PRÁVNICKÁ FAKULTA
MASARYKOVY UNIVERZITY
Právo
Katedra trestního práva
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Senioři jako oběti trestných činů
Bc. Veronika Slavíčkova
2014/2015
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „ Senioři jako oběti trestných činů"
zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této
práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých
pramenů a literatury.
1
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mojí diplomové práce JUDr. Evě
Žatecké, Ph.D. za cenně připomínky a rady, které mi vprůběhu psaní poskytla. Můj dík
patří také pracovníkům Univerzity třetího věku Masarykovy univerzity, kteří mi umožnili
provedení dotazníkového šetření, a v neposlední řadě i mým blízkým za jejich podporu.
2
Abstrakt
Diplomová práce se zabývá trestnou činností páchanou na seniorech a jejími
specifickými znaky. Obecně vymezuje základní pojmy a následně i seniory z pohledu
kriminologie a viktimologie. Dále se zabývá konkrétními trestnými činy, které jsou na
seniorech často páchány. Hlavní část práce je založena na analýze příslušné právní
úpravy, jež zohledňuje seniory jako specifické subjekty trestního práva, a také na
rozboru dalších právních předpisů, které mohou ve svém důsledku kriminalitu páchanou
na seniorech ovlivňovat. Obsaženo je i zhodnocení současné právní úpravy a návrhy de
lege ferenda. Pro účely této práce bylo provedeno i dotazníkové šetření mezi seniory.
Klíčová slova
Senior, stáří, stárnutí, trestný čin, kriminalita, viktimologie, oběť, chráněná osoba,
právní ochrana.
Abstract
This diploma thesis deals with the crime against seniors and its specific attributes. First
of all the basic concepts are defined and then the seniors are characterised in view of
criminology and victimology. The next part concerns with the particular crimes which
are often committed on seniors. The main part of this thesis is based on the analysis of
the relevant legislation which take into account the seniors as special subjects of the
criminal law and then also the analysis of the legislation which can affect the crime
against seniors. This thesis also includes the evaluation of the current legislation with
suggestions for possible future improvement. For the purposes of this diploma thesis
was also made the research in the form of questionnaire.
Key Words
Senior, old age, ageing, crime, criminality, victimology, victim, protected person, legal
protection.
3
Obsah
Úvod 6
1 Senioři a společnost 8
1.1 Starnutí, stáří, senior 8
1.1.1 Demografické změny ve společnosti 10
1.2 Postavení seniorů ve společnosti 11
2 Senioři v roli obětí trestných činů 13
2.1 Senioři z hlediska viktimologie 13
2.2 Faktory ovlivňující kriminalitu páchanou na seniorech 14
2.2.1 Prevence kriminality páchané na seniorech 15
2.3 Stav kriminality páchané na seniorech 16
2.3.1 Latentní kriminalita 16
2.3.2 Shrnutí dostupných statistických údajů 17
2.4 Dotazníkové šetření mezi seniory 18
2.4.1 Charakteristika respondentů 18
2.4.2 Zkušenosti respondentů s trestnou činností 19
2.4.3 Kriminalita páchaná na starších osobách očima samotných seniorů 21
3 Trestné činy páchané na seniorech 23
3.1 Krádež 23
3.2 Loupež 23
3.3 Ublížení na zdraví 24
3.4 Podvod 25
3.4.1 Předváděcí akce a podomní prodej 26
3.5 Porušování domovní svobody 28
3.6 Špatné zacházení se seniory 28
3.6.1 Domácí násilí 29
3.7 Kybernetická kriminalita 31
4 Specifická právní úprava dopadající na seniory jako oběti trestných činů.... 32
4.1 Trestní zákoník 32
4.2 Judikatura českých soudů 33
4.2.1 Posouzení zvlášť nebezpečné recidívy 33
4.2.2 Nedbalostní trestný čin v dopravě 36
4.3 Zákon o obětech trestných činů 37
4.3.1 Oběť trestného činu 37
4.3.2 Zvlášť zranitelná oběť trestného činu 39
4.3.3 Práva obětí garantovaná zákonem o obětech trestných činů 39
4
4.3.4 Zohledňování věku obětí 40
4.4 Mezinárodní justiční spolupráce a ochrana obětí 40
5 Zhodnocení právní úpravy a návrhy de lege ferenda 42
5.1 Právní regulace zastaváren a podobných provozoven 42
5.2 Právní regulace předváděcích akcí 44
5.2.1 Rozšíření trestní odpovědnosti právnických osob 47
5.3 Dohled nad pobytovými zařízeními pro seniory 48
5.4 Institut chráněné osoby 50
5.4.1 Institut chráněné osoby ve slovenském trestním právu 51
5.4.2 Zhodnocení institutu a návrh možných změn trestního zákoníku 53
Závěr 56
Seznam použitých zdrojů 57
Přílohy 64
Příloha č. 1 - Světová populace starší 60 let 64
Příloha č. 2 - Zastoupení osob starších 65 let dle dat O E C D 65
Příloha č. 3 - Věková struktura obyvatelstva České republiky 66
Příloha č. 4 - Preventivní doporučení pro seniory 68
Příloha č. 5 - Vývoj počtu obětí trestných činů 70
Příloha č. 6 - Poměr celkového počtu seniorů k počtu seniorů-obětí 72
Příloha č. 7 - Věk obětí trestné činnosti za rok 2013 73
Příloha č. 8 - Minimální počty obětí starších 60 let za rok 2013 74
Příloha č. 9 - Dotazník 75
Příloha č. 10 - Výsledky dotazníkového šetření 78
1. část - Údaje o respondentech 79
2. část - Obecné zkušenosti respondentů s trestnou činností 81
3. část - Osobní zkušenosti respondentů s trestnou činností 84
4. část - Kriminalita páchaná na starších osobách očima samotných seniorů 87
Příloha č. 11 - Trestné činy zohledňující postavení chráněné osoby 92
5
Úvod
Problémem moderních společností je tzv. demografické stárnutí populace. Nárůst počtu
seniorů ve společnosti, který je patrný i v České republice, s sebou nese potřebu
zvýšené pozornosti věnované tématům souvisejícím právě se stárnutím. V důsledku
toho se kriminalita páchaná na seniorech jeví jako značně aktuální problém, neboť kvůli
různým změnám, k nimž v procesu stárnutí u každé osoby dochází, vyvstávají do
popředí určité faktory, které ze seniorů mohou činit snadnější oběti trestných činů.
Řešení tohoto problému je tak do budoucna jistě žádoucí.
Téma „Senioři jako oběti trestných činů" je z velké části kriminologické, pokusím
se však z tohoto hlediska shrnout jen nej důležitější poznatky a důraz bude následně
kladen na právní stránku této problematiky. Cílem předkládané diplomové práce proto
bude zhodnocení současné právní úpravy z hlediska trestné činnosti páchané na
seniorech a zodpovězení otázky, zdaje seniorům jako obětem trestných činů věnována
dostatečná pozornost, nebo je naopak nutné právní úpravu novelizovat za účelem
posílení jejich ochrany ve společnosti.
Z hlediska struktury je diplomová práce rozčleněna celkem na pět kapitol, jejichž
obsah je v závěru práce doplněn také 11 přílohami. První kapitola vymezuje základní
pojmy stárnutí, stáří a senior a pojednává o změnách ve společnosti, v důsledku nichž
dochází k demografickému stárnutí. Následně vymezuje, jaké je postavení seniorů ve
společnosti a jaká je jim věnována pozornost, a to nejen na úrovni vnitrostátní, ale i
mezinárodní.
Ve druhé kapitole jsou nejdříve senioři vymezeni z pohledu viktimologie, následně
se zaměřuji na kriminalitu páchanou na seniorech, její specifika a především na faktory,
které v praxi na její stav působí. Velmi stručně budou nastíněny i obecné možnosti
prevence trestné činnosti páchané na seniorech, s důrazem na možnosti prevence
viktimologické, a ačkoli by tomuto tématu mohla být věnována mnohem větší
pozornost, nebude to vzhledem k omezenému rozsahu diplomové práce možné.
Následně se budu zabývat stavem kriminality, který se pokusím vymezit
prostřednictvím dostupných statistických údajů a poté i prostřednictvím výsledků
dotazníkového šetření, které bylo pro účely této diplomové práce mezi seniory
provedeno.
6
Třetí kapitola vymezuje trestné činy, které jsou na seniorech poměrně často
páchány, pozornost je poté navíc věnována i dvěma specifickým oblastem kriminality násilí
na seniorech a kybernetické kriminalitě. Jednotlivé zde zmiňované trestné činy by
bylo možné rozsáhle rozebírat, avšak pro účely této práce budou zmíněny pouze
základní informace doplněné o případy z praxe a poznatky z judikatury.
Ve čtvrté kapitole předkládané diplomové práce je popsána specifická trestněprávní
úprava dopadající na seniory jakožto oběti trestných činů - především se zde budu
zabývat trestním zákoníkem a jeho úpravou přitěžujících okolností a závěr kapitoly
bude věnován zejména zákonu o obětech trestných činů z hlediska seniorů-obětí.
Pátá kapitola obsahuje nejdříve rozbor a zhodnocení právní úpravy, která sice
nespadá přímo pod rozsah trestního práva, avšak ve svých důsledcích může mít
podstatný vliv právě na kriminalitu páchanou na seniorech. Konkrétně se tak jedná o
právní úpravu v oblasti regulace provozu zastaváren a podobných provozoven,
předváděcích akcí a pobytových zařízení pro seniory. V této souvislosti by bylo dále
možné věnovat se i právní úpravě domácího násilí, avšak dle mého názoru je této
problematice v odborných kruzích věnována značná pozornost, a proto se tímto
tématem nebudu blíže zabývat. Následně proto přistoupím k analýze slovenského
trestního práva - konkrétně institutu tzv. chráněné osoby - a jeho komparaci s českou
trestněprávní úpravou. N a základě získaných poznatků budou následně navrženy možné
změny trestního zákoníku.
Základem diplomové práce je analýza příslušné právní úpravy, která je doplněna
vymezením základních teoretických poznatků, rozborem dostupných statistických údajů
a příslušné judikatury a v neposlední řadě také praktickým dotazníkovým šetřením.
Kromě deskripce a analýzy bude v nejen závěru práce využita i metoda komparace. Na
základě využití těchto metod bude možné zhodnotit, jakým způsobem by mohla být
právní ochrana poskytovaná seniorům posílena.
Práce vychází z právního stavu ke dni 25. března 2015.
7
1 Senioři a společnost
V následující kapitole budou nejdříve vymezeny základní pojmy stárnutí, stáří a senior,
druhá část se poté zaměří na seniory a jejich pozici či vůbec vnímání seniorů ve
společnosti, které má svá specifika a prošlo značným vývojem.
1.1 Stárnutí, stáří, senior
Stárnutím rozumíme proces, kterým prochází každý jedinec během svého života a
v rámci něhož dochází k určitým změnám, a to především morfologickým a
fyziologickým, přičemž tyto změny u každého jedince postupují odlišným tempem a
nabývají různých kvalit1
. Rychlost stárnutí je závislá na mnoha faktorech, a to jak
biologických, tak psychických či sociálních. Je proto vhodné připomenout i to, že stáří
jako takové je velmi subjektivní kategorií, s čímž je spojená i velká individuální
variabilita mezi jednotlivými osobami. V praxi tak bude důležité vzít v úvahu odlišná
pojetí či kategorie stáří.
Prvním z těchto pojetí je tzv. stáří kalendářní (či také chronologické nebo matriční),
jehož počátek je dán dnem narození, a které odpovídá počtu let, jichž se konkrétní
osoba dožila. Kalendářní stáří bývá obvykle členěno do tří skupin, a to na seniory mladé
(od 60 do 74 let), seniory staré (od 75 do 85 let) a seniory velmi staré (více než 85 let) .
Dále můžeme definovat stáří sociologické, které je odvislé od sociálních rolí, jimiž
člověk během svého života prochází. Tradičně je život jedince členěn na tzv. věk
předproduktivní (do 14 let věku), věk produktivní (od 15 do 59, příp. 64 let) a věk
postproduktivní (od 60, příp. od 65 let). Se sociálním stářím tedy bude spojen právě
věk postproduktivní, v němž osoba ukončuje svoji účast na pracovním procesu, odchází
do důchodu a v důsledku toho přestává být ekonomicky činnou.
Třetí kategorií je tzv. stáří biologické, které je spojené s určitými tělesnými
změnami lidského organismu a konkrétně jde o „objektivní stav fyzického vývoje či
degenerace "A
'. Typicky se může jednat o snížení výkonu, omezení pohybu a mnohé
další změny.5
Vymezení biologického věku však není snadné a v praxi může
způsobovat problémy.
1
DIMITROVÁ, Michaela. Demografické souvislosti stárnutí. Naše společnost. 2007, roč. 5, č. 1, s. 24.
2
Tamtéž, s. 24.
3
Tamtéž, s. 24.
* SIM&ž^lrHAMILTON, lan. Psychologie stárnutí. 1. vydání. Praha: Portál, 1999, s. 22.
4
STUART-HAMILTON, lan. Psychologie stárnutí. 1. vydání. Praha: Portál, 1999, s. 22.
5
VENGLÁŘOVÁ, Martina. Senioři. Vyšlo jako příloha časopisu Policista. 2007, roč. 13, č. 6, s. 1.
8
Podobně jako stáří biologické lze vymezit i poslední kategorii - tzv. stáří
psychologické. To je vázáno na určité změny v oblasti psychiky člověka, přičemž časté
jsou například změny paměti či intelektu, zhoršená adaptace, atd.6
Celkově pak
v důsledku procesu stárnutí dochází ke zpomalení psychické aktivity.7
Nejjednodušším se po vymezení těchto kategorií stáří bude jevit použití hlediska
kalendářního věku, které může být snadno využito jako objektivní kritérium, na základě
něhož můžeme posoudit, zda osoba seniorem je či není. Současně je však nutné
konstatovat, že pro přesnější posouzení se neobejdeme bez návaznosti na další výše
zmíněné kategorie stáři. Ačkoli totiž mohou být určité osoby z hlediska kalendářního
věku stejně staré, kvůli ostatním hlediskům mohou působit velmi odlišně. Právě
podřazení do kategorie starých osob na základě skutečnosti, že již osoba dosáhla
určitého kalendářního věku, může být vlastně problematické, neboť „jedinci ve své
biologické, sociální, psychologické a ekonomické různosti" jsou tak zařazeni do
jednotné kategorie, která právě tuto diferenciaci nerespektuje a nezohledňuje, a tím
může být implikován „určitý stereotypní vzorec recepce"9
. Navzdory tomu je však
zpravidla vymezována obecná kategorie seniorů a i pro účely této diplomové práce se
bez vymezení tohoto pojmu neobejdeme.
O seniorovi obecně hovoříme jako o osobě, která již dosáhla určité věkové hranice
a v té souvislosti ji můžeme označit jako osobu vyššího věku, případně jednoduše jako
člověka starého. Lze konstatovat, že „ označení starý člověk se zakládá především na
společenské konvenci, která má různé, ale převážně ekonomické důvody"10
, přičemž
„současná společnost považuje za starého toho jedince, kterému vzhledem ke
kalendářnímu věku vznikl nárok na starobní důchod"11
. Věková hranice není zcela
jasně dána a všeobecný konsenzus neexistuje. Obvykle se však hraniční věk pohybuje
12
v rozmezí 60 až 65 let . Vzhledem k prodlužování naděje na dožití lze do budoucna
očekávat i posun této hranice. Pro účely této diplomové práce však budeme nadále za
seniora považovat osobu starší 60 let, přičemž tato věková hranice byla zvolena
především kvůli plánované komparaci se slovenskou právní úpravou.
6
VENGLÁŘOVÁ, Martina. Senioři. Vyšlo jako příloha časopisu Policista. 2007, roč. 13, č. 6, s. 1.
7
VYKOPALOVÁ, Hana. Sociálně patologické jevy v současné společnosti. 1. vydání. Olomouc: Univerzita
Palackého, 2001, s. 51.
8
RABUŠIC, Ladislav a kol. Česká společnost stárne. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 143.
9
Tamtéž, s. 143.
1 0
HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 1. vydání. Praha: Panorama, 1990, s. 21.
" Tamtéž, s. 21.
1 2
RABUŠIC, Ladislav a kol. Česká společnost stárne. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 143.
9
1.1.1 Demografické změny ve společnosti
Kromě individuálního stárnutí, jakožto procesu týkajícího se konkrétního jedince, však
můžeme vymezit i tzv. stárnutí demografické, které se týká stárnutí celých lidských
populací1 3
. Demografickým stárnutím rozumíme nárůst procentuálního zastoupení
seniorů ve společnosti1 4
, přičemž mezi příčiny demografického stárnutí patří především
zlepšování úmrtnostních poměrů, díky němuž dochází k prodlužování délky života, a
současné snižování porodnosti a plodnosti1 5
.
Stárnutí populace se projevuje v podstatě ve všech moderních společnostech.
Z celosvětového hlediska uveďme alespoň data poskytnutá Odborem O S N pro
ekonomické a sociální otázky - Sekce pro populaci, z nichž plyne, že v roce 1950
tvořily osoby starší 60 let přibližně 8 % světové populace, v roce 2013 se jednalo již o
12 % a do roku 2050 se předpokládá rychlý nárůst, který by měl dosáhnout až 21 % 1 6
(blíže viz příloha č. 1).
Z dat Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD - Organisation far
Economic Co-operation and Development), která zachycují procentuální zastoupení
osob starších 65 let v jednotlivých členských zemích je například patrné, že nej vyšší
nárůst počtu seniorů zaznamenalo v posledních letech Japonsko. Osoby starší 65 let
tvořily v Japonsku v roce 1955 celkem 5,32 % populace, avšak v roce 2013 se již
17
jednalo celkem o 25,06 % japonské populace (blíže viz příloha č. 2). I z hlediska
souhrnných údajů ohledně Evropské unie (příp. Evropských společenství) je patrné, že
počet seniorů narůstá - v roce 1950 tvořily osoby starší 65 let celkem 8,86 % obyvatel
Evropské unie, v roce 2012 se již jednalo o 18,02 % .
I demografický vývoj české společnosti o stárnutí populace vypovídá. Jak je patrné
z dat Českého statistického úřadu o věkové struktuře obyvatelstva České republiky,
tvořili obyvatelé starší 60 let v roce 1945 přibližně 12,2 % obyvatelstva, dle posledních
dostupných údajů z roku 2013 se k 31. prosinci 2013 již jednalo o 24,3 % obyvatel1 9
.
Procentuální zastoupení seniorů v české společnosti se tak během necelých 70 let téměř
1 3
DIMITROVÁ, Michaela. Demografické souvislosti stárnutí. Naše společnost. 2007, roč. 5, č. 1, s. 25.
1 4
LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2. vydání. Praha: Grada, 2006, s. 210.
1 5
DIMITROVÁ, Michaela. Demografické souvislosti stárnutí. Naše společnost. 2007, roč. 5, č. 1, s. 25.
16
World Population Ageing 2013 [online]. New York: United Nations, Department of Economic and Social
Affairs, Population Division, 2013, s. 11 [cit. 21. 1. 2015].
1 7
Elderly Population. OECD Data [online]. Organization for Economic Co-operation and Development, ©
2015 [cit. 21. 1.2015].
1 8
Tamtéž.
1 9
Věková struktura k 31. 12. 2013 Česká republika. Český statistický úřad [online]. Český statistický úřad [cit.
21.1.2015].
10
zdvojnásobilo. Podrobnější informace ohledně demografického vývoje v České
republice naleznete v příloze č. 3.
V důsledku tohoto vývoje se tak problematika stáří stává velmi důležitým tématem,
které je potřeba řešit, a nejen česká společnost na něj musí adekvátně reagovat.
1.2 Postavení seniorů ve společnosti
Vnímání seniorů ve společnosti prodělalo v historii značný vývoj a liší se i napříč
jednotlivými kulturami. V některých společnostech se stáří těšilo vysokému respektu,
neboť bylo spojováno se značnou životní moudrostí, v jiných kulturách bylo vnímáno
jako nechtěné a bylo například zvykem, že se staří lidé museli přestěhovat mimo
mladou společnost a o samotě svůj život dožít2 0
. Stáří však vždy bylo chápáno jako
zvláštní životní etapa, sniž je spojeno specifické postavení starých osob a vůbec
zacházení se seniory.
Vnímání seniorů ve společnosti je do značné míry závislé na určitých
společenských trendech či sociálních změnách. Celkové postavení seniorů ve
společnosti se mění například i v souvislosti se změnami v rámci struktury rodiny.
V minulosti bylo typické, že spolu v jedné domácnosti žilo hned několik generací, nešlo
tedy jen o rodiče s jejich dětmi, ale i o prarodiče, případně i další příbuzné. V poslední
době se však tento model postupně vytrácí a mnohem častější jsou tzv. nukleární
21
rodiny , kde domácnost tvoří pouze rodiče se svými dětmi a naopak prarodiče žijí
zvlášť.
Z hlediska nejen současné české společnosti dochází k narušení pozitivního
vnímání stáří. Často se můžeme setkat s názory, kdy je stáří vnímáno jako méněcenné,
senioři mohou být v důsledku potřeby zvláštní péče chápáni jako přítěž. Negativní
vnímání seniorů bývá dále spojeno s argumenty, že staří lidé už mají život za sebou, že
nemají žádné nároky či potřeby takové důležitosti jako mají mladší lidé a díky tomu, že
již nejsou ekonomicky aktivní, stávají se nadbytečnou zátěží pro celou společnost.
Právě z takového vnímání obvykle pramení mnohé mezigenerační problémy a celkově
se v současné společnosti hovoří i o nárůstu agresivity, což může mít negativní dopad
právě i na seniory.
Demografické změny v oblasti stárnutí populace si žádají stále větší pozornost a je
nutné celkově dbát o posílení pozice seniorů ve společnosti, které bude zároveň
2 0
RABUŠIC, Ladislav a kol. Česká společnost stárne. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 142.
2 1
KŔENKOVÁ, Romana. Právní postavení seniorů v České republice. INSOMA [online]. 2008, s. 7 [cit. 21.1.
2015].
11
směřovat i k posílení respektu ke stáří. Vzhledem k tomu, že se jedná o problém
celosvětový, projevují se v této oblasti i snahy na mezinárodní úrovni. Vůbec prvním
dokumentem v této oblasti byl Vídeňský mezinárodní akční plán stárnutí schválený
Valným shromážděním O S N v roce 1982. V reakci na posílení lidských práv starších
osob pak v roce 1991 následovalo vydání Zásad O S N pro seniory, které byly přijaty
Valným shromážděním OSN. Tyto zásady vymezily 5 základních oblastí (nezávislost,
zařazení do společnosti, péče, seberealizace, důstojnost2 2
), v rámci nichž shrnují
základní principy, které by měly vlády jednotlivých států včlenit do národních
programů reagujících na problematiku stárnutí populace. Následovaly mnohé další
dokumenty na úrovni O S N (především Madridský mezinárodní akční plán pro
problematiku stárnutí z roku 2002), Světové zdravotnické organizace či Evropské unie.
Například i samotná Listina základních práv Evropské unie 2007/C 303/01 ze dne 14.
prosince 2007, ve znění pozdějších předpisů, v čl. 25 deklaruje, že „Unie uznává a
respektuje práva starších osob na to, aby vedly důstojný a nezávislý život a podílely se
na společenském a kulturním životě ".
I na vnitrostátní úrovni jsou pravidelně vytvářeny národní akční plány stárnutí v
České republice se momentálně jedná o Národní akční plán podporující pozitivní
stárnutí pro období let 2013 až 2017. Tento plán vymezuje celkem 7 oblastí (zajištění a
ochrana lidských práv starších osob, celoživotní učení, zaměstnávání starších
pracovníků a seniorů, dobrovolnictví a mezigenerační spolupráce, kvalitní prostředí pro
život seniorů, zdravé stárnutí, péče o nejkřehčí seniory s omezenou soběstačností2 3
),
v rámci nichž má dojít ke koordinované činnosti při navrhování a provádění potřebných
opatření.
2 2
Zásady OSN pro seniory. Veřejný ochránce práv [online]. O Kancelář Veřejného ochránce práv [cit. 21.1.
2015].
2 3
Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017. Ministerstvo práce a
sociálních věcí [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 21. 1. 2015],
12
2 Senioři v roli obětí trestných činů
Kriminalita páchaná na seniorech byla v minulosti do značné míry opomíjena, nyní je
však této problematice věnována stále větší pozornost, která je zajisté žádoucí. Je také
nutné si uvědomit, že trestná činnost páchaná na seniorech má svá specifika, která musí
být v praxi náležitě zohledňována. K jejich identifikaci využijeme jednak poznatky
kriminológie, ale především i viktimologie, která sehrává důležitou úlohu - přispívá
totiž „nejen k objasňování trestné činnosti a poznávání kriminality jako takové, ale
důsledné poznání problematiky obětí trestné činnosti v co nejširším společenském
kontextu je neodmyslitelnou součástí procesu snižování výskytu kriminálních jevů ve
společnosti. "24
Nyní si proto vymezíme základní pojmy a z hlediska viktimologie
charakterizujeme seniory jako zvláštní skupinu obětí trestných činů.
2.1 Senioři z hlediska viktimologie
„Proces, vjehož rámci se z potenciální oběti stává oběť reálná"25
nazýváme
viktimizací, přičemž „viktimizace začíná, ale zpravidla nekončí vlastním útokem na
oběť. "26
V prvé řadě proto rozlišujeme viktimizaci primární, kterou rozumíme újmu, jež
byla způsobena kriminálním chováním pachatele, a to v bezprostřední souvislosti s
trestným činem.2 7
V důsledku ní může docházet k újmě fyzické, emocionální či
finanční. Jako sekundární viktimizaci pak označujeme „veškeré vedlejší negativní
důsledky spáchaného trestného činu, které nastaly až po jeho ukončení"28
. Typicky
k nim může docházet při nevhodném postupu orgánů činných v trestním řízení vůči
oběti trestného činu. Jako poslední pak zvláště vyčleňujeme viktimizaci terciární, která
označuje „stav, kdy jedinec není s to se přiměřeně vyrovnat s traumatickou zkušeností,
90
přestože z objektivního hlediska došlo k nápravě a odškodnění" . Právě senioři jsou
terciární viktimizací zvláště ohroženi především vzhledem ke zhoršené adaptabilitě.
2 4
MAREŠOVÁ, Alena. Analýza kriminality v roce 2009 a v předchozím dvacetiletém období. 1. vydání. Praha:
Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2010, s. 18.
2 5
VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA, Josef a kol. Základy kriminológie a trestní politiky. 2. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2012, s. 174.
2 6
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,
2004, s. 116.
