M a s a r y k o v a u n i v e r z i t a F a k u l t a s o c i á l n í c h s t u d i í S o c i o l o g i e D i p l o m o v á p r á c e Sociální postavení a životní styl. Explanační potenciál třídní analýzy v diferencích kulturní spotřeby a sportu. B c . e t B c . J i ř í G r u m m i c h Studijní obor: sociologie V e d o u c í p r á c e : doc. PhDr. Martin Kreidl, M.A., Ph.D. B r n o 2012 Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne 10. prosince 2012 Bc. et Bc. Jiří Grummich Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat doc. PhDr. Martinu Kreidlovi, M.A., Ph.D. za vedení práce. Dále děkuji své rodině, přítelkyni a přátelům za trpělivost a podporu. Obsah Předmluva 5 1. Úvod 6 2. Teoretická východiska třídní stratifikace a argument homologie tříd a životních způsobu. 9 2.1. Materialisticko-strukturální třídní poj etí Karla Marxe 10 2.2. Třídní pojetí Maxe Webera 11 2.3. Kulturalistické třídní pojetí Pierra Bourdieu 12 3. Teze o vymizení třídních nerovností v postindustriálních společnostech a tekutosti životních stylů 15 3.1. Proměna sociální struktury 15 3.2. Argumentace postmodernistů 16 4. Shrnutí problematiky a stanovení obecných výzkumných otázek 19 4.1. Specifika české společnosti 19 4.2. Cíl výzkumu a obecné výzkumné otázky 20 4.3. Operacionalizace tříd - EGP 21 5. Předmět výzkumu - dimenze životního stylu 23 5.1. Definice životního stylu/způsobu 23 5.2. Umění a kulturní spotřeba v životním stylu 24 5.3. Sport a zdravý životní styl 26 6. Sekundární analýza dat ISSP 2007 Volný čas a sport 30 6.1. Výzkumné otázky a hypotézy 30 6.2. Deskripce datového souboru 32 6.2.1. Sociální postavení - Třídy EGP 32 6.2.2. Socioekonomický status 33 6.2.3. Horizontální nerovnosti 35 6.3. Deskripce pomocí kontingenčních tabulek 37 6.4. Analýza vysoké a nízké kultury 38 6.4.1. Vliv sociálního postavení partnera a rodiny původu na kulturní spotřebu 53 6.5. Sport v rámci zdravého životního stylu 55 6.5.1. Diference ve zdravém životním stylu 55 6.5.2. Diference ve sportovní participaci 60 6.6. Prostor životních stylů na základě diferencí v kulturní spotřebě, sportu a zdravém životním stylu 63 7. Diskuse a závěr 74 8. Bibliografie 78 Jmenný rej střik 85 Seznam tabulek, grafů a obrázků 86 Anotace 88 Abstract 89 Předmluva Tato diplomová práce je opravou mého předešlého pokusu v minulém semestru. Obsah i téma se však odpůvodní práce1 razantně změnilo a nyní tak před čtenáře stavím spíše práci zcela novou, než "pouhou" opravu. Po předešlých konzultacích jsem se rozhodl upustit od porovnávání dvou segmentů střední třídy a zaměřit se na výzkum celé třídní struktury. Taktéž jsem na základě předchozích posudků usoudil, že je nezbytné vrátit se na začátek k samotnému stanovení výzkumného problému, což znamenalo začít opět s čistým listem. Hlavním problémem předchozí práce byla její nesoudržnost a nejasnost ve výzkumném záměru. Především jsem se tedy zaměřil na teoretické zarámování tématu, na jehož základě jsem později postavil samotný výzkum. Ipřes ustavičnou práci však nebylo možné dříve jak za pět měsíců vytvořit celistvý a právě soudržný text, vhodný k oponování a konzultaci. Proto nyní předkládám samostatnou práci, která moji vinnou v průběhu semestru nebyla konzultována s vedoucím práce doc. PhDr. Martinem Kreidlem, M.A., Ph.D. Tímto se mu omlouvám za můj nekomunikativní přístup, jímž jsem mu znemožnil zasahovat do vývoje a výsledné podoby následujícího textu. 1 Název původní práce: „Homogenita střední třídy? Srovnání životního způsobu dvou segmentů střední třídy podnikatelů a zaměstnanců." 5 1. Úvod S konceptem životního stylu či životního způsobu se můžeme běžně setkat i v rámci veřejného diskurzu. Na trhu existují tzv. lifestyle časopisy, poměrně striktně zacílené na určitou sociální skupinu, vymezenou specifickým způsobem života. Módní průmysl (avšak zdaleka nejen ten módní) se snaží segmentovat nebo specializovat svoji produktovou nabídku tak, aby odpovídala různým životním stylům. Můžeme být neustále svědky toho, jak lidé dávají skrze odívání, svůj vzhled, skrze gestikulaci, své názory a hodnotové soudy nebo i skrze místa, kterými prochází a kde pobývají, najevo svoji identifikaci s určitým životním stylem, který může i nemusí být svázán s hudebními žánry, kulturními oblastmi, ideologiemi, profesními skupinami nebo různými subkulturami (Bakagiannis, Tarrant 2006; North, Hargreaves 2007a). Lze si například všimnout, jak trh a marketing reaguje mimojiné na environmentálne příznivý životní styl. Tzv. zelený marketing se skrze zdůraznění ekologického procesu výroby produktů a vyzdvihnutí ekologicky odpovědné firemní filosofie snaží oslovit právě příslušné spektrum lidí. Hudební kluby a festivaly se málokdy (alespoň částečně) žánrově nevyhraňují. Naopak přizpůsobují často svůj vzhled, dekorační výzdobu a prostorovou funkčnost svému pravidelnému publiku, jehož jádro je zároveň většinou součástí subkultury sdílející určitý životní styl. Ty jsou integrálním pojivem identity člověka (Kubátová 2008). Sociální jedince spojují na jedné straně a zároveň odlišují na straně druhé (North, Hragreaves 2007a). Jsou významným sociálním principem v naší každodennosti. Není proto s podivem, že se v rámci sociologie ustavila také výzkumná tradice životního způsobu, ačkoliv je na místě hned zkraje upozornit, že oproti laické představě, věcné vymezení životního stylu, tolik důležité v rámci jakéhokoliv vědeckého poznání, není zcela bezproblémové. Životní styl můžeme obecně charakterizovat jako: „paletu prakticky všech lidských aktivit od myšlení, přes chování až pojednání a to takových, které zaujímají v životě trvalejší místo, většinou se opakují, jsou typické a předvídatelné" (Slepičková 2005: 41). Sociologické zkoumání životního styluje tedy ústředním problémem sociologické disciplíny, stojícím takřka již v jejích počátcích. Z uvedené definice je však na první pohled zřejmá multidimenzionalita takového konceptu, která z něj činí určitý gumový pojem, prázdný obal, jenž musíme naplnit specifickým obsahem, aby získal konkrétní tvar. Proto je sociologie životního způsobu spíše sociologickou subdisciplínou syntetizující poznatky ze sociologie volného času, sociologie práce, sociologie kultury a dalších oborových disciplín (Pácl 1988, Kubátová 2010). I přes gumovost a komplexnost tohoto konceptu, které takřka znemožňuje přímé empirické měření, však nastoluje určitou základní tezi. Totiž že souhrn našich 6 každodenních a relativně ustálených praktik, způsobů myšlení a chování tvoří určitý kompaktní a vnitřně logický vzorec, který je podmíněn jednak vnitřními faktory, ale z nezanedbatelné části2 taktéž faktory vnějšími, tedy životními podmínkami, ve kterých se odráží nerovnosti (Duffková 2008). Právě rozrůzněnost životních způsobů na základě životních podmínek se stala ústředním prvkem klasických sociologických teorií sociálních tříd v moderních společnostech3 . Ty symbolicky uzavírá Pierre Bourdieu (1998) s inovativním kulturalistickým přístupem ke zkoumání třídních nerovností. Právě ve stejné době dochází k razantním společenským změnám, jež charakterizují přechod od moderních společností směrem k postmoderním, či lépe řečeno postindustriálním. Zároveň se objevují první teze, které vzhledem k rostoucí individualizaci formulovaly předpoklad nezávislosti životních stylů na tradičních hierarchických nerovnostech. Jejich kulminace v 90. letech 20. století pak rozpoutala akademickou diskusi o vymizení třídních diferencí, jež jsou zastíněny jinými nerovnostmi, které v postmoderních společnostech naopak získávají na důležitosti (Katrňák 2005). Jak uvidíme dále, na to, zda tato teze platí i pro současnou českou společnost, však není zcela snadné odpovědět. Postmoderní individualizační teze jsou formulovány především pro společnosti s dlouhodobě vyprofilovanou třídní strukturou, v jejímž středu stojí silná expandující střední třída. Oproti tomu však stojí fakt, že naše společnost od roku 1989 procházela dlouhým transformačním a demokratizačním procesem, přičemž se po dlouhém období "beztřídní" společnosti snažila dohnat západní státy s rozvinutým kapitalistickým systémem. Tudíž jsme v uplynulém období mohli být svědky krystalizace sociální struktury a jednotlivých sociálních celků, jež se od sebe v pomyslném sociálním prostoru spíše vzdalují a zároveň vymezují, vyjednávají a upevňují svoji statusovou pozici ve společnosti (Machonin 2005; Keller 2012). Je tedy naprosto legitimní otázkou, zda koncept tříd vyhořel i ve výzkumu životních způsobů české společnosti. Diference v životních způsobech můžeme totiž chápat jako projev a indikátor sociální blízkosti či distance uvnitř i mezi sociálními skupinami (například prostřednictvím sdílení vkusu a hodnot) a zároveň jako prostředek vymezení symbolických hranic sociálních celků. Prostřednictvím analýzy diferencí životních způsobů tak lze odpovědět na otázku, zda se v rámci struktury společnosti vyskytují reálné, v sociálním jednání ukotvené, sociální třídy či vrstvy. „Není pochyb o tom, že i přes v poslední 2 Kelly (1978) přišel na to, že skoro polovina činností ve volném čase je vybrána na základě aktuálního nadšení pro danou činnost (psychologická rovina). Zbytek aktivit je však výsledkem relace těchto činností k rodině, práci a širší komunitě (sociologická rovina). 3 Moderní společnosti chápeme samozřejmě ve smyslu sociologie modernity, viz Keller (2005). 7 době zdůrazňovanou individualizaci životního stylu rozdíly v trávení volného času a kulturním vkusu souvisí s tím, kam jedinec ve společnosti patří. Otázkou je, zda způsob našeho života dnes více ovlivňují charakteristiky horizontální či vertikální" (Safr, Špaček 2008 : 5). Touto úvodní kapitolou jsme tak zároveň definovali výzkumný problém, který spočívá v problematice významu tříd v explanaci životních způsobů současné české společnosti. Zároveň jsme naznačili cíl práce. Tím je pomocí sekundární analýzy dat z výzkumu ISSP 2007 ověřit, zda a do jaké míry můžeme pomocí sociálních hierarchií vysvětlit diference ve dvou zvolených dimenzích životního způsobu - kulturních aktivit (neboli kulturní spotřeby sledované v osách vysoké a nízké kultury) a sportu (který pojímáme jako hlavní komponentu zdravého životního stylu). Právě v těchto dimenzích by se měly odrážet třídní a socioekonomické nerovnosti (Bryson 1996; Chan, Goldthorpe 2005b; White 1955; North, Hargreaves 2007c; Stempel 2005; Scheerder, Vanreusel, Taks 2005; Wilson 1980; Warde 2006, Šamanova 2012). Na základě toho, zda se tak děje, či nikoliv a zároveň podle toho, jakým způsobem budeme k třídním nerovnostem přistupovat, pak bude odpovídat na otázku, zda v české společnosti platí spíše argument homologie, nebo postmoderní argument o nevýznamnosti třídních diferencí v explanaci sociálního jednání. Takto definovaným problémem a výzkumným cílem se práce řadí do určité výzkumné tradice (Bernardi 2009; Katz-Gerro 1999; Katz-Gerro 2002; Katz-Gerro, Shavit 1998; Van Eijck, Bargeman 2004; Chan, Goldthorpe 2005a,b; Šafr 2008). V následující kapitole se tezím o homologii a třídním zhroucení budeme postupně věnovat. Nejdříve se zaměříme na teorie, které formulují princip homologie životních způsobů skrze konvenční či relační/kulturalistickou perspektivu na třídní nerovnosti. Dále se podíváme na jejich protipól, teorie postmoderní, které skrze procesy globalizace a individualizace (Beck 2002, 2011), postmoderních nerovností (Pakulski, Waters 1996) a informačních společností (Castells 2000) formulují scénář zhroucení a zániku tříd. Následně se zaměříme na konceptualizaci a operacionalizaci životního stylu, respektive námi vybraných dvou dimenzí, čímž zároveň budeme stručně sumarizovat výzkumnou tradici v této oblasti. To nám umožní určit výzkumná očekávání - hypotézy. Ty na závěr podrobíme testu prostřednictvím sekundární analýzy zmíněného datového souboru. 8 2. Teoretická východiska třídní stratifikace a argument homologie tříd a životních způsobu Abychom mohli odpovědět na to, zda sociální postavení v české společnosti souvisí s určitým životním stylem, je nejprve nezbytné říci, jak sociální postavení či sociálni hierarchie chápeme a skrze co na toto postavení usuzujeme, jinak řečeno: jak sociální postavení konceptualizujeme. Tato kapitola se tedy zabývá koncepty sociální stratifikace. Jak už jsme zmínili v úvodu, středem naší pozornosti je třídní stratifikace, respektive to, zda nám třídní analýza má v objasnění diferencí životních stylů stále co nabídnout. Vznik konceptu sociálních tříd je spojen se socialistickou tradicí politického myšlení osmnáctého a devatenáctého století (Katrňák 2005 : 13). Podkladem třídního rozdělení se staly ekonomické rozdíly, především majetkové poměry a typ zaměstnání, což jsou faktory, které dle sociologických třídních teorií mají zásadní vliv na způsob života (Kubátová 2010; Sanderová 2000). Třídy jsou zakotveny v sociologické teorii, jsou to tedy konstrukty vytvořené v rámci určité teoretické tradice. Těmto konstruktům jsou pak přiřazovány empiricky měřitelné znaky, na základě kterých můžeme jednotlivci připisovat jeho třídní pozici. Ačkoliv se jednotlivé teoretické tradice třídní analýzy liší, lze konstatovat, že třídní pozice vypovídá o ekonomických zájmech a tlacích, které jsou strukturní povahy, tedy jsou dané tím, že konkrétní třídní pozice je provázána s dalšími třídními pozicemi určitými vztahy. Teoretický model pak předpokládá, že každá taková pozice je v kapitalistické společnosti spjatá s životními šancemi, určitým třídním chováním, třídní identitou a sociálně uznávaným a rozpoznatelným postavením jedince ve společnosti. Jinými slovy: „Třídní nerovnosti vymezují a omezují jednání lidí, strukturují jejich představy, názory a postoje - podmiňují zkrátka sociální dění. (...) Zaměstnání determinuje příslušnost k sociální třídě, vymezuje životní šance a ekonomická omezení, čímž podmiňuje chování, názory a postoje člověka" (Katrňák 2005 : 61, 79). Nemůžeme tedy říci, že třídní pozice je jednoduše vymezena např. na základě příjmu. Naopak třídní nerovnosti předcházejí příjmovým a spotřebním nerovnostem (Katrňák 2005 : 31). Pokud v této práci mluvíme o sociálním postavení či sociálních hierarchiích, máme tím na mysli právě třídní postavení. Jak jsme však zmínili v úvodu, je podstatné, z jaké perspektivy a jaké sociologické teorie k třídám přistupujeme. Je totiž možné na třídy nahlížet hierarchicky jako na nižší, střední a vyšší vrstvy (a případně jejich frakce) vymezenými socioekonomickým statusem. Taktéž v rámci relačního pojetí můžeme třídami myslet sociální 9 celky vyznačující se podobnými sociálními praxemi. A konečně můžeme ke třídám přistupovat jako k určitým pozicím na pracovním trhu odlišujícím se určitými charakteristikami. V této práci se budeme věnovat převážně prvnímu a poslednímu pojetí. Právě třídami, v našem případě operacionalizovanými skrze EGP schéma, a sociálními vrstvami a frakcemi, operacionalizovanými skrze socioekonomický status (vzdělání a příjem), míníme sociální hierarchie a usuzujeme z nich na sociální postavení jedince. Do něho, na rozdíl od sociálního statusu, nezahrnujeme nerovnosti horizontální, jimiž máme na mysli nerovnosti genderové, věkové, etnické a další. V následujících podkapitolách si představíme Marxův, Weberův a Bourdieuho přístup k třídní stratifikaci, na základě kterých objasníme 1) teoretické základy konceptu tříd a obecněji třídní analýzy, 2) rozdíl a vztah mezi koncepty sociální třídy a dalšími charakteristikami sociálního postavení (vrstva, status a socioekonomický status), 3) argument homologie kulturních a sociálních nerovností. 2.1. Materialisticko-strukturální třídní pojetí Karla Marxe Ekonomický základ tříd vychází z Marxova materialistického pojetí dějin a kritiky kapitalismu. To se taktéž stalo podkladem pro konvenční přístup k třídám jako entitám, jimž je vlastní určitý soubor životních podmínek vycházejících ze specifik vztahů vyplývajících z produktivní činnosti v kapitalistické společnosti. Podstatou Marxovy teorie jsou výrobní vztahy. Ty označují strukturu sociálních vazeb, která se ustavuje mezi lidmi v souvislosti s určitou organizací výroby. Na základě postavení ve výrobě Marx identifikuje dvě třídy se vzájemně kontradiktorními zájmy. Odlišujícím kritériem je přitom vlastnictví výrobních prostředků, jež jsou Marxem chápány materiálně, především jako stroje určené k produkci výrobků. Dle dispozice těchto výrobních prostředků lze identifikovat buržoazii a proletariát. Kapitalisté neboli buržoazie, tedy ti, kteří vlastní výrobní prostředky a mají rozhodovací moc ohledně všech aspektů výroby (co vyrábět, jak to vyrábět, komu prodávat, kolik dostane dělník zaplaceno, kdy bude dělník pracovat a kdy odpočívat), vykořisťují dělníky skrze nadhodnotu a v jejich třídním zájmu je udržet status quo (Keller 2005). Dělníci neboli proletariát nedisponují touto mocí, jsou pod hrozbou nezaměstnanosti odsouzeni k prodeji své pracovní síly buržoazii a naopak usilují o změnu statusu quo (Sanderová 2000). To však neznamená, že Marxovo vidění společnosti bylo striktně bipolární. Marx si například všímal 10 vnitřně rozporuplného postavení maloburžoázie, byl však přesvědčen o postupném vymizení tohoto útvaru (Keller 2005 : 99, Marx Engels 1950 : 42, Vidich 1995 : 2). V Marxově teorii nalezneme předpoklad, že lidé, kteří sdílejí obdobné postavení ve výrobě, mají taktéž podobné podmínky pro život (pracovní čas, příjem...), tedy i podobné hodnoty a zájmy, které zvyšují pravděpodobnost reálných sociálních interakcí. Ty pak mohou lehce překlenout v "třídy pro sebe", tedy zmobilizované sociální skupiny bojující o změnu či zachování statutu quo (například odbory). Jak uvidíme dále, tento předpoklad se odráží i v třídním pojetí Maxe Webera, který však tuto tezi reformuluje a vypouští antagonistické bipolární pojetí, podmínku neutuchajícího třídního boje a Marxovu striktní materialistickou akcentaci. Životní podmínky se svým středobodem v postavení ve výrobě se však stávají podstatné pro celý konvenční směr třídní stratifikace, na základě které vzniklo i schéma EGP, používané v empirické části této práce. Základem tohoto konvenčního pojímání konceptu tříd totiž je, že třídami označujeme pozice dané a priori na základě teoreticky definovaných vztahů. 2.2. Třídní pojetí Maxe Webera Odlišné pojetí třídních nerovností představil Max Weber. Podle Webera tvoří stratifikační systém tři dimenze: třídy, stavy a strany4 . Třídy jsou skupiny lidí (mezi kterými nemusí existovat reálná sociální vazba) v podobném třídním postavení, kteří pravděpodobně sdílejí určité stejné sociální praktiky vycházející z postavení na trhu práce. Zde nacházíme první odlišnost od ekonomizujícího pojetí Karla Marxe. Určujícími faktory postavení na trhu práce jsou totiž pro Webera jednak majetek, ale taktéž schopnosti (Keller 2005). Majetek svázaný s původem na rozdíl od Marxe nepředstavuje pouze vlastnictví výrobních prostředků, ale také majetek finanční a soukromý, nabytý například dědictvím. Druhým faktorem jsou schopnosti a kompetence dané převážně vzděláním, odbornou znalostí nebo praxí. Zapojení tohoto faktoru vychází z Weberova konceptu byrokratizace jakožto projevu racionalizace ve vedení velkých organizací. Tyto byrokratické struktury vytváří nové sociální pozice, vyžadující určitou kvalifikaci a na oplátku legitimují autoritu (Lemert 2007 : 73) Weberova třídní teorie se od Marxovy liší taktéž absencí antagonistického postavení tříd způsobeného procesem vykořisťování. Nerovnosti vznikají na základě hierarchicky diferencované struktury trhu práce. „Hlavním cílem weberovské třídní analýzy je na základě 4 Strany jsou racionálně organizované a zmobilizované skupiny lidí - tedy ekvivalentem Marxových „tříd pro sebe". 