Sestřih je zásadním krokem posttranskripční úpravy pre-mRNA, kterému podléhá převážná většina genů kódujících proteiny. V podobě alternativního sestřihu umožňuje diverzifikaci jednotlivých RNA/proteinů a následně i buněčných typů a tkání. Poruchy sestřihu pre-mRNA jsou zodpovědné za přibližně 20 % monogenně dedičných onemocnění. Mutace, které ovlivňují sestřih pre-mRNA, obvykle vedou k vynechání exonu nebo k využití ektopického, tzv. kryptického místa sestřihu. (Jedná se o místo sestřihu, které se za běžných okolností nevyužívá, ale může být aktivované blízkou mutací.) Vzácněji může dojít k aktivaci pseudoexonu, tedy k exonizaci původně intronové sekvence. Nejčastěji tak, že mutace vytvoří nové místo sestřihu uvnitř intronu, které si najde protějšek v podobě dalšího intronového, kryptického, místa sestřihu. Mechanizmů aktivace pseudoexonů je však více a nejsou do detailů pochopené. S pouhou znalostí samotné mutace je velmi obtížné odhadnout, zda dojde k využití intronových míst sestřihu a tedy k aktivaci pseudoexonu. Existující predikční nástroje pomohou odhadnout kvalitu sestřihových regulátorů v dané sekvenční oblasti, avšak v predikci funkčního významu mutací mají stále značné rezervy. Proto se tato diplomová práce zaměří na charakterizaci mutací, které jsou schopné pseudoexony aktivovat. Detekce těchto mutací proběhne pomocí vysokokapacitní sestřihové analýzy, jejich charakterizace potom bude spočívat zejména v in silico predikcích vlivu těchto mutací na sílu míst sestřihu, jakož i na další sestřihové elementy, případně i v charakterizaci změněných vazeb regulačních faktorů sestřihu. Základním metodickým přístupem bude sestřihová minigenová analýza, tedy klonování, arteficiální mutageneze, transfekce a RT-PCR, s navazujícím sekvenováním nové generace.