Diplomová práce je zaměřena na historii a vývoj jaderného
programu Izraele od roku 1948 až po současnost. Práce je
založena na teoretickém rámci S. D. Sagana, jenž definoval tři
modely, které vysvětlují, proč se státy snaží získat jaderné
zbraně. Tento rámce je doplněn o teorii S. M. Meyera, která
poskytuje potřebné konkrétní indikátory neboli motivy. Práce
propojuje tyto dvě teorie z toho důvodu, aby bylo možné lépe
identifikovat, které konkrétní jevy vedly Izrael k vývoji
jaderných zbraní, a zda, popřípadě jak, se tyto motivy měnily v
čase.