Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra sociálni pedagogiky AGRESIVITA U DETI S NAŘÍZENOU ÚSTAVNÍ VÝCHOVOU Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Vypracovala: PhDr. Mgr. Tomáš Čech, Ph.D. Šimona Lásková Brno 2010 Bibliografický záznam LÁSKOVÁ, Simona, Agresivní poruchy chování u dětí s nařízenou ústavní výchovou: magisterská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociálni pedagogiky, 2010. 84 stran. Vedoucí diplomové práce PhDr. Mgr. Tomáš Čech, Ph.D. Anotace Moje diplomová práce se věnuje problematice porúch chování, zejména agresivním poruchám chování. V teoretické části charakterizuji poruchy chování a zabývám se nejčastějšími výchovnými problémy dětí. Podrobněji jsem se zaměřila na agresivitu a faktory ovlivňující agresivní chování dětí. Zmínila jsem také šikanu, dnes na mnohých školách rozšířený problém. Zaměřila jsem se na specifiku zařízení pro děti s poruchami chování, výkon ústavní a ochranné výchovy a v neposlední řadě i na práci kurátorů s nezletilými dětmi. V empirické části jsem charakterizovala konkrétní zařízení pro výkon ústavní výchovy, ve kterém probíhal výzkum. Snahou v kvantitativním výzkumu bylo poukázat na výskyt jednotlivých poruch chování, díky kterým se dítě dostává do výchovného zařízení, poukázat na délku pobytu v zařízení a následné propouštění dětí a to za období 5 let, kdy jsem v zařízení zaměstnaná. V závěru jsem vyhodnotila výsledky svého výzkumu, pokusila jsem se odpovědět na položené výzkumné otázky a zdůraznila nejdůležitější fenomén vzniku poruch chování - rodinu a rodinné prostředí. 1 Annotation My thesis deals with the defects of behaviour, especially aggresive defects of behaviour. The theoretical part presents types of behaviour defects and the most common educational defects. I put the focus on the aggresion and factors influencing aggresive children behaviour. I mentioned chicane actual widespread school trouble. I described the specifications of the penitentieries where the children with behavioral defects are placed, realisation of institutional and protective treatment (Czech legal terms) and curators'job with children under fifteen. In the empiric part I present the penitentiary where the research was run. The aim of research is to find out and describe behavioral defects that make children be placed in penitentiary calculating the lenght of children stay in penitentiary and children's releasing in the term of five years while I work for the penitentiary. In the end I analysed the results of the research. I tried to answer the questions the where put in the base of research and focused and described the most common phenomenon of the start of behavioral defects - the family. Klíčová slova Výchova, poruchy chování, agresivita, agrese, ústavní výchova Keywords Education, behavioral, aggressiveness, aggression, institutional education 2 Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím s tím, aby moje diplomová práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně 3.12. 2010 Simona Lásková 3 Děkuji PhDr. Mgr. Tomáši Čechovi, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce a pomoc při řešení problémů. 4 OBSAH Úvod 8 Teoretická část 1. Vymezení základních pojmů 11 1.1 Poruchy chování klasifikace z medicínského hlediska F91 12 1.2 Poruchy chování - sociální klasifikace 14 1.3 Poruchy chování - školská klasifikace 15 2. Nejčastější výchovné problémy dětí školního věku 16 2.1 Záškoláctví 16 2.2 Nerespektování autority 17 2.3 Útěky z domova, toulky 18 2.4 Krádeže 19 2.5 Užívání návykových látek 20 3. Agresivita a agrese 22 3.1 Agresivita 22 3.2 Agrese - směry agrese 24 3.2.1 Agrese vybitá na neživém předmětu 24 3.2.2 Agrese vybitá na zvířeti 24 3.2.3 Autoagrese 24 3.3 Agrese - dělení 25 3.3.1 Verbální agrese 25 3.3.2 Fyzická agrese 26 3.3.3 Emocionální agrese 26 3.3.4 Frustrační agrese 27 3.3.5 Instrumentální agrese 27 3.4 Moyerova klasifikace agresí 28 3.4.1 Predátorská 28 3.4.2 Agrese mezi samci / samicemi / 29 3.4.3 Dráždivá 29 3.4.4 Agrese vyvolaná strachem 30 3.4.5 Rodičovská agrese 30 3.4.6 Sexuální agrese 32 3.4.7 Agrese jako obrana teritoria 33 5 4. Faktory ovlivňující agresivní chování dětí 33 4.1 Dědičnost 34 4.2 Rodina a rodinné prostředí 34 4.3 Škola 35 4.4 Vrstevníci, parta 35 4.5 Média 36 5. Šikana 3 6 5.1 Definice 37 5.2 Charakteristické rysy 38 5.3 Stupně šikany 39 5.4 Kyberšikana 41 6. Výchovná zařízení pro děti s poruchami chování 42 6.1 DDÚ 43 6.2 DDŠ 44 6.3 VÚM 45 7. Ústavní výchova 46 8. OSPOD a práce kurátorů 46 Empirická část 9. DDŠ a ZŠ Kostelec nad Orlicí 49 9.1 Historie zařízení 49 9.2 Systém řízení DDŠ a ZŠ 51 9.3 Škola 51 9.4 Internát 53 9.5 Organizace výchovně vzdělávacích činností v zařízení 56 9.6 Hodnotící systém 56 9.7 Kasuistika 60 10. Výzkum 65 10.1 Kvantitativní výzkum 65 10.2 Cíl výzkumu 65 10.3 Průběh výzkumu 66 10.4 Respondenti výzkumu 66 10.5 Závěr výzkumu 66 6 10.6 Vyhodnocení výzkumu Závěr Resumé Seznam použité literatury Přílohy Úvod V každé společnosti - a lidskou společnost nevyjímaje - se vyskytují jedinci a mnohdy celé skupiny, kteří mají problémy s dodržováním pro společnost zásadních norem. V tuto chvíli mám na mysli samozřejmě společnost lidskou a dodržování norem chování, jednání, vystupování jedinců a skupin v kontaktech s majoritou společnosti - v tomto případě s ostatními lidmi bez těchto problémů. Mnohdy tyto jedince širší společnost chápe jako závadové skupiny, party, gangy dětí a mladistvích. Ale to je již finále. Zpočátku je problém někde jinde - v rodině, škole, nedostatečné nebo neúčinné prevenci. Zde velmi záleží na směru a šíři pohledu. Ve svém důsledku ale bude vyčnívat nad povrch důvodů nějaké selhání, selhání něčeho nebo někoho z nejbližšího okolí tohoto problémového jedince. Nastíníme-li teoretický postup jednání s tímto dítětem nebo mladistvým, zjistíme, že postupy jsou i při rozdílu věku přibližně stejné - prevence, diagnostika, represe, integrace jedince do společnosti. A to se vší rozmanitostí, kterou dnešní moderní doba zná a umožňuje. Krajní možností, kdy v podstatě všechny snahy selhávají nebo když nenesou očekávaný výsledek, jsou pobytová zařízení. Jedním z typů pobytového zařízení je Dětský domov se školou a základní škola. Zařízení určené dětem s diagnostikovanými poruchami chování. Jsem již 7 let zaměstnaná v takovémto zařízení, do kterého jsou diagnostickým ústavem umisťovány děti právě s poruchami chování. Nejzávažnějším a nejčetnějším projevem poruch chování v současné době je agresivita. V posledních letech se objevují prosté, ale i velice rafinované projevy agresivity dětí a to agrese gestikulační, verbální, ekonomická až po agresi fyzickou, velice rychle přecházející v šikanu. Ve své diplomové práci se zabývám jednotlivými druhy agrese, a to proti vrstevníkům, slabším jedincům, proti dospělým a starým lidem a v poslední době i proti pedagogům. Zmínila jsem se o agresi proti okolí i proti vlastní osobě - sebepoškozování, návykové látky. Vlivem takovéhoto nezvládnutého chování se jedinec dostává do zařízení institucionální péče a náhradní rodinné výchovy. A to vždy na základě soudu 8 - předběžné opatření nebo nařízení ústavní, ve složitějších a těžších případech, ochranné výchovy. Zmiňuji se také o velmi časté nedostatečné funkci rodiny, o práci kurátorů v době, kdy je již dítě umístěno v zařízení a jejich práce je povětšinou formální. Jak jsem již uvedla, pracuji v zařízení pro děti s poruchami chování v době plnění povinné školní docházky. Proto ve své praktické části diplomové práce uvádím základní pravidla konkrétního DDŠ a ZŠ v Kostelci nad Orlicí vnitřní řád, hodnotící systém, samotný chod zařízení - to je škola a průběh vzdělávání dětí, internát a průběh mimoškolní činnosti, volnočasových aktivit a zmíním i praktické činnosti zaměřené na snižování tolik nežádoucí agresivity u dětí. Uvádím i kasuistiky umístěných dětí a to pouze těch, se kterými jsem mohla být v kontaktu po dobu mého zaměstnání v uvedeném konkrétním zařízení. Nevím, jestli je nutné zdůrazňovat nezbytnou nutnou kvalifikovanost pedagogů v takovémto zařízení. Dnes již musí být samozřejmostí. Speciálně pedagogická praxe v těchto zařízeních je neobyčejně pestrá, dramatická, náročná , mnohdy vyčerpávající, výchovné situace jsou neopakovatelné, stanovit přesné postupy vedoucí ke zklidnění či odstranění příčin je prakticky nemožné, stejně tak je nemožná případná konzultace zvolených postupů s nadřízeným nebo jen zkušenějším kolegou. Proto asi ani dnes neexistuje universální model resocializačního procesu a každé zařízení se propracovává a postupně ověřuje svůj specifický model, který prepracováva, posuzuje, upravuje tak, aby co nejvíce odpovídal cílům snažení konkrétního zařízení. Jistou metodickou pomocí a žádoucím nasměrováním by mohly být právě v těchto dnech diskutované standardy práce v zařízeních pro děti s poruchami chování. Asi by bylo dobré tuto snahu a práci dotáhnout do zdárného konce. Cílem mé diplomové práce je pokus o průřez příčin agresivních projevů dětí, hledání východisek - minimálně metod vedoucích k utlumení agrese, či jejich přesměrování. Dokázat snad i to, že příčinami poruch chování je disfunkční rodina , psychická deprivace, že se poruchy chování nevyskytují samostatně, ale jedna bývá dominantní, že projevy agresivity jsou intenzivněji vnímané u chlapců než u děvčat. 9 V práci uvádím i kasuistiky několika konkrétních dětí z našeho DDŠ. Metodou kvantitativního a kvalitativního vyhodnocení jsem se snažila podpořit vyslovené hypotézy, vycházející ze zkušenosti z praxe. Ke statistickému zpracování jsem použila dělení podle nejfrekventovanějších poruch chování - od záškoláctví přes útěky a toulky, krádeže, vloupání, loupežné přepadení agrese a to jak jednotlivců, tak ve skupinách. Závěrem práce jsem se zaměřila na pokus o zhodnocení pobytu dítěte v našem zařízení z pohledu pracovníka zařízení, kurátora, výsledcích dítěte s přihlédnutím k prognózám jeho integrace do společnosti po dočasném vyloučení a vyčlenění. Tedy v přeneseném slova smyslu jakýsi stupeň efektivnosti práce konkrétního zařízení. 10 Teoretická část 1. Vymezení základních pojmů Poruchy chování - je stěžejní problém etopedů, etopedických zařízení, následně soudů a zařízení pro výkon ústavní výchovy. Diskutuje se o co nejvýstižnější definici. Ta si myslím neexistuje a proto uvádím názory těch odborníků, se kterými se v podstatě ztotožňuji. V současné době stále přibývá dětí s různými poruchami chování, dětí „ zlobivých „. „Poruchy chování jsou charakterizovány opakujícím se a trvalým obrazem disociálního, agresivního a vzdorovitého chování. Ojedinělé disociální nebo kriminální činy nejsou samy o sobě důvodem pro tuto diagnózu, která vyžaduje, aby charakter takového chování byl trvalý. Porucha chování se často sdružuje s nepříznivým psychosociálním prostředím, včetně neuspokojivých vztahů v rodině a selhávání ve škole. Je častěji podchycena u chlapců. Odlišení od emoční poruchy je jasné, odlišení od hyperaktivity je méně jasné a porucha chování se s ní často překrývá". 1 „Poruchy chování vykazují často určitý vývojový trend s počátkem v předškolním věku a v nepříznivém případě končící disociální poruchou osobnosti v dospělosti. Jednotlivé poruchy chování mají však různou prognózu. Agresivita patří k základním příznakům poruch chování, sama je psychologickým fenoménem a lze u ní rozlišovat různé typy. Etiologie poruch chování je komplexní, podílejí se na ní vlivy sociokulturní, psychologické i biologické".2 1 Train A., Nejčastější poruchy chování, str. 187 2 Psychiatrie pro praxi 2/2007, MUDr.Theiner,P. PhD., Poruchy chování u dětí a dospívajících str. 85 11 1.1 Poruchy chování - klasifikace z medicínského hlediska • Porucha chování ve vztahu k rodině F91.0 Tato porucha se řadí mezi poruchy chování s lepší prognózou. Porucha se vyznačuje disocionálním nebo agresivním chováním omezeným především na domácí prostředí, k jednomu nebo více členům rodiny. Často se tato porucha objevuje ve vztahu dítěte k jednomu rodiči, k nevlastnímu otci nebo matce. Mimo rodinu bývá chování dětí v normě - „sociální vztahy jsou neporušené, škola většinou s těmito dětmi nemívá bezprostřední problémy".3 • Nesocializovaná porucha chování F91.1 Tato porucha „ je charakteristická především samotářským a agresivním chováním. Častou charakteristikou jsou narušené vztahy k vrstevníkům, izolace, neoblíbenost. Dítě se zdá, jakoby nemělo vztah k lidem ani ničemu jinému"4 Projevy takovéhoto chování jsou i ve vztahu k dospělým a jsou patrné nejen ve škole, ale i v jiných prostředích. „Charakteristické chování zahrnuje tyranizovaní slabších, nadměrně mnoho rvaček a u starších dětí vydírání nebo násilnosti, přílišnou neposlušnost, hrubost, nespolupráci a odmítání autority, těžké výbuchy zlosti a nekontrolovaný vztek, ničení majetku, zakládání ohňů a krutost k druhým dětem a ke zvířatům".5 • Socializovaná porucha chování F91.2 Řadí se mezi poruchu s lepší prognózou, pro školu již představuje značnou zátěž. „ Je většinou spojená se zapojením do skupiny vrstevníků, většinou 3 Janský, P., Problémové dítě a náhradní výchovná péče ve školských zařízeních, str. 61 4 Ptáček, R., Poruchy chování v dětském věku, str. 11 5 http://www.psycholousek.cz/downloads/miska/Poruchy chovaní,%20s.%209.pdf 12 s určitými rituály, strukturou a organizací. Projevuje se především sociálně nežádoucím chováním mimo domov. Velice charakteristickým je zde špatný vztah ke škole. Přítomny jsou především krádeže v partě a záškoláctví. Agresivní a destruktivní chování se většinou neprojevuje."6 „ Dítě je schopné zapojení do vrstevnické skupiny , i k rodině nemusí být vztahy narušené, ale pravidlem bývá špatný vztah k autoritě a specificky negativní vztah ke škole, projevovaný porušováním pravidel, přestupky, krádežemi a záškoláctvím".7 • Porucha opozičního vzdoru F91.3 Tato porucha chování se řadí k poruchám se špatnou prognózou. „Je charakteristická výskytem u dětí zhruba mezi 6 až 10 lety. Je přítomno výrazné vzdorovité, neposlušné a provokativní chování a zároveň se nevyskytují vážnější antisociální a agresivní činy. Není vyloučeno, že jde o typ poruchy chování, který se od ostatních liší v kvantitě, ale nikoli v kvalitě. Základním rysem je - negativistické, nepřátelské, vzdorovité, provokativní a rušivé chování, které je jasně mimo rámec normálního chování pro dítě stejného věku a stejného sociokulturního zázemí a které nezahrnuje vážnější narušování práv druhých. Je přítomna vzpurnost vůči dospělým, nedodržování pravidel, psychické trápení druhých. Dále je přítomna podrážděnost - tyto děti se snadno rozzlobí, protože mají nízkou frustrační toleranci. Ze svých chyb často obviňují ostatní. Jejich vzdor má výraznou provokativní komponentu, což vede k častým konfrontacím. Společně s popsanými projevy je porucha charakteristická nepřítomností porušování práv jiných, porušování zákonů, surovosti, týrání a závažné destrukce majetku. Pokud se tyto druhy chování v pozdějším věku projeví, jedná se již o vývoj směrem k jiným poruchám chování (socializované, nesocializované). 6 Hort, V., Dětská a adolescenční psychiatrie 7 Janský,P., Problémové dítě a náhradní výchovná péče ve školských zařízeních, str. 61 13 Nejvýrazněji se porucha obvykle projevuje ve vztahu k blízkým dospělým lidem a známým vrstevníkům".8 1.2 Poruchy chování - sociální klasifikace Poruchy chování související s mírou sociální narušenosti jedince ve společnosti a jeho respektování morálních hodnot. • Disociální chování Jedná se o nespolečenské chování, výkyvy chování - projevuje se mírnými odchylkami od normy. Netrvá stále, bývá většinou přechodného rázu. Stav se dá zlepšit důslednou výchovou a běžnými pedagogickými postupy. Nejčastěji se jedná o zlozvyky, neposlušnost, neukázněnost, vzdorovitost, negativismus a lhavost. • Asociální chování Toto chování se již odlišuje od společenské normy a je v rozporu s morálkou. Asociální chování je většinou déletrvajícího charakteru a jeho náprava a možné odstranění vyžaduje speciálně pedagogický přístup nebo možnost ambulantní péče. Díky těmto poruchám se dítě dostává do výchovných zařízení. Řadí se sem útěky, toulky, záškoláctví, sebepoškozování, ale i alkoholismus, tabakismus a gamblerství. • Antisociální chování Toto chování jedinců nejen že je v rozporu s morálkou, ale hlavně také dochází k porušování zákonných norem společnosti, ve které jedinec žije. Motivací jedinců je vědomě ublížit a poškodit druhé. Svými důsledky poškozuje společnost i jedince. Projevy chování jsou spojeny s velkou mírou agresivity. Tento stupeň poruchy už může mít charakter recidivy. Projevuje 8 Psychiatrie pro praxi 2/2007, MUDr.Theiner,P. Ph.D., Poruchy chování u dětí a dospívajících, str. 86 14 se již u dětí starších 12 let věku. Antisociální chování zahrnuje destruktivní činnosti, delikvenci, kriminalitu, trestné činy, násilí a agresivitu. Náprava jedinců s touto poruchou probíhá výhradně v ústavní péči ve specializovaných zařízeních. 1.3 Poruchy chování - školská klasifikace „V zahraniční speciálně pedagogické literatuře se setkáváme s jednodušším přístupem ke třídění poruch chování do tří základních oblastí. Kriteriem je přitom charakter chování, kterým se porucha projevuje."9 • Poruchy chování vyplývající z konfliktu Záškoláctví, lhaní, krádeže. • Poruchy chování spojené s násilím Agrese, šikana, loupeže. • Poruchy chování související se závislostí Toxikománie, závislost na automatech. Podrobněji charakterizuji tyto poruchy ve své práci níže. 9 Vojtova, V., Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti, str.88 15 2. Nejčastější výchovné problémy dětí školního věku 2.1 Záškoláctví Záškoláctví je jednou nejčastější asociální poruchou chování, kdy se jedná o neomluvenou absenci ve škole rodiči nebo lékařem. Záškoláctví se dopouštějí děti, které neplní nebo nejsou schopny plnit školní povinnosti a tak se dostávají do pro ně stresující situace. Záškoláctví se objevuje již u dětí mladšího školního věku. Vágnerová dělí záškoláctví takto: • Záškoláctví, které má impulzivní charakter - v tomto případě žák předem neplánuje, že nepůjde do školy, ale reaguje nepromyšleně a neuváženě nebo odchází ze školy v průběhu vyučování. Tento stav může trvat i několik dnů, do doby než rodiče zjistí, že jejich dítě nechodí do školy. Následně žáci pokračují v chození za školu ze strachu z následků zjištěné situace. • Záškoláctví účelové, plánované - v tomto případě dítě plánuje odchod ze školy - hledá si odůvodnění, může to být z obavy zkoušení a následného neúspěchu nebo z důvodu neoblíbenosti učitele nebo vyučovaného předmětu. „ Záškoláctví bývá spojeno s negativním postojem ke škole, s nepřijetím normy pozitivního hodnocení vzdělání, ale může být i reakcí na prospěchové selhání. Někdy je lze charakterizovat jako komplex obranného jednání, jehož cílem je vyhnout se nepříjemnosti, která je dána buď konfrontací neúspěšného dítěte s lépe prosperujícími spolužáky, nebo požadavky učitele na práci dítěte."1 0 Vágnerová, M., Psychopatologie pro pomáhající profese, str. 794 16 V důsledku záškoláctví se může rozvíjet další nežádoucí sociální chování jako jsou toulky, drobné krádeže, různé potyčky , stýkání se s jinými vrstevníky, které mají sklony např. k větším krádežím, loupežím, agresivnímu chování, kouření a požívání alkoholických nápojů nebo dokonce zkušenosti s požíváním návykových látek. Právní následky se řeší s rodiči nezletilého žáka. Tady spatřujeme počátky členství školáků v závadových partách, zvláště na sídlištích velkých měst. Příčin toho, proč se dítě rozhodlo jít za školu může být celá řada. Mezi velmi časté příčiny se řadí snaha vyhnout se šikanování ze strany spolužáků, příliš náročné předměty, na které se žák nezvládá připravovat, nedostatečný zájem o školu a školní povinnosti nebo špatné vztahy mezi žákem a učitelem. Problém záškoláctví může nastat i při neuváženém pokusu o integraci žáka do hlavního vzdělávacího proudu. Osa problému může být následující: školní neúspěch - nelibý pocit ze školní práce - možný výsměch spolužáků, záškoláctví je skutečností. 2.2 Nerespektování autority V současné době se stále více setkáváme s tím, že dítě není ochotno respektovat autoritu ať už rodiče nebo učitele. Odmítá respektovat jejich požadavky, plnit jejich přání a zadané úkoly. Následkem takovéhoto chování se dítě dostává do DDÚ a následně do DDŠ. To, že takových dětí v zařízeních pro výkon ústavní výchovy přibývá dokazuje graf na str. 73. Od nerespektování autority se odvíjí další přestupky v chování dětí. Tento stav bývá často posilován rodičem - „ úspěšným podnikatelem „, který přichází do školy a „ dělá pořádek „ například vulgárním výstupem proti učitelce. Dítě pak situaci prezentuje ze svého stanoviska - „ otec ji seřval a vše najednou jde „. Toto jsou příklady z praxe. 17 2.3 Útěky z domova, toulky • Reaktivní, impulzivní útěky - „ jsou zkratkovou reakcí na nezvládnutou situaci doma nebo ve škole. Jejich smyslem může být potřeba úniku před trestem, který dítě prožívá jako nesnesitelný, nebo od člověka, s nímž dítě nechce žít, apod."1 1 Jde většinou o „ útěk před zahanbujícími, ponižujícími pocity, které by dítě nutně zažilo v konfrontaci s rodiči. Je to obrana před degradací vlastního já."1 2 Při těchto útěcích se děti zpravidla vracejí zpět sami domů a po vyřešení vyskytnutého problému se již dále neopakuje. Hlavní příčinou zůstává neschopnost vyřešit vzniklý problém samotným dítětem. • Chronické útěky - jsou plánované, důkladně připravené, opakované a odvíjí se od dlouhodobých problémů v rodině, ve škole,... Tyto útěky mívají jasný cíl - osobu, ke které se dítě schovává a od které se nechce vracet. S těmito útěky se setkáváme ve velké míře u dětí z narušených a nefunkčních rodin, „ kde dítě nemá žádné zázemí, není citově akceptováno, a někdy je i využíváno a týráno. Vzácněji mohou tyto útěky souviset s patologickým vývojem osobnosti dítěte, které je běžným způsobem nezvládnutelné ( např. z důvodu duševního onemocnění )."13 Takovéto útěky se vyskytují také u dětí umístěných v diagnostických ústavech nebo ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy. Motivem útěku často bývá - „pobyt na svobodě" a vzdálení se z prostředí, kde je vyžadován pevný režim a nároky, na které dítě 1 1 Vágnerová, M., Psychopatologie pro pomáhající profese, str. 794 1 2 Matějček, Z., Praxe dětského psychologického poradenství, str. 309 1 3 Vágnerová, M., Psychopatologie pro pomáhající profese, str. 794 18 nabylo zvyklé. Protože na útěcích se dítě pohybuje mnohdy bez finančních prostředků vidíme zde podhoubí trestné a násilné činnosti. • Toulání - častým předchůdcem je záškoláctví a útěky z domova. Jedná se o nedovolené opuštění rodiny na delší dobu, často i přes noc. Toulání se objevuje u dětí staršího školního věku, protože děti mladšího školního věku by se o sebe neuměly postarat. Je důkazem nedostatečného citového zázemí v rodině. Bývá spojeno s dalším poruchovým chováním např. s trestnou činností (krádeže). Velkým předpokladem je, že toulavé děti snadno přijdou do styku s kouřením, alkoholem a drogou a začnou je užívat. U dospívajících jedinců je velké riziko toho, že se pro ně toulání stane návykem a oni nebudou schopny přijmout povinnosti zaměstnání a v budoucnu se z nich mohou stát bezdomovci, členové závadových skupin. 2.4 Krádeže Krádežemi chápeme plánované odcizování věcí patřící druhé osobě nebo skupině osob. Jedná se záměrné jednání a chování. Může být spojena s určitými projevy násilí - loupeže, přepadení. Menší význam mají drobné neplánované a příležitostné krádeže, kdy dítě vezme věc, která se mu líbí aniž by o svém činu uvažovalo. Ve starším školním věku už se vyskytují vážnější krádeže, které děti mívají promyšlené, často jsou spojené se šikanou nebo jsou opakované působené partou. Četnost krádeží velice významně narůstá ve 12. roce věku. Dítě krade pro sebe - může se projevit v případě selháváním rodiny, kdy dítě nouzově uspokojuje své potřeby jako je jídlo, pití, ošacení, vybavení. 19 • Dítě krade pro druhé - může se projevovat v důsledku šikany, dítě jednoduše dostává za úkol co má ukrást nebo může bojovat o lepší postavení a zviditelnění v partě, potřebuje být obdivováno a respektováno. • Dítě krade aby demonstrovalo své kompetence - dítě krade proto, aby se vyrovnalo svým vrstevníkům a aby ukázalo, že je schopno také něco ukrást. • Dítě krade pro pocit dobrodružství a také jako zkoušku, jestli bude při krádeži přistiženo či nikoliv. • Dítě krade s partou nebo pro partu - dítě pohybující se v partě plní normy party a neúčastí na krádeži by tyto normy porušovalo, konalo by přestupek a za takové jednání by mohlo být partou potrestáno. Často jde o udržení pozice v partě. 2.5 Užívání návykových látek Užívání návykových látek patří v současné době v kombinaci s dalšími problémy k velmi častým důvodům, pro které je dítě umístěno do zařízení pro výkon ústavní výchovy. Mezi nejčastější návykové látky, se kterými přichází dítě do styku často již na 1 .stupni ZŠ, patří alkohol a tabák. Návykové látky, neboli drogy můžeme dělit do skupin podle postoje společnosti jak na drogu nahlíží na legální - jsou společností tolerovány, ale závislost na nich může být značná ( např. alkohol a nikotin ) a nelegální jejich užívání a aplikování se jedinec dostává do střetu se zákonem ( marihuana, hašiš, heroin, pervitin a extáze ). Jiné dělení je na drogy „ měkké „ - jejich uživatelé se nemusí delší dobu dostat do problému a nehrozí tak velké riziko závislosti na těchto látkách ( tabák, extáze, konopné drogy ) a drogy „ tvrdé „ - vniká na nich značná závislost a jejich aplikace se provádí nitrožilně ( pervitin, heroin, kokain ). 20 Další dělení může být podle působení na psychiku zdravého člověka. Tlumivé látky způsobují značnou ospalost, zklidnění, uvolnění a velkou pasivitu. Velmi rychle si na tyto látky jedinec zvyká a způsobují těžkou fyzickou závislost ( alkohol, heroin, morfin ). Povzbuzující látky - povzbuzují centrální nervový systém, po jejich požití jedinec přestává mít pocit spánku, jídla, je plný aktivity a síly. Na těchto drogách vzniká těžká psychická závislost ( kofein, nikotin, pervitin, kokain ). Halucinogenní látky - po jejich požití vznikají sluchové a zrakové halucinace, mění intenzitu vnímání barev a prostoru, psychiku prožívání a vnímání. Nedá se předvídat jak na kterého jedince budou působit. Mezi tyto látky se řadí - konopné drogy, lysohlávky, LSD. Velmi často po jejich vyzkoušení se jedinec dostává před rozhodování vyzkoušet tvrdší drogy. Nejvíce rozšířenými drogami mezi dětmi jsou alkohol a nikotin. Alkohol je legální droga a bývá často první „ startovací „ drogou, která vede k užívání pervitinu a heroinu. Je to látka v naší společnosti dostupná i mládeži do 18 let věku. V současnosti se konzumace alkoholu rozšiřuje mezi dívky a ty se vyrovnávají v konzumaci chlapcům. Nejčastěji se konzumuje ve skupině, v partě. Kontrola užívání v podnicích je problematická a nedostatečná. Alkohol často uvolňuje určité psychické napětí, mezi mládeží zlepšuje náladu a dodává množství sebejistoty. Jinému jedinci alkohol způsobuje negativní prožitky, zažívací potíže, smutek. V případě požití malého množství alkoholu nám odstraní zábrany, při požití velkého množství tlumí celý organismus. Nikotin - cigarety jsou také droga jako každá jiná. Tato závislost se léčí často hůře než na jiných drogách. Kouření, nejen že způsobuje rakovinu plic, ale i další nemoci, nepůsobí blahodárně na lidský organismus. „ Závislost na nikotinu je globální epidemií. Tato nebezpečná droga má podobné povzbuzující účinky na nervový systém jako kofein. Kouření má vliv 21 na kvalitu spánku, schopnost uskutečňovat plány a dokonce snižuje šanci zvládnout stres."1 4 3. Agresivita a agrese 3.1. Agresivita „Lat. Aggressivus = útočný - vlastnost, postoj nebo vnitřní pohotovost k agresi. V širším smyslu se takto označuje schopnost organismu mobilizovat síly k zápasu o dosažení nějakého cíle a schopnost vzdorovat těžkostem. Někdy se tím míní i celkové úsilí organizmu dosáhnout uspokojení vlastních potřeb, zejména výživových a pohlavních."1 5 „Agresivita, tendence k útočnému jednání vůči druhé osobě či okolí; u člověka je často její příčinou frustrace."1 6 „Agresivita, sklon k útočnému jednání vůči věcem, zvířatům a lidem, většinou souvisí s vnitřní nepohodou, s rozpory mezi prožíváním a jednáním."1 7 „Agresivní chování lze definovat jako porušení sociálních norem, omezující práva a poškozující živé bytosti či neživé objekty. Může jít o reálný či symbolický útok, o různý způsob ubližování, např. bitím, nadávkami, 1 4 http://www.magazinzdravi.cz/nikotin-poskozuje-celni-lalok 1 5 Edelsberger, L., Defektologický slovník, 2000 1 6 Hartl, P., Psychologický slovník, 1994 1 7 Šimanovský, Z., Hry pro zvládání agresivity a neklidu, 2002 22 omezováním, ničením. Termín agresivita označuje tendenci, pohotovost k násilnému způsobu reagování."1 8 Takto lze dle jednotlivých autorů definovat agresivitu, ale mnohdy se setkáváme s druhy agresivity definicím se vymykající. Lépe či hůře rozeznatelnou, lépe či hůře možnou pojmout, rozlišit, najít způsob eliminace, hledat metody přijetí různých řešení od konkrétního delikventa - dítěte. „Agrese je v psychologicko-sociologickém pojetí chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. Agrese, ať již fyzická či verbální, může vzniknout v afektu nebo se může jednat o agresi instrumentální (úmyslný faul při sportu). Sklon k útočnému jednání, které se transformuje do různých podob, se nazývá agresivita."1 9 Toto je opět stanovisko a názor odborníka. Je stanoven teoretický základ. Jednotlivé projevy agrese jsou velice různé, pestré, často s nepředvídatelnými postupy a finálními skutky. Můžeme být teoreticky vybaveni se s agresí vyrovnávat, setkávat, ale musíme být připraveni na to, že jsme připraveni málo a že si vlastně nevíme rady. Zatím co povětšinou máme termín agrese spojenou s negativními prožitky a zkušenostmi, sjednáním směřujícím k přímému poškození, ničení až destrukci, známe i agresi, kterou můžeme nazvat konstruktivní, pozitivní. Zde jde především o snahu po seberealizaci, důsledný postup za vytčenými cíli, výhodami, dominancí. Sem lze zařadit asertivitu. Ve všech uvedených případech je pohotovost k agresivnímu chování a jednání možno vnímat pozitivně. Vágnerová, M., Psychopatologie pro pomáhající profese, 2008, str. 757 http://cs.wikipedia.org/wiki/Agresivita 23 3.2 Agrese - směry agrese Agrese se rozumí také jako výpad, útok jímž se projevuje násilí směřované vůči nějakému objektu, nebo nepřátelství a útočnost s velkým záměrem ublížit. Opět to může být po negativní zkušenosti nebo nepřátelském výpadu proti osobě agresora. 3.2.1 Agrese vybitá na neživém předmětu I když se to nezdá, ale s tímto typem agrese se setkáváme velice často. Ve školním prostředí u některých žáků takřka denně. Jde o takové situace, kdy terčem agrese může být školní sešit, pravítko nebo školní vybavení - lavice, tabule. Dítě při neúspěchu ve škole, jde od tabule a nejdříve než od ní odejde, tak do ní bouchne. Tím před spolužáky ukazuje svou sílu a některé svým chováním zastrašuje. Od 2. stupně bývá spojená agrese vybíjená na neživém předmětu s projekcí. Třeba takto: Dítě se vrací od zkoušení, praští žákovskou knížkou o lavici a svůj odchod od tabule komentuje slovy na adresu paní učitelky: "kráva jedna!". 3.2.2 Agrese vybitá na zvířeti Úzce souvisí s agresí vynaloženou na slabšího bezbranného jedince. Některé děti chovají domácího mazlíčka, ve školách jsou zřízeny koutky živé přírody a pokud se dítě rozzuří, může se u něho objevit tento směr agrese. Jednoho dne se stane, že místo milého mazlení zvířátko ve svých rukou přímo drtí. Tady stojíme na pokraji šikanujícího chování. 3.2.3 Autoagrese Záměrné sebepoškozování se vyskytuje nejvíce v období adolescence, ale může se objevit v každém věku. Často se objevuje jako mechanismus zvládání nepříjemných a zátěžových životních situací. Výzkumy potvrdily, že 24 záměrné sebepoškozování se více objevuje u dívek ( žen ), ale závažnost poškozování je větší u chlapců ( mužů ). „ Nejznámějšími metodami záměrného sebepoškozování jsou: sebeřezání, sebepálení, sebeopařování, škrábání kůže, sebekousání, propichování kůže, narušování léčebného procesu předešlého poranění, vytrhávání si vlasů, řas a obočí, sebetlučení, zabraňování průtoku krve, požití malého množství toxické látky nebo nejedlého předmětu, vkládání ostrých předmětů pod kůži nebo do tělesných otvorů."2 0 Nejčastější metodou sebepoškozování je sebeřezání - nejčastějšími nástroji jsou žiletky a sebepálení - nejčastějšími nástroji jsou cigarety a zapalovače, popř. vpichování ostrých předmětů pod kůži s barvou - neodborné „ tetování Nejčastějšími partiemi sebepoškozování jsou ruce od zápěstí po loket 74%, nohy hlavně stehna 44%, oblast břicha 25%, hlava 23%, oblast hrudníku u žen převážně ňadra 18%, genitálie 8%. Problém sebepoškozování postupně ztrácí svůj efekt a vytrácí se okolo 20. roku života. Problém může trvat 5 - 1 0 let. 3.3 Agrese - dělení 3.3.1 Verbální agrese Aktivní přímá - ve školním prostředí se jedná o jednu z nejběžnějších agresí. Ve většině případů si ani žáci neuvědomují, že dělají něco špatného, spíše se cítí jako hvězdy kolektivu. Jde o různé druhy urážek, nadávek, znevažování nebo slovního ponižování. Aktivní nepřímá - tento druh agrese je rozšířen zejména mezi dívkami, kdy mírně většinou psychicky ubližují spolužačce. Může jít o pomlouvání oblečení, účesu, chování. Jde např. o úmyslné a chybné napovídání tomuto Kriegelová, M., Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci, str. 60 25 dítěti při zkoušení ve škole, kdy se třída baví chybnou odpovědí dotyčného. Z tohoto chování často vznikají počátky šikany. Pasivní přímá - projevuje se naprostou ignorací druhého jedince, který se stává v tu chvíli pro agresora neexistujícím - příkladem je odmítání odpovídání na pozdrav. Pasivní nepřímá - nejčastěji jsou terčem problémoví žáci, na které se vše svede. Tento druh agrese se projevuje nezastáním se zmíněných jedinců, když jsou nespravedlivě trestáni či kritizováni. 3.3.2 Fyzická agrese Aktivní přímá - jedná se o šikanu, kdy oběť bývá bita, nucena k ponižujícím úkonům a nezvladatelným úkolům. Agresor v tuto chvíli využívá své fyzické převahy nad obětí. Aktivní nepřímá - agresor se sám podílí na vymýšlení způsobů jak oběti ublížit, ale na samotné vykonávání si najímá jiného jedince, v tuto chvíli agresor pouze dohlíží na to, jak je oběti ubližováno. Pasivní přímá - jedná se o úmyslné fyzické bránění - ničení prostředků a věcí, které jsou potřeba pro dosažení úspěchu. Ve školním prostředí může jít o ničení finálního výrobku při pracovním vyučování, polití výkresu při výtvarné výchově nebo zlomení pravítka potřebného na rýsování. Pasivní nepřímá spočívá v úmyslném odmítání při plnění požadavků pomoci jinému spolužákovi, uvolnit místo v lavici. 3.3.3 Emocionální agrese Spouštěčem této agrese je ve většině případů nahromadění nepříjemných a mnohdy bolestivých podnětů - hádky s rodiči, kamarády, spolužáky. Agrese se projevuje např. tím, že jedinec křičí, zuří, mlátí do lavice, kope kolem sebe - své chování si často vůbec neuvědomuje. Agrese přichází najednou a je nepromyšlená. Hlavním úkolem pro pedagogy je vyhnout se okamžité reakci, jinak agresora povzbudíme k dalšímu počínání. V případě, že je terčem této 26 agrese jiný spolužák, naším úkolem je co nejrychleji bránit napadeného jedince i v případě, že by mělo být ublíženo nám. Po zklidnění situace je zapotřebí celou událost v klidu rozebrat a agresorovi oznámit, že jeho chování bylo nepřijatelné a teprve potom vyvodit důsledky a uložit trest ne za to, že se vztekal, ale že např. uhodil nebo kopl spolužáka. Tento emotivní agresor bývá často impulzivní, vznětlivý, prchlivý, náladový, nesnášenlivý, často brečí, v kolektivu mívá strach ze selhání, je citlivý na kritiku. 3.3.4 Frustrační agrese Frustrace = „ zmaření, nemožnost uspokojit potřebu"2 1 , možno též říci nedostatek něčeho. Frustrace je nějaká překážka, která brání jedinci dosáhnout svého cíle, úspěchu. Frustrace vyvolává v jedinci negativní emoce - hněv, vztek, zklamání. Frustrovaní se cítí jedinci, kterým jiná osoba - rodič, učitel neustále poukazuje na jejich neúspěchy, špatné známky, vyzdvihují samá negativa, nevidí na jedinci pozitivního vůbec nic. Frustrace se objevuje u dětí, které jsou rozmazlovány svým okolím a nemají žádný pocit vynakládat úsilí k dosažení svého cíle, protože všechny překážky za něho odstraňují rodiče. To může u dítěte způsobit to, že v pozdějším věku i běžné životní těžkosti dítě frustrují, nedokáží si s nimi poradit, zvládnout je, eventuelně se jim vyhnout. 3.3.5 Instrumentální agrese Instrumentální žádoucí agrese - jedná se o naprosto dokonale naplánovanou a promyšlenou agresi. Příkladem je loupež. Jedinec, který jde loupit má předem naplánovaný scénář a ví co jde loupit a kam. Ve velké většině cílem loupeže jsou peníze nebo jiné hmotné zisky tedy to, co od agrese agresor žádá. 2 1 Matoušek, O., Kroftová, A., Mládež a delikvence, str.316 27 Instrumentální agresor se vyznačuje tím, že agresi uplatňuje tehdy, když vědomě chce uspokojit své potřeby, dosáhnout svého vytčeného cíle. Instrumentální nutná agrese - objevuje se jako obrana na agresi žádoucí. Příklad: „ Představme si žáka nebo studenta, o kterém všichni vědí, že je výbušný, vznětlivý. Jeho chování bývá často prostředkem pobavení celé třídy. Stačí, aby po zvonění kolem jeho lavice prošel některý ze spolužáků a schválně mu shodil z lavice penál, popř. na jeho adresu pronesl hanlivou poznámku. Tento jedinec vylítne, začne pravého provokatéra mlátit a v tom okamžiku vyučující vejde do třídy a vidí vyprovokovaného žáka v akci. Jakmile z úst učitele zazní věta typu: „ Honzo, ty už je zase mlátíš! „ , přikloní se bezděky na stranu agresora - provokatéra, jelikož mu potvrdí, že vidí to, co agresor chce, aby učitel viděl. Vyprovokovaný jedinec se v podstatě stává bezbrannou obětí, všichni ve třídě potvrzují, že to je on, který je stále mlátí. Tato bezbrannost v něm vyvolává další agresi."2 2 3.4 Moyerova klasifikace agresí 3.4.1 Predátorská agrese Jde o vztah mezi silnějším a slabším jedincem. Mnohdy je agrese založená na tom, že je jedinec druhému nesympatický. Ve školním prostředí se to může projevovat tím, že učitel takovému žákovi dává při zkoušení těžší otázky, má na něho jiné měřítko - mnohdy přísnější, než na ostatní žáky, aniž by si to uvědomoval. Učitel nyní stojí před problémem naučit se s tímto žákem pracovat a hledat na něm nejen ty špatné věci, ale i něco pozitivního - začít se spokojovat i s velmi základními požadavky např. už jen to, že je dnes žák prezutý je dobře. Predátorská agrese se stupňuje s pohybem. Jakmile se nám oběť bude vzdalovat, o to víc agresor bude útočit. Agrese a agresivní chování u dětí a mládeže, www.infracz.cz/elerning. kapitola 3. 28 3.4.2 Agrese mezi samci / samicemi / U dětí se tento druh agrese objevuje poprvé okolo 4. roku věku, kdy si děti začínají utvářet skupinky dětí, které mají svého vůdce, zpravidla velmi šikovného, sociálně zdatného, rychlého. Ten určuje skupince co budou dělat, s čím a na co si budou hrát - začne dominovat nad ostatními. Často se stává, že učitelky dominujícího jedince ještě podporují. Např. „ první dnes půjde ten, kdo bude první oblečený a obutý,..." ve velké většině vyhrává právě on - je zvyklý být stále první. V případě, že se změní požadavky a pozice prvního se určuje podle jiných faktorů často je tento jedinec zklamaný a své prvenství si vynucuje mnohdy agresivním způsobem. Druhé období takovéto agrese se objevuje v období puberty, kdy se jedná o boj o opačné pohlaví, který souvisí s navazováním partnerských vztahů. Mnohdy v tomto typu agrese hrají roli nejen fyzické, ale i intelektuální schopnosti jedince. 3.4.3 Dráždivá agrese Dráždivá agrese se objevuje ve chvíli, kdy dítě nemá jasné požadavky a hranice v tom, co má dělat. Je nutné dětem dávat jasné instrukce. Při trestání je nezbytné trest ohraničit. Dráždivá agrese je jednou z nejčastějších příčin, proč dítě dostává nechuť se učit, spolupracovat a v mnohých případech se stává, že dítě mívá odpor ke škole celkově. Často se dráždivá agrese objevuje u dětí, které trpí nějakou specifickou poruchou učení a od vyučujícího stále jen slyší, že mu to nejde, neustále dělá chyby, dostává se mu tak pocit opětovného neúspěchu a nespokojenosti s jeho výsledky práce. V této situaci jsou neúspěchy příčinou dráždění a tím vzniká odpor k učení. Nejasné hranice úkolu v dětech vzbuzují nepříjemné vnitřní napětí. Agresivní výbuch je pak již jen výsledek toho, že dítěti není jasně vymezen a ohraničen úkol. Takže se permanentně setkává s neúspěchem. 29 3.4.4 Agrese vyvolaná strachem Strach je nepříjemný pocit a v každém člověku vzbuzuje vnitřní napětí. K prvnímu vědomému strachu u dítěte dochází v okamžiku, kdy se vzdaluje od matky. Takovým typickým obdobím je věk 3 let, kdy dítě nastupuje do mateřské školy. Pro mnohé to je silně stresující období, dostává se do nového prostředí, mezi nové lidi a dostává se z dohledu matky. Proto se některým dětem stává, že se tomuto stresujícímu období brání - vztekají se, pláčí, hledají svůj vlastní projev obrany. I ve školním prostředí dochází k vyvolávání strachu u dětí. Takové vyvolání strachu a napětí je např. když se učitel rozhodne zkoušet a záměrně prodlužuje dobu, než vyvolá nějakého žáka. V tuto chvíli dochází u některých žáků k velmi silnému napětí. Nejčastěji se tento typ agrese objevuje v pololetí nebo na konci školního roku - v období dostávání vysvědčení, kdy dítě ze strachu jak bude rodič reagovat je schopno přemýšlet o sebevraždě a často právě toto je příčinou sebevražedných pokusů. 3.4.5 Rodičovská agrese Každý rodič je velmi silně přesvědčen o tom, že své dítě vychovává tak, jak nejlépe dokáže. Své dítě má právo bránit před jeho okolím. „ Školní prostředí je místem, kdy k pomyslnému ohrožení dítěte ze strany učitelů dochází poměrně často. Dítě je „ohrožováno" špatnými známkami, postihy za nevhodné chování, může se stát obětí nevhodného přístupu učitele, v neposlední řadě se může stát terčem záměrného ubližování ze strany spolužáků."2 3 Agrese a agresivní chování u dětí a mládeže, www.infracz.cz/elerning, kapitola 3. 30 Každý rodič vychovává své dítě jak nejlépe umí a podobným nebo zcela stejným způsobem, kterým byl vychováván on sám. Výchovné styly se často dědí po svých rodičích. Každý rodič má možnost své dítě bránit. Proto se řada pedagogů setkává ve své praxi s agresivními rodiči. Pro učitele to znamená do značné míry určité ohrožení a často reaguje instinktivně. Většinou použije dvě základní strategie na zvládnutí agresivního rodiče, ale obě spíše agresivního rodiče ještě více rozzuří. • Snaha o co možná nejrychlejší uklidnění agresivního rodiče - nikdy nesmí učitel začínat slovy: „ nejprve se pane Novák uklidněte a pak teprve budeme o vašem synovi hovořit" - tato věta ještě více rodiče pobouří. • Učitel začne používat na svoji obranu svoji vlastní agresi a začne na rodiče zvyšovat hlas, křičet a často volí i ostřejší slova za svého slovníku. Ani jeden z těchto způsobů nevede ke zdárnému vyřešení problému. S agresivním rodičem bychom nikdy neměli jednat ve stoje, posadit bychom se měli proti sobě a rodiče nechat posadit jako první. Rodičovy emoce velmi zmírní věta: „ pane Novák, vidím, že se zlobíte, ale vy na to máte určitě právo „.Každý učitel i vychovatel si musí uvědomit, že pokud jde rodič do školy řešit nějaký problém bývá velice dobře připraven, často s dokonale promyšleným průběhem otázek, odpovědí i reakcí. Agresivní rodič ve vztahu k dítěti velmi často dítěti ukládá nepřiměřené tresty nebo dítě trestá fyzicky, používá násilí. 31 3.4.6 Sexuální agrese Jedná se o všechny možné činy se sexuálním podtextem, které jsou spáchány na osobě, která s tím nesouhlasila, popřípadě kladla odpor. V tomto případě se vůbec nemusí jednat pouze o znásilnění, sexuální deviace - Sadismus, masochismus či sadomasochismus, ale spadají sem i dotyky a hlazení, které jsou druhé osobě nepříjemné a kterým se určitou formou brání. Do této agrese, dá se říct, že spadají i činy, při kterých nedojde oběť do fyzického kontaktu s agresorem - v tomto případě se jedná o nejrůznější gesta a slovní narážky a urážky se sexuálním motivem, sexuální návrhy či pouze přes odpor nucení ke sledování pornografických materiálů. Sexuální agrese se ve většině případů klasifikuje jako trestný čin. „ Obětí se může stát kdokoli - muž i žena jakéhokoli věku stejně tak jako agresorem. Ze statistik vyplývá, že oběťmi se stávají převážně ženy ve věku mezi 1 5 - 2 5 lety, často jsou oběťmi také děti. V mnoha případech oběti agresora znají. Jedná se např. o manžela, vlastního či nevlastního otce, bratra, strýce či jiného příbuzného, rodinného známého, vedoucího, spolužáka atd. nebezpečí tedy hrozí v jakémkoli prostředí a nejen v noci na vylidněné ulici."2 4 Řešení těchto problémů více či méně závažných patří určitě do rukou odborníků - psychiatrů se specializací v oboru Sexuologie. 2 4 Březinová, S., zdroj Bourcet, S., Gravillonová, L, Šikana ve škole, ne ulici, doma. www.sikana.blogspot.com 32 3.4.7 Agrese jako obrana teritoria Každý člověk má ve svém okolí lidi, kteří mu jsou sympatické, jejich chování je mu příjemné, dobře se s nimi komunikuje a na druhé straně lidi, kteří mu jsou protivní, komunikace s nimi v podstatě vázne nebo je téměř nemožná, jsou mu nesympatičtí - zkrátka „protivní". Proti těmto „protivným" lidem si tvoří jakousi obranu a na tyto lidi může reagovat různě. „ Na narušení osobního teritoria člověk reaguje většinou dvěma způsoby. Buď narušiteli začne ustupovat, tím však jeho expanzivita roste / tohoto faktu velice dobře využívají podomní obchodníci, kteří nám tak dokážou vnutit i zboží, které bychom za jiných okolností nekoupili /, nebo začneme své teritorium agresivně bránit, dáváme najevo nepříjemné pocity, mračíme se, v některých případech může dojít i k fyzickému kontaktu s narušitelem, např. tím, že jej odstrčíme."2 5 4. Faktory ovlivňující agresivní chování dětí Existuje množství faktorů, které ovlivňují nebo mohou ovlivňovat agresi či agresivní pohotovost a chování u dětí. Zaměřím se na faktory jako je dědičnost, rodina a rodinné prostředí, škola, vrstevníci a parta a v současné době i média. 2 5 Agrese a agresivní chování u dětí a mládeže, www.infracz.cz/elerning, kapitola 3., Agrese jako obrana teritoria. 33 4.1 Dědičnost Každý jedinec se rodí s určitými dispozicemi, které se v jeho dalším životě mohou projevit v různé intenzitě jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Myslím si, že v dispozicích jedince je i schopnost agrese. Protože jsme náchylní vnímat tuto skutečnost spíše v tom negativním smyslu, můžeme vystopovat v jednání dítěte i některé rysy rodičů a to i v jejich dětském věku. Některé výzkumy prokazují, že geny jsou z hlediska agresivního chování důležitější než vlivy podobného prostředí. (Rushton, J.P., 1988) Proč uvádím právě tuto variantu? V našem zařízení se totiž objevilo několik dvojic otec syn. Po prostudování vstupních informací registrujeme velmi podobné projevy chování s nakonec podobnými výsledky resocializačního procesu. Pokud se něco dědí, pak je to obecná tendence nerespektovat zákon. Tedy přikláním se k názoru, že sklon k agresi může být do jisté míry dědičný. 4.2 Rodina a rodinné prostředí Klima v různých rodinách je různé. Můžeme zaznamenat prostředí milující, vstřícné, klidné, bez rušivých momentů, dítě naplňující, zabezpečující, ekonomicky silné - sociokulturní úroveň na požadované úrovni. Stejně tak zaznamenáme prostředí v některé oblasti deficitní a záleží na tom, ve kterých a v kolika oblastech se nedostatky objevují a jak rodinné prostředí „chladne" a stává se vysoce konkurenčním. A právě ve vysoce konkurenčním prostředí objevujeme poruchy nechtěné, nežádoucí agresivity, přenášející se uvnitř rodiny, do školy a širší společnosti. Na tvorbě tohoto prostředí se rovnou měrou podílejí všichni členové rodiny a záleží na agresivní pohotovosti, do jaké míry, jak mnoho na dítě má toto agresivní prostředí vliv, jak hodně se dítě ztotožní s touto atmosférou. 34 4.3 Škola Přináší - li si dítě agresivní dispozice z rodiny do školy, vidím v zásadě dvě možnosti dalšího vývoje. Školní kolektiv je přátelský, vstřícný, klima třídy je nastaveno pozitivně a agresivní predispozice se projevují např.ve snaze sebeprosazení. Jsou-li ale ve školním prostředí tendence spíše směřující k opačnému pólu - k negativním projevům až destrukci, je nutné očekávat problémové jednání, mnohdy vedoucí k negativnímu hodnocení tohoto dítěte - žáka, jednání asociální až antisociální a vytváří se prostor pro práci a intervenci všech profesí spojených s etopedií, směřující až k ústavní výchově. Velice záleží na třídním učiteli, jak dalece a zkušeně odhadne klima třídy a jak se mu podaří ve spolupráci s psychologem, výchovným poradcem toto klima posunovat, měnit a orientovat žádoucím směrem. 4.4 Vrstevníci, parta Jak vyplývá ze situace ve školním kolektivu, jedná se o skupinu vrstevníků na velmi pestré úrovni. Dítě svými predispozicemi může, ale také nemusí inklinovat k problémovým jedincům. Pokud opustíme pozitiva a obrátíme se k velmi často frekventovaným negativům, nelze vůbec vyloučit postupné vytváření nechtěného seskupení dětí vedoucí až k vytváření závadových part, sídlištních gangů zabývajících se trestnou činností, majících vlastní symboliku a obřady v např. přijímání členů, v lepším případě „jen" záškoláků, kterým se ve škole nelíbí - např. pro jejich neúspěchy a tedy nerespektování třídním kolektivem a prohlubující se jejich neúčastí na školním vyučování. V pozitivní rovině chuť sebeprosazení může vést k vytvoření např. hudební skupiny, k účasti ve sportovním oddílu, kde je obzvlášť možnost vybití individuální agrese pro okolí a jedince samotného žádoucím směrem. 35 4.5 Média Úloze médií v dnešní společnosti by bylo možné věnovat celou práci, studii. To ale není úkolem tohoto v podstatě konstatování bez hlubších rozborů. Média dokáží velmi mnoho. Dokáží dokonale ovlivňovat společnost v jejich názorech, postojích, reakcích, výstupech a jednáních. A zase mě to nutí k negativům, tedy k zápornému působení na děti. Diskuse o legalizaci drog, velice laxní přístup ke kouření dětí, neschopnost postihnout iniciátory podávání alkoholu dětem a to vše v komentářích v médiích včetně zpochybňování schopnosti společnosti a příslušných institucí toto řešit a napravovat, dostáváme se k masivnímu ovlivňování dětí v naprosto negativním smyslu. Nesmíme ale zapomenout na zařazování filmů a seriálů s eskalací násilí, hrubostí, plné neúcty ke starším lidem - a je tu další problém, mnohdy úspěšných pokusů napodobit filmového hrdinu. Tedy jde o sociální srovnávání a pochopitelnou identifikaci s agresorem. Dále je více než pravděpodobné, že agresivní děti sledují více agresivní pořady a v oblibě mají více agresivní hrdiny. Tím se zvyšuje jejich dětská agresivita a spirála násilí stoupá. V médiích tedy spatřuji velmi široký prostor pro negativní ovlivňování , ne - li přímo proces vedoucí k eskalaci násilí - agrese a agresivity. 5. Šikana V dnešní době se na základních školách stále více objevuje problém zvaný ŠIKANA. Denně se setkáváme s napadáním slabších jedinců, ať už jen nevhodnými hláškami, posměchy, zesměšňováním, v závažnějších případech s ubližováním fyzickým, doprovázené nejrůznějším zastrašovaním a příkazy. S tímto problémem jsem se více seznámila v knihách PhDr. Michala Koláře - českého psychoterapeuta a etopeda, který se tímto 36 problémem zabývá dlouhodobě, spolupracuje s MŠMT ČR na koncepci prevence a šikanu definuje takto: 5.1 Definice „Za šikanování se považuje, když jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že vám někdo, komu se nemůžete ubránit, dělá, co je vám nepříjemné, co vás ponižuje, nebo to prostě bolí strká do vás, nadává vám, schovává vám věci, bije vás. Ale může vám znepříjemňovat život i jinak, pomlouvá vás, intrikuje proti vám, navádí spolužáky, aby s vámi nemluvili a nevšímali si vás."2 6 „Fenomén šikanování chápeme jako asymetrické, zpravidla opakované násilí mezi žáky. Konkrétněji a srozumitelněji to vyjádříme prostřednictvím následující definice: Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi."2 7 „Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání.2 8 „Šikanu lze definovat jako násilně ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči slabšímu jedinci, který nemůže ze situace uniknout a není 2 6 Kolář M., Specifický program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních, Praha, MŠMT ČR, 2003, s. 89. 2 7 Kolář M., Bolest šikanování, Praha, Portál 2001, s. 27 28 Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, článek 1. a 2., č.j. 24 246/2008-6 37 schopen se účinně bránit. Šikana je závažnou agresivní poruchou chování nejen v dětském věku."2 9 „Slovo šikana pochází z francouzského slova chicane, což znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování, byrokratické lpění na liteře předpis, například vůči podřízeným nebo vůči občanům, od nichž šikanující úředníci zbytečně vyžadují nová a nová potvrzení a razítka, nechávají je pro nic za nic čekat atd."3 0 5.2 Charakteristické rysy Naše školství je ve fázi, kdy šikana je nejzávažnější sociálně patologický jev a se šikanou už se setkalo 40% školáků. Přitom stále můžeme registrovat názory ředitelů škol, že na jejich škole o šikanu vlastně ani nejde, že se jedná o maximálně nevhodnou hru, a že kde problém není, tam se neřeší. To je ovšem hrubý omyl a připomíná to úmyslné zavírání očí před problematikou. Možná i proto, že problém pedagogové neumí řešit a nebo se jim ani řešit nechce. Nedivme se! Ten ředitel, který si šikanu na své škole přizná a řeší problém, tak ten zařadí, či doslova uvede svou školu do nezáviděníhodné situace. Proč? Stačí se informovat, z jakých rodin pocházejí agresoři a z jakých oběti. Kdy mluvíme o šikanování? Když jeden žák nebo skupina úmyslně, většinou opakovaně, pro své obveselení týrá spolužáka za pomocí agrese a manipulace, nátlaku, znevýhodňování. Hlavním rysem bývá převaha síly - fyzické i psychické, skutečnost, že oběť vnímá akci a pocity z ní jako nepříjemné a možnost jednorázovosti nebo ve více případech opakování, protože agresorovi se 2 9 Vágnerová, M.,Psychopatologie pro pomáhající profese, s. 798 3 0 Říčan, P., Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí, 1995, s.25 38 utrpení oběti líbí a jsou-li v partě, mohou si užívat i jakéhosi zadostiučinění z různých svých neúspěchů. Šikana se postupně vyvíjí a právě v počátcích je lépe zachytitelná, než když je v plném proudu. Dalším rysem šikany může být zhoršování prospěchu a snižování komunikace s učitelem, osamocenost, přehlížení žáka, jednostranné pošťuchování, postávání žáka samotného na chodbě školy, v těsné blízkosti učitele. S tím souvisí i místo, kde k šikaně dochází - třída s „hlídačem", který agresora upozorní na blížícího se učitele, na záchodech, v šatnách, v tělocvičně - kde se žáci převlékají sami a vyučující přichází po zazvonění nebo na skrytých místech ve škole, která mají agresoři důkladně zmapovaná. V tomto prostředí se cítí agresoři celkem bezpečně. 5.3 Stupně šikany Dr. Michal Kolář ve svých publikacích uvádí 5 vývojových stupňů šikany. • 1. stupeň / zrod ostrakismu / Jedná se o počátek šikany. Pedagogičtí pracovníci většinou tento stupeň rozpoznávají velice těžko, rodiče však už mohou pozorovat změny v chování svého syna nebo dcery. V případě, že je dítě ve třídním kolektivu méně oblíbené, neprůbojné, mírné, často si toho všímají silnější jedinci a tyto děti se často stávají terčem slovních narážek, pomluvám, urážkám. V tuto dobu je dítě vystaveno psychické formě násilí, nedokáže se bránit a je postupně odstrkováno, utlačováno a vyčleňováno z kolektivu. Tímto dítětem se také často stává žák, kterému učitel soustavně vytýká jeho nedostatky a nevhodně se dotýká jeho ega. 39 • 2. stupeň / fyzická agrese a přitvrzování manipulace / Šikana se rozjíždí ve větším rozsahu. Již zmiňovaná psychická forma násilí z 1. stupně šikany přerůstá ve formu fyzické agrese. Agresor se setkává s tím jaké uspokojení mu přináší manipulace s obětí, když oběť bije, týrá, ponižuje. Zde může šikaně zamezit kamarád, spolužák, kolektiv třídy a morální vlastnosti jedince. • 3. stupeň / klíčový moment - vytvoření jádra / Je rozhodující vtom smyslu, zda počáteční stadium přeroste do stadia pokročilého. V této fázi se zpravidla k agresorovi připojují další jedinci a společně vystupují proti jednotlivci, nejslabším jedincům, nejméně oblíbeným, proti již osvědčeným objektům ostrakizování. Ještě je zde šance, že se vytvoří pozitivní skupina, která vystupuje společně proti skupině agresorů. Tyto dvě skupiny mají možnost působit v rovnováze a násilí se může zastavit. V tomto stadiu už šikana neprobíhá pouze nahodile, ale zcela systematicky. • 4. stupeň / většina přijímá normy agresorů / Tady se již dá hovořit o šikaně rozjeté v plné míře. Agresoři na oběť působí tak silně a výrazně, že skupiny ostatních žáků přejímají chování agresora. I ti nejslabší ze skupiny se začnou chovat velmi silně a to z důvodu strachu z toho, aby se oni sami nestali tím týraným a šikanovaným dítětem. Pedagog už v tomto stadiu šikany má minimální vliv na chování skupiny. • 5. stupeň / totalita neboli dokonalá šikana / V této fázi šikanování jsou normy agresorů přijaty a respektovány všemi jedinci skupiny. V celé skupině převládá zlo a probíhá nárůst a zdokonalování v násilí. I brutální násilí je ze strany agresorů považováno za 40 normální a velkou legraci. Tento stupeň šikany se ještě nestačí vytvořit na základní škole. Vyskytuje se spíše na učilištích, středních školách, ve výchovných ústavech nebo věznicích. 5.4 Kyberšikana Je nový a specifický druh šikany, který má stejně tak jako šikana za úkol ublížit a poškodit druhého jedince. Agresor ke svým útokům využívá mobilní telefon nebo internet. Kyberšikana probíhá v různých podobách a to např: • agresor zasílá oběti různé výhružné SMS zprávy, emaily, obtěžuje přes chat • agresor může posílat různé fotografie oběti svým spolužákům on - line • agresor může zakládat webové stránky, na kterých oběť zesměšňuje, uráží, ponižuje • agresor může vkládat na webové stránky různé pornografické fotografie s tváří oběti Narozdíl od šikany zůstává agresor kyberšikany utajen, k tomu mu slouží skryté telefonní číslo, vymyšlená přezdívka nebo emailová adresa, proto agresor může svoji agresi stupňovat. Rozdílem od běžné šikany je také to, že agresorem vůbec nemusí být silný jedinec, ale postačí jedinec silný v oboru informačních technologií. Dalším rozdílem je také to, že obětí nemusí být outsider třídy, ale spíše ten, kdo je na mobilu a počítači závislý. Běžná šikana probíhá ve fyzickém kontaktu agresora s obětí - ve škole, na cestě ze školy,... . Kyberšikana může probíhat kdykoli a to 24 41 hodin denně a 7 dní v týdnu. Je těžko kontrolovatelná jak ze strany rodičů, tak ze strany učitelů, protože chybí znaky kyberšikany pozorovatelné navenek. Jediným možným řešením jak se vyhnout kyberšikaně je: nikde neuvádět svá osobní data, telefonní čísla, emailové adresy, pokud se již dítě stane obětí kyberšikany je jediná pomoc změnit SIM kartu v mobilním telefonu a skrýt nové telefonní číslo, změnit emailovou adresu a také ji nezobrazovat, vystupovat pod přezdívkou atp. 6. Výchovná zařízení pro děti s poruchami chování Úkolem školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy je poskytovat dětem péči, která by jim byla jinak poskytována rodiči v normálně fungující rodině. Takovouto péčí se chápe především právo na vzdělání, na harmonický vývoj osobnosti a celkové zabezpečení základních potřeb. Tato zařízení nemohou v žádném případě dětem poskytnout to, co jiným rodina. V zařízeních dětem zcela určitě chybí mateřská láska a vše ostatní co zažívají děti v dobře fungující rodině. Tato zařízení poskytují péči i těm dětem u nichž bylo nařízeno předběžné opatření. 3 1 Návrh na předběžné opatření podává městský úřad s rozšířenou působností v tom případě, pokud se dítě ocitlo bez jakékoli péče nebo je-li jeho další vývoj vážně ohrožen nebo narušen. Městský úřad s rozšířenou působností v takovém případě podá neprodleně návrh soudu, který sám rozhodne o vydání předběžného rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu (§ 76a občanského soudního řádu). 3 1 Zákon č. 109/2002 Sb., § 2 42 6.1 DDÚ - dětský diagnostický ústav Dětský diagnostický ústav je výchovné zařízení internátního typu, které komplexně vyšetřuje děti z hlediska pedagogického i psychologického a to děti od 3 let do ukončení povinné školní docházky. Základní jednotkou je výchovná skupina, kterou tvoří nejméně 4 a nejvíce 8 dětí. Děti do dětského diagnostického ústavu jsou umisťovány na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě na základě již zmíněného předběžného opatření, nebo o jejichž umístění požádali prostřednictvím příslušných orgánů samotní zákonní zástupci. Tento dobrovolný pobyt se vyskytuje jen výjimečně, v současné době jsou dobrovolné pobyty akcentovány snad i na úkor nařízení ústavní výchovy. Ovšem ne vždy je tato indikace správná, někdy se jen odloží toto nařízení ústavní výchovy. Na základě výsledků diagnostických, terapeutických, vzdělávacích a výchovných a sociálních činností vypracovává komplexní zprávu s návrhem dalších výchovných postupů. Na základě komplexního vyšetření jsou děti s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou umisťovány do zařízení náhradní rodinné péče - dětských domovů, dětských domovů se školou a výchovných ústavů. Diagnostický ústav na základě svých diagnostik dětí zpracovává komplexní diagnostickou zprávu, která se skládá z rodinné a sociální anamnézy, ze zprávy psychologa, etopeda, vychovatele, učitele a v jejímž závěru nechybí návrh specifických výchovných a vzdělávacích potřeb. Děti po ukončení dobrovolného preventivního pobytu odcházejí zpět do rodin a mohou pokračovat v upevňování naučených vzorců chování v některém z ambulantních zařízení. 43 Diagnostický ústav zajišťuje výchovnou péči dětem zadrženým na útěku, ať už od rodin nebo z některého výchovného zařízení odpovídajícího za jeho výchovu. Děti jsou v DDÚ v plném přímém zaopatření tzn.že je jim poskytnuto stravování, ubytování, ošacení, kapesné a školní a učební pomůcky. 6.2 DDŠ - dětský domov se školou Dětský domov se školou (dále jen DDŠ) je výchovné zařízení pro: • děti s nařízenou ústavní výchovou • děti s nařízenou ochrannou výchovou • nezletilé matky s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou Zřizovatelem je Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy. V DDŠ mohou být umístěny děti od 6 let do ukončení povinné školní docházky. Výjimečně je možné prodloužení výchovné péče do 18ti nebo 19ti let. Zařízení je určeno pro děti, u kterých se vyskytly závažné poruchy chování. V jednom takovém zařízení může být zřízeno nejméně 2 a nejvíce 6 výchovných skupin po 5 až 8 dětech.3 2 • Úkoly DDŠ jsou: Vzdělávací, výchovné a sociální, terapeutické V DDŠ jsou děti v plném přímém zaopatření. Zákon číslo 109/2002 Sb., §4, § 13 44 6.3 VÚ - výchovný ústav Výchovné ústavy (dále jen VÚ) jsou institucionální výchovná zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Jsou zde umisťovány děti se závažnými poruchami chování, s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou, po ukončení povinné školní docházky. Do VÚ lze umístit dítě s uloženou ochrannou výchovou a velmi závažnými poruchami chování, které nemůže být vzhledem k závažnosti poruch chování umístěno v DDŠ. VÚ se zřizují odděleně, zvlášť jsou umisťovány děti s nařízenou ústavní výchovou, zvlášť děti s nařízenou ochrannou výchovou a zvlášť nezletilé matky s nařízenou ÚV nebo OV. V zařízeních pro děti a mládež s nařízenou ochrannou výchovou lze instalovat stavebně technické prostředky, které zabraňují útěku dětí. Lze instalovat i audiovizuální systém, který musí schválit ministerstvo a ředitel je povinen o tomto systému informovat všechny děti i zaměstnance. Systém plní bezpečnostní funkci dětí, zaměstnanců a majetku. Zřizovatel tohoto zařízení zřizuje pro děti, které díky závažnosti poruch chování nemohou navštěvovat střední školu nebo střední odborné učiliště mimo zařízení, školu s odpovídajícím vzdělávacím programem jako součást zařízení. VÚ stejně tak jako DDŠ plní funkci vzdělávací, výchovnou a sociální. I v tomto zařízení jsou děti v plném přímém zaopatření. 45 7. Ústavní výchova Podnět k nařízení ústavní výchovy podává soudu příslušný orgán města s rozšířenou působností z důvodu, kdy rodina neplní své základní funkce, nemůže dítěti zajistit řádnou výchovu a výchova dítěte je ohrožena nebo vážně narušena. Ústavní výchovu dětem nařizuje soud a to zpravidla do 18 let věku, v odůvodněných případech až do 19 let věku. Pokud pominuly důvody k nařízení ústavní výchovy, soud může zrušit ústavní výchovu ještě před dovršením 18 let věku dítěte. Ústavní výchova probíhá v zařízeních pro výkon ústavní výchovy - dětské domovy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy. Zaměstnanec města s rozšířenou působností dítě v zařízení sleduje, sleduje zejména jeho psychický a fyzický vývoj, s dítětem spolupracuje, stejně tak jako se sociální pracovnicí a vedením zařízení, ve kterém je dítě umístěno. 8. OSPOD a práce kurátorů Spolupráce kurátora pro mládež s jednotlivými školskými zařízeními vyplývá ze zákona č. 359/1999 Sb. a dále ze spolupráce konkrétních úřadů s konkrétními zařízeními. Kurátoři pracují hlavně s dětmi u nichž se vyskytlo problémové chování nebo objevila trestná činnost. Vyhledávají ve společnosti děti, které svým chováním překračují normy slušného chování a rodiče, které neplní své povinnosti a nezajišťují dostatečnou péči o své nezletilé děti. Mělo by se tak dít ve spolupráci se školou, kdy škola může dát prvotní podnět k aktivitě kurátorů či městského úřadu. Provádějí celkové poradenství a terapii v problémových rodinách, vedou výchovné pohovory a doporučují spolupráci s dalšími institucemi (SVP, P P P , S P C , Poradny pro rodinu a manželství). Mohou být přizváni ředitelem školy na jednání 46 výchovné komise, pokud má dítě více jak 10 neomluvených hodin. Při počtu 25 neomluvených hodin ve škole může dát podnět k zahájení řízení ve věci uložení výchovného opatření (napomenutí, dohled). Vypracovávají na žádost policie, soudů a státního zástupce zprávy o výchovném prostředí nezletilých, jejich současném chování a stupni mravního narušení. Zúčastňují se přestupkového řízení, které je vedeno proti nezletilým dětem. V rámci činnosti komise pro sociálně právní ochranu dětí připravují podklady pro její jednání - vedou pohovory s nezletilými. Důležitá je vzájemná spolupráce s obecními úřady, městskými úřady, zdravotnickými zařízeními, policií, soudy, státními zastupitelstvími a dalšími orgány. V oblasti sociálně patologických jevů u dětí a mládeže analyzují ve svěřeném obvodu situaci, podílí se na organizování a realizaci preventivních opatření směřujících proti kriminalitě mládeže, alkoholismu, drogové závislosti, závislosti na hrách na automatech a na skupinové trestné činnosti páchající dětmi školního věku. Zaměřují se na problémové rodiny, ve kterých provádějí pravidelné šetření. U velmi problémových a nezvladatelných dětí dávají podnět soudu k nařízení ústavní výchovy a pomáhají s umístěním dětí do dětských diagnostických ústavů. Po umístění dětí do ústavu spolupracují s rodinou na odstranění nedostatků, pro které bylo dítě umístěno. Spolupracují také se zařízením, ve kterém je dítě umístěno. Zastupují dítě u soudních jednání. U dítěte jednou za tři měsíce provedou návštěvu v zařízení. V případě, že již pominuly důvody pro umístění dítěte v zařízení, dávají podnět ke zrušení ústavní výchovy. Po té spolupracuje s těmito nezletilými. „ Kritéria, jež nejčastěji vedou kurátory k návrhu ústavní výchovy, seřadíme podle váhy, jakou mají v celém souboru kurátorů, kteří se účastnili průzkumu Tesařové: • protiprávní jednání ( přestupky a trestná činnost), • začínající závislost na drogách, alkoholu, automatech, • útěky z domova, • množství výchovných opatření uplatněných před návrhem ústavní výchovy, 47 • množství v dotazníku vypočítaných důvodů k návrhu na ústavní výchovu, jež u jednotlivého případu připadají v úvahu, • zahálčivý způsob života, • nerespektování rodičů, • sexuální promiskuita, • členství v závadové partě. V těchto nejčastěji používaných kritériích rozhodování panuje mezi kurátory větší neshoda než v kritériích méně významných, jimiž byly podle průzkumu následující charakteristiky mladistvého a jeho rodiny: kázeňské problémy ve škole, prospěchové problémy, předchozí umístění v ústavní péči, nepříznivé hodnocení mladistvého jinými institucemi s výjimkou školy, menšinová etnická příslušnost, osobnostní charakteristiky mladistvého, špatná pověst rodiny, protiprávní jednání rodičů, s nimiž mladistvý žije, resp. nežije, a to vlastních i nevlastních, úplnost rodiny, názor dospělých členů klientovy rodiny na umístění klienta v ústavní péči a doba vedení případu před návrhem na ústavní péči."3 3 Informace o práci kurátorů mně poskytla kurátorka pro děti a mládež zaměstnankyně MÚ Kostelec nad Orlicí paní Jaroslava Popiolková DiS. zastávající funkci sociální prevence. Matoušek, O., Kroftová, A., Mládež a delikvence, str. 157 48 EMPIRICKÁ ČÁST 9. DDŠ a ZŠ Kostelec nad Orlici DDŠ a ZŠ se nachází v podhůří Orlických hor, v samém centru města Kostelec nad Orlicí čítající přibližně 6200 obyvatel. Město leží v nadmořské výšce 290m n.m. a rozkládá se na území o katastrální výměře 2619 ha. Dětský domov se školou je v samém centru města - nedaleko náměstí. Domov tvoří tři navzájem propojené budovy, rekonstruovaná část internátu postaveného ve 30. letech minulého století, nový internát daný do provozu v únoru 2008 a nová škola dána do užívání v září 2010 a jedna samostatně stojící budova - školní dílny, garáž pro 2 služební vozy, údržba domova a kolárna pro 25 jízdních kol postavená roku 2005. V DDŠ pracuje 34 pedagogických pracovníků, 9 s VŠ vzděláním a 25 se SŠ vzděláním a 13 nepedagogických provozních zaměstnanců. Z pedagogických pracovníků - učitelů a vychovatelů má 21 vystudovanou speciální pedagogiku na příslušné úrovni. Kapacita domova je 40 dětí. 9.1 Historie zařízení Dětský domov se školou je pokračovatelem a nositelem dnes již dvaadevadesátiletých tradic práce v oblasti dětí a mládeže „mravně narušených,,. Tak je uvedeno v časopise Orličan / Kostelec nad Orlicí, roč.VIII, Č9, str.3 z 1. března 1919 / o zahájení činnosti Chlapecké výchovny české zemské komise pro hochy mravně vadné. Tolik úvodní informace, která pokračuje že: „ do ústavu bude přijato asi 60 hochů mravně vadných, to je takových, kteří se octli vlastním chováním na cestě mravní zkázy a zločinnosti a nebo těch, kteří následkem událostí válečných neb rodinných a jiných poměrů postrádají řádné výchovy, takže by zpustli" konec citátu. 49 Takováto proklamace nám - našim předchůdcům - byla dána do vínku při zahájení činnosti, kterou se s kratšími či delšími přestávkami zaobíráme dodnes. Prvním ředitelem až do roku 1927 byl pan Josef Sedloň, který vedl ústav se svou ženou a vybudoval dle tehdejších představ ústav na principu rodinné výchovy, kde „ chovancům dostane se nejen výživy a vychování domácího, ale i školního vzdělání a praktického kurzu řemeslného". Po 2. světové válce se prvním ředitelem stal pan Jindrák. Novinkou bylo zavedení zájmových kroužků. Následně zařízení prošlo několikerou změnou názvu a zřizovatele. Zlom nastal ve školním roce 1971/72, kdy na místo ředitele nastoupil pan Vladimír Perdek. V tu dobu byl ústav rozdělen do tří pracovních úseků škola, výchovný úsek pro mimoškolní činnost a úsek administrativně správní. Postupně byl propracován ucelený systém převýchovných metod vedoucích v cyklu jednoho školního roku od autoritativního vedení až k fázi autoregulace dítěte i výchovné skupiny. Děti se účastnily všech vznikajících sportovních a kulturních aktivit. Pořádaly se pravidelné výměnné pobyty hlavně o prázdninách s dětmi a zaměstnanci slovenského zařízení z Tomášova u Bratislavy. V roce 1993 byla v zařízení snížena kapacita dětí z 88 na 24. Očekával se pokles potřeby míst pro děti se závažnými poruchami chování. Výchovný ústav byl nesmyslně přestěhován do prostor radikálně menších. Velice brzy vyšla najevo potřeba, když ne původního, alespoň dvojnásobného počtu míst. V roce 2005 bylo započato s investiční výstavbou, zřizovatelem již bylo MŠMT. Dnes máme nový internát, školu ještě ne úplně dostavěnou, ale v provozu, kapacitu 40 dětí, koedukované zařízení a 100% kvalifikovanost pedagogických pracovníků - vystudovanou speciální pedagogiku, etopedii, psychopedii a to na různých vzdělanostních úrovních. 50 9.2 Systém řízení DDŠ a ZŠ Pomoci systému řízení DDŠ a ZŠ - příloha č. 1 je zaručena možnost kvalitní převýchovy a socializace dětí, vzájemná spolupráce zaměstnanců DDŠ, hospodaření na dobré úrovni a celkově funkční „ běh „ DDŠ. Budova školy byla uvedena do provozu v září 2010. Je postavena podle nejmodernějších požadavků. Ve škole je 6 učeben, 1 počítačová učebna, interaktivní učebna, učebna výtvarné výchovy, pracovny učitelů, kabinety učebních pomůcek, učitelská knihovna, kancelář a klubovna psychologa, kancelář zástupce ředitele a sborovna. V každém patře budovy je nezbytně nutné sociální zařízení pro chlapce, dívky a personál. Do budoucna se počítá s vybavením a zprovozněním keramické dílny a v neposlední řadě s výstavbou tělocvičny. Ve škole učí celkem 8 plně kvalifikovaných pedagogických pracovníků ve 4 ročnících. 9.3 Škola NŠ 1 žák 7. třída 5 žáků 8.A třída 8 žáků 8. B třída 4 žáci 9. třída 3 žáci Počty žáků v jednotlivých třídách jsou uvedeny k 1.9.2010. 51 9.4 Internát Internát sídlí ve dvou vzájemně propojených budovách. Dvě rodinné skupiny jsou ve starší, ale nově zrekonstruované budově a tři skupiny jsou v nově přistavěné budově, která byla dána do provozu v únoru 2008. V domově je tedy celkem pět výchovných skupin. Každou skupinu má na starosti jeden kmenový vychovatel, který zodpovídá za bezproblémový chod celé skupiny. Nápomocni mu jsou další dva vychovatelé a dva asistenti pedagoga hlavně pro výkon noční služby. Základní organizační jednotkou v DDŠ je rodinná skupina, kterou tvoří nejméně 5 a nejvíce 8 dětí. Skupiny se vzájemně neprolínají. Každá skupina využívá prostory „velkého bytu,, se svojí klubovnou, kuchyňkou, ložnicemi ubytování po dvou, skladem sportovních potřeb, úklidovou místností s pračkou a pracovnou vychovatelů. Všechny rodinné skupiny jsou vybaveny moderním nábytkem, běžnou elektronikou a jsou vyzdobeny výrobky dětí. Ve výchovných skupinách probíhají denně různé volnočasové aktivity, které hrají nezastupitelnou roli. Děti prostřednictvím těchto aktivit projeví své zájmy, znalosti nebo dokonce své nadání, navzájem se sblíží, lépe se poznají a odreagují se. Vychovatel při těchto činnostech děti také lépe poznává, protože pokud jsou děti v „ zápalu boje „ chovají se přirozeně, nepřetvařují se. To pomáhá k dalšímu diagnostikování dětí a k možné volbě správných metod převýchovy. O trávení volného času dětí nerozhodují pouze vychovatelé, ale na tvorbě týdenního plánu zaměstnání se podílí celá skupina - tedy mají možnost navrhnout program všechny děti. Každý den je plán volnočasových aktivit sestaven ze tří bloků. První blok tvoří zaměstnání dle volby dětí a druhý blok navrhuje vychovatel. Každý den probíhá jeden druh zaměstnání venku a druhý na budově nebo v tělocvičně. Druhy zaměstnání se u dívek a u chlapců liší jednak podle ročního období a jednak svým zaměřením. U chlapců převládá zaměstnání se sportovním zaměřením a u dívek různé druhy estetických činností. Ukázka týdenního plánu 1. skupiny, kde působím 53 jako kmenová vychovatelka je příloha č. 2. Třetím blokem je povinná příprava do školy. Dítě, které nemá problémy ve škole se připravuje samo u svého pracovního stolu. Dítě, které potřebuje pomoc vychovatele se připravuje společně s dalšími na klubovně. Každé pondělí je - dle rozvrhu činností - po hodnotící - poradě komunita, kterou vede etopedka zařízení společně s psycholožkou a účastní se jí všechny děti a jejich kmenoví vychovatelé. Následující pondělí děti pracují v zájmových kroužcích. Tento školní rok pracují podle své volby v těchto kroužcích: výtvarném, hudebně pohybovém, střeleckém, reprezentačně - sportovním, šachovém a v kroužku společenských her. Děti zařazené v 5. výchovném stupni pracují v kroužku ZIP (zvláštní individuální péče). Činnost v kroužcích směřujeme spíše k akcentaci vztahu dítě - dospělý, než ke skutečné náplni a programu kroužku. V budově internátu je v provozu školní jídelna, která poskytuje stravování všem dětem a zaměstnancům. Dětem je 5x denně podávána vyvážená a pestrá strava a to 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. Spoluspráva dětí - v každé výchovné skupině je volen předseda skupiny a jeho zástupce. Předsedové všech skupin tvoří radu domova, kterou vede vedoucí vychovatel. Na radě domova jsou projednávány návrhy a požadavky dětí přenášené ze skupin, je hledáno řešení a stanoveny postupy dalšího jednání. Z každé rady domova je pořizován zápis opatřený podpisy všech zúčastněných a předán řediteli domova. Ne vždy ale děti chápou tuto skutečnost jako své právo, někdy se staví do pozice, že je tato činnost obtěžuje. 54 Starší část internátu - nově zrekonstruovaná část - 2 výchovné skupiny, v přízemí sekretariát, ekonomický úsek, sociální úsek a provozní úsek. Nová přístavba internátu - v každém patře jedna výchovná skupina a v přízemí kuchyň a školní jídelna. 55 9.5 Organizace výchovně vzdělávacích činností v zařízení • Organizace vzdělávání dětí - probíhá ve škole dle platných vzdělávacích programů. Ve výchovných skupinách probíhá příprava do školy. Vyučující účelně, za použití učebních plánů, zařazují do vzdělání činnosti mimo školu - exkurze, výstavy, kulturní představení. • Organizace výchovných činností - těžištěm těchto činností jsou jednotlivé výchovné skupiny, za všechny činnosti zodpovídá kmenový vychovatel, který vede další dva vychovatele skupiny. Činnosti jsou upraveny denním rozvrhem činností / schéma dne / - příloha č. 3, kde jsou stanoveny časové dotace činností a jejich rozložení v průběhu dne. • Organizace zájmových činností - probíhá převážně na výchovných skupinách na základě týdenních plánů zájmové činnosti. Tyto plány jsou sestavovány za spoluúčasti dětí s dodržováním skladby s využitím všech druhů zájmové činnosti - sportovní, estetická, pracovní, společensko vědní, přírodovědná, sebeobslužná. Kontrola spadá do kompetence vedoucího vychovatele a ředitele zařízení. • Systém prevence sociálně patologických jevů - v domově pracuje preventistka sociálně patologických jevů, která připravuje roční plány činností a programů a zodpovídá za jejich dodržování. Základním principem je výchova dítěte a mládeže ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a rozvoji osobnosti. Vychází z metodických pokynů MŠMT. Na této činnosti participují všichni pracovníci zařízení dle svého zařazení. 9.6 Hodnotící systém Denní hodnocení Hodnocení dětí probíhá každý den, tak jak je uvedeno v režimu dne, mezi 20 a 20.30 hodinou. Každé z dětí se nejprve hodnotí samo, hodnotí co se mu 56 tento den povedlo.co naopak ne, co ho bavilo, co se mu ten den líbilo nebo nelíbilo. K tomuto jeho hodnocení zaujme vychovatel své stanovisko, řekne mu svůj názor a stanoví hodnocení. Hodnotící škála je 1 - 5 stejně jako ve škole. Kódové hodnocení Každý čtvrtek v sudém týdnu - opět vyplývá z rozvrhu činností - se schází všichni vychovatelé dané skupiny, asistenti pedagoga a třídní učitel a skupinovou formou probíhá hodnocení dětí s následným přidělením výchovného stupně, který je navrhován kmenovým vychovatelem po dohodě s již zmíněnými kolegy. K navrhovanému hodnocení se mohou vyjádřit všichni členové porady. Ředitel s konečnou platností určuje znění tohoto kódového hodnocení, které je platné po dobu 14 dní. Dítěti je udělen stupeň 1 - 5 opět stejně jako ve škole. Z tohoto hodnocení vyplývají určité výhody. Do 5. výchovného stupně jsou zařazeny pouze děti s nejzávažnějšími přestupky a to podle jejich závažnosti na určitá období. Jedno hodnocení = 14 dní. • tři hodnocení - po útěku s trestnou činnosti a testem prokázané užití drogy a alkoholu • dvě hodnocení - po útěku bez trestné činnosti • dvě hodnocení - po prokázaném šikanování • dvě hodnocení - při zjištěném sebepoškozování, tetování • dvě hodnocení - za krádež na veřejnosti • jedno hodnocení - za kouření nebo přechovávání kuřáckých potřeb • jedno hodnocení - za agrese vůči druhé osobě • jedno hodnocení - za krádeže v domově Tato negativní hodnocení se nesčítají, maximální doba zařazení dítěte do 5. výchovného stupně je 3 hodnocení, pak musí postoupit do stupně čtvrtého. 57 Po uvedenou dobu nemá dítě zařazené v 5. stupni: • povolenou návštěvu rodiny (odjezd) • povolenou vycházku při návštěvě rodičů v domově • možnost reprezentovat zařízení v žádné oblasti • možnost účastnit se výběrového programu • možnost sledovat televizi po večerce • právo nadstandardní péči • možnost vzdálení se od skupiny (neustále musí být pod dozorem vychovatele) Za uvedené přestupky je dítě do 5. stupně zařazeno z kteréhokoliv stupně hodnocení! Zlepšení hodnocení - stupně pak získává postupně, ne skokem! Zájmový kroužek mají vybraný, ale při zařazení do 5. stupně se účastní činnosti kroužku ZIP. Výhody jednotlivých stupňů 5. stupeň • čerpat ze svého konta pro osobní potřebu měsíčně částku dle svého věku • dále bez výhod, pobyt a program pouze s vychovatelem • bez odjezdu na dovolenku k rodičům • čerpat ze svého konta pro osobní potřebu měsíčně částku dle věku 80,- 140,- 200,- Kč 4. stupeň • čerpat ze svého konta pro osobní potřebu měsíčně částku dle věku 80,- 140,- 200,- Kč • možnost zvýšení měsíčního kapesného • prominutí předchozího opatření ve výchově • požádat o samostatnou vycházku s rodiči při návštěvě • návštěva k rodičům jednou za 4 týdny 58 3. stupeň • čerpat ze svého konta pro osobní potřebu měsíčně částku dle věku 90,- 160,- 240,- Kč • reprezentovat domov při soutěžích • požádat o sledování televize po večerce • požádat o samostatnou vycházku s rodiči při návštěvě • požádat o samostatnou vycházku • možnost zvýšení maximálního měsíčního kapesného • návštěva k rodičům o víkendu jednou za 3 týdny 2. stupeň • čerpat ze svého konta pro osobní potřebu měsíčně částku dle věku 100,- 180,- 260,- Kč • pohybovat se volně v areálu domova • reprezentovat ústav na soutěžích • požádat o povolení sledování televize po večerce • požádat o povolení návštěvy rodičů kdykoli • požádat o samostatnou volnou vycházku do města • zapojit se do činnosti zájmových útvarů ve městě • absolvovat kurz řidičů malých motocyklů • možnost zvýšení maximálního měsíčního kapesného • návštěva k rodičům o víkendu jednou za 2 týdny 1. stupeň • čerpat ze svého konta pro osobní potřebu měsíčně částku dle věku 120,-210,- 300,- Kč • pohybovat se volně v areálu domova • reprezentovat ústav v zájmových soutěžích • požádat o návštěvu rodičů kdykoli • využívat permanentní propustky k vycházkám do města • zapojit se do činnosti zájmových útvarů ve městě 59 • absolvovat zdarma kurz řidičů malých motocyklů s písemným souhlasem rodičů • udělení věcné či finanční odměny • nakládat podle vlastního uvážení s volným časem mimo vyučování • návštěva k rodičům o víkendu každý týden O odjezdy k rodičům musí rodiče předem požádat a k možné návštěvě se vyjádří kurátorka pracovnice OSPOD, kmenový vychovatel, sociální pracovnice a ředitel svým podpisem odjezd povolí či nikoliv. 9.7 Kasuistika Jméno: Zdeněk nar. 1992 Matka: Lenka nar. 1954 Otec: Zdeněk nar. 1955 Sestra: Lenka nar. 1972 Veronika nar. 1995 Jana nar. 1997 Osobní anamnéza Zdeněk se narodil z druhého těhotenství matky - porod spontánní v termínu, v 9.měsíci těhotenství. Porodní váha 3100g / 48cm. Matka Lenka byla na rodičovské dovolené po dobu 3 let. Oba rodiče jsou české národnosti. V rodině byly prokázány patologické jevy. Matka - silná kuřačka a alkoholička. Otec taktéž silný kuřák, alkoholik. Zdeněk v dětství prodělal běžné dětské nemoci - neštovice a spalničky. Zdeněk je astmatik a je alergický na pyl a včelí jed. K dětskému lékaři na očkování a na preventivní prohlídky se dostavovali až na opakované vyzvání. 60 Rodinná anamnéza Matka Lenka, narozena r. 1954, vedena na úřadu práce. Otec Zdeněk, narozen r. 1955, částečný invalidní důchodce, opakovaně ve výkonu trestu odnětí svobody. Sestra Lenka, narozena r. 1972, nyní žijící ve vlastní domácnosti. Sestra Veronika, narozena 1995, sestra Jana, narozena 1997 polorodé sestry Zdeňka ze strany matky, žijící ve společné domácnosti s matkou. Rodiče nejsou manželé a nežijí ve společné domácnosti. Zdeněk byl v péči matky. Tu však nerespektoval, neposlouchal a matka nebyla schopna žádným způsobem chování syna ovlivnit. Její syn navštěvoval pohostinství, hrál na výherních automatech, pil pivo a kouřil. Matku i několikrát fyzicky napadl a byl zlý i na sestru. Otec byl pro Zdeňka špatným vzorem vzhledem ke svému způsobu života. Na výchově se podílel minimálně, spíše v negativním slova smyslu. Výchova byla nedůsledná. Otec byl několikrát opakovaně byl ve výkonu trestu. Hospodářské a výchovné podmínky Rodina žila v pronajatém bytě o třech místnostech / matka, Zdeněk, sestra Jana a sestra Veronika / v domě, který svým uspořádáním připomínal ubytovnu pro sociálně slabé rodiny. V bytě chybělo hygienické zařízení - to bylo společné pro celý vchod / 4 - 5 rodin /. V bytě byla plíseň, a proto se jedna z místností nedala užívat. Rodina žila ve společné domácnosti do roku 2006. Matka opustila společnou domácnost a s dětmi Zdeňkem a Veronikou se odstěhovala. Zdeněk byl svěřen do péče matky. Matka byla dlouhodobě nezaměstnaná, často v evidenci ÚP, doplácena městským úřadem dávkou hmotné nouze. Otec pobíral částečný invalidní důchod. Zdeněk byl dlouhodobě vystaven násilníckemu otci, násilí přebral jako normu chování. Matku zpočátku před otcem bránil, ale přebral od otce pohrdlivý přístup k ženám. Oba rodiče vnímal jako méně pozorné a obzvláště otce jako nepřátelského. Otec byl přísnější než matka, oběma chyběla důslednost ve výchově. 61 Školní anamnéza Zdeněk do MŠ nastoupil ve 4 letech. Obtížně navazoval kontakty s učitelkami a s dětmi neměl příliš dobré vztahy. Do ZŠ nastoupil v řádném termínu - bez odkladu školní docházky. Od začátku školní docházky Zdeněk patřil k prospěchově slabším žákům. Mezi jeho největší zájmy patřila kopaná, jízda na kole a hraní počítačových her. Výchovné problémy se objevily již na 1. stupni ZŠ. Zdeněk navštěvoval ZŠ v místě svého bydliště, po té ZŠ při DDÚ v Hradci Králové a po umístění ZŠ při DDŠ v Kostelci nad Orlicí. V době nástupu do našeho zařízení byl žákem 6. ročníku 8. rokem školní docházky. Jmenovaný opakoval 4. a 6. ročník ZŠ. V základní škole vmiste svého bydliště byl opakovaně hodnocen sníženou známkou z chování. Obtížně navazoval kontakty s dospělými a měl problémy s respektováním autority, zvláště ženské, jakékoli omezování a požadavky vnímal jako nepřátelství. Nebyl zvyklý se do školy připravovat, měl velké problémy s respektováním školního řádu. Poté často nechodil do školy, údajně býval nemocný, přesto se však ve večerních a nočních hodinách dopouštěl protiprávních jednání. Zdeněk se opakovaně dopouštěl krádeží, vloupání do rekreačních chalup, uzavřených šaten, sklepních kójí, prodejních stánků a kanceláří. Zde zcizoval peněžní částky a věci k následnému prodeji. Dále pak devastoval vnitřní zařízení zmiňovaných objektů. Vše konal s již zletilým kamarádem Tomášem, který byl do své zletilosti rovněž umístěn ve VÚ. Od roku 2003 byly přestupky a krádeže řešeny na jednání komise sociálně právní ochrany dětí. To se několikrát opakovalo. V únoru roku 2007 bylo nařízeno usnesením OS v Ústí nad Orlicí předběžné opatření a Zdeněk byl předán do péče DDÚ v Hradci Králové. Po diagnostickém pobytu byl v dubnu roku 2007 umístěn do Dětského domova se školou v Kostelci nad Orlicí, odkud Zdeňka znám. Důvody k umístění Zdeňka do DDŠ a ZŠ v Kostelci nad Orlicí Do roku 2006 bydlel Zdeněk s matkou, otcem a mladší sestrou Veronikou v malém městečku na Orlickoústecku. Neustále byl vyšetřován Policií ČR z důvodu dopouštění se trestné činnosti. Matka jeho výchovu nezvládala, 62 nezletilý ji nerespektoval, dělal si co chtěl. Hrál na výherních automatech, pil pivo a kouřil, nechodil do školy a páchal trestnou činnost. Dlouhodobě byl vystavený násilníckemu otci - násilí přebral jako normu chování. Roku 2003 byl za krádeže řešen na jednání komise sociálně právní ochrany dětí. V červnu 2006 opakovaně krádeže řešeny komisí sociálně právní ochrany dětí. V září 2006 mu byl stanoven dohled probačního úředníka opakované trestné činy - časté krádeže. V únoru 2007 vydal OS v Ústí nad Orlicí předběžné opatření a nařídil předání dítěte do DDÚ v Hradci Králové. Po diagnostickém pobytu byl v dubnu 2007 umístěn do DDŠ a ZŠ v Kostelci nad Orlicí. Jeho pobyt v našem zařízení byl ukončen 30. 6. 2008. V červnu 2008 vydal Diagnostický ústav pro mládež Brno souhlas s jeho umístěním do VÚ Velké Meziříčí, odloučené pracoviště Žďár nad Sázavou. Zdeněk byl přijat do učebního oboru opravář zemědělských strojů. Hodnocení vychovatelů Při přijetí byl Zdeněk smutný až plačtivý s nevýrazným projevem ke svému okolí. Po umístění do skupiny byl zamlklý, držel se stranou od ostatních, obtížně se zapojoval do činností a minimálně komunikoval s okolím. Autoritu muže uznával a podřídil se v případech pokud cítil fyzickou převahu a to téměř bez výhrad. K ženám se projevoval již zpočátku se značnou opozicí. Bylo nutné kultivovat vztah k ženám, posilovat všeobecně respekt k autoritám, obzvláště ženským. V průběhu adaptačního období začal více a otevřeněji komunikovat s vrstevníky, zejména se silnějšími jedinci. Z jeho postojů a projevů chování byla patrná značná náklonnost k problémovým dětem, před kterými si posiloval své nízké sebevědomí. Pokud byl ve skupině přítomen dominantní chlapec s problémovým chováním u Zdeňka se projevila tendence k jeho identifikaci. Ihned se mu snažil zalíbit, podbízel se mu, byl vzdorovitější vůči dospělému, odmítal plnit režimové prvky, stupňovala se jeho agresivita vůči spolubydlícím, častěji vyhrožoval fyzickým napadením jiným, zejména slabším jedincům a měl s nimi časté konflikty. Měl velké sklony vystupovat jako šikanér. Jeho slovník obsahoval velké množství vulgarismů. Potřeboval zvyšovat sebevládu, učit se neagresivním 63 způsobem sebeprosazování a zvládání konfliktních situací, rozvíjet porozumění sociálním normám a rozvíjet pracovní vlastnosti včetně plnění školních povinností, zájmů, sportovních činností a jakýchkoli aktivit, které mohou jeho život naplnit smyslem. Velmi často se před vrstevníky chlubil se svými skutky, které spáchal před nástupem do DDŠ. Během pobytu v našem zařízení se chlapec podřizoval požadavkům pedagogických pracovníků, začal si uvědomovat své prohřešky z minulosti a postupně si osvojoval správný náhled na dosavadní život. Přestože byl Zdeněk impulzivní, úspěšně pracoval na zvyšování sebevlády, na sebeprosazení neagresivním způsobem a na zvládání konfliktních situací. Za dobu pobytu v našem zařízení se Zdeněk dopustil jednoho útěku. Volné víkendové dovolenky a prázdninové pobyty trávil u své, již zletilé, sestry. Hodnocení školy Žák navštěvoval v našem zařízení 6. a 7. ročník osmým a devátým rokem školní docházky. Během adaptačního období se přizpůsobil účelově a s obtížemi řádu školy. Školu neměl rád, nebyl zvyklý se do školy připravovat. Přípravu na výuku prováděl pod tlakem vychovatelů. Jeho pracovní tempo bylo přiměřené, pokud se mu něco nepovedlo, na výtku reagoval podrážděně, agresivně. Postupně se naučil více kontrolovat své chování, lépe zvládat konfliktní situace a přijímat kritiku v kolektivu mladších dětí se výrazněji neprojevoval, s příchodem starších a problémovějších chlapců se stal otevřeně verbálně agresivní, snažil se jim vyrovnat a zalíbit. Hodnocení z jednotlivých předmětů • Matematika - učivo mu nečinilo větší problémy, ve sčítání, odčítání, násobení a dělení desetinných čísel dělal chyby pouze z nepozornosti. Slovní úlohy počítal s dopomocí. Geometrie mu činila potíže, neměl ji rád. Učivo zvládal průměrně. • Český jazyk - učivo činilo značné potíže, převládala neznalost základních pravidel pravopisu. Jeho čtenářský projev byl v normě. • Německý jazyk - učivo si osvojil, jeho výkony byly ovlivňovány nesoustředěností a špatnou koncentrací pozornosti 64 • Výtvarná výchova - velmi rád maloval, jeho úroveň výtvarného projevu byla výborná. Rád pracoval novými výtvarnými technikami a s přírodním materiálem. • Hudební výchova - předmětu se pouze zúčastňoval, velmi často vyrušoval, nezpíval, před ostatními spolužáky se styděl. • Pracovní činnosti - Zdeněk byl velmi zručný, rád pracoval se dřevem a velmi dobře se stavěl i k práci na pozemku. • Tělesná výchova - byl to dobrý sportovec, dosahoval velmi dobrých výsledků zejména v lehké atletice, účastnil se sportovních soutěží a fotbalových utkání. Ve všech předmětech pracoval podle nálady, na výuku se připravoval pouze pod výchovným tlakem. Byla u něho nutná důsledná kontrola zadané práce, motivace pochvalou a oceněním a trpělivý, ale důsledný přístup. Zdravotní stav při odchodu z DDŠ Zdeněk byl vzhledem ke svému impulzivnímu a agresivnímu jednání a chování v péči dětského psychiatra. Od listopadu 2007 byl medikován RORENDO ORO 1mg. V současné době je stále umístěn ve VÚ ve Žďáru nad Sázavou a navštěvuje 3.ročník SOU obor opravář zemědělských strojů. 10. Výzkum 10.1 Kvantitativní výzkum Ke své diplomové práci jsem provedla kvantitativní výzkum - četnost výskytu uvedených poruch chování v použitém vzorku dětí konkrétního DDŠ. Pracovala jsem velice jednoduchou statistickou metodou při procházení spisové dokumentace dětí umístěných v našem zařízení a ostatních v současnosti archivované. Vše samozřejmě s povolením ředitele zařízení. 65 10.2 Cíl výzkumu Cílem výzkumu bylo pokusit se naznačit, kde a v jakých podmínkách a s jakými průvodními projevy máme očekávat či vyhledávat potencionální žáky později umístěné v zařízeních pro výkon ústavní výchovy. 10.3 Průběh výzkumu V průběhu uvedeného šetření se neobjevily neočekávané skutečnosti, všechny informace byly v účelně a kompletně vedených spisech k dispozici. Pouze jsem se musela přiklonit ke změně při národnosti, kde jsem neobjevila oficielně národnost „rómská". Všichni šetření jedinci mají národnost českou. Proto národnostní údaj uváděn pro možné procentuální vyjádření. 10.4 Respondenti výzkumu Jak již bylo opakovaně uvedeno ve vzorku šetřených dětí jsou uváděny děti konkrétního DDŠ. Jde o děti, které byly propuštěny ze zmíněného domova za období 5 let, tedy propuštěny od roku 2006 do roku 2010. Je to pouze za dobu, kdy jsem v zařízení zaměstnaná a se všemi dětmi jsem mohla být v kontaktu. 10.5 Závěr výzkumu Mnohokrát jsem zvažovala zařazení všech konkrétních otázek dotazníku. Pokud teorie uvádí, že ve statistickém šetření většinou rozlišujeme tři stupně činnosti - šetření, zpracování a vyhodnocení, tak jsem několikrát změnila zaměření šetření, protože některé otázky ztrácely praktický význam pro jejich nízkou nebo i nulovou frekvenci. 66 10.6 Vyhodnocení výzkumu Vyhodnocení výzkumu jsem provedla pomocí statistického vyhodnocení údajů v evidenčních kartách dětí a zpracovala do grafů. Z grafů je patrné zastoupení jednotlivých výchovných problémů dětí, díky kterým byly umístěny do institucionálního výchovného zařízení. Uvedený vzorek je skutečný počet dětí propuštěných v konkrétním roce z Dětského domova se školou v Kostelci nad Orlicí. Konkrétní počet propuštěných dětí je vždy uveden v komentáři pod každým grafem. 67 Děti propuštěné v roce 2006 20 15 10 • Nerespektování autority • Agrese • Krádeže a trestná činnost • Nevhodná parta • Toulky, útěky • Záškoláctví • Kouření, návyk.látky