str. 1/4 OPONENTNÍ POSUDEK DIPLOMOVÉ PRÁCE I. Autor: Lukáš Soldát Název: Flexibilita trhu práce vybraných zemí EU II. Cíl práce a jeho naplnění Autor formuluje cíl práce velmi obecně: „Cílem této práce je porovnání flexibility trhu práce v České republice a ve vybraných státech Evropské Unie a zároveň formulace doporučení, která by přispěla ke zvýšení pružnosti českého trhu práce.“ Stanovený cíl autor v práci naplnil. III. Obsahové zpracování a přístup k řešení práce a připomínky k práci Práce je rozdělena do pěti kapitol. První kapitola představuje teoretickou část práce a autor se v ní věnuje zejména vymezení pojmu „flexibilita trhu práce“, jejím různým formám a klasifikacím a v literatuře používaným způsobům měření flexibility. Následující čtyři kapitoly se potom věnují jednotlivým aspektům flexibility pracovního trhu ve zkoumaných zemích. Vzhledem k zadání a cíli práce si autor stanovil vhodnou strukturu práce. Všechny kapitoly dostávají prostor adekvátní jejich významu. Pro srovnávání s ČR si autor zvolil dva sousedící státy – Rakousko a Polsko. Svůj výběr vysvětluje několika kritérii: geografickou blízkostí, hospodářskou provázaností a dalšími faktory. Těmito dalšími faktory jsou v případě Rakouska odlišný hospodářko-politický vývoj a fakt, že podle autorova tvrzení se v kontextu Evropy jedná o velmi flexibilní trh práce. Výběr Polska autor odůvodňuje „společnou historií“. Nabízí se otázka, zda by podle tohoto kritéria nebylo podstatně příhodnější zvolit Slovensko, které bylo nejen součástí východního bloku, ale také tvořilo s Českou republikou jeden stát. Argument „společné historie“ by tak zajisté nabyl větší váhy. Obecně je výběr pouze dvou států nevýhodný z hlediska možností využití statistické analýzy. Pokud by autor pracoval s větším vzorkem zemí (v čemž nebyl v zadání omezen) mohl by s pomocí statistiky dospět k přínosnějším závěrům. V úvodu se autor zabývá i použitými zdroji dat. Data čerpal z relevantních zdrojů (národní statistické úřady, Eurostat, OECD, ILO, Evropská komise). Nicméně je (pravděpodobně zbytečně) kombinoval, čímž mohlo dojít ke zkreslení výsledků například vlivem odlišností str. 2/4 v metodice. Místo kombinace údajů z některých národních statistických úřadů a Eurostatu bylo podle mého názoru jednoznačně vhodnější použít pro všechny země data z jednoho zdroje – v tomto případě z Eurostatu. (Na druhou stranu je možné, že všechny národní statistické úřady postupují podle jednotné metodiky. To však autor neuvádí.) V první kapitole se autor zabývá teorií flexibility práce. Na jejím samotném počátku se věnuje vymezení pojmu „flexibilita trhu práce“. Autor konstatuje, že v literatuře neexistuje jednoznačná definice tohoto pojmu a to dokládá citací z literatury (Cazes & Nešporová, 2003): „Pojem flexibilita trhu práce je tak složitý jak různé jsou jeho ideologické výklady. Flexibilita znamená v širším smyslu slova přizpůsobivost, a do protikladu k ní se běžně dává rigidita či strnulost“ Tuto definici lze přijmout jako obecné vysvětlení termínu „flexibilita”, které ovšem nemá žádnou vazbu na jeho specifický význam v ekonomii, nebo na význam předmětu diplomové práce – flexibility pracovního trhu. Autor bohužel širší prostor vysvětlení pojmu „flexibilita trhu práce” nevěnuje a jeho chápání tohoto pojmu postupně osvětluje až následující text. Lze očekávat, že na definici pojmu „flexibility trhu práce” nebude panovat v literatuře shoda, ale způsob, jakým se autor s tímto problémem vypořádal, není šťastný. Na místě by bylo, na základě rešerše soudobé odborné literatury, předložit reprezentativní přehled možných definic (pojetí), provést jejich analýzu a následně se k některému z nich přiklonit. Autor si tak mohl položit pevný základ své diplomové práce. Velmi vágní a spíše tušená definice flexibility potom znesnadňuje čtenáři pochopení autorových myšlenek. Zbytek první kapitoly je věnován jednotlivým formám flexibility a