Cílem práce bylo zjistit, jakou mají sociální pracovníci v NZDM
prevenci syndromu vyhoření. Teoretická část přináší odborný
vhled na samotný jev syndrom vyhoření, a především na jeho
prevenci. Metodologická část pojednává o kvalitativní výzkumné
strategii, kdy metodou polostrukturovaných rozhovorů s
respondenty bylo zjištěno, a je popsáno v interpretační části,
že v souladu se svými představami a znalostmi o syndromu
vyhoření sociální pracovníci v NZDM vědomě i nevědomě využívají
účinné strategie prevence syndromu vyhoření, i ve spojitosti s
profesionálním přístupem k této problematice.