0 0 0 0 0 0 0 0 i 0 0 1 2006 0 0 2 0 0 3 3 8 19 i 0 3 39 2007 2 2 4 1 5 4 6 6 7 i 2 2 42 2008 1 2 2 3 3 13 4 2 4 i 7 9 51 2009 6 6 3 1 12 4 22 19 8 6 12 9 108 2010 6 15 12 3 8 20 16 7 6 4 3 3 103 2011 2 7 6 1 4 6 3 3 2 1 7 4 46 2012 3 1 9 3 5 4 3 3 8 4 1 0 44 2013 2 0 1 3 0 0 0 0 0 1 1 1 9 2014 0 0 1 5 0 0 0 0 0 0 0 0 6 Tab. 11: : Počty padlých vojáků Velké Británie v Afghánistánu 2002-2014 (zdroj: iCasualties 2014) Ve zkoumaném období (tj. do dubna 2003 včetně) došlo na britské straně pouze ke třem ztrátám na životech vojáků a ve všech třech případech se jednalo o rok 2002. Podíváme-li se pozorněji na osudy těchto tří vojáků a důvod jejich smrti, objevíme poměrně překvapivá fakta. K první britské ztrátě dochází v dubnu 2002, kdy byl svobodník Darren George nešťastnou náhodou zastřelen svým kolegou během hlídky. (BBC 2003a) Smrt desátníka5 0 Johna Gregoryho a četaře Roberta Busuttila se srpna 2002 spolu přímo souvisí. Gregory po neshodách (pravděpodobně v opilosti) zastřelil svého kolegu a poté sám spáchal sebevraždu. (BBC 2003b). Všechna tři úmrtí jsou serverem iCasualties vyhodnocena jako nezpůsobená nepřítelem. Velká Británie tedy ve zkoumaném období nemá žádné lidské ztráty, vyplývající přímo z bojové činnosti nepřítele.5 1 V letech 2001 a 2003 nedošlo k zabití žádného britského vojáka. 5 0 Překlady britských vojenských hodností do češtiny jsou pouze orientační. 5 1 Nutno podotknout, že během celé doby konfliktu tvořily takovéto případy naprosté minimum a převažovaly klasické „hostile" ztráty. Například ze schématu, které uvádí BBC (2014a) vyplývá, že od začátku konfliktu do května 2012 bylo z celkového počtu 414 britských obětí klasifikováno 374 jako KIA (killed in action), což je více než 90% podíl. 48 5.3.3 Průzkumy veřejného mínění 5.3.3.1 Průzkumy v průběhu války Jedním z prvních výzkumů veřejného mínění, provedených ve Velké Británii po 11. září, byl výzkum provedený deníkem Daily Telegraph ve spolupráci se společností Ipsos MORI na přelomu září a října 2001. V zářiovém výzkumu byli respondenti dotazováni, zda by souhlasili či nesouhlasili s vysláním britských vojsk v případě, že by Spojené státy zahájily vojenskou operaci proti strůjcům útoků. Výsledky byly následující: 14.9. 21.9. Podporuje 74% 73 % Nepodporuje 20% 20% Neví 6% 7 % Tab. 12: : Výzkum veřejného mínění ze září 2001 (zdroj: U K Parliament 2013:87; Ipsos MORI 2001a) Během říjnového výzkumu byla otázka ze září aktualizována vzhledem k již započaté vojenské akci a zkoumala, zda respondenti souhlasí s tím, že britští vojáci se účastní konfliktu. Výzkum provedla společnost Ipsos MORI na vzorku 1016 respondentů. 9.10 18.-22.10. Podporuje 72% 66% Nepodporuje 22% 28 % Neví 6% 6% Tab. 13: : Výzkum veřejného mínění z října 2001 (zdroj: U K Parliament 2013:87; Ipsos MORI 2001a) Z výzkumu také vyplývá, že se poměrně vysoké podpoře veřejnosti těšil také britský premiér Tony Blair. Respondenti výzkumu byli dotázáni, zda souhlasí se způsobem, jakým britský 49 premiér reagoval na teroristické útoky v USA. Ve výzkumu ze 14. září 83 % respondentů s tímto tvrzením souhlasilo. Během dalších týdnů se tento podíl postupně nepatrně snižoval - 2 1 . září činil 76 %, 9. října 72 % a v šetření provedeném mezi 18.-22. říjnem dosahoval 68 %.5 2 Tento druhý říjnový výzkum Ipsos MORI (2001b) zkoumal také názory veřejnosti na reakci5 3 tehdy čerstvě zvoleného předsedy opoziční Konzervativní strany Iaina Duncana Smitha. Ten byl v této souvislosti vnímán veřejností daleko negatívnej i (a také neurčitěji), než ministerský předseda: Tony Blair Iain Duncan Smith Podporuje 68% 45 % Nepodporuje 25 % 10% Neví 7 % 45 % Tab. 14: : Srovnání hodnocení reakcí premiéra a vůdce opozice na 9/11 v šetření provedeném mezi 18. a 22. říjnem (zdroj: Ipsos MORI 2001b) Britská veřejnost také vyjadřovala obavy, týkající se možné odplaty teroristů proti Británii. Určitou míru obav vyjádřilo zhruba 61 % respondentů5 4 a z těchto respondentů se asi 63 % obávalo, že by tato odveta mohla být provedena za pomoci chemických nebo biologických zbraní. Zajímavý byl postoj britské společnosti také k otázce, zda by byla ochotna kvůli válce v Afghánistánu platit vyšší daně - v tomto případě se výzkumný vzorek nedokázal shodnout na jednoznačné odpovědi, neboť pro kladnou i zápornou možnost se vyjádřilo shodně 46 % respondentů (zbytek nevěděl). (Ipsos M O R I 2001a) V rámci výzkumu byla položena obdobná otázka ohledně amerického prezidenta Bushe, přičemž výsledky jeho hodnocení britskou veřejností jsou překvapivě podobné Blairovým výsledků - 64 % respondentů jeho způsob řešení situace po 9/11 schvalovalo, 27 % respondentů vyjádřilo opačný názor. (Ipsos MORI 2001b) 5 3 Smithovu reakci popisuje Dorman (2004: 68): „Ne příliš překvapivě nepanovala v oblasti domácí politiky neshoda mezi stranami. Pro Ianina Duncana Smitha, nově zvoleného předsedy Konzervativní strany, nemohlo být načasování této tragédie horší. První věcí, kterou musel jako předseda Konzervativní strany udělat, bylo vyjádřit podporu vládě. Aby zajistil určitý stupeň odlišení, snažil se zaujmout více jestřábí postoj než Blair. Vyzýval k přezkoumání zabezpečení obrany a podporoval myšlenku protiraketové obrany. Také prosazoval názor, že by válka měla být rozšířena i na Irák za předpokladu, že existují přesvědčivé důkazy, že Irák sponzoruje nebo hostí teroristy." 5 4 Odpovědi „very worried" a „fairy worried". 50 V listopadovém šetření téže společnosti bylo telefonicky dotazováno 603 respondentů starších osmnácti let, a to během dvou prvních listopadových dní. V tomto měření se sice zastavil klesající trend v otázce souhlasu veřejnosti s nasazením britských vojsk v Afghánistánu (stejný podíl podporovatelů - 66 %), nicméně ve zkoumaném vzorku se projevilo vyšší zastoupení osob, které nedokázaly zhodnotit, zda si premiér Tony Blair počíná správně se zvládáním reakce na 9/11, a to o 5 % procent na 12%. To bylo jak na úkor pozitivních reakcí (pokles o 2 % na 66 %), tak na úkor negativních reakcí (pokles o 3 % na 22 %). (Ipsos MORI 2001c) Druhý listopadový výzkum, který proběhl mezi 22. a 27. listopadem na 1985 respondentech při osobních pohovorech, ukázal mírné zlepšení v otázce nasazení britských vojsk v Afghánistánu nárůst podílu kladných odpovědí oproti prvnímu listopadovému šetření o 3 % na 69 % (24 % nesouhlasilo, 7 % nevědělo). Pozitivní trend se promítl i v hodnocení Tony Blaira a George Bushe v otázce zvládání situace po 9/11 - Blaira kladně ohodnotilo 71 % a Bushe 66 % respondentů. (Ipsos M O R I 200 ld) Vletech 2002 a 2003 se stejně jako v případě Spojených států prudce snižuje počet výzkumů veřejného mínění, které se zabývají válkou v Afghánistánu. Tyto výzkumy také přestávají být tak podrobné, jako byly výzkumy provedené v prvních měsících konfliktu. Důvody pro opadnutí zájmu o tuto oblast budou z velké části stejné jako v případě Spojených států - konec „hlavních" bojových operací a zejména zvyšující se napětí okolo Iráku, který se v roce 2003 stane dalším cílem „protiteroristické" kampaně. To se například odráží také ve výzkumech společnosti Ipsos MORI, která se začíná o názory veřejnosti o (v té době možnou) válku v Iráku zajímat zhruba od března 2002. Právě v březnu 2002 vydává Ipsos MORI (2002a) ve spolupráci s magazínem Time další report, týkající se názorů veřejnosti na válku v Afghánistánu. Tento výzkum byl proveden na 1003 respondentech v období 15. až 17. března a výzkum samotný se již problematiky afghánské války dotýká jen velmi obecně. Výzkum se v podstatě zabýval pouze otázkou, jak premiér Blair a prezident Bush zvládají situaci po 9/11. U obou dochází oproti poslednímu měření z listopadu 2001 k propadu kladných hodnocení, a to u Blaira z 71 % na 52 % a u Bushe z 66 % na 50 %. Zhruba polovina (52 %) britské veřejnosti také vyjádřila názor, že britská podpora vládě U S A je na adekvátní úrovni, přičemž velmi výrazný podíl měl i názor, že podpora je příliš vysoká (40 51 %). Pouze 3 % respondentů se domnívala, že podpora Spojených států ze strany Velké Británie nízká. Poslední výzkum Ipsos MORI, který lze k tématu Afghánistánu vztáhnout, pochází ze září a ukazuje pouze pokračování dlouhodobého trendu stále nižší spokojenosti britské veřejnosti s reakcí vůdců Velké Británie a Spojených států na 11. září. Poprvé během měření většina respondentů nesouhlasí se způsobem, jakým je tato situace ze strany Blaira a Bushe řešena. O něco lépe dopadá u britské veřejnosti premiér Blair, jehož činnost je kladně hodnocena 36 % procenty respondentů (51 % není spokojeno a 12 % neví). S reakcí prezidenta Bushe je spokojeno o něco méně respondentů (35 %), 47 % s jeho postupem spokojeno není a 18 % nedokáže svůj názor vyjádřit. Výzkum byl zpracován v období 5. - 8. září telefonickým dotazováním 506 respondentů. (Ipsos M O R I 2002b) 5.3.3.2 Situace po roce 2003 Cílem této práce není mapovat vývoj veřejného mínění mimo rámec prvních dvaceti měsíců konfliktu, pro ilustraci je však vhodné uvést alespoň rámcově vývoj situace po roce 2003. Jak už bylo naznačeno výše, pozornost společností věnujících se výzkumům veřejného mínění se již v průběhu roku 2002 odklonila od afghánského konfliktu, který byl zastíněn příchodem druhé války Západu se Saddámem Husajnem. Jsou však dohledatelná některá průřezová šetření, která ilustrují postupný vývoj vztahu britské veřejnosti k válce v Afghánistánu. Určitý pohled na vývoj situace nabízí B B C (2009a)5 5 , která uvádí přehled tří výzkumů, jenž byly provedeny vletech 2001, 2003 a 2009 společností ICMUnlimited pro různá britská média. Respondenti odpovídali na otázku, zda podporují či nepodporují britskou misi v Afghánistánu. Výsledky byly následující: Kompletní výsledky průzkumů jsou dohledatelné na webu ICMUnlimited (2014). 52 Říjen 2001 Září 2006 Červenec 2009 Podporuje 74% 31 % 47 % Nepodporuje 16% 53 % 46 % Neví 10% 14 % 6% Tab. 15: : Srovnávací průzkum veřejného mínění ohledně války v Afghánistánu (zdroj: B B C 2009) Na významu nabyla afghánská kampaň opět v několika posledních letech, a to zejména ve světle jejího možného ukončení. To reflektovaly i výzkumy veřejného mínění, které se začaly v té době opět objevovat a jejichž cílem bylo například zjistit, zda si veřejnost přeje, aby byli britští vojáci z Afghánistánu staženi. Jako příklad takového výzkumu lze uvést výzkum společnosti Yougov.uk, která se zabývá výzkumy veřejného mínění přes Internet. Yougov prováděl kontinuální měření (jedenkrát až dvakrát měsíčně) v otázce stažení britských vojsk u svých respondentů v období srpen 2010 až duben 2012. Z tohoto výzkumu vyplývá, že v uvedené době byla britská internetová veřejnost poměrně výrazně pro stažení vojsk z Afghánistánu:5 6 5 6 Graf obsahuje pouze orientační hodnoty pro ten který rok/možnost - minimální a maximální hodnotu zastoupení toho kterého názoru v daném roce. 53 2010 2011 2012 Ano, okamžitě 23-35 % 25-30 % 27-40 % Ano, brzy 37-46 % 42-50 % 38-47 % Ne 17-29 % 14-20 % 13-18 % Neví 7-10 % 7-10 % 7-10 % Tab. 16: : Orientační výsledky výzkumu společnosti Yougov, zkoumající otázku stažení britských vojsk z Afghánistánu (zdroj: Yougov 2014a) Jako určitou tečku za výzkumy veřejného mínění v souvislosti s afghánským konfliktem můžeme považovat šetření společnosti Populus (2014), které bylo provedeno v souvislosti s finálním stažením britských vojsk z Afghánistánu. Populus zkoumal názory 1033 respondentů v období mezi 24. a 26. říjnem 2014 a výsledky nejsou pro hodnocení konfliktu příliš pozitivní. Na otázku, zda si respondenti myslí, že britská (spojenecká) invaze zanechala Afghánistán v lepším stavu, než kdyby vůbec neproběhla, zodpovědělo pouze 24 % respondentů kladně. O jedno procento respondentů více bylo toho názoru, že invaze zhoršila stav v zemi a naprostá většina respondentů (44 %) byla toho názoru, že invaze nepřinesla příliš velkou změnu. Zbylá část respondentů (7 %) si nedokázala utvořit žádný názor. Další otázka se týkala toho, zda si respondenti myslí, že mezinárodní intervence v Afghánistánu učinila Velkou Británii bezpečnější či nikoliv. Souhlas s tímto názorem vyjádřilo v průzkumu pouze 14 % dotázaných, většina respondentů (44 %) zastávala opačný názor, tedy že Velká Británie je díky kampani v Afghánistánu méně bezpečná. 