způsobům jejich měření. Je nezbytné poznamenat, že úroveň zpracování první kapitoly se od poněkud nešťastného začátku postupně mírně zvyšuje. Výjimkou z pravidla je kapitola 1.2.1, ve které autor předkládá výtah ze studií, které ve své práci používá. Domnívám se, že by bylo vhodnější tuto kapitolu vynechat a na studie pouze v případě potřeby odkazovat. Druhá až pátá kapitola práce se zabývá praktickému srovnávání jednotlivých determinantů flexibility: forem zaměstnání a organizace výroby; mobilitě pracovních sil; ochraně trhů práce a daňového a sociálního systému. Autor přistoupil ke srovnávání nekomplikovaným způsobem, který ovšem dobře slouží k naplňování cíle práce. Právě srovnání ekonomik je totiž hlavním proklamovaným cílem práce. Celkově je úroveň zpracování praktické části vyšší než části teoretické – autor například překvapuje poměrně fundovanými sondami do pracovního práva jednotlivých zemí. Pro srovnání dopravní mobility použil autor kritérium dostupnosti dopravy, které aproximoval pomocí hustoty dopravní sítě. Tento přístup nepovažuji za adekvátní. Porovnávané země se velmi geograficky liší. Tyto odlišnosti by podle mého názoru mohly způsobit, že údaje o hustotě sítě nebudou dobře vypovídat o dostupnosti. Autor si je tohoto problému vědom, avšak přesto kritérium hustoty sítě používá. V poslední kapitole autor vyhodnocuje zvlášť vliv daně z příjmů a odvodů na sociální pojištění a dospívá k závěru, že daň z příjmu je v ČR nejnižší, kdežto sociální pojištění je velmi vysoké. Z hlediska nákladů na pracovní sílu je přitom toto dělení odvodů na daň a sociální pojištění irelevantní. Domnívám se, že při vyhodnocování vlivu na flexibilitu by proto bylo vhodnější zátěž způsobenou různými odvody sčítat a vyhodnocovat je jako jeden celek. str. 3/4 IV. Formální náležitosti práce a úprava Práce s literaturou je ve věcné i formální rovině velmi problematickou stránkou obhajované diplomové práce. Diplomová práce by měla mít minimálně ambice být odborným textem. S tím je spojena i nutnost pracovat s odbornou literaturou. Autor však při psaní diplomové práce zjevně nerozlišoval mezi odbornou (recenzovanou) literaturou, běžným denním tiskem (např. ihned.cz nebo idnes.cz), populárními a popularizačními články (např. euroskop.cz) a články s odbornou relevancí kramářské písně (např. blisty.cz nebo novinky.cz v rubrice „Koktejl“). Použití neodborných zdrojů v práci přitom není zdaleka výjimečné. V seznamu použité literatury (který navíc neobsahuje veškerou citovanou literaturu) tvoří po očištění o vícečetné záznamy (10 položek je uvedeno vícekrát) a odkazy na databáze 30 % veškeré odkazované literatury. Autor ji přitom nepoužívá pouze na dokreslení textu, ale jako plnohodnotný zdroj informací. Například na stranách 26–27 autor uvádí následující obecně položený závěr, který opírá o článek z Ihned.cz: „U absolventů je v současnosti mobilita na vysoké úrovni, jelikož se stala součástí jejich životního stylu. Oproti tomu mobilita středních a starších generací dosahuje všeobecně nižší úrovně.” Odkazovaný článek je přitom nahodilým výběrem „zajímavých“ dat a rozhodně neopravňuje k obecným závěrům. Samozřejmě je pravděpodobné, že citovaný výrok z diplomové práce je pravdivý, ale způsob jakým byl odvozen, není slučitelný se zásadami odborné práce. Při výběru odborných zdrojů se také jasně projevuje preference volně elektronicky dostupných zdrojů. Zejména se jedná o různé výzkumné zprávy a analýzy. Knižních zdrojů používá autor naprosté minimum (5) a všechny jsou domácí provenience. Časopisecké zdroje nepoužívá vůbec. Přitom není důvod se domnívat, že by téma flexibility pracovního trhu nebylo obecně v odborné literatuře, a zvláště v časopiseckých zdrojích, podrobně pokryto. Domnívám se, že použití těchto zdrojů mohlo výrazně zlepšit úroveň teoretické části diplomové práce. Bezproblémová není ani formální stránka citací. Běžně se v odborné literatuře používá