11 třídních nerovností vysvětlit širokou paletu životních výsledků jako jsou názory, postoje, přesvědčení, životní styl, hodnoty, politické preference, zdraví, rodinný život nebo vzdelanostní aspirace" (Katrňák 2005). Je zřejmé, že třídní pojetí Maxe Webera sice taktéž vychází z pozic v pracovní struktuře, avšak tyto pozice jsou vymezeny prostřednictvím socioekonomických charakteristik. Pokud jsme u Karla Marxe napsali, že jeho materiálně ekonomizující pojetí se stalo základem konvenčního přístupu, do kterého spadá i schéma EGP, pak Weberovo pojetí tříd jako struktury pozic na trhu práce, se stalo pro EGP podkladem samo o sobě. Druhá dimenze nerovností definovaná Weberem pak odkazuje ke statusové situaci. Status či stavovské postavení není objektivně vymezenou pozicí, nýbrž vyjádřením vzájemných subjektivních hodnocení ve společenských interakcích (Keller 2005). „Třídní příslušnost je odvozena od majetku a příjmů, status od rozdílných životních stylů" (Giddens 1999 : 260). Dle Webera spolu v převážné většině případů třídní a statusové postavení souvisí, avšak není to pravidlem. Například rychlá vzestupná třídní mobilita způsobená dědictvím nemusí znamenat zařazení do příslušné statusové skupiny. Weber prostřednictvím konceptu statusu a statusové situace položil základy relačního přístupu a kulturalistickému pojetí představované především teorií Pierra Bourdieu. Jedná se totiž o posun perspektivy z objektivního vymezení tříd k subjektivitě, tedy toho, jak se statusové skupiny vymezují a identifikují v rámci sociálního jednání a každodenních praktik. 2.3. Kulturalistické třídní pojetí Pierra Bourdieu Pierre Bourdie jako jeden z prvních opustil hlavní teoretický proud zdůrazňující ekonomické hledisko původu sociálních nerovností5 a navrhl teoretický model třídních životních stylů (Kubátová 2010 : 69). Klíčovými koncepty v teorii Pierra Bourdie jsou sociální prostor a pole, distinkce, habitus a kapitál. Společnost chápe Bourdieu jako soubor vztahů mezi jednajícími aktéry v sociálním prostoru. Přičemž sociální prostor je na empirickém základě vytvořený dvourozměrný model sociálních pozic, které jsou určeny dispozicí ekonomickým a kulturním kapitálem. Nerovná distribuce kapitálu uvádí lidi v boj o sociální pozice, přičemž tento symbolický boj probíhá v různých oblastech života (polích), kde se uplatňuje moc, ovládání a dominance (Bourdieu 1996). Tento boj je svým způsobem 5 Jak už jsme řekli, určité předpoklady pro relační i kulturalistický přístup můžeme nalézt již v teorii Maxe Webera a jeho konceptu "stavu". 12 nekolektivní obdobou třídních zájmů objevujících se v Marxově teorii. Na rozdíl od Marxe i Webera však na pozice Bourdieu nahlíží skrze aktéry a nikoliv a priori na základě teoreticky odůvodněných diferencí. Bourdieu ve své teorii neustále připomíná, že takto vytvořený prostor je pouze modelem, přestože podle principu vnitřní homogenity a vnější heterogenity identifikuje v prostoru shluky sociálních pozic, které tvoří třídní útvary6 . Stále se však jedná o „třídy na papíře", tedy o ty, co existují pouze virtuálně, jako něco, co je vytvořeno analytickou metodou. To však neznamená, že nerovnosti jsou pouze konstrukcí výzkumníků. Aktér v realitě vnímá nerovnosti vztahově, skrze kulturní praxe, symboly a hodnocení. To se odráží v subjektivních klasifikačních schématech a vzorech pro vnímání a hodnocení světa - habitusu (Bourdie 1998 : 13). Habitus je vtělená společenská struktura v jedinci. Je to systém stabilizovaných dlouhodobě se opakujících a vnitřně logických postojů. Jedinec vytváří habitus a zároveň přejímá tyto praxe. Habitus je generativní a jednotící princip, který z charakteristických vztahových rysů, vlastních určitému postavení, vytváří jednotný životní styl (Bourdieu 1998 : 16). Charakteristickými vztahovými rysy má Bourdieu na mysli především hodnotící mechanismy, například vkus. Dominantní třída vyjadřuje vytříbeností svého vkusu pohoršení nad (ne)kulturním vkusem tříd nižších (Safir 2008). Jedná se tedy o určitý způsob uplatňování symbolického násilí, které vyjadřuje materiální dominanci nemateriálním způsobem. Bourdieu se však v rámci premisy hodnotově nezatížené vědy distancuje od substancialistického pojetí kulturních diferencí. Neříká, že vysoká kultura je hodnotnější oproti kultuře nízké, podstatné je pouze, že určitá specifická kultura (specifická například v tom, že pro její spotřebu je potřeba určité kompetence) slouží prostřednictvím vkusu jako distinktivní znak. Každá pozice v sociálním prostoru je tak od jiných pozic definována právě těmito distinkcemi, které nabývají podob ve formě specifického jednání, vystupování, preferencí různých kulturních aktivit, spotřebního chování, ale také ve vzdálenostech v prostoru reálném. Pro Bourdieuho pak třídy vznikají tam, kde se lidé navzájem se svým jednání a vkusem ztotožňují a vymezují se tím ku ostatním (Bourdieu 1998 : 14). V 6 Podle míry celkového kapitálu identifikuje tři třídy - nižší, střední, vyšší - a dle převahy kulturního či ekonomického kapitálu dále frakce, do nichž zasazuje převažující profesní skupiny (například vysokoškolští učitelé). Třídy vymezené socioekonomickými charakteristikami jsou však spíše vrstvami a odpovídají více laickému multidimenzionálnímu pojetí tříd (Kolářová 2008). Rozdíl mezi třídou a vrstvou výstižně popsal Večerník (1997 : 266), obdobně pak i Sanderová (1999 : 19). Rozlišuje mezi kvalitativním konceptem sociální třídy a hierarchickým konceptem sociální vrstvy. Vrstvy jsou sociálními kategoriemi, třídy spíše sociálními entitami. 13 každodenním životě můžeme vnímat objektivní sociální hierarchie právě pouze skrze sémantiku životních stylů. Bourdieu tak ve své teorii formuluje předpoklad homologie objektivních podmínek a symbolických hranic v jednotlivých polích, ustanovených v každodenním jednání. Jinými slovy homologie předpokládá, že diference v poli (v kulturním poli to je například preference vysoké či nízké kultury) souvisejí s diferencemi sociálními. Sociální třídy se tak od sebe životními styly nejenom odlišují, ale jsou jimi dokonce utvářeny. V tomto smyslu tedy Bourdieuho sociální třídy nemají daleko k Weberovu konceptu statusových skupin. Bourdie však v jednotlivých životních stylech nevidí rovinu prestiže. V životních stylech jsou především zakořeněny praktiky, jež jsou svázány s reprodukcí sociální pozice mezi generacemi (Bourdie 1996). Klíčem je kulturní kapitál, který můžeme rozlišit na vtělený (vkus, preference = kulturní vytříbenost), objektivizovaný (knihy, sochy, malby) a institucionalizovaný (vzdělání). Děti z rodin s vyšším sociálním postavením, a tedy vyšším kulturním kapitálem, si tento kapitál již při primární socializaci osvojují (právě skrze četbu pohádek, výlety a turistikou...). Vzdělávací systém pak působí jako katalyzátor a děti s vyšším kulturním kapitálem akceleruje (Katrňák 2005). Ty dosahují vyššího vzdělání, což je opět jedna z hlavních komponent kulturního kapitálu a zároveň předpoklad pro prestižní a ekonomicky dobře ohodnocené zaměstnání. Proto Bourdieu při konstrukci sociálního prostoru dle ekonomického a kulturního kapitálu indikuje míru druhého zmíněného nejen skrze vzdělání, ale taktéž skrze vkus vyšších vrstev. V tomto momentě vzniká určité dilema při empirickém použití takového teoretického modelu a také prostor pro kritiku tohoto přístupu. Problémem je, že Bourdieu nenabídl jednotnou a univerzální operacionalizaci jak ekonomického, tak především kulturního kapitálu (Calhoun, LiPuma, Postone 1993). Je také důležité si uvědomit, že v Bourdieuvě teorii se objevuje homogenita a homologie spíše jako jeden z mnoha deterministických předpokladů jeho teorie, než jako testovatelná hypotéza. Častěji se však odkaz Bourdieuvské analýzy objevuje ve zjednodušených hypotézách o homologii životních způsobů. Tedy zda objektivní statusová pozice (životní podmínky určené příjmem, vzděláním a někdy i třídou v konvenčním pojetí) souvisí s kulturními diferencemi (Safr 2008). Ekonomický a kulturní kapitál se tak redukuje na dva hlavní ukazatele socioekonomického statusu - vzdělání a příjem (White 1955, Wilson 2002). Na základě jejich kombinace se pak ve výzkumu křížením jednotlivých kategorií vytvoří třídní "frakce". 14 3. Teze o vymizení třídních nerovností v postindustriálních společnostech a tekutosti životních stylů V předchozí kapitole jsme shrnuli tři pojetí sociální stratifikace v moderních společnostech. Konvenční přístup nás dále zavede ke schématu EGP, tedy třídám vykonstruovaným na základě postavení v zaměstnanecké struktuře a zkoumání homogenity životních stylů. Z kulturalistického a relačního pojetí si odnášíme argument homologie a dále pojetí tříd jako vrstev a frakcí vymezených na základě dispozice ekonomickým a kulturním kapitálem. Na místě je zmínit kritiku třídní analýzy v současné postindustriální společnosti, jež se stala předmětem dlouhé akademické diskuze na začátku devadesátých let dvacátého století. Ta formuluje třetí možnost, jak jsou spojeny sociální nerovnosti s diferencemi v životních způsobech. V polovině dvacátého století započala rozsáhlá proměna kapitalismu, jenž nazval Zygmunt Bauman (2005) „přeměnou k tekutosti". Poměrně pevnou strukturu společnosti vystřídaly dynamické sociální vztahy. Pokusíme se nyní poukázat na hlavní změny ve struktuře postmoderních společností a na to, jak jsou tyto změny spojeny s argumentem, že třídy jsou již "mrtvé". 3.1. Proměna sociální struktury S příchodem informační společnosti se dostavily nové vzorce spotřeby, nové možnosti prodeje a reklamy, ale také nové pracovní pozice a vztahy. Zrodila se tzv. nová střední třída zabývající se produkcí a distribucí symbolických znalostí (Mills 1956). Expandující firmy s koncentrací globálního kapitálu a velkými byrokratickými aparáty na jednu stranu likvidovaly lokální trhy staré třídy a na druhou stranu vytvářely nová úřednická pracovní místa. Ve velkém měřítku se tak objevily manažerské pozice, které oddělují řízení podniku a moc nad lidským kapitálem od vlastnění podniku. Expanze pracovních míst na pozicích bílých límečků, tedy rutinně nemanuálně pracujících, si vyžádala i expanzi vzdělání (Bell 1999). V rámci optimalizace firem a snižování nákladů se začaly objevovat tendence některé rutinní manuální práce mechanizovat, tudíž specifické pozice ve spodní části třídní hierarchie mizí a celá třídní struktura se posouvá (Mills 1956). Na jednu stranu se tedy objevuje vzrůstající masa bílých límečků a expanze střední třídy. S proměnou společnosti se však stává stále více heterogenní a objevují se diference, které oddělují jednotlivé sociální celky v rámci masy střední třídy. Sociologové si začínají všímat stále početnější skupiny nemanuálních pozic, které se čím dál více stávají "factory-like", tedy rutinní a s minimem kompetencí. 15 Goldthorp a Ury tak na to konto přicházejí s konceptem servisní třídy (Butler, Savage 1995). Pokud bychom měli co nejstručněji definovat servisní třídu, pak můžeme říci, že se jedná o statusově odlišující se podskupinu bílých límečků, tvořenou profesionály, manažery a vedoucími úředníky, jejichž pracovní postavení se vyznačuje vzhledem k zaměstnavateli vztahem založeným na loajalitě. Lash a Urry (In Butler, Savage 1995) však upozorňují, že servisní třída je spíše rozdrobeným individualizovaným agregátem, než třídou v pravém slova smyslu. Pozice servisní třídy jsou sice vymezeny vzhledem k ostatním třídním pozicím jednoznačnou odlišností, ale samotný charakter těchto pozic tuto třídu vlastně vymaňuje ze samotné třídní strukturace národních společností. Servisní třída je dle nich spjatá s globálním trhem a individualizovanými konzumními preferencemi, neukotvená v místě ani čase. Tento postřeh o charakteru třídy, která je výsledkem procesů postindustrializace, nakonec přerostl v širší argumentaci o postupném úpadku vlivu třídních diferencí. 3.2. Argumentace postmodernistů Postmoderní kritika je postavena na argumentu, že třídní analýza v současnosti ztrácí svojí explanační schopnost, jakou měla v industriálnich společnostech za dob Marxe, kdy vztahy mezi nepočetnými průmyslníky a majoritní skupinou vykořisťovaných dělníků určovaly sociální dění (Katrňák 2005). Respektive že zatímco třídní pozice, odrážející charakter práce, podřízenost/nadřízenost, míru pracovních jistot daných typem smlouvy, mírou autonomie a zodpovědnosti, generovala taktéž patřičné životní podmínky, dnes se tomu tak neděje. První předpoklad říká, že postindustriální informační společnosti, vyznačující se expanzí nové střední třídy a posílením terciálního sektoru hospodářství, jsou strukturovány spíše vzdělanostními nerovnostmi na úkor třídních (Katrňák 2005). Argumentace postmodernistů jde však ještě dále a v závislosti na otevřenost vzdělávacího systému, změnu v distribuci vědění a zvětšující se vzdělanost predikuje ústup i vzdelanostní ch a příjmových nerovností. Sociální hierarchie již nejsou hlavním určujícím faktorem životního způsobu (Keller 2012). Tím se stal volný čas a v rámci něho silně individualizované vzorce spotřebních preferencí. Hlavními pilíři postmoderní argumentace o zániku tříd bývají označovány tři teorie (Bernardi 2009). První je Beckova teze o individualizaci nerovností. Dle Bečka (2002) jsou hlavními příčinami společenských změn relativně velký životní standard spojený s hospodářským růstem a rozvoj sociálního státu. Oba procesy stírají a rozostřují hranice mezi tradičními třídami a vedou ke vzniku masy středních vrstev, v rámci které nastupují 16 individualizační tendence. Otevřenost vzdělání a větší geografická i zaměstnanecká mobilita vede k tomu, že osud nad vlastním životem a životním úspěchem je dán do rukou samotných jedinců a jejich vlastní vůli (Beck 2011). Tradiční struktury, jako je rodina a její třídní původ, které dříve, jako již od dětství připsaný status, tvarovaly biografii jedince, ztratily v postmoderní společnosti svoji regulační kapacitu (Bernardi 2009). Mezigenerační transmise řemesla a povolání v rámci rodinné tradice razantně ustupuje. Jedinci jsou na jednu stranu "osvobozeni" od třídních pout a lokálních komunit, na druhou stranu jsou vytrženi ze stálých vazeb a vrženi do systému beztvářných závazků spojených s nejistotou zaměstnání a novými individualizovanými riziky vyplývajících z globálního propojení trhů (Beck 2011). Ty jsou všudypřítomné, avšak nefungují jako sociální tmel formující sociální skupiny za účelem zlepšení své situace - tedy třídy. Není totiž proti komu vést třídní boj. Vlastní život i s novými riziky je přeci v rukou každého jedince. Dochází tak k rozpadu „subkulturní třídní identity a vazby. Současně se dostává do pohybu proces individualizace a diverzifikace životních situací a životních stylů, který prolamuje hierarchický model sociálních tříd a vrstev (...) individualizace v tomto smyslu směřuje k likvidaci každodenních základů myšlení v tradičních kategoriích společností sestávajících z velkých skupin - tedy v kategoriích sociálních tříd (...)" (Beck 2011 : 116 - 123). Životní styl a vkus se stejně jako struktura fragmentuje a je individualizován. Teorie postmoderních netřídních nerovností je pak druhým pilířem argumentu o zániku tříd. Zatímco Beck (2011) nezpochybňuje třídní situaci vyplývající ze zaměstnání, pouze ji shledává individualizovanou do té míry, že neumožňuje formování kolektivních třídních zájmů, Pakulski a Waters (1996) říkají, že zatímco v minulosti byly nerovnosti odvozeny ze sféry produkce a příslušných organizací, v postmoderních společnostech není principem stratifikace produktivní činnost, ale naopak spotřeba a konzum. Uplatňování vzorců konzumu skrze symboly (značková móda, nákupní preference...) pak určuje členství ve statusových skupinách, které mohou existovat objektivně jako komunity (fórum majitelů Mercedesů) nebo virtuálně, ve smyslu určitého sdílení společné filosofie nebo hodnot (nákup bioproduktů). „According to postmodern theory, advanced industrial societies have experienced a transformation from being 'command societies' characterized by sociopolitical stratification based on the democratic class struggle to 'status societies' characterised by cultural stratifiaction" (Bernardi 2009 : 4). Dle Pakulskiho a Waterse (1996) a dalších (viz Katrňák 2005) se v důsledku hyperkomodifikace, pluralizace kultury, globalizací, rozvojem médií a dalšími procesy dostávají na úkor hierarchických do popředí nerovnosti jiné, které ovlivňují 17 spotřební preference a vkus v hyperkomodifikovaném světě lépe (Tomlinson 2003). Tedy například genderové, věkové, etnické, náboženské, národnostní nebo regionální nerovnosti (Gans 1974). Poslední teorie je spojena se jménem Castells (2000). Pro Castellse je podstatný rozvoj komunikačních technologií, které změnily povahu práce i strukturu hospodářství. Dle Castellse tyto změny na jednu stranu umožnily opustit od velkovýroby standardizovaných produktů a služeb a umožnily vznik a prosazení menších firem. Na druhou stranu stejné změny umožnily inteligentní mechanizaci, roztroušení výroby do různých koutů světa a další optimalizační procesy. Výsledkem je, stejně jako upozorňuje Beck (2011), vyšší nejistota zaměstnání, vyšší požadavky na pracovní flexibilitu jak v oblasti kvality a kvantity práce, tak v oblasti pracovních vztahů. Na jednu stranu sice společnost sítí osvobozuje od starých nerovností, na druhou stranu však došlo k fragmentaci pracovních sil a pracovního světa. Pracovní podmínky, které byly těžištěm třídních zájmů, jsou dle Castellse (2000) příliš dynamické, stejně jako samotné hospodářské trhy. Třídní identity se vlivem větší komplexity a propojení sociálního světa rozkládají a původně třídní komunity brání svojí existenci skrze genderové a teritoriální identity (Taylor, Spencer 2004; Katz-Gerro 2002). V této kapitole jsme ozřejmili postmoderní perspektivu, jež nám bude později podkladem pro formulování hypotéz. S rozplýváním třídních hranic přestává existovat materiálně podmíněná třídní kultura. V tomto směru je cílem analýzy buď navrhnout jiný systém stratifikace lépe odrážející sociální postavení (Grusky, Weeden 2001; Ganzeboom, De Graaf, Treiman 1992), nebo přistoupit k odkazu Pierra Bourdieu a radikalizovat jeho relační přístup ke třídám jako shlukům lidí s podobnými konzumními životními styly. „Previously, work or occupation largely determined sociál class position and a person's way of life. Beginning in the second half of the twentieth century, lifestyle consumer habits have been increasingly experienced by individuals in advanced societies as a primáry source of their sociál identification" (Cockerham 2005 : 52). V empirické rovině takový relační přístup nalezneme jako etablovaný v marketingovém průzkumu, kde životní styly se v rámci tzv. „psychografií" (psychologická demografie) stávají kritériem segmentující společnost do spotřebních sociálních "tříd" (Lawson, Todd 2002). Pokud tak učiníme, můžeme však, jak upozorňuje Tomlinson (2003), zpozorovat, že lidé z podobných zaměstnaneckých skupin patří do podobných konzumních životních stylů. Tedy že i konzumní spotřební styly jsou stále strukturované socioekonomicky. Stále tedy zůstává otázkou, jak v postmoderních společnostech funguje sociální postavení. 18 4. Shrnutí problematiky a stanovení obecných výzkumných otázek V předchozích kapitolách jsme nastínili teoretické pozadí dvou hypotéz o vztahu mezi sociálními nerovnostmi a životními styly. První hypotéza vychází ze sociologických teorií stratifikace moderních společností a formuluje homologický vztah mezi třídami a životními způsoby. Třídy existují buď reálně a tvoří opravdové komunity, jelikož její členové mají obdobné třídní zájmy, které jsou určeny podobnými životními podmínkami (Marx), nebo komunity netvoří a jsou spíše "třídami na papíře" - shluky pozic určených na základě sociálních hierarchií, avšak lidé ze stejné třídy sdílí podobný významový svět zakódovaný v klasifikačních schématech, jenž formuje jejich hodnotová měřítka a ovlivňuje tak přímo preferované kulturní praxe (Bourdieu). Paradigmatickým obratem se však stala zmíněná postmoderní teorie stratifikace, která formuluje hypotézu druhou. Ta jednoduše řečeno předpokládá ustupování třídních a obecněji hierarchických diferencí. 