práci vede PhDr. Jaroslava Holická - externí vedoucí (bez učo)

Je to druh určitého týrání od blízké osoby. Vzbuzuje strach jedné osoby z té druhé. Většinou domácí násilí vzniká velmi nenápadně.

Má několik etap svého průběhu. Střídá se období tvrdého ubližování, omluv a slibů a relativního klidu. Tento cyklus se neustále opakuje. Domácí násilí může být pácháno několika způsoby. Známe například násilí fyzické, psychické či sexuální. Všechny druhy jsou velmi nebezpečné a trestuhodné. Z kraje se mluví hlavně o násilím fyzickém. Později však odborníci došli k závěru, že psychické týrání je pro některé mnohem nepříjemnější, jak to fyzické. Je to hlavně proto, že modřiny se zahojí, ale sražené sebevědomí se hůř vrací do normálu. Fyzické násilí obnáší útoky, které jsou velmi bolestivé. Mohou oběť často ohrožovat i na životě. Vyznačuje se bitím, pálením např. cigaretou, kopáním, řezáním, svazováním oběti, taháním za vlasy a jiným. Psychické týrání představuje hrubé nadávky, ponižování, zastrašování a tak. Tyto dva druhy domácího násilí spolu velmi často úzce souvisí. Dalším druhem domácího násilí je násilí sexuální. To se vyznačuje znásilňováním, sexuálním obtěžováním, nucení oběti do sexu za použití fyzického násilí. Také může docházet k násilí týkajícího se peněz. Vyznačuje se tím, že oběť nemá žádný přístup ke svým penězům, neposkytování peněz na domácnost a časté je i zakazování docházky do práce. Často se síla agresivity stupňuje. Agresoři páchají domácí násilí pěkně za zavřenými dveřmi, tedy doma. Právě z tohoto důvodu může týrání druhé osoby trvat i velmi dlouhou dobu. Aktéry domácího násilí mohou být muži, ženy i rodiče páchající zločiny na svých dětech nebo se také páchají zločiny na seniorech. V posledních letech se čím dál častěji objevuje také týrání rodičů svými vlastními dětmi. Ve většině případu jsou však agresory muži. Oběti toto násilí často tají a zcela ho popírají. Zkušenost s domácím násilím má až 40% žen. Toto číslo je velmi děsivé, jelikož je to skoro polovina českých žen. U mužů je to "pouze" 5%. Oběti většinou ztrácí sebevědomí, bojí se, často jsou také ohrožováni na životě. Jedním z klíčových znaků domácího násilí je dlouhodobost a opakování. Nikdy nemůžeme jednu facku považovat za domácí násilí, avšak to může být jeho začátek. Dalším znakem je například eskalace, což je vlastně určité stupňování, od nadávek a urážek až po snižování lidské důstojnosti. Klíčovým znakem je také to, že je vždy jasné, kdo je právě ten agresor a kdo obětí. Poslední a nejdůležitější znak domácího násilí je to, že se odehrává za zavřenými dveřmi, pěkně v soukromí. Bez všech těchto čtyř znaků by to domácí násilí nebylo. Domácí násilí také často doprovází závislost, zdravotní potíže či omezení, nezvládnutí výchovy dětí, finanční závislost na partnerovi, vyšší věk a spousta jiného. Spousta obětí není vůbec svého agresora schopna opustit. Je to z mnoha důvodů, například, že je vydírán sebevraždou agresora, kvůli dětem, že vše bude ještě horší nebo kvůli věčným slibům, že už to násilník nikdy neudělá. Shrnutí dosavadního stavu řešení či poznání: Domácí násilí bylo v České republice dlouhou dobu bráno tak, že je to prostě soukromá záležitost. Postupem času, ale společnost přišla na to, že by se na domácí násilí mělo pohlížet úplně jinak. V českém právu nebylo do roku 2007 vůbec definováno. Přijetím zákona o domácím násilím jsme se zavázali k tomu domácí násilí řešit a také ochránit ohrožené osoby.