39 % respondentů nevidělo žádný rozdíl a 4 % nevěděla. Za nej důležitější však lze považovat otázku, zda měla celá afghánská kampaň „cenu". Mezi britskou veřejností převažoval názor, že výsledek války neměl takovou hodnotu, aby to ospravedlnilo vstup do tohoto konfliktu - tento názor vyjádřilo celkem 68 % dotázaných, přičemž 39 % dotázaných o tom bylo silně přesvědčeno. Naopak kladný názor zaujalo 24 % dotázaných, z toho pouhých 7 % dotázaných o tom bylo silně přesvědčeno. 8 % respondentů si 54 nedokázalo utvořit názor. V této souvislosti lze zmínit také další otázku výzkumu, ve které se Britové přeneseně vyjadřovali k otázce, zda měl konflikt cenu alespoň pro Afghánce. Otázka výzkumu se snažila zjistit, zda jsou si respondenti jistí, že Afghánistán je schopen ochránit své obyvatele bez pomoci britských jednotek. I výsledky tohoto šetření byly velmi skeptické, neboť o schopnosti Afghánistánu ochránit své obyvatelstvo bylo přesvědčeno pouze 34 % dotázaných, 64 % o tom přesvědčeno nebylo. (Populus 2014) 5.4 Případová studie 4: Irák 5.4.1 Historický kontext konfliktu Stejně jako ve válce v Afghánistánu, tak i ve válce v Iráku hrála Velká Británie aktivní roli od samého počátku konfliktu. Jak již bylo uvedeno u tohoto konfliktu v části, která se zabývá Spojenými státy, válka v Iráku vznikla především kvůli nerespektování rezolucí Rady bezpečnosti OSN, které měly zbavit Irák domnělého vlastnictví zbraní hromadného ničení, a zároveň se mělo jednat o pokračování války proti terorismu. Tyto pohnutky vyjádřil ve svém projevu 20. března 2003 premiér Blair: „Hrozba pro dnešní Británii není z doby našich otců. Válka mezi velmocemi je nepravděpodobná. V Evropě vládne mír. Studená válka je pouze vzpomínkou. Ale tento nový svět čelí nové hrozbě: zmatku a chaosu, které se rodí ve státech jako je Irák, vyzbrojenými zbraněmi hromadného nebo extrémistickými teroristickými skupinami. Obojí nenávidí náš způsob života, naši svobodu, naši demokracii." (Economist 2013) Toto vystoupení následovalo jen několik hodin po tom, co spojenecká vojska zahájila jak letecké a raketové, tak pozemní útoky proti Iráku. Jak již bylo uvedeno v úvodu k americké kapitole, opravdová „válka" proti režimu Saddáma Husajna byla krátká, nejzásadnějším problémem pro spojence bylo zajistit bezpečnost v post-konfliktním Iráku, který byl sužován špatnou bezpečnostní situací, která se přímo promítla i do ztrát na životech spojeneckých vojáků. Krom ztrát na životech byla válka v Iráku náročná i finančně. Časopis The Economist (2009) například vypočítal, že za prvních 6 let konfliktu činily britské výdaje zhruba 6,5 miliardy liber, což znamená více než miliardu liber ročně. Za samotný rok 2007 činily výdaje britské pokladny na každou vteřinu války 31 liber. Kompletní přehled výdajů za fiskální roky 2002/2003 až 2009/2010 uvádí britské ministerstvo obrany (MoD 2014): 55 FY 2002/03 03/04 04/05 05/06 06/07 07/08 08/09 09/10 Výdaje (v mil.) £847 £1311 £910 £958 £956 £1457 £1381 £342 Tab. 17: Finanční výdaje na válku v Iráku F Y 2002/3-2009/10 (zdroj: M o D 2014) 5.4.2 Počty nasazených sil a ztráty na životech Pokud lze při nasazení britských vojsk ve válce v Afghánistánu hovořit o řádech několika set, maximálně několika tisíc vojáků, v případě války v Iráku se počty nasazených britských vojáků pohybovaly ještě o řád výše. Podle statistiky britského ministerstva obrany bylo v první fázi války v Iráku (březen/duben 2003) nasazeno do bojových a podpůrných operací v souvislosti s touto válkou asi 46 tisíc britských vojáků. (MoD 2014). V průběhu dalších let se počet nasazených vojáků pohyboval následovně: Rok5 7 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Počet 18000 8600 8500 7200 5500 4100 4100 150 Tab. 18: Počty nasazených sil Velké Británie v Iráku 2003-2010 (zdroj: M o D 2014) Ačkoliv byl počet nasazených britských vojáků zhruba srovnatelný s velikostí nasazených britských sil během války v Afghánistánu, při srovnání těchto dvou konfliktů však zjistíme, že konflikt v Iráku byl pro Velkou Británii, možná trochu překvapivě, méně krvavý, než konflikt v Afghánistánu. Dle serveru iCasualties (2014) byl počet padlých britských vojáků v Afghánistánu v letech 2001 až 2014 celkem 453, v Iráku to v letech 2003 až 2014 bylo „jen" 179 padlých. Podíváme-li se na tabulku, která eviduje počty padlých v jednotlivých měsících, zjistíme, že irácký konflikt se od toho afganského lišil také tím, že největší roční počet padlých přinesl hned Uvedené počty se vztahují vždy ke konci května toho kterého roku. 56 první rok a zároveň nej krvavějším byl zároveň i první měsíc konfliktu - březen 2003. Více informací uvádí tabulka iCasualties (2014): Year Jan Feb Mar Apr May Aug Sep 2S3Nov Dec Total 2003 0 0 27 6 4 6 1 6 1 1 1 0 53 2004 5 1 0 0 0 1 1 4 3 2 4 1 22 2005 10 0 1 0 2 1 3 0 3 2 1 0 23 2006 2 3 0 1 9 0 1 1 3 2 6 1 29 2007 3 3 1 12 3 7 8 4 2 1 2 1 47 2008 0 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 2 4 2009 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 Tab. 19: Počty padlých vojáků Velké Británie v Iráku 2003-2014 (zdroj: iCasualties 2014) 5.4.3 Průzkumy veřejného mínění 5.4.3.1 Průzkumy před válkou Válka v Iráku byla také ve Velké Británii často skloňovaným tématem již dlouho dobu před samotným vypuknutím konfliktu, a jak již bylo zmíněno výše, poměrně výrazně zastínila probíhající konflikt v Afghánistánu, alespoň co se průzkumů veřejného mínění týče. Právě díky tomu existuje určitý, byť ne příliš rozsáhlý, soubor těchto výzkumů, které začínají v průběhu roku 2002. Společnost Ipsos MORI provedla první průzkum týkající se Iráku v březnu 2002. Vzorek 1003 respondentů byl ve dnech 15. -17. března dotazován na otázky týkající se obou konfliktů. V případě Iráku byli respondenti dotázáni, zda hodnotí jako správné zintenzívnění příprav na konflikt s Irákem ze strany americké vlády a zda by britská vláda udělala správně, kdyby se přidala k této americké snaze. Asi není příliš překvapením, že výsledky obou otázek byly téměř shodné a hovořily v neprospěch budoucího konfliktu. V otázce týkající se vlády U S A se negativně vyslovilo 52 % respondentů (35 % to považovalo za správné, 13 % nevědělo). V případě britské vlády nesouhlasilo dokonce 56 % respondentů (34 % souhlasilo, 10 % nevědělo). Za připomenutí stojí, že ve zmíněném výzkumu se 52 % respondentů domnívalo, že britská podpora americké vlády v mezinárodních otázkách je „tak akorát". (Ipsos MORI 2002a) 57 Další průzkum byl proveden v měsíci září. Otázky, které byly položeny telefonicky 24. a 25. září telefonicky 631 respondentovi měly jednat obecný charakter, ale týkaly se také zprávy britské co vlády, týkající se situace v Iráku. Co se týče obecných otázek, výzkum se zabýval hodnocením premiéra Blaira a prezidenta Bushe a toho, zda respondenti souhlasí s tím, jakým způsobem oba politici řeší problematiku Iráku.5 9 Poněkud lépe z hodnocení u svých krajanů vyšel britský premiér, s jehož postupem souhlasilo 40 % respondentů, což bylo o 10 % více než u amerického prezidenta. Svůj názor nebylo schopno vyjádřit v obou případech 11 % účastníků výzkumu. (Ipsos MORI 2002c) Tento výzkum také více rozpracovával možné nasazení britských vojáků do bojových operací proti Iráku. Položené otázky byly následující: 1) Souhlasili byste nebo nesouhlasili s připojením Velké Británie k vojenské akci proti Iráku pod vedením USA se souhlasem OSN? 2) Souhlasili byste nebo nesouhlasili s připojením Velké Británie k vojenské akci proti Iráku pod vedením USA bez souhlasu OSN? 3) Souhlasili byste nebo nesouhlasili s připojením Velké Británie k vojenské akci proti Iráku pod vedením USA se souhlasem OSN a za předpokladu, že by to znamenalo mnoho60 ztrát na životech britských vojáků? 4) Souhlasili byste nebo nesouhlasili s připojením Velké Británie k vojenské akci proti Iráku pod vedením USA bez souhlasu OSN a za předpokladu, že by to znamenalo mnoho ztrát na životech britských vojáků? (tamtéž) Zprávu vydala britská vláda a na základě zpravodajských informací z ní vyplývalo, že Irák pokračuje v produkci chemických a biologických zbraní, které je připraven použít proti vlastní (šíitské) populaci a tato zbraně jsou ve vysokém stavu pohotovosti. Dále zpráva hovoří o snaze získat jaderné zbraně a pokračovat v proliferaci nosičů ZHN (hovoří se zejména o balistických raketách). (BBC 2002) 5 9 Zajímavostí je, že celé znění položené otázky je (v originále): „Do you approve or disapprove of the way the President of America, George W. Bush, is handling the current situation with Iraq (the country ruled by Saddam Hussein)?". Z toho se dá usuzovat, že Husajnovo jméno mohlo mít v britské společnosti vyšší vypovídající hodnotu než název země, ve které vládl. 6 0 Hodnota „mnoho" nebyla blíže specifikována. 58 Výsledky byly následující: Otázka 1. 2. 3. 4. Souhlas 71 % 22% 49 % 20% Nesouhlas 23 % 70% 40% 74 % Neví 6% 8 % 11 % 6% Tab. 20: Výsledky výzkumu provedeného v září 2002 (zdroj: Ipsos MORI 2002c) Výzkum se zabýval také výše zmíněnou zprávou britské vlády o přepokládaném stavu vývoje Z H N v Iráku. Z výsledků se zdá, že tato zpráva měla buď žádný, nebo pouze malý dopad na změny postojů respondentů v otázce Iráku.6 1 (tamtéž) Z výzkumu také vyplývá, že i nadále převládal v britské veřejnosti názor, že vláda až příliš podporuje Bushovu zahraniční politiku - tento názor sdílelo již 69 % respondentů, což znamená výrazný posun oproti výzkumu z března, kdy si 52 % respondentů myslelo, že britská podpora je na adekvátní úrovni, (tamtéž) Krátký průzkum byl proveden v říjnu a zabýval se pouze otázkou, zda respondenti souhlasí či nesouhlasí se způsobem, jakým premiér Blair řeší irácký problém. Výsledky pro Blaira nebyly příliš příznivé, neboť se oproti září snížila podpora jeho kroků o pět procent na celkových 35 %. To však paradoxně nebylo způsobeno zvýšením podílu nesouhlasných názorů (jejich zastoupení se dokonce o dvě procenta snížilo, a to na 47 %), ale zvýšení počtu nerozhodných na téměř jednu pětinu respondentů - 18%. (Ipsos MORI 2002d) První průzkum v roce 2003 proběhl 17. až 22. ledna na 955 respondentech pomocí telefonického průzkumu a jeho výsledky naznačily další pokles sympatií britské veřejnosti k možnému konfliktu v Iráku. Nadále klesalo pochopení veřejnosti pro kroky Blaira a Bushe v irácké otázce. S Blairovým postupem souhlasilo 26 % respondentů, přičemž v tomto případě to již nebylo způsobeno zvýšením počtu nerozhodných, ale razantním růstem počtu nespokojených, a to o 15 Určitou roli hrálo jistě to, že zpráva byla publikována 24. září, což byl první ze dvou dnů, během kterých byl prováděn tento výzkum. Je tedy pravděpodobné, že většina respondentů neměla o vládní zprávě buď žádné nebo pouze médii zprostředkované informace. 