2 7
VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA, Josef a kol. Základy kriminológie a trestní politiky. 2. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2012, s. 174.
2 8
Tamtéž, s. 174 - 175.
2 9
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,
2004, s. 117.
13
V rámci procesu viktimizace působí „ všechny roviny deliktu: vztah pachatele a
oběti, chování oběti a míru viktimnosti" . Viktimností pak rozumíme „stupeň
pravděpodobného rizika, že se jednotlivec nebo určitá sociální skupina stane obětí
trestného činu"31
, přičemž z poznatků viktimologie plyne, že senioři tvoří skupinu osob,
u nichž je patrná větší míra viktimnosti. Typickými příčinami jsou především zhoršený
fyzický či psychický stav, k němuž zákonitě v rámci procesu stárnutí dochází. K tomu
proto můžeme blíže konstatovat, že senioři „ve špatném zdravotním a funkčním stavu
jsou relativně snadnou obětí trestné činnosti, a to úměrně své osamělosti a společenské
nevšímavosti" . V rámci celkového útlumu psychické aktivity pak dochází ke změnám
paměti, k dalším kognitivním změnám ve stáří patří celkové zhoršení smyslového
vnímání a klesá i schopnost rychle řešit problémy pod časovým stresem . Celkově se
staří lidé nedokážou tolik adaptovat a rychle reagovat na změny probíhající kolem
nich3 4
. V nemalé míře v rámci procesu viktimizace působí i to, že mnozí senioři žijí
osaměle, v důsledku omezení svých možností se však u mnoha jedinců projevuje i
určitá závislost na ostatních. Senioři jsou také často snadno ovladatelní, především kvůli
své důvěřivosti.3 5
Významným faktorem bývá i stereotypní způsob chování seniorů3 6
,
který v mnoha ohledech může pachatelům usnadnit spáchání trestného činu.
Míra viktimnosti bude samozřejmě u seniorů značně variabilní - jinak tomu bude u
seniora zdravého bez výraznějšího omezení a jinak u tělesně či duševně nemocného
seniora. V důsledku změn, k nimž ve stáří dochází, však i přesto můžeme obecně
shrnout, že senioři jsou značně ohroženou skupinou a uvádí se, že „z hlediska násilí se
tato věková skupina stává dokonce více rizikovou než ženy s dětmi "31
.
2.2 Faktory ovlivňující kriminalitu páchanou na seniorech
Kromě již výše vymezených příčin, kvůli nimž se senioři stávají snadnější obětí trestné
činnosti, mají na míru kriminality páchané na seniorech vliv i další faktory, které
nespočívají v konkrétním jedinci, ale jde o faktory působící obecně ve společnosti.
3 0
VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA, Josef a kol. Základy kriminológie a trestní politiky. 2. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2012, s. 174.
3 1
Tamtéž, s. 173.
3 2
MÚHLPACHR, Pavel; BARGEL, Miroslav. Senioři z pohledu sociální pedagogiky. 1. vydání. Brno: Institut
mezioborových studií Brno, 2011, s. 100.
3 3
LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2. vydání. Praha: Grada, 2006, s. 204.
3 4
VYKOPALOVÁ, Hana. Sociálně patologické jevy v současné společnosti. 1. vydání. Olomouc: Univerzita
Palackého, 2001, s. 51.
3 5
Násilí páchané na seniorech. Policie České republiky [online]. Policie ČR, O 2015 [cit. 20. 2. 2015],
3 6
MÚHLPACHR, Pavel; BARGEL, Miroslav. Senioři z pohledu sociální pedagogiky. 1. vydání. Brno: Institut
mezioborových studií Brno, 2011, s. 100.
3 7
VESELÝ, Milan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. 1. vydání. České Budějovice: Jihočeská univerzita,
2011, s. 51.
14
Takovým faktorem může být například generační intolerance, negativní předsudky
spojené se stářím a vůbec negativní postoje či nálady vůči starým osobám.3 8
Ohledně
míry kriminality páchané na seniorech se významně projevuje i skutečnost, že „se
někteří senioři stejně jako mladší invalidní osoby, stávají oběťmi v počátečních fázích
vývoje agresora - agrese často směřuje nejprve proti neživým objektům, pak proti
zvířatům, slabším jedincům - dětem, seniorům, invalidním osobám - a teprve pak proti
dospělým zdatným osobám. "39
Z praxe však dále plyne, že trestná činnost páchaná na
seniorech se stále více „stává organizovanou a zvyšuje se i agresivita pachatelů "40
.
2.2.1 Prevence kriminality páchané na seniorech
Dalším významným činitelem, který ovlivňuje kriminalitu páchanou na seniorech je i
prevence, v důsledku které má docházet k „eliminaci sociálně patologických jevů a
snižování motivů a příležitostí k páchání trestných činů"41
. Preventivně tak v prvé řadě
působí již samotná právní úprava regulující nežádoucí chování a zákon č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád") v § 1
přímo hovoří o tom, že i trestní řízení musí působit k předcházení a zamezování trestné
činnosti. Nyní se však konkrétně zaměříme na prevenci viktimologickou, jejímž
42
„ účelem je předcházet trestné činnosti za aktivní participace potenciálních obětí" .
Viktimologická prevence se uskutečňuje v několika stupních. Prvním z nich je
primární viktimologická prevence, spočívající v základní osvětě, která obecně informuje
osoby o tom, jak se mají chovat, aby úspěšně předcházely trestné činnosti.4 3
Konkrétně
se může jednat o rozličné vzdělávací akce, o informace, které poskytují různé subjekty
(např. Policie ČR, Bílý kruh bezpečí, Život 90), či o mediální kampaně informující o
metodách prevence. Dalším stupněm je viktimologická prevence sekundární, která se
přímo zaměřuje na osoby, u nichž existuje zvýšené riziko, že na nich bude spáchán
trestný čin (např. kvůli charakteru povolání, častějšímu kontaktu s okrajovými
skupinami obyvatel či rizikovým prostředím apod.). Posledním stupněm je pak terciární
3 8
SMOLÍK, Josef; KAJANOVÁ, Alena. Prevence kriminality páchané na seniorech pohledem studujících
Univerzity třetího věku. Prevence úrazů, otrav a násilí. 2012, roč. 8, č. 1, s. 57.
3 9
MÚHLPACHR, Pavel; BARGEL, Miroslav. Senioři z pohledu sociální pedagogiky. 1. vydání. Brno: Institut
mezioborových studií Brno, 2011, s. 98 - 99.
4 0
KŔÍHA, Josef; PINČ, Benedikt. Bezpečný život seniorů. 1. vydání. České Budějovice: Vysoká škola
evropských a regionálních studií, 2011, s. 3.
4 1
Tamtéž, s. 4.
4 2
ŠTEFUNKOVÁ, Michaela a kol. Základy prevence kriminality pro pedagogické pracovníky [online]. Praha:
Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze,
2012, s.23 [cit. 20. 2. 2015].
4 3
Tamtéž, s. 23.
15
viktimologická prevence, která poskytuje pomoc osobám, jež se v minulosti obětí
trestné činnosti staly, a snaží se snížit riziko opakování viktimizace.4 4
Z hlediska seniorů jako obětí trestných činů shrňme, že právě primární
viktimologická prevence bude sehrávat podstatnou roli a šíření potřebných informací
mezi seniory bude velmi významné. Ukázku, jak mohou vypadat preventivní
doporučení určená přímo pro seniory, naleznete v příloze č. 4.
2.3 Stav kriminality páchané na seniorech
Při poznávání a ovlivňování kriminality páchané na seniorech sehrávají významnou roli
statistiky, které jsou v této oblasti vypracovávány. Než ale přistoupíme ke konkrétním
údajům, považuji za důležité vysvětlit pojem latentní kriminalita.
2.3.1 Latentní kriminalita
Latentní kriminalitou rozumíme tzv. kriminalitu skrytou, tedy takovou, která není
registrována příslušnými orgány4 5
. Oběti, na nichž byla tato kriminalita spáchána se
z různých důvodů rozhodnou tuto skutečnost neoznámit, v důsledku čehož může dojít
ke zkreslení dostupných statistických údajů. Obecně můžeme konstatovat, že „míru
latentní kriminality ovlivňuje zejména intenzita formální a neformální kontroly,
tolerance poškozených, úroveň právního vědomí občanů, ale i obtížnost odhalování"46
'.
Jedním ze specifických rysů kriminality páchané na seniorech je právě i skutečnost,
že se zde předpokládá značná latence, která může mít mnoho příčin - např. strach
z pachatele, blízký vztah k pachateli, obava ze sociálního vyloučení nebo odsouzení
okolím, nedůvěra v policii či další orgány, neochota komunikovat s policií, snaha
vyhnout se zbytečné námaze či starostem s oznámením činu, nevědomost ohledně
možností, jak se bránit, zdravotní nebo psychické problémy a mnohé další4 7
.
Obzvláště vysoká míra latence se předpokládá u domácího násilí či obecně u
trestných činů, jichž se na oběti dopouští některá z jí blízkých osob (typicky někdo
z blízkých příbuzných). Vtákových situacích jsou oběti ovlivňovány právě silnou
citovou vazbou k pachateli, v důsledku níž se budou ohlášení trestné činnosti vyhýbat.
4 4
ŠTEFUNKOVÁ, Michaela a kol. Základy prevence kriminality pro pedagogické pracovníky [online]. Praha:
Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze,
2012, s.23 [cit. 20. 2. 2015].
4 5
VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA, Josef a kol. Základy kriminológie a trestní politiky. 2. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2012, s. 133.
4 6
SVATOŠ, Roman. Kriminológie. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 27.
4 7
SMOLÍK, Josef; KAJANOVÁ, Alena. Prevence kriminality páchané na seniorech pohledem studujících
Univerzity třetího věku. Prevence úrazů, otrav a násilí. 2012, roč. 8, č. 1, s. 58.
4 8
ČECH, Ondřej a kol. Domácí násilí z pohledu pracovníků v oblasti sociálních služeb. 1. vydání. České
Budějovice: Theia, 2011, s. 7.
16
Můžeme tedy shrnout, že skutečný obraz kriminality se nám v praxi získat
nepodaří, a je tedy nutné brát ohled i na skutečnost, že údaje zaznamenané v oficiálních
statistikách nikdy nebudou zcela přesně vypovídající. Vhodným doplněním však mohou
být kriminologické výzkumy, které se zaměřují na zjišťování míry latence.
2.3.2 Shrnutí dostupných statistických údajů
Pro ilustraci si nyní shrňme údaje vycházející z oficiálních policejních statistik, které se
týkají obětí trestné činnosti. Tyto údaje jsem získala z dokumentů dostupných na
webových stránkách Institutu pro kriminológii a sociální prevenci4 9
a pro účely této
diplomové práce jsem je dále zpracovala.
Z hlediska dlouhodobějšího vývoje počtu obětí trestných činů se mi podařilo
vyhledat příslušné údaje od roku 1999 až do roku 2013 (s výjimkou roku 2001), z nichž
jsem následně vytvořila souhrnné grafy, které naleznete v příloze č. 5. V rámci tohoto
patnáctiletého období nelze pozorovat nějakou pravidelnou tendenci ve vývoji počtu
obětí, neboť tento počet poměrně kolísá. Celkový počet obětí se však průměrně
pohybuje okolo 41 300 osob, počet obětí-seniorů v průměru činí asi 5 300 osob. Ačkoli
celkový počet seniorů ve společnosti rok od roku narůstá, má od roku 2009 počet
trestných činů páchaných na seniorech klesající tendenci (blíže viz příloha č. 6),
přičemž jednou z příčin tohoto poklesu může být skutečnost, že k 1. 1. 2010 nabyl
účinnosti zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„trestní zákoník"). Přesto však musíme stále brát v úvahu možnou latenci a
neopomenout to, že oficiální statistiky nikdy nebudou zcela odpovídat realitě, základní
nástin stavu kriminality nám však poskytnout mohou.
Z posledních dostupných údajů za rok 2013 ohledně věkové struktury obětí trestné
činnosti, které jsem zpracovala v příloze č. 7, je patrné, že nejvíce trestné činnosti je
pácháno na osobách ve věku od 18 do 30 let. Přibližně 36,7 % z celkového počtu obětí
totiž náleželo do této věkové skupiny. Osoby starší 60 let pak tvořily 13,77 %
z celkového počtu obětí. Konkrétně se tak v roce 2013 obětí trestné činnosti stalo
celkem 5 631 seniorů, přičemž 58,6 % tvořily ženy. V téměř 79 % případů byl spáchán
trestný čin krádeže, přibližně v 8 % případů šlo o loupež a třetím nejčastějším činem,
k němuž došlo v téměř 5 % případů, bylo úmyslné ublížení na zdraví5 0
. Obecně tak
4 9
viz Publikace: Edice IKSP. Institut pro kriminológii a sociální prevenci [online]. Dostupné z:
http://www.ok.cz/iksp/publikace.html
5 0
MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2013 [online]. Praha: Institut pro kriminológii
a sociální prevenci, 2014, s. 70 - 73 [cit. 20. 2. 2015].
17
můžeme shrnout, že senioři jsou ohroženi zejména různými formami majetkové trestné
činnosti. Podrobnější údaje o spáchaných trestných činech naleznete v příloze č. 8.
2.4 Dotazníkové šetření mezi seniory
Abych diplomovou práci doplnila o konkrétní poznatky z praxe získané přímo od
seniorů a mohla tak ilustrovat problematiku páchání trestné činnosti na seniorech na
konkrétním vzorku osob, provedla jsem dotazníkové šetření mezi posluchači Univerzity
třetího věku Masarykovy univerzity v Brně. Provedený výzkum si kladl za cíl
zmapovat, jaké zkušenosti senioři s trestnou činností mají a jak na trestnou činnost
páchanou na seniorech sami pohlížejí. Sběr dat probíhal ve dnech 5. a 12. prosince 2014
a řádně vyplněných dotazníků j sem nakonec získala celkem 143.
Dotazník, který naleznete v příloze č. 9, byl strukturován do 3 částí. V první části
byli respondenti seznámeni s účelem dotazníku a byly jim sděleny základní pokyny pro
jeho vyplnění. Druhá část byla tvořena celkem 15 otázkami. První dvě otázky sloužily
k rozdělení respondentů dle jejich zkušeností s trestnou činností. Následovalo celkem
osm otázek, které zodpovídali pouze ti senioři, kteří se buď sami stali obětí trestné
činnosti, nebo ti, kteří ve svém okolí znají někoho, na kom byla v seniorském věku
trestná činnost spáchána. Tyto otázky zjišťovaly bližší informace o daných trestných
činech, včetně možné latence kriminality páchané na starších osobách. Posledních pět
otázek se týkalo obav seniorů z trestné činnosti, prevence, viktimogenních faktorů,
závažnosti trestné činnosti páchané na starších osobách a názorů na její možnou
regulaci. Třetí část dotazníku zjišťovala osobní údaje o respondentech.
Konkrétní výsledky výzkumu získané prostřednictvím dotazníkového šetření budou
popsány v následujících oddílech, a to včetně bližší charakteristiky respondentů, kteří se
šetření zúčastnili. Pro účely této diplomové práce byly výsledky dotazníkového šetření
také zpracovány do přehledných grafů, které naleznete v příloze č. 10.
2.4.1 Charakteristika respondentů
Pro vybranou skupinu respondentů je specifické, že v ní převažují ženy. Celkově bylo
mezi respondenty 88 % žen (126 osob) a 12 % mužů (17 osob), což je způsobeno
především tím, že ženy tvoří i převážnou část posluchačů Univerzity třetího věku, neboť
jsou v této oblasti podstatně aktivnější. Obecně se také ženy dožívají vyššího věku než
muži, což je dalším významným faktorem, který zde působí.
Z hlediska věkového složení respondentů byl výzkumný vzorek z 20 % tvořen
osobami ve věku od 60 do 64 let (28 osob), ze 40 % osobami ve věku od 65 do 69 let
18
(57 osob), z 29 % osobami ve věku od 70 do 74 let (42 osob), z 9 % osobami ve věku
od 75 do 79 let (13 osob) a zbylá 2 % byly osoby ve věku od 80 do 84 let (3 osoby).
Respondenti mají minimálně středoškolské vzdělání, které je jednou z podmínek
pro přijetí na Univerzitu třetího věku. Středoškolské vzdělání bez maturity měla 4 %
respondentů (6 osob), středoškolské vzdělání s maturitou mělo 63 % respondentů (90
osob) a vysokoškolské vzdělání mělo celkem 33 % respondentů (47 osob).
Vzhledem k tomu, že Univerzita třetího věku Masarykovy univerzity sídlí v Brně,
žije zde i většina respondentů, a to celých 77 % (110 osob). Tomu pak samozřejmě
odpovídá i počet trestných činů, k nimž došlo v Brně. Celkem 52 % respondentů (74
osob) uvedlo, že bydlí společně se svým partnerem či partnerkou, 33 % (48 osob) žije
samo a zbylých 15 % respondentů (21 osob) sdílí bydlení s více osobami.
Pro mnou oslovené respondenty je dále typické, že se z velké části jedná o seniory
v dobré fyzické i psychické kondici - konkrétně 86 % respondentů (123 osob) uvedlo,
že se považuje za zdravého seniora bez výraznějšího znevýhodnění. Jen malá část
z dotázaných respondentů považuje sama sebe za určitým způsobem znevýhodněné.
Příslušné grafy shrnující údaje o respondentech naleznete v 1. části přílohy č. 10.
2.4.2 Zkušenosti respondentů s trestnou činností
Prostřednictvím provedeného dotazníkového šetření bylo zjištěno, že celkem 23 %
respondentů (33 osob) zná ve svém okolí osobu, která se v seniorském věku stala obětí
trestného činu, 13 % respondentů (18 osob) zná hned několik takových osob, naopak
64 % respondentů (92 osob), žádnou takovou osobu ve svém okolí nezná (viz graf č. 7).
Dále z výzkumu vyplynulo, že 18 % respondentů (26 osob) se v seniorském věku
stalo obětí trestné činnosti, 2 % respondentů (3 osoby) se stala obětí trestné činnosti
dokonce několikrát, zbylých 80 % respondentů (114 osob) se v seniorském věku zatím
obětí trestné činnosti nestalo (viz graf č. 8). Z toho by tedy vyplývalo, že každý pátý
respondent se již v seniorském věku stal obětí trestné činnosti.
Otázky č. 3 až 10 následně zodpovídali pouze ti respondenti, kteří u předchozích
otázek uvedli, že znají někoho, kdo se v seniorském věku stal obětí trestné činnosti, a
tedy zodpovídali tyto otázky dle zkušeností této osoby, a dále také ti respondenti, kteří
se sami obětí již stali - v tom případě zodpovídali tyto otázky pouze dle vlastních
zkušeností. V následujících odstavcích budou nejdříve shrnuty veškeré zkušenosti
respondentů s trestnou činností a následně bude zvlášť uvedena část shrnující pouze
zkušenosti těch respondentů, kteří se sami stali obětí trestné činnosti.
19
Obecné zkušenosti respondentů s trestnou činností
Konkrétně bylo zjištěno, že se v 35 případech jednalo o krádež, ve 14 případech o
podvod, v i l případech o loupež, v 10 případech o ublížení na zdraví, ve 3 případech o
domácí násilí, ve 2 případech o vydírání a v jednom případě šlo o jiný trestný čin (viz
graf č. 9). I zde se tak potvrdilo, že trestný čin krádeže je nej častější.
Dále jsem se respondentů tázala, zda byla předmětná trestná činnost oznámena
policii. K tomu 59 % respondentů (35 osob) uvedlo, že všechny trestné činy byly
ohlášeny, 12 % respondentů (7 osob) uvedlo, že byly policii oznámeny pouze některé
trestné činy, 20 % respondentů (12 osob) uvedlo, že předmětná trestná činnost nebyla
vůbec ohlášena, zbylých 9 % respondentů tuto otázku nezodpovědělo (viz graf č. 10).
Poté mne zajímalo, jaké důvody vedou respondenty k neohlášení trestného činu.
Nejčastěji bylo jako důvod uváděno, že jde o zbytečnou námahu či starosti, dalším
důvodem byla nedůvěra v policii či další orgány a strach z pachatele (viz graf č.ll).
Z výzkumu dále vyplynulo, že v 9 případech byla pachatelem žena, ve 25 případech
byl pachatelem muž a v 17 případech se trestné činnosti dopustila skupina osob (viz graf
č. 12). Ve 45 případech byly pachatelem zcela cizí osoby, v 6 případech šlo o osoby,
které oběť znala ze svého okolí, ve 2 případech byl pachatelem člen rodiny či příbuzný
oběti (viz graf č. 13). Ve 43 případech došlo k trestné činnosti v Brně, ve 13 případech
došlo k trestné činnosti mimo Brno (viz graf č. 14).
Poté jsem se respondentů ptala, zda příslušná zkušenost s trestnou činností ovlivnila
jejich život. Celkem 5 % respondentů (3 osoby) odpovědělo, že určitě ne, 12 %
respondentů (7 osob) odpovědělo, že spíše ne, 42 % respondentů (25 osob) odpovědělo,
že spíše ano a 27 % respondentů (16 osob) odpovědělo, že určitě ano (viz graf č. 15).
V dotazníku byla dále uvedena otevřená otázka, v rámci které měli respondenti
popsat okolnosti trestného činu, který byl na nich nebo na osobě jim známé spáchán a
který oni sami považují za nej závažnější. Tato otázka posloužila pro posouzení toho,
jakou představu respondenti o trestné činnosti mají. Dle těchto odpovědí tak bylo
případně možné vyřadit dotazníky, z nichž bylo patrné, že by předmětné jednání, které
respondent popsal, nebylo možné kvalifikovat jako trestný čin dle trestního zákoníku.
Osobní zkušenosti respondentů s trestnou činností
Nyní shrnu odpovědi seniorů, kteří se sami stali obětí trestné činnosti. Celkem jich bylo
29, z toho 3 se stali obětí trestné činností vícekrát (viz graf č. 16).
20
Ve 20 případech se jednalo o krádež, v 7 případech o podvod, v 5 případech o
loupež, ve 2 případech o vydírání a ve 2 případech o ublížení na zdraví (viz graf č. 17).
Současně tento zúžený okruh respondentů uvedl, že v 7 případech nebyla předmětná
trestná činnost ohlášena, ve 3 případech respondenti uvedli, že byly ohlášeny pouze
některé trestné činy a v 19 případech, což odpovídá 66 %, byla trestná činnost řádně
ohlášena policii (viz graf č. 18).
Dále bylo zjištěno, že ve 4 případech, byla pachatelem žena, ve 12 případech muž,
v 9 případech skupina osob a 5 respondentů na otázku neodpovědělo (viz graf č. 19).
V 25 případech byla pachatelem zcela cizí osoba, ve 3 případech šlo o osobu známou
z okolí oběti, 3 respondenti tuto otázku nezodpověděli (viz graf č. 20). K trestné činnosti
došlo v 25 případech v Brně, ve 4 případech mimo Brno (viz graf č. 21).
Osoby, které se staly obětí trestné činnosti, dále v porovnání s ostatními častěji
uváděli, že tato zkušenost ovlivnila jejich život (viz graf č. 22) a celých 66 % těchto
respondentů (19 osob) na otázku, zda se obávají, že by se mohli znovu stát obětí
trestného činu, odpovědělo, že spíše ano (viz graf č. 23). Velká část těchto respondentů
dále uvedla, že se snaží předcházet tomu, aby se stali obětí trestné činnosti - celkem 12
osob zvolilo odpověď spíše ano, 15 osob zvolilo odpověď určitě ano, 1 osoba zvolila
odpověď spíše ne a 1 osoba tuto otázku nezodpověděla (viz graf č. 24).
2.4.3 Kriminalita páchaná na starších osobách očima samotných seniorů
Poslední část dotazníku zodpovídali opět všichni dotázaní respondenti a příslušné grafy
naleznete v příloze č. 10, a to ve 4. části.
Respondentům byla nejdříve položena otázka, zda se obávají, že by se mohli stát
(případně znovu stát) obětí trestného činu. Celkem 3 % respondentů (4 osoby) se toho
určitě neobávají, 41 % respondentů (58 osob) se spíše neobává, 47 % respondentů (68
osob) se spíše obává a 6 % respondentů (9 osob) se určitě obává možnosti stát se obětí
trestného činu (viz graf č. 25). Zajímavé je například srovnání odpovědí respondentů,
kteří žijí v Brně s mimobrněnskými respondenty (viz graf č. 28). Jak ukazují výsledky,
není mezi obavami těchto osob patrný větší rozdíl - obavy jsou tedy mezi nimi
podobné. Naopak však můžeme pozorovat zřejmý rozdíl v těchto obavách mezi seniory,
kteří považují sami sebe za znevýhodněné a mezi ostatními seniory. Cekem 60 %
znevýhodněných seniorů uvedlo, že se spíše obávají, že se stanou obětí trestného činu,
naopak ostatní senioři ve 46 % případů uvedli, že se spíše obávají a v 7 % uvedli, že se
určitě obávají toho, že se stanou obětí trestné činnosti (viz grafč. 29).
21
Dále byli respondenti dotazováni, jak jsou na tom s prevencí trestné činnosti - tedy
zda se snaží předcházet tomu, aby se stali obětí trestné činnosti. Celkem 9 %
respondentů (13 osob) zvolilo odpověď spíše ne, 47 % respondentů (67 osob)
odpovědělo, že spíše ano a 41 % respondentů (59 osob) sdělilo, že se tomu určitě snaží
předcházet (viz graf č. 30). Z hlediska srovnání odpovědí rozčleněných dle pohlaví
respondentů je například patrné, že ženy jsou v této oblasti aktivnější, celých 44 %
respondentek totiž zvolilo odpověď určitě ano, u mužů to bylo pouze 18 % respondentů
(viz graf č. 31).
Další otázka se snažila zjistit, jaké faktory považují sami senioři za rozhodující pro
jejich viktimizaci. Dle výsledků výzkumu považují sami senioři za hlavní důvod fyzické
znevýhodnění, jako další důvody postupně následují důvěřivost seniorů, neúcta
pachatele ke stáří, psychické znevýhodnění seniorů a na závěr nedostatečná prevence
seniorů (viz graf č. 33).
Respondenti měli dále zhodnotit, zda se podle nich jedná o závažnější trestný čin
v případě, že si pachatel za svou oběť záměrně vybere seniora. Převážná část
respondentů se domnívá, že v takovém případě jde o závažnější trestný čin - konkrétně
26 % respondentů (37 osob) zvolilo odpověď spíše ano, 66 % respondentů (92 osob)
vybralo odpověď určitě ano. Pouze 1 osoba zvolila odpověď určitě ne, 6 osob vybralo
odpověď spíše ne (viz graf č. 34). Pokud opět srovnáme odpovědi rozdělené dle pohlaví
respondentů, je patrné, že ženy v 66 % případů volily odpověď určitě ano, u mužů to
bylo v 53 % případů (viz graf č. 35).
