Telomeráza je enzym aktivní v zárodečných buňkách, který je přirozeně regulován během vývoje organizmu a v případě lidských buněk je umlčen v somatických tkáních. Přirozené zkracování telomer u lidských buněk při každém buněčném dělení bývá označováno za jakési mitotické hodiny určující počet dělení a přežití buněk, např. v buněčné kultuře po dosažení tzv. Hayflickova limitu. Dnes víme, že tento limit může být výjimečně překonán zapnutím aktivity telomerázy nebo aktivací dalších buněčných mechanismů. Pokud zůstává telomeráza přirozeně umlčena, buňky se přestávají dělit a jejich další osud je spojen s buněčným stárnutím a apoptózou. Zda jde o jevy obecné nebo specifické pro daný organismus není dosud známo. Vztah mezi telomerázou, její regulací a expresí během života a vývoje jedince je proto předmětem zájmu nejen u člověka, ale i u dalších modelových organismů. Významným rozdílem mezi člověkem a rostlinami je totipotence rostlinných buněk, tj. schopnost regenerace rostlin z jedné buňky, při které se telomeráza opět aktivuje. Reverzibilní vnitrobuněčná komunikace mezi biologickými drahami upravujícími procesy diferenciace a potažmo přirozeného stárnutí může být proto spojená se signalizací umlčení telomerázy s nástupem senescence a apoptózy. Bakalářská práce bude zaměřena na otázky úlohy telomerázy v odpověď rostlin na mutaci kandidátních genů s předpokládanou účastí v těchto drahách prostřednictvím charakterizace telomerového fenotypu mutantů Arabidopsis thaliana. Práce bude vypracována na BFÚ AVČR ve spolupráci s laboratořemi MU.