4.1. Specifika české společnosti Jak už j sme však naznačili v úvodu, sociologickým problémem je, že není lehké teoreticky odhadnout, zda jsou třídy v české společnosti asociovány s odlišnými životními styly. V současné české společnosti můžeme pozorovat několik jevů, jež jsme popsali v rámci třech teoretických pilířů postmoderního argumentu o zániku tříd. Majorita společnosti sdílí relativně podobný životní standard, úroveň vzdělanosti se rapidně zvyšuje, čím dál více lidí dosahuje středoškolského a vysokoškolského vzdělání a mluví se naopak o překvalifikovanosti na trhu práce. Nabídka zboží a jeho cenová dostupnost (či dostupnost alternativ a napodobenin) se zvětšuje. Často se mluví o hyperkomodifikaci trhu zboží a služeb spojené s desorientací v nepřeberné změti spotřebních voleb. Zároveň se pomocí informačních technologií a nových médií otevírají nové kanály distribuce vědění. Vzdelanostní a příjmové nerovnosti v tomto kontextu ustupují do pozadí, společnost se v těchto ohledech homogenizuje. Lze však uvést studie (Warde, Steptoe 2003; Tomlinson 2003; Safr 2008; Katz-Gerro, Shavit 1998; Katz-Gerro 2002), které ukazují, že sociální třídy jsou stále výraznou determinantou sociálního jednání. A to jak ve společnostech post-socialistických, kde je důvod zřejmý, tak dokonce i v těch, kde se předpokládá eroze třídních vazeb v důsledku převahy etnických nebo náboženských nerovností (Katz-Gerro, Shavit 1998). Faktor hrající 19 výraznou roli ve stratifikaci české společnosti je přítomnost a průběh postsocialistické transformace. Zatímco v západních demokratických zemích se třídní struktura kontinuálně a postupně neustále vyvíjela, v zemích bývalého východního bloku včetně Československé republiky byl její vývoj výrazně ovlivněn. „Přestože však sociální homogenita byla vnucována zvenčí politickou vůlí, mnoho jemných rozdílů naopak přežilo a rozvíjelo se. Na konci 60. let byla česká společnost ukázána jako společnost s již výraznou a dále krystalizující sociální stratifikací. Rozdíly ve vzdělání a složitosti práce představovaly hlavní osu diferenciace, propojenou s rozdíly v životním stylu a spotřebě." (Večerník 1997 : 267) Po pádu komunismu v roce 1989 započala politická, sociální a ekonomická transformace. Dle Večerníka (2010) se otevřely s hranicemi zároveň i cesty pro informační revoluci a expanzi třídy služeb. Tyto procesy znamenaly nejen zavádění nových technologií a obecněji inovací, ale také vyšší ocenění a potřebu vzdělaných odborníků. Jinými slovy byly nastartovány procesy, jež měly obnovit sociální strukturu a přiblížit ji stavu západních zemí. Zároveň tak začala sociální struktura v české společnosti postupně krystalizovat, docházelo k restratifikaci. Utvářely se třídní diference a sociální status se stával konzistentním v závislosti na prosazování meritokratického modu společnosti. (Matějů, Kreidl 2000; Machonin 2005). 4.2. Cíl výzkumu a obecné výzkumné otázky Jak jsme již naznačili v úvodu, cílem práce je tedy zjistit, zda sociální hierarchie strukturují životní způsoby v české společnosti, nebo zda jsou životní způsoby určovány spíše individualizovanými konzumními vzorci (tj. strukturovány spíše dle pohlaví, věku a dalších individuálních a demografických charakteristik strukturující konzumní chování), které mohou být vystavěny kolem subkultur, ale taktéž roztroušeny skrze celé spektrum společnosti. Operujeme s pojmem „sociální hierarchie", přičemž, jak už jsme zmínili v kapitole druhé, chápeme tento pojem dvěma způsoby. Prvním typem sociálních hierarchie, kterou máme na mysli, je třídní v konvenčním pojetí.7 Druhým typem sociálních hierarchií, které máme na mysli, jsou socioekonomické. Socioekonomický status pojednáváme ve zjednodušené formě jako objem kulturního a ekonomického kapitálu. Říkáme ve zjednodušené formě, protože tyto 7 Uvědomujeme si, že zde dochází k určité pojmové nesrovnalosti, jelikož pokud máme na mysli třídy vystavěné a priori na základě teoreticky odůvodněných rozdílů na trhu práce (EGP schéma), pak se ve své podstatě nejedná o hierarchii. Jak jsme však již uvedli v kapitole druhé, lze třídní pozice v určitém smyslu pojímat i hierarchicky (skrze triádu vzdělání - profese - příjem, nebo skrze subjektivně připsanou prestiž). V rámci zjednodušení a zpřehlednění pojmového aparátu, se kterým operujeme v této práci, se proto dopustíme malé nepřesnosti a budeme považovat třídní strukturu za součást sociálních hierarchií. 20 kapitály budeme indikovat pouze skrze klasické socioekonomické proměnné - vzdělání a příjem. Mimo to nás bude zajímat taktéž, zda nejsou životní styly ovlivňovány socializačním zázemím rodiny původu anebo sociálním postavením partnera / partnerky, s nimiž sdílíme domácnost. Tedy zda sociální hierarchie nepůsobí taktéž nepřímo. Abychom mohli vyjasnit rozdíl v empirickém zkoumání mezi třídou v konvenčním pojetí a SES (socioekonomický status), musíme nejdříve objasnit operacionalizaci tříd. 4.3.0peracionalizace tříd - EGP Teoretické zázemí EGP schématu vychází jak z Marxistické, tak Weberovské myšlenkové tradice. Goldthorp, Erikson a Portocarero definovali třídní pozici na základě postavení na trhu práce a postavení v zaměstnanecké struktuře (Katrňák 2005). Jedná se tedy o schéma pozic v zaměstnanecké struktuře, nikoliv o schéma sociálních tříd, tedy agregátu osob, které jsou na těchto pozicích zaměstnány: „Třídní struktura odkazuje k diferencím, které existují mezi pracovními místy v zaměstnanecké struktuře (je historicky podmíněná, jak se mění tyto diference, mění se i třídní struktura), sociální třídy jsou ovšem skupiny lidí, které přetrvávají v čase (nízká sociální mobilita), jejichž příslušníci volí určitý způsob jednání, mají politickou orientaci, podobné životní šance, životní styl a vzorce sdružování (...)" (Katrňák 2005 : 47). Dle toho zda pracovní sílu prodáváme, kupujeme, anebo ani jedno z toho, rozlišuje EGP schéma na zaměstnance, zaměstnavatele a sebezaměstnané. Zaměstnavatelé se dle počtu zaměstnanců a svého působení v managementu dělí na velké a malé zaměstnavatele. Zaměstnanci jsou pak rozlišeni dle typu pracovní smlouvy na dělníky, rutinní nemanuální pracovníky a salariát. EGP pak ještě vyděluje zvláště ty, co působí v prvním hospodářském sektoru - zemědělství. Salariát vychází z Goldthorpova konceptu servisní třídy (Butler, Savage 1995; Katrňák 2005). Kritérium odlišující tento segment bílých límečků, je založeno na typu pracovního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Zatímco manuální třída se vyznačuje pracovní smlouvou o provedené práci, což znamená, že se plat odvíjí od rozsahu provedené práce, tak servisní třída se vyznačuje tzv. „služebným", což je pevná mzda bez ohledu na provedenou práci. Nižší bílé límečky se pak vyznačují kombinací obou pracovních smluv nebo taktéž pouze smlouvou o provedené práci. Na rozdíl od servisní třídy jsou tito pracovníci lehce nahraditelní a neleží na jejich bedrech také tolik zodpovědnosti. Je třeba si uvědomit, že koncept tříd není implicitně (tedy tak jak vznikl na základě příslušných teorií) zakotvený v hierarchiích (Katrňák 2005 : 36). Jednotlivé třídy jsou 21 konstruovány především na základě již zmíněné teoretické podobnosti profesí. Ačkoliv tedy EGP schéma odlišuje některé vyšší a nižší pozice (například nekvalifikované a kvalifikované dělníky), ty jsou odvozeny z charakteristik těchto profesí, nikoliv ze samotného vzdělání respondenta. Je tedy možné, že vysokoškolsky vzdělaný člověk bude zařazen do třídy nekvalifikovaných dělníků, protože jednoduše a prostě vykonává manuální práci, ke které není třeba kvalifikace. Hierarchie, jež nalezneme ve schématu EGP ve formě římských číslic, jsou pak ad-hoc zabudovány podle toho, jak jsou tyto pozice spjaty s druhotnými znaky - s prestiží, kompetencemi, odpovědností, příjmem, atd. (Katrňák 2005) Pokud operujeme se sociálními třídami hierarchicky, například v triádě nižší - střední - vyšší třídy, pak tím máme na mysli většinou agregáty lidí s podobnými životními podmínkami. Jak už jsme vysvětlili v kapitole druhé, taková konceptualizace sociálních tříd se však kryje spíše s konceptem sociálních vrstev a socioekonomickým statusem, tedy se sociálními pozicemi v prostoru vymezeném kulturním a ekonomickým kapitálem. Pokud efekt třídního postavení od SES matematicky očistíme, pak nám zůstanou zaměstnanecké skupiny rozlišené dle specifik výdělečné činnosti v ekonomicko-hospodářské struktuře dané společnosti. Zajímá nás pak opravdu určitá třídní kultura. Tedy například to, zda se v životním způsobu liší podnikatel od zaměstnance, přestože mají stejný plat i vzdělání. Pokud tak neučiníme, do tříd se nám promítá akumulace nerovností spjatých se třídou, což není nic špatného, avšak odpovídáme na trochu jinak položenou otázku. Neptáme se totiž v takovém případě na efekt odlišnosti pozic na trhu práce, ale zjišťujeme odlišnosti agregátů lidí alokovaných v těchto pozicích, tedy ptáme se spíše na strukturu společnosti. 22 5. Předmět výzkumu - dimenze životního stylu Doposud jsme však hovořili pouze o diferencích v životních stylech, aniž bychom přesně nespecifikovali tento předmět výzkumu. To učiníme v následujících podkapitolách a následně se zaměříme na dvě dimenze životního způsobu, u kterých můžeme v české společnosti vzhledem k dostupnému sociologickému poznání a teorii předpokládat sociální diferencovanost, a to jak třídní, tak genderovou (Sak 2000; Šamanova 2012; Safir, Patočková 2010; Duffková, Tuček 2003). Jmenovitě to je kulturní spotřeba a aktivní sport v rámci zdravého životního stylu. 5.1. Definice životního stylu/způsobu Životní způsob prostupuje veškerým naším jednáním. Na rozdíl od charakteru a dalších složek psychické struktury osobnosti však nevychází ze samotného individua, nýbrž ze společnosti. Jedná se tedy spíše o sdílený hodnotový systém, na základě kterého preferujeme jedno počínání před druhým. Zároveň je životní způsob výkladovým systémem, který legitimizuje naše jednání, retrospektivně konstruuje biografii a prospektivně utváří smysl života (Kubátová 2008). Kubátová (2010) rozlišuje životní styl a životní způsob, sémantický problém vlastní spíše českému jazyku. Krom toho, že životní styl se na rozdíl od životního způsobu častěji používá v marketingu či v médiích, je možné mezi těmito pojmy v rámci současné sociologie nalézt několik významových odlišností. Kubátová (2010) vidí rozdílnost obou konceptů spíše v jejich nejednotném teoretickém rámci, tedy jako odraz různých paradigmat. Pozitivistické paradigma založené na kvantifikaci a systémové analýze předurčuje ke zkoumání životních způsobů, naopak antipozitivistické interpretativní paradigma umožňuje nahlédnout do kvalitativních životních stylů (Kubátová 2010 : 16 - 20). Životní styl je tak spíše sdíleným výkladem, životním smyslem a filosofií, jež propojuje fragmenty jednání jednotlivce v určitou identitu. Lze nalézt však i autory, a není to tak ojedinělé, jež oba pojmy používají ve svých textech synonymně (Filipcová 1966; Safr 2008). I my v této práci používáme oba pojmy synonymně, avšak je podstatné zmínit, že s těmito pojmy operujeme ve významu souhrnu specifických aktivit a sociálního jednání určité sociální skupiny, tedy spíše jako životního způsobu (Kubátová 2010). 23 Jak jsme již zmínili v úvodu, pod životní způsob můžeme zařadit volnočasové aktivity, vkus, hodnoty a preference a další sociální jednání. Volnočasové aktivity, na které se v empirické části zaměříme, jsou předmětem sociologie v tom smyslu, že prostřednictvím nich nahlížíme na kulturní zvyklosti a preference ukryté v jinak všedním každodenním jednání (Katz-Gerro 2002; Safr 2010). Částečně má tento argument svoje kořeny v marxistické sociologii, jež rozlišuje čas pracovní, čas vázaný a volný. V čase pracovním vykonáváme činnosti ze zištných důvodů. V čase vázaném vykonáváme činnosti převážně na základě fyziologických potřeb a jiných objektivních povinností. Teprve až v čase volném volíme činnosti plně na základě vlastní vůle (Pácl 1988; Filipcová 1966; Safr 2010). Činnosti volného času jsou tedy dle této teorie nejlepším odrazem našich preferencí ainternalizovaných vzorců jednání: „ ...volný čas je sférou, v níž je možné nejvýrazněji uplatňovat svobodná rozhodnutí o její náplni na základě spíše vlastních potřeb, zájmů a hodnot než zvenčí více či méně vnucených daností a povinností či stereotypů" (Duffková, Tuček 2003 : 168; obdobné v Kelly 1975 : 186) 5.2. Umění a kulturní spotřeba v životním stylu Jednou z nej sledovanějších dimenzí životního stylu (alespoň v české a československé výzkumné tradici) bývá participace na kulturních aktivitách. Nejčastěji pak je zkoumána participace na činnostech spojených s vysokou a masovou kulturou. Ty v sociologické perspektivě představují dva póly kulturní hierarchie, která bývá dávána do souvislosti s hierarchiemi sociálními (Duffková, Tuček 2003). Tento homologický předpoklad vychází z velké části z Bourdieuho pojetí kulturního kapitálu. Obecně se má za to, že abychom mohli porozumět vysoké kultuře, musíme disponovat také určitými kulturními kompetencemi či daným kulturním kódem. Přitom platí, že čím vyšší tuto kompetenci máme a rozumíme tak artefaktům vysokého umění, tím více nás vysoká kultura zajímá, věnujeme se jí a opět rozvíjíme naši kompetenci (Safr 2008). Naopak masová kultura je přístupná takřka ihned. Pro její "spotřebu" nepotřebujeme žádné rozvinuté kulturní kódy ani schopnost orientace v různých kulturních oblastech. Tento argument vzešel z kritiky masové, populární kultury (Adorno 1991). Rozvoj hlavně mediálních technologií umožnil zrod kulturního průmyslu. I když původní snahou bylo pomocí masových médií vzdělávat a rozšiřovat kulturní povědomí širokého spektra společnosti8 , trend šel opačným směrem a masová média přizpůsobila obsah Vzpomeňme na italské futuristy. 24 masám. Masová kultura se tak podle frankfurtské školy stala kulturou průměrnosti a snížila vzdělávací funkci pouze na funkci zábavní. „ ... odkazuje ke vkusu, sklonům, projevům, zvykům a způsobům masy (nebo prostě jen většiny) lidí" (McQuail 1999 : 62). Činnosti jako sledování televize, četba bulvárních plátků nebo poslouchání pop-music bývají ve výzkumech považovány za indikátory nízké kultury, zatímco návštěva divadel, muzeí, galerií nebo četba beletrie naopak za indikátory vysoké kultury (Bourdieu 1996, 1998). Koncept homologie je ústředním bodem Bourdieuho teorie reprodukce sociálních nerovností skrze kulturní kapitál (viz kapitola 2.3.). Právě vtělený kulturní kapitál je oním souhrnem neformálních kompetencí pro vstup do sféry vysokého umění. Jednoduše řečeno, zatímco nízká kultura výrazně nerozvíjí kulturní kapitál a slouží pouze jako prostředek nevázané zábavy, vysoké umění se stává reprodukčním kanálem kulturního kapitálu vyšších tříd. „High SES groups focus more on aesthetic enjoyment and intellectualising their experience, while lower SES groups focus more on emotional experience." (Pampel 2012 : 398) Vzdělávací systém kulturní kapitál zhodnocuje, protože je s elitními vrstvami propojen skrze dominantní kulturu (Bourdie 1998; Gans 1974). Proto je pro vysoké vrstvy podstatná investice do sociálního učení estetické percepce umění u svých dětí. Dle předpokladu kulturní homologie souvisí sociální hierarchie s kulturními hierarchiemi. Tedy vyšší vrstvy (a zvláště kulturní frakce) se vyznačují inklinací k vysoké kultuře a distinktivně se vymezují vůči kultuře masové a naopak nízké vrstvy inklinují ke kultuře masové a vysokou kulturu v důsledku chybějících kompetencí nepovažují za zajímavou, nerozumí jí nebo jí opovrhují (Bourdieu 1996). S hypotézou homologie však pracují i složitější teoretické modely, které odmítají kulturu vidět v opozicích či hierarchiích. Jako příklad může posloužit studie Ganse (1974). Ten ukázal ve svém výzkumu americké společnosti homologii sociálních a etnických pozic s pěti nehierarchicky odlišnými typy kultur. Novější teze o tzv. „kulturním všežroutství" (omnivore hypotheses) však předpokládá, že vyšší třídní pozice je spjata nikoliv pouze s preferencí vysoké kultury, ale spíše s celkovým množstvím konzumované kultury, ať už je nízká či vysoká (Peterson - Kern 1996). Znakem sociálního statusu se tak stává široký multikulturní přehled. Přesněji řečeno vyšší třídy si ponechávají kulturu vysokou, avšak začaly se zajímat také o kulturu masovou, zatímco nižší třídy dále participují pouze na kultuře masové. „A number of studies suggest that high-brow snobbery, centered around upper class cultural pursuits and involving the repudiation of 'common' tastes, has been replaced as a status marker by more cosmopolitan and eclectic tastes characteristic of what has been called the cultural 'omnivore'" (Wilson 2002 : 13) 25 I v této hypotéze však přetrvává, že vysoká kultura je dominantní kulturou, tedy kulturou nejvyšších vrstev společnosti. Tomu tak je proto, že je definována skrze profesionály a vlivné osobnosti umělecké sféry, jež sami do této vrstvy patří a udržují tak distinkce (Bourdieu 1996, 1998). V oblasti hudebního vkusu tuto hypotézu podpořili například Chan a Goldthorpe (2005a) nebo Bryson (1996). Je třeba zároveň upozornit ještě na jednu podstatnou dimenzi. Pokud se zaměříme na kulturní preference ve smyslu našich hodnotících stanovisek ke kultuře, můžeme v našich preferencích objevit poměrně snadno vzorec všežroutství. Teze o kulturním všežroutství taktéž z podobného výzkumu vzešla (Peterson - Simkus 1992). Avšak pokud se zaměříme na samotné jednání, tedy na frekvence činností, pak musíme vzít v úvahu, že v rámci časových mantinelů j sme nuceni si ze spektra kulturních činností vybrat. Ty, které vybereme, logicky indikují náš vkus a preference (Katz-Gerro 2002). To však neplatí o opaku. To, že neparticipujeme na některých činnostech, nemusí znamenat, že jsou tyto činnosti v opozici s naším vkusem a že se od těchto činností distancujeme, ale například že již na ně prostě nemáme čas. Tento fakt zpozoroval ve svém výzkumu Thrane (2001). Zjistil, že s mírou kulturních aktivit roste i míra sportovních aktivit, krom nejvyšších kategorií náležejících nej vyšší sociální vrstvě. Thrane tak usuzuje, že pokud je míra participace na kulturních činnostech opravdu velká, pak již nemáme čas na sport a naopak. 