Poslední otázka zjišťovala, zda se respondenti domnívají, že by zpřísnění trestní
sazby u trestných činů, jichž se pachatel záměrně dopustí na osobě seniorského věku,
mohlo vést ke snížení celkového počtu trestných činů páchaných na seniorech.
Odpověď určitě ne zvolilo 1 % respondentů (2 osoby), odpověď spíše ne 21 %
respondentů (30 osob), odpověď spíše ano 24 % respondentů (34 osob) a 48 %
respondentů (68 osob) zvolilo odpověď určitě ano (viz graf č. 37).
22
3 Trestné činy páchané na seniorech
V důsledku výše vymezených specifik kriminality páchané na seniorech můžeme
konstatovat, že u některých trestných činů budou senioři jako oběti vystupovat častěji,
což vyplývá i z dostupných statistických údajů. V následující kapitole proto s ohledem
na seniory-oběti velmi stručně vymezím trestné činy krádeže, loupeže, ublížení na
zdraví, podvodu a porušování domovní svobody, které pro ilustraci doplním o případy
z praxe. Mimo to budou zmíněny i dvě specifické oblasti kriminality - špatné zacházení
se seniory a tzv. kybernetická kriminalita.
3.1 Krádež
Jak bylo uvedeno již výše, tvoří více než tři čtvrtiny z celkového počtu trestných činů
spáchaných na seniorech právě krádeže. Z hlediska systematiky trestního zákoníku je
trestný čin krádeže zařazen do skupiny trestných činů proti majetku a je blíže vymezen
v ustanovení § 205.
Mezi nej častější typy krádeží páchaných na seniorech konkrétně patří „kapesní
krádeže, krádeže vloupáním do bytů, rodinných domků, sklepů, rekreačních objektů a
krádeže vloupáním do zaparkovaných vozidel"51
. Při tomto typu majetkové trestné
činnosti pachatelé jednak využívají momentální nepozornosti obětí, často se však
objevují i promyšlené praktiky pachatelů - ti například působí ve skupinách, kdy jedna
osoba odvede pozornost seniora, druhá osoba pak provede krádež.
Příklad z praxe
Jako příklad uveďme organizovanou činnost, v rámci níž byly skupinou osob na
seniorech cíleně a opakovaně prováděny trestné činy krádeže. Pachatelé se pod různými
záminkami snažili dostat do bytu seniorů - např. jedna z pachatelek poprosila o sklenici
vody, v dalším případě žádala o list papíru na napsání vzkazu, případně nabídla své
oběti pomoc s nákupem. Jakmile se senior vzdálil od vstupních dveří, vnikl do bytu
další pachatel, který byt prohlédl a odcizil nalezené peníze a cenné předměty.
3.2 Loupež
Trestný čin loupeže je vymezen v ustanovení § 173 trestního zákoníku. Zařazen je do
skupiny trestných činů proti svobodě, čímž je zdůrazňován „zásah do osobní svobody
5 1
VENGLÁŘOVÁ, Martina. Senioři. Vyšlo jako příloha časopisu Policista. 2007, roč. 13, č. 6, s. 1.
5 2
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. listopadu 2007, sp. zn. 11 Tcu 122/2007.
23
ve smyslu svobody rozhodování v majetkové sféře" . Oproti krádeži se loupež
vyznačuje tím, že jednání směřující ke zmocnění se cizí věci obsahuje násilí nebo
pohrůžku bezprostředního násilí, které jsou cíleny na určitou osobu a její vůli. K tomu
uveďme, že „ani výjimečně malá intenzita násilí není důvodem pro posouzení skutku
pachatele jako jiného trestného činu než trestného činu loupeže "54
. Jak dále z judikatury
plyne, není pro posouzení jednání jako trestného činu loupeže „nezbytnou podmínkou,
aby poškozený skutečně kladl odpor, např. když šije vědom fyzické převahy útočníka a z
obavy před dalším násilím odpor raději vůbec neprojevuje a plně se podrobuje vůli
pachatele "55
. Současně také není rozhodující hodnota zcizeného předmětu.
Příklad z praxe 5 6
Pachatel přistoupil zezadu k osmdesátileté ženě, která nesla nákupní tašku, a tuto tašku
jí vytrhl z ruky takovou silou, že poškozená upadla na zem, v důsledku čehož utrpěla
zranění, které j i citelně omezilo v obvyklém způsobu života po delší dobu. Za toto
jednání byl pachatel uznán vinným trestným činem loupeže a byl odsouzen k trestu
odnětí svobody v trvání pěti a půl roku. Pachatel v tomto případě podal dovolání, neboť
nesouhlasil s kvalifikací jeho jednání jako trestného činu loupeže a žádal, aby byl uznán
vinným pouze za trestný čin krádeže. Nejvyšší soud proto v této souvislosti ve svém
rozhodnutí vymezil důvody, kvůli nimž je nutné trvat na původním rozhodnutí. Uvedl,
že v tomto případě „násilí obviněného nesměřovalo pouze proti nákupní tašce, kterou
poškozená pevně držela v ruce a jíž se chtěl zmocnit, ale také vůči její osobě, proti které
vynaložil fyzickou sílu, aby se zmíněné věci zmocnil"51
. Poškozená neměla vůli tašku
vydat, naopak j i pevně držela a obviněný byl tak nucen použít násilí, aby tašku
poškozené vytrhl, a proto se nemohlo jednat o prosté odejmutí věci. Současně není pro
kvalifikaci tohoto činu důležité, že „se obviněný věci zmocnil jednorázovým aktem
(vytržením), na který napadená osoba nereagovala aktivním jednáním "58
.
3.3 Ublížení na zdraví
Pro označení této podkapitoly byl záměrně vybrán obecný pojem ublížení na zdraví,
pod který můžeme zahrnout hned několik trestných činů vymezených trestním
zákoníkem. Policejní statistiky tak jednak vyčleňují kategorii úmyslné ublížení na
5 3
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. Zvláštní část (§ 140 - 421). 2. ^dání. Praha: C. H. Beck,
2012, s. 1728.
5 4
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. listopadu 2003, sp. zn. 5 Tdo 927/2003.
5 5
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. února 2008, sp. zn. 6 Tdo 196/2008.
5 6
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. května 2004, sp. zn. 6 Tdo 457/2004.
5 7
Tamtéž.
5 8
Tamtéž.
24
zdraví, do které jsou započítávány trestné činy těžkého ublížení na zdraví (§ 145),
ublížení na zdraví (§ 146) a ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky (§ 146a). Dále
pak policejní statistiky zvlášť vymezují kategorii ublížení na zdraví z nedbalosti, kam
řadí trestné činy těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147), ublížení na zdraví
z nedbalosti (§ 148) a usmrcení z nedbalosti (§ 143). Tyto trestné činy tvoří z hlediska
systematiky trestního zákoníku skupinu trestných činů proti zdraví, vyjma trestného
činu usmrcení z nedbalosti, který je zařazen do trestných činů proti životu. Pro úplnost
ještě doplňme, že ublížení na zdraví z nedbalosti, které nenaplní kvalifikační znaky
některé z příslušných skutkových podstat trestného činu, bude možné posuzovat jako
přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o
přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
K ublížení na zdraví z nedbalosti může často docházet v souvislosti s dopravními
nehodami, přičemž této skutečnosti je blíže věnován oddíl 4.2.2 této práce.
Příklad z praxe 5 9
Pachatel v tomto případě po vzájemné slovní rozepři srazil poškozeného ze schodů. Ten
následně utrpěl závažná poranění (mimo jiné zlomeniny dvou obratlů a zhmoždění krční
míchy) a v důsledku zdravotních komplikací následně v nemocnici zemřel. Pachatel byl
uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví a odsouzen k trestu odnětí svobody na
3 roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let. Současně byl nad ním uložen
dohled probačního úředníka. V dovolání, které pachatel proti rozhodnutí podal, namítal,
že nebylo v jeho případě dáno zavinění ve vztahu k těžšímu následku (ke smrti
poškozeného). K tomu soud jako rozhodující hodnotil skutečnost, že pachatel a
poškozený žili ve stejném domě téměř 30 let a obviněný si tudíž „musel být vědom
toho, že zdravotní stav poškozeného s ohledem jak na jeho chorobu, jíž trpěl od mládí,
ale i věk může průběhový děj zkomplikovat "60
.
3.4 Podvod
Trestný čin podvodu nalezneme v § 209 trestního zákoníku, z hlediska systematiky je
pak zařazen do trestných činů proti majetku, přičemž „ochrana majetkových práv se
poskytuje bez ohledu na druh a formu vlastnictví" . V praxi se často objevují případy,
kdy se pachatelé vydávají např. za sociální pracovníky či zaměstnance energetických
5 9
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. května 2011, sp. zn. 8 Tdo 351/2011.
6 0
Tamtéž.
6 1
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. Zvláštní část (§ 140 - 421). 2. ^dání. Praha: C. H. Beck,
2012, s. 2051.
25
společností a pod falešnou záminkou se tak snaží ze svých obětí vylákat různé finanční
částky. Právě na seniory se pak mnozí z těchto pachatelů zaměřují, přičemž je nutné
zmínit i to, že tito pachatelé „často vystupují velmi seriózně a působí natolik
přesvědčivě, že lehce získají důvěru. "62
Příklad z praxe 6 3
Policie České republiky momentálně řeší případ neregistrovaného pobytového zařízení
pro seniory - Domova Petruška. Kriminalisté na základě oznámení zjistili, že ředitelka
zařízení zneužila věku a zdravotního stavu jedné ze seniorek. Po ubytování seniorky
v zařízení zorganizovala ředitelka její převoz do banky, kde seniorka pod ředitelčiným
dohledem zrušila svůj bankovní účet, na němž měla více než milion korun. Tyto peníze
pak byly převedeny na účet bývalého přítele ředitelky zařízení. Současně bylo zjištěno,
že na jeho účet přicházely výplaty důchodů některých klientů ubytovaných v zařízení a
kriminalisté prověřují i další podezřelé finanční převody, k nimž zde docházelo. Za
účelem získání finančních prostředků si dvojice pachatelů záměrně vybírala osamělé
seniory, kteří vlastnili nemovitosti, a těm pak nabízeli ubytování ve svém zařízení, čímž
si usnadňovali přístup k jejich finančním prostředkům. Tyto osoby byly zatím obviněny
ze spáchání trestného činu podvodu a hrozí jim až osmiletý trest odnětí svobody.
Mimo tyto skutečnosti ještě uveďme, že v tomto zařízení byla pracovníky
Kanceláře Veřejného ochránce práv provedena neohlášená kontrola, při které bylo
zjištěno „špatné zacházení s klienty, překračování pravomocí poskytovatele
ubytovacího zařízení a zasahování do základních práv člověka a jeho soukromí"64
, a
proto byl podán podnět příslušnému úřadu.
3.4.1 Předváděcí akce a podomní prodej
V návaznosti na trestný čin podvodu bych nyní chtěla blíže vymezit další problémovou
oblast, kterou jsou tzv. předváděcí akce. Tyto akce se do povědomí veřejnosti dostaly
především kvůli využívání nekalých obchodních praktik, které jsou cíleně zaměřeny na
seniory, jakožto zvlášť zranitelné spotřebitele, jimiž jsou především „vzhledem ke
svému věku a nízké schopnosti ubránit se protiprávnímu jednání prodávajících "65
.
6 2
KŘÍHA, Josef; PINC, Benedikt. Bezpečný život seniorů. 1. vydání. České Budějovice: Vysoká škola
evropských a regionálních studií, 2011, s. 2.
6 3
ROSSLEROVÁ, Jana. Neuvěřitelný případ podvádění seniorů. Policie České republiky [online]. Policie ČR,
O 2015, publikováno 28. 8. 2014 [cit. 13. 3. 2015].
6 4
Tamtéž.
6 5
FRÖHLICH, Jiří. Tisková zpráva ČOI: Pokuty pořadatelům předváděcích akcí přes 29 milionů. Česká
obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, O 2013, s.3 [cit. 15. 3. 2015],
26
Známejšou především případy, kdy prodejci zvali seniory na různé výlety, v rámci
nichž jim za určitý poplatek slibovali dopravu, občerstvení a často i věcné dary. Mnozí
senioři této možnosti využili, neboť to pro ně byla příležitost dostat se do společnosti,
místo příjemné akce však následovala prezentace předraženého zboží, které se prodejci
snažili seniorům vnutit. Mezi běžně využívané praktiky tak patřily například klamavé
informace o výhře či získání slevy a psychický nátlak, jemuž mnozí senioři podlehnou,
aby zkrátka měli od prodejců pokoj. Objevily se i případy, kdy prodejci drželi seniory
zavřené v místě konání akce, dokud se jim nepodařilo prodat dostatečné množství zboží
a v krajních případech docházelo i k fyzickým útokům.
Jednání prováděná v rámci předváděcích akcí je pak v některých případech možno
kvalifikovat jako trestný čin podvodu. Kromě toho by zde mohl v úvahu přicházet i
trestný čin poškozování spotřebitele vymezený v § 253 trestního zákoníku a případně i
některé další trestné činy. Obdobně je tomu i u tzv. podomního prodeje, v rámci kterého
prodejci často využívají podobné praktiky. Podomní prodej se proto obce snaží stále
častěji eliminovat prostřednictvím obecních vyhlášek, které jej výslovně zakazují.
V důsledku legislativních změn v této oblasti (blíže viz podkapitola 5.2) pomalu
dochází k omezování agresivních obchodních praktik, avšak tito prodejci stále
přicházejí s novými metodami, kterými se jim daří právní předpisy obcházet. Velmi
důležité proto je preventivní působení na samotné seniory. Pokud totiž budou mít
dostatečné informace o takových akcích, budou se moci na zde užívané praktiky
připravit a v lepším případě se těchto akcí zcela přestanou účastnit.
Příklad z praxe 6 6
Prodejce během předváděcí akce uvedl v omyl čtyři seniorky, kterým nabízel
kuchyňské roboty. Seniorkám tvrdil, že hodnota kuchyňského robotuje 65 000 Kč, ale
protože dotyčné dle jeho slov vyhrály slevu, prodá jim je za pouhých 35 000 Kč za kus.
Seniorky si od něj toto zboží pod tlakem zakoupily. U soudu se následně podařilo
prokázat, že pachatel zboží koupil na tržnici za cenu od 4 do 7 tisíc Kč. Svým jednáním
se tak obohatil v důsledku toho, že seniorky uvedl v omyl a způsobil tím škodu nikoli
nepatrnou, čímž naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, za který jej
začátkem dubna 2014 uznal Okresní soud v Opavě vinným a uložil mu trest odnětí
svobody v délce jednoho roku s podmínečným odkladem na zkušební dobu v délce 20
měsíců.
6 6
ČÁNOVÁ, Andrea a kol. Soud potrestal dealera, který prodal důchodkyním předražené spotřebiče. Český
rozhlas [online]. Český rozhlas, © 1997-2015, publikováno 16. 4. 2014 [cit. 15. 3. 215].
27
3.5 Porušování domovní svobody
Trestný čin porušování domovní svobody je zakotven v § 178 trestního zákoníku a dle
svého objektu je řazen do skupiny trestných činů proti svobodě. Dopustí se jej osoba,
která neoprávněně vnikne do obydlí jiného, případně tam neoprávněně setrvá. Dle
judikatury se neoprávněným vniknutím rozumí i případ, kdy osoba sice vstoupí do
obydlí se souhlasem toho, kdo zde bydlí, „avšak tohoto souhlasu dosáhne lstí založenou
na nepravdivém tvrzení o své totožnosti, popřípadě o důvodech či účelu svého vstupu do
bytu"67
. V této souvislosti se Nej vyšší soud také zabýval tím, co je možné považovat za
překonání překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí do obydlí, neboť toto překonání
je zákonným znakem, jehož naplnění umožňuje použití přísnější trestní sazby.
Vzhledem k tomu, že překonání překážky může být provedeno i nenásilně, konstatoval
Nejvyšší soud, že za takové překonání lze považovat i situaci, kdy pachatel dosáhne
„ toho, že jej osoba bydlící v bytě na základě jeho lstivého jednání vpustí do bytu tak, že
mu otevře dveře, které se jinak nedají zvenčí volně otevřít (např. odemkne uzamčené
dveře) " 6 8
. V praxi bude trestný čin porušování domovní svobody typicky konán i
v souvislosti s dalšími trestnými činy - především trestnými činy krádeže či podvodu.
Příklad z praxe
Pachatel se dopustil jednak trestného činu podvodu a dále i trestného činu porušování
domovní svobody, a to tím, že v osmi případech oslovil starší osoby, před kterými se
vydával za bývalého spolužáka jejich dětí, který organizuje společné setkání bývalých
spolužáků. Tím dosáhl toho, že jej senioři pozvali do svého bytu, kde se mu následně
podařilo z nich vylákat různé peněžní částky, které od nich požadoval pod falešnou
záminkou úhrady nákladů potřebných na zorganizování setkání. Současně se
v některých případech dopustil i trestného činu krádeže, kdy využil momentální
nepozornosti seniorů a odcizil jim další finanční hotovost.
3.6 Spatné zacházení se seniory
Spatným zacházením se seniory rozumíme „zneužívání či týrání ve jýzickě,
psychologické, materiální, sociální a sexuální oblasti způsobující újmu starším
občanům "69
. Dotýkat se bude především těch seniorů, kteří jsou v důsledku svého věku
a zdravotního stavu odkázáni na pomoc jiné osoby. V tomto ohledu pak bude nutné za
6 7
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. října 2007, sp. zn. 7 Tdo 1147/2007.
6 8
Tamtéž.
6 9
TOŠNEROVÁ, Tamara. Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině: průvodce pro zdravotníky a
profesionální pečovatele. 2. vydání. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, 2002, s. 34.
28
špatné zacházení považovat především „ úmyslné neuspokojování nezbytných základních
potřeb seniora nebo takové úmyslné jednání, které má za cíl starší osobě fyzicky nebo
10
psychicky ublížit" .
Dle prostředí, v němž ke špatnému zacházení se seniory dochází, rozlišujeme dvě
různé podoby. V první z nich půjde o případy, kdy se špatné zacházení uskutečňuje
v institucionální péči, v níž se mnozí senioři na sklonu života ocitnou, a to ze strany
zaměstnanců příslušných zařízení. Mezi nej častější příčiny takového jednání patří
71
nedostatečná kvalifikace personálu, ale i tzv. syndrom vyhoření . Z hlediska trestných
činů, ke kterým může v důsledku zanedbávání péče a případného násilí docházet, se
bude typicky jednat o trestný čin týrání svěřené osoby (§ 198) a v souvislosti s tím i
trestný čin neoznámení trestného činu (§ 368) a některé další, jako např. různé formy
ublížení na zdraví. V rámci druhé podoby se pak špatné zacházení děje v domácím
prostředí, jedná se tedy o tzv. domácí násilí, které bude nyní vymezeno blíže.
3.6.1 Domácí násilí
Domácím násilím rozumíme „všechny projevy fyzického, sexuálního a psychického
72
násilí páchaného mezi jednotlivými členy rodiny" , přičemž k jeho charakteristickým
rysům patří opakování, dlouhodobost a skrytost tohoto chování směřujícího k ovládání
jiné osoby7 3
. Domácí násilí zasahující seniory se může vyskytovat jednak mezi partnery,
avšak obecně převažují případy mezigeneračního domácího násilí7 4
, kterého se na
seniorech často dopouštějí jejich vlastní děti, s nimiž senioři sdílejí společnou
domácnost. Právě specifický vztah pachatele a oběti je v těchto případech určující,
neboť „pro staré lidi je velmi těžké veřejně přiznat, že jsou obětí násilí ze strany svých
75
nejbližších" . Obecně pak u domácího násilí platí, že „oběti týrání často nejsou
schopny o zlém zacházení pachatele - ať už z obavy před jeho mstou nebo z prostého
studu či iracionálního pocitu vlastní viny - hovořit otevřeně, natož pak vyhledat pomoc
u k tomu povolaných orgánů či institucí"76
.
7 0
TOŠNEROVÁ, Tamara. Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině: průvodce pro zdravotníky a
profesionální pečovatele. 2. vydání. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, 2002, s. 38.
1
MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vydání. Praha: Grada, 2011, s. 277.
7 2
VYKOPALOVÁ, Hana. Násilí na seniorech: sborník příspěvků z pracovního semináře. 1. vydání. Olomouc:
Univerzita Palackého, 2002, s. 15.
7 3
Tamtéž, s. 15.
7 4
Domácí násilí. Život 90 pro seniory ajejich blízké [online]. Život 90, O 2008-2009 [cit. 12. 3. 2015].
7 5
ČECH, Ondřej a kol. Domácí násilí z pohledu pracovníků v oblasti sociálních služeb. 1. vydání. České
Budějovice: Theia, 2011, s. 24.^
7 6
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. září 2013, sp. zn. 3 Tdo 868/2013.
29
K domácímu násilí na seniorech v praxi dochází buď v důsledku vyvrcholení vztahů
mezi rodiči a dětmi, které jsou dlouhodobě negativní, neboje domácí násilí reakcí na
onemocnění seniora, kvůli němuž je senior odkázán na pomoc jiné osoby7 7
. Častejšou i
případy spojené s alkoholismem či drogovou závislostí pachatele. Typická pak bývá
postupná eskalace násilí - „ týrání seniorů obvykle začíná ztrátou respektu, pokračuje
slovním vyhrožováním a zanedbáváním základní péče. Postupně je senior izolován,
zamykán, aby nemohl komunikovat s okolím a případně se svěřit se svými problémy.
Často dokonce nedostává léky, které potřebuje, je mu odpíráno jídlo a pití. Výjimkou
není ani psychické vydírání, zneužívání peněz či majetku a mnohdy i jýzickě
napadání. "
Z hlediska trestných činů, k nimž může takovým jednáním dojít, patři především
trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199), v souvislosti s domácím
násilím se však dále často jedná i o trestný čin těžkého ublížení na zdraví (§ 145),
ublížení na zdraví (§ 146), omezování osobní svobody (§ 171), útisku (§ 177),
nebezpečného vyhrožování (§ 353) a v krajních případech i zabití (§ 141) či vraždy (§
140) a o některé další trestné činy.
Příklad z praxe 7 9
Pachatel bydlel v rodinném domě se svou matkou, strýcem a tetou, kterou v době od
poloviny roku 2010 do června 2011 opakovaně týral, a to jak psychicky, tak i fyzicky.
Týrání spočívalo vtom, že svoji tetu „nutil k tomu, aby mu chodila kupovat cigarety a
alkohol, což musela často platit ze svého důchodu, pokud mu cigarety neobstarala, nutil ji
sbírat cigaretové nedopalky, vulgárně jí nadával, vyhrožoval jí, že ji zabije, a fyzicky jí
80
ubližoval tak, že měla téměř neustále podlitiny v obličeji" . Následovaly další závažnější
útoky, po jednom z nich utrpěla poškozená velmi závažná poranění, pachatel ji navíc po
útoku zanechal zcela bez pomoci. Poškozenou následně našli policisté, žena však na
následky zranění v nemocnici o měsíc později zemřela. Pachateli byl za trestný čin těžkého
ublížení na zdraví a trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí uložen souhrnný
trest odnětí svobody v trvání deseti let.
7 7
ČECH, Ondřej a kol. Domácí násilí z pohledu pracovníků v oblasti sociálních služeb. 1. vydání. České
Budějovice: Theia, 2011, s. 25.
7 8
Tamtéž, s. 25.
7 9
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. září 2013, sp. zn. 3 Tdo 868/2013.
8 0
Tamtéž.
30
3.7 Kybernetická kriminalita
Kybernetická či také počítačová kriminalitu, kterou můžeme obecně definovat jako
„ trestná jednání, jejichž společným jmenovatelem je, že v nich vystupuje počítač, a to
81
buď jako předmět útoku nebo jako nástroj pachatele" , se v současné době rozvíjí
velmi rychlým tempem. Se zdokonalováním dostupné techniky se zdokonalují i
praktiky pachatelů počítačové kriminality.
Trestní zákoník momentálně vymezuje 3 trestné činy přímo související
s počítačovými systémy - neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči
informací (§ 230), opatření a prechovaní přístupového zařízení a hesla k počítačovému
systému a jiných takových dat (§ 231) a poškození záznamu v počítačovém systému a
na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti (§ 232), které jsou
z hlediska systematiky trestního zákoníku zařazeny do skupiny trestných činů proti
majetku. Mimo tyto trestné činy však přichází v úvahu i postih dalších forem počítačové
kriminality dle jiných ustanovení trestního zákoníku. Typicky se pak může jednat o
podvod (§ 209), neoprávněné užívání cizí věci (§ 207), porušení autorského práva, práv
souvisejících s právem autorským a práv k databázi (§ 270), neoprávněné nakládání
s osobními údaji (§180), poškozování cizích práv (§ 181) a mnohé další trestné činy.
S nárůstem počítačové gramotnosti seniorů se i oni stále častěji stávají oběťmi
kybernetické kriminality. Faktorem, který může v praxi usnadnit páchání kybernetické
kriminality na seniorech je i skutečnost, že se senioři často „stávají odkladištěm starých
počítačů, které zadarmo dostanou od mladší generace " , přičemž však tyto počítače
obvykle z hlediska zabezpečení rozhodně nebudou dosahovat dostatečných kvalit.
Mezi nej častější podoby kybernetické kriminality, jejíž obětí se poměrně často
stávají i senioři jsou „nevyžádané e-mailové výzvy a inzeráty, nevyžádané charitativní
žádosti o peníze, ankety slibující odměny za vyplnění, internetové seznamky a on-line
známosti, instalace neověřených softwarů, falešné výzvy od autorit státní moci "83
.
Nezisková organizace Život 90 uvádí, že zhruba každý druhý senior využívá e-mail,
přičemž je ročně touto cestou okradeno nebo podvedeno velké množství seniorů a tento
počet dále narůstá8 4
. V této oblasti se však také předpokládá vysoká latence kriminality.
8 1
VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA, Josef a kol. Základy kriminológie a trestní politiky. 2. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2012, s. 603.
8 2
Šmejdi míří na internet: seniory ohrožují podvodnými nabídkami, ale i citovým vydíráním. Život 90 pro
seniory ajejich blízké [online]. Život 90, O 2008-2009 [cit. 20. 2. 2015].
8 3
Tamtéž.
8 4
Tamtéž.