59 % na 62 %; 13 % nevědělo. Ještě hůře si u britské veřejnosti vedl George Bush, jehož kroky schvalovalo jen 19 % dotázaných (68 % proti, 13 % nevědělo). Snížila se také podpora pro britskou participaci na vojenské akci v Iráku, a to jak s mandátem, tak také bez mandátu OSN. Byla-li podpora pro vojenskou akci za souhlasu OSN v září 2002 71 %, v lednovém průzkumu to bylo jen 61 % (29 % proti). Pouze 15 % Britů bylo ochotno zahájit konflikt i bez mandátu OSN (77 % proti), což byl propad ze zářiových 22 %. (Ipsos MORI 2003a) Výzkum z přelomu února a března na vzorku 985 respondentů, který telefonicky provedl Ipsos MORI, lze považovat za jeden z posledních „mírových". V tomto období si u britské veřejnosti mírně polepšili jak britský ministerský předseda, ta i americký prezident. Kroky premiéra Blaira v souvislosti s Irákem schvalovalo 36% respondentů, což bylo zlepšení o deset procent oproti lednu. Tato změna byla způsobena zejména snížením podílu nespokojených respondentů o 9 % na 53 %. Polepšil si také prezident Bush, jehož kroky schvalovalo 23 % respondentů, 65 % bylo proti a 12 % nevědělo. (Ipsos MORI 2003b) Výzkum také zkoumal názory veřejnosti na různé kombinace podmínek, které by vedly ke vstupu Velké Británie do války. Těmito podmínkami bylo (ne)nalezení důkazů zbrojními inspektory OSN, že se Irák snaží skrýt Z H N a (ne)schválení vojenského zásahu R B OSN. Výsledky průzkumu byly následující (pro/proti/neví): Nalezení důkazů o existenci ZHN ANO NE Souhlas RB OSN: ANO 75/18/7% 41/46/12 % Souhlas RB OSN: NE 46/41/13 % 24/67/10 % Tab. 21: Výsledky výzkumu provedeného na přelomu února a března 2003 (zdroj: Ipsos MORI 2003b) Vzhledem k poněkud odlišně postavené otázce oproti minulým obdobím nelze příliš dobře porovnávat výsledky, nicméně z výzkumu vychází, že britská veřejnost považovala při rozhodování o možném vyslání svých vojsk do války s Irákem za důležitější nalezení důkazů o vlastnictví Z H N než souhlas R B OSN s vojenským zásahem. 60 Posledním výzkum, který provedla Ipsos MORI před započetím války, proběhl v období 14. až 16. března na 975 respondentech. Výzkum opět pracoval s několika podmínkami vojenského zásahu, a to stejně jako předchozí výzkum. Výsledky byly následující: Nalezení důkazů o existenci ZHN ANO NE Souhlas RB OSN: ANO 74/17/7 % 46/41/12 % Souhlas RB OSN: NE 48/37/15 % 26/63/11 % Tab. 22: Výsledky výzkumu provedeného 14. až 16. března 2003 (zdroj: Ipsos MORI 2003c) Proběhnuvší změny oproti předchozímu výzkumu nejsou příliš výrazné, zjednodušeně lze říct, že nepatrně (o 1 %) oslabila ano/ano varianta a všechny „ne" varianty velice mírně posílily nejvíce (o 5 %) varianta se souhlasem, ale bez důkazů. V rámci výzkumu proběhlo opětovné dotazování na spokojenost s Blairovým zvládáním situace širákem. Premiérovo hodnocení se po předchozím růstu opět propadlo a spokojeno s jeho přístupu k Iráku bylo 30 % dotázaných (54 % nespokojeno, 16 % nevědělo). (Ipsos MORI 2003c) 5.4.3.2Průzkumy v průběhu války Válka s Irákem začala v noci z 19. na 20. března. Za první „válečný" průzkum lze považovat ten, který byl proveden I C M pro deník The Guardian mezi 21. a 23. březnem. Výzkumu se zúčastnilo 1008 respondentů, kteří odpovídali na otázku, zda souhlasí nebo nesouhlasí s vojenským útokem na Irák k odstranění Saddáma Husajna. Kladné stanovisko vyjádřila nadpoloviční většina (54 %) dotázaných, nesouhlasilo 30 % dotázaných a zbytek (15 %) nevěděl. (ICM 2003a). Na konci měsíce března (28. - 31.) provedl Ipsos MORI výzkum, který navazoval na sérii výzkumu provedenou před započetím války. Telefonicky byly zkoumány názory 969 respondentů. Se způsobem, jakým Tony Blair řeší situaci s Irákem, bylo v tomto šetření spokojeno 47 % dotázaných, 44 % bylo proti. To od minulého šetření znamenalo nárůst 61 spokojenosti o 14 %. Výzkum se také zabýval otázkou, zda respondenti schvalují se zapojením Velké Británie do vojenské operace proti Iráku. Nadpoloviční většina (56 %) respondentů vyjádřila souhlas, nesouhlasilo 38 %. (Ipsos MORI 2003d) V rámci tohoto šetření provedl Ipsos MORI (2003e) výzkum zaměřený tematicky poněkud mimo hlavní válečný názorový výzkum. Zabýval se totiž otázkou mediálního pokrytí války v Iráku. Výzkum zkoumal, jak respondenti sledují zpravodajství médií o konfliktu a která média přitom upřednostňují. Výsledkem bylo, že se 43 % procent respondentů „velmi" a 42 % „docela" zajímalo o zpravodajství z irácké války. V e druhé otázce měli respondenti uvést, zda věří více televiznímu nebo novinovému zpravodajství nebo oběma stejně. 55 % z nich uvedlo, že více věří televizi, 27 % věřilo oběma stejně a pouze 8 % preferovalo novinové zpravodajství. Další průzkum, který Ipsos M O R I (2003í) provedl, se uskutečnil v srpnu. 982 respondentů bylo dotazováno v období 25. - 27. Některý otázky svým pojetím navazovaly na sérii otázek, které byly pokládány již před započetím války, jiné se však objevily poprvé. Mezi klasické otázky, které se pravidelně objevovaly již dříve, patřily ty, které se zabývaly hodnocením přístupu Tonyho Blaira a George Bushe k irácké otázce. U Tonyho Blaira došlo po březnovém vzestupu opět k propadu, což vyjádřeno procenty, znamenalo 26 % respondentů, kteří schvalovali jeho způsob řešení. George Bush byl naposledy hodnocen vzorkem britské veřejnosti v rámci výzkumu provedeného na přelomu února a března, kdy měly jeho kroky v irácké otázce podporu 23 % respondentů, 55 % vyjádřilo opačný názor a 13 % nevědělo. O pět měsíců později se jeho reputace u britské veřejnosti příliš nezměnila, neboť dosáhl 26 % kladných hlasů, 60 % s jeho kroky nesouhlasilo a zbylých 14 % nedokázalo na položenou otázku odpovědět. (Ipsos MORI 2003f) Další otázka je poněkud hůře interpretovatelná v rámci kontinuálního výzkumu, neboť se respondentů ptá, zda podporovali či nepodporovali připojení Velké Británie k vojenské akci proti Iráku, jakmile tam byli britští vojáci nasazeni. Z výsledků této otázky by se dalo říct, že dřívější rozpory byly zapomenuty, neboť celých 60 % respondentů vyjádřilo podporu nasazení britských vojáků do akce. Připomeňme, že během podmínkového (maticového) výzkumu v půlce března dosahovala podpora ano/ano varianty 74 %, naproti tomu ne/ne variantu, kterou lze považovat za realitě nejbližší, při tehdejším výzkumu podporovalo pouze 26 % respondentů, (tamtéž) 62 V další otázce respondenti odpovídali, zda si myslí, že bylo správné, že britští vojáci zahájili invazi do Iráku a podíleli se na svržení Saddáma Husajna. Zde již podpora nebyla tak převažující, neboť 50 % respondentů považovalo toto rozhodnutí za správné 41 % za nesprávné, zbytek nevěděl. Nově položená otázka se týkala předpokládané délky britských vojsk v Iráku. Otázka byla položena ve formě, zda respondenti souhlasí s tím, aby britská vojska setrvala v Iráku až do doby, kdy bude stabilní demokratická vláda připravena převzít vládu nad zemí. 36% dotázaných s touto myšlenkou silně souhlasilo a 33% spíše souhlasilo. Naproti tomu 15% silně nesouhlasilo a 8% spíše nesouhlasilo. Po čtyřech procentech respondentů nevyjádřilo souhlas ani nesouhlas a nedokázalo odpovědět, (tamtéž) Na březnový výzkum bylo navázáno také v otázce zájmu veřejnosti o zpravodajství z konfliktu. Mezi britskou veřejností byl i nadále zájem o mediální pokrytí války v Iráku, neboť 81 % respondentů se vyjádřilo vtom smyslu, že se o zpravodajství z bojiště zajímají, z toho se 31 % respondentů zajímalo velmi. To oproti výzkumu z března znamenalo pokles poměru osob, které se o konflikt zajímaly, jen o 4 %. (tamtéž) Další výzkum, jehož výsledky jsou k dispozici, byl proveden serverem YouGov (2004a) v lednu 2004 kontextově navazoval na vydání tzv. Huttonovy zprávy.6 2 Výzkum byl proveden na Internetu a zúčastnilo se ho 2056 respondentů. Jedinou obecnou otázkou, která se ve výzkumu objevila, měli respondenti vyjádřit svůj názor na to, zda považují za správné, že Velká Británie a Spojené státy zahájily vojenskou akci proti Iráku. Polovina z oslovených respondentů to považovala za správné, 39 % za chybu a 11 % nevědělo. Za částečně relevantní pro tento výzkum lze považovat otázku, která zkoumala důvěru v Tonyho Blaira v souvislosti s vydáním výše uvedené zprávy. Celkové výsledky této ankety nejsou příliš důležité, za pozornost stojí pouze jedna z nabízených odpovědí, a to odpověď: „názor na Blaira jsem nezměnil, stále mu nevěřím." Tento názor sdílelo celých 50 % dotázaných. Téměř rok po zahájení invaze do Iráku byl proveden další výzkum, který byl tentokrát více zaměřen na obecné otázky a oproti jiným výzkumům byl poměrně rozsáhlý. Výzkum provedla společnost I C M pro B B C (2004a) mezi 10. a 12. březnem a v rámci tohoto výzkumu bylo osloveno 1014 respondentů. Výzkum zkoumal již klasickou otázku, zda považuji respondenti Huttonova zpráva se zabývala vyšetřováním okolností údajné sebevraždy experta na biologické zbraně Dr. Davida Kellyho. 63 vstup do války za dobré či špatné rozhodnutí. S drobným náskokem zvítězil názor, že se jednalo o správné rozhodnutí, který podpořilo 48% respondentů. Jen o pět procent méně respondentů bylo opačného názoru. Ne příliš lichotivé hodnocení získala britská vláda v otázce, zda podle občanů lhala ve věci iráckých zbraní hromadného ničení. Většinový názor (40 %) respondentů byl, že vláda sice nelhala, nicméně v této otázce vědomě přeháněla. 29 % respondentů si myslelo, že vláda v této otázce nelhala, kdežto 22 % respondentů bylo přesvědčeno o lži. Určitý stín nedůvěry zůstal i na osobě Tonyho Blaira, který v o otázce, zda mu občané po válce6 3 věří více, či méně, dokázal přesvědčit pouhá 4 % respondentů, aby mu věřili více než před válkou. Nadpoloviční většina (52 %) respondentů na Blaira názor nezměnila a 42 % z nich mu po válce věřilo méně. Toto hodnocení úzce souvisí s další otázkou, a to s celkovou spokojeností s ministerským předsedou. Převažovala nespokojenost, kterou vyjádřilo 57 % respondentů. Naopak spokojeno bylo 37 % respondentů. Bez ohledu na toto hodnocení se však Tony Blair stal (poněkud paradoxně) vítězem v další otázce, která byla zaměřená na otázku, komu by britští občané věřili, že nejlépe rozhodne v případě, že by Velká Británie znovu rozhodovala o vojenském zásahu. Zde Blair vyhrává s 32% podílem. Druhý Michael Howard (v té době předseda Konzervativní strany) získal 22 % a Charles Kennedy (předseda LibDem) 17 %. Zbylých 28 % respondentů bylo buď bez názoru, nebo nehlasovalo pro žádného z uvedených politiků. Celá jedna část průzkumu byla zaměřena na výzkum na téma potenciálních „kdyby". Další otázka byla zaměřená na podmínky, za kterých by byli respondenti podpořit vstup do další války. Dnes by se spíše hodilo označení „po konci hlavních bojových operací". 64 Výsledky byly následující: Důvody Souhlas Utok na Velkou Británii 87 % Utok na spojence 68 % Snaha získat Z H N 59 % Poskytování útočiště teroristům 51 % Páchání zvěrstev 55 % Neví 6% Tab. 23: Výsledky ankety, za jakých okolností by britští občané souhlasili s dalším ozbrojeným konfliktem, (zdroj: B B C 2004a) S tím souvisely i další otázky. Jedna z nich byla zaměřená na intervenci v případech, kdy jsou splněny určité podmínky, ale Velká Británie není přímo ohrožena. Téměř polovina (49 %) respondentů by s takovýmto zásahem souhlasila, 45 % by nesouhlasilo a zbylých 6 % nevědělo. Na to navazovala i další otázka, která se zaměřovala na použití vojenské síly s mandátem a bez mandátu OSN. O tom, že by Británie měla používat vojenskou sílu pouze s mandátem OSN, bylo přesvědčeno 46 % dotázaných, naproti tomu si 48 % dotázaných myslelo, že by Velká Británie měla používat vojenskou sílu i bez mandátu OSN, a to v případě, že je to v jejím zájmu. 46 % dotázaných si také myslelo, že v případné budoucí vojenské intervenci by měla Velká Británie spolupracovat spíše se Spojenými státy, nežli s Německem a Francií (34 %). (tamtéž) Průzkum přinesl také několik hodnotících otázek. Mezi tyto otázky patřila otázka, která se ptala na to, zda si dotazovaní myslí, že válka v Iráku přispěla k dlouhodobé bezpečnosti Velké Británie. Nadpoloviční většina dotázaných (55 %) byla toho názoru, že válka k dlouhodobé bezpečnosti nepřispěla. 