5.3. Sport a zdravý životní styl Druhou dimenzí životního způsobu, kterou jsme se rozhodli do výzkumu zahrnout, je sportovní aktivita v rámci zdravého životního stylu. Kulturní spotřeba je především mentální činností, naopak pohybová aktivita je činností fyzickou. Avšak i ta může sloužit jako určitý symbolický projev dominance a symbolického násilí (Bourdieu 1996). V sociologických výzkumech je často poukazováno na to, že sociální nerovnosti se promítají taktéž v oblasti zdraví. Ekonomický a sociální kapitál dominantních vrstev umožňuje nadstandardní lékařskou péči (soukromé kliniky, specialisté, léčiva), s kulturním kapitálem zase přibývá uvědomělost, informovanost, zodpovědný přístup a prevence. Ačkoliv můžeme nalézt i opačné argumenty (například éra kouření doutníků, ale i cigaret jako symbolického znaku vyšších vrstev), je obecně poukazováno na fakt, že v moderních společnostech mají vyšší třídy zdravější a delší život než třídy nižší (Lynch, Kaplan, Salonen 1997; Jarvis, Wardle 2006; Mann 2012; Cockerham 2005). Zdá se, že třídně podložené nerovnosti ve zdraví se i v postmoderních společnostech ještě prohlubují, místo aby zanikaly vlivem politiky sociálního státu a dalších 26 vlivů, jež jsme popsali v kapitole 3.2. (Katainen 2010). Tuto tendenci Katainen sleduje například v jemných odlišnostech tříd v přístupu ke kouření: „the fact that educated people are more interested in health matters and are accordingly more motivated to give up smoking. Although previous qualitative studies on class and health have shown that health is considered equally important by all social groups, the ways of acting accordingly seem to differ. The upper classes tend to consider health a norm in itself, something that needs to be achieved and against which daily practices are reflected. Typical of the lower classes, on the other hand, is to view health as something practical, as a means enabling daily routines." (Katainen 2010 : 1088) Cockerham (2005) apeluje na vznik celistvé teorie zdravého životního stylu, která by vysvětlovala motivace lidí a jejich identifikaci jak se zdravým životním stylem, tak s jeho protipólem, životním stylem, jehož prvky jsou záměrně zdraví škodlivé9 . Důležité však je, že Cockerham (2005) i další poukazují na to, že tyto vědomé praktiky ovlivňující zdraví, slouží jako symboly určitého sociálního postavení. Nejde pouze o to, že naše objektivní zdraví je limitováno kapitálem, kterým disponujeme. Pro sociologii životního způsobu je dokonce objektivní stav zdraví vedlejší. Důležitější je "kultura zdraví", tedy určitý soubor praktik, které chápou tělo a jeho kultivaci, jako významový prvek sociálního světa, jako symbol. Warde (2006) poukazuje v rozvinutých společnostech na prudký rozvoj služeb zabývajících se tzv. „body management techniques". Jedná se o služby v oblasti výživového poradenství, sportování, kosmetiky a dalších. Pro Warde je podstatné, že všechny tyto služby poukazují na tělo jako aspekt sebeprezentace. Otázkou se například stalo, jak je možné, že vyšší třídy i přes svoji minimalizaci fyzických aktivit (sedavé nemanuální zaměstnání, přeprava z práce a do práce auty) a častější participaci na kulturních a intelektuálních (tedy zpravidla nepohybových) aktivitách udržují v tělesnosti kulturní ideál moderní západní civilizace - atletickou postavu a vitální tělo (Mann 2012; Pampel 2012; Palma, Assis 2011; Stalsberg, Pedersen 2010; Dollman, Lewis 2010; Stempel 2005). Klíčem se právě stal sport jako prostředek záměrné kultivace těla. I Bourdieu (1996) mluvil o těle jako o distinktivním znaku, u kterého platí, že vyšší třídy užívají hubenou postavu jako symbol dominance. Dle něj je tělo nej vyšší formou materializace třídního vkusu. Pro vyšší třídy je tělesnost předmětem estetiky, zatímco nižší třídy vidí v tělesnosti spíše utilitární a instrumentální funkci. Stejně jako činnosti vysoké kultury můžeme v Bourdieuovské teorii spojovat s indikací určité míry kulturního kapitálu, tak vznikla otázka, zda sport nemůže být taktéž „kulturním kapitálem": 9 Nemusíme mít však na mysli hned drogově závislé na okraji společnosti, u nichž se dá již stěží mluvit o určitém životním stylu. Jde například o snídani typu "kafe a cigarety" příznačnou nejen pro určité umělecké kruhy a další návyky, které se mohou stát součástí kultury. 27 „(...) all cultural consumption including sports consumption requires the appropriate preferences and tastes as well as skills and knowledge, which he terms cultural capital. (...) cultural capital varies by social class, and in fact serves as a marker and a legitimater of social differences. Most sports are consistent with the preferences of the upper classes, either because they exemplify virtues that the upper classes hold dear or because like art, music, and pure academics, they are pursued as ends in themselves rather than for instrumental purposes." (Lamont 1992 : 121 In Wilson 2002 : 6, taktéž Stempel 2005). Stempel (2005) upozorňuje, že v sociálních vědách byla zpočátku tendence na sportovní participaci nahlížet z pozice ekonomického redukcionisrnu. Pozornost sociologie se ubírala směrem k identifikaci a výzkumu „exkluzivních" sportů spojených s klubovým členstvím a tedy ekonomickými bariérami. Později si však začala sociologie všímat i méně viditelných diferencí v jiných sportech, které již nemohly být vysvětleny prostými ekonomickými bariérami. Například Wilson (2002) poukázal na skutečnost, že se sice lidé s vyšším sociálním postavením věnují častěji sportu, ale některým sportům se však nevěnují, a to bez ohledu na jejich nízkou či vysokou finanční náročnost. Wilson jako příklad uvádí mimo jiné bowling. Ten považuje za ekonomicky náročný sport a také přichází na to, že lidé se mu věnují častěji, čím vyšší mají ekonomický kapitál. Avšak zároveň objevil i druhý vztah. Totiž že lidé s vyšším kulturním kapitálem se tomuto sportu nevěnují takřka vůbec. „ (...) social class is inversely related to involvement in certain 'prole' sports, so-calles because they are avoided by the upper classes and have therefore become associated with the proletariat or working class" (Wilson 2002 : 5). Mezi tyto „prole" sporty zařadil například automobilové závody, derby, rodeo, vzpírání, bowling a některé kontaktní sporty (box, wrestling). Prole sporty se přitom projevují jak v rovině aktivního sportu, tak v rovině pasivního sportování (sledování sportu). Wilson (2002) i Stempel (2005) usuzují, že se vyšší vrstvy od těchto sportů distancují, protože jsou pro ně antietické. Neodpovídají asketické morálce, která říká, že tělo se má kultivovat pouze pro hodnotu samu o sobě, nikoliv kvůli následnému prosazování síly. V evropském kontextu pak bývají místo bowlingu, wrestlingu, derby a dalších jako „prole" označovány sporty týmové a jako hlavním zástupcem fotbal (Van Eijck, Bargeman 2004). Taktéž Bourdieu (1984) se ve svém výzkumu francouzské společnosti zmiňuje o tom, že týmové sporty jsou inkluzivní a jsou tedy odmítány vyššími sociálními vrstvami. Ty preferují sporty kompetitivní, kde nedochází ke přímé konfrontaci síly, ale spíše konfrontaci dovedností, nebo sporty sebekultivační, o kterých mluví například Michele Lamont: „Lamont found that 'selfactualization' was a central means of drawing cultural and moral boundaries. Self-actualization is the disposition to be 'fully engaged' in life, to take up 'improving' activities, and to be repulsed by 'passive' activities such as watching television. 28 Lamont found that some upper-middle-class interviewees strongly linked self-actualization to exercise and staying fit" (Stempel 2005 : 415). Proto jako typický sport pro vyšší třídy se často označují sporty kondiční (Stempel 2005; Reeves 2012). Tyto teorie tvoří určitý rámec homologie. Poukazují jednak, že v oblasti zdraví mají nižší třídy sklon k návykům, jako je kouření či alkoholismus, a zároveň nižší sklon k aktivnímu provozování sportu. Za druhé poukazují na skutečnost, že v rámci sportu existují taktéž hierarchie, kdy na jedné straně stojí „prole" sporty a na druhé straně sporty exkluzivní. Jiní autoři však poukazují na změny v postmoderních společnostech, jež souvisí s proměnnou sportovního pole. Scheerder, Vanreusel a Taks (2005) akcentují "sportifikaci" společnosti. Dle nich se sport stává stále dostupnější, veřejnost ho vnímá jako důležitý pro zdraví, přibývá sportovních institucí, ze sportu ustupuje maskulinita a především se zavádí ideologie "sportu pro všechny". Přesto však dle autorů stratifikační vzorce stále přetrvávají, i když se proměňují. Do dříve "elitních" sportů pronikají nižší třídy, vyšší třídy jsou však stále charakteristické mírou a zapojením do sportovních aktivit (Stokvis 2012). Droomers, Schrijvers, Mackenbach (2001), Zimmermann et. al. (2008) taktéž ve sportovní participaci objevují vzdelanostní rozdíly, které fungují omnivorně. Na jednu stranu se sportovní pole otvírá v rámci politiky "sportu pro všechny", ale na druhou stranu se tato politika projevuje pouze u vzdělanějších lidí, kteří participují na více sportech a častěji (nikoliv pouze rekreačně). K podobnému závěru dochází i Seiluri et. al. (2011), která v míře sportovní participace/pasivitě nachází trend zvětšujících se sociálních diferencí. 29 6. Sekundární analýza dat ISSP 2007 Volný čas a sport 6.1. Výzkumné otázky a hypotézy Na základě stanovených cílů a obecných otázek v kapitole 4.2. si tedy pokládáme následující výzkumné otázky, ke kterým uvádíme zároveň hypotézy vycházející z kapitol 5.2 a 5.3.: Hlavní výzkumná otázka 1: Má třídní postavení, vymezené na základě pozice na trhu práce, nebo sociální postavení, vymezené na základě socioekonomického statusu, vliv na diference ve "spotřebě" vysoké a nízké kultury? Vedlejší výzkumná otázka 1: Promítají se sociální postavení rodiny původu, získané kulturní kompetence v socializačním zázemí nebo sociální postavení partnera / partnerky do diferencí v kulturní spotřebě? Hypotéza homologie: Na základě Bourdieuho (1996, 1998) předpokladu třídní homologie postulujeme analogickou hypotézu o tom, že činnosti spojené s nabýváním vysokokulturního kapitálu se budou vázat k třídám s vyšším statusem, především pak k třídě bílých límečků (servisní třída a rutinní nemanuálové) a vrstvám s vyšším socioekonomickým statusem. Naopak statusově nižší třídy budou preferovat kulturu nízkou. Omnivore hypotéza: Na základě tzv. omnivorní teze (Peterson, Kern 1996; Peterson, Simkus 1992) předpokládáme, že zatímco činnosti spojené s vysokokulturním kapitálem budou spojeny se statusově vyššími třídami, tak činnosti spojené s masovou či populární (lidovou) kulturou nebudou třídně vyhraněné. Vyšší a nižší pozice v sociálních hierarchiích by měly být odděleny spíše rozsahem a šíří spektra kulturní spotřeby. Čím vyšší pozice, tím by měla být participace frekventovanější na obou typech kultury a s nej nižšími pozicemi by měla být spojena pouze občasná participace na kultuře nízké, případně i úplná kulturní pasivita. Postmoderní hypotéza: Dle postmoderní teze (Beck 2002; Pakulski, Waters 1996; Castells 2000) předpokládáme, že diference v participaci na činnostech vysoké a nízké kultury bude vázána na horizontální nerovnosti či individuální spotřební preference a nikoliv na nerovnosti sociálně hierarchické v jakékoliv formě. 30 Hlavní výzkumná otázka 2: Má třídní postavení, vymezené na základě pozice na trhu práce, nebo sociálni postavení, vymezené na základě socioekonomického statusu, vliv na diference v participaci na sportu a s ním spjatém zdravém životním stylu? Vedlejší výzkumná otázka 2: Promítají se sociální postavení rodiny původu, získané sportovní kompetence v socializačním zázemí nebo sociální postavení partnera / partnerky do diferencí v inklinaci ke zdravému životnímu stylu? Hypotéza zdravého životního stylu jako symbolického znaku vyšších tříd: Dle mnoha autorů (Cockerham 2005; Jarvis, Wardle 2006; Pampel 2012; Palma, Assis 2011; Katainen 2010) můžeme nalézt sociálně podmíněné nerovnosti ve zdraví, které jsou dány především životním stylem jedinců, který souvisí s určitým přístupem k tělesnosti. Pro vyšší třídy má tělo nejen instrumentální funkci, ale také estetickou, a slouží jako objekt vkusu. Proto se v moderní západní kultuře vyšší třídy snaží přiblížit ideálu štíhlého a vitálního těla. U těchto tříd tedy předpokládáme vyšší absenci zdraví škodlivých návyků (kouření, pití alkoholu, pravidelné chození do hospody) a vyšší participaci na fyzických aktivitách. Hypotéza sebekultivace: S odkazem na koncept sebeaktualizace/sebekultivace/sebenaplnění (Stempel 2005) předpokládáme, že míra sportování je spojena s vyšším sociálním postavením. Pro statusově vyšší sociální skupiny je podstatné zůstat fit a asketický kultivovat své tělo. To se například dle Stempel (2005) a Reeves (2012) děje především prostřednictvím kondičních sportů. Předpokládáme tedy, že tyto sporty budou u vyšších tříd zastoupeny ve větší míře. Hypotéza prole sportů: Dle teze o existenci tzv. „prole" sportů (Wilson 2002; Stempel 2005; Thrane 2001) předpokládáme, že existuje skupina sportů (týmové sporty, jejichž jádrem je dle teorie fotbal, motoristické závody a bojové sporty), na jejichž aktivní účasti se podílejí význačně dělnické třídy a naopak vyšší třídy se od participace na těchto sportech distancují. Postmoderní hypotéza: Dle postmoderní teze (Beck 2002; Pakulski, Waters 1996; Castells 2000) předpokládáme, že diference v participaci na sportu bude vázána na horizontální nerovnosti či individuální spotřební preference a nikoliv na nerovnosti sociálně hierarchické v jakékoliv formě. 31 Hlavní výzkumná otázka 3: Souvisejí diference v kulturní spotřebě s diferencemi v oblasti sportu a zdraví? Hypotéza "sportu jako kulturního kapitálu": Předpokládáme, že pole sportů/zdravého životního stylu bude v určité souvislosti s polem kulturní spotřeby. Podle některých autorů (Stempel 2005; Thrane 2001) lze předpokládat, že sport je jistým druhem kulturního kapitálu. Pokud obě pole promítneme do jednoho prostoru, měli bychom být schopni popsat určité životní styly a indikovat jejich blízkost ke kategoriím sociálních hierarchií. Na základě studií lze očekávat, že kultura a sport spolu budou souviset se vzrůstajícím sociálním postavením a nižším třídy budou vymezeny pasivitou kulturní i sportovní (Thrane 2001) a ještě přesněji, že kulturní frakce vyšších tříd budou situovány na vrchu hierarchie kulturní spotřeby a vzdálena od participace na sportu, zatímco ekonomické frakce vyšších tříd budou situovány na vrcholu sportovní participace (Stempel 2005). Postmoderní hypotéza: Dle postmoderní teze (Beck 2002; Pakulski, Waters 1996; Castells 2000) předpokládáme, že jednotlivé diference j sou utvářeny horizontálními nerovnostmi či individuálními spotřebními preferencemi a nikoliv nerovnostmi sociálně hierarchickými v jakékoliv formě. Proto by se v prostoru životních stylů neměly jednotlivé třídy vzájemně příliš odlišovat a měly by být situovány vprostřed prostoru. 6.2. Deskripce datového souboru Jak už jsme několikrát zmínili, na naše výzkumné otázky budeme odpovídat prostřednictvím sekundární analýzy datového souboru z výzkumu ISSP 2007 Volný čas a sport ČR. V této části uvedeme hlavní charakteristiky dat. Podíváme se tedy především na jednotlivé popisné proměnné, se kterými jsme se rozhodli pracovat, a taktéž se zaměříme na distribuce jejich hodnot. Zároveň tuto část využijeme, abychom objasnili případné transformace proměnných, které bylo vzhledem k dalším krokům nutno provést. Uveďme ještě, že ze souboru byli vzhledem k našemu záměru nejdříve vyloučeni ekonomicky neaktivní respondenti. 6.2.1. Sociální postavení - Třídy EGP ISSP obsahuje proměnné, na základě kterých lze sestavit třídní schéma EGP. To je již v plné jedenáctitřídní verzi přítomno v samotném datovém souboru, dostupném na sociologickém datovém archivu. Z důvodů přehlednosti v následujících analýzách, ale taktéž 32 z důvodu jistých předpokladů regresní analýzy, do které bude tato proměnná vstupovat, jsme se rozhodli kolapsovat schéma do sedmitřídní verze. Následně jsme ještě z dat vyloučili zemědělce. V datovém souboru tvořili marginální skupinu ještě navíc rozdělenou neopomenutelným kritériem na zaměstnance a živnostníky. Zobecňování výsledků analýzy na tuto třídu by bylo problematické, stejně jako zkreslení některých typů analýz, jež by způsobovala prázdná pole kontingenčních tabulek (například u logistické regrese). Nabízí se sice jejich sloučení s třídami dělnickými, avšak: „S ohledem na vlastnictví půdy, organizaci zemědělské produkce vázanou na rodinu a zdroj příjmu je jejich třídní rozlišení podle Goldthorpa a jeho kolegů nezbytné" (Katrňák 2005 : 53). Proto jsme se tedy rozhodli pro vyloučení (tab. 6.1). Tabulka 5.1 Frekvenční tabulka pro třidy EGP H % Třída služeb 1 6 4 2S.7 Rutinní n e m a n u á l o v é 123 21.5 Drobní podnikatele 39 6.S Kvalifikovaní dělníci 153 26.8 Nekvalifikovaní dělnicí 92 16.1 Celkem 5 7 1 100.0 Zdroj: ISS3? 2007 (ČR) - vlastni výpočty 6.2.2. Socioekonomický status Chan a Goldthorpe (2006) ve své studii srovnávali explanační schopnost SES a tříd. Ukázalo se, že pro některé oblasti (zvláště kulturní oblast) je lepším prediktorem SES, zatímco v jiných (materiální oblast) naopak třída. V datovém souboru nalezneme klasické indikátory socioekonomického statusu - vzdělání a příjem. Tabuľka 62. Frekvenční tabulka pro vzděláni H % Základní 2 1 3,7 Střední b e z maturity 2 3 7 4 1 , 5 Střední s maturitou 2 5 0 4 3 , 8 Vysokoškolské 5 6 9,8 Missing 7 1,2 Celkem 5 7 1 1 0 0 , 0 Zdroj: ISSP 200 7 (ČR) - via srní výp o čty Vidíme, že respondenti se základním a vysokoškolským vzděláním tvoří pouze 13,5% celkového vzorku (tab 6.2). Jelikož takové rozložení by při regresní analýze způsobovalo 33 problém a porušovalo by jeden ze základních předpokladů (dichotomické dummy proměnné by v rámci normality neměly být rozloženy tak, aby jedna z kategorií obsahovala více jak 90% případů), rozhodli jsme se kategorie sloučit. Vzdělanostním dělítkem tak bude maturitní zkouška. K dispozici máme průměrný čistý osobní příjem nebo příjem domácnosti. Kritériem pro výběr proměnné v tomto případě nebyla teorie, ale čistě praktický důvod. Otázka na osobní čistý příjem byla zodpovězena vícekrát než otázka na příjem domácnosti (206 missing value oproti 262). Původně devatenáct příjmových kategorií bylo redukováno na proměnnou o třech kategoriích, jež dělí první a třetí kvartil hodnot10 (tab. 6.3). Tabulka o" .3 Frekvenční tabulka pro průměrný osobní cisty příjem H % 5 0 0 0 - 1 0 9 9 9 Kč 126 22.1 11 0 0 0 - 16 9 9 9 Kč 150 26.3 17 0 0 0 Kč a více 89 15.6 Missing 2 0 6 36.1 Celkem 5 7 1 100.0 Zdroj: ISSP 2007 (ČR.) - vlastní výpočty S těmito normalizovanými indikátory socioekonomického statusu již můžeme vstupovat bez obav do analýzy, přestože je na místě podotknout, že takovou transformací bohužel ztratíme část informace původních proměnných. S proměnnými můžeme do analýzy vstupovat samostatně, nebo křížením jejich kategorií můžeme vytvořit Bourdieuho třídní frakce (tab. 6.4). Podobný způsob použil například Stempel (2005) nebo Scheerder, Vanreusel, Taks (2005). Tyto "frakce" můžeme například snadno promítnout do grafu. Tabulka o".4 Socioekonomické frakce vzniklé krize nim kategorii vzdělám" a příjmu, Maturita a vyšší Bez maturity 17 000 Kč a více <5 - Vvz'Vek 5 - Nvz. Vek 11 000 - 16 999 Kč 4 - Vvz. Sek 3 - Nvz. Sek 5 000 - 10 999 Kč 2-Vvz/Nek 1 - Nvz/Nek Zdroj: ISSP 2007 (CR)-vlastni výpočty 1 0 Kvartily byly zjištěny mezikrokem, kdy jsme z původních 19 kategorií sestrojili na základě průměrné hodnoty každé kategorie kvazikardinální škálu. 34 6.2.3. Horizontální nerovnosti Tabuľka 6.5 Zastoupení mulů a žen v souboru H % M u ž 2 9 9 5 2 . 4 Ž e n a 2 7 2 47.6 Celkem 5 7 1 100,0 Zdroj: ISSP 200 7 (ČR) - via stní výp o čty Nelze opomenout pohlaví respondenta. Genderové nerovnosti patří k těm, které v západních společnostech často ovlivňují životní styl (Kabanoff 1982; Bittman, Wajeman 2000; White 1955; Taniguchi, Shupe 2012). Z hlediska poměru mužů a žen je soubor poměrně vyrovnaný (tab. 6.5). Tabulka 6.6 Frekvenční tabulka pro proměnnou indikující partnerství N % Žije s i m 166 29.1 Žije s partnerem 4 0 5 70.9 Celkem 5 7 1 100.0 Zdioj: ISSP 2007 (ČR) - vlastni výpočty To, zda žijeme v jedné domácnosti s partnerem, ovlivňuje nejen nutnost harmonizace některých činností, ale taktéž nalézání určitého kompromisu při způsobu trávení volného času. Lze předpokládat, že životní styly obou partnerů se částečně ovlivňují (Taniguchi, Shupe 2012; Kelly 1975). Tuto proměnnou (tab. 6.6) jsme do analýzy nezařadili přímo, avšak přítomna bude proměnná indikující sociální postavení partnera pomocí ISEI v případech, kdy respondent se svým partnerem sdílí společnou domácnost. Tabuľka ä.7 Frekvenční tabuľka pro typ místa bydliště N % Velkoměsto a okolí 2 2 5 3 9 . 