31
4 Specifická právní úprava dopadající na seniory jako oběti
trestných činů
Zvýše uvedeného je zřejmé, že senioři tvoří specifickou skupinu společnosti, která
v mnoha ohledech vyžaduje speciální přístup. V následující kapitole proto vymezím
příslušná ustanovení českých trestněprávních předpisů, která do jisté míry na
specifičnost této skupiny reagují a posilují tak ochranu seniorů v roli obětí trestné
činnosti. Zmíněna budou i některá rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky,
z nichž je patrné, jakým způsobem soudy berou ohled na vyšší věk obětí.
4.1 Trestní zákoník
V prvé řadě je nutné zmínit trestní zákoník, který ve své obecné části mimo jiné
vymezuje i tzv. přitěžující okolnosti, které můžeme obecně označit za „právně
významné skutečnosti, které se po jejich zjištění a zhodnocení projeví především při
rozhodování soudu o druhu a výměře ukládaného trestu za spáchaný trestný čin"85
.
Soud k těmto okolnostem při posuzování konkrétního případu přihlíží, přičemž právě
tento postup má naplnit zásadu individualizace trestu, neboť jak druh, tak i výměra
trestu by měly zohledňovat specifické podmínky jednotlivých případů. Právě
individualizací trestní sankce má docházet k tomu, že bude uložen takový trest, který
„bude nejlépe způsobilý naplnit požadavky týkající se účelu trestu, a to především
z hlediska zájmu na účinné ochraně společnosti "86
.
Výčet přitěžujících okolností nalezneme v ustanovení § 42 trestního zákoníku a
v souvislosti s tématem této diplomové práce můžeme říci, že trestní zákoník do jisté
míry pamatuje na situace, kdy se obětí stane senior. Trestní zákoník totiž v ustanovení §
42 písm. h) jako přitěžující okolnost označuje i skutečnost, že pachatel „spáchal trestný
čin ke škodě dítěte, osoby blízké, těhotné, nemocné, zdravotně postižené, vysokého věku
nebo nemohoucí" a umožňuje tak soudu, aby s ohledem na osobu oběti reagoval
zohledněním této skutečnosti a případně i uložením přísnějšího trestu. Seniory bude dle
konkrétních poměrů oběti možno pravděpodobně podřadit hned do několika ze zde
vymezených kategorií - kromě osoby vysokého věku se bude moci jednat o osoby
nemocné, zdravotně postižené či nemohoucí. Důležité je však zmínit, že zákon nikde
8 5
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. Obecná část (§ 1 - 139). 2. vydání. Praha: C. H. Beck,
2012, s. 542.
8 6
JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 430.
32
nestanoví, co rozumí pojmem vysoký věk - bude tak záležet na konkrétním posouzení
daného případu soudem.
Obecně tedy bude možné, aby soud vysoký věk oběti zohlednil při posuzování
samotné společenské škodlivosti trestného činu (a tím tedy při posuzování tzv.
materiální stránky trestného činu). Jak například konstatoval Nejvyšší soud ČR
v jednom ze svých rozhodnutí, „není pochyb, že použité násilí na osobách staršího věku
87
zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost" (pozn.: v současném trestním
zákoníku byl původně užívaný pojem společenská nebezpečnost nahrazen pojmem
společenská škodlivost). Jiným způsobem však trestní zákoník na situaci, kdy se obětí
trestného činu stane senior, jakožto osoba, která již překročila určitou věkovou hranici,
výslovně nereaguje.
4.2 Judikatura českých soudů
V návaznosti na trestní zákoník bych dále chtěla zmínit i některá rozhodnutí českých
soudů. Judikatura sice není právně závazná, ale svůj význam nalézá při aplikaci práva,
neboť soudy při svém rozhodování postupují na základě předchozích rozhodnutí a
v souladu s tzv. ustálenou rozhodovací praxí. Od té se sice mohou odchýlit, ale pouze
o 88
pokud to odůvodňují podmínky konkrétního řešeného případu . Judikatura tak slouží
především k naplnění zásady legitimního očekávání, neboť obdobné případy mají být
posuzovány obdobně, a v neposlední řadě také ke sjednocení výkladu jednotlivých
právních ustanovení a tím i celé rozhodovací praxe soudů.
Ačkoli tedy judikatura není pramenem práva, lze na ní dobře ilustrovat, jak se
v praxi může projevovat zvláštní přístup k seniorům a jejich věku a jak tato skutečnost
může ovlivnit především druh a výši trestu.
4.2.1 Posouzení zvlášť nebezpečné recidívy
Nejvyšší soud se ve svém usnesení ze dne 23. dubna 2008, sp. zn. 6 Tdo 438/2008,
mimo jiné zabýval posuzováním zvlášť nebezpečné recidívy. Obviněný byl v tomto
případě uznán vinným za trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb.,
trestní zákon, ve znění zákona č. 52/2009 Sb. (dále jen „trestní zákon"), a to jako zvlášť
nebezpečný recidivista dle § 41 odst. 1 trestního zákona, neboť za použití násilí vytrhl
poškozené kabelku a způsobil jí tak určitou škodu, přičemž se tohoto jednání dopustil i
přesto, že krátce před tímto činem vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu
8 7
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. dubna 2008, sp. zn. 6 Tdo 438/2008.
8 8
JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 53.
33
byl uložen za obdobnou trestnou činnost. Podstatná je také skutečnost, že pro kriminální
jednání obviněného bylo typické, že si za své obětí záměrně vybíral osoby vyššího věku
a do jisté míry zneužíval jejich bezbrannost, přičemž opakovaně užíval stejný způsob
provedení (k osobě přistoupil zezadu, aby mohl využít momentu překvapení a následně
s užitím násilí odcizil své oběti vyhlédnutou věc).
Obviněný v tomto případě mimo jiné soudům vytýkal, že došlo k porušení zásady
zákazu dvojího přičítání vyjádřené v ustanovení § 31 odst. 3 trestního zákona (v
současné úpravě je tento zákaz zakotven v ustanovení § 39 odst. 4 trestního zákoníku).
K porušení mělo dle jeho názoru dojít z toho důvodu, že „okolnost, že poškozenou je
starší žena, měla být hodnocena v rámci stupně společenské nebezpečnosti skutku,
nikoli v rámci posouzení materiální stránky zvlášť nebezpečné recidívy "89
.
Soudy tedy v prvé řadě posuzovaly, zda byla naplněna materiální podmínka zvlášť
nebezpečné recidívy ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 trestního zákona, za kterou se
považuje skutečnost, že recidíva zvlášť závažného trestného činu, za níž již následoval
trest, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. V rámci
naplnění této podmínky pak soudy zohledňovaly nejen dobu, která uplynula od
posledního odsouzení, ale i další okolnosti - např. způsob provádění trestné činnosti,
výši způsobené škody, dřívější tresty, pohnutky a důvody recidívy, stupně
nebezpečnosti a závažnosti jednotlivých trestných činů a jejich následky, ale mimo to je
důležité i celkové posouzení osoby pachatele, včetně jeho chování ve výkonu trestu a
způsobu života mimo věznici9 0
. Nejvyšší soud v tomto případě dospěl k závěru, že
materiální podmínka zvlášť nebezpečné recidívy byla naplněna a to především kvůli
krátké době, která uplynula od posledního odsouzení, a dále také kvůli charakteru
trestné činnosti, „která je namířena proti bezbranným osobám staršího věku, kdy kromě
majetkové újmy lze v této souvislosti u poškozených poukázat na újmu psychické
povahy"91
. Z celkového posouzení proto vyplynulo, že je nutné na obviněného pohlížet
jako na zvlášť nebezpečného recidivistu.
Ke konkrétní námitce porušení zásady zákazu dvojího přičítání pak Nejvyšší soud
ČR judikoval, že „množství útoků vůči starším osobám (nikoliv starší osoba sama o
sobě) bylo kromě jiného okolností, které podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti jednání
obviněného pro společnost "92
. Je tomu tak z toho důvodu, že „při posuzování
8 9
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. dubna 2008, sp. zn. 6 Tdo 438/2008.
9 0
Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 13. května 2004, sp. zn. IV. ÚS 396/2003.
9 1
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. dubna 2008, sp. zn. 6 Tdo 438/2008.
9 2
Tamtéž.
34
materiální stránky zvlášť nebezpečné recidívy je třeba přihlížet k tomu, jakou intenzitou
bylyformální znaky naplněny "93
. V případě, že tedy soud posoudí, kolikrát se obviněný
svých útoků dopustil na starších osobách, není tato skutečnost v rozporu se zásadou
dvojího přičítání, neboť není zohledňována pouze samotná existence určitého znaku,
který v dané situaci působí jako přitěžující okolnost v rámci materiální stránky trestného
činu, avšak je zde posuzována právě intenzita naplnění takového znaku, která je v tomto
případě jedním z rozhodujících prvků pro posouzení, zda se v případě obviněného jedná
o zvlášť nebezpečného recidivistu.
Ačkoli byl tento případ posuzován dle starého trestního zákona, který byl
v mezidobí zrušen a nahrazen současným trestním zákoníkem, jehož úprava v této
oblasti se mírně liší, lze zajisté zde judikované závěry podobně aplikovat i na současnou
právní úpravu. V současnosti účinný trestní zákoník již přímo nehovoří o tzv. zvlášť
nebezpečné reci divě, ale dle ustanovení § 59 odst. 1 umožňuje mimořádné zvýšení
trestu odnětí svobody pachateli, který opakovaně spáchá zvlášť závažný zločin, ačkoli
již byl za jiný takový zločin potrestán, a to za podmínky, že „závažnost zvlášť
závažného zločinu je vzhledem k takové recidíve a ostatním okolnostem případu vysoká
nebo možnost nápravy pachatele je ztížena". I zde je proto možné konstatovat, že
„zásada vyjádřená v § 39 odst. 4 ovšem nebrání tomu, aby při ukládání trestu v rámci
zákonné trestní sazby bylo přihlédnuto k intenzitě, s jakou je v konkrétním případě
naplněn určitý zákonný znak trestného činu "94
.
Z hlediska osob vyššího věku v postavení obětí trestných činů bych ještě odkázala
na některé závěry Nejvyššího soudu ČR, které byly v souvislosti s tímto případem v
rozhodnutí uvedeny. Kromě již výše zmíněného zvýšení stupně nebezpečnosti činu pro
společnost v případě jeho spáchání na osobě vyššího věku, uvedl Nej vyšší soud ČR, že
„u osob důchodového věku znamená odcizení i menší částky velmi citelný zásah do
jejich osobního života. Nevyčíslitelné následky jeho jednání zůstávají také na psychice
poškozených. "95
V návaznosti na toto tvrzení proto konstatoval, že pouze samotná výše
způsobené škody nemůže být „směrodatným ukazatelem stupně společenského
nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost"®6
. Z rozhodnutí je tak patrné, že
9 3
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. dubna 2008, sp. zn. 6 Tdo 438/2008.
9 4
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. Obecná část (§ 1 - 139). 2. vydání. Praha: C. H. Beck,
2012, s. 528.
9 5
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. dubna 2008, sp. zn. 6 Tdo 438/2008.
9 6
Tamtéž.
35
soud k obětem vyššího věku přistupuje se zvláštním ohledem, přičemž bere v potaz
specifika, která jsou s vyšším věkem spojená, a na základě nich trestný čin posuzuje.
4.2.2 Nedbalostní trestný čin v dopravě
Ve svém usnesení sp. zn. 6 Tdo 1049/2008 ze dne 24. září 2008 se Nej vyšší soud ČR
zabýval případem, kdy řidič osobního automobilu způsobil z nedbalosti těžké ublížení
na zdraví osoby vysokého věku, která mu vstoupila do vozovky. Jednání řidiče bylo
kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 trestního zákona.
Na svou obhajobu obviněný řidič uvedl, že neporušil žádnou právní povinnost, a
proto nemůže být odpovědný za následek, k němuž v tomto případě došlo. Současně se
hájil tím, že nepřekročil maximální povolenou rychlost a dále také tím, že chodkyně
nehodu spoluzavinila, neboť se na vozovce pohybovala způsobem, který byl v rozporu
se zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Z těchto důvodů obviněný řidič
namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení daného skutku a
navrhoval, aby jej Nej vyšší soud v plném rozsahu zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud po svém posouzení daného případu přisvědčil kvalifikaci trestného
činu dle § 224 odst. 1 trestního zákona, přičemž zdůraznil, že „skutečnost, že silniční
komunikaci zjištěným způsobem přecházela zjevně osoba vysokého věku, měla vést
obviněného - řidiče motorového vozidla - ke zvýšené opatrnosti a přizpůsobit této
okolnosti způsob jízdy, zejména včas snížit rychlost automobilu, což by umožnilo kolizi s
poškozenou zabránit" . Současně Nejvyšší soud uvedl, že „řidič motorového vozidla
se nemůže spoléhat na to, že chodec vysokého věku se bude chovat v silničním provozu s
potřebnou opatrností i orientací a že bude přiměřeně reagovat na dopravní situaci" .
Jak je tedy zvýše uvedeného rozhodnutí patrné, může se skutečnost, že se jedná o
osobu vyššího věku projevit i u nedbalostní ch trestných činů. V podstatě je zde vyjádřen
názor, který nabádá k určité prevenci - u osoby vysokého věku je zvýšená
pravděpodobnost, že se v takové situaci nemusí chovat zcela standardně - měla by se
proto projevit vyšší opatrnost ze strany ostatních osob, a pokud tato opatrnost projevena
nebude, je možné z toho vyvozovat trestněprávní důsledky.
9 7
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. září 2008, sp. zn. 6 Tdo 1049/2008.
9 8
Tamtéž.
36
4.3 Zákon o obětech trestných činů
Poměrně novou záležitostí v českém právním řádu je zákon č. 45/2013 Sb., o obětech
trestných činů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o obětech trestných činů"), který nabyl účinnosti dne 1. srpna 2013. Zákon o
obětech trestných činů zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a snaží se o to,
aby bylo k oběti trestného činu ze strany státu přistupováno se zvláštní péčí.
Předmět úpravy tohoto zákona je v ustanovení § 1 rozdělován do tři oblastí - v prvé
řadě zákon upravuje práva obětí trestných činů, dále podmínky poskytování peněžité
pomoci těmto obětem a v neposlední řadě i vztahy mezi státem a těmi subjekty, které
poskytují obětem trestných činů určité služby. Zákon o obětech trestných činů tak má
konkrétně dosáhnout „zlepšení postavení obětí trestných činů mimo trestní řízení,
zajištění toho, aby s nimi bylo ze strany orgánů činných v trestním řízení zacházeno
citlivě a aby byla respektována jejich důstojnost, předcházení druhotné újmě a zlepšení
postavení poškozeného a jeho zmocněnce v trestním řízení"99
. Současně považuji za
vhodné upozornit na skutečnost, že „ oběti trestných činů mnohdy neoznámí trestný čin i
proto, že se bojí necitlivého zacházení ze strany policie "10
°. Mimo jiné by tak měl zákon
o obětech trestných činů dopomoci i k omezení latence kriminality, která je právě u
kriminality páchané na seniorech značně problematická.
Vzhledem k poměrně krátké době účinnosti zákona o obětech trestných činů, není
možné zatím hodnotit, do jaké míry se podařilo pozici obětí trestných činů v praxi
skutečně posílit. Domnívám se však, že přijetí tohoto zákona je krokem vpřed, neboť
speciální přístup k obětem trestných činů může napomoci jak přímo těmto obětem, tak i
samotnému průběhu trestního řízení, pro které bude vhodná spolupráce s obětí trestného
činu založená na určitých v zákoně prosazovaných principech velmi přínosná. Proto si
nyní tento zákon blíže vymezíme, a to především s ohledem na seniory.
4.3.1 Oběť trestného činu
Obětí se dle § 2 odst. 2 zákona o obětech trestných činů „rozumífyzická osoba, které
bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo
nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil". K tomu je
třeba uvést, že ve smyslu tohoto zákona se trestným činem rozumí i čin jinak trestný.
Pro doplnění lze dále zmínit, že pojem oběť byl do českého právního řádu původně
GŘIVNA, Tomáš a kol. Zákon o obětech trestných činů: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s.21.
1
Tamtéž, s.21.
37
zaveden zákonem č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné
činnosti a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 204/2006 Sb., který alespoň
částečně zohledňoval oběti trestných činů jako subjekty zvláštní péče ze strany státu.
Z výše uvedené zákonné definice oběti tedy plyne, že jí ve smyslu zákona o obětech
trestných činů může být pouze osoba fyzická. V této souvislosti se proto nabízí možnost
srovnání s pojmem poškozený, který je užíván trestním řádem a označuje subjekt
trestního řízení, který má určitá procesní práva1 0 1
. Poškozeným totiž může být dle § 43
odst. 1 trestního řádu jak osoba fyzická, tak i osoba právnická, které bylo trestným
činem ublíženo na zdraví, nebo jí byla způsobena majetková škoda či nemajetková
újma, a dále také osoba, na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil. V tomto
smyslu tedy bude pojem poškozený oproti pojmu oběť širší. N a druhou stranu však
zákon o obětech trestných činů pojem oběť oproti pojmu poškozený rozšiřuje v t o m
smyslu, že pod něj kromě tzv. obětí přímých (tedy obětí spadajících pod definici § 2
odst. 2 zákona o obětech trestných činů) řadí také oběti nepřímé, kterými se dle § 2 odst.
3 zákona o obětech trestných činů rozumí příbuzný v pokolení přímém, sourozenec,
osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner nebo druh, jsou-li osobou
blízkou, avšak jen za situace, kdy byla trestným činem způsobena smrt oběti přímé.
Lze tedy shrnout, že pokud se hovoří „ o oběti, zdůrazňuje se fakt, že v důsledku
trestného činu (činu jinak trestného) vznikla fyzické osobě újma, a proto by trestným
činem postižená osoba měla mít taková práva, která zajistí, že s ní bude zacházeno
s ohledem na způsobenou újmu, ze strany státu jí bude nabídnuta a popřípadě
poskytnuta určitá péče, a alespoň v některých případech jí bude újma
1 09
kompenzována" . V praxi se budou práva garantovaná trestním řádem samozřejmě
s právy garantovanými v rámci zákona o obětech trestných činů prolínat, neboť osobě,
na níž byl spáchán trestný čin, budou v určité míře náležet jak práva poškozeného, tak i
práva oběti. V souvislosti s tím je vhodné připomenout i zásadu nezávislosti postavení
oběti na trestním řízení, která je vyjádřena v ustanovení § 3 odst. 1 zákona o obětech
trestných činů, neboť „postavení oběti se nemůže odvozovat od skutečnosti, zda se
pachatele podařilo zjistit, dopadnout nebo odsoudit" .
Pro úplnost je dále nutné uvést, že ustanovení § 3 odst. 1 zákona o obětech
trestných činů zakotvuje i zásadu presumpce postavení oběti, neboť „každou osobu,
1 0 1
GŘIVNA, Tomáš a kol. Zákon o obětech trestných činů: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 13.
1 0 2
Tamtéž, s. 13.
1 0 3
JELÍNEK, Jiří a kol. Zákon o obětech trestných činů: komentář s judikaturou. 1. vydání. Praha: Leges,
2013, s. 42.
38
která se cítí být obětí spáchaného trestného činu, je třeba považovat za oběť, nevyjde-li
najevo opak nebo nejde-li zcela zjevně o zneužití postavení oběti podle tohoto zákona ".
4.3.2 Zvlášť zranitelná oběť trestného činu
V ustanovení § 2 odst. 4 vymezuje zákon o obětech trestných činů pojem zvlášť
zranitelná oběť. Tou se rozumí osoba, která je buď přímou, nebo nepřímou obětí dle
ustanovení § 2 odst. 2 a 3 zákona o obětech trestných činů a současněji lze podřadit pod
některou ze zde dále vymezených kategorií.
Z hlediska problematiky seniorů bude významná skutečnost, že za zvlášť
zranitelnou oběť je dle písm. b) považována „osoba, která je postižena fyzickým,
mentálním nebo psychickým hendikepem nebo smyslovým poškozením, které ve spojení
s různými překážkami může bránit plnému a účelnému uplatnění této osoby ve
společnosti ve srovnání sjejími ostatními členy ". Vedle toho zákon o obětech trestných
činů pod písm. d) stanovuje, že zvlášť zranitelnou obětí je i „oběť trestného činu proti
lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo trestného činu, který zahrnoval násilí či
pohrůžku násilím, jestliže je v konkrétním případě zvýšené nebezpečí způsobení
druhotné újmy zejména s ohledem na její věk, pohlaví, rasu, národnost, sexuální
orientaci, náboženské vyznání, zdravotní stav, rozumovou vyspělost, schopnost
vyjadřovat se, životní situaci, v níž se nachází, nebo s ohledem na vztah k osobě
podezřelé ze spáchání trestného činu nebo závislosti na ní".
V každém případě tak bude nutné individuální posouzení toho, zda lze konkrétní
osobu podřadit do některé z kategorií charakterizující zvlášť zranitelnou oběť a přiznat
jí tím o něco vyšší standard ochrany. Zvlášť zranitelné oběti jsou totiž zákonem o
obětech trestných činů oproti ostatním obětem poskytována i některá další práva,
případně je na ně brán zvláštní ohled a lze tak konstatovat, že jejich ochrana je posílena.
4.3.3 Práva obětí garantovaná zákonem o obětech trestných činů
Obecně má oběť trestného činu garantováno právo na poskytnutí odborné pomoci,
právo na informace, právo na ochranu před hrozícím nebezpečím, právo na ochranu
soukromí, právo na ochranu před druhotnou újmou a v neposlední řadě také právo na
peněžitou pomoc. Zvlášť zranitelná oběť pak má například navíc oproti ostatním
obětem právo na bezplatnou odbornou pomoc a dále je specificky upraveno podání
vysvětlení a výslech zvlášť zranitelné oběti. Mimo to je pozice zvlášť zranitelné osoby
posílena i v tom smyslu, že žádost o učinění potřebných úkonů k zabránění kontaktu
oběti s osobou, kterou označila za pachatele, s osobou podezřelou či s osobou, proti níž
39
se trestní řízení vede, a dále žádost o vyslechnutí osobou stejného nebo opačného
pohlaví, mohou být odmítnuty jen zcela výjimečně (pokud to vylučuje povaha
prováděného úkonu, příp. pokud tomu brání důležité důvody).
Všechna tato práva obětí trestných činů (včetně zvlášť zranitelných) vymezuje
zákon o obětech trestných činů v hlavě II v rámci šesti dílů. Zajisté tak lze shrnout, že
garancí těchto práv byla pozice obětí trestných činů (a to včetně seniorů) posílena.
4.3.4 Zohledňování věku obětí
Jak již bylo uvedeno výše, užívá zákon o obětech trestných činů věk jako určité
kritérium v souvislosti s podřazením do kategorie zvlášť zranitelných obětí dle
ustanovení § 2 odst. 4 písm. d), a to v případě, že jde o trestný čin proti lidské
důstojnosti v sexuální oblasti nebo trestný čin, který zahrnoval násilí či pohrůžku násilí.
Mimo to však v souvislosti s postavením seniorů, jako určité věkové skupiny
obyvatel, považuji za důležité zmínit i zásadu zvláštního přístupu k obětem trestných
činů zakotvenou v ustanovení § 3 odst. 2 zákona o obětech trestných činů, kde je mimo
jiné stanoveno, že zde vymezené subjekty (mezi nimi především orgány činné
v trestním řízení, ale vedle nich například i poskytovatelé zdravotních služeb, obhájci či
sdělovací prostředky) mají vůči oběti postupovat „ s přihlédnutím k jejímu věku,
zdravotnímu stavu včetně psychického stavu, její rozumové vyspělosti a kulturní identitě
tak, aby nedocházelo k prohlubování újmy způsobené oběti trestným činem nebo
k druhotné újmě". Právě toto ustanovení považuji z hlediska seniorů za velmi důležité,
neboť jak prokazují dosud provedené výzkumy, prožívají lidé ve věku nad 60 let
viktimizaci (a to jak prvotní, tak i druhotnou) mnohem intenzivněji než lidé mladší a
současně se cítí více bezmocní a slabí při kontaktu s úřady a soudy1 0 4
. Specifický
přístup s ohledem na jejich věk tak proto bude velmi žádoucí.
4.4 Mezinárodní justiční spolupráce a ochrana obětí
V návaznosti na zákon o obětech trestných činů bych ráda upozornila i na nový institut,
který by měl být do českého právního řádu začleněn novelou zákona č. 104/2013 Sb., o
mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o mezinárodní justiční spolupráci") a dalších souvisejících zákonů. Tato
novela byla dne 25. března 2015 doručena prezidentovi republiky k podepsání1 0 5
a jejím
1 0 4
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Viktimologie pro forenznípraxi. 1. vydání. Praha: Portál, 2014, s. 131.
1 0 5
Sněmovní tisk 261, Novela z. o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trest. - EU. Poslanecká
sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Parlament České republiky [cit. 25. 3. 2015],
40
prostřednictvím má dojít ktranspozici směrnice Evropského parlamentu a Rady
2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011, o evropském ochranném příkazu (dále jen
„směrnice"). Institut tzv. evropského ochranného příkazu by se tak měl po dokončení
legislativního procesu stát součástí českého právního řádu.
Cílem zmíněné směrnice je dle čl. 1 umožnit pokračování v ochraně osoby „před
trestným činem jiné osoby, jenž může ohrozit její život, tělesnou nebo duševní integritu,
důstojnost, osobní svobodu nebo sexuální integritu" i na území jiného členského státu
(vyjma Irska a Dánska, pro které není směrnice závazná) dle vnitrostátního práva státu,
který vydal příslušné ochranné opatření. To má být umožněno právě vydáním
evropského ochranného příkazu, který je zvláštním rozhodnutím přijatým justičním
nebo jiným rovnocenným orgánem některého členského státu. Ochrana pak není
poskytována pouze samotným obětem, ale i osobám j i m blízkým. Současně je však
nutné konstatovat, že směrnice se vztahuje pouze na ochranná opatření v trestních
věcech, nikoliv ve věcech občanských.
Jak říká již preambule směrnice, neměl by v důsledku výkonu práva svobodného
pohybu a pobytu občanů Evropské unie na území členských států dojít ke ztrátě právní
ochrany poskytované jejich domovským státem. Proto s ohledem na zásadu vzájemného
uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí mají být uznávána i rozhodnutí o ochranných
opatřeních pro oběti trestných činů a umožněno jejich trvání a provádění i na území
ostatních členských států. Nemůže se však jednat o jakékoliv ochranné opatření, ale
pouze o takové, jenž ukládá jeden nebo více zákazů či omezení ve směrnici přesně
vymezených, které mají být v rámci novelizace zákona o mezinárodní justiční
spolupráci promítnuty do ustanovení § 341 odst. 2.