34 % respondentů si myslelo, že přispěla a 11 % nevědělo. Hodnoceny respondenty byly také (politická) blízkost Velké Británie a Spojených států a premiéra Blaira a prezidenta Bushe. Zatímco blízké vztahy obou zemí byly hodnoceny poměrně kladně (40 % respondentů si myslelo, že jsou dobré pro Británii, 20 % že nejsou a 32 % respondentů nevidělo žádný rozdíl), názorová blízkost premiéra Blaira a prezidenta Bushe byla hodnocena neutrálně 65 42 % respondentů, druhým nejčastějším názorem bylo, že nejsou dobré pro Velkou Británii. Za pozitivní je považovalo 25 % respondentů.6 4 (tamtéž) Respondenti byly také požádání, aby zhodnotili práci některých politiků a institucí ve vztahu k Iráku na stupnici od 1 do 10, přičemž 10 bylo nej lepší hodnocení. Výsledky byly následující: Britské ozbrojené síly 8.3 Americké ozbrojené síly 6.6 B B C 6.4 U N 5.8 Britský zpravodajský systém 5.6 Tony Blair 4.9 Claře ShortM 4.4 George Bush 4.3 Francie 3.9 Tab. 24: Výsledky hodnocení politiků a institucí (zdroj: B B C 2004a) Poslední výzkum ve sledovaném období provedl YouGov (2004b) pro Sunday Times v období 16. - 17. července na vzorku 1717 respondentů. Výzkum reaguje na zveřejnění tzv. Butlerovy zprávy, která byla vydána 14. července a zabývá se pochybením britských zpravodajských služeb, které produkovaly špatně ověřené zpravodajské poznatky, které byly později použity jako záminka pro spojeneckou invazi do Iráku. Respondenti odpovídali na již víceméně klasickou baterii otázek, vztahující se ke konfliktu, ale z velké části byl výzkum zaměřen zejména na dopady Butlerovy zprávy na veřejné mínění. 6 4 Polovina respondentů výzkumu zodpovídala na otázku blízkosti obou zemí a druhá na otázku blízkosti obou politiků. 6 5 Bývalá členka vlády, která však nesouhlasila s válkou v Iráku a rezignovala. Později ve vysílání BBC tvrdila, že britské zpravodajské služby pravidelně odposlouchávají komunikaci OSN a jejího generálního tajemníka Kofiho Annana. 66 Výsledky výzkumu byly uvozeny otázkou, zda respondenti považují za správné, že Velká Británie a Spojené státy podnikly vojenskou akci proti Iráku. Za správné to považovalo 38 % dotázaných, což bylo o 10 % méně, než naměřili výzkumníci I C M během březnového šetření. Téměř polovina dotázaných (49 %) se však vyjádřila v tom smyslu, že se nejednalo o správné rozhodnutí a zbývajících 13% dotázaných nevědělo. Respondenti výzkumu byli také dotázáni, zda si myslí, že byla válka ospravedlnitelná, a to v době jejího vzniku, tak i zpětně. Zatímco v době vzniku konfliktu považovalo 49 % dotázaných válku za ospravedlnitelnou (42 % nesouhlasilo), s odstupem času takto uvažovalo jen 37 % dotázaných (50 % nesouhlasilo). (YouGov 2004b) Bylo také provedeno šetření v otázce iráckého vlastnictví Z H N . 52% respondentů si myslelo, že Irák na začátku války nevlastnil zbraně hromadného ničení. O jejich vlastnictví bylo přesvědčeno 26 % dotázaných. Příliš překvapivé výsledky nepřinesla také otázka, zabývající se vztahem Blair - Bush; 65 % procent dotázaných považovalo Tonyho Blaira za až příliš blízkého Georgi Bushovi. O opaku byla přesvědčena pouhá 2% dotázaných a jako vyvážený považovalo jejich vztah 23 % respondentů. Panovaly také pochybnosti v otázce směřující na práci zpravodajských služeb. 43 % dotázaných zastávalo názor, že zpravodajské služby dodaly premiérovi zkreslené informace týkající se iráckých Z H N . Jen o čtyři procenta méně (39 %) respondentů si však myslelo, že britské zpravodajské služby byl přesvědčeny o pravdivosti informací, které vládě dodaly. Podobným výsledkem skončila i související otázka, kde měli respondenti vyjádřit svůj názor na to, zda Tony Blair účelově nezkreslil informace i iráckých Z H N , které poté přednesl před veřejností. 46 % dotázaných si myslelo, že informace pro veřejnost zkreslil, 43 % si myslelo, že sám věřil v to, co řekl. Byla položena také otázka, zda Blair vůbec bral ohled na zpravodajské informace při rozhodování o vstupu do války. 56 % dotázaných bylo toho názoru, že Blair nebral na zpravodajské informace zřetel a rozhodl bez ohledu na jejich poznatky. Pouze 36 % respondentů si myslelo, že tomu tak nebylo. Většina dotázaných (61 %) byla přesvědčena, že by se Tony Blair měl omluvit za vstup Velké Británie do války na základě nekvalitních zpravodajských informací, (tamtéž) Oběma politikům byla věnována ve výzkumu pozornost i v dalších otázkách. V případě George Bushe se měli respondenti vyjádřit, zda by v příštích prezidentských volbách preferovali jako vítěze právě jeho, nebo demokratického vyzyvatele Johna Kerryho. Téměř polovina (47 %) dotázaných preferovala jako budoucího prezidenta Kerryho. George Bushe preferovalo pouhých 67 10 % dotázaných (30 % to bylo jedno a 13 % nevědělo). Poměrně špatně dopadl ve výzkumu také Tony Blair. 90 % respondentů si například myslelo, že válka v Iráku a její výsledek Blaira poškodil. 59 % dotázaných dokonce uvedlo, že silně. 48 % respondentů uvedlo, že svému ministerskému předsedovi vůbec nevěří a dalších 39 % uvedlo, že mu věří pouze občas. Plnou důvěru projevilo pouze 10 % dotázaných. Ve výzkumu byla rozpracována také otázka Blairovy rezignace z postu ministerského předsedy. Ačkoliv se ho v tomto případě část veřejného mínění zastala (41 % dotázaných prohlásilo, že by Blair neměl rezignovat), existovala silná skupina těch, kteří vyžadovali jeho rezignaci - 14 % dotázaných to odůvodnilo válkou v Iráku a 34 % bylo nespokojeno s jeho celkovým výkonem na postu premiéra. Opět se však ukázalo, že ačkoliv lze považovat jeho hodnocení veřejností jako ne příliš pozitivní, stále existovala poměrně velká skupina občanů (31 %), kteří by Blairovi věřili, kdyby případně v budoucnosti musel znova rozhodovat o vstupu Velké Británie do ozbrojeného konfliktu. Je však třeba také dodat, že i v tomto případě převažovaly kritické hlasy - 41 % respondentů prohlásilo, že mu nevěřilo v případě Iráku a nevěřili by mu ani příště a 16 % respondentů mu sice v případě války v Iráku věřilo, ale v budoucnu by v obdobné situaci už jejich důvěru neměl. 5.4.3.3Situace po roce 2004 V průběhu dalších let zapojení Velké Británie do konfliktu v Iráku se nedá hovořit o přílišné podpoře ze strany britské veřejnosti. Server YouGov celou situaci poměrně výstižně popsal již názvem svého článku z června 2014, ve kterém shrnuje výzkumy veřejného mínění, které provedl v souvislosti s iráckou válkou: Public opinion on Iraq: wrong to go, right to leave - and don 't go back. Poměrně jasnou ilustraci celého vývoje po roce 2004 přináší již samotných graf, shrnující kontinuální šetření popularity tohoto konfliktu u britské veřejnosti, tak, jak jej zachytil YouGov (2014b): 68 P u b l i c o p i n i o n a n d t h e 2 0 0 3 i n v a s i o n o f I r a q Do you think the United States and Britain are / were right or wrong to take military action against Iraq? 2 0 0 3 2 0 0 4 2 0 0 5 2 0 0 6 2 0 0 7 2 0 0 8 2 0 0 9 2 0 1 0 2 0 1 1 2 0 1 2 2 0 1 3 2 0 1 4 ?n M a r 7003: S t a r t of w a r 3 1 M a r ?r»oq: U K t r o o p s b e g i n w i t h d r a w a V b u G O W ' l y o u g o v . c o m Graf 10: Kontinuální šetření YouGov (zdroj: YouGov 2014b) Jak můžeme z grafu vidět, je právě období zhruba do roku 2005 zajímavé tím, že se během této doby otočilo původně válce pozitivně nakloněné veřejné mínění v její neprospěch. Tento trend se až do konce britského angažmá v konfliktu nepodařilo zvrátit. Z tohoto výzkumu také vyplývá, že podle britských občanů neměl konflikt v Iráku význam ani pro samotné Iráčany, neboť 58 % oslovených ve výzkumu (YouGov 2014b), provedeném na 2106 respondentech, se domnívá, že Irák nebude nikdy stabilní demokracií a 25 % sice procesu demokratizace dává šanci, ale bude to trvat delší dobu. Pouze 25 % dotázaných se domnívá, že Iráčané jsou na tom nyní lépe, než před začátkem konfliktu v roce 2003. O opaku je přesvědčena téměř polovina dotázaných (48 %). Vztaženo k osobě tehdejšího premiéra Blaira, pouze 5% dotázaných si myslelo, že na současném stavu v Iráku nemá Blair svůj podíl viny. YouGov (tamtéž) také upozorňuje také na aspekt don "t go back. Dlouhodobá antipatie Britů vůči konfliktu v Iráku se promítá také do soudobého dění, týkajícího se Islámského státu (ISIS). Britská veřejnost velice negativně vnímala možné vojenské angažmá Velké Británie proti této organizaci. Zvýše uvedeného výzkumu vyplývá, že jedinou možností, kterou jsou respondenti ochotni v boji proti této organizaci podpořit, je vyslání britských a amerických poradců na pomoc irácké armádě. Tuto možnost podpořilo ve výzkumu 44 % dotázaných (38 % bylo proti). Jiné druhy pomoci byly v červnu britskou veřejností podle měření poměrně razantně odmítnuty: 69 Druh pomoci Podporovalo Odmítalo Vyslání vojenských poradců 44 % 38% Poskytnutí zbraní irácké vládě 26% 49 % Poskytnutí vzdušné podpory irácké vládě 27 % 51 % Vyslání britských a americkým vojáků do bojů po boku irácké armády 7 % 75 % Tabulka 25: Veřejná podpora jednotlivých možností pomoci v boji proti Islámskému státu (zdroj: YouGov 2014b) 5.5 Analýza případů - Velká Británie Stejně jako v případě U S A , i analýza věnující se Velké Británii pracuje s následující výzkumnou otázkou: „Jaké existovaly společné znaky a rozdíly ve vnímání válek v Afghánistánu a Iráku v britské společnosti? " Ze získaných dat vyplývají následující skutečnosti: • Dopad 11. září na britskou společnost je z hlediska výzkumů veřejného mínění sice krátkodobý, nicméně je pozorovatelný. Ze sledovaných parametrů lze pozorovat nárůst spokojenosti s prací britské vlády a jejího předsedy Tonyho Blaira. Byť byl trend zhruba do června 2001 v obou ukazatelích stoupající, mezi červnem a srpnem dochází k poklesu, který je však v následujícím, zářiovém, výzkumu zvrácen a nastává prudký vzestup. Ten však není dlouhodobý, neboť na začátku roku 2002 se hodnoty pohybují na úrovni srovnatelné s červnem 2001. • Z průzkumů je také patrné krátkodobé zvýšení významu bezpečnostních problémů, vč. například do té doby naprosto marginální problematiky jaderných zbraní a jejich případného použití. Ukazatele zkoumaných trendů se však záhy dostávají do svých obvyklých hodnot a společnost se opět přeorientovává na „civilní" problémy (za všechny je možné uvést zdravotnictví, které bylo použito pro ilustraci ryze civilních témat). • Co se týče výzkumů veřejného mínění, provedených před zahájením válečných konfliktů, nemůžeme vzhledem k brzkému začátku války v Afghánistánu po událostech z 9/11 hodnotit dynamiku předválečné podpory. Ze dvou měření, která jsou k dispozici, však 70 vychází, že podpora případné akce po boku U S A měla zhruba 75% podporu britské společnosti. Válka v Iráku však takové podpory již nedosahovala. Ve zkoumaném předválečném období byla politika Velké Británie a U S A a jejich čelních představitelů (Blaira a Bushe) vůči Iráku hodnocena kladně méně než 40 % dotázaných. U ministerského předsedy a amerického prezidenta, byl v této otázce začátkem roku 2003 zaznamenán propad až na úroveň 26 %, resp. 19 %. Britské veřejné mínění přestávalo být spokojeno s úrovní britské podpory politice U S A - po rovnovážném období j i začalo postupně považovat za neadekvátně vysokou. Britská veřejnost byla v předválečném období citlivá na souhlas se vstupem do konfliktu, který by mohl stát životy mnoha britských vojáků, a to za předpokladu, že by operace probíhala pod mandátem RB OSN. V případě války v Iráku však byla britská veřejnost o něco více ochotná do konfliktu vstoupit za předpokladu, že budou existovat důkazy o iráckém arzenálu Z H N , spíše než pod podmínkou existence mandátu OSN. Dá se však říct, že čím blíže válka byla, tím více j i byla britská veřejnost ochotna podpořit. • Po vstupu Velké Británie do obou konfliktů nastává opět přelom a vysoké míře důvěry, resp. souhlasu s postupem Blaira proti Afghánistánu. Tento trend se však během sledovaného období obrací a zhruba v září 2002 je již většina respondentů nespokojena s postupem premiéra vůči Afghánistánu. • Ač máme o málo zdrojů o průzkumech veřejného mínění během obou válek. Z výše uvedených průzkumů se zdá, že participace v obou válkách byla velice často měřena ne jako válka sama o sobě, ale spíš jako vnitropolitické referendum o krocích Tonyho Blaira během obou konfliktů. Častým jevem bylo také hodnocení George Bushe britskou veřejností a jeho zdánlivé poměřování právě s britským ministerským předsedou. Nutno podotknout, že Tony Blair měl u domácího publika téměř vždy alespoň o několik procent lepší hodnocení. Zajímavé jsou však souvislosti mezi měřením kroků obou politiků: o Během války v Afghánistánu byli oba politici hodnoceni na základě otázky, která zjišťovala souhlas Britů s kroky obou politiků v souvislosti s 9/11. V tomto případě máme výsledky z pěti měření: 9/01 10/01 