4 M a l o m ě s t o 19S 34.7 Vesnice 143 25,9 Celkem 5 7 1 100,0 Zdioj: ISSP 200 7 (ČR.) - via stní výp o cty Podstatnou charakteristikou je taktéž to, zda žijeme na venkově, menším městě nebo velkoměstě. To může ovlivnit životní styl hned z několika důvodů. Jako první se nabízí 35 geografická dostupnost kulturních a sportovních služeb. Životní styl sám může být utvářen jako styl městský se svými typickými hodnotami (noční život). Naopak životní styl na venkově může být propojen s přírodou a zdravějším životním stylem (Scheerder, Vanreusel, Taks 2005). V datovém souboru nalezneme jak proměnnou tázající se na velikost bydliště, tak na popis místa, ve kterém respondent žije. Vybrali jsme druhou ze zmiňovaných proměnných, díky které se nemusíme zabývat adekvátní hranicí obyvatel rozlišující město/maloměsto/vesnici. Původní proměnná v ISSP obsahovala ještě kategorie "samota" a "jiný", jež obsahovaly marginální počet respondentů. Byly proto sloučeni do již existující kategorie "Vesnice". Dále byla sloučena kategorie příměstská část a velkoměsto do kategorie první (tab. 6.7). Tabulka 6.S Frekvenční tabulka pro proměnnou dítě y rodině H % Není 3 9 3 68,8 Dítě v rodině 173 31,2 Celkem 5 7 1 100,0 Zdroj: ISSP 2007 (ČR.) - vlastní výpočty Dítě v rodině (tab 6.8) nejenže může ovlivňovat přímo volnočasové aktivity, jelikož se respondenti s největší pravděpodobností věnují v různé míře výchově dítěte a tráví s ním čas, ale taktéž jeho přítomnost může indikovat určitý rodině nakloněný domácí životní styl (Bittman, Wajeman 2000; Taniguchi, Shupe 2012). „The most dramatic change in the leisure career comes with the birth of children. Parenthood is the role context that pro-duces far and away the greatest shift in both leisure orientations and contexts" (Kelly 1975 : 187). Tabulka 6.9 Deskriptívni statistiky intervalových proměnných N M i n i m u m M a x i m u m Průměr Std. Odchylka Věk 5 7 1 18 73 4 2 , 0 5 11,339 Kolik hodin v průměru týdně pracujete ¥e V a š e m zaměstnání 5 4 8 3 8 4 4 3 , 2 0 8,905 Zdroj: ISSP 200 7 (ČR) - via srní výp o cty Věk bude do analýz však vstupovat převážně jako spojitá proměnná. Domníváme se, že fáze životního cyklu může zásadněji intervenovat do životního stylu. Například White (1955) ve svém výzkumu potvrdil hypotézu, která předpokládala zvětšování třídních diferencí postupem věku: „As people get older and settle into ways of the class to which they belong, they choose leisure activities which are congenial to their class." (White 1955 : 150). Dále 36 zohledníme průměrný týdenní odpracovaný počet hodin. Tato proměnná by měla korigovat objektivní časové mantinely. Bittman a Wajeman (2000) například poukazují na rozdíly v dispozici volného času mezi muži a ženami. Taniguchi a Shupe (2012) zase ve svém výzkumu prokazují vliv pracovního času na míru sportovní aktivity (tab 6.9). Nakonec ještě zahrneme již zmiňovaný socioekonomický index partnera a otce. 6.3. Deskripce pomocí kontingenčních tabulek Pro jednoduchý, rychlý deskriptívni popis tříd dále poslouží kontingenční tabulky se znaménkovými schématy adjustovaných standardizovaných reziduálů. Ty představují odchylku v distribucích četností oproti náhodnému modelu. Díky nim se rychle a přehledně dozvíme, zda například některé třídy, jež jsou ve středu našeho zájmu, nejsou významně zastoupeny například ženami, tudíž by výkyv v životním stylu dané třídy ve skutečnosti mohl znamenat spíše životní styl žen. Pohlaví Muž Žena Vzdělání Bez maturity S maturitou a vyšší Třída služeb 0 0 Rutinní nemanuálové +++ Drobní podnikatelé +++ Kva 1 ífíkova n í dělníci +++ Nekvalifikovaní dělníci 0 0 +++ +++ 0 0 +++ +++ — Zdroj: ISSP 2007 (CR)-vlastni výpočty Zatímco třída služeb a třída nekvalifikovaných dělníků není skrze pohlaví významněji diferencována, tak u drobných podnikatelů a kvalifikovaných dělníků nalezneme více mužů (tab. 6.10). Naopak lze zjistit, že rutinní nemanuální pozice jsou častěji obsazovány ženami. Jak lze vidět hierarchie vzdělání odpovídá připsaným hierarchiím tříd. To je dáno tím, že profese na pozicích v zaměstnanecké struktuře zpravidla požadují určitý stupeň vzdělání či kvalifikace. Výjimkou jsou samozřejmě podnikatelé, kde vzdělání není u vstupu do podnikání podmínkou. Trochu jiná situace je u příjmu, kde se logice třídní "hierarchie" vymyká třída rutinních nemanuálů, jejichž příjem zasahuje častěji do nejnižší příjmové kategorie. 37 Tabulka 5.11 Znaménkové schéma aplikovaně na adjustované reziduály pro příjem, typ bydliště a dítě v rodine Osobní příjem Typ bydliště Dítě v rodině 5000- 11000- 17 000 a Velkoměsto 10999 1&999 více a okolí Maloměsto Vesnice Není Je Třída služeb . . . 0 +++ +++ 0 -- 0 0 Rutinní nemanuálové ++ 0 . . . 0 0 0 ++ — Drobnípodnikatelě 0 -- 4++ 0 0 0 + Kvalifikovaní dělnicí 0 4- - 0 0 0 0 0 N e kva 1 ifikova n í d ě 1 n íci +++ 0 — — 0 0 + Zdioj: ISSP2QQ7 (CR.)-via&tni výpočty Nejvyššími příjmovými skupinami j sou podnikatelé a třída služeb (tab. 6.11). Ve středu se nacházejí kvalifikovaní dělníci a do nej nižší příjmové kategorie spadá třída rutinních nemanuálů a nekvalifikovaní dělníci. Jedinou výrazně nerovnou distribuci hodnot u typu bydliště najdeme u třídy služeb, jež je logicky pracovně vázána na velkoměsto. Děti nalezneme spíše v rodinách drobných podnikatelů a nekvalifikovaných dělníků. Naopak pozice rutinních nemanuálních pracovníků j sou spojeny s menším počtem dětí. 6.4. Analýza vysoké a nízké kultury Nejprve jsme na základě teorie (Bourdieu 1996; Ketz-Garro 2002; Šafr 2008; Bell 1999; Gans 1974; North, Hargreaves 2007b) vybrali sadu indikátorů vysokokulturních činností a těch spojených s nízkou/masovou kulturou (viz tabulka faktorových zátěží). Vybrali jsme proměnné indikující frekvenci vybraných kulturních činností, dále proměnné týkající se osobních preferencí (otázka "baví Vás čtení?" a "Baví vás sledování TV?"), otázky týkajících se funkce volného času (relaxace jako zástupce pasivity a rozvoj dovedností jako zástupce rozšiřování si kulturního kapitálu a kompetencí k vyšší kulturní spotřebě) a otázky týkající se kulturního vkusu (Rád si poslechu českou country/vážnou hudbu, rád se podívám na telenovely/české seriály, rád zajdu do muzea). Po vzoru Norma a Hargreavese (2007b) jsme taktéž do analýzy zařadili zkonstruované proměnné monitorující čtenost bulvárních a seriózních zpravodajských deníků. Jednou možností, jak můžeme testovat nastolené hypotézy je podrobit ordinální logistické regresní analýze jednotlivé činnosti vysoké či nízké kultury a výsledky analýz poté porovnávat a usuzovat na to, zda přijmout či zamítnout hypotézy1 1 . 1 1 Vstupovat do analýzy s jednotlivými proměnnými (tedy jednotlivými činnostmi) by sice umožňovalo vynášet závěry o frekvencích (i když vzhledem k použité operacionalizaci stále pouze velmi přibližných) jednotlivých aktivit, a na závěr výsledky sumarizovat do určitých "třídních charakteristik", ale touto cestou bychom se 38 Mnohem úspornějším řešením je však vytvoření součtových indexů pro vysokou a nízkou kulturu a tyto indexy dále podrobit lineární regresní analýze. Toto řešení má však jednu nevýhodu - výsledek regresní analýzy bude výrazně ovlivněn tím, jaké indikátory do indexu zahrneme, přičemž již nerozeznáme efekt jednotlivých dílčích položek. Většina indikátorů je určena striktně z teorie (například poslech vážné hudby, návštěva muzeí, četba knih atd.), k dispozici však máme položky, u kterých není tak jednoznačné, nakolik odráží vysokou či nízkou kulturu. Typickým příkladem je "návštěva kulturních akcí", kdy nevíme, zda respondent myslí návštěvu galerií, výstav nebo návštěvu folklorní zábavy. Abychom ověřili, které položky odkazují k vysoké a nízké kultuře (tedy zda jejich škály odpovídají logice indexu), porovnali jejich zátěž (tedy které nejvíce indikují vysokou a nízkou kulturu) a zjistili, zda položky neindikují více dimenzí, provedeme faktorovou analýzu. Cílem explorativní faktorové analýzy je tedy určení faktoru nízké a vysoké kultury a ověřit zda následující faktor nedělí vysokou a nízkou kulturu v další skrytou dimenzi1 2 . V této fázi nás nezajímá například faktor genderu nebo faktor věku, který by samozřejmě jistě analýza mezi jinými odhalila. Proto se nebudeme řídit klasickým Kaiserovým kritériem pro volbu počtu extrahovaných faktorů dle prahové hodnoty eigenvalue = 1, ale jde nám především o extrakci dvou faktorů s následnou kontrolou dalších dimenzí, tudíž se budeme dívat na význačné rozdíly mezi hodnotami eigenvalue u druhého, třetího či čtvrtého faktoru (nepředpokládáme, že by vysoká či nízká kultura skrývala více než dvě dimenze). Hodnoty eigenvalue pro jednotlivé počty faktorů znázorňuje v grafu 6.1 křivka. Ta se výrazně láme u hodnoty třetího faktoru. Tři vyextrahované faktory vysvětlují 41 % variance v datech. To napovídá, že toto řešení má velkou vypovídající schopnost, faktory jsou silné. Tabulka 6.12 ukazuje hodnoty faktorových zátěží; jelikož obsahují vysoké nezáporné hodnoty, není třeba řešení rotovat. nepřiblížili konceptu životního způsobu, jenž předpokládá vzájemnou provázanost jednotlivých činností. Nehledě na to, že bychom se museli probírat opravdu velkým množstvím výstupů z regresních analýz. 1 2 Položky splňovaly podmínky pro vstup do faktorové analýzy. Kaiser-Meyer-Olkinovy míry na diagonále korelační matice anti-image se lišily od 0,5 (KMO = 0,67). Barlletův test nezávislosti byl signifikantní. 39 Graf 6.1 Vývoj hodnoty eigenvalue při různém počtu komponent; faktorová analýza (scree plot) 4- 0 i *3 01 n — i — i — i — i — i — i — i — i — i — i — i — i — i — i — r ~ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 II 12 13 14 15 16 Počet komponent Zdroj: ISSP 2007 (ČR) - vlastní výpočty Tabulka 6.12 Tabulka faktorových zátěži pro kulturní činnosti; faktorová analýza (metoda hlavních Komponenty Nízká Nízká Vysoká kultura kultura kultura (doma) (veřejné) TV 0,399 Kino 0,404 0,476 Knihy 0r 747 Kultu rníakce 0P&4& 0,363 Hudba 0,366 Baví čtení 0,695 Baví TV 0,465 0,315 Relaxace 0,401 Rozvoj dovedností 0,552 Čte bulvár 0,344 0,421 Čte zpravodajství -0,395 Telenovely 0,77 České seriály 0,769 Muzeum 0r695 Country 0,392 -0,363 Vážná hudba 0r 634 Zdroj: ISSP 2007 (CR)- vlastni výpočty 40 První komponenta sdružuje námi předpokládané indikátory vysoké kultury. Překvapující je, že tuto komponentu kladně sytí i návštěva kina, jež bývá považována spíše za aktivitu masové zábavy. Tuto skutečnost můžeme interpretovat tak, že některým filmům (často hrané pouze v tzv. altových kinech) můžeme připsat vlastnosti vysoké kultury (filosofická dramata, abstraktní film a další náročnější žánry vyžadující kulturní kompetence). Tím spíše se s těmito filmy setkáváme víc v kinech, než na televizních obrazovkách. Druhá a třetí komponenta indikuje nízkou kulturu ve dvou dimenzích, jež jsme identifikovali jako domácí nízkou kulturu a nízkou kulturu orientovanou na veřejnost. Jak je vidět, nejvíce je obecně nízká kultura sycena sledováním telenovel a českých seriálů, obecněji - sledováním televize. Velmi přispívá také čtenost bulváru. Z analýzy vyplývá, že poslech country není spjat obecně s nízkou kulturou, ale zrcadlí se v něm multidimenzionalita. Kino se vyskytuje se stejnými hodnotami jak u vysoké, tak nízké kultury, proto tuto položku vyloučíme, dále vyloučíme již zmíněný poslech country a taktéž čtenost zpravodajství (index by měl vyjadřovat míru participace, nikoliv být vymezen negativně). Ověřili jsme tedy ještě položkovou reliabilitu (příloha 5). Pro index vysoké kultury dosáhlo Cronbachovo alfa hodnoty 0,76. Pro index nízké kultury jsme ani po vyloučení méně faktorově zatížených položek (relaxace, hudba, kulturní akce), které zmenšovaly položkovou reliabilitu, nedokázali dosáhnout hodnoty vyšší než 0,59, což sice neodpovídá ideální hodnotě 0,7, ale v rámci možností dat se s tímto výsledkem musíme spokojit. Tabulky testů reliability jsou v příloze X. Sestrojili jsme tedy odpovídající indexy vysoké a nízké kultury. Zapojili jsme do indexu vždy pouze hodnoty indikující činnost (nikoliv hodnoty indikující, že nás činnost nebaví nebo ji nikdy neprovádíme) a ty jsme pak vynásobily hodnotou faktorové zátěže (viz tabulka proměnných). Takový krok zohlední různou zátěž indikace položek, tudíž zpřesní i samotnou hodnotu výsledného indexu (intervalové rozpětí indexuje uvedeno v tab. 6.13). Tabulka 5.13 Intervalové rozpětí indexů vysoké a nízké kultury N M i n i m u m M a x i m u m Průměr Std. Odchylka Index vysoké ku Itu ry 5 1 7 ,00 8,36 2,8399 2 , 1 8 6 4 6 Index nízké kultury 5 6 5 .00 6,51 2.8238 1,63785 Zdroj: ISSP 2007 (ČR) - vlastní výpočty 41 Graf 6.2 Průměry indexu vysoké kultury pro jednotlivé třídy EGP odděleně pro muže a ženy 4,00- 2 > T3 C 3,00- 2,00Třída EGP ľ Třída služeb Rutinní nemanuálové Drobní podnikatelé ' Kvalifikovaní dělníci Nekvalifikovaní dělnicí Dot/Lines show Means Pohlaví Zdroj: ISSP 2007 (ČR) - vlastní výpočty Graf 6.3 Průměry indexu nízké kultury pro jednotlivé třídy EGP odděleně pro muže a ženy Třída EGP - Třída služeb Rutinní nemanuálové Drobní podnikatelé Kvalifikovaní dělníci Nekvalifikovan í děInící Dot/Lines show Means Pohlaví Zdroj: ISSP 2007 (ČR) - vlastní výpočty 42 Pro prvotní vhled do odlišnosti jednotlivých tříd poslouží porovnání průměrů indexů mezi jednotlivými třídami. Z grafů průměrů 6.2 a 6.3 je již nyní evidentní, že diference v oblasti vysokokulturních činností se značně odlišují od těch nízkokulturních. V rámci vysoké kultury lze poměrně jednoduše identifikovat, kde lze předpokládat kulturní hranice mezi skupinami. U mužů se výrazněji odlišují třídy bílých límečků. U žen je participace na vysoké kultuře obecně vyšší a zdá se tedy, že i diference jsou více strukturované. Nejvyšší participaci vykazuje třída drobných podnikatelů a třída služeb. Následuje třída rutinních nemanuálních pracovnic, které se odlišují od kvalifikovaných a nekvalifikovaných dělnic. U kultury nízké nacházíme výrazný nepoměr mezi muži a ženami. Zatímco u mužů se průměry mezi třídami výrazněji neodlišují a jsou situovány ve spodní části grafu (nízká participace), tak u žen nacházíme diference, které jsou otočené oproti diferencím vysoké kultury a oddělují především třídu služeb a drobných podnikatelů od zbytku. Analýza rozptylu ANOVA potvrdila statisticky signifikantní rozdíly mezi průměry u obou indexů. Bonnferoniho posthoc test pak potvrdil existenci hranic mezi jednotlivými skupinami, které jsme odhalili o odstavec výše. Kompletní výstup z bonferonniho post-hoc testu naleznete v příloze 4. Srovnání prostých průměrů má však jeden velký nedostatek. Nezohledňuje interakce a distribuci více nezávislých znaků v každé třídě. Pomocí grafu je například zřejmé, že vzorce kulturní spotřeby se odlišují mezi muži a ženami. Také jsme si při deskripci dat ukázali, že v určitých třídách je značně nerovné zastoupení mužů a žen. Stejně tak bychom mohli objevit odlišnosti ve věku, vzdělání atd. Aby bylo možné efekty odlišit, je třeba analyzovat míru kulturní participace pomocí mnohorozměrné lineární regresní analýzy. Jako vysvětlovaná proměnná tak do analýzy vstupují postupně oba indexy a vysvětlujícími proměnnými jsou jednotlivé popisné proměnné. Použijeme přitom čtyři vnořené modely. Tedy nejdříve budeme testovat model pouze s třídami, který by měl potvrdit závěry z ANOV Y o tom, že určité třídy jako agregáty lidí se od sebe liší. V druhém modelu očistíme třídní efekt od vertikálních socioekonomických nerovností vzdělání a příjmu (což samozřejmě platí i opačně). Ve třetím modelu pak budeme skrze horizontální nerovnosti nepřímo testovat postmoderní tezi, tudíž do modelu přidáme věk, pohlaví, místo bydliště, sdílení domácnosti s partnerem, dítě v rodině a proměnnou monitorující průměrný počet odpracovaných hodin týdně. V posledním, čtvrtém regresním modelu zařadíme taktéž proměnné indikující sociální postavení partnera a rodiny původu. Na základě ne/signifikantní změny F a signifikance jednotlivých koeficientů pak budeme moci odpovědět na otázku, zda sociální hierarchie vysvětlují diference v životních stylech. Stejný postup použijeme i při analýze sportu v pozdější části této práce. 43 Jelikož nám jde předně o prokázání či vyloučení třídního efektu v kontrastu s ostatními determinanty a nikoliv o predikci hodnot koeficientu, tak budeme k regresní analýze přistupovat explorativně, nikoliv heuristicky. Cílem tedy není vybudovat co nejpřesnější a zároveň nejúspornější regresní model, ale izolovat třídní efekt od působení ostatních proměnných. Proto do modelu vstupují všechny proměnné metodou enter. Jako vysvětlovaná proměnná vstupuje do analýzy index vysoké kultury. Kategorické vysvětlující proměnné byly rekódovány na dummy-proměnné. Referenční kategorie jsou znázorněny v tabulce proměnných. V tabulce č. 6.14 nalezneme statistiky jednotlivých modelů1 3 . Tabulka ä.14 Statistiky jednotlivých regresních modelů pro indexy kulturní spotřeby; multiv a tlační lineární regresní analýza S t d . A d j u s t o v a n é C h y b a Z r n ě n a F S i g n i f i k a n c e M o d e l R R' R1 o d h a d u Z r n ě n a R 2 s t a t i s t i k y z m ě n y F T ř í d y 0 . 4 1 5 0 . 1 7 3 0 . 1 6 2 2 , 0 0 2 0 , 1 7 3 1 6 , 2 7 1 0 , 0 0 0 T ř í d y 4 SES 0 . 4 6 1 0 , 2 1 2 0 . 1 9 4 1 . 9 6 2 0 , 0 4 0 5 , 1 9 6 0 , 0 0 2 V y s o k á P o s t n r i o d e r n í 0 , 5 2 2 0 , 2 7 2 0 , 2 4 1 1 . 9 0 5 0 , 0 6 0 4 , 1 5 3 0 , 0 0 0 k u l t u r a R o d i n a 0 , 5 2 2 0 , 2 7 2 0 , 2 4 1 1 . 9 0 5 0 , 0 6 0 4 , 1 5 3 0 , 0 0 0 p ů v o d u a p a r t n e r 0 . 5 6 2 0 . 3 1 6 0 . 2 7 9 1 . 8 5 6 0 , 0 4 3 6 , 3 4 1 0 , 0 0 0 T ř í d y 0 . 2 6 7 0 , 0 7 1 0 , 0 5 9 1 , 5 3 9 0 , 0 7 1 5 , 9 8 2 0 , 0 0 0 T ř í d y + SES 0 , 2 9 9 0 , 0 9 0 0 . 0 6 9 1 . 5 8 0 0 , 0 i a 2 , 0 7 7 0 , 1 0 3 Nízká P o s t n r i o d e r n í 0 . 5 6 5 0 . 3 1 9 0 , 2 9 0 1 , 3 8 0 0 , 2 2 9 1 7 , 0 1 1 0 , 0 0 0 k u l t u r a R o d i n a 0 . 5 6 5 0 . 3 1 9 0 , 2 9 0 1 , 3 8 0 0 , 2 2 9 1 7 , 0 1 1 0 , 0 0 0 k u l t u r a R o d i n a p ů v o d u a p a r t n e r 0 . 5 7 S 0 . 3 3 4 0 . 2 9 9 1 , 3 7 1 0 , 0 1 5 2 , 3 1 2 0 , 0 7 6 Zdroj: ISSP 2007 (CR)-vlastni výpočty Signifikantní statistiky F analýzy rozptylu říkají, že nulová hypotéza o tom, že žádná z proměnných neovlivňuje závisle proměnnou, musí být zamítnuta. S každým dalším modelem pak sledujeme signifikantní změnu této statistiky, která vypovídá o tom, zda přidané proměnné do modelu významně přispívají k vysvětlené varianci, kterou představuje R 2 a ještě lépe adjustované R2 , které navíc zohledňuje počet proměnných vstupujících do modelu. Z tabulky vidíme, že třídy sami o sobě vysvětlují 16 % variance v indexu vysoké kultury a pouze 5 % variance v indexu nízké kultury. Podstatný skok v nárůstu vysvětlené variance pozorujeme až ve třetím modelu, tedy s přidáním horizontálních nerovností. Stále však platí, 1 3 Předpoklad absence kolinearity můžeme považovat za platný. Hodnoty VIF > 10 se nevyskytovaly ani u jedné z položek. Hodnoty Tolerance < 0,2 jsme našli pouze u vzdělání středního s maturitou a bez maturity, nedosahovaly však kritické hodnoty menší než 0,1. Jak jsme ukázali v deskriptívni části, popisné proměnné byly transformovány tak, abychom redukovali odlehlé hodnoty (outliers) a taktéž vyloučili marginalizované kategorie ordinálních proměnných. Předpoklad linearity a homoskedasticity byl ověřen a splněn. Použita metoda enter - pairwise. 44 že sociální hierarchie vysvětlují více variance než nerovnosti horizontální. Poslední model v obou případech vysvětluje necelých 30 % variance. V sociálních vědách se za uspokojivý výsledek považuje 30 - 4 0 % vysvětlené variance (Agresti, Finlay 1997), avšak stále je zde signál, že velká část variance je dána jinými faktory či individualizovanou spotřebou. Otázkou nyní je, zda a jak velký vliv mají sociální hierarchie. To nám řekne tabulka koeficientů 6.15. Tabulka 6.15 Tabulka regresních koeficientů pro index vysoké a nízké kultury; multívariačni hneirni regresní analýza Vysoká kultura Nízká kultura Nestandardizováný Standardi estandardizovanv koeficient ZO'llLÍ t Sii. ko=! lííient Standardiz t SÍE. Model B Std.Error Beta E Std.Error ovana Beta !-!::•. J • ID• £ -_; :4ÍS 1,51ti -2,2 B7 0,023 4,134 1,203 3,435 0,001 Třída služeb 2,349 0,350 0,4ťti ti,423 0,000 -0,525 0,27 B -0,145 -:: ss? o.oeo Rutinní l nemanuálov e 0,371 0,33ti 4: s:? 