Poskytnutí přeshraniční ochrany obětem trestné činnosti a osobám jim blízkým
hodnotím jako vhodný krok v rámci evropské integrace, neboť znamená další rozšíření
práv obětí a zvyšuje standard ochrany, který je obětem poskytován.
41
5 Zhodnocení právní úpravy a návrhy de lege ferenda
Kromě již výše vymezené trestněprávní úpravy dopadající na seniory jako oběti
trestných činů je dále vhodné připomenout i další právní předpisy, které jsou v této
oblasti významné a ve svém důsledku mají vliv na stav kriminality páchané na
seniorech. V následující kapitole proto vymezím některé problematické okruhy, jež mají
podstatný přesah do trestního práva právě s ohledem na seniory v roli potenciálních
obětí, a o zhodnocení příslušných právních předpisů. N a závěr se vrátím k samotnému
trestnímu právu, které svými nástroji jakožto krajními prostředky postihu završuje
právním řádem poskytovanou ochranu před nej závažnějšími formami nežádoucích
jednání, a budu se zabývat možnou změnou trestního zákoníku inspirovanou institutem
chráněné osoby zakotveným ve slovenském trestním právu.
5.1 Právní regulace zastaváren a podobných provozoven
Jak již bylo uvedeno výše, patří k nej častějším trestným činům páchaným na seniorech
krádeže a loupeže. Právě z této trestné činnosti pochází celá řada odcizených předmětů,
které pachatelé následně odnáší do zastaváren, příp. bazarů či podobných provozoven,
kde za ně inkasují různé peněžní částky. Vhodná právní regulace těchto provozoven by
proto ve svém důsledku měla vést k omezování páchání majetkové trestné činnosti,
neboť by mělo dojít k omezení možnosti pachatelů zpeněžit neoprávněně získané věci.
Obecně proto můžeme připomenout, že zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském
podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon") ukládá v
ustanovení § 31 odst. 4 podnikatelům, kteří provozují zastavárnu či jinou podobnou
provozovnu, povinnost identifikovat účastníky a předmět smluvního vztahu v případě,
že jde „o nákup použitého zboží nebo zboží bez dokladu nabytí, kulturních památek
nebo předmětů kulturní hodnoty, příjímání tohoto zboží do zástavy nebo
zprostředkování jeho nákupu či přijetí do zástavy". Provozovatelé musí o těchto
skutečnostech vést evidenci, která musí být přístupná v příslušné provozovně a
uchovávána po dobu pěti let od uzavření dané smlouvy. Ustanovení § 31 odst. 7
živnostenského zákona pak přímo zakazuje vykoupit, přijmout do zástavy nebo
zprostředkovat nákup předmětné věci v případě, že identifikace účastníků či předmětu
smluvního vztahu nebyla řádně provedena. Porušení těchto povinností současně
živnostenský zákon sankcionuje, neboť vymezuje i příslušné správní delikty.
42
V rámci právní regulace zastaváren a podobných provozoven je dále nutné
připomenout zákon č. 247/2006 Sb., o omezení provozu zastaváren a některých jiných
provozoven v noční době, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o omezení
provozu zastaváren"), který nabyl účinnosti dne 1. července 2006. Tento zákon
v ustanovení § 1 mimo jiné stanovuje, že „v noční době mezi 22. a 6. hodinou je
zakázán nákup a prodej veškerého použitého zboží nebo zboží bez dokladu nabytí,
přijímání tohoto zboží do zástavy nebo zprostředkování jeho nákupu či přijetí do
zástavy ". Vyloučení možnosti vykupovat a prodávat zboží v nočních hodinách má dle
důvodové zprávy k tomuto zákonu směřovat k minimalizování kriminality, a to
prostřednictvím „snížení možnosti ihned po krádeži nebo loupežném přepadení
realizovat prodej ukradeného nebo uloupeného zboží, surovin a odpadů v bazarech,
zastavárnách či výkupnách a sběrnách"106
. Tím má dojít k „omezení získávání
finančních prostředků, např. pro nákup drog či alkoholu, touto nelegální cestou " .
Zpětně můžeme tento zákon hodnotit jako jeden z důležitých podnětů, který přispěl
k omezování počtu zastaváren a podobných provozoven. Obecně se totiž projevuje
pokles celkového počtu zastaváren, který je kromě konkurence spatřované ve snadném
a rychlém sjednávání půjček způsoben právě výše zmíněnými legislativními
omezeními, která jsou provozovatelům ukládána1 0 8
. Domnívám se, že k této tendenci
přispěje i nová úprava, kterou přinesl zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník"), jenž v rámci úpravy zástavního
práva přinesl posílení ochrany vlastníka věci.
Obecně proto připomeňme ustanovení § 1343 občanského zákoníku, které stanoví,
že zastavit cizí věc lze jen v případě, že k tomu její vlastník dá souhlas. Jinak zástavní
právo vznikne jen v případě, že zástavní věřitel věc přijme v dobré víře, že zástavce je
k zastavení věci oprávněn. K tomu však občanský zákoník nově zavádí i zvláštní
úpravu vztahující se na situace, kdy je v zastavárenském závodu zastavena cizí movitá
věc. Ustanovení § 1344 v takovém případě dává vlastníkovi zastavené věci právo na
vydání věci vůči provozovateli zastavárenského závodu. Vlastník však musí být
schopen prokázat své vlastnické právo a v návaznosti na § 1041 občanského zákoníku
musí být schopen věc popsat tak, aby j i bylo možné odlišit od jiných věcí stejného
Návrh poslanců na vydáni zákona o prodejní době v zastavárnách a některých jiných provozovnách.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Parlament České republiky, s. 3 [cit. 3.3. 2015],
1 0 7
Tamtéž, s. 3.
1 0 8
VLNAS, Martin. Nezastavíš! Nepokradeš! Finmag.cz [online]. Partners media, O 2014, publikováno 31. 1.
2009 [cit. 2. 3. 2015].
43
druhu. V neposlední řadě pak musí být prokázán i způsob pozbytí věci, neboť toto
speciální pravidlo občanským zákoníkem zakotvené se vztahuje pouze na případy, kdy
věc byla pozbyta ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu, neboť
„projevil-li vlastník důvěru vůči jiné osobě, nelze důsledek zpronevěry přenášet na třetí
osoby"109
. Vlastník, který je schopen splnit všechny tyto podmínky, se může následně
domáhat svého práva na vydání věci.
Současně občanský zákoník v ustanovení § 1344 výslovně říká, že „provozovatel
zastavárenského závodu nemá právo požadovat po vlastníku, aby mu před vydáním věci
zaplatil částku vyplacenou zástavci ani přirostlé úroky ". Jak plyne z důvodové zprávy
k občanskému zákoníku, byla tato právní úprava „ odůvodněna zásadou, že osoba, která
uzavírá zástavní obchody podnikatelským způsobem, tak činí na vlastní riziko, které
nelze přenášet na jiné osoby, zejména ne na vlastníka, jehož věc zastavila osoba
třetí"110
. Vzhledem k tomu, že provozovatel má povinnost vést evidenci osob, které u
něho určité věci daly do zástavy, má tak současně možnost tuto evidenci využít
k domáhání se náhrady škody vůči těm osobám, které tak učinili v rozporu se zákonem.
Tato legislativní opatření hodnotím pozitivně, neboť ve svém souhrnu jistě
přispívají k omezení provozu zastaváren a podobných provozoven, čímž v praxi mají
jednak nepřímý dopad na stav majetkové kriminality, neboť brání výkupu zboží
nejistého původu, ale současně posilují pozici vlastníka věci, která byla nelegálně
odňata. Jiné legislativní kroky dle mého názoru zatím není potřeba činit, neboť důležité
teď bude především pravidelné provádění kontrol v těchto provozovnách k zajištění
dodržování zákonem uložených povinností a případné sankcionování jejich porušení.
5.2 Právní regulace předváděcích akcí
Praktiky využívané na předváděcích akcích, které jsou velmi často cíleny právě na
seniory, mohou mnohdy dosahovat takové intenzity, že je možné je kvalifikovat jako
trestný čin. Vhodná právní regulace předváděcích akcí či přímo obchodních společností
nebo podnikatelů, kteří se na tuto činnost zaměřují, může předcházet vůbec tomu, aby
pachatelé dostali možnost k provádění takové trestné činnosti. Nyní si proto shrneme
legislativní kroky, které byly dosud v této oblasti podniknuty.
K první významné legislativní změně došlo novelizací živnostenského zákona, kdy
byl novelou č. 309/2013 Sb. v ustanovení § 8 odst. 6 podstatně rozšířen zákaz tzv.
1 0 9
Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - konsolidovaná verze. Nový občanský
zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, © 2013-2015, s. 342 [cit. 27. 2. 2015].
1 1 0
Tamtéž, s. 342.
44
řetězení živností. Do té doby platilo, že podnikatel, jemuž bylo zrušeno živnostenské
oprávnění podle § 58 odst. 2 nebo 3 živnostenského zákona, nemůže provozovat
živnost. Takový podnikatel pak mohl ohlásit ohlašovací živnost nebo požádat o udělení
koncese ve stejném nebo příbuzném oboru nejdříve po třech letech od doby, kdy
rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění nabylo právní moci, pokud by žádal o
udělení koncese v jiném oboru, mohl tak učinit již po uplynutí jednoho roku. Novelou
byla tato omezení rozšířena i na fyzické a právnické osoby, které byly členem
statutárního orgánu právnické osoby, a to v době, kdy nastaly nebo trvaly skutečnosti,
kvůli nimž bylo této právnické osobě zrušeno živnostenské oprávnění, a dále také na
právnické osoby, u nichž byla členem statutárního orgánu osoba, které bylo
živnostenské oprávnění zrušeno dle § 58 odst. 2 nebo 3 živnostenského zákona nebo
osoba, která byla členem statutárního orgánu jiné právnické osoby v době, kdy nastaly
nebo trvaly skutečnosti, kvůli nimž bylo této jiné právnické osobě zrušeno živnostenské
oprávnění.
Podstatou zákazu řetězení živností je zabránit osobám, kterým bylo zrušeno
příslušné oprávnění, začít okamžitě provozovat stejnou činnost. V praxi k tomu totiž
dříve často docházelo, neboť stačilo, aby tak osoba bez oprávnění činila z pozice člena
statutárního orgánu nově vzniklé právnické osoby. I nová úprava však řetězení
nežádoucích živností nemůže zcela zabránit, neboť bude možné tuto právní úpravu
obejít například prostřednictvím tzv. bílých koní, kdy osoba, jíž bylo oprávnění zrušeno,
sice nebude figurovat jako člen statutárního orgánu, ale fakticky bude moci činnost dále
provozovat a bude opět nutné přistoupit ke zrušení živnostenského oprávnění této nové
právnické osobě. Tomu fakticky napomáhá i právní úprava zavedená zákonem č.
90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů,
která umožňuje zakládat společnosti s ručením omezeným se zcela zanedbatelným
základním kapitálem, což značně usnadňuje vstup veškerých subjektů do podnikání.
Další významný krok pro dosažení lepší kontroly v rámci předváděcích akcí
znamenala novela zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele"). Novela č. 476/2013 Sb. nabyla
účinnost 15. ledna 2014 a vymezuje povinnosti související s konáním organizovaných
akcí, kterými se dle ustanovení § 20 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele rozumí „akce
určená pro omezený počet spotřebitelů, kteří na ni byli adresně či neadresně pozváni, a
v jejímž průběhu dochází k prodeji výrobků, poskytování služeb nebo k jejich propagaci
anebo k jejich nabízení, přičemž není rozhodující, zda je součástí akce též doprava osob
45
účastnících se této akce". Prodávající, který na takové akci hodlá prodávat výrobky
nebo poskytovat, propagovat nebo nabízet služby, má oznamovací povinnost vůči
České obchodní inspekci. Nejpozději do 10 pracovních dnů před konáním takové akce
je povinen zaslat oznámení, které musí obsahovat jednak obecné náležitosti dle
správního řádu a dále adresu místa konání akce, datum konání včetně předpokládaného
časového harmonogramu, identifikaci předmětných výrobků nebo služeb a kopii
pozvání k účasti na této akci, jehož přesné náležitosti jsou vymezeny v § 20a odst. 1.
V případě že prodávající nesplní řádně oznamovací povinnost vůči České obchodní
inspekci nebo v pozvání k účasti neuvede všechny požadované údaje, nebo je uvede
nepravdivě nebo neúplně, dopouští se správního deliktu, za který mu může být uložena
pokuta až do výše 5 000 000 Kč.
Výše zmíněná legislativní omezení se v praxi zatím osvědčila. Jak uvádí přímo
tisková zpráva České obchodní inspekce, podařilo se získat „představu o počtu subjektů
pořádajících organizované akce a jejich četnosti. Podařilo se podstatným způsobem
omezit používání těch nejagresivnějších forem nekalých obchodních praktik a některé
dlouhodobě problémové firmy prodávající výrobky a služby prostřednictvím
předváděcích prodejních akcí český trh opustily"111
. Přesto však i nadále takových
subjektů, které podvodné praktiky provozují, působí velké množství. Kromě šíření
informací o těchto rizikových praktikách mezi samotnými spotřebiteli tak budou stále
velmi důležité dostatečně četné kontroly prováděné Českou obchodní inspekcí.
Takových kontrol během roku 2014 Česká obchodní inspekce provedla celkem 683,
z toho v 554 případech bylo zjištěno porušení příslušných právních předpisů, neboť
112
kontroly jsou cíleně zaměřeny na problémové subjekty . Celkem bylo uděleno 260
113
pokut v souhrnné výši 29 142 000 Kč , nejvyšší pokuty byly uděleny ve výši
1 500 000 Kč, a to ve dvou případech1 1 4
.
K tomu bych však ráda uvedla, že při sankcionování prostřednictvím pokut je
problematické, že v některých případech tyto sankce nemají požadovaný efekt. I přesto,
že jsou totiž některé subjekty opakovaně pokutovány, nevede to k odstranění jejich
závadné činnosti. Jako limitace zde současně působí i judikaturou postupně dovozený
1 1 1
FRÖHLICH, Jiří. Tisková zpráva ČOI: Pokuty pořadatelům předváděcích akcí přes 29 milionů. Česká
obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, O 2013, s. 4 [cit. 15. 3. 2015],
1 1 2
Tamtéž, s. 1 - 2 .
1 1 3
Tamtéž, s. 3.
1 1 4
Příloha ke zprávě - Přehled nejvyšších pokut uložených ČOI za tzv. předváděcí akce. Česká obchodní
inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, © 2013, s. 1 [cit. 15. 3. 2015].
46
zákaz tzv. likvidačních pokut , jimiž rozumíme takové pokuty, které ve svém
důsledku mohou znamenat nepřípustný zásah do ústavně zaručených základních práv
vlastnit majetek a podnikat. Vhodným řešením se proto jeví postih delikventů dle
živnostenského zákona. V praxi to nyní probíhá tak, že Česká obchodní inspekce
podává podněty příslušným živnostenským úřadům, které dle ustanovení § 58
živnostenského zákona mohou přistoupit k sankčnímu zrušení živnostenského
oprávnění nebo k pozastavení provozování živnosti. Domnívám se, že právě vhodný
postup při podávání podnětů může přispět k podstatné eliminaci nekalých obchodních
praktik a porušování zákonných povinností vůbec. Z toho důvodu by dle mého názoru
mělo být při závažném nebo opakovaném porušování právem uložených povinností
v praxi častěji přistupováno k takovému omezení živnostenské činnosti.
Pro úplnost ještě uveďme, že pokud by se jednalo o natolik závažné jednání, u
něhož by byl žádoucí trestněprávní postih, je dle trestního zákoníku možné u některých
trestných činů ukládat i trest zákazu činnosti. V případě postihu právnických osob lze
mimo to dle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení
proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti
právnických osob") uložit i trest zrušení právnické osoby, avšak nesmíme opomenout,
že právnické osoby mohou být stíhány pouze za taxativně vymezené trestné činy.
V současné době je však rozsah jejich trestní odpovědnosti předmětem diskuzí a
uvažuje se o změnách v této oblasti.
5.2.1 Rozšíření trestní odpovědnosti právnických osob
Vládní návrh zákona, který by měl novelizovat zákon o trestní odpovědnosti
právnických osob, byl Poslanecké sněmovně předložen na začátku září 2014. Tato
novela navrhuje změnu základní koncepce zákona o trestní odpovědnosti právnických
osob a to tím způsobem, že by právnické osoby byly „zásadně odpovědné za veškeré
trestné činy s výjimkou těch, u kterých to bude zákonem výslovně vyloučeno"116
.
Momentálně čítá tento negativní výčet celkem 21 trestných činů, u nichž „nelze z
117
povahy věci předpokládat jejich spáchání ze strany právnické osoby " (např. trestné
činy zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, dvojího manželství,...). Tento krok by
znamenal podstatné rozšíření trestní odpovědnosti právnických osob a tím i širší
1 1 5
Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č.j. 1 As 9/2008-133.
1 1 6
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a
řízení proti nim. Důvodová zpráva. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Parlament
České republiky, s. 3 [cit. 6. 2. 2015].
1 1 7
Tamtéž, s. 7.
47
možnosti jejich trestněprávního postihu, čímž by mělo dle důvodové zprávy dojít „k
rozšíření preventivně-represivní funkce zákona o trestní odpovědnosti právnických osob
a řízení proti nim, neboť zákon bude dopadat na větší škálu závažných protiprávních
• J r ,«118
jednaní
Trestní odpovědnost právnických osob je celkově velmi diskutovaným tématem a
již dříve se objevovaly ohlasy směrující k jejímu rozšíření alespoň o některé trestné činy
(např. o trestný čin lichvy). Ačkoli zatím nelze hodnotit, zda bude novela přijata v nyní
navrhované podobě, pravděpodobně k určitým změnám v trestní odpovědnosti
právnických osob dojde (minimálně k dílčímu rozšíření současného pozitivního výčtu
trestných činů). Osobně bych navrhovala přistoupit k rozšíření trestní odpovědnosti
právnických osob, neboť se domnívám, že by tento krok mohl přispět k potlačení
některých dalších nežádoucích jednání. Dle mého názoru by bylo vhodné do pozitivního
výčtu trestných činů, které může právnická osoba spáchat, včlenit např. výše zmíněný
trestný čin lichvy a případně i trestný čin poškozování spotřebitele. K předkládané
novele však musím konstatovat, že si netroufám hodnotit takto podstatné rozšíření této
odpovědnosti, které je zde navrhováno, neboť mi není dostatečně známá efektivita
dosavadní aplikace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Závěrem bych
však ještě s ohledem na téma diplomové práce uvedla, že přijetí této novely by ve svém
důsledku mohlo mít vliv nejen na oblast předváděcích akcí, ale i na celkovou
kriminalitu páchanou na seniorech.
5.3 Dohled nad pobytovými zařízeními pro seniory
Jak již bylo naznačeno výše, dožívá v důsledku fyzických i psychických změn
spojených se stárnutím a tím způsobené nesoběstačnosti mnoho seniorů svůj život
v různých pobytových zařízeních a i zde vyvstávají mnohá rizika, na základě nichž se
mohou stát obětí trestné činnosti. Roli v této oblasti sehrávají příslušné orgány, které na
základě zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o sociálních službách") provádí inspekční činnost u poskytovatelů
sociálních služeb, a kromě dohlížení na plnění povinností zákonem uložených dohlíží i
na kvalitu poskytovaných služeb. Za zjištěná pochybení může příslušný orgán ukládat
sankce i různá opatření k odstranění nedostatků. V zájmu zkvalitnění inspekční činnosti
by měly být v průběhu roku 2015 připraveny systémové změny a následně zahájen i
1 1 8
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a
řízení proti nim. Důvodová zpráva. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Parlament
České republiky, s. 1 [cit. 6. 2. 2015].
48
legislativní proces, jehož cílem bude jednak dospět ke změně „systému nejen registrace,
standardů kvality, ale i průběhu a obsahu inspekce " 1 1 9
. V této souvislosti bych se však
nyní chtěla věnovat specifickému subjektu - Veřejnému ochránci práv (dále také
„ombudsman"), který je významnou institucí v této oblasti působící.
Česká republika přijala v roce 2002 Opční protokol k Úmluvě proti mučení a
jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, na základě něhož
musela zřídit nezávislý orgán, jehož činnost bude spočívat v provádění návštěv
v místech, kde jsou osoby omezeny na své svobodě. Novelou zákona č. 349/1999 Sb., o
Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Veřejném
ochránci práv"), která nabyla účinnosti 1. ledna 2006, byla tato pravomoc svěřena právě
Veřejnému ochránci práv. Dle § 1 odst. 3 zákona o Veřejném ochránci práv tak
„ ochránce provádí systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet
osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované
péči, s cílem posílit ochranu těchto osob před mučení, krutým, nelidským, ponižujícím
zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením". Z hlediska problematiky
seniorů bude významné především ustanovení § 4 písm. c) zákona o Veřejném ochránci
práv, které stanovuje, že výše vymezená pravomoc se vztahuje mimo jiné na „místa,
kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě v důsledku závislosti
na poskytované péči, zejména zařízení sociálních služeb a jiná zařízení poskytující
obdobnou péči, zdravotnická zařízení... "
Veřejný ochránce práv je tedy oprávněn navštěvovat mimo jiné i různé domovy pro
seniory a preventivně tak kontrolovat, zda je zde seniorům věnována řádná péče. O
těchto návštěvách následně sepisuje zprávy, v nichž uvádí různá doporučení a případně
navrhuje i opatření k nápravě. Následně jsou prováděny další kontrolní návštěvy, které
ověřují, zda v daném zařízení byly učiněny příslušné kroky ke zlepšení. Veřejný
ochránce práv má také možnost příslušné zařízení sankcionovat v případě, že opatření
k nápravě nebudou provedena. Sankce poté spočívá v informování veřejnosti o
zjištěných pochybeních.
Kontroly provádí Veřejný ochránce práv i v neregistrovaných zařízeních, která se
v praxi představují např. jako ubytovací zařízení či hotely. Tato zařízení však často
poskytují i služby, které „svým charakterem odpovídají péči definované zákonem o
Národní strategie rozvoje sociálních služeb na rok 2015. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online], s. 31
[cit. 14. 3. 2015].
49
sociálních službách pro zařízení typu domov pro seniory " , a to navzdory skutečnosti,
že k takové činnosti nemají oprávnění, které je ze zákona vyžadováno. Hlavním
důvodem je, že „obcházení formálních náležitostí je pro zařízení finančně výhodné a
121
podnikatelský záměr není „brzděn" plněním požadavků kvality" Služby zde
poskytované jsou tak často ve zcela nevyhovující kvalitě a bez náležitého odborného
zajištění. V nemalé míře jsou zde senioři vystaveni i finančnímu riziku (viz také výše
zmíněný případ Domova P etruská). Kromě podnětů směrovaných k příslušným
orgánům se ombudsman na rizika pro bezpečí a zdraví seniorů, která v těchto
neregistrovaných zařízeních hrozí, snaží upozornit širokou veřejnost. Mimo preventivní
působení je dále také snahou ombudsmana „formulování a prosazování určitých
122
standardů zacházení s osobami, které by měly jednotlivé typy zařízení dodržovat" .
Osobně považuji činnost ombudsmana v této oblasti za velmi přínosnou.
Domnívám se, že by bylo vhodné v rámci možností Veřejného ochránce práv ještě
zvýšit počty kontrol, které ombudsman v pobytových zařízeních pro seniory provádí,
neboť jako významný subjekt může upozornit na zjištěné nedostatky a případně
iniciovat příslušná řízení. Současně se ombudsman svou činností snaží poukázat na
případná pochybení orgánů, které by měly na tato zařízení dohlížet. Jako příklad
uveďme případ zařízení Letiny, v němž bylo poukázáno na neefektivnost kontrol, které
prováděly správní úřady, neboť zmíněné zařízení i přes významné porušování právních
předpisů a závažné nedostatky v péči o klienty mělo i nadále registraci k poskytování
sociálních služeb . Ombudsman tak svou činností vhodně doplňuje činnost
příslušných kontrolních orgánů a může významně přispět ke zvýšení efektivity tohoto
dohledu. Lze tedy shrnout, že Veřejný ochránce práv jako nezávislý orgán, jehož
autorita je sice neformální, avšak v praxi vlivná, může přispět k posílení ochrany práv, a
to nejen seniorů využívajících různá pobytová zařízení.
5.4 Institut chráněné osoby
Po vymezení problematických okruhů a zhodnocení některých právních předpisů mimo
samotnou trestněprávní oblast se na závěr vraťme k předpisům trestního práva, neboť se
nám v souvislosti s kriminalitou páchanou na seniorech nabízí možnost srovnání se
1 2 0
Péče o seniory jako podnikatelský záměr bez záruky kvality. Veřejný ochránce práv [online]. O Kancelář
Veřejného ochránce práv, publikováno 22. 6. 2012 [cit. 1. 2. 2015].
1 2 1
Tamtéž.
1 2 2
Ochrana osob omezených na svobodě, Provádění systematických návštěv. Veřejný ochránce práv [online].
O Kancelář Veřejného ochránce práv [cit. 1. 2. 2015],
1 2 3
Zařízení Letiny je výsměchem kvalitě v sociálních službách. Veřejný ochránce práv [online]. O Kancelář
Veřejného ochránce práv, publikováno 25. 2. 2015 [cit. 5. 3. 2015],
50
slovenskou trestněprávní úpravou. Oproti českému právnímu řádu totiž slovenská
právni úprava obsahuje v zákoně č. 300/2005 Z. z., trestný zákon, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „trestný zákon") vymezení speciálního institutu tzv. chráněné osoby,
jehož podstatu si nyní vysvětlíme.
5.4.1 Institut chráněné osoby ve slovenském trestním právu
Obecně můžeme říci, že chráněnými osobami ve smyslu slovenského právního řádu
rozumíme zvláštní kategorii osob, k nimž slovenský trestný zákon v zájmu ochrany
určitých hodnot přistupuje odlišně a v podstatě jim dává jakési privilegované postavení.
Definici pojmu „chráněná osoba" nalezneme v § 139 trestného zákona, přičemž se
touto osobou rozumí dítě, těhotná žena, blízká osoba, osoba odkázaná, osoba vyššího
věku, nemocná osoba, osoba požívající ochranu podle mezinárodního práva, veřejný
činitel nebo osoba plnící svoje povinnosti uložené na základě zákona, svědek, znalec
tlumočník a překladatel. Pro účel této práce bude tedy významná skutečnost, že do této
kategorie kromě osob nemocných a odkázaných spadá i tzv. osoba vyššího věku, kterou
se v návaznosti na ustanovení § 127 odst. 3 trestného zákona rozumí osoba starší
šedesáti let. Slovenská právní úprava tak přímo zakotvuje věkovou hranici, po jejímž
dosažení osoba nabývá zvláštního postavení.
