Diplomová práce se zaměřuje na význam supervize v sociálních
službách, zejména v azylových domech, kde podporuje pracovníky
čelící emoční zátěži a riziku syndromu vyhoření. Cílem je
zjistit, jak supervize pomáhá vyrovnat očekávání s realitou
praxe. Teoretická část popisuje strukturu sociálních služeb,
roli sociálního pracovníka a význam supervize. Praktická část
využívá rozhovory s pracovníky azylových domů a odhaluje jejich
zkušenosti se supervizí. Výzkum potvrzuje, že supervize zvyšuje
psychickou odolnost, podporuje osobní růst a stabilitu.
Doporučuje se její pravidelné poskytování pro prevenci
vyhoření.