11/01 3/02 9/02 Blau- 83% 72% 71% 52% 36% Bush 72% 70% 66% 50% 35% 71 o Vypočítáme-li korelaci výsledků obou politiků, dostaneme shodu r = 0,9859 o Naopak, použijeme-li výsledky ze tří dostupných měření během války v Iráku: 3/03 7/03 8/03 Blau- 47% 32% 26% Bush 23% 26% 23% o Dostaneme shodu uvedených výsledků pouze r = -0,24 o Zdá se tedy, že zatímco u války v Afghánistánu, resp. „řešení" teroristické otázky byli oba politici hodnoceni v podstatě stejným hodnocením (a můžeme si jen domyslet důvody, proč byl George Bush vždy hodnocen hůře), v případě Iráku je již na první pohled zřejmé, že pozice George Bushe byla u britské veřejnosti horší již od samého počátku a Tony Blair se na jeho úroveň během několika následujících měsíců propadl. • Ani v případě Velké Británie nelze příliš souhlasit s Berinskym, neboť britská veřejnost (alespoň na počátku války) velmi pečlivě sledovala zprávy z bojiště. • Měly-li obě války společného poraženého, stal se jím bezesporu premiér Blair. V období před 9/11 se spokojenost s jeho působením na pozici premiéra pohybovala zhruba na 50% úrovni. Ihned po 9/11 Blairova obliba poměrně razantně stoupla, ale poté začala klesat. Zvýše uvedených výsledků je jasné, že Blair měl v otázkách řešení terorismu a Iráků stále slabší a slabší pozici. Pomyslný vaz mu u britské veřejnosti zlomilo až definitivní nenalezení zbraní hromadného ničení v Iráku, což byl jeden z hlavních argumentů, které Blair uváděl při ospravedlňování invaze. Ač si britská veřejnost nemyslela, že Blair (a jeho kabinet) v otázkách iráckých Z H N vyloženě lhali, převažoval nicméně názor, že informace podané veřejnosti byly zkreslené. Další aspektem byla až přílišná názorová blízkost prezidentu Bushovi. Ač by se tedy mohlo zdát, že Tony Blair ve své historické zkoušce neobstál (a nedokázal zopakovat přelomový úspěch Margaret Thatcherové během války o Falklandy), britská veřejnost umožnila vznik zajímavého paradoxu, neboť z výzkumů veřejného mínění mj. vyplynulo, že kdyby šla Velká Británie v budoucnu opět do války, nejvhodnějším kandidátem na její vedení by byl právě Tony Blair. 72 • Naopak, mají-li tyto dva konflikty ve sledovaném období alespoň symbolického vítěze u britské veřejnosti, tak jsou to britské ozbrojené síly, které dostaly v průzkumu provedeném během prvního výročí od zahájení irácké kampaně zdaleka nej vyšší hodnocení od respondentů. • Přesuneme-li se nad rámec zkoumaného období, můžeme také konstatovat, že problematické nasazení britských vojsk v Iráku (a možná i v Afghánistánu) natolik poznamenalo britskou veřejnost, že v soudobých (rok 2014) výzkumech veřejného dává najevo nesouhlas s případnou britskou pomocí Iráku v boji proti Islámskému státu. 6. Analýza společných trendů Mnohé z výsledků tohoto výzkumu již byly naznačeny v kapitolách, věnujících se jednotlivým zemím. Na tomto místě budou prezentovány některé závěry, které jsou společné, či naopak odlišují vnímání obou konfliktů ve Spojených státech a Velké Británii. • Můžeme-li odvozovat o počtu (a detailnosti) provedených výzkumů veřejného mínění, můžeme konstatovat, že téma války je ve Spojených státech daleko zajímavější, než ve Velké Británii. To zvláště platí pro válku v Iráku. Zatímco válka v Afghánistánu přišla po 11. záři poměrně rychle a možná překvapivě, byla válka v Iráku už dlouhodobě očekávanou, což reflektovaly i výzkumy veřejného mínění. • Za určitou historickou lekci o vnímání válek, lze považovat také poměrně brzké ukončení výzkumů, zabývajících se válkou v Afghánistánu. To lze přičíst na vrub jednak přeorientováním se politiků, veřejnosti a s tím i výzkumů veřejného mínění k válce v Iráku a jednak (z pohledu současnosti) nešťastným konceptem „ukončení hlavních bojů", což dále snížilo množství prováděných výzkumů. S trochou nadsázky by se možná dalo říct, že existuje více výzkumů, věnujících se irácké válce před jejím vypuknutím, než těch, které proběhly během samotného konfliktu. • Co se vstupu do obou válek, je potřeba zdůraznit, že válka v Afghánistánu byla v obou zemích vnímána podstatně lépe, než irácké pokračování v tažené proti teroru. To bylo zcela logicky vyvoláno děsivou zkušeností 9/11 a snad snahou západních zemí o „spravedlivou odplatu". To v případě války v Iráku neplatí, neboť ta byla vnímána daleko rozporuplněji. Pokud tedy válku v Afghánistánu po jejím zahájení pozitivně hodnotilo 73 80-90 % Američanů a 72 % Britů, v případě války v Iráku to bylo již jen 72 % Američanů a 54 % Britů. • Velice zajímávaje dynamika přechodu od předválečného do válečného období z hlediska výzkumů veřejného mínění. To platí zejména (z již výše uvedeného důvodu nedostatku „předválečného" období v případě Afghánistánu) pro válku v Iráku. Budeme-li předpokládat, že britská veřejnosti si (neoprávněně) myslela, že Irák vlastní Z H N a operace nebude posvěcena mandátem OSN, byla v posledním předválečném měření (14.- 16.3.) podpora této varianty v britské populaci 46 %, ve Spojených státech byla v únoru 2003 podpora války zhruba na úrovni 60 %. V prvním britském válečném měření se však podpora války pohybovala již na úrovni 54 % a v U S A dosáhlo první měření dokonce 72 % podpory. Obdobným způsobem se změnily také výsledky anket, hodnotících George Bushe a Tonyho Blaira a rovněž některé další státní instituce. Sir Robert Worcester, zakladatel MORI, v souvislosti s tímto fenoménem velice výstižně uvádí: „When Tommy goes to war, public opinion willfollow". (Ipsos M O R I 2003g). V odborné literatuře je tento fenomén nazván „rally round the flag", čí případně „rally effecť. Lai a Reiter (2005) popisují tento fenomén jako zvýšení veřejné podpory národního vedení v případě mezinárodního konfliktu. Rally effect může být založen na čtyřech předpokladech (tamtéž): o In-group/out-group sociologická hypotéza. o Snížení kritiky vlády ze strany opozice v dobách krize.6 6 o V případě krize či vnější hrozby členové společnosti pozitívnej i hodnotí sociální, politické a ekonomické instituce, o Použití síly může znamenat projevení kompetencí vedení ve věcech mezinárodní vztahů, což má zpětně vliv na veřejné mínění. Rally efekt se tedy nevyhnul ani válkám v Afghánistánu a Iráku. Jeho konkrétní podobu si můžeme ilustrovat na hodnocení spokojenosti s prací George Bushe a Tonyho Blaira: V tomto bodě se tento koncept blíží východiskům „elite cue". V textu byla zmíněna situace nově zvoleného předsedy britské Konzervativní strany lana Smith, který se v reakci na 9/11 snažil od vlády odlišit ne její kritikou, ale více Jestřábím" pohledem na problém mezinárodního terorismu. 74 | WJ A p p r c i v t SoSo Kí j / VW-J. 1 •- -• f l - L -1-1 ~ i a • •'1 3-1- m n j 1 ľ u zon^ :zoo*n £nn;i 2 n o f i 2 0 0 7 atitiH Graf 11: Spokojenos t s Georgem Bus hem během jeho prezidents tví (zdroj: Gallup 2009a) Graf 12: Spokojenos t s Tonym Blairem během ve funkci minis ters kého předsedy (zdroj: B B C 2007a) Na obou grafech jsou velmi výrazně vidět jak události 9/11, tak také vstup do irácké války. Vidíme, že oba body byly spojeny s vysokým nárůstem spokojenosti, nicméně tento efekt nevydržel dlouho. 75 • Hodnocení osobností (tedy Blaira a Bushe) mělo v průzkumech srovnatelnou, nebo možná ještě vyšší vypovídající hodnotu o konfliktu, než dotazování se na konflikt samotný, usuzujeme-li tak ze skladby otázek, které se ve výzkumech objevovaly. To je patrné zejména v britských průzkumech, které tuto otázku opakovaly vcelku pravidelně, přičemž jejich zájem byl zmapovat názory i na amerického prezidenta; americké průzkumy snahu mapovat názory na premiéra Blaira nevykazují. o Co však stojí za pozornost, je určité propojení trendů u vrcholných představitelů v obou zemích v otázce zvládání situace kolem Iráku. Použij eme-li dostupná data z již dříve uvedených výzkumů z období šest měsíců před a šest měsíců po zahájení konfliktu v Iráku, dostaneme následující graf, který vyjadřuje vývoj spokojenosti, a to z pohledu Britů u Blaira a Bushe a z pohledu Američanů u Bushe: Graf 13: Vývoj hodnocení politiků v otázce řešení situace s Irákem V grafu je dobře viditelný jednak „rally efekt" mezi výzkumy mezi únorem (-1) a březnem (+1) 2003 a jedna přibližně podobný průběh u měření, při kterých veřejnost hodnotila „svého" politika.6 7 Disproporce mezi britským hodnocením Blaira a Bushe byla zmíněna výše. 76 o Jako zajímavost je možné uvést propojení vnímání Bushe a Blaira domácími publiky. Bush byl Američany kritizován, že věnuje až příliš velkou pozornost iráckému konfliktu. Naopak Blair byl Brity kritizován, že je názorově až příliš názorově blízký Bushovi. Pokud tedy platí Friedmanova domněnka, že Američané jsou náchylní vnímat některé soudobé ozbrojené konflikty z historického pohledu jako neopodstatněně důležité, je možné, že se do této „pasti" chytil i Tony Blair, což mělo za poslední důsledek propad jeho popularity a v očích britských spoluobčanů nezvládnutí jeho historické „role". • Tváří v tvář válce si velké části americké a britské veřejnosti uvědomovaly možné ekonomické dopady konfliktů. Ač nebylo zkoumání ekonomických konsekvencí uvedených konfliktů v přílišném zájmu výzkumů veřejného mínění, bylo možné se setkat (zejm. v začátcích konfliktů) s určitou mírou akcentace ekonomických témat. Ač nejsou v tomto výzkumu všechna tato šetření přímo zmíněna, bylo se možné zejm. u Velké Británie setkat (např. Ipsos MORI 2001a) s ochotou poměrně velké části britské populace (ač ne nadpoloviční) platit z důvodu války v Afghánistánu vyšší daně a případně obava z ekonomické recese. Pokud se podobné názory objevily ve Spojených státech, bylo to většinou v otázce navýšení vojenského rozpočtu, kde také existovala nezanedbatelná skupina respondentů, která si myslela, že je vojenský rozpočet příliš nízký. • Války v rámci tažení proti terorismu (alespoň tedy irácká) z velké míry ovlivňují i soudobé dění. V obou zkoumaných zemích se, vycházeje ze soudobých výzkumů, projevuje výrazná ochota obyvatel poslat své vojáky zpět do Iráku (a příp. okolních států) za účelem boje proti organizaci Islámský stát. Pokud budeme vycházet z údajů z června 2014, bylo ochotno nasadit své vojáky do války proti IS asi 40 % Američanů a 7 % Britů, což nesnese srovnání jak s nasazením do Iráku 2003 (podpora US: cca 60 %; V B : 24-76 %6 8 ), tak už vůbec ne s nadšeným vstupem obou zemí do konfliktu v Afghánistánu. V závislosti na zvolené OSN mandát/ZHN nalezeno variantě výzkumu. 77 7. Casualties Hypothesis - analýza dat V rámci tohoto průzkumu se podařilo získat určitý soubor dat z výzkumů veřejného mínění. Tato data (s výjimkou údajů o počtu obětí, které jsou k dispozici v dostatečné kvalitě6 9 ) bohužel nejsou natolik komplexní, aby se z nich dal sestavit výzkum, který by pravidelně zkoumal dvě skupiny indikátorů například na měsíčním principu. V rámci výzkumu se sice nepodařilo získat konzistentní statistická data, která by umožňovala zpětně rekonstruovat trend „spokojenosti s konfliktem" a to nejen z toho důvodu, že se jedná o dost nekonkrétní pojem, ale z toho důvodu, že potřebná data nejsou k dispozici jako celek. Pokusíme se tedy využít dat, která se podařilo během výzkumu z výše uvedených průzkumů veřejného mínění najít. V případě konfliktu v Afghánistánu máme horší výchozí pozici, neboť dostupné výzkumy veřejného mínění nejsou jednak pravidelné a jednak dostatečně detailní. Přesto máme alespoň některé, pravidelněji šetřené, trendy: • Velká Británie: o Podpora Tonyho Blaira (období 9/2001 - 4/2003)7 0 • Spojené státy: o Podpora George Bushe (9/2001 - 4/2003)7 1 Ztráty amerických a britských7 2 vojáků byly v prvních 20 měsících následující (graf 14): Data o počtu padlých budou použita z iCasualties.org (2013). 7 0 Výsledky vycházejí z měsíčních šetření MORI Political Monitor (Ipsos MORI 2014a). 7 1 Zdrojem dat je Gallup (2014c), výzkumná otázka: Do you approve or disapprove of the way George W. Bush is handling his job as president? Hodnoty jsou za jednotlivé měsíce zprůměrovány. Uvedeno percentuálně vyjádření kladných hodnocení. 