Chráněným osobám ve smyslu trestného zákona je v podstatě přiznáván vyšší
standard ochrany, neboť v případě, že je určitý trestný čin spáchán v souvislosti
s postavením, stavem nebo věkem chráněné osoby, automaticky se u takového trestného
činu uplatní kvalifikovaná skutková podstata s přísnější trestní sazbou. Například za
trestný čin ublížení na zdraví stanoví základní skutková podstata v § 155 odst. 1
trestného zákona trestní sazbu čtyři až deset let. V případě, že je však trestný čin
ublížení na zdraví spáchán na chráněné osobě, již bude možné uložit trest odnětí
svobody v délce od pěti do dvanácti let. Vedle trestného činu ublížení na zdraví se pak
může dále jednat například o trestný čin loupeže či vydírání, přičemž právě tyto trestné
činy jsou na seniorech poměrně často páchány1 2 4
. Z ostatních trestných činů můžeme
uvést ještě např. trestný čin vraždy, účasti na sebevraždě, poškození zdraví, omezování
osobní svobody, nátlaku či hrubého nátlaku nebo třeba nebezpečného vyhrožování.
Celkový přehled trestných činů, u nichž slovenský trestný zákon stanovuje vyšší trestní
sazbu na základě toho, že obětí byla chráněná osoba, včetně porovnání trestních sazeb
základní skutkové podstaty a skutkové podstaty kvalifikované naleznete v příloze č. 11.
VENGLÁŘOVÁ, Martina. Senioři. Vyšlo jako příloha časopisu Policista. 2007, roč. 13, č. 6, s. 1 - 3.
51
Ne všechny z těchto trestných činů však bude možné spáchat na seniorech jako na určité
věkové skupině obyvatel (viz např. trestný čin sexuálního zneužívání dle § 201
trestného zákona, u něhož se obětí může stát pouze osoba mladší 18 let).
Jak již bylo výše naznačeno, musí být dle ustanovení § 139 odst. 2 trestného zákona
čin spáchán v souvislosti s postavením, stavem nebo věkem chráněné osoby v
opačném případě by totiž nebylo možné kvalifikační znak chráněné osoby pro
posuzování trestného činu využít. U úmyslných trestných činů postačí alespoň
srozumění s tím, že jde o chráněnou osobu. Současně však musí zdaného případu
vyplývat, že může jít o takovou osobu, a že tato skutečnost může být alespoň částečně
nápomocná při páchání trestného činu . K tomu slovenská judikatura přesněji uvádí,
že „ sa vyžaduje, aby páchateľ vedel, že poškodený je osobou vyššieho veku a aby túto
okolnosť subjektívne spájal s menším odporom alebo slabšou odvetou poškodeného,
umocnením účinku trestného činu voči poškodenému, alebo inou okolnosťou, ktorá
zakladá alebo podporuje rozhodnutie páchateľa spáchať trestný čin "126
. Pokud by tedy
došlo k situaci, kdy by fakt, že se jednalo o chráněnou osobu, neměl sám o sobě vliv na
motivaci pachatele ke spáchání trestného činu či na průběh samotného trestného činu,
nebylo by možné tento kvalifikační znak zohlednit. Pro lepší názornost je možné uvést
následující příklady:
V případě, že se bude jednat o pachatele, který si záměrně za svou oběť
trestného činu loupeže vyhlédne seniora, u něhož bude předpokládat, že
v důsledku fyzických omezení s věkem spojených bude provedení loupeže
snadnější, bude možné následně při kvalifikaci trestného činu zohlednit, že se
jednalo o trestný čin spáchaný na chráněné osobě.
Pokud by se však pachatel rozhodl za použití střelné zbraně přepadnout
například trafiku a nebylo by pro něj v té chvíli rozhodující, zda u pokladny
bude nebo nebude senior, avšak půjde mu pouze o to, že se jedná o konkrétní
trafiku, z níž může odcizit tržbu, nebylo by možné uplatnit kvalifikační znak
chráněné osoby, neboť by zde nebyla dána souvislost s věkem chráněné osoby.
U nedbalostních trestných činů bude možné uplatnit kvalifikační znak chráněné
osoby pouze v těch případech, kdy se nedbalost projevila zanedbáním zvláštní
BURDA, Eduard a kol. Trestný zákon: všeobecná část: komentár. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s.
1059 s.
1 2 6
Rozsudok Najvyššieho súdu SR z 3. decembra 2013, sp. zn. 2 Tdo 65/2013.
52
povinnosti, kterou má pachatel trestného činu přímo ve vztahu k chráněné osobě .
Konkrétně by se pak mohlo jednat například o situaci, kdy osoba, která má v péči osobu
vysokého věku, tuto povinnou péči určitým způsobem zanedbá, v důsledku čehož této
chráněné osobě vznikne těžká újma na zdraví. Naopak by nebylo možné kvalifikační
znak zohlednit, pokud by například řidič v důsledku své nedbalosti nedal přednost
v jízdě a způsobil tak dopravní nehodu, při níž by zemřel jeho spolujezdec, kterému
bylo více než 60 let, díky čemuž by jej bylo možné podřadit pod kategorii chráněných
osob. Řidič zde sice určitou povinnost porušil, avšak v tomto případě nebyla tato
povinnost specificky uložena ve vztahu k chráněné osobě a tudíž by existence
souvislosti mezi trestným činem a v tomto případě věkem chráněné osoby byla
vyloučena. Navíc je nutné konstatovat, že by ani nebylo spravedlivé ukládat takovému
řidiči přísnější trest jen s ohledem na skutečnost, že v důsledku jím spáchaného
trestného činu zemřel senior, neboť tato okolnost v daném případě stojí zcela mimo
posuzování předmětného kriminálního jednání.
Lze tedy shrnout, že chráněná osoba nabývá ve smyslu slovenského trestného
zákona kvality jednoho z kvalifikačních znaků, který je rozhodující pro použití vyšší
trestní sazby. Tento kvalifikační znak je však zohledňován pouze u vybraných trestných
činů. Navíc musí mít tento znak souvislost s charakteristickou vlastností chráněné
osoby, jinak jej není možné zohlednit.
5.4.2 Zhodnocení institutu a návrh možných změn trestního zákoníku
Osobně hodnotím institut chráněné osoby pozitivně, právě s ohledem na skutečnost, že
slovenský trestný zákon za takto chráněnou osobu považuje i jedince, kteří již překročili
určitou věkovou hranici. České trestní právo by se dle mého názoru mohlo slovenskou
právní úpravou v této oblasti inspirovat.
Již nyní můžeme konstatovat, že český trestní zákoník v podstatě určité chráněné
osoby vymezuje, ačkoli je tak přímo nenazývá. Jako příklad je možné uvést trestný čin
vraždy dle ustanovení § 140, kde v odst. 3 vymezuje kvalifikovanou skutkovou
podstatu, u níž stanoví přísnější trest v případě, že je trestný čin spáchán na těhotné
ženě, na dítěti mladším patnácti let, na úřední osobě při výkonu nebo pro výkon její
pravomoci, na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi apod., přičemž podobnejšou tyto
BURDA, Eduard a kol. Trestný zákon: všeobecná část: komentár. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s.
1060 s.
1 2 8
Tamtéž, s. 1060.
53
skupiny osob chráněny i u mnoha dalších trestných činů vymezených trestním
zákoníkem. Osobu vyššího věku však trestní zákoník takto zvlášť neochraňuje.
Ačkoliv je z rozhodnutí českých soudů v trestních věcech, u nichž byla obětí osoba
vyššího věku, patrné, že soudy vyšší věk oběti při určování konkrétní sankce zohledňují
jako přitěžující okolnost, domnívám se, že by bylo žádoucí ochranu seniorů posílit
právě tím, že by bylo umožněno přímo použití přísnější trestní sazby v případě, že obětí
je osoba vyššího věku. Dle mého názoru by proto bylo vhodné inspirovat se slovenskou
právní úpravou alespoň v t o m smyslu, že do kvalifikovaných skutkových podstat
některých trestných činů by jako zákonný znak podmiňující použití vyšší trestní sazby
bylo vloženo právě hledisko vyššího věku oběti. Konkrétní trestné činy, u nichž by tento
znak figuroval, by bylo podle mě vhodné určit v návaznosti na zákon o obětech
trestných činů, který - jak již bylo výše zmíněno - u vymezení zvlášť zranitelných obětí
v ustanovení § 2 odst. 4 písm. d) speciálně vyčleňuje trestné činy proti lidské
důstojnosti v sexuální oblasti a trestné činy, které zahrnovaly násilí nebo pohrůžku
násilím. Domnívám se, že právě u těchto trestných činů by měly být osoby vyššího věku
více chráněny, už s ohledem na výše zmíněnou skutečnost, že právě násilnými trestnými
činy jsou senioři značně ohrožováni, přičemž následky na jejich zdraví mohou být
vzhledem k jej ich stáří a s tím spojenými změnami zdravotního stavu velmi závažné a
často provázené i komplikacemi, které by u mladších jedinců obvykle nenastaly.
V této souvislosti by měl trestní zákoník také přesně vymezit věkovou hranici, pro
určení toho, kdo je osobou vyššího věku. Přesné zakotvení této věkové hranice se může
jevit jako sporné, avšak z hlediska právní jistoty se bez něj neobejdeme, už s odkazem
na nutnost přesného zákonného vymezení podmínek trestnosti. Po vzoru slovenské
trestněprávní úpravy bych se proto přikláněla k tomu, aby za osobu vyššího věku byli
považováni jedinci starší 60 let, případně by s ohledem na prodlužování naděje na dožití
bylo možné přistoupit i k věkové hranici 65 let.
Výše naznačené posílení pozice seniorů by dle mého názoru dalo jasně najevo, že
senioři jsou skupinou, která si zaslouží zvláštní pozornost a ochranu už z toho důvodu,
že stáří s sebou přináší mnohá omezení, která mohou usnadňovat viktimizaci, což by
bylo možné právě tímto způsobem do určité míry kompenzovat. Přísnější trest by mohl
případné pachatele trestných činů na osobách vyššího věku odradit od jejich páchání,
ačkoli je otázkou, do jaké míry by se tak stalo, a to minimálně s ohledem na skutečnost,
že se mnozí z nich spoléhají na to, že jako pachatelé dané trestné činnosti nebudou
odhaleni a trest je tedy nepostihne. V zájmu upevnění určitých společenských hodnot -
54
jako je např. úcta ke stáří - by však dle mého názoru byla trestněprávní úprava přímo
zohledňující vyšší věk obětí vhodným řešením. Současně však považuji za nutné zmínit
i to, že výše navrhované posílení represivní složky, spočívající ve zpřísnění postihu
trestných činů páchaných na seniorech, však dle mého názoru nemůže v praxi ustát
samo o sobě, ale mělo by být provázeno především dostatečnými preventivními
aktivitami, jimiž bude vhodně působeno jak na osoby, které se již takové trestné
činnosti dopustili, tak i na případné potenciální pachatele, a v neposlední řadě i na
samotné oběti této kriminality, a to jak skutečné, tak i ty potenciální.
Závěrem ještě uvedu, že institut chráněné osoby je nyní v České republice
aktuálním a diskutovaným tématem. Na konci července roku 2014 totiž Rada seniorů
České republiky, o.s. Ministerstvu vnitra České republiky navrhla, aby senioři po vzoru
slovenské trestněprávní úpravy získali v České republice statut chráněné osoby .
Ministerstvo se nyní tímto návrhem zabývá a na základě svého vyhodnocení následně
doporučí další postup a případné legislativní změny. Kromě toho, že by bylo možné
ukládat přísnější tresty v případech, kdy obětí trestného činu bude senior, zdůrazňuje
také Rada seniorů ČR, že by takové posílení ochrany mohlo vést k tomu, aby starší
osoby „získaly ve společnosti větší úctu " 1 3 0
.
1 2 9
Rada seniorů ČR: Chceme, aby senioři měli statut chráněné osoby. Rada seniorů České republiky, o.s.
[online]. O Rada seniorů České republiky, o.s., publikováno 2. 8. 2014 [cit. 10.12.2014].
1 3 0
Tamtéž.
55
Závěr
Závěrem můžeme uvést, že vzhledem k dosavadnímu demografickému a sociálnímu
vývoji je třeba seniorům věnovat větší pozornost i v rámci právní úpravy, a to nejen té
trestněprávní.
Jedním z problematických okruhů se tak jeví předpokládaná latence kriminality
páchané na seniorech, která by však mohla být postupně omezována v důsledku
působení zákona o obětech trestných činů. V této souvislosti proto znovu odkážme
zejména na zásadu zvláštního přístupu k obětem trestných činů. Právě prostřednictvím
vhodného postupu vůči obětem, který bude postaven na zásadách zakotvených zákonem
o obětech trestných činů, bude možné latenci kriminality ovlivnit.
Na základě získaných poznatků se však především domnívám, že skutečnost, že si
pachatel za svou oběť záměrně vybere seniora, podstatně zvyšuje závažnost a tím i
společenskou škodlivost takového jednání. Je totiž patrné, že takový pachatel často
zneužívá právě slabostí spojených s vyšším věkem. Zakotvení vyššího věku jako
zákonného znaku pro použití kvalifikované skutkové podstaty, a to zejména u násilných
trestných činů, proto považuji za vhodný krok, zvláště pokud toto represivní působení
bude přiměřeně kombinováno s působením preventivním. V důsledku této změny by dle
mého názoru mohlo v praxi dojít ke snížení celkové kriminality páchané na seniorech a
současně by se jednalo o jasnou deklaraci toho, že senioři si zaslouží zvláštní právní
ochranu.
Závěrem proto na základě výše uvedeného shrňme, že ačkoli dochází
k legislativním změnám, díky nimž je ochrana poskytovaná seniorům jakožto obětem
trestné činnosti postupně posilována, má tato oblast stále své rezervy a standard ochrany
seniorů by v některých ohledech bylo vhodné ještě podpořit.
Domnívám se, že se mi podařilo naplnit oba dílčí cíle práce - v prvé řadě tedy
zhodnotit příslušnou právní úpravu a následně zodpovědět otázku, zda je ochrana
poskytovaná seniorům jakožto obětem trestných činů dostatečná, nebo zda by bylo
vhodné uvažovat o jejím posílení prostřednictvím určitých změn. Přínos této diplomové
práce proto spatřuji především v tom, že přináší ucelený pohled na problematiku trestné
činnosti páchané na seniorech, a to především z hlediska právního, a kromě rozboru a
zhodnocení příslušné právní úpravy přináší i návrhy na možné změny právních
předpisů.
56
Seznam použitých zdrojů
Odborná literatura:
1) BURDA, Eduard a kol. Trestný zákon: všeobecná část: komentár. 1. vydání. Praha: C.H.
Beck, 2010. 1106 s. ISBN 978-80-7400-324-01.
2) CECH, Ondřej a kol. Domácí násilí z pohledu pracovníků v oblasti sociálních služeb. 1.
vydání. České Budějovice: Theia, 2011, 137 s. ISBN 978-80-904854-0-2.
3) CIRTKOVA, Ludmila. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a
nakladatelství Aleš Čeněk, 2004, 431 s. ISBN 80-86473-86-4.
4) CIRTKOVA, Ludmila. Viktimologie pro forenzní praxi. 1. vydání. Praha: Portál, 2014, 158
s. ISBN 978-80-262-0582-1.
5) GRIVNA, Tomáš a kol. Zákon o obětech trestných činů: komentář. 1. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2014. 520 s. ISBN 978-80-7400-513-8.
6) HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 1. vydání. Praha: Panorama, 1990, 407 s. ISBN
80-7038-158-2.
7) JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vydání. Praha: Leges,
2013, 968 s. ISBN 978-80-87576-64-9.
8) JELÍNEK, Jiří a kol. Zákon o obětech trestných činů: komentář s judikaturou. 1. vydání.
Praha: Leges, 2013. 263 s. ISBN 978-80-87576-49-6.
9) KRIHA, Josef; PINČ, Benedikt. Bezpečný život seniorů. 1. vydání. České Budějovice:
Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2011, 23 s. ISBN 978-80-86708-83-6.
10) LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2. vydání. Praha:
Grada, 2006, 368 s. ISBN 80-247-1284-9.
11) MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vydání. Praha:
Grada, 2011, 328 s. ISBN 978-80-247-3148-3.
12) MAREŠOVÁ, Alena. Analýza kriminality v roce 2009 a v předchozím dvacetiletém
období. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2010, 119 s. ISBN
978-80-7338-107-3.
13) MŮHLPACHR, Pavel; BARGEL, Miroslav. Senioři z pohledu sociální pedagogiky. 1.
vydání. Brno: Institut mezioborových studií Brno, 2011, 146 s. ISBN 978-80-87182-21-5.
14) RABUSIC, Ladislav a kol. Česká společnost stárne. 1. vydání. Brno: Masarykova
univerzita, 1995, 192 s. ISBN 80-210-1155-6.
15) STUART-HAMILTON, lan. Psychologie stárnutí. 1. vydání. Praha: Portál, 1999, 319 s.
ISBN 80-7178-274-2.
16) SVATOŠ, Roman. Kriminológie. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš
Čeněk, 2012, 290 s. ISBN 978-80-7380-389-6.
17) ŠAMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. Obecná část (§ 1 - 139). 2. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2012. 1450 s. ISBN 978-80-7400-428-5.
18) ŠAMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. Zvláštní část (§ 140 - 421). 2. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2012, 2150 s. ISBN 978-80-7400-428-5.
57
19) TOŠNEROVÁ, Tamara. Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině: průvodce pro
zdravotníky a profesionální pečovatele. 2. vydání. Praha: Ambulance pro poruchy paměti,
2002, 60 s. ISBN 80-238-9505-2.
20) VÁLKOVA, Helena; KUCHTA, Josef a kol. Základy kriminológie a trestní politiky. 2.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 664 s. ISBN 978-80-7400-429-2.
21) VESELÝ, Milan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. 1. vydání. České Budějovice:
Jihočeská univerzita, 2011, 127 s. ISBN 978-80-7394-272-4.
22) VYKOPALOVÁ, Hana. Násilí na seniorech: sborník příspěvků z pracovního semináře. 1.
vydání. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002, 65 s. ISBN 80-244-0409-5.
23) VYKOPALOVÁ, Hana. Sociálně patologické jevy v současné společnosti. 1. vydání.
Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 154 s. ISBN 80-244-0337-4.
Odborné články:
1) DIMITROVÁ, Michaela. Demografické souvislosti stárnutí. Naše společnost. 2007, roč. 5,
č. l s s . 2 4 - 3 0 .
2) SMOLÍK, Josef; KAJANOVÁ, Alena. Prevence kriminality páchané na seniorech
pohledem studujících Univerzity třetího věku. Prevence úrazů, otrav a násilí. 2012, roč. 8,
č. l,s. 56-65. ISSN 1801-0261.
3) VENGLÁROVÁ, Martina. Senioři. Vyšlo jako příloha časopisu Policista. 2007, roč. 13, č.
6, s. 1 - 3.
4) ZIMMELOVÁ, Petra; NOVOTNÁ, Eva. Kriminalita páchaná na seniorech. KONTAKT odborný
a vědecký časopis pro zdravotně sociální otázky. 2008, roč. 10, č. 1, s. 55 - 60.
ISSN 1212-4117.
Elektronické zdroje:
1) ČÁNOVÁ, Andrea a kol. Soud potrestal dealera, který prodal důchodkyním předražené
spotřebiče. Český rozhlas [online]. Český rozhlas, © 1997-2015, publikováno 16. 4. 2014
[cit. 15. 3. 215]. Dostupné z: http://rn.rozhlas.cz/zpravy/regiony/_zprava/soud-potrestal-
dealera-ktery-prodal-duchodkynim-predrazene-spotrebice-1339634
2) Domácí násilí. Život 90 pro seniory ajejich blízké [online]. Život 90, © 2008-2009 [cit. 12.
3. 2015]. Dostupné z: http://www.zivot90.cz/202-senior-telefon/222-domaci-nasili
3) Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - konsolidovaná verze. Nový
občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti Č R © 2013-2015, 598 s. [cit. 27. 2.
2015]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-
konsolidovana-verze.pdf
4) Elderly Population. OECD Data [online]. Organization for Economic Co-operation and
Development, © 2015 [cit. 21. 1. 2015]. DOI: 10.1787/8d805eal-en. Dostupné z:
http://data.oecd.org/pop/elderly-population.htm
5) FRÖHLICH, Jiří. Tisková zpráva ČOI: Pokuty pořadatelům předváděcích akcí přes 29
milionů. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, © 2013, 5 s. [cit. 15.
3. 2015]. Dostupné z: http://www.coi.cz/predvadeci-akce-pokuty-29-mil.-ncl354/
6) KRENKOVÁ, Romana. Právní postavení seniorů v České republice. INSOMA [online].
2008, 36 s. [cit. 21. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.insoma.cz/3_8.pdf
58
7) MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2008 [online]. Praha: Institut
pro kriminológii a sociální prevenci, 2009, 133 s. [cit. 20. 2. 2015]. ISBN 978-80-7338-
092-2. Dostupné z: http://wwv.ok.cz/iksp/publikace.html
8) MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2010 [online]. Praha: Institut
pro kriminológii a sociální prevenci, 2011, 135 s. [cit. 20. 2. 2015]. ISBN 978-80-7338-
117-2. Dostupné z: http://lpxp.sweb.cz/392.pdf
9) MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2011 [online]. Praha: Institut
pro kriminológii a sociální prevenci, 2012, 128 s. [cit. 20. 2. 2015]. ISBN 798-80-7338-
127-1. Dostupné z: http://lpxp.sweb.cz/402.pdf
10) MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2012 [online]. Praha: Institut
pro kriminológii a sociální prevenci, 2013, 116 s. [cit. 20. 2. 2015], ISBN 978-80-7338-13-
3. Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/docs/411.pdf
11) MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2013 [online]. Praha: Institut
pro kriminológii a sociální prevenci, 2014, 124 s. [cit. 20. 2. 2015]. ISBN 978-80-7338-
142-4. Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/docs/417.pdf
12) MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 1999 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2000, 99 s. [cit. 20. 2. 2015]. ISBN 80-86008-85-1.
Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/docs/260.pdf
13) MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2000 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2001, 129 s. [cit. 20. 2. 2015]. ISBN 80-86008-96-7.
Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/publikace.html
14) MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2002 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2003, 141 s. [cit. 20. 2. 2015]. ISBN 80-7338-020-X.
Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/docs/314.pdf
15) MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2003 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2005, 117 s. [cit. 20. 2. 2015]. ISBN 80-7338-038-2.
Dostupné z: http://wvvw.ok.cz/iksp/docs/314.pdf
16) MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2004 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2006, 136 s. [cit. 20. 2. 2015]. ISBN 80-7338-046-3.
Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/publikace.html
17) MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2005 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2006, 167 s. [cit. 20. 2. 2015]. ISBN 80-7338-051-X.
Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/publikace.html
18) MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2006 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2008, 114 s. [cit. 20. 2. 2015]. ISBN 978-80-7338-067-0.
Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/publikace.html
19) MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2007 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2009, 115 s. [cit. 20. 2. 2015]. ISBN 978-80-7338-083-0.
Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/docs/358.pdf
20) Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017. Ministerstvo
práce a sociálních věcí [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 21. 1. 2015].
Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14540
59
21) Národní strategie rozvoje sociálních služeb na rok 2015. Ministerstvo práce a sociálních
věcí [online]. 60 s. [cit. 14. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/202
58/III.pdf
22) Násilí páchané na seniorech. Policie České republiky [online]. Policie ČR, © 2015 [cit. 20.
2. 2015]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/preventivni-informace-nasili-pachane-
na-seniorech.aspx
23) Návrh poslanců na vydání zákona o prodejní době v zastavaniach a některých jiných
provozovnách. Důvodová zpráva. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
[online]. Parlament České republiky, 4 s. [cit. 3. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/
sqw/text/tiskt.sqw?ct= 1025&ct1=0&o=4
24) Ochrana osob omezených na svobodě, Provádění systematických návštěv. Veřejný
ochránce práv [online]. © Kancelář Veřejného ochránce práv [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z:
http://www.ochrance.cz/ochrana-osob-omezenych-na-svobode/provadeni-navstev-zarizeni/
25) Péče o seniory jako podnikatelský záměr bez záruky kvality. Veřejný ochránce práv
[online]. © Kancelář Veřejného ochránce práv, publikováno 22. 6. 2012 [cit. 1. 2. 2015],
Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2012/pece-o-seniory-
jako-podnikatelsky-zamer-bez-zaruky-kvality/
26) Preventivní informace. Podvody na seniorech. Policie České republiky [online]. Policie
ČR, © 2015 [cit. 17. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/podvody-na-
seniorech.aspx
27) Příloha ke zprávě - Přehled nejvyšších pokut uložených ČOI za tzv. předváděcí akce.
Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, © 2013, 3 s. [cit. 15. 3.
2015]. Dostupné z: http://www.coi.cz/predvadeci-akce-pokuty-29-mil.-ncl354/
28) Rada seniorů ČR: Chceme, aby senioři měli statut chráněné osoby. Rada seniorů České
republiky, o.s. [online]. © Rada seniorů České republiky, o.s., publikováno 2. 8. 2014 [cit.
10.12.2014]. Dostupné z: http://www.rscr.cz/2014/08/rada-senioru-cr-chceme-aby-seniori-
meli-statut-chranene-osoby/
29) RÔSSLEROVA, Jana. Neuvěřitelný případ podvádění seniorů. Policie České republiky
[online]. Policie ČR, © 2015, publikováno 28. 8. 2014 [cit. 13. 3. 2015]. Dostupné z:
http://www.policie.cz/clanek/neuveritelny-pripad-podvadeni-senioru.aspx
30) Sněmovní tisk 261, Novela z. o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trest. - EU.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Parlament České republiky
[cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=261
31) Šmejdi míří na internet: seniory ohrožují podvodnými nabídkami, ale i citovým vydíráním.
Život 90 pro seniory a jejich blízké [online]. Život 90, © 2008-2009 [cit. 20. 2. 2015].