způsob uvádění citací v poznámkách pod čarou nebo v textu. Autor oba tyto způsoby nahodile střídá a navíc přidává i „citace celou větou” – viz příklad ze strany 17: „Flexibilitou pracovních trhů zemí OECD se zabývá i vědecký článek Measuring labour market flexibility in the OECD countries napsaný Jaakko Kianderem a Matti Virénem, který vydal Výzkumný institut finské ekonomiky v roce 2001.” V neposlední řadě autor necituje na místech, kde by to bylo potřeba – například na stranách 12, 20 nebo 31 odkazuje na „vícero autorů“, „další autory“ nebo „některé autory”. O které autory se vlastně jedná neuvádí. V naprosto převažující většině případů je však patrná snaha o korektní citování, která občas uvázla na jisté neobratnosti, občas není zcela jasné, kdy a koho autor cituje (například u popisu „teorie flexibilní firmy“ na straně 14). Zcela bez chyb není ani formální stránka seznamu literatury, kde autor formálně špatně cituje sborníky (v podstatě nelze poznat, že se jedná o sborník) a navíc některé položky uvádí vícekrát (viz výše). Práce obsahuje některé časté typografické chyby (používání spojovníku, pomlčky a procent, zjevně nechtěné změny použitého fontu atp.), které ovšem mohou být částečně způsobeny použitým technickým řešením psaní diplomové práce. str. 4/4 VI. Otázky doporučené k bližšímu vysvětlení při obhajobě 1. Proč bylo ve srovnání s ČR upřednostněno Polsko před ostatními zeměmi bývalého východního bloku? 2. Vysvětlete, z jakých zdrojů jste vycházel při psaní úvodního odstavce kapitoly 1.1.1. Jaké informace z odkazovaného článku jste použil? 3. Hrají v odlišnosti pracovní flexibility roli i zvyklosti a tradice? VII. Závěr Téma obhajované diplomové práce bylo stanoveno velmi široce a dávalo tak autorovi řadu možností jak ho uchopit. Autor si zvolil cestu srovnávání 3 zemí, které provedl na základě srovnání různých obecně dostupných číselných indikátorů. Tento přístup umožňoval srovnávání i většího množství zemí, které mohlo být provedeno pomocí sofistikovanějších statistických metod a mohlo přispět k pochopení odlišností ve flexibilitě pracovních trhů v rámci EU. Bohužel autor této možnosti nevyužil a analyzoval pouze tři středoevropské země. Tím čtenářům předložil jen velmi omezený obrázek, který se týká jenom současnosti našeho regionu. Nicméně zadání ani cíle práce ho k zapojení většího počtu zemí nenutily a autor ve své práci naplnil cíl, který si stanovil. Jestliže praktická část byla zvládnuta v rámci jednoho možného pojetí práce dobře, teoretickou část takto rozhodně hodnotit nelze. Přes postupné zlepšování působí tato část mírně chaoticky a nezanechává dojmem, že by při vypracovávání diplomové práce autor získal široký vhled do teorie trhu práce. Část tohoto dojmu může být způsobena jistou řemeslnou nejistotou a nedostatkem systematičnosti, ale faktem zůstává, že prameny použité k vypracování teoretické části nelze označit za dostatečné. Z mého pohledu se autor dopustil zásadních chyb při práci s literaturou. Vedle používání relativně omezeného množství odborné literatury často pracuje i se zdroji, které by při psaní odborného textu vůbec neměly být použity. Autor se také dopustil velkých a zbytečných chyb při odkazování literatury, i formální úpravě citací. Po přečtení diplomové práce přetrvává dojem, že autor je schopen napsat text v dobré kvalitě, ale bohužel se systematicky dopouští chyb, kterým se mohl jednoduše vyvarovat pečlivějším rozmýšlením o směřování práce, nastudováním požadavkům kladeným na odborné texty a v neposlední řadě pečlivější finální úpravou textu. Předložená práce „Flexibilita trhu práce vybraných zemí EU” splňuje při uvedených výhradách obsahové i formální nároky na závěrečné práce kladené. Práci neshledávám plagiátem a ani mi není známo, že by se autor plagiátorství dopustil. S přihlédnutím k vynucené změně vedoucího práce doporučuji diplomovou práci hodnotit stupněm E. V Brně dne 7.6. 2011 Štěpán Mikula