7 2 Jak již bylo uvedeno v textu, všechny tři britské ztráty na životech ve zkoumaném období afganského konfliktu lze považovat za non-hostile. 78 14 12 ÍO S e 4 2 o 1 1 1 1 1 111 J . 1 L . 1. . 1 1 I V B z t r á t y I U S A z t r á t y 7 S 9 ÍO 11 12 13 14 15 16 17 1S 19 20 Graf 14: Ztráty amerických a britských vojáků v prvních 20 měsících afganského konfliktu Provedeme-li srovnání vývoje britských ztrát a podpory Tonyho Blair, dostaneme následující graf: Graf 15: Porovnání podpory Tonyho Blaira a britských ztrát na afgánském bojišti Již na první pohled je patrné, že počet padlých vojáků nemá příčinný vztah k podpoře Tonyho Blaira. Vyjádřeno čísly je korelační koeficient na úrovni r = 0,007. Pokud bychom vzali v úvahu pouze „hostile" ztráty (které se v uvedeném období vůbec nenastaly), získáme nulový koeficient. Obdobný postup provedeme u George Bushe: 7 8 9 10 11 9 Bush podpora 12 13 14 - USA ztráty Graf 16: Porovnání podpory George Bushe a amerických ztrát v afghánském konfliktu 79 Průběh obou křivek na tomto grafu také nevykazují podobnost, snad s drobnou odchylkou u 14. Měsíce (říjen 2002). Korelační koeficient je u tohoto srovnání sice vyšší, než u výše uvedeného případu, nicméně stále nízký (r = 0,094). Na základě uvedených výpočtů je tedy možné konstatovat, že počet padlých vojáků neměl přímý vliv na podporu ani jednoho ze zkoumaných politiků. V případě války v Iráku máme možnost porovnat data o ztrátách s několika soubory indikátorů: • Velká Británie: o Podpora Tonyho Blaira (3/2003 - 10/2004) o Bylo to správné rozhodnutí? (YouGov; 3/2003 - 10/2004) o Bylo to správné rozhodnutí? (Populus; 4/2003 - 10/2004) o Je válka ospravedlnitelná? (3/2003 - 10/2004) • USA: o Podpora George Bushe (3/2003 - 10/2004) o Podpora George Bushe v otázkách Iráku (3/2003 - 6/2004) o „Cena" konfliktu (3/2003 - 6/2004) o Vývoj konfliktu (3/2003 - 11/2003) o Požadavek stažení vojsk (7/2003 - 6/2004) o Požadavek na posílení vojsk (7/2003 - 6/2004) o Konflikt byl chyba (3/2003 - 6/2004) Porovnání britských ztrát s podporou Tonyho Blaira: 1 2 3 4 5 6 7 S 9 ÍO 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 P o d p o r a T o n y h o B l a i r a — • — Z t r á t y Graf 17: Porovnání podpory Tonyho Blaira a britských ztrát v iráckém konfliktu 80 Korelační koeficient je u tohoto vztahu r = 0,752. Porovnání britských ztrát s výzkumnou otázkou správnosti zásahu Spojených států a Velké 73 Británie proti Iráku: Graf 18: Porovnání správnosti zásahu v Iráku a britských ztrát v iráckém konfliktu Korelační koeficient je u tohoto vztahu r = 0,667. Znění anketní otázky: „Do you think the United States and Britain were right or wrong to take military action against Iraqi" Čísla znázorňují percentuálně zastoupení souhlasných odpovědí. Výzkum provedla společnost YouGov. Výsledky výzkumu čerpány z UKPollingreport (2014). 81 Porovnání britských ztrát a výzkumné otázky výzkumu agentury Populus, zkoumající taktéž správnost zásahu:74 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 1 2 3 4 5 6 7 * Bylo to správné rozhodnutí? (Populus • i • i 1 1 1 1 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 30 25 20 15 10 -Ztráty Graf 19: Porovnání správnosti zásahu (Populus) v Iráku a britských ztrát v iráckém konfliktu Korelační koeficient mezi výsledky společnosti Populus a vývojem britských ztrát je r = 0,638. Dalším porovnávaným výzkumem, bude výzkum společnosti I C M , zkoumající oprávněnost zásahu v Iráku .75 •Je v á l k a o s p r a v e d I n i t e l n á ? • Z t r á t y Graf 20: Porovnání oprávněnosti války v Iráku a britských ztrát v iráckém konfliktu 7 4 Znění originální otázky: „Thinking about the build-up to the war in Iraq and everything that has happened since, was taking military action the right thing to do, or the wrong thing to do?" Čísla znázorňují percentuálně zastoupení souhlasných odpovědí. Výzkum společnosti Populus. Výsledky čerpány z: UKPollingreport (2014). 7 5 Znění výzkumné otázky: „From what you have seen or heard, do you think the war against Iraq to remove Saddam Hussein was justified or unjustified?" Čísla znázorňují percentuálně zastoupení souhlasných odpovědí. Výzkum proveden společností ICM, data čerpána z UKPollingreport (2014). 82 Korelační koeficient tohoto vztahuje na úrovni r = 0,455. Z provedených výpočtů výsledků veřejného mínění, provedených ve Velké Británii a vývoje britských ztrát ve válce v Iráku nevyplývá, že by některá z porovnávaných dvojic vykazovala vyšší stupeň vzájemné statistické závislosti. V případě Spojených států je možné porovnávat počty padlých s poněkud odlišným souborem dat. Tyto data vycházejí z výzkumů společnosti Gallup, které byly zmíněny výše. Jako první budou porovnány počty padlých amerických vojáků s obecnou podporou George Bushe a s podporou Bushova řešení situace v Iráku. Výsledky zahrnují poměr kladných odpovědí: Graf 21: Porovnání spokojenosti s prezidentem Bushem v úřadu a v otázce řešení situace v Iráku s vývojem amerických ztráty v Iráku Ani jeden z porovnávaných vztahů nevykazuje vyšší korelační koeficient. V případě hodnocení Bushe v úřadě je koeficient -0,175 a v případě jeho postupu v Iráku -0,091. 83 Další porovnávaná otázka byla založena na dotazu, zda si vzhledem k situaci v Iráku respondenti myslí, že vstup do války měl cenu. Uveden je poměr kladných odpovědí z výzkumu Gallupu (2004a): •IVIěl k o n f l i k t c e n u ? - Z t r á t y Graf 22: Porovnání „ceny" konfliktu s vývojem amerických ztrát v Iráku Korelační koeficient tohoto vztahuje -0,128. Gallup pokládal ve svých výzkumech i další podobnou otázku. Tato otázka mezi respondenty zkoumala, zda považují situaci v Iráku za dobrou. Korelace mezi uvedenými proměnnými byla nízká: 0,355. Grafické vyjádření uvedeného vztahu: 3 4 5 & 7 • S i t u a c e v I r á k u j e d o b r á ^ ^ H — Z t r á t y Graf 23: Porovnání hodnocení situace v Iráku jako „dobré" s vývojem amerických ztrát v Iráku 84 Další dva trendy, které budou podrobeny zkoumání, vycházejí z jedné výzkumné otázky. Respondenti byly dotazování, zda si myslí, že by se měl americký kontingent v Iráku posílit nebo naopak stáhnout. Graf zachycuje percentuálně zastoupení obou možností:7 6 Koeficienty srovnávající vztah amerických ztrát s názory na velikost amerického kontingentu také nevykazují korelaci: posílení (-0,323); stažení (0,169). Graf 24: Porovnání názorů na posílení a stažení amerických vojsk s vývojem amerických ztrát v Iráku (data za 4. - 15. měsíc) Možnost, že počet nasazených sil by měl být zachován, nebude zkoumán. 85 Poslední vztah, který bude zkoumán, bude založen na otázce, která zkoumá, zda byl vstup do iráckého konfliktu chyba. Korelace tohoto vztahu poměru kladných odpovědí a vývoje ztrát je 0,323. Graf: Irák b y l a c h y b a - Z t r á t y Graf 25: v Iráku Porovnání názoru, že vstup do války v Iráku byla chyba s vývojem amerických ztrát Z uvedených výsledků vyplývá, že ani v jednom z konfliktů a ani u jedné ze zkoumaných zemí se nepodařilo nalézt výraznější příčinný vztah mezi výsledky výzkumů veřejného mínění, zkoumajících rozličné otázky, a počtem padlých vojáků. Jedním dechem je však nutné dodat, že ačkoliv byly otázky, které se v obou zemích ve výzkumech veřejného mínění objevovaly, rozdílné, což znemožňuje obecnější generalizaci, vykazovaly (alespoň v případě Iráku) vyšší korelaci vztahu oběti - názor na konflikt britské výzkumy veřejného mínění. Na základě tohoto výzkumu lze tedy potvrdit neplatnost původní hypotézy a je tedy vysoce pravděpodobné, že veřejné mínění je ovlivněno buď jinou nezávislou proměnnou, nebo je kauzalita vztahů složitější (např. dvojí příčina apod.). 86 8. Friedmanova teorie - analýza dat Již z předchozí analýzy je patrný určitý statistický vztah mezi názorem na válku a počtu padlých vojáků u britské populace. Ač jsou hodnoty korelace možná statisticky nevýznamné, je zajímavá jiná věc: u otázek, které byly „poměřovány" s počtem obětí byly jako indikátor zvoleny buď souhlasné, nebo jinak pozitivní odpovědi na dané otázky (např. Bushova podpora: x % prezidenta podporuje) a korelační koeficient vycházel v kladných hodnotách (čím více X , tím více Y). To by při tomto nastavení znamenalo, že čím více britských vojáků padne, tím pozitívnej i je válka občany hodnocena. Vzhledem k tomu, že v případě U S A byly koeficienty nižší a v některých případech dokonce záporné, znamenalo by to, že z hlediska uplatnění korelace by byla výzkumná hypotéza, vycházející z Friedmanovy teorie, vyvrácena. Výsledná představa, že by Britové měli radost ze smrti svých spoluobčanů v Iráku, se však zdá nelogická. Proto je v tomto případě nutné důrazně oddělit statistickou korelaci od kauzality a připustit výrazný vliv některého z možných zkreslení (pravděpodobně dvojí či vícenásobné příčiny). Musíme tedy zkusit použít některá z dostupných dat, abychom mohli posoudit platnost uvedené hypotézy. Vzhledem k povaze získaných dat nemáme příliš vhodných ukazatelů, které by bylo možné využít. Máme však k dispozici sérii otázek, zabývajících se hodnocením iráckého konfliktu, které používaly podobné výzkumné otázky: • Velká Británie: o YouGov: Do you think the United States and Britain were right or wrong to take military action against Iraq? o Populus: Thinking about the build-up to the war in Iraq and everything that has happened since, was taking military action the right thing to do, or the wrong thing to do? 87 • Spojené státy: o Gallup: In view of the developments since we first sent our troops to Iraq, do you think the United States made a mistake in sending troops to Iraq, or not?77 Graf, znázorňující výsledky jednotlivých průzkumů je následující: Pokud budeme vycházet z tohoto grafu, je možné říct, že americké veřejné mínění o něco pozitívnej i vnímalo průběh prvních měsíců konfliktu v Iráku. Vzhledem k nedostatku srovnatelných výzkumů lze konstatovat, že v tomto konkrétním případě lze podpořit navrhovanou hypotézu. To lze samozřejmě učinit pouze s přihlédnutím k dalším možným odlišnostem jednotlivých výzkumů (např. názorová skladba dotazovaných). Na rozdíl od otázek YouGov a Populus, u kterých bude využito kladných odpovědí z průzkumů, je otázka Gallupu formulována jiným způsobem a zjišťuje, zda byl vstup do války chybou. Z tohoto důvodu budou v tomto případě využity zdánlivě negativní reakce (ne, nebyla to chyba). 88 9. Diskuze V rámci tohoto výzkumu se podařilo naplnit jeho předurčené cíle. V průběhu výzkumu vyšel najevo nepoměr šetření, která jsou v jednotlivých zemích a u jednotlivých konfliktů prováděna, což částečně limituje možnost generalizace výsledků. Generalizaci dále limituje i poněkud jiná skladba otázek a rozdílná četnost prováděných průzkumů. Vzhledem k nedostatku dat nebyl naplněn autorem stanovený maximální časový rozsah výzkumu. Výsledky výzkumu je nutné interpretovat také s ohledem na možné rozdílné výzkumné vzorky a postupy u různých výzkumných agentur. Autor se snažil tento fakt do jisté míry eliminovat omezením počtu agentur, jejichž výzkumy budou v práci použity jako zdroje dat. To se z velké části povedlo a dá se říct, že většina dat, která jsou v této práci použita, vycházejí z výzkumů veřejného mínění pouze dvou společností (po jedné u každé zkoumané země). Byla-li použita data jiné výzkumné agentury, bylo to učiněno buď pro větší detailnost výzkumu, nebo z důvodu absence dat od preferovaných agentur. Výzkum byl dále limitován nedostupností některých dalších důležitých informací (např. počty britských vojáků v obou konfliktech). Výzkum se uvedenými tématy zabýval z velké části pouze povrchně, a ač byly do výzkumu v jeho druhé části zapojeny také jednoduché statistické metody, bylo by možné (samozřejmě za použití obsáhlejších zdrojů vstupních dat) zpracovat celou práci kvantitativní metodologií. Dostupný datový soubor byl však pro zvolené kvalitativní pojetí práce povětšinou dostatečný (nikoliv však svým rozsahem optimální). Práci by tedy bylo možné dále zpracovat a autor je přesvědčen, že by kterékoliv vybrané části výzkumu dalo věnovat mnohonásobně více prostoru a že zdaleka nebyly vyčerpány možné úhly zkoumání této problematiky. 