Dostupné z: http://www.zivot90.cz/146-novinky/906-smejdi-miri-na-internet-seniory-
ohrozuji-podvodnymi-nabidkami-ale-i-citovým-vydiranim
32) STEFUNKOVÁ, Michaela a kol. Základy prevence kriminality pro pedagogické
pracovníky [online]. Praha: Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, 2012, 116 s. [cit. 20. 2. 2015]. ISBN 978-
80-87258-96-5. Dostupné z: http://www.pppkv.cz/dokumenty/ZAKLADY%20PREVEN
CE%20KRIMIN ALITY.pdf
60
33) Věková struktura k 31. 12. 2013 Česká republika. Český statistický úřad [online]. Český
statistický úřad [cit. 21. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.czso.cz/animgraf/cz/
34) Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční
spolupráci ve věcech trestních, a další související zákony. Důvodová zpráva. Poslanecká
sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Parlament České republiky, 41 s. [cit. 3. 3.
2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=261&CTl=0
35) Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti
právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva. Poslanecká sněmovna Parlamentu
České republiky [online]. Parlament České republiky, 17 s. [cit. 6. 2. 2015]. Dostupné z:
http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&T=304
36) VLNAS, Martin. Nezastavíš! Nepokradeš! Finmag.cz [online]. Partners media, © 2014,
publikováno 31. 1. 2009 [cit. 2. 3. 2015]. Dostupné z: http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/
263855-nezastavis! -nepokradeš!
37) World Population Ageing 2013 [online]. New York: United Nations, Department of
Economic and Sociál Affairs, Population Division, 2013, 114 s. [cit. 21. 1. 2015].
ST/ESA/SER.A/348. Dostupné z: http://www.un.org/en/development/desa/population/pub
Ucations/pdf/ageing/WorldPopulationAgeing2013 .pdf
38) Zařízení Letiny je výsměchem kvalitě v sociálních službách. Veřejný ochránce práv
[online]. © Kancelář Veřejného ochránce práv, publikováno 25. 2. 2015 [cit. 5. 3. 2015],
Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2015/zarizeni4etiny-
je-vysmechem-kvalite-v-socialnich-sluzbach/
39) Zásady OSN pro seniory. Veřejný ochránce práv [online]. © Kancelář Veřejného ochránce
práv [cit. 21. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/
ochrana_osob/Umluvy/socialni_sluzby/Zasady_OSN_pro_seniory_1991.pdf
Právní předpisy Evropské unie:
1) Listina základních práv Evropské unie 2007/C 303/01 ze dne 14. prosince 2007, ve znění
pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 10.
3. 2015].
2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o
evropském ochranném příkazu, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní
informační systém]. Atlas Consulting [cit. 10. 3. 2015],
České právní předpisy:
1) Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 52/2009 Sb. In: CODEXIS
A c a d e m i a [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 25. 3. 2015].
2) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších
předpisů. In: CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas consulting spol. s r.
o. [cit. 25. 3. 2015].
3) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS
Academia [právní informační systém]. Atlas consulting spol. s r. o. [cit. 25. 3. 2015].
61
4) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. In:
CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 25. 3.
2015].
5) Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS
Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 25. 3. 2015].
6) Zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně
některých zákonů, ve znění zákona č. 204/2006 Sb. In: CODEXIS Academia [právní
informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 25. 3. 2015].
7) Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. In:
CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 25. 3.
2015].
8) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS
Academia [právní informační systém]. Atlas consulting spol. s r. o. [cit. 25. 3. 2015].
9) Zákon č. 247/2006 Sb., o omezení provozu zastaváren a některých jiných provozoven
v noční době, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS Academia [právní informační
systém]. Atlas consulting spol. s r. o. [cit. 25. 3. 2015].
10) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS
Academia [právní informační systém]. Atlas consulting spol. s r. o. [cit. 25. 3. 2015].
11) Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve
znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas
consulting spol. s r. o. [cit. 25. 3. 2015].
12) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS
Academia [právní informační systém]. Atlas consulting spol. s r. o. [cit. 25. 3. 2015].
13) Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších
předpisů. In: CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas consulting spol. s r.
o. [cit. 25. 3. 2015].
14) Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o
obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS Academia [právní
informační systém]. Atlas consulting spol. s r. o. [cit. 25. 3. 2015].
15) Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění
pozdějších předpisů. In: CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas consulting
spol. s r. o. [cit. 25. 3. 2015].
Slovenské právní předpisy:
1) Zákon č. 300/2005 Z. z., trestný zákon, ve znění pozdějších předpisů [cit. 25. 3. 2015],
Dostupné z: http://www.zakonypreludi.sk/zz/2005-300
Judikatura Ústavního soudu ČR:
1) Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 13. května 2004, sp. zn. IV. ÚS 396/2003.
In: CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas consulting spol. s r. o. [cit. 10.
12. 2015].
62
Judikatura Nejvyššího správního soudu ČR:
1) Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č.j. 1 As 9/2008-133. In:
CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 20. 3.
2015].
Judikatura Nejvyššího soudu ČR:
1) Usnesení Nejvyššího soudu CR ze dne 6. listopadu 2003, sp. zn. 5 Tdo 927/2003. In:
CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 13. 3.
2015].
2) Usnesení Nejvyššího soudu CR ze dne 27. května 2004, sp. zn. 6 Tdo 457/2004. In:
CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 13. 3.
2015].
3) Usnesení Nejvyššího soudu CR ze dne 24. října 2007, sp. zn. 7 Tdo 1147/2007. In:
CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 13. 3.
2015].
4) Usnesení Nejvyššího soudu CR ze dne 28. listopadu 2007, sp. zn. 11 Tcu 122/2007. In:
CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 13. 3.
2015].
5) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. února 2008, sp. zn. 6 Tdo 196/2008. In:
CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 13. 3.
2015].
6) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. dubna 2008, sp. zn. 6 Tdo 438/2008. In:
CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 10. 12.
2015].
7) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. září 2008, sp. zn. 6 Tdo 1049/2008. In:
CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 10. 12.
2015].
8) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. května 2011, sp. zn. 8 Tdo 351/2011. In:
CODEXIS Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 13. 3.
2015].
9) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. září 2013, sp. zn. 3 Tdo 868/2013. In: CODEXIS
Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r. o. [cit. 13. 3. 2015].
Judikatura Najvyššieho súdu SR:
1) Rozsudok Najvyššieho súdu SR z 3. decembra 2013, sp. zn. 2 Tdo 65/2013. In: Zbierka
stanovísk Najvyššieho súdu a rozhodnutí súdov Slovenskej republiky, 8/2014, s. 10 - 13
[cit. 21. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.nsud.sk/data/files/927_stanoviska_rozhodnutia_
8_2014.pdf
63
Přílohy
Příloha č. 1 - Světová populace starší 60 let1 3 1
Graf zachycuje procentuální zastoupení osob starších 60 let ve světové populaci, a to od
roku 1950 včetně prognózy do roku 2050. Kromě křivky zachycující celosvětové
průměrné údaje, jsou obsaženy i údaje dle rozvinutosti regionů.
Z následujícího grafu jsou dále patrné celkové počty osob starších 60 let od roku 1950
do roku 2050. Jednotlivé položky jsou vždy rozčleněny dle rozvinutosti regionů.
• Leastdeveloped countries
• Less developed regions, excluding Least developed countries
• More de^ebped regions
E3.B.E.1E.0.C1950 1955 I960 1 965 1970 1975 1980 19&5 1990 1995 2000 2005 2010 2013 2015 2020 2025 2030 2035 2049 2045 2050
World Population Ageing 2013 [online]. New York: United Nations, Department of Economic and Social
Affairs, Population Division, 2013, s. 11-12 [cit. 21. 1. 2015].
64
Příloha č. 2 - Zastoupení osob starších 65 let dle dat OECD
Graf zachycuje zastoupení osob starších 65 let a jeho vývoj v Japonsku, České
republice, Slovenské republice a celkově v zemích O E C D až do roku 2013.
Elderly Population. OECD Data [online]. Organization for Economic Co-operation and Development, ©
2015 [cit. 21. 1.2015].
65
133
Příloha č. 3 - Věková struktura obyvatelstva České republiky
Následující grafy a tabulky jsem zpracovala na základě dat Českého statistického úřadu
o věkové struktuře obyvatelstva České republiky.
Procentuální zastoupení jednotlivých věkových kategorií v ČR
100%
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
uv e
• i i i
m h a
•*
o> o> o>
1 1 1 1 1 1
rn ID
i o " O un
Os Os Os
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Os Os Os Os Os Os Os Os Os Os o*
1 1 1 1 1 1
Os <—* cn
t> OO 00
Os Os O""*
1 1 1 1 1 1
r- os
00 OO OO
Os Os Os
i i i i i i i i i i i i i i
O N C N C N C N O N O O C
• i i i i i
r- a\ —
o o —
o o o
N M N
20133
• 60+ • 15-59 <15
Rok
Věkové kategorie (v %)
Rok
Věkové kategorie (v %)
Rok
Věkové kategorie (v %)
Rok
60+ 15-59 <15
Rok
60+ 15-59 <15
Rok
60+ 15-59 <15
1945 12,2 64,7 23,1 1968 17,6 60,7 21,6 1991 17,9 61,5 20,6
1946 12,2 64,8 23 1969 18 60,7 21,4 1992 18 62 20
1947 12,2 64,8 23,1 1970 18,3 60,4 21,2 1993 18 62,6 19,4
1948 12,3 64,1 23,6 1971 18,6 60,4 21,1 1994 18 63,2 18,9
1949 12,5 63,4 24,1 1972 18,8 60,1 21,1 1995 18 63,7 18,3
1950 12,6 62,8 24,5 1973 18,9 59,8 21,4 1996 18 64,1 17,9
1951 12,8 62,2 25 1974 18,9 59,2 21,9 1997 18 64,5 17,4
1952 12,9 61,6 25,5 1975 18,6 59,1 22,3 1998 18,1 64,9 17
1953 13 61,1 25,9 1976 18,1 59,2 22,7 1999 18,2 65,2 16,6
1954 13,2 60,6 26,2 1977 17,6 59,4 23,1 2000 18,5 65,3 16,2
1955 13,4 60,2 26,3 1978 17 59,7 23,3 2001 18,7 65,4 15,9
1956 13,7 59,9 26,4 1979 16,9 59,8 23,3 2002 18,9 65,5 15,6
1957 13,9 59,7 26,4 1980 16,8 59,7 23,5 2003 19,3 65,5 15,2
1958 14,3 59,7 26 1981 17 59,5 23,5 2004 19,7 65,3 14,9
1959 14,6 59,8 25,6 1982 17,1 59,4 23,5 2005 20 65,3 14,6
1960 14,8 59,8 25,5 1983 17,3 59,2 23,5 2006 20,6 65 14,4
1961 15,2 60 24,8 1984 17,4 59,2 23,4 2007 21,2 64,6 14,2
1962 15,6 60,3 24,1 1985 17,4 59,2 23,3 2008 21,6 64,2 14,1
1963 15,9 60,4 23,7 1986 17,5 59,4 23,1 2009 22,1 63,7 14,2
1964 16,3 60,4 23,2 1987 17,5 59,6 22,8 2010 22,6 63 14,4
1965 16,6 60,5 22,9 1988 17,6 60 22,4 2011 23,3 62,1 14,7
1966 17 60,6 22,5 1989 17,6 60,6 21,7 2012 23,8 61,4 14,8
1967 17,3 60,7 22 1990 17,7 61,1 21,2 2013 24,3 60,7 15
Věková struktura k 31.
21. 1. 2015].
12. 2013 Česká republika. Český statistický úřad [online]. Český statistický úřad [cit.
66
Počty obyvatel ČR v rámci jednotlivých věkových kategorií
(v milionech)
7
6
5 i
4
2 -
1
• i i i i i i i i i i i i i i i i i i—i i i i i i i
i/-)t^os^mi/-)t^os^mi/-sr--os^I
I I I—I I I I
m h o\ ^
r- r~ r- oo
ON O S O S OS
I I I I I I I I I I I I I I
l l l l
r~ os
ON Os
ON Os
I I I I I I I I I I I I I
p"> v> r-
00 00 00
Os Os Os
Os —
00 Os
Os Os
•-i p"> mr- os
o o
o o
( N CM
•60+ •15-59 <15
Věkové kategorie
Rok (v milionech)
60+ 15-59 <15
1945 0,99 5,24 1,87
1946 1,02 5,44 1,93
1947 1,08 5,73 2,04
1948 1,1 5,7 2,1
1949 1,11 5,64 2,14
1950 1,14 5,64 2,2
1951 1,16 5,64 2,27
1952 1,18 5,65 2,34
1953 1,21 5,66 2,4
1954 1,23 5,65 2,45
1955 1,26 5,67 2,48
1956 1,3 5,68 2,5
1957 1,33 5,7 2,52
1958 1,37 5,73 2,5
1959 1,41 5,76 2,47
1960 1,41 5,72 2,44
1961 1,46 5,77 2,38
1962 1,5 5,82 2,33
1963 1,55 5,86 2,29
1964 1,59 5,89 2,28
1965 1,62 5,93 2,25
1966 1,67 5,96 2,21
1967 1,71 5,99 2,17
Věkové kategorie
Rok (v milionech)
60+ 15-59 <15
1968 1,74 6 2,14
1969 1,78 6,01 2,12
1970 1,8 5,93 2,08
1971 1,83 5,94 2,08
1972 1,86 5,95 2,09
1973 1,88 5,95 2,13
1974 1,9 5,94 2,19
1975 1,88 5,96 2,25
1976 1,84 6,01 2,31
1977 1,79 6,06 2,36
1978 1,75 6,13 2,39
1979 1,74 6,17 2,41
1980 1,73 6,15 2,41
1981 1,75 6,14 2,42
1982 1,77 6,13 2,42
1983 1,78 6,12 2,43
1984 1,8 6,12 2,42
1985 1,8 6,12 2,41
1986 1,81 6,14 2,39
1987 1,82 6,17 2,36
1988 1,82 6,22 2,32
1989 1,83 6,28 2,25
1990 1,84 6,33 2,19
Věkové kategorie
Rok (v milionech)
60+ 15-59 <15
1991 1,85 6,35 2,12
1992 1,85 6,41 2,06
1993 1,86 6,47 2,01
1994 1,86 6,53 1,95
1995 1,86 6,57 1,89
1996 1,86 6,61 1,84
1997 1,86 6,65 1,8
1998 1,86 6,67 1,75
1999 1,87 6,7 1,71
2000 1,9 6,71 1,66
2001 1,91 6,68 1,62
2002 1,93 6,68 1,59
2003 1,97 6,69 1,55
2004 2,02 6,68 1,53
2005 2,05 6,7 1,5
2006 2,12 6,68 1,48
2007 2,2 6,71 1,48
2008 2,26 6,72 1,48
2009 2,32 6,69 1,49
2010 2,38 6,63 1,52
2011 2,45 6,52 1,54
2012 2,5 6,45 1,56
2013 2,55 6,38 1,58
67
Příloha č. 4 - Preventivní doporučení pro seniory 1 3 4
Tato příloha obsahuje preventivní doporučení pro seniory, která jsou pro ně k dispozici
na webových stránkách Policie České republiky. Praktické rady jsou zde rozděleny do
čtyř kategorií a shrnují užitečné informace o tom, jak je možné předcházet nej častější
trestné činnosti.
DOPORUČUJÍCÍ RADY PRO SENIORY
JAK SE CHRÁNIT PRED OKRADENÍM
Peníze, doklady i klíče noste v příruční uzavřené tašce nebo kabelce vidy oddělené. Berte si jen tolik peněz, kolik skutečně
potřebujete.
Peněženku ukažte na dno nebo do spodní části kabelky nebo nákupní tašky.
Kabelku nebo tašku pres rameno nenechávejte viset na zádech, ale mějte ji stále na oč k h a c hrante ji rukama na boku nebo na
břiše.
Kabelku nebo tašku nepokládejte v obchodech na police a nenechávejte ji v nákupním vozíku. Nikdy ji neodkládejtes oděvem v
šatné kina. díjadla. restaurac e, ani v čekárně u lékaře č i na úřadec h.
Vyhýbejte se návalům mnoha lidí, tlačenice nahrává zlodějům a okradení může proběhnout bez povšimnutí.
Ctěte-li si v dopravním prostředku MHD, mějte své příruční zavazadlo pořád pod kontrolo u.
Ve vlaku si vybírejte kupé, kde už sedí další cestující a nenechávejte svá zavazadla bez dozoru.
Při výběru peněz z bankomatu si hlídejte soukromí. Dávejte pozor, jestli vás někdo nesleduje příliš zblízka. Vybírání z
bankomatů uvnitř bank či spořitelen je spolehlivější. Na ulic i vybírejte peníze z a as istene e někoho, koho znáte a důvěřujete mu.
Nikdy se před nikým nechlubte svými úsporami nebo cennostmi, nepůjčujte cizím lidem peníze, neplaťte žádné zálohy
podomním prodejcům.
JAK PŘEDCHÁZET RIZIKU PŘEPADENÍ
• Vyhýbejte se odlehlým, nepřehledným a neosvětleným místům. Choďte raději frekventovanějšími ulicemi.
• Kabelk u n ebo taškunostevrucečina ramen i s mérem od u lic e, aby vám ji z vozov ky nemoh I n ěkd o vytrh n out a u k rast.
• Chc e- li vám někdo kabelk u u k rast. n ebrante s e za každou c en u. Zd rav í nebo dokonc ežwotjsoucennéjší než pen íze!
• Po chodníku choďte raději dále od vc hodů domú, kde by mohl číhat případný pac hatel a mohl by vás vtáhnout dovnitř.
• Při vstupování do domu se pozorné rozhlédněte a nevcházejte tam s někým neznámým. Také ve výtahu nejezděte s někým,
koho neznáte. Radši poč kejte na výtah prázdný.
• Nepřijímejte doprovod nabízený neznámými lidmi, i kdyby vypadali důvěryhodně. Ochota "pomocníkamůže
být jen záminkou k
tomu, aby se dostal do vašeho bytu a tam vás okradl třeba i z a použití násilí.
• Kdybyste měli pocit, že vás někdo sleduje, snažte se co nejrychleji dostat na místo, kde je nějaký obchod nebo více lidí, mezi
nimiž budete bezpečnější.
• Kdyby vás někdo napadl, křičte i tehdy, když v blízkosti nikoho nevidíte. Mohl by vás uslyšet někdo z a rohem a přispěchat na
pomoc.
• V případě nutnosti můžete pro svou ochranu použít sprej [deodorant, lak na vlasy nebo slzný plyn), který nosíte v tašce či
kabelce. Pachatele tím překvapíte, možná i odradíte a sami tak získáte čas na přivolání pomoci. Spuštění vašeho osobního
alarmu může útoč nika vylekat a přimět ho k útěku.
• Snažte se vyhnout čekání na liduprázdné zastávce hromadné dopravy, především v časné ranních nebo pozdně večerních
hodinách.
• V prázdné tramvaji nebo autobusu si sedejte co nejblíže k řidiči. Jeho blízkost může případného lupiče od zlého úmyslu odradit
n ebo v ám v případ ě obtěžován í č i napaden í Fkt ič ry c h leji pomůže.
1 3 4
Preventivní informace. Podvody na seniorech. Policie České republiky [online]. Pohcie ČR, © 2015 [cit. 17.
3. 2015], Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/podvody-na-seniorech.aspx
68
JAK SE VYHNOUT PODVODU
• Podvodníci využívají různé záminky a lsti, aby se dostali k vašim penězům. Chtějí vniknout do vašeho bytu a pokud z vás
nevylákají peníze přímo, ovládají radu způsobů jak vás okrást.
* Nedůvěřujte n ez n ámý m lidem, nikoho c izího nevpouštějte do svého bytu.
• Nikdy hned neotvírejte dvere, nevíte-li, kdo je z a nimi.
* Pořiďte si panoramatické kukátko, které vám umožní dobře si návštěvníka prohlédnout, Instalujte si na dveře bezpečnostní
řetízek, který udrží dveře jen pootevřené. Některé věc i tak můžete vyřídit bezpečněji.
* Zvoní-li opravář, pracovník úřadu či jiných služeb (odečet plynu apod.) nechte si předložit jeho služební průkaz, nebo ještě lépe
zavolejte na úřad nebo instituci, na kterou se pracovník odvolává. V případe jakýchkoliv pochybností trvejte na tom, že o
nabízenou službu nestojíte.
• Nepodléhejte lákavé vidině snadného zbohatnutí. Podomní nabídky výher v loterii nebo výhodných koupí odmítejte - v naprosté
většině jde o podvod.
* Udržujte dobré vztahy se sousedy v domě. Napište si jejich telefonní čísla, v případě potřeby bývá jejich pomoc nejrychlejší.
• Důležitá telefonní čísla (policie, lékař, hasíiaj.) mějte viditelné blízko telefonu, abyste mohli co nejryc hleji přivolat pomoc.
* Nepodvolujte se nátlaku ze strany rodinných příslušníků, natož cizích lidí, k podpisu závažných dokumentů např. k převedení
bytu, domu nebo chaty nebo poskytnutí peněžních půjček. Vše si v klidu a pečlivé promyslete.
* Závažná rozhodnutí o vašem majetku konzultujte s právníkem, nec hte si poradit od dalšíc h věrohodných osob. Většina institucí
a nevládníc h organizac í, která poskytuje pomoc seniorům, nabízí i bezplatnou právní poradnu.
JAK ZABEZPEČIT MAJETEK
• Zamykejte vstupní dveře a zavírejte okna vždy, když opouštíte domácnost, i když jdete třeba jen na chvíli k sousedce nebo na
krátký nákup. Pootevřená balkónová okna nebo větrací okénka jsou pro zloděje-bytaře velkým lákadlem. Venkovní, bytové i
balkónové dveře v noc i zamykejte, i když jste doma.
• Bezpečnost bytu zvýšíte instalací bezpečnostních dveří nebo různých mechanických zábranných prostředků jako jsou např.
bezpečnostní štít a profilová cylindrická vložka, vrchní přídavný zámek, příčná a celoplošná dveřní závora, pojistka dveřnícb
závěs ů jako zábran a proti vysazenídveří.
« Okna lze opatřit různými typy mříží apod. Moderní technika nabízí také využití domácího videotelefonu s elektromechanickým
ovládáním vstupních dveří [např. u rod in nýc h domků, v nové panelové výstavbě).
• Opouštíte-li byt nebo dům na delší c as (např. jedete na chatu nebo rekreaci), nezatahujte rolety a žaluzie, nevypínejte přívod
elektřiny. Snažte se udržovat dojem, že jste stále přítomni. Vhodná je výpomoc mezi sousedy, mohou vám byt kontrolovat a
prav id eln ě vy bírat s c h rán k j .
• Můžete si pořídit elektronické spínací zařízení, které podle nastavení rozsvítí světla, zapne rozhlasový přijímač, televizi apod.
Opět tak vytváříte zdání, že jste doma.
• Pro případ, že byste přesto byli vykradeni, je vhodné mít vyfotografovány cenné věci, sepsána výrobní čísla apod. Tyto
Informac e pomoh ou polic ii v pátrání a us nadní vaše jed nán í s pojišfov n ami při likv idac i pojistné ud álosti.
• Stejné postupujte i u zabezpečení rekreač nic h obydlí.
• Nezapomínejte zamykat svůj automobil. Můžete ho vybavit přídavným zařízením pro uzamčení řadící páky nebo volantu. J e
mož né s i opatřit i elektron ic k é alarmy č i imobiliz éry z apalování.
69
Příloha č. 5 - Vývoj počtu obětí trestných činů
Tyto grafy a tabulku jsem zpracovala na základě údajů získaných z dokumentů
dostupných na webových stránkách Institutu pro kriminológii a sociální prevenci a
vlastních výpočtů. Zachycují celkové počty obětí trestných činů a srovnávají je s počty
obětí starších 60 let.
Celkové počty obětí trestných činů
50000 n
1999 2000 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
• Počet obětí starších 60 let Celkový počet obětí
1 3 5
MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 1999 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální
prevenci, 2000, s. 66-67 [cit. 20. 2. 2015]. MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2000 [online]. Praha:
Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2001, s. 94-95 [cit. 20. 2. 2015], MAREŠOVÁ, Alena a kol.
Kriminalita v roce 2002 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2003, s. 109-110 [cit. 20.
2. 2015], MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2003 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a
sociální prevenci, 2005, s. 111-113 [cit. 20. 2. 2015]. MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2004
[online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2006, s. 111-112 [cit. 20. 2. 2015]. MAREŠOVÁ,
Alena a kol. Kriminalita v roce 2005 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2006, s. 104-
105[cit. 20. 2. 2015]. MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2006 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2008, s.94-95 [cit. 20. 2. 2015], MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce
2007 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2009, s. 74-75 [cit. 20. 2. 2015].
MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2008 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a
sociální prevenci, 2009, s. 97-98 [cit. 20. 2. 2015]. MAREŠOVÁ, Alena. Analýza kriminality v roce 2009 a
v předchozím dvacetiletém období. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2010, s. 82-
83. MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2010 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2011, s. 92-93 [cit. 20. 2. 2015], MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů
kriminality v roce 2011 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2012, s. 79-80 [cit. 20. 2.
2015], MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2012 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2013, s. 75-76 [cit. 20. 2. 2015],MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů
kriminality v roce 2013 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2014, s. 70-73 [cit. 20. 2.
2015].
70
Rok
Počet obětí
starších 60 let
Celkový
počet obětí
1999 3704 35317
2000 3555 35509
2002 3702 37805
2003 4728 40768
2004 5285 44988
2005 6105 46023
2006 6056 44482
Rok
Počet obětí
starších 60 let
Celkový
počet obětí
2007 5757 45486
2008 5713 43694
2009 6787 43245
2010 5828 39183
2011 6121 40904
2012 5829 40595
2013 5631 40871
Počty obětí trestných činů dle pohlaví
30000
25000
20000 -
15000 -
10000 -
5000
23370
23621 23697
24202
20544 20839 20583
19214 19256
19404 19756 20288
16103 1 6 2 5 3
1906 1797 2016
2675
1798 1758 1686 2 0 5 3
3022
2263
3446 3263 3176 3359
4075
2659 2793 2 5 8 1 ^ 2712 ^ 2 4 3 9 ^ ^
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
1999 2000 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
•Ženy starší 60 let • Muži starší 60 let Ženy celkem )( Muži celkem
71
Příloha č. 6 - Poměr celkového počtu seniorů k počtu seniorů-obětí1 3 6
Následující graf srovnává celkové procentuální zastoupení seniorů ve společnosti
s jejich procentuálním zastoupením v rámci celkového počtu obětí trestných činů. Graf
byl opět zpracován na základě údajů získaných z webových stránek Institutu pro
kriminológii a sociální prevenci a vlastních výpočtů.
