Chronická lymfatická leukémie (CLL) je nejrozšířenějším typem leukémie dospělých v Evropě a v Severní Americe. Významným znakem CLL buněk je jejich silná závislost na mikroprostředí sekundárních lymfatických orgánů a kostní dřeně. Pro zkoumání interakcí CLL buněk v mikroprostředí se využívají laboratorní modely, které jsou zpravidla založeny na kokultivaci leukemických buněk s některým typem podpůrných buněk nebo kultivaci v přítomnosti bioaktivních molekul vyskytujících se v mikroprostředí (cytokiny, adhezivní proteiny apod.). Taková kultivace prostřednictvím aktivace různých signálních drah (BCR signalizace, dráha NF-kapaB, STAT signalizace apod.) výrazně ovlivňuje přežívání CLL buněk, jejich genovou expresi, a i relativní senzitivitu či rezistenci na testovanou terapii. Cílem práce je charakterizovat a porovnat existující in vitro a in vivo modely, které se využívají k napodobení působení přirozeného lidského mikroprostředí CLL.