89 10. Závěr Cílem této diplomové práce bylo seznámit čtenáře s trendy, které provázely výzkumy veřejného mínění ve Spojených státech amerických a Velké Británii. To se povedlo a práce nastiňuje některé směry, kterými se veřejné mínění ve zkoumaných konfliktech odvíjelo. Podrobeny ověřování byly také dvě teorie, přičemž na dostupném datovém souboru byla potvrzena neplatnost teorie „casualties hypothesis" a hypotéza vycházející z Friedmanovy teorie byla na provedeném šetření potvrzena. 90 11. Seznam tabulek a grafů Tabulky 1. Počty padlých vojáků U S A v Afghánistánu 2001-2013 2. Šetření CBS za leden a únor 2002 3. Zářiové šetření CBS 4. Vývoj amerických ztrát v letech 2001 a 2002 5. Počty padlých vojáků U S A v Iráku 2003-2012 6. Výzkumu veřejného mínění v otázce útoku na Irák 7. Zpětné hodnocení americké participace ve vybraných konfliktech 8. Podpora vojenským akcím U S A před jejich započetím 9. Podpora vojenským akcím U S A po jejich započetí 10. Počty nasazených sil Velké Británie v Afghánistánu 2004-2009 11. Počty padlých vojáků Velké Británie v Afghánistánu 2002-2014 12. Výzkum veřejného mínění ze září 2001 13. Výzkum veřejného mínění z října 2001 14. Srovnání hodnocení reakcí premiéra a vůdce opozice na 9/11 v šetření provedeném mezi 18. a 22. Říjnem 15. Srovnávací průzkum veřejného mínění ohledně války v Afghánistánu 16. Orientační výsledky výzkumu společnosti Yougov, zkoumající otázku stažení britských vojsk z Afghánistánu 17. Finanční výdaje na válku v Iráku F Y 2002/3-2009/10 18. Počty nasazených sil Velké Británie v Iráku 2003-2010 19. Počty padlých vojáků Velké Británie v Iráku 2003-2014 20. Výsledky výzkumu provedeného v září 2002 21. Výsledky výzkumu provedeného na přelomu února a března 2003 22. Výsledky výzkumu provedeného 14. až 16. března 2003 23. Výsledky ankety, za jakých okolností by britští občané souhlasili s dalším ozbrojeným konfliktem 24. Výsledky hodnocení politiků a institucí 25. Veřejná podpora jednotlivých možností pomoci v boji proti Islámskému státu 91 Grafy 1. Udělaly U S A chybu, když zahájily v roce 2001 válku v Afghánistánu? 2. Souhlasíte s invazí do Iráku za účelem sesazení Saddáma Husajna? 3. Spokojenost s Georgem Bushem 4. Kontinuální měření oblíbenosti iráckého konfliktu u americké veřejnosti 5. Spokojenost s prezidentem Bushem v období let 2001-2003 6. Vývoj trendů „ceny" konfliktu a schopnosti G. Bushe zvládat konflikt v Iráku během prvních patnácti měsíců konfliktu 7. Spokojenost s prací britské vlády a premiéra Blaira v letech 2000-2002 8. Hodnocení nejzávažnějších problémů Velké Británie v období 2000-2002 9. Kombinované hodnocení problémů Velké Británie v období 2000-2002 10. Kontinuální šetření YouGov 11. Spokojenost s Georgem Bushem během jeho prezidentství 12. Spokojenost s Tonym Blairem během ve funkci ministerského předsedy 13. Vývoj hodnocení politiků v otázce řešení situace s Irákem 14. Ztráty amerických a britských vojáků v prvních 20 měsících afganského konfliktu 15. Porovnání podpory Tonyho Blaira a britských ztrát na afgánském bojišti 16. Porovnání podpory George Bushe a amerických ztrát v afghánském konfliktu 17. Porovnání podpory Tonyho Blaira a britských ztrát v iráckém konfliktu 18. Porovnání správnosti zásahu v Iráku a britských ztrát v iráckém konfliktu 19. Porovnání správnosti zásahu (Populus) v Iráku a britských ztrát v iráckém konfliktu 20. Porovnání oprávněnosti války v Iráku a britských ztrát v iráckém konfliktu 21. Porovnání spokojenosti s prezidentem Bushem v úřadu a v otázce řešení situace v Iráku s vývojem amerických ztráty v Iráku 22. Porovnání „ceny" konfliktu s vývojem amerických ztrát v Iráku 23. Porovnání hodnocení situace v Iráku jako „dobré" s vývojem amerických ztrát v Iráku 24. Porovnání názorů na posílení a stažení amerických vojsk s vývojem amerických ztrát v Iráku (data za 4. - 15. měsíc) 25. Porovnání názoru, že vstup do války v Iráku byla chyba s vývojem amerických ztrát v Iráku 26. Hodnocení konfliktu v Iráku - prvních 20 měsíců 92 12. Seznam literatury a zdrojů 1. Armádní noviny. 2013. Americká cena za války v Afghánistánu a Iráku? Šest bilionů dolarů!. Online na: http://www.armadninoviny.cz/americka-cena-za-valky-vafghanistanu-a-iraku3f-6-bilionu-dolaru.html (cit. 12.12.2013). 2. Atkins, S. 2011. The 9/11 Encyklopedia. Santa Barbara: ABC-CLIO, L L C . 3. Baiocchi, D. 2013. Measuring Army Deployments to Iraq and Afghanistan. Online na: http://www.rand.org/content/dam/rand/pubs/research_reports/RR100/RR145/RAND_RR 145.pdf (cit. 12.12.2013). 4. B B C (portál). 2013. Online na: www.bbc.uk.com. (cit. 10.12.2013). 5. B B C . 2002. Iraq's weapons of mass destruction: the assessment of the british government. Online na: http://news.bbc.co.uk/nol/shared/spl/hi/middle_east/02/uk_dossier_on_iraq/html/full_dos sier.stm#summary (cit. 25.11.2014). 6. B B C . 2003a. Kabul soldier killed by colleague. Online na: http://news.bbc.co.Uk/2/hi/uk_news/england/essex/3108073.stm (cit. 6.11.2014). 7. B B C . 2003b. Army accused over soldier deaths. Online na: http://news.bbc.co.Uk/2/hi/uk_news/wales/3117276.stm (cit. 6.11.2014). 8. B B C . 2009a. Poll Watch. British in Afghanistan. Online na: http://news.bbc.co.Uk/2/hi/8238495.stm (cit. 19.11.2014). 9. B B C . 2004a. Iraq, one year on - U K survey. Online na: http://news.bbc.co.Uk/2/hi/uk_news/politics/3513704.stm (cit. 27.11.2014). 10. BBC. 2007a. Tony Blair: Highs and lows. Online na: http://news.bbc.co.Uk/2/hi/uk_news/politics/4717504.stm. (cit. 9.12.2014) 11. BBC. 2014a. U K military deaths in Afghanistan and Iraq. Online na: http://www.bbc.co.uk/news/uk-10634102 (cit. 6.11.2014). 12. BCS News. 2014. How many U.S. troops are still in Afghanistan? Online na: http://www.cbsnews.com/news/how-many-us-troops-are-still-in-afghanistan/ (cit. 9.12.2014) 93 13. Belasco, A . 2009. Troop Levels in the Afghan and Iraq Wars, FY2001-FY2012: Cost and Other Potential Issues. Online na: http://www.fas.org/sgp/crs/natsec/R40682.pdf (cit. 16.12.2013). 14. Berinsky, A. J. 2007 „Assuming the Cost of War: Events, Elites, and American Public Support for Military Conflict." The Journal of Politics, Vol. 69, No. 4, pp. 975-997'. 15. Burk, J. 1999. „Public Support for Peacekeeping in Lebanon and Somalia: Assessing the Casualties Hypothesis." Political Science Quarterly. Nr. 114, pp. 53-78. 16. Capson, R. 2003. Iraq War: Background and Issues Overview. Online na: http://www.fas.org/man/crs/RL31715.pdf (cit. 16.12.2013). 17. Carter, H . 1945. „Recent American Studie in Attitudes Towards War: A Summary and Evaluation." American Sociological Review. Vol. 10, No. 3, pp.343-352. 18. CNN. 2003. Bush calls end to „major combat". Online na: http://edition.cnn.com/2003/WORLD/meast/05/01/sprj.irq.main/(cit. 16. 12. 2013). 19. Dornman, A. 2004. „Loyal ally: the United Kingdom." In: Global Responces to Terrorism: 9/11, Afghanistan and Beyond. Eds. Mary Buckley; Rick, Fawn. New York: Routledge. S. 66-78. 20. Disman, P. 2008. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. 21. Economist. 2009. Britain in IraQ 2003 - 2006: the statistics. Online na: http://www.theweek.co.uk/politics/23571/britain-iraq-2003-%E2%80%93-2009-statistics (cit. 22.11.2014). 22. Economist. 2013. Britain, 10 years on. Online na: http://www.economist.com/blogs/blighty/2013/03/iraq-war (cit. 22.11.2014). 23. Farnsworth, P. R. 1937 „Changes in Attitude towards War During College Years." Journal of Social Psychology. Vol. 8, pp. 274-279. 24. Field Institute. 2002. Bush's job rating still high, especially regarding war on terrorism. Poorer marks in handling domestic problems and the economy. Online na: http://www.field.com/fieldpollonline/subscribers/RLS2048.pdf (cit. 14.12.2013). 25. Friedman, G. 2009. The Next 100 Years: A Forecast for the 21st Century. New York: Anchor Books. 26. Fuson, W. M . 1942. „Attitudes: A note on the Concept and Its Research Context." American Sociological Review, Vol. 7, pp. 856-857. 94 27. Gallup. 2001a. Eight of 10 Americans Support Ground War in Afghanistan. Online na: http://www.gallup.com/poll/5029/eight-americans-support-ground-war-afghanistan.aspx (cit. 12.12.2013). 28. Gallup. 2001b. Overwhelming Support for War Continues. Online na: http://www.gallup.com/poll/5083/overwhelming-support-war-continues.aspx (cit. 12.12.2013). 29. Gallup. 2001c. Latest Summary: American Public Opinion and the War on Terrorism. Online na: http://www.gallup.com/poll/5113/latest-summary-american-public-opinionwar-terrorism.aspx (cit. 13.12.2013). 30. Gallup. 2002a. Nearly Half of Americans Content With Level of Defense Spending. Online na: http://www.gallup.com/poll/5389/Nearly-Half-Americans-Content-LevelDefense-Spending.aspx (cit. 13.12.2013). 31. Gallup. 2002b. Public Still Positive About War on Terrorism. Online na: http://www.gallup.com/poll/6928/Public-Still-Positive-About-War-Terrorism.aspx (cit. 15.12.2013). 32. Gallup. 2002c. Rally Effect of 9/11 Terrorist Attacks Virtually Gone. Online na: http://www.gallup.com/poll/6793/Rally-Effect-911-Terrorist-Attacks-VirtuallyGone.aspx (cit. 16.12.2013). 33. Gallup. 2002d. Nine Key Questions About Public Opinion on Iraq. Online na: http://www.gallup.com/poll/6919/Nine-Key-Questions-About-Public-Opinion-Iraq.aspx (cit. 16.12.2013). 34. Gallup. 2002e. Support for Invasion of Iraq Remains Contingent on U . N . Approval. Online na: http://www.gallup.eom/poll/7195/support-invasion-iraq-remains-contingentun-approval.aspx (cit. 16.10.2013). 35. Gallup. 2002f. Americans' View: U.S. Should Not Go It Alone in Iraq. Online na: http://www.gallup.com/poll/6874/Americans-View-US-Should-Alone-Iraq.aspx (cit. 15.12.2013). 36. Gallup. 2002g. Americans Expected More Terrorist Attacks Post-Sept. 11. Online na: http://www.gallup.com/poll/6772/Americans-Expected-More-Terrorist-AttacksPostSept.aspx (cit. 15.12.2013). 95 37. Gallup. 2003a. What About the War on Terrorism? Online na: http://www.gallup.com/poll/7777AVhat-About-War-Terrorism.aspx (cit. 15.12.2013). 38. Gallup. 2003b. Seventy-Two Percent of Americans Support War Against Iraq. Online na: http://www.gallup.com/poll/8038/seventytwo-percent-americans-support-war-againstiraq.aspx (cit. 16.12.2013). 39. Gallup. 2003c. Fewer Say Iraq Worth Going to War Over. Online na: http://www.gallup.com/poll/8761/Fewer-Say-Iraq-Worth-Going-War-Over.aspx (cit. 16.12.2013). 40. Gallup. 2003d. Americans Still Think Iraq Had Weapons of Mass Destruction Before War. Online na: http://www.gallup.com/poll/8623/Americans-Still-Think-Iraq-HadWeapons-Mass-Destruction-Before-War.aspx (cit. 16.12.2013). 41. Gallup. 2003e. Americans Maintain Support for U.S. Presence in Iraq. Online na: http://www.gallup.com/poll/9145/Americans-Maintain-Support-US-Presence-Iraq.aspx (cit. 16.12.2013). 42. Gallup. 2003f. Public Steady on Iraq. Online na: http://www.gallup.com/poll/9661/Public-Steady-Iraq.aspx (cit. 16.12.2013). 43. Gallup. 2003g. Rally Boosting Bush Approval Ratings. Online na: http://www.gallup.eom/poll/8119/Rally-Boosting-Bush-Approval-Ratings.aspx (cit. 9.12.2014). 44. Gallup. 2004a. Support for War in Iraq Drops. Online na: http://www.gallup.com/poll/10501/Support-War-Iraq-Drops.aspx (cit. 16.12.2013). 45. Gallup. 2004b. Public Support Persists Despite Hardships in Iraq. Online na: http://www.gallup.eom/poll/l 1446/Public-Support-Persists-Despite-Hardships-Iraq.aspx (cit. 16.12.2013). 46. Gallup. 2004c. With Transfer of Sovereignty Looming, Attitudes About Iraq Remain Negative. Online na: http://www.gallup.com/poll/11977/Transfer-Sovereignty-LoomingAttitudes-About-Iraq-Remain-Negative.aspx (cit. 16.12.2013). 47. Gallup. 2009a. Despite Recent Lows, Bush Approval Average Is Midrange. Online na: http://www.gallup.eom/poll/l 13641/despite-recent-lows-bush-approval-averagemidrange.aspx (cit. 6.12.2014). 48. (cit. 15.12.2013). 96 49. Gallup. 2013. Iraq. Online na: http://www.gallup.com/poll/1633/iraq.aspx (cit. 16.12.2013). 50. Gallup. 2013b. U.S. Support for Action in Syria Is Low vs. Past Conflicts. Online na: http://www.gallup.com/poll/164282/support-syria-action-lower-past-conflicts.aspx (cit. 17.12.2013). 51. Gallup. 2014a. Support for Iraq Military Action Low in Historical Context. Online na: Online na: http://www.gallup.com/poll/171968/support-iraq-military-action-lowhistorical-context.aspx (cit. 5.12.2014). 52. Gallup. 2014b. Slightly Fewer Back ISIS Military Action vs. Past Actions. Online na: http://www.gallup.com/poll/177263/slightly-fewer-back-isis-military-action-pastactions.aspx (citl 5.12.2014). 53. Gallup. 2014c. Presidential Approval Ratings ~ George W. Bush. Online na: http://www.gallup.eom/poll/l 16500/presidential-approval-ratings-george-bush.aspx (cit. 9.12.2014). 54. Gallup. 2013c. On 10th Anniversary, 53% in U.S. See Iraq War as Mistake. Online na: http://www.gallup.com/poll/161399/10th-anniversary-iraq-war-mistake.aspx (cit. 6.12.2014). 55. Gallup. 2014d. War on Terrorism. Online na: http://www.gallup.com/poll/5257/War- Terrorism.aspx 56. GlobalResearch.com. 2013. Did 9/11 Justify the War in Afghanistan?. Online na: http://www.globalresearch.ca/did-9-l 1-justify-the-war-in-afghanistan (cit. 10.12.2013). 57. History.com. 2013. Oct 7, 2001: U.S.-led attack on Afghanistan begins. Online na: http://www.history.com/this-day-in-history/us-led-attack-on-afghanistan-begins (cit. 10.12.2013). 58. Chanley, V . Trust in Government in the Aftermatch of 9/11: Determinants and Consequences. Online na: http://www.jstor.org/stable/3792588 (cit. 11.12.2013). 59. Channel4. 2009. U K troops in Afghanistan: timeline. Online na: http://www.channel4.com/news/articles/politics/international_poli tics/uk+troops+in+afgh anistan+timeline/3285957.html (cit. 6.11.2014). 60. iCasualties.org. 2013. Operation Enduring Freedom./Afghanistan Online na: http://icasualties.org/ (cit. 12.12.2013). 97 61. ICMUnlimited (portál). 2014. (cit. 2014-11-19). (http://www.icmunlimited.com/media- centre/polls). 62. ICM. 2003a. Iraq Survey. Online na: http://www.icmunlimited.com/pdfs/2003_march_guardian_bombing_iraz_xv.pdf (cit. 26.11.2014). 63. International Skeptics Forum. 2009. George Friedman's definition of "civilized" (diskuzni vlákno). Online na: http://www.internationalskeptics.com/forums/showthread.php?t=157463 (cit.6.11.2014). 64. Ipsos MORI. 1982. The Falklands War - Trends. Online na: https://www.ipsos- mori.com/researchpublications/researcharchive/47/The-Falklands-WarTrends.aspx?view=wide (cit. 6.12.2014). 65. Ipsos MORI. 1999. Mail on Sunday - Kosovo Poll. Online na: https://www.ipsos- mori.com/researchpublications/researcharchive/1859/Mail-on-Sunday-Kosovo-Poll.aspx (cit. 6.12.2014). 66. Ipsos MORI. 2000-2002. Political Attitudes in Great Britain for... (v textu uvedené měsíce). Online na: https://www.ipsos-mori.com/researchpublications/researcharchive. (cit. 6.12.2014). 67. Ipsos MORI. 2001a. War of Afghanistan Poll. Online na: https://www.ipsosmori.com/researchpublications/researcharchive/poll. aspx?oItemId=1278 (cit. 16.11.2014). 68. Ipsos MORI. 2001b. MORI Political Monitor, October 2001. Online na: https://www.ipsos-mori.com/researchpublications/researcharchive/1418/MORI-PoliticalMonitor-October-2001.aspx (cit. 17.11.2014). 69. Ipsos MORI. 2001c. War in Afghanistan Poll. Online na: https://www.ipsosmori.com/researchpublications/researcharchive/poll.aspx?oItemId=1328 (cit. 18.11.2014). 70. Ipsos MORI. 200Id. MORI Political Monitor, November 2001. Online na: https://www.ipsos-mori.com/researchpublications/researcharchive/1419/MORI-PoliticalMonitor-November-2001.aspx (cit. 18.11.2014). 71. Ipsos MORI. 2002a. Time Poll Reveals Declining British Support For The War Against Terror. Online na: https://www.ipsos- 98 mori.com/researchpublications/researcharchive/1104/Time-Poll-Reveals-DecliningBritish-Support-For-The-War-Against-Terror.aspx (cit. 19.11.2014). 72. Ipsos MORI. 2002b. Latest On Blair, Bush And September 11. Online na: https://www.ipsos-mori.com/researchpublications/researcharchive/1074/Latest-On-BlairBush-And-September-ll.aspx (cit. 19.11.2014). 73. Ipsos MORI. 2002c. Possible War With Iraq - the Public's View. Online na: https://www.ipsos-mori.com/researchpublications/researcharchive/1029/Possible-WarWith-Iraq-the-Publics-View.aspx. (cit. 25.11.2014). 74. Ipsos MORI. 2002d. Current Situation With Iraq. Online na: https://www.ipsos- mori.com/researchpublications/researcharchive/1026/Current-Situation-With-Iraq.aspx (cit. 25.11.2014). 75. Ipsos MORI. 2003a. Blair Losing Public Support On Iraq. Online na: https://www.ipsos- mori.com/researchpublications/researcharchive/829/Blair-Losing-Public-Support-OnIraq.aspx (25.11.2014). 76. Ipsos MORI. 2003b. War With Iraq. Online na: https://www.ipsosmori.com/researchpublications/researcharchive/830/War-With-Iraq.aspx (cit. 25.11.2014). 77. Ipsos MORI. 2003c. Iraq, The Last Pre-War Polls. Online na: https://www.ipsosmori.com/newsevents/ca/287/Iraq-The-Last-PreWar-Polls.aspx (cit. 25.11.2014). 78. Ipsos MORI. 2003d. War Support Continues. Online na: https://www.ipsosmori.com/newsevents/ca/179/War-Support-Continues.aspx (cit. 26.11.2014). 79. Ipsos MORI. 2003e. Media Coverage Of Iraq Conflict. Online na: https://www.ipsos- mori.com/researchpublications/researcharchive/834/Media-Coverage-Of-IraqConflict.aspx (cit. 26.11.2014). 80. Ipsos. MORI. 2003f. Post-War Iraq / Trust In Blair And The B B C . Online na: https://www.ipsos-mori.com/researchpublications/researcharchive/832/PostWar-IraqTrust-In-Blair-And-The-BBC.aspx (cit. 26.11.2014). 81. Ipsos MORI. 2003g. Public Opinion And The War. Online na: https://www.ipsosmori.com/newsevents/ca/177/Public-Opinion-And-The-War.aspx (cit. 26.11.2014). 99 82. Ipsos MORI. 2014a. Political Monitor Archive (older surveys). Online na: https://www.ipsos-mori.com/researchpublications/researcharchive/2668/PoliticalMonitor-Archive-older-surveys.aspx#2004 (cit. 9.12.2014). 83. Jones, V . 1942 „The Nature of Changes in Attitudes of College Students toward War over an Eleven-Year Period." Journal of Educational Psychology. Vol. 33, pp. 481-494. 84. Jungová, E. 2004. „Výzkumy veřejného mínění a jejich využití v médiích." In: Rozvoj české společností v Evropské unii. III Média, Teritoriální studia. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd. 85. Karlas, J. 2004. „Komparativní případová studie." In: Jak zkoumat politiku. Ed. Drulák, P. Praha: Portál., s. 62-91. 86. Lai, B. Reiter, D. 2005. „Round the Union Jack? Public Opiniona and the Use of Force in the United Kingdom, 1948-2001." International Studies Quarterly, vol. 49, issue 2, p. 255-272. 87. Larson, E. 1996. Casualties and Consensus: The Historical Role of Casualties in Domestic Support for US Wars and Military Operations. Santa Monica: The R A N D Corporation. 88. Larson, E., Savých, B. 2005. American Public Support for U.S. Military Operations from Mogadiskhu to Baghdad. Online na: www.rand.org (cit. 11.12.2013). 89. Maciver, R. M . 1931. Society: Its Structure and Changes. New York: Ray Long and Richard R. Smith. 90. MoD. 2014. Operations in Iraq: Facts and Figures. Online na: http://webarchive.nationalarchives.gov.Uk/20121212174735/http:/www.mod.uk/DefenceI nternet/FactS heets/OperationsFactsheets/OperationsInlraqFactsandFigures. htm (cit. 23.11.2014). 91. Mueller, J. E. 1996. „Policy Principles for Unthreatened Wealth-Seekers." Foreign Policy, vol. 102, p. 31. 92. Shaw, M . Roy, C. 1991. „Mass Media and Attitudes to the Gulf War in Britain." The Electronic Journal of Communication, V o l . 2, No. 1. (cit. 6.12.2014). (http://www.cios.Org/EJCPUBLIC/002/l/00212.HTML). 100 93. National Science Foundation. 2001. Public Bounces Back After Sept. 11 Attacks, National Study Shows. Online na: http://www.nsf.gov/od/lpa/news/press/01/pr0185.htm (cit. 11.12.2013). 94. NATO. 2013. International Security Assistance Force (ISAF): Key Facts and Figures. Online na: http://www.isaf.nato.int/images/stories/File/2013-12- 01%20ISAF%20Placemat-final.pdf (cit. 12.12.2013). 95. Nelson, E. 1939. „Attitudes: I. Their Nature and Development; II. Social Attitudes; III. Their Measurement." Journal of General Psychology, Vol. 21, pp. 367-436. 96. New York Times. 2012. 2,003 Deaths in Afghanistan. Online na: http://www.nytimes.com/interactive/2012/08/22/us/2003-deaths-inafghanistan.html?_r=0 (cit. 12.12.2013). 97. NPR.org. 2010. Timeline: Afghanistan And The U.S. Since Sept. 11. Online na: http://www.npr.org/templates/story/story.php?storyld=120087842 (cit. 11.12.2013). 98. Pena, V . 2003. Iraq: The Wrong War. Online na: http://www.cato.org/sites/cato.org/files/pubs/pdf/pa502.pdf (cit. 15.12.2013). 99. Pollingreport (portal). Online na: www.pollingreport.com (cit. 13.12.2013). 100. Populus. 2014. Reflections on Afghanistan Study. Online na: http://www.populus.co.uk/Poll/Reflections-on-Afghanistan-Study/ (cit. 20.11.2014). 101.Statisticbrain.com. 2012. Iraq War Statistics. Online na: http://www.statisticbrain.com/iraq-war-statistics/ (cit. 16.12.2013). 102. Guardian (the). 1999. United or not? Where the allies stand. Online na: http://www.theguardian.eom/world/1999/may/19/l. (cit. 6.12.2014). 103. Guardian (the). 2013. Afghanistan war has cost Britain more than £37bn, new book claims. Online na: http://www.theguardian.com/world/2013/may/30/afghanistan-warcost-britain-37bn-book (cit. 22.11.2014). 104. The Guardian. 2012. M o D study sets out how to sell wars to the public. Online na: http://www.theguardian.com/uk-news/2013/sep/26/mod-study-sell-wars-public (cit. 5.12.2013). 105. U K Parliament. 2001. Operation Enduring Freedom and the Conflict in Afghanistan: A n Update. Online na: 101 http://www.parliament.uk/d^ (cit. 6.11.2014). 106. U K Parliament. 2013. In brief: U K troop withdrawal from Afghnaistan. Online na: http://www.parliament.uk/business/publications/research/briefing-papers/SN06515/inbrief-uk-withdrawal-from-afghanistan (cit. 6.11.2014). 107. UKPollingreport. 2014. Support for the Iraq War. Online na: http://ukpollingreport.co.uk/iraq (cit. 9.12.2014). 108. Uppsala Conflict Data Program. 2013. UCDP Conflict Encyclopedia. Online na: www.ucdp.uu.se/database. (cit. 10.12.2013). 109. U S A Today. 2002. U S A T O D A Y / C N N / G A L L U P Poll. Online na: http://usatoday30.usatoday.com/news/washington/2002-08-22-iraq-poll.htm (cit. 16.12.2013) . 110. Vinopal, J. 2010. Veřejné mínění: racionální kritika občanů nebo manipulace mas. Online na: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=431&lst=103 (cit. 5.12.2013). 111. Yougov. 2004a. YouGov Survey Results After the publication of the Hutton Report. Online na: http://d25d2506sfb94s.cloudfront.net/today_uk_import/YG-Archives-pol-dimHuttonReport-040201 .pdf (cit. 27.11.2014). 112. Yougov. 2004b. YouGov / Sunday Times Survey Results The Butler Report and the Iraq war. Online na: http://iis.yougov.co.uk/extranets/ygarchives/content/pdf/STI040101002_l.pdf (cit. 28.11.2014) . 113. Yougov. 2014a. Afghanistan - should we stay or should we go?. Online na: https://yougov.co.uk/news/2012/05/23/afghanistan-should-we-stay-or-should-we-go/ (cit 20.11.2014). 114. Yougov. 2014b. Public opinion on Iraq: wrong to go, right to leave - and don't go back. Online na: https://yougov.co.uk/news/2014/06/14/public-opinion-iraq-wrong-go-rightleave-and-dont-/ (cit. 30.11.2014). 102 Anotace a klíčová slova Anotace Cílem této magisterské diplomové práce je porovnat vliv válek v Afghánistánu a Iráku na americké a britské veřejné mínění. Abstract The aim of this Master's thesis is to compare the impact of thewars in Afghanistan and Iraq to american and british public opinion. Klíčová slova válka, veřejné mínění, Afghánistán, Irák, USA, Velká Británie; Keywords war, public opinion, Afghanistan, Iraq, USA, Great Britain 103