30 n
25
20
15
10
5 -
18,2 18,5 1 8
' 9
19,3 19,7 20
20,6
21,2 2 1
' 6
22,1
15,69
22,6
23,3 23,8 24,3
14,87 14,96
13,26 13,61
14,35
10,48
11,59 11,74
12,65 13,07v
13,77
10,01 9 7 9
1999 2000 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
• Procenutální zastoupení obětí trestné činnosti starších 60 let
• Procentuální zastoupení osob starších 60 let ve společnosti
1
MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 1999 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální
prevenci, 2000, s. 66-67 [cit. 20. 2. 2015]. MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2000 [online]. Praha:
Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2001, s. 94-95 [cit. 20. 2. 2015]. MAREŠOVÁ, Alena a kol.
Kriminalita v roce 2002 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2003, s. 109-110 [cit. 20.
2. 2015], MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2003 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a
sociální prevenci, 2005, s. 111-113 [cit. 20. 2. 2015]. MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2004
[online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2006, s. 111-112 [cit. 20. 2. 2015]. MAREŠOVÁ,
Alena a kol. Kriminalita v roce 2005 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2006, s. 104-
105[cit. 20. 2. 2015]. MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce 2006 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2008, s.94-95 [cit. 20. 2. 2015], MAREŠOVÁ, Alena a kol. Kriminalita v roce
2007 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2009, s. 74-75 [cit. 20. 2. 2015].
MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2008 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a
sociální prevenci, 2009, s. 97-98 [cit. 20. 2. 2015]. MAREŠOVÁ, Alena. Analýza kriminality v roce 2009 a
v předchozím dvacetiletém období. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2010, s. 82-
83. MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2010 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2011, s. 92-93 [cit. 20. 2. 2015]. MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů
kriminality v roce 2011 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2012, s. 79-80 [cit. 20. 2.
2015], MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2012 [online]. Praha: Institut pro
kriminológii a sociální prevenci, 2013, s. 75-76 [cit. 20. 2. 2015],MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů
kriminality v roce 2013 [online]. Praha: Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2014, s. 70-73 [cit. 20. 2.
2015].
72
Příloha č. 7 - Věk obětí trestné činnosti za rok 2013
Z následujícího grafu je patrné věkové rozložení obětí trestných činů za rok 2013. Graf
byl zpracován na základě dostupných statistických údajů o obětech trestných činů za
rok 2013 a na základě vlastních výpočtů.
i Zeny • Muži • Celkem
0,6%
do 6 let | 0,6%
0,6%
od 6 do 15 let
od 15 do 18 let
od 18 do 30 let
od 60 do 70 let
od 70 do 80 let
2,5%
80 a více I I 1,4%
1,2%
nezjištěno I 0,5%
0,4%
^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ 1 6 J %
od 30 do 40 let 19,4%
17,8%
-
99 &°In
od 40 do 60 let ____________________________ 22.3%
22,3%
n 1
0% 5% 10% 15% 20% 25% 30% 35% 40% 45%
1 3 7
MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2013 [online]. Praha: Institut pro kriminológii
a sociální prevenci, 2014, s. 65 [cit. 20. 2. 2015],
73
Příloha č. 8 - Minimální počty obětí starších 60 let za rok 2013
Graf zachycuje minimální počty obětí starších 60 let za rok 2013 a názorně ukazuje
četnost jednotlivých trestných činů, které byly na seniorech spáchány. Graf byl
vypracován na základě dostupných statistických údajů.
• Krádež
• Loupež
• Úmyslné ublížení na zdraví
• Nebezpečné vyhrožování
• Týrání osoby ve společném obydlí
Ublížení na zdraví z nedbalosti
Vydírání
Usmrcení z nedbalosti
• Vražda
• Omezení a zbavení osobní svobody
• Ostatní
1 3 8
MAREŠOVÁ, Alena a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2013 [online]. Praha: Institut pro kriminológii
a sociální prevenci, 2014, s. 70-73 [cit. 20. 2. 2015].
74
Příloha č. 9 - Dotazník
Masarykova univerzita
Dotazníkově šetření k diplomové práci Právnická fakulta
Bc. Veronika Slavíčkova
Vážené dámy, vážení pánové,
jmenuji se Veronika Slavíčkova a jsem studentkou 5. ročníku magisterského studia v oboru Právo na
Právnické fakultě Masarykovy univerzity. V současné době zpracovávám diplomovou práci na téma
„Senioři jako oběti trestných činů", a proto mi dovolte, abych Vás touto cestou požádala o spolupráci
při dotazníkovém šetření.
Dotazník je zcela anonymní a veškeré informace jím získané budou použity výhradně ke zpracování
diplomové práce. Vyplnění dotazníku Vám zabere maximálně 15 minut.
Předem Vám velice děkuji za Váš čas a trpělivost při vyplňování dotazníku.
Bc. Veronika Slavíčkova
Pokyny k vyplnění dotazníku:
U každé otázky označte vyhovující odpověď křížkem, nebo ji sami doplňte. U otázek označených
symbolem • můžete označit více odpovědí (zejména v případě, že budete zohledňovat více trestných
činů), případně můžete uvést i vlastní odpověď, která Vám v nabídce chybí. U ostatních otázek zvolte
vždy jen jednu odpověď. Pokud odpověď nevíte, otázku nevyplňujte.
Dotazník se zaměřuje pouze na trestnou činnost páchanou na seniorech, proto
prosím zohledňujte pouze trestné činy, které byly spáchány na osobách
seniorského věku - tedy osobách starších 60 let.
1. Znáte ve Vašem okolí někoho, kdo se v seniorském věku stal obětí trestného činu?
• ne
• ano-jednoho
• ano - několik
2. Stal/a jste se Vy sám/a v seniorském věku obětí nějakého trestného činu?
• ne
• ano-jednou
• ano - několikrát
Pokudjste u první i druhé otázky vybral/a odpověď ne, pokračujte prosím otázkou č. 11.
V případě, že byl na Vás samotných spáchán trestný čin, zodpovídejte otázky č. 3 až 10 pouze dle
vlastních zkušeností. Jestliže jste se Vy sami obětí trestného činu nestali, pokuste se prosím tyto
otázky zodpovědět dle zkušeností osoby, o níž víte, že se obětí trestného činu stala.
• 3. Jednalo se o některý z následujících trestných činů?
krádež • ano • ne
loupež • ano • ne
podvod • ano • ne
vydírání • ano • ne
ublížení na zdraví • ano • ne
domácí násilí • ano • ne
Jiný -prosím uveďte:
75
4. Byla tato trestná činnost oznámena policii?
• ne
• ano, ale jen některé trestné činy
• ano, všechny trestné činy (pokud zvolíte tuto odpověď, pokračujte prosím otázkou č. 6)
• 5. Jaké důvody vedly k neoznámení trestného činu (příp. trestných činů)?
strach z pachatele • určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
blízký vztah k pachateli • určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
obava ze sociálního vyloučení či
odsouzení okolím
• určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
nedůvěra v policii/další orgány • určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
zbytečná námaha/starosti • určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
Jiné-prosím uveďte:
• 6. K.do se tohoto trestného činu (příp. trestných činů) dopustil?
jednotlivec - žena • ano • ne
jednotlivec - muž • ano • ne
skupina osob • ano • ne
• 7. V jakém vztahu byl pachatel (příp. pachatelé) ke své oběti?
zcela cizí osoba/y • ano • ne
osoba/y známé z okolí oběti • ano • ne
člen rodiny, příbuzný • ano • ne
• 8. Kde došlo k trestnému činu (příp. trestným činům)?
v Brně • ano • ne
jinde • ano • ne
9. Ovlivnila tato zkušenost s trestnou činností Váš život?
• určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
10. Zde prosím stručně popište trestný čin, který byl na Vás (příp. na Vám známé oběti trestného
činu) spáchán a který Vy osobně považujete za nejzávažnější. Uveďte např. okolnosti trestného činu,
co bylo spácháno, jaká vznikla škoda, jaké měl čin následky, apod.
11. Obáváte se, že byste se mohl/a stát (případně znovu stát) obětí trestného činu?
• určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
12. Snažíte se předcházet tomu, abyste se stal/a obětí trestné činnosti (například tím, že se zajímáte o
možnosti prevence, činíte konkrétní bezpečnostní opatření apod.p.
• určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
76
• 13. Jaké jsou podle Vás důvody pro to, že se senioři stávají oběťmi trestných činů? (zhodnoťte
prosím každý z nabízených důvodů zvlášť, případně doplňte další)
neúcta pachatele ke stáří • určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
nedostatečná prevence seniorů • určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
důvěřivost seniorů • určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
fyzické znevýhodnění seniorů • určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
psychické znevýhodnění seniorů • určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
Jiné -prosím uveďte:
14. Jedná se podle Vás o závažnější trestný čin v případě, že si pachatel za svou oběť záměrně zvolí
seniora?
• určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
15. Domníváte se, že by zpřísnění trestní sazby u trestných činů, jichž se pachatel záměrně dopustí na
osobě seniorského věku, mohlo vést ke snížení celkového počtu trestných činů páchaných na
seniorech?
• určitě ne • spíše ne • spíše ano • určitě ano
Údaje o respondentovi:
Jste:
• žena
• muž
Věk - uveďte:
Nejvyšší dosažené
vzdělání:
• základní
• středoškolské bez maturity
• středoškolské s maturitou
• vysokoškolské
Bydlíte:
• v Brně
• jinde - uveďte přibližný počet obyvatel:
S kým bydlíte?
• sám/sama
• s partnerem/partnerkou
• s více osobami
Sám/a sebe považuji za:
• zdravého seniora bez výraznějšího znevýhodnění
• znevýhodněného seniora (fyzicky, psychicky či sociálně)
Děkuji Vám za Vaši spolupráci!
11
Příloha č. 10 - Výsledky dotazníkového šetření
Součástí této přílohy je celkem 39 grafů, které byly zpracovány na základě údajů
získaných prostřednictvím provedeného dotazníkového šetření a jejichž cílem je
názorně ilustrovat výsledky tohoto výzkumu.
První část (grafy č. 1 až 6) shrnuje základní údaje o respondentech, kteří se
výzkumu zúčastnili - uvádí tedy údaje o zastoupení mužů a žen a dále o věku, vzdělání,
bydlišti a sdílení bydlení respondentů. Poslední graf pak vypovídá o tom, jak senioři
vidí sebe sami.
Druhá část přílohy (grafy č. 7 až 15) obsahuje grafy týkající se zkušeností všech
respondentů s trestnou činností. Jsou zde tedy shrnuty údaje o tom, zda se respondenti
stali obětí trestného činu a zda ze svého okolí znají seniory, na nichž byla nějaká trestná
činnost spáchána. Dále byli respondenti dotazováni, o jaké trestné činy se jednalo, zda
byla tato trestná činnost ohlášena a jaké byly další okolnosti spáchaných trestných činů.
Třetí část (grafy č. 16 až 24) zahrnuje grafy, které znázorňují výhradně osobní
zkušenosti respondentů s trestnou činností. Jsou v nich tedy zohledňovány odpovědi
pouze těch respondentů, kteří se v seniorském věku sami stali obětí trestné činnosti.
Poslední část grafů (grafy č. 25 až 39) shrnuje odpovědi respondentů na otázky
týkající se jejich obav z kriminality, prevence, důvodů, kvůli kterým se senioři stávají
oběťmi trestné činnosti, a dále názorů na trestnou činnosti páchanou na seniorech.
Grafy ve druhé, třetí a čtvrté části jsou rozděleny dle jednotlivých otázek, které byly
v dotazníku respondentům kladeny (dotazník viz příloha č. 9). Po každé otázce
následuje příslušný graf, v němž jsou obecně shrnuty odpovědi respondentů. Ve čtvrté
části jsou u některých otázek obsaženy i grafy specifické, které odpovědi rozčleňují dle
určitých charakteristik respondentů.
78
1. část - Údaje o respondentech
Graf č. 1 - Zastoupení mužů a žen
• Muži
12%
• Zeny • ^ ^ = : : : : :
= = = ^
88% m
Graf č. 2— Věkové složení respondentů
• 70-74 let
29%
Graf č. 3 — Nejvyšší dosažené vzdělání
79
Graf č. 4 — Bydliště
• Jinde
23%
Graf č. 5 — Sdílení bydlení -s kým respondenti žijí
/ \ • S více osobami
• S parnerem/ / / / \ 1 5 %
partnerkou
/ / / \52%
V m)i^^^^^^^ • Sám/sama
33%
Graf č. 6 — Jak respondenti vidí sami sebe — za koho se považují
• Znevýhodněného
seniora (fyzicky, / \ \ ^ \
psychicky či / ^ \
sociálně) / ^ \ \
14% / \ \ ^
1
v , • Zdravého seniora
\ J bez výraznějšího
\ / znevýhodnění
86%
80
2. část - Obecné zkušenosti respondentů s trestnou činností
1
Otázka č. 1: Znáte ve Vašem okolí někoho, kdo se v seniorském věku stal obětí
trestného činu?
Graf č. 7 — Souhrn odpovědí
7 i • Ano - jednoho
/ // \ 2 3 %
• Ne
64%
\ \ 7\ \ \ / • Ano - několik
Otázka č. 2: Stal/a jste se Vy sám/a v seniorském věku obětí nějakého trestného
činu?
Graf č. 8 — Souhrn odpovědí
/ / ^ V a
Ano - jednou
II \ 1 8 %
— ^ s s ^ - ^ i n
Ano - několikrát
" ~] 2%
• Ne \
80% \ .
Otázka č. 3: Jednalo se o některý z následujících trestných činů?
Graf č. 9 — Souhrn odpovědí
35
1
35
1
35
1
35
1
35
1 14
35
1__ •
35
1
35
1• • - • - _Krádež Loupež Podvod Vydírání Ublížení na Domácí Jiný
zdraví násilí
81
Otázka č. 4: Byla tato trestná činnost oznámena policii9
Graf č. 10- Souhrn odpovědí
• Ano, ale jen
některé trestné
činy < r -
12% / \ \
L \
\ • Ano, všechny
\ trestné činy
\7A
\ 59%
• Ne V //
20% \ / /
• Nehodnoceno
9%
Otázka č. 5: Jaké důvody vedly k neoznámení trestného činu (příp. trestných
činů)?
Graf č. 11 - Souhrn odpovědí
Zbytečná námaha/starosti
Nedůvěra v policii/další orgány
Obava ze sociálního vyloučení
či odsouzení okolím
Blízký vztah k pachateli
Strach z pachatele
Ano
iNe
Otázka č. 6: Kdo se tohoto trestného činu (příp. trestných činů) dopustil?
Graf č. 12 — Souhrn odpovědí
30
25
20
15
10
5
0
25
1 /
9
1 /1 /
1 1
1 /
1
Jednotlivec - žena Jednotlivec - muž Skupina osob
82
Otázka č. 7: V jakém vztahu byl pachatel (příp. pachatelé) ke své oběti?
Graf č. 13 - Souhrn odpovědí
50
45
6
id
1 1 ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^
Zcela cizí osoba/y Osoba/y známé z okolí oběti Člen rodiny, příbuzný
Otázka č. 8: Kde došlo k trestnému činu (příp. trestným činům)?
Graf č. 14 - Souhrn odpovědí
Otázka č. 9: Ovlivnila tato zkušenost s trestnou činností Váš život?
Graf č. 15 — Souhrn odpovědí
Určitě ano
27%
• Spíše ano
42%
• Nehodnotilo
14%
Určitě ne
5%
• Spíše ne
12%
83
3. část - Osobní zkušenosti respondentů s trestnou činností
Otázka č. 2: Stal/a jste se Vy sám/a v seniorském věku obětí nějakého trestného
činu?
Graf č. 16 — Souhrn odpovědí
Ne Ano-jednou
• Znevýhodnění senioři • Ostatní senioři
Ano - několikrát
Celkem
Otázka č. 3: Jednalo se o některý z následujících trestných činů?
Graf č. 17 - Souhrn odpovědí
25
20
20
15
10
5
0 Krádež Loupež Podvod Vydírání Ublížení na zdraví
Otázka č. 4: Byla tato trestná činnost oznámena policii?
Graf č. 18 — Souhrn odpovědí
• Ano, všechny
trestné činy
66% Ano, ale jen
některé trestné
činy
10%
84
Otázka č. 6: Kdo se tohoto trestného činu (příp. trestných činů) dopustil?
Graf č. 19 - Souhrn odpovědí
• Nehodnoceno
17%
• Skupina osob
30%
Jednotlivec - žena
13%
• Jednotlivec - muž
40%
Otázka č. 7: V jakém vztahu byl pachatel (příp. pachatelé) ke své oběti?
Graf č. 20 — Souhrn odpovědí
• Nehodnoceno
10%
Osoba/y známé z
okolí oběti
10% Zcela cizí osoba/y
80%
Otázka č. 8: Kde došlo k trestnému činu (příp. trestným činům)?
Graf č. 21 - Souhrn odpovědí
• Jinde
14%
• V Brně
86%
85
Otázka č. 9: Ovlivnila tato zkušenost s trestnou činností Váš život?
Graf č. 22 - Souhrn odpovedí
• Spíše ne
31%
Otázka č. 11: Obávate se, že byste se mohl/a znovu stát obětí trestného činu?
Graf č. 23 - Souhrn odpovědí
• Nehodnoceno
3%
^_ • Určitě ne
• Spíše ano / /a/\^<^\
3%
66% /
\ W J • Spíše ne
28%
Otázka č. 12: Snažíte se předcházet tomu, abyste se stal/a obětí trestné činnosti?
Graf č. 24 - Souhrn odpovědí
• Spíše ne
52%
86
4. část - Kriminalita páchaná na starších osobách očima samotných seniorů
1
Otázka č. 11: Obáváte se, že byste se mohl/a stát (případně znovu stát) obětí
trestného činu?
Graf č. 25 — Obecný souhrn odpovědí
_ • Určitě ano
Graf č. 26 - Odpovědi dle pohlaví respondentů
Ženy Muži
• 47% • 53%
Graf č. 27- Odpovědi dle věku respondentů
30
21
19
13 i13
11
i
7
1 2
1
ll 1
J J
1 ^ |
2
1 1
Určitě ne Spíše ne Spíše ano Určitě ano Nehodnoceno
60-641et 65-691et " 7 0 - 7 4 let " 7 5 - 7 9 let 80- 841et
87
Graf č. 28 - Odpovědi dle bydliště respondentů
V Brně
• 3%
Jinde
40%
• Určitě ne
• Spíše ne
• Spíše ano
• Určitě ano
• Nehodnoceno
42%
• 47% • 49%
Graf č. 29 — Odpovědi zohledňující případné znevýhodnění respondentů
Znevýhodnění senioři Ostatní senioři
• 5%
• 30%
• 2%
• Určitě ne
• Spíšené • 7 %
• Spíše ano
• Určitě ano
• Nehodnoceno
• 42%
60% 46%
Otázka č. 12: Snažíte se předcházet tomu, abyste se stal/a obětí trestné činnosti?
Graf č. 30 — Obecný souhrn odpovědí
^ \ n . n Určitě ano
41%
• Spíše anc • Nehodnotilo
47% 3%
\ • Spíše ne
9%
88
Graf č. 31 — Odpovědi dle pohlaví respondentu
Graf č. 32 — Odpovědi dle dosaženého vzdělání respondentů
Spíše ne Spíše ano Určitě ano Nehodnoceno
• Středoškolské bez maturity • Středoškolské s maturitou Vysokoškolské
Otázka č. 13: Jaké jsou podle Vás důvody pro to, že se senioři stávají oběťmi
trestných činů?
Graf č. 33 — Souhrn odpovědí
Psychické znevýhodnění
seniorů
Fyzické znevýhodnění seniorů
Důvěřivost seniorů
Nedostatečná prevence seniorů
Neúcta pachatele ke stáří
0 20 40 60 80 100
i Určitě ano
Spíše ano
Spíše ne
i Určitě ne
89
Otázka č. 14: Jedná se podle Vás o závažnější trestný čin v případě, že si pachatel
za svou oběť záměrně zvolí seniora?
Graf č. 34 — Obecný souhrn odpovedí
Graf č. 35 - Odpovědi dle pohlaví respondentů
Ženy Muži
• 66%
Graf č. 36- Odpovědi dle dosaženého vzdělání respondentů
Určitě ne Spíše ne Spíše ano Určitě ano Nehodnoceno
• Středoškolské bez maturity • Středoškolské s maturitou Vysokoškolské
90
Otázka č. 15: Domníváte se, že by zpřísnění trestní sazby u trestných činů, jichž se
pachatel záměrně dopustí na osobě seniorského věku, mohlo vést ke
snížení celkového počtu trestných činů páchaných na seniorech?
Graf č. 37- Obecný souhrn odpovědí
• Spíše ne
21%
• Určitě ne
1%
• Nehodnotilo
6%
• Spíše ano
24%
Určitě ano
48%
Graf č. 38 — Odpovědi dle pohlaví respondentů
Ženy
• 21%
• 6%
• 25% • Určitě ne
• Spíše ne
• Spíše ano
• Určitě ano
• Nehodnoceno
47%
53%
Muži
• 23%
• 18%
Graf č. 39 - Odpovědi dle dosaženého vzdělání respondentů
Určitě ne Spíše ne Spíše ano Určitě ano Nehodnoceno
• Středoškolské bez maturity • Středoškolské s maturitou Vysokoškolské
91
Příloha č. 11 - Trestné činy zohledňující postavení chráněné osoby
V následující tabulce jsem shrnula trestné činy vymezené slovenským zákonem č.
300/2005 Z. z., trestný zákon, ve znění pozdějších předpisů, které jako znak
kvalifikované skutkové podstaty uvádějí skutečnost, že byl trestný čin spáchán na tzv.
chráněné osobě. Uvedeny jsou trestní sazby, které jsou trestným zákonem stanoveny
v rámci základní skutkové podstaty, a dále i trestní sazby, které lze ukládat v případě, že
se obětí trestného činu stane právě chráněná osoba.
Trestný čin
Ustanovení
trestného
zákona
Trestní sazba
Trestný čin
Ustanovení
trestného
zákona
u základní
skutkové podstaty
u kvalifikované
skutkové podstaty
(na chráněné osobě)
Úkladná vražda §144 20 - 25 let 25 let nebo doživotí
Vražda §145 15 - 20 let
20 - 25 let nebo
doživotí
Zabitie
§147 7 - 1 0 let
9 - 12 let nebo
doživotíZabitie
§148 3 - 8 let 5 - 1 0 let
Usmrtenie §149 až 3 roky 2 - 5 let
Nedovolené prerušenie
tehotenstva
§150 3 - 8 let 4 - 1 0 letNedovolené prerušenie
tehotenstva §152 až 1 rok 2 - 5 let
Účasť na samovražde §154 6 měsíců až 3 roky 3 - 8 let
Ublíženie na zdraví
§155 4 až 10 let 5 - 1 2 let
Ublíženie na zdraví §156 6 měsíců až 2 roky 1-3 rokyUblíženie na zdraví
§157 6 měsíců až 2 roky 1 - 5 let
Neoprávnený experiment na
človeku a klonovanie ľudskej
bytosti
§161
1 - 5 let (odst. 1)
3 - 8 let (odst. 2)
5 - 1 2 let
Poškodenie zdravia §162 6 měsíců až 3 roky 1 - 5 let
Ohrozovanie vírusom ľudskej
imunodeficiencie
§165 3 - 1 0 let 7 - 1 2 letOhrozovanie vírusom ľudskej
imunodeficiencie §166 1 - 5 let 3 - 8 let
Ohrozovanie pohlavnou
chorobou
§167 až 3 roky 1 - 5 let
Ohrozovanie zdravia
nepovolenými liečivami,
zdravotníckymi pomôckami a
potrebami
§170 až 2 roky 1 - 5 let
Nedovolená výroba
omamných a psychotropných
látok, jedov alebo
prekurzorov, ich držanie a
obchodovanie s nimi
§172 3 až 10 let 10 - 15 let
Šírenie toxikománie §174 1 až 5 let 3 - 8 let
Obchodovanie s ľuďmi §179 4 až 10 let 7 - 1 2 let
Pozbavenie osobnej slobody §182 4 až 10 let 7 - 1 2 let
92
Trestný čin
Ustanovení
trestného
zákona
Trestní sazba
Trestný čin
Ustanovení
trestného
zákona
u základní
skutkové podstaty
u kvalifikované
skutkové podstaty
(na chráněné osobě)
Obmedzovanie osobnej
slobody
§183 6 měsíců až 3 roky 3 - 8 let
Branie rukojemníka §185 4 až 10 let 7 - 1 2 let
Vydieračský únos §186 7 až 12 let 10 - 15 let
Zavlečenie do cudziny §187 4 až 10 let 10 - 15 let
Lúpež §188 3 až 8 let 7 - 1 2 let
Vydieranie §189 2 až 6 let 4 - 1 0 let
Hrubý nátlak
§190 4 až 10 let 7 - 1 2 let
Hrubý nátlak
§191 1 až 3 let 3 - 8 let
Nátlak §192 až 3 roky 1 - 5 let
Obmedzovanie slobody
vyznania
§193 až 2 roky 2 - 6 let
Porušovanie domovej
slobody
§194 až 2 roky 3 - 8 let
Ochrana súkromia v obydlí § 194a až 1 rok 2 - 4 roky
Znásilnenie §199 5 až 10 let 7 - 1 5 let
Sexuálne násilie §200 5 až 10 let 7 - 1 5 let
Sexuálne zneužívanie §201 3 až 10 let 7 - 1 2 let
Súlož medzi príbuznými §203 až 2 roky 1 - 5 let
Užera §235 1 až 5 let 3 - 8 let
Neoprávnené zamestnávanie §251a až 2 roky 6 měsíců - 3 roky
Všeobecné ohrozenie §284 4 až 10 let 10 - 15 let
Porušovanie povinnosti pri
hrozivej tiesni
§290 až 2 roky 6 měsíců - 5 let
Teror §314 7 až 12 let 12 - 20 let
Záškodníctvo §315 7 až 12 let 12 - 20 let
Zneužívanie právomoci
verejného činiteľa
§326 2 až 5 let 4 - 1 0 let
Volebná korupcia § 336a až 2 roky 1 - 5 let
Nebezpečné vyhrážanie §360 až 1 rok 6 měsíců - 3 roky
Nebezpečné prenasledovanie § 360a až 1 rok 6 měsíců - 3 roky
Výtržníctvo §364 až 3 roky 6 měsíců - 3 roky
Kupliarstvo §367 až 3 roky 3 - 1 0 let
Poškodzovanie cudzích práv §375 až 2 roky 6 měsíců - 3 roky
Terorizmus a niektoré formy
účasti na terorizme
§419
20 až 25 let nebo
doživotí
doživotí
Mučenie a iné neľudské
alebo kruté zaobchádzanie
§420 2 až 6 let 3 - 1 0 let
Nedobrovoľné zmiznutie §420a 7 až 12 let 15 - 20 let
93