0,000 3:53] 0,294 0,134 1,B11 0.07L Drobni p odnikatelě 0,731 0,514 0,0 B4 1,423 0,15ť -Z<:959 0,40 B -0,149 -2,37í 0.01B Kvalifikováni dělnici 0,3ti4 0,355 0,074 1,027 0,305 -Z'./.94 0,2 BI -0,053 -o:es9 Z'.49: Konstanta 1,571 -l,ti3ť 0,103 4,57 B l,2ť5 3,tilB 0,000 Třída služeb 0,409 0,315 3,725 0,000 -0,245 0,329 -0;06B -0,744 0,457 Rutinní nemanuálové 1,191 0,394 0,224 3,023 0,003 0,720 0,317 0,1B1 2,2ti7 0,0:4 Drobni i p odnikatelě 0,402 0,529 0,04ti 0,759 0,44í -0,B34 Z'AIS -0,129 -1,9 5ť O.Oŕl Kvalifikováni dělníci 0,27ti 0,349 Z'.Z<:6 0,791 0,430 -0,14 B 0,2 BI -0,040 -0,52ť 0,599 17 000 a více 0,333 -0,065 -1,179 0,239 -0,195 -0,043 -0,72í 0: 46ľ 11 000 - 1ti 999 0,025 z<.;s: 0,005 0,094 0,925 -0,3 B9 0,210 -0,105 -LB54 0,06"? V z i i Lii i 1,0ti E 0,2 B2 0,244 3,792 0.000 -0,33ti 0,227 -0,102 -L4B1 0,140 Konstanta -5,7BB 1,92 B -3,002 0,003 2,01 B : : < r 1,444 0,150 Třída služeb 1,3 lť 0,401 0,272 .; : :s: 0,001 -0,409 0,291 -0,113 -1,40 B Z'./.iZ' Rutinní • žiů mu ilov _ 0,770 0,399 0,145 1,929 o.oss 0,073 0,2 B9 0,01B z<.sz<: Drobni p odnikatelé z<..:z<9 0: 52: Z<.Z<:9 0,970 0,333 -0,445 0,3 BI -Z'.Z>69 -LltiB 0,244 Kvalifikováni dělníci 0,347 0,342 0,070 1,01ti 0,310 ;i; ;fs 0,24 B 0,01B ;i; :"4 0,7B4 17 000 a více -0,153 0,333 -0,025 -3:459 0,ti47 0,242 0,07í 1,461 0,145 11 000 - 1ti 3 999 0,174 0,2ti0 0,ti70 0,503 -0,033 ;: :ss -0,009 -0,175 ; . S Í : ^ zcáiini 1,077 5 " : ;: :4S 3,917 0,000 -0,252 Z...99 -0,077 -l,2ti7 0,20ti Věk 0,023 Z'.Z'.Z' 0,120 2,3 B B 0,01B 0,00 B 0,007 0,054 1,111 0,2ti5 Kolik hodin pracujete 0,005 0,013 0,019 0,3ťť 0,715 -0,01ti 0,009 -0,OB5 -l,ť72 0.09? Pohlaví 0,952 0,245 0,21 B 3,B92 0,000 l,ti72 0,177 0,510 9,429 0,000 Město a okolí :: 0,27ti 0,114 :: S4? Q.Ofifi -0,292 0,200 -0,ÚB7 -l,45ŕ 0,147 Menši město 0,0 Bť 0,279 0,019 0,307 0:759 -0,075 0,202 -0,022 -0,372 0,710 Ditě v rodině -0,07ť 0,241 -0,01ti -0.31ti 0,752 0,027 0,175 0,00 B 0,157 0,B75 Cerv?na = SÍE. < 0,01; Zelená= SÍE <0,05: Modrá = SÍE . 10 a Tolerance < 0,2 se nevyskytovaly ani u jedné z položek. Předpoklad linearity a homoskedasticity byl ověřen a splněn. Použita metoda enter - pairwise. 57 Tabulka S .23 Statistiky j e dno tlivý ch regresních modelů pro index nezdravého životního stylu; inultivariačiií lineární regresní analýza Model R R2 Adjustované R2 Std. Chyba odíiadj Zmena R2 Znéra F statistiky Si°rifikarc; změny F Třídy 0,275 0,076 0,064 2.162 0,076 6,3B2 0,001 Třídy + SES 0,314 :.:ss 0,078 2.145 0,023 2,619 0,051 Postmodemí 0,393 0,118 2.:SĚ 0,056 3,334 0,003 Rodina pjvodj a partner 3.454 0,206 0,164 2,043 0,052 6,532 0,001 Zdioj: ISSP 2007 (CR) - vlastni výpočty Na základě adjustovaného R 2 vidíme, že model s třídními nerovnostmi vysvětluje necelých 7 % variance, což je velice málo (tab. 6.23). Vertikální nerovnosti signifikantně nepřispívají k vysvětlené varianci. To stejné se nedá říct o nerovnostech horizontálních a sociálním zázemí rodiny původu a postavení partnera. 58 Tabulka 6,24 Tabulka regresních koeficientů pru jud č i nezdravého žhutníhii stylu Nestandardizovaný Mods-1 koe B ücient Std. Error 5tandardizovanv koeficient Beta t Slz. (Constant) 7,492 :: s;s 4,575 0,000 Třída služeb 0.37 B -0.304 -<.9S: 0.000 : Rutinní, nemanuálové -1,422 0,400 -0,262 -3:554 0,000 Drobni podnikatelé -0.210 0.555 -0.024 -0.37 E 0.705 Kvalifikovaní dělnici -0,4 5 B 0,3 E3 -0,091 -::.9: 0,233 (Constant) 1,71B 0,000 Třída služeb -1.0 80 0.447 -0.219 -2.417 0,016 Rutinní nemanuálové -1,021 0,431 -;: :ss -2,370 0,018 Drobni podnikatelé -0,057 0,579 -0,006 -0,09 B 0,922 Kvalifikováni dělnici -0.414 ;.::S9 ;: sss Kvalifikováni dělnici -0,4B5 0,367 -0,096 -1,321 0,187 17 000 a více 0.127 ;.<&": 0.021 0.351 0.726 11 000 - 1Í999 -0,042 ; : : s : -0,ŮOB -0,151 ; : s s ; VzdšlšiiL -0.407 0.312 -0.091 -1.307 0.192 4 Věk -0,012 0,011 •0:062 -1,153 0,250 Kolik hodin pracuj ete 0.003 0.014 0.011 0.19B Ů,B43 Pohlaví -1,263 0,267 -0,2E3 -1,723 0.000 Město a okolí -0,0 B3 0,299 -0,01B -0,277 0,7B2 Menši město -0.112 0.300 -0.024 -0.375 0.70 B Ditě v rodině -:>..<:! ; : : s : -0,073 -1,351 0,178 ISEI partner -0,025 0,010 -0,145 -2,405 o.o:ISEI otec -0,001 0,010 -0,009 -0,151 Ů,BB0 Rodič e v edli ke sp ortu -0.E5O 0.247 -0.1 El -3.446 0.001 Červena —Sie. < 0:31: Zelená= Sie. < 0,05; Modrá = 5íe. <0: l Zdioj: IBSP 2007 (CR) - vlastni výpočty 59 Vidíme, že agregáty lidí alokovaných na třídních pozicích se v inklinaci k ne/zdravému životnímu stylu liší (tab. 6.24). Bílé límečky výrazněji méně inklinují k nezdravému životnímu stylu na rozdíl od tříd ostatních. V modelu třetím pak do tohoto vztahu intervenuje vzdělání a silněji pohlaví. Méně vzdělaní a muži inklinují k více nezdravému způsobu života. Zajímavé je, že vliv nemá ani dítě v rodině (museli bychom počítat s 10% chybou), jehož přítomnost by mohla být impulzem k omezení zdraví škodlivých návyků (kouření, alkohol). Poslední model vysvětlující 16% variance stírá třídní i vzdelanostní rozdíly. Zůstává výrazný rozdíl mezi ženami a muži a vynořuje se efekt sociálního postavení partnera a toho, zda rodiče vedli v dětství respondenta ke sportovním aktivitám. Podle předpokladů má vyšší míra obojího za následek menší inklinaci ke zdraví nepříznivému způsobu života. Přímý vliv sociálních hierarchií na ne/zdravý životní styl tedy prokázán nebyl, pouze jsme objevili vliv nepřímého působení nejbližšího sociálního okolí. Na vedlejší výzkumnou otázku 2 tedy odpovídáme kladně. Taktéž je zřejmé, že můžeme zamítnout hypotézu o zdravém životním stylu jako symbolickém znaku vyšších tříd. Na základě malé vysvětlené variance a vlivu pohlaví pak v oblasti zdraví usuzujeme spíše na platnost postmoderní teze. 6.5.2. Diference ve sportovní participaci Než však odpovíme na druhou hlavní výzkumnou otázku, podíváme se, zda se sociální hierarchie neprojevují v samotném sportu, a zda tedy neplatí hypotéza sebeaktualizace a hypotéza prole sportů. Abychom mohli lépe nahlédnout do vzorců aktivního sportování (kvantitativních i kvalitativních) je nezbytné zahrnout do analýzy jiné indikátory, než již zmiňovanou proměnnou "jak často vykonáváte pohybové aktivity". V datovém souboru nalezneme jednak baterii otázek na frekvenci vybraných sportovních aktivit a dále tři otevřené otázky na nej častější provozovaný sport a jeho frekvenci (na ordinální škále "několikrát za rok" až "pravidelně několikrát týdně"). Nabízela se možnost promítnout response z otevřených otázek jako multinominální proměnnou do prostoru skrze multi-korespondenční analýzu a zkoumat vzájemnou blízkost sportů a taktéž blízkost k sociálním třídám. Problémem by však byla podstatná ztráta informace o tom, zda respondent sport provádí rekreačně (občas vyjede s rodinou na kole), nebo se mu věnuje aktivně (každý týden trénuje na cyklozávod). Taktéž by analýzu zkomplikoval fakt, že tyto multinomické proměnné se stejnými kategoriemi by vstupovaly do analýzy tři (tři nej častější sporty). Zvlášť bychom pak museli zkoumat baterii daných sportů pomocí ordinální logistické regrese. Abychom se těmto komplikacím vyhnuli, hledali jsme řešení, jak data šetrně redukovat s ohledem na možnosti analytických a statistických metod. 60 Nejprve jsme na základě teorie a s ohledem na stanovené hypotézy rozřadili všechny uvedené sporty, včetně těch již inherentně obsažených v baterii, do kategorií uvedených v tab. 6.25 (Scheerder, Vanreusel, Taks 2005)21 . Následně jsme v SPSS pomocí funkce compute a syntaxu podmínek vytvořili čtyři proměnné odpovídajícím kategoriím sportů, které nabývají hodnot 1 - v případě, že daný sport respondent nevykonává, 2 - v případě, že daný sport vykonává rekreačně (tzn. ne více jak 3x do měsíce) a 3 - v případě, že se danému sportu věnuje velice často (aktivně). Syntax naleznete v příloze č. 6. Tabulka 6.25 Zařazeni j e dna tlivý c h sportů do kategorii" Raketové Tenis: Badminton, Squish: Stolní tenis: jiný sport s pálkou Týmové Fotbal, Volejbal, Košíková, Lední hokej. Pozemní hokej. Házená, Baseball, Vodní pólo. Jiný týmový sport Kondiční Fitness, Aerobik, Atletika, Kondiční, Jogging, Jiný kondiční Outdo ořové Pěší turistika. Běžky, Lyže, Jízdana kole. Cyklistika, Plavání, Bruslení na ledě. In-line a skate. Vodní sporty. Zimní sporty. Chůze Nordic Walking Zdroj: ISSP 2007 (CR)-vlastni výpočty Tabulka 626 Absolutní a relativní vy já dřeni participace respondentů na jednotlivých druzích sportu Rekreačněoutdoorové sporty Raketové sporty Kondiční sporty Týmové sporty N % N % N % N % Nevykonává 105 18,4 508 89 449 78,6 444 77,8 Rekreačně 242 42,4 44 7,7 60 10,5 77 13,5 Aktivně 2241 —c 1 39,2 19 3,3 62 10,9 50 8,8 Zdroj: ISSP 2007 (CR)- vlastni výpočty Nejdříve se podíváme, jak jsou hodnoty v nově vzniklé proměnné rozloženy (tab. 6.26). Zatímco u rekreačně-outdoorových sportů jsou hodnoty rozloženy normálně, u ostatních sportů je nejvíce zastoupena první kategorie. To je důležitá informace pro volbu transformační funkce „link" v algoritmu ordinální logistické regrese, pomocí které odhalíme vlivy jednotlivých nezávisle proměnných. Ty jsme do modelu zařadili po zvážení jejich relevance pro vysvětlení sportovní participace založené na významných odchylkách v míře sportovní participace, které prokázala analýza rozptylu (opět je vzhledem k iteracím důležitá 2 1 Vymezují šest typů sportu. Kvůli marginálnímu zastoupení jsme se rozhodli vynechat sporty v kategoriích "bojová umění" a "individuálně-kompetitivní sporty" (golf, kulečník, šipky, atd.). Prole sporty tak budeme indikovat pouze prostřednictvím sportů týmových (Bourdieu 1996; Van Eick, Bargeman 2004). 61 úspornost modelu vzhledem k volným polím v tabulce odhadů, na ty je citlivý například test dobré shody).22 Tabulka 621 Výsledky čtyř ordinäbiich regresních analýz pro každý druh sportu - výsledek druhého průchodu s redukovaným počtem proměnných; multivariačni ordinäbii logistická analýza, algoritmus PLTJM Rekreačně- outdoorové sporty (Nagelkerke = 0,123) Exp(B) Sig. Raketové sporty (Nagelkerke = 0,266) Exp(B) Sig. Kondiční sporty (Nagelkerke = 0,230) Exp(B) Sig. Týmové sporty (Nagelkerke = 0,383) Exp(B) Sig. Věk 0,976 * ** 0,948 * ** 0,948 * ** 0,945 * * * Třída služeb 1,130 0,977 3,010 * * 0,499 * Třída rutinních nemanuálů 1,603 2,723 1.523 1,204 Třída drobných podnikatelů 1.463 1,917 1,893 0,447 Třída kvalifikovaných dělníků 0,923 1,166 2,125 0,579 Vzděláníbez maturity 0,808 0,699 0,855 0,841 5000 - 10 999 Kč 1,827 0,353 0,912 0,278 * * * 10 999 - 16 999 KČ 0,977 0,649 1,021 0,810 Muž 1,888 5,430 * ** 0,434 * ** 6,632 * * * Rodiče spíše nevedlike sportu 0,392 * ** 0,525 0,596 * * 0,283 * * * * = Sig. na hladině významnosti 90 % **= sig. na hladině významnosti 90 % *** = sig. na hladině významnosti 99 % Zdroj: ISSP 2007 (ČR.) - vlastni výpočty Jelikož jsou nově vytvořené proměnné ordinální povahy, využijeme ordinální regresní analýzy, jejíž koeficienty po pretransformovaní na exponenty (ordinální regresní analýza v SPSS sama na výstupu nenabízí exponenty logitů) interpretujeme jako poměr šancí k dosažení o jeden stupeň vyšší kategorie vysvětlované proměnné ku kategorii referenční vysvětlující proměnné (Powers 2000). Výstupy z ordinálních regresních analýz jsou sloučeny do tabulky 6.27. Vidíme, že v každém druhu sportů má vliv věk (čím jsme starší, tím sportujeme spíše rekreačně nebo vůbec) a pohlaví (pouze u kondičních sportů mají větší šanci ženy). Jako sociálně nevyprofilováné sporty se ukazují raketové, u nichž jako u jediného druhu sportu nehraje vliv to, zda rodiče vedli respondenta v dětství ke sportu. U týmových sportů, na nichž testujeme hypotézu "prole", objevujeme výrazný vliv příjmu. Ti s osobním příjmem do 11 000 Kč mají oproti nejvyšší příjmové kategorii 0,27 krát menší šanci participace na týmových 2 2 Pro rekreačně-outdoorové sporty byl použit link logit a pro ostání sporty negative log-log, jenž zohledňuje větší distribuci případů v nejnižší kategorii. Test dobré shody nebyl ani v jednom případě signifikantní. Testy "parallel lineš" naznačují, že druhá a třetí kategorie vysvětlovaných proměnných mají tendenci se překrývat (to platí především u raketových sportů). 62 sportech. Stejně tak u těchto sportů a rekračně-outdoorových se nejsilněji projevuje vliv vedení respondenta ke sportu jeho rodiči. Pokud bychom počítali s 10% chybou, pak bychom našli podklad, který by nám znemožnil zamítnout hypotézu prole sportů. Na této hladině významnosti totiž nacházíme distanci nejvyšší třídy od prole sportů. Lidé na pozicích třídy služeb mají oproti nekvalifikovaným dělníkům poloviční šanci participovat na týmových sportech. Pro podržení hypotézy však považujeme 10% chybu za výraznou, a proto hypotézu prole sportů zamítáme. U kondičních sportů, kterým se věnují naopak převážně ženy, objevujeme taktéž vliv tříd, tentokrát však již statisticky významný na hladině významnosti s 5% chybou. Ten odděluje opět třídu služeb od zbylých tříd. Třída služeb má oproti nekvalifikovaným dělníkům trojnásobnou šanci, že se bude kondičním sportům věnovat aktivněji. Takové zjištění odpovídá hypotéze sebeaktualizace, která předpokládá u vyšších tříd vyšší participaci na kondičních sportech. Hypotézu sebeaktualizace tedy nemůžeme zamítnout. 6.6. Prostor životních stylů na základě diferencí v kulturní spotřebě, sportu a zdravém životním stylu Na závěr naší analýzy se podíváme, jak spolu jednotlivé dimenze životních stylů interagují a zda společně vymezují určité smysluplné formace, které jsou sociálně podmíněné. Tedy zdaje pole kulturní a pole sportovní v určitém vztahu a zda na základě diferencí, které jsme v těchto polích objevili, nemůžeme zkonstruovat určité životní styly. Podívejme se nejprve pomocí bivariační korelace na to, zda spolu jednotlivé míry indexů souvisí (jednotlivé indexy a jejich konstrukce je vysvětlena v příloze 1). Abychom mohli do této analýzy zařadit i sportovní aktivity, zkonstruovali jsme míru sportovních aktivit, a to tak, že jsme sečetli hodnoty všech čtyř proměnných zastupujících jednotlivé druhy sportů. 63 Tabuľka 5 2. S Tabuľka Mvariačnich korelaci mezi jednodivymi vytvořenými indexy Correlations Index Míra Index vysoké Index nízké nezdravého sportovních kultury kultury životního stylu aktivit Index vysoké kultury Pearson Correlation 1 -,019 -,332** ,136** Sig. (2-tailed) ,665 ,000 ,002 N 517 513 517 517 Index nízké kultury Pearson Correlation -,019 1 -,026 -,179** Sig. (2-tailed) ,665 ,533 ,000 N 513 565 565 565 Index nezdravého Pearson Correlation -,332** -,026 1 -,209** životního stylu Sig. (2-tailed) ,000 ,533 ,000 N 517 565 571 571 Míra sportovních aktivit Pearson Correlation ,136** -,179** -,209** 1 Sig. (2-tailed) ,002 ,000 ,000 N 517 565 571 571 Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed). Zdroj: ISSP 2007 (ČR) - vlastní výpočty Vidíme dvě hlavní linie vztahů (tab. 6.28). Za prvé: čím více se zabýváme vysokou kulturou, tím se také vzdalujeme od nezdravého životního stylu a inklinujeme k participaci na sportu. Za druhé: s vyšší mírou participace na nízké kultuře se pojí vyšší míra sportovní pasivity. Korelační koeficienty nám ukazují těsnost vztahu, neumožňují však nahlédnout do relací s nezávisle proměnnými. Abychom mohli promítnout strukturu sociálních hierarchií do vztahů mezi proměnnými, musíme nejdříve vytvořit určité souhrnné životní styly. Většinou tak činí sociální vědci pomocí metody hlavních komponent (Safir, Patočková 2010; Sak 2000; Katz-Gerro, Shavit 1998), shlukové analýzy (Lawson, Todd 2002; Šafr, Patočková 2010) nebo pomocí metod spřízněných s korespondenční analýzou (Reeves 2012; Tomlinson 2003; Scheerder, Vanreusel, Taks 2005). M y zvolíme poslední jmenovanou variantu. Metody korespondenční analýzy nabízejí pomocí dvourozměrného grafického výstupu poměrně snadnou interpretaci asociačních a komparačních vztahů v mnohorozměrných kategorizovaných datech. Základem této metody, obdobně jako v metodě hlavních komponent (faktorová analýza), je na základě korelací mezi jednotlivými proměnnými nalezení určitých latentních dimenzí (u faktorové analýzy jsou to komponenty). Kombinace dvou dimenzí pak vytváří euklidovský prostor s průsečíkem nulových hodnotou obou dimenzí uprostřed grafu. Polohy bodů jednotlivých proměnných pak přímo vyjadřují asociaci s těmito dimenzemi. U explorativního užití metody však cílem není odhalit význam dimenzí (tak jako u faktorové analýzy), ale sledovat vzájemné vztahy mezi kategoriemi proměnných. Jelikož proměnné, 64 které chceme analyzovat, j sou v případě sportů a zdraví ordinální a v případě kulturního typu participace multinominální, jsou metody korespondenční analýzy pro náš účel vhodné. Jelikož se v regresní analýze nepotvrdil vliv tříd na zdravý životní styl, rozhodli jsme se ověřit, zda alespoň některá z položek indexu, který jsme vytvořili, není sociálně diferencovaná. Proto proměnné tvořící index vložíme do analýzy jako samostatné proměnné. Indexy vysoké a nízké kultury jsme kategorizovali dle kvartilů (nejmenší hodnota označuje nejnižší kvartil indexu, tedy nejmenší participaci). Stejný postup například ve své studii použili Katrňák a Fučík (2010). Rozhodli jsme se použít dvě metody korespondenční analýzy. Kategoriální analýzu hlavních komponent (Princals) a Nelineární kanonickou analýzu (Overals). Analýza Princals je charakteristická tím, že donutí ležet ordinální kategorie na přímce procházející centrem dimenzí a zároveň všechny proměnné (kromě tzv. supplementary proměnných, jež jsou v našem případě EGP, SES frakce a pohlaví) jsou v závislosti na všech ostatních a vytváří prostor vzájemně. Tato metoda je vhodná, pokud chceme definovat kvartály či jednotlivé oblasti grafu, které jsou určeny vektory ordinálních proměnných. Následně můžeme u všech případů uložit skóry dimenzí a následně spočítat průměry pro věk, pohlaví, Egp, SES a především jejich kombinace. Ty pak můžeme promítnout do prostoru ve formě tendencí (šipek). Oproti tomu Overals metoda umožňuje hledat blízkost mezi různými poli (soubory proměnných). Proměnné v každém souboru vytvářejí prostor a následně je hledána lineární podobnost mezi těmito soubory. Je tedy možné zjistit, jak podobnejšou si jednotlivé kategorie dvou a více souborů proměnných. Metodu Princals tedy obdobně jako Tomlinson (2003) použijeme k vymezení prostoru životních stylů a metodou Overals se pokusíme zjistit, jak mají k sobě pole kulturní, sportovní a pole zdravého životního stylu blízko (Le Roux, Ruanet 2010). 65 Tabulka 62.9 Statistiky dvoudimenzioimliidio modelu korespondenční analýzy; Kate°oriälni analýza hlavních komponent Model Summary Variance Accounted For Multiple Cronbach's Nominal Non Multiple Total Dimension Alpha Variables Variables (Eigenvalue) 1 ,648 ,670 1,727 2,398 2 ,603 ,826 1,359 2,185 Total ,821^ ,748b 3,087 3,835c a. Total Cronbach's Alpha is based on the total Eigenvalue. b. Mean over dimensions. c. Because there are Multiple Nominal variables, total Eigenvalue is not the sum over dimensions. Zdroj: ISSP 2007 (ČR.) - vlastni výpočty Jelikož vstupuje do analýzy Princals i multinominální proměnná, není snadné vypočítat vysvětlenou varianci, na základě které bychom rozhodli o počtu dimenzí2 3 . Hodnoty Cronbachova Alpha jsou spíše vysoké, stejně jako hodnoty Eigenvalue, což se u trojdimenzionálního řešení říci nedalo (třetí dimenze měla poloviční hodnoty - Cronbachovo Alpha 0,384 a Total Eigenvalue 1,529). Zvolili jsme tedy vzhledem k úspornosti modelu dvoudimenzionální řešení (tab. 6.29). Grafický výstup z analýzy ukazuje graf 6.9. Vidíme, že přímky proměnných vymezují určitá centra. Jednu oblast grafu tvoří týmové a raketové sporty s opačně směřovanou přímkou nízké kultury. Tyto sporty v levém dolním kvadrantu j sou však vzdáleny od sportů kondičních a obecněji zdravého životního stylu. Blíže mají spíše k chození do hospody. Proto tuto oblast nazveme jako aktivní styl, který však neodpovídá konceptu sebeaktualizace (Stempel 2005). V horním levém kvadrantu nacházíme pasivitu v kultuře a složky nezdravého životního stylu s malým vlivem pasivity ve sportu. Proto tuto oblast nazveme nezdravým životním stylem. Pravý horní kvadrant je určen především participací na nízké kultuře a menší mírou pasivity ve sportu. Tuto oblast nazveme konzumní. Oblast mezi konzumním a nezdravým životním stylem pak udává tendenci k silné sportovní pasivitě (i u takových sportů, jako jsou rekreační). Prostřední pravá část grafu pak seskupuje kulturní všežroutství a absenci zdraví nepříznivých návyků, avšak je stále vzdálená od sportovní participace. Pojmenujeme tedy tuto část jako zdravý životní styl (možná bychom ji mohli pojmenovat spíše jako uvědomělý životní styl). Mezi zdravým životním stylem a aktivním Vstupující proměnné do analýzy jsou uvedeny v příloze 3. 66 stylem se pak v dolním pravém kvadrantu nalézá jejich průnik umocněný vysokou kulturou a její poměrně blízkou příbuzností ke kondičním sportům. Tuto oblast pojmenujeme tedy podle konceptu Lamont (Stempel 2005; Wilson 2002) jako sebeaktualizace. Graf 6.9 Prostor životních stylů; korespondenční analýza - metoda PRINCALS 1.5- 1.0- 0.5- CM C 0 M C 1 Q 0.0- -0.5- •1.0- •1.5Nízká kultura Konzumní styl Nevykonává kultura Nezdravý srvl P.is ,t.3 Kouři Je štamgastem "^Nevyfonává ftovyfconává / d r a v v s t v l P»e často afcohol ^ ^ - • S f t ^ H w y 1 o n a v a I O t i d i LIKXJÍ de háá)W Rekreačně Pravideriě týmové Aktřvni styl •neměř nepije aftohoi Pravidelryřr ak etové Nechodí do hospody Pravidelné ofedoor PravrtelněkorrfW ^ á k u t u a Sebeaktualizace Vysoká kultura /seiloutštvi •1.5 -1,0 ~i— •0.5 1 0,0 Dimension 1 0,5 —J— 1.0 1,5 • Vysoké kultura • Mčlákutura Typ kuturni participace I Alkohol Kouřeni Štamgast Kondiční sporty Týmové sporty • Raketové sporty Rekreačně-outdoorové sporty Zdroj: ISSP 2007 (CR) - vlastní výpočty Za pomocí uložených skórů nyní promítneme do vytvořeného prostoru životních stylů jednotlivé sociální hierarchie. Z grafu č. 6.10 můžeme vyvodit hned několik závěrů. Jednak jak třídy, tak socioekonomické frakce se od sebe liší a souvisejí s diferencemi v prostoru, jelikož nejsou situovány buď pouze v jedné části grafu, nebo vprostřed. Evidentní je odlišnost třídy služeb, která se nejvíce přibližuje životnímu stylu danému vysokou kulturou, kondičními a outdoorovými sporty a inklinací ke zdravému životnímu stylu. Třída rutinních nemanuálních pracovníků je pak situována v oblasti zdravého životního stylu. Nedištancuje se od nízké kultury (kulturní všežroutství), má však trochu dále ke sportu. Nekvalifikovaní i kvalifikovaní dělníci pak zaujímají místo mezi nezdravým životním stylem a konzumním 67 stylem. Drobní podnikatelé zaujímají opozici k rutinním nemanuálům, což je dáno pravděpodobně vlivem pohlaví. Drobní podnikatelé, stejně jako obecně muži, mají blízko k pití alkoholu a pravidelnému chození do hospody a podobně pak k týmovým a raketovým sportům. Graf 6.10 Umístění tříd, socioekonomických frakcí a pohlaví v prostoru životních stylů; korespondenční analýza - metoda PRINCALS (ÄTiida EGP • Socioekonomické (rádce 'PoNavi • 1 j 5 J 1 1 1 1 1 1 1 1 -1,5 -1,0 -0,5 0.0 0,5 1,0 1,5 Dimension 1 Zdroj: ISSP 2007 (ČR) - vlastní výpočty Kulturní frakce (vyšší vzdělání) jsou situovány ve spodní části grafu. Čím vyšší je zároveň jejich ekonomický kapitál, tím více se od zdravého životního stylu přesouvají ke sportovně aktivnímu. Překvapivější je však druhá strana mince. Ti s nižším vzděláním jsou obecněji pasivnější a orientováni na konzum nízké kultury. Čím větší však mají ekonomický kapitál, tím více se pohybují od pasivní domácí nízké kultury k nezdravému životnímu stylu (chození do hospody, kouření). 68 Jak už jsme ukázali v regresních analýzách, například v oblasti zdraví se neprokázal vliv tříd, protože jeho prvotní indikace byla vyrušena působením ostatních proměnných. S tím korespondenční analýza nepočítá. Pokusíme se tedy zkreslení eliminovat promítnutím nej vlivnější horizontální proměnné (čímž se v regresi ukázalo pohlaví a věk) do třídních pozic. Graf 6.11 Umístění tříd v prostoru životních stylů odděleně pro muže a ženy; korespondenční analýza metoda PRINCALS 1,5 1 Nezdravý styl ° ' 5 Nekvalifikovaní dělníci ^ Kv^ifikovaní dělníci n Nekvalifikovaní dělníci Konzumní styl Kvalifikovaní dělníci Rutinní nemanuálové u -1,5 -1 • -0,5 ( Drobní podnikatelé • Rutinní ^ -U,D nemanuálové Třída služeb -1 Aktivní styl -1,5 • Muži . • 0,5 Z d r a V ^ S t V l 1,5 Drobní podnikatelé • Třída služeb Sebeaktualizace • Ženy Zdroj: ISSP 2007 (ČR) - vlastní výpočty Pokud sledujeme třídní diference v rámci skupiny mužů a žen, objevíme na první pohled zásadní vliv pohlaví (graf 6.11). U mužů souzní třídní hierarchie s přechodem od nezdravého stylu směrem k aktivnímu a sebeaktualizujícímu životnímu stylu. U žen zase s přechodem od konzumního stylu přes zdravý styl k sebeaktualizujícímu. To taktéž potvrzuje naše zjištění z regresních analýz o vlivu třídy očištěného od horizontálních nerovností. 69 Graf 6.12 Pohyb tříd v prostoru životních stylů s rostoucím věkem odděleně pro muže a ženy; korespondenční analýza - metoda PRINCALS 1,5 1 Nezdr^/ý styl ° ' 5 • Podnikatelé^"""-— \ Modré límce • Konzumní styl • — -1,5 -1 • + -0,5 ( Modré límce /K • — L ^ ^ ^ 0 ^ Bílé límce 1 V -1 Podnikatelé Aktivní styl -1,5 • Muži ) ^ * * \ 0 5 ^ffdravý^styl ^ >• ^ \ Bílé límce \ . • Sebeaktualizace • Ženy Zdroj: ISSP 2007 (ČR) - vlastní výpočty Graf 3.12 znázorňuje přechod od nej mladší věkové skupiny (18 - 29 let) k nej starší (50 - 64 let) v rámci trojdílné třídní struktury rozlišené pro ženy a muže. Pozorovatelný je efekt stárnutí především v oblasti odklonu od aktivního stylu u mužů. Zatímco podnikatelé se však s věkem ubírají k nezdravému životnímu stylu (z jejich života mizí sport), bílé límečky naopak směřují k sebeaktualizujícímu a zdravému životnímu stylu. To znamená, že přestávají provozovat sporty na aktivní rovině, ale zároveň se snaží odolávat vlivu stáří, omezují špatné návyky a začínají se více zajímat o vysokou kulturu. U modrých límců k výraznějšímu posunu nedochází. U žen je situace odlišná. Největší posun pozorujeme u drobných podnikatelek. V nej mladší věkové kategorii pozorujeme výraznou tendenci k nezdravému životnímu stylu, ale s přibývajícím věkem dochází k odklonu směrem ke zdravému životnímu a sebeaktualizujícímu stylu. K malému posunu dochází u žen na pozicích bílých límců, kde víceméně s věkem pouze ubývá kondičních sportů a přibývá kulturního všežroutství. Situace manuálních pracovnic je jednodušší, ty se totiž s věkem posouvají v rámci konzumního stylu (odklon od nezdravého životního stylu směrem k větší spotřebě nízké kultury). 70 Graf 6.13 Pohyb tříd v prostoru životních stylů se zvyšujícím se vzděláním odděleně pro muže a ženy; korespondenční analýza - metoda PRINCALS 1,5 1 Nezdravý styl Bílé límce.„ , . ., ^ I v l ^ l r e hrnce 0,5 Modré límce Konzumnístyl • Bílé límce ^ Podnikatelé Podnikatel^ n -1,5 -1 \ * \ - 0 , 5 u ! \ Zdravy styl 1,5 -0,5 > -1 Sebeaktualizace Aktivní styl -1,5 • Muži • Ženy Zdroj: ISSP 2007 (ČR) - vlastní výpočty Následující graf 6.13 zobrazuje vliv vzdělání při kontrole třídy a pohlaví. Je evidentní, že vzdelanostní rozdíly mají různě silný efekt v rámci jednotlivých tříd (pozorujme délku šipek). U mužů jsou vzdelanostní rozdíly nejvíce znát ve třídě bílých límců. Vzpomeňme na výsledky regresních analýz, které zaznamenaly vliv kulturního kapitálu (vzdělání a to, zda rodiče investovali do transmise kulturního kapitálu) na odklon mužů od kulturní pasivity směrem k zájmu o vysokou kulturu. Obdobnou tendenci vidíme i u žen drobných podnikatelek a bílých límečků. Abychom však mohli oddělit více vlivů najednou a ověřili blízkost jednotlivých kategorií a nikoliv pouze vztah vektorů jednotlivých proměnných, využijeme analýzu polí pomocí Overals techniky. Do analýzy tedy vložíme čtyři soubory proměnných. Prvním jsou kulturní indexy, druhým souborem jsou sporty, třetím souborem je nezdravý životní styl a poslední soubor tvoří pohlaví, třídy a socioekonomické frakce. Dvoudimenzionální řešení vysvětluje 94 % variance (tab 6.30) a jeho grafické znázornění nalezneme v grafu 6.14. 71 Tabulka 5 J O Statistiky dvoudimenzionábiiho modelu nelineární kanonické analýzy Summary of Analysis Dimension Sum1 2 Sum Loss Set 1 ,541 ,596 1,137 Set 2 ,607 ,646 1,252 Set 3 ,595 ,725 1,320 Set 4 ,178 ,321 ,498 Mean ,480 ,572 1,052 Eigenvalue ,520 ,428 Fit ,948 Zdroj: ISSP 2007 (CR)-vlastni výpočty Graf 6.14 Grafický výstup z nelineární kanonické analýzy Multiple Category Coordinates 1,0- 0,5' CM 0,0- c o E o -0,5- -1,0- -1,5' nevykonává 2 Příležitostně kouří Rutinní nenianuálové N evyk Občas chodí do hospody 2 » Drobní podnikatelé Jj^iy Pravidelně raketové P O reačne Pije často alkohdl Vv: • -1,5 I -1,0 Nízká kultura z/Sek j-jTéměř nepije alkohol Nvz/Nek Kvalifikovaní dělníci onáváNevykonává Pije zřídka alkohol Rekreačne Nechodí do hospody 3 ravidelně outdoor Pravidelně kondiční -0,5 0,0 Dimension 1 - r - 0.-: —r— I.O » Vysoká kultura o Nízká kultura Rekreačně-outdoorové sporty 0 Raketové sporty Kondiční sporty Q Týmové sporty 1 Kouřeni Alkohol Štamgast • Socioekonomické frakce Třída EGP Pohlaví Zdroj: ISSP 2007 (CR) - vlastní výpočty 72 Identifikovali jsme tři výrazné shluky. V pravém dolním kvartálu se nachází třída služeb participující na vysoké kultuře a rekreačně i aktivně provozující kondiční sporty. Charakteristické také je, že bílé límečky spíše nekouří, nemají však daleko k pití alkoholu. Na opačné straně grafu nalezneme nekvalifikované dělníky. Pro ně je charakteristická kulturní i sportovní pasivita, kouření i štamgastství. Poslední výrazný shluk je soustředěn kolem mužského genderu. Patří sem týmové sporty a absence nízké kultury. Tyto shluky nás utvrzují v předchozích zjištěních o relaci mezi kulturní spotřebou a sportováním v rámci zdravého životního stylu. Kondiční sporty a částečně i rekreačně-outdoorové jsou v asociaci s participací na vysoké kultuře, a tedy můžeme se domnívat, že fungují jako kulturní kapitál. V závislosti na pohlaví a vzdělání vidíme i omnivorní vzorec, který funguje sice různě u žen a mužů, ale vesměs indikuje hierarchii pasivita - všežroutství. 73 7. Diskuse a závěr V této práci jsme se zaměřili na sociální strukturovanost životních stylů v české společnosti. V první a druhé kapitole jsme si představili stěžejní přístupy ke třídní analýze, základní koncepty a taktéž jsme si představili postmoderní kritiku třídní stratifikace. Řekli jsme si, proč je v kontextu české společnosti právě toto postmoderní stanovisko problematické, a formulovali jsme výzkumný cíl, který si kladl za úkol empiricky zjistit, zda v diferencích kulturní spotřeby a zdravého životního stylu (zahrnujícího sportování) již nefigurují klasické sociální "hierarchické" nerovnosti, za které považujeme jednak třídní pozici určenou strukturou trhu práce a dále socioekonomické postavení dané vzděláním a příjmem. V kapitole páté jsme představili stěžejní výzkumy a koncepty v těchto dvou vybraných oblastech životního stylu, ve kterých autoři opakovaně v různých společnostech nacházeli jak vzorce třídní a socioekonomické podmíněnosti, tak podklady pro postmoderní tezi (působení nerovností horizontálních nebo úplná individualizace preferencí). Nyní tedy shrňme výsledky analýz a pokusme se odpovědět na obecné výzkumné otázky. V oblasti kulturní spotřeby jsme po vzoru dalších autorů (Chan, Goldthorpe 2005b; Peterson, Kern 1996; Bryson 1996; Safr 2008) testovali hypotézu homologie a omnivorní hypotézu ku hypotéze postmoderní. Našli jsme přímý i nepřímý (snaha rodičů vést respondenta v dětství ke kultuře a postavení partnera) vliv sociálních hierarchií v diferencích činností vysoké kultury. Stejně jako Katz-Gerro (2002) jsme v datech rozpoznali pozitivní vliv vzdělání na činnosti vysoké kultury. Nemůžeme však souhlasit s Chánem a Goldhorpem (2006), kteří tvrdí, že právě socioekonomické nerovnosti jsou pro vysvětlení kulturních diferencí lepší než třídní. Obdobně jako White (1955) jsme totiž u vysokokulturních činností identifikovali diferenci mezi nemanuálními a ostatními třídami. U nízké kultury jsme pak konstatovali především vliv pohlaví, který je znatelný i v kultuře vysoké. Podrobná analýza čtyř typů kulturních preferencí odhalila různé genderově podmíněné vzorce kulturní spotřeby. Především kulturní pasivita je příznačná hlavně pro muže. Vyšší vzdělání a třída pak u mužů oproti ženám častěji vede k participaci pouze na vysoké kultuře, méně pak ke kulturnímu všežroutství. V příklonu k druhé variantě mají pak nepatrně blíže ti muži, jejichž partnerky mají nižší sociální postavení. U žen sledujeme spíše omnivore princip v jeho exaktní podobě (Petrson, Kern 1996). Zeny z nižších tříd a s menším vzděláním participují na nízké kultuře, zatímco jejich protějšky se krom kultury nízké zajímají i o tu vysokou. Proto jsme zamítli hypotézu postmoderní i homologickou (přestože u třídy nejvyšší můžeme pozorovat určité 74 tendence v upřednostňování vysoké kultury před nízkou) a podrželi hypotézu omnivorní. Na první výzkumnou otázku i její podotázku jsme odpověděli kladně. V druhé dimenzi životního způsobu jsme se nejdříve zaměřili na zdravý životní styl. Pokud pohlížíme na třídy jako na agregáty lidí, aniž bychom u nich rozlišovali další sociální charakteristiky, pak můžeme říci, že opět nemanuální třídy inklinují na rozdíl od tříd ostatních ke zdravému způsobu života. Při očištění od efektů dalších proměnných však zjišťujeme, že třídní diference se do zdravého životního stylu nepromítají, což nás vedlo k zamítnutí hypotézy o zdravém životním stylu jako symbolickém znaku vyšších tříd. To je v rozporu se zjištěním Manna (2003), ale i například Wardleho a Steptoe (2012), kteří na základě svého výzkumu považují socioekonomické nerovnosti a především vzdělání v této oblasti za zásadní determinanty: „Lower SES was associated with less health consciousness (thinking about things to do to keep healthy), stronger beliefs in the influence of chance on health, less thinking about the future, and lower life expectancies. These attitudinal factors were in turn associated with unhealthy behavioural choices, independently of age, sex, and self rated health." (Wardle, Steptoe 2012 : 440). Další analýzou sportovní participace a prostoru životních stylů pomocí korespondenční analýzy jsme však objevili určité vzorce spojené se zdravým životním stylem. Ačkoliv jsme tedy hypotézu zamítli, je na místě reflektovat možnost, že výsledek mohl být zkreslen jednak zněním otázek, operacionalizací konceptu a použitou metodou24 . Pro otestování dalších dvou hypotéz jsme analyzovali čtyři druhy sportů. U nich jsme stejně jako u kulturní spotřeby nalezli silný vliv pohlaví, což odpovídá výsledkům mnoha obdobných výzkumů z různých zemí (Warde 2006; Reeves 2012; Scheerder, Vanreusel, Taks 2005). Nemůžeme však plně souhlasit s Taniguchi a Shupe, když říkají, že: „Gender is one of the most important stratifying factors for sports/fitness participation. Historically, women were perceived to be too frail or weak for various physical activities, and athletic activities were thought to be particularly harmful to their reproductive health. By comparison, sports allowed boys and men to acquire and display the skills/traits that signify and reinforce masculine power and 2 4 Objevili jsme v datech nesoulad mezi odpověďmi na fyzické aktivity a frekvencí sportovních aktivit (existují respondenti deklarující žádné fyzické aktivity a zároveň častou participaci na sportu). Je tedy otázkou, jak respondenti chápali "fyzické aktivity". Taktéž zkreslení mohla způsobit naše operacionalizace konceptu zdravého stylu. Korespondenční analýzy (strana 67) oproti kontrole faktorovou analýzou (strana 56) ukazují, že kdybychom zkoumali samostatně proměnné indikující zlozvyky a samostatně fyzické aktivity, nejspíše bychom vliv sociálních hierarchií nalezli. Taktéž by jistě bylo vhodné zařadit další ukazatele zdravého životního stylu (např. stravovací návyky), které jsme však v datech neměli k dispozici. 75 authority." (Taniguchi, Shupe 2012: 2) Obecně sice více sportují muži, avšak nalezli jsme i výjimku, právě v kondičních sportech, které jsou zároveň vlastní nej vyšší třídě. Právě na základě tohoto zjištění jsme se rozhodli nezamítnout hypotézu o sebeaktualizaci/sebekultivaci, která definuje fitness a další kultivační sporty jako charakteristické pro dominantní třídy (Stempel 2005). Naopak hypotézu prole sportu jsme stejně jako Stempel (2005) zamítli, jelikož jsme u týmových sportů rozpoznali pouze nepřímý (a to navíc pozitivní) vliv sociálního původu. Stejně jako Wilson (2002) jsme však z vertikálních charakteristik objevili silnější vliv příjmu než vzdělání. To samozřejmě vypovídá také o samotném vzdělávacím systému, který pravděpodobně v respondentech nevybudoval zájem a potřebu sportovat. To se děje, jak se ukázalo, spíše mimo vzdělávací systém, v prostředí rodiny. Jednoznačně však můžeme i na druhou hlavní výzkumnou otázku a její podotázku odpovědět kladně. I v této dimenzi životního stylu jsme našli vliv tříd a okrajově také vliv socioekonomického postavení. Na závěr jsme analyzovali tyto dvě dimenze životního způsobu dohromady a hledali jsme souvislosti. Bivariační korelační analýza odhalila souvislost mezi vysokou kulturou, zdravým životním stylem a sportem na jedné straně a souvislost mezi nízkou kulturou a sportovní pasivitou na straně druhé. Na základě kategoriální analýzy hlavních komponent jsme potvrdili výraznou odlišnost třídy služeb, která na rozdíl od ostatních tříd velmi výrazně inklinuje k aktivnímu a kulturnímu životu. Obdobný avšak výrazně slabší vzorec nacházíme u třídy rutinních nemanuálních pracovníků. S vyšším věkem a vzděláním se pak tyto třídy přibližují ke zdravému životnímu způsobu a částečně také ke kulturnímu všežroutství. Odlišný vzorec nacházíme u drobných podnikatelů se zaměstnanci i bez zaměstnanců. Analogicky nacházíme na opačném spektru třídní hierarchie třídy manuálních pracovníků, jimž je blízký nezdravý životní styl a participace na nízké kultuře. Zvláštní případ pak tvoří skupina sebezaměstnaných a drobných podnikatelů, kteří se po roce 1989 rekrutovali především z dělnické třídy (řemeslníci), a tak u nich můžeme sledovat podobnou třídní kulturu, která se od manuálních pracovníků postupně odlišuje s vyšším věkem, ekonomickým kapitálem (ovlivňuje participaci na sportu) a vzděláním. Stejně jako v nelineární kanonické analýze jsme však potvrdili velice výrazný vliv pohlaví. Na základě asociací mezi kategoriemi jednotlivých proměnných však můžeme konstatovat, že jsme našli vztah mezi polem sportu a kultury, což nám nedovoluje zamítnout hypotézu o "sportu jako kulturním kapitálu". Naopak můžeme souhlasit s poznatkem Safra a Špačka, že: „ ... pro společensky níže postavené vrstvy je příznačná jistá kulturní pasivita. Daleko méně často se s nimi setkáme na kulturních akcích či při aktivním 76 sportu. Pokud se něčemu ze seznamu nabízených volnočasových aktivit věnují, tak sledují televizi či video a setkávají se s přáteli." (Špaček, Safr 2008 : 6). Na základě výsledků se tedy domníváme, že nelze jednoznačně přistoupit na "ostré" tvrzení postmodernistů, že třídy jsou mrtvé. Na všechny tři hlavní výzkumné otázky, které jsme si stanovili, totiž můžeme odpovědět kladně. Přestože životní styly jsou v české společnosti velmi silně genderově strukturované a potvrdili j sme taktéž vliv některých dalších horizontálních nerovností (věk), našli jsme taktéž nezanedbatelné diference třídní, a to i při kontrole nerovností socioekonomických, jež se na vysvětlení diferencí podílely veskrze stejným či dokonce menším dílem. Přestože s přihlédnutím k charakteru dat nemůžeme v této oblasti formulovat ostrá tvrzení, poskytli jsme taktéž určitý podklad pro domněnku, že náš životní styl je ovlivňován sociálním statusem partnera, a že taktéž v jeho formování funguje princip transmise kulturního kapitálu v rodině původu. 77 8. Bibliografie Adorno, T. W. 1991. The culture industry: selected essays on mass culture. London: Routledge. Agresti, A., Finlay, B. 1997. Statistical methods for the social sciences. New Jersey: Prentice Hall. Bakagiannis, S., Tarrant, M . 2006. „Can music bring people together? Effects of shared musical preference on intergroup bias in adolescence." Scandinavian Journal of Psychology Al (2): 129-136. Bauman, Z. 2005. Liquid life. Cambridge: Polity. Beck, U. 2002. Individualization: institutionalized individualism and its social and political consequences. London: Sage Publications. Beck, U. 2011. Riziková společnost: na cestě k jiné moderně. Praha: Sociologické nakladatelství. Bell, D. 1999. Kulturní rozpory kapitalismu. Praha: Sociologické nakladatelství. Bernardi, F. 2009. „Globalisation, individualisation and the death of social classes." European science folindation 15. Bittman, M., Wajeman, J. 2000. „The Rush Hour: The Character of Leisure Time and Gender Equity." Social Forces 79 (1): 165-189. Bourdieu, P. 1996. Distinction: a social critique of the judgement of taste. London: Routledge. Bourdieu, P. 1998. Teorie jednání. Praha: Karolinum. Bryson, B. 1996. „Anything but heavy metal: symbolic exclusion and musical dislikes." American Sociological Review 61 (6): 884-899. Butler, T., Savage, M . 1995. Social change and the middle classes. London: U C L press. Calhoun, C , LiPuma, E., Postone, M . 1993. Bourdieu: critical perspectives. Chivagp: University of Chicago Press. Castells, M . 2000. The rise of the network society. Maiden: Blackwell. 78 Cockerham, C. W. 2005. „Health Lifestyle Theory and the Convergence of Agency and Structure." Journal of Health and Social Behavior 46 (1): 51-67. Dollman, J., Lewis, N. R. 2010. „The impact of socioeconomic position on sport participation among South Australian youth." 7 Sci Med Sport 13 (3): 318-322. Droomers, M., Schrijvers, C.T., Mackenbach, J.P. 2001. „Educational level and decreases in leisure time physical activity: predictors from the longitudinal GLOBE study." Journal of Epidemiol. Community Health. 55 (8): 562-568. Duffková, J. 2008. Sociologie životního stylu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. Duffková, J., Tuček, M. 2003. Proměny způsobu života. Praha: Sociologické nakladatelství. Filipcová, B. 1966. Člověk, práce, volný čas. Praha: Svoboda. Gans, H. J. 1974. Popular Culture and High Culture: An Analysis and Evaluation of Taste. New York: Basic Books. Ganzeboom, H. B. G., De Graaf, P. M., Treiman, D. J. 1992. „A standard international socioeconomic index of occupational status." Social science research 21 (1): 1-56. Giddens, A. 1999. Sociologie. Praha: Argo. Grusky, D. B., Weeden, K. A. 2001. „Decomposition Without Death: A Research Agenda for a New Class Analysis." Acta Sociologica, 44 (3): 203-218. Chan, T. W., Goldthorpe, J. H. 2005a. „Sociál stratification and cultural consumption: music in England." European Sociological Review 23 (1): 1-19. Chan, T. W., Goldthorpe, J. H. 2005b. „The Social Stratification of Theatre, Dance and Cinema Attendance." Cultural Trends 14 (3): 193-212. Chan, T. W., Goldthorpe, J. H. 2006. „Class and Status: The Conceptual Distinction and its Empirical Relevance." Sociology Working Papers 72 (4): 512-532. Jarvis, M . J., Wardle, J. 2006. „Sociál patterning on individual health behaviours: the case of cigarette smoking." in Mamot, M., Wilkinson, R. G. (eds.). Social Determinants of Health. Oxford: Oxford University Press. 79 Kabanoff, B. 1982. „Occupational and sex differences in leisure needs and leisure satisfaction." Journal of Occupation Behaviour. 3 (3): 233-245. Katainen, A. 2010. „Sociál class differences in the accounts of smoking - striving for distinction?" Sociology of Health and Illness 32 (7): 1087-1101. Katrňák, T. 2005. Třídní analýza a sociální mobilita. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Katrňák, T., Fučík, P. 2010. Návrat k sociálnímu původu: vývoj sociální stratifikace české společnosti v letech 1989 až 2009. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Katz-Gerro, T. 1999. „Cultural consumption and social stratification: leisure activities, musical tastes and social location." Sociological perspectives 42 (4): 627-646. Katz-Gerro, T. 2002. „Highbrow cultural consumption and class distinction in Italy, Israel, West Germany, Sweden, and the United States." Social Forces 81 (1): 207-229. Katz-Gerro, T., Shavit, Y. 1998. „The stratification of leisure and taste: Classes and Lifestyles in Isreal." European Sociological Review 142 (4): 369-386. Keller, J. 2005. Dějiny klasické sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství. Keller, J. 2012. Přínos postmoderny pro růst HDP. [online] [cit. 7.12.2012] Dostupné z WWW: Kelly, J. R. 1975. „Life Styles and Leisure Choices." The Family Coordinator 24 (2): 185- 190. Kolářová, M . 2008. „Podle čeho lidé poznají zařazení do sociální třídy?" Sociologický webzin 6. Kubátová, H. 2008. Životní svět a sociální světy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Kubátová, H. 2010. Sociologie životního způsobu. Praha: Grada. Lawson, R., Todd, S. 2002. „Consumer lifestyles: a social stratification perspective." Marketing theory 2 (3): 295-307. 80 Le Roux, B., Ruanet, H. 2010. Multiple correspondence analysis. Thousand Oaks: Sage publications. Lemert, Ch. C. 2007. Thinking the unthinkable: the riddles of classical social theories. Boulder: Paradigm Publishers. Lynch, J. W., Kaplan, G. A., Salonen, J. T. 1997. „Why do poor people behave poorly? Variation in adult health behaviours and psychosocial characteristics by stages of the socioeconomic lifecourse." Social Science and Medicine AA (6): 809-19. Machonin, P. 2005. Česká společnost a sociologické poznání (problémy společenské transformace a modernizace od poloviny šedesátých let 20. století do současnosti). Praha: ISV. Mann, K. D. et. al. 2012. „Differing life course associations with sport-, occupational- and household-based physical activity at age 49-51 years: the Newcastle Thousand Families Study." International Journal of Public Health 8. Marx, K , Engels, F. 1950. Selected works in two volumes. Moscow: Foreign languages publishing house. Matějů, P., M . Kreidl. 2000. „Obnova vnitřní konzistence sociálně-ekonomického statusu." Pp. 17-36 in P. Matějů, K. Vlachová (eds.). Nerovnost, spravedlnost, politika. Česká republika 1991 1998. Praha: Sociologické nakladatelství. McQuail, D. 1999. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál. Mills, C. 1956. White collar. New York: Galaxy book. North, A. C., Hargreaves, D. J. 2007a. „Lifestyle correlates of musical preference: 1. Relationships, living arrangements, beliefs, and crime." Psychology of music 35 (1): 58-87 North, A. C., Hargreaves, D. J. 2007b. „Lifestyle correlates of musical preference: 2. Media, leisure time and music." Psychology of music 35 (2): 179-200 North, A. C., Hargreaves, D. J. 2007c. „Lifestyle correlates of musical preference: 3. Travel, money, education, employment and health." Psychology of music 35 (3): 473-497 Pácl, P. 1988. Sociologie životního způsobu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Pakulski, J., Waters, M . 1996. The death of class. London: SAGE Publications 81 Palma, A., Assis, M . 2011. „Rich and physically active: where are we talking from?" Scandinavian Journal of Medicine & Science in Sports 21 (1): 151-152. Pampel, C. F. 2012. „Does reading keep you thin? Leisure activities, cultural tastes, and body weight in comparative perspective." Sociology of Health and Illness 34 (3): 396-411. Peterson, R. A., Simkus, A. 1992. „How musical tastes mark occupational status groups." In Lamont M . and Fournier M . (eds). Cultivating Differences: symbolic boundaries and the making of inequality. Chicago: IL University of Chicago Press. Peterson, R.A., Kern R.M. 1996. „Changing Highbrow taste: From Snob to Omnivore." American Sociological Review 61 (5): 900-907. Powers, D. A. 2000. Statistical methods for categorical data analysis. San Diego: Academic Press Rabušic, L. 2004. „Mnohonásobná lineární regrese." Studijní materiál, [online], [cit. 19. 4. 2012]. Dostupné z: Reeves, A. 2012. „Sociál Stratification, Gender and Sport Participation." Sociological Research [online]. [cit. 19. 10. 2012]. Dostupné z: Sak, P. 2009. Proměny české mládeže. Praha: Petrklíč. Seiluri, T. et. al. 2011. „Changes in occupational class differences in leisure-time physical activity: a follow-up study." International Journal of Behavioral Nutrition and Physical Activit 8 (1): 14. Scheerder, J., Vanreusel, B., Taks, M . 2005. „Stratification Patterns od Active Sport Involvement among adults: Social change and persistence." International Review for the sociology of sport 40 (2): 139-162. Slepičková, I. 2005. Sport a volný čas: vybrané kapitoly. Praha: Karolinum 82 Stalsberg, R., Pedersen, A. V. 2010. „Effects of socioeconomic status on the physical activity in adolescents: a systematic review of the evidence." Scandinavian Journal of Medicine & Science in Sports. 20 (3): 368-383. Stempel, C. 2005. „Adult participation sport as cultural capital: A test of Bourdieu's Theory of the field of sports." Internationl review for the sociology of sport. 40 (4): 411-432 Stokvis, R. 2012. „Sociál stratification and sports in Amsterdam in the 20th century." International Review for the Sociology of Sport 47 (4): 511-525. Safr, J., Patočková, V. 2010. „Trávení volného času v České republice ve srovnání s evropskými zeměmi." Centrum pro výzkum veřejného mínění, [online] [cit. 6.9.2012]. Dostupné z WWW: http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100119s_Traveni%20volneho%20casu.pdf Safr, J., Špaček, O. 2008. „Odlišnosti kulturního vkusu společenských vrstev - co nás baví ve volném čase?" Sociologický webzin 6. Safr, J. 2008. Životní styl a sociální třídy: vytváření symbolické kulturní hranice diferenciací vkusu spotřeby. Praha: Sociologický ústav A V ČR. Šamanova, G. 2010. „Volný čas." C V V M Sociologický ústav A V ČR. Šanderová, J. 2000. Sociální stratifikace: problém, vybrané teorie, výzkum. Praha: Karolinum. Šanderová, J. 1999. Opět o třídách a vrstvách kapitalistické společnosti. Praha: Fakulta Sociálních věd, UK. Taniguchi, H., L Shupe, F. 2012. „Gender and family status differences in leisure-time sports/fitness participation." International reviewfor the Sociology of Sport 7. Taylor, G , Spencer, S. 2004. Social identities: multidisciplinary approaches. London: Routledge. Thrane, Ch. 2001. „Sport spectatorship in Scandinavia: A class phenomenon?" Internationl review for the sociology of sport 36 (2): 149-163. Tomlinson, M . 2003. ^Lifestyle and social class." European sociological Review 19 (1): 97- 111. 83 Van Eijck, K., Bargeman, B. 2004. „The changing impact of social background on lifestyle: "culturalization" instead of individualization?" Poetics 32 (6): 447-469. Večerník, J. 1997. „Transformační procesy v socio-ekonomické perspektivě." In Sociologický časopis 33 (3): 259-272. Večerník, J. 2010. „Střední vrstvy v české společnosti a výzkum: Mizející, nebo zapomenuté?" Lidé města 12 (3): 475-497. Vidich, A. J. 1995. The new middle classes: life-styles, status claims and political orientations. Houndmills: Macmillan. Warde, A. 2006. „Cultural capital and the place of sport." Cultural Trends 15 (2-3): 107-122. Wardle, J., Steptoe, A. 2003. socioeconomic differences in attitudes and beliefs about healthy lifestyles." Journal of Epidemiology and Community Health 57 (6): 440-443. White, R. C. 1955. „Sociál class differences in the Uses of Leisure." American Jurnal of Sociology 61 (2): 145-150. Wilson, J. 1980. „Sociology of leisure." Annual Rewiew of Sociology 6: 21-40. Wilson, T. C. 2002. „The paradox of social class and sport involvement. The roles of cultural and economic capital." Internationl review for the sociology of sport 37 (1): 5-16. Zimmermann, E. et. al. 2008. „Predictors of changes in physical activity in a prospective cohort study of the Danish adult population." Scandinavian Journal of Public Health 36 (3): 235-241. Datový soubor: ISSP 2007 Volný čas a sport. Dostupný online z: < http://nesstar.soc.cas.cz> 84 Jmenný rejstřík Adorno, T. W. 24 Agresti, A. 45 Assis, M . 27, 31 Bakagiannis, S. 6 Bargeman, B. 8, 28, 61 Bauman, Z. 15 Beck, U. 8, 16, 17, 18, 30,31,32 Bell, D. 15, 38 Bernardi, F. 8, 16, 17 Bittman, M . 35, 36, 37 Bourdieu, P. 7, 10, 12, 13, 14, 18, 19, 24, 25, 26, 27, 28, 30, 34, 38 Bryson, B. 8, 26, 74 Butler, T. 16, 21 Castells, M . 8, 18, 30,31,32 Chan, T. W. 8, 26, 33, 74 Cockerham, C. W. 18, 26, 27, 31 DeGraaf, P. M . 18 Dollman, J. 27 Droomers, M . 29 Duffková, J. 7, 23 Engels, F. 11 Filipcová, B. 23, 24 Finlay, B. 45 Fučík, P. 65 Gans, H. J. 18, 25,38 Ganzeboom, H. B. G. 18 Giddens, A. 12 Goldthorpe, J. H. 8, 26, 33, 74 Grusky, D. B. 18 Hargreaves, D. J. 6, 8, 38 Jarvis, M . J. 26, 31 Kabanoff, B. 35 Kaplan, G. A. 26 Katainen, A. 27, 31 Katrňák, T. 7, 9, 12, 14, 16, 17, 21, 22, 33, 65 Katz-Gerro, T. 8, 18, 19, 24, 26, 64, 74 Keller, J. 7, 10, 11, 12, 16 Kelly, J. R. 24, 35, 36 Kern R. M . 25, 30, 74 Kolářová, M . 13 Kreidl, M . 20 Kubátová, H. 6, 7, 9, 12, 23 Lawson, R. 18, 64 Le Roux, B. 65 Lemert, Ch. C. 11 Lewis, N . R. 27 Lynch, J. W. 26 Machonin, P. 7, 20 Mackenbach, J.P. 29 Mann, K. D. 26, 27, 75 Marx, K. 10, 11, 12, 13, 19 Matějů, P. 20 McQuail, D. 25 Mills, C. 15 North, A. C. 6, 8, 38 Pácl, P. 7, 24 Pakulski, J. 8, 17, 30,31,32 Palma, A. 27,31 Pampel, C. F. 25, 27,31 Patočková, V. 23, 64 Pedersen, A. V. 27 Peterson, R. A. 25, 26, 30, 74 Powers, D. A. 62 Reeves, A 29,31,64, 75 Ruanet, H. 65 Šafr, J. 8, 13, 14, 19, 23, 24, 38, 64, 74, 76, 77 Šamanova, G. 8, 23 Salonen, J. T. 26 Šanderová, J. 9, 10 Savage, M . 16, 21 Scheerder, J. 8, 29, 34, 36, 61, 64, 75 Schrijvers, C.T. 29 Seiluri, T. 29 Shavit, Y. 8, 19, 64 Shupe, F. 35, 36, 37, 75, 76 Simkus, A. 26, 30 Slepičková, I. 6 Špaček O. 8, 77 Spencer, S. 18 Stalsberg, R. 27 Stempel, C. 8, 27, 28, 29, 31, 32, 34, 66, 67, 76 Steptoe, A. 19, 75 Stokvis, R. 29 Taks, M . 8, 29, 34, 36, 61, 64, 75 Taniguchi, H. 35, 36, 37, 75, 76 Tarrant, M . 6 Taylor, G. 18 Thrane, Ch. 26, 31, 32 Todd, S. 18, 64 Tomlinson, M . 18, 19, 64, 65 Treiman, D. J. 18 Tuček, M . 23, 24 Van Eijck, K. 8, 28 Vanreusel, B. 8, 29, 34, 36, 61, 64, 75 Večerník J. 20 Vidich, A. J. 11 Wajeman, J. 35, 36, 37 Warde, A. 8, 19, 27, 75 Wardle, J. 26,31,75 Waters, M . 8, 17, 30, 31, 32 Weeden, K. A. 18 White, R. C. 14, 35, 36, 74 Wilson, J. 8 Wilson, T. C. 14, 25, 28, 31, 67, 76 Zimmermann, E. 29 85 Seznam tabulek, grafů a obrázků Tabulka 6.1 Frekvenční tabulka pro třídy EGP 33 Tabulka 6.2 Frekvenční tabulka pro vzdělání 33 Tabulka 6.3 Frekvenční tabulka pro průměrný osobní čistý příjem 34 Tabulka 6.4 Socioekonomické frakce vzniklé křížením kategorií vzdělání a příjmu 34 Tabulka 6.5 Zastoupení mužů a žen v souboru 35 Tabulka 6.6 Frekvenční tabulka pro proměnnou indikující partnerství 35 Tabulka 6.7 Frekvenční tabulka pro typ místa bydliště 35 Tabulka 6.8 Frekvenční tabulka pro proměnnou dítě v rodině 36 Tabulka 6.9 Deskriptívni statistiky intervalových proměnných 36 Tabulka 6.10 Znaménkové schéma aplikované na adjustované reziduály pro pohlaví a vzdělání 37 Tabulka 6.11 Znaménkové schéma aplikované na adjustované reziduály pro příjem, typ bydliště a dítě v rodině 38 Tabulka 6.12 Tabulka faktorových zátěží pro kulturní činnosti; faktorová analýza (metoda hlavních komponent, nerotované řešení, skryty hodnoty menší než 0,3) 40 Tabulka 6.13 Intervalové rozpětí indexů vysoké a nízké kultury 41 Tabulka 6.14 Statistiky jednotlivých regresních modelů pro indexy kulturní spotřeby; multivariační lineární regresní analýza 44 Tabulka 6.15 Tabulka regresních koeficientů pro index vysoké a nízké kultury; multivariační lineární regresní analýza 45 Tabulka 6.16 Míry kvality (či vhodnosti) zvoleného modelu. Pearsonův test dobré shody a pseudo R míry - druhý průchod s redukovaným počtem nezávisle proměnných; multinomická logistická regresní analýza (vysvětlovaná proměnná typ kulturní spotřeby) 50 Tabulka 6.17 Multinomická regresní analýza kulturního typu 51 Tabulka 6.18 Poslední model lineární regresní analýzy pro index vysoké a nízké kultury 53 Tabulka 6.19 Lineární regresní analýza zkoumající vliv sociálního postavení respondenta a partnera na participaci na nízké kultuře zvlášť pro muže a ženy (R2 = 0,148) 54 Tabulka 6.20 Znaménkové schéma adjustovaných reziduálů vyjadřující vztah mezi vedením ke kultuře a typem kulturní participace, odděleně pro muže a ženy 55 Tabulka 6.21 Tabulka vysvětlené variance komponentami nezdravého životního stylu; faktorová analýza (metoda hlavních komponent) 56 Tabulka 6.22 Faktorové zátěže vstupních položek v jedno-faktorovém řešení; faktorová analýza (metoda hlavních komponent) 57 Tabulka 6.23 Statistiky jednotlivých regresních modelů pro index nezdravého životního stylu; multivariační lineární regresní analýza 58 Tabulka 6.24 Tabulka regresních koeficientů pro index nezdravého životního stylu 59 Tabulka 6.25 Zařazení jednotlivých sportů do kategorií 61 Tabulka 6.26 Absolutní a relativní vyjádření participace respondentů na jednotlivých druzích sportu 61 Tabulka 6.27 Výsledky čtyř ordinálních regresních analýz pro každý druh sportu - výsledek druhého průchodu s redukovaným počtem proměnných; multivariační ordinální logistická analýza, algoritmus PLUM 62 Tabulka 6.28 Tabulka bivariačních korelací mezi j ednotlivými vytvořenými indexy 64 Tabulka 6.29 Statistiky dvoudimenzionálního modelu korespondenční analýzy; Kategoriální analýza hlavních komponent 66 Tabulka 6.30 Statistiky dvoudimenzionálního modelu nelineární kanonické analýzy 72 86 Graf 6.1 Vývoj hodnoty eigenvalue při různém poctu komponent; faktorová analýza (scree plot) - 40 Graf 6.2 Průměry indexu vysoké kultury pro j ednotlivé tŕídy EGP oddelene pro muže a ženy 42' Graf 6.3 Průměry indexu nízké kultury pro j ednotlivé tŕídy EGP oddelene pro muže a ženy 42 Graf 6.4 Procentuální zastoupení typů kulturní spotřeby v rámci tříd EGP 47 Graf 6.5 Procentuální zastoupení typů kulturní spotreby v rámci tříd EGP - muži 48 Graf 6.6 Procentuální zastoupení typů kulturní spotreby v rámci tříd EGP - ženy 48 Graf 6.7 Procentuální zastoupení typů kulturní spotřeby v rámci socioekonomických frakcí 49 Graf 6.8 Boxplot indexu zdravého životního stylu pro j ednotlivé třídy a pohlaví 57 Graf 6.9 Prostor životních stylů: korespondenční analýza - metoda PRINCALS 67 Graf 6.10 Umístění tříd= socioekonomických frakcí a pohlaví v prostoru životních stylů: korespondenční analýza - metoda PRINCALS 68 Graf 6.11 Umístění tříd v prostoru životních stylů oddělené pro muže a ženy; korespondenční analýza - metoda PRINCALS 69 Graf 6.12 Pohyb tříd v prostoru životních stylů s rostoucím věkem oddelene pro muže a ženy; korespondenční analýza - metoda PRINCALS 70 Graf 6.13 Pohyb tříd v prostoru životních stylů se zvyšujícím se vzděláním odděleně pro muže a ženy; korespondenční analýza - metoda PRINCALS 71 Graf 6.14 Grafický výstup z nehneámí kanonické analýzy 72 87 Anotace Práce se zabývá otázkou, zda jsou diference v oblasti kulturní spotřeby a sportovní participace (zdravého životního stylu) v české společnosti strukturovány sociálními hierarchiemi (třídy, SES), nebojsou postmoderně individualizovány (horizontální nerovnosti). Na datech "ISSP 2007 Volný čas a sport" formou sekundární analýzy pak autor prokazuje v obou oblastech vliv třídních a socioekonomických nerovností, jež vytvářejí různé vzorce diferencí životních stylů u mužů a žen. Klíčová slova: životní styl, sportovní participace, kulturní spotřeba, třídní analýza, korespondenční analýza, kulturní homologie, kulturní všežroutství, prole sporty, sebeaktualizace Počet znaků: 161 322 88 Abstract Thesis deals with the question whether the differences in cultural consumption and sports participation (healthy lifestyle) are structured by social hierarchies (class, SES), or whether are individualized (horizontal inequalities). By analyzing the Czech dataset "ISSP 2007 Leisure and Sport" author demonstrates in both areas the influence of class and socioeconomic inequalities, which create different patterns of lifestyles between men and women. Keywords: lifestyle, sports participation, cultural consumption, class analysis, correspondence analysis, cultural homology, cultural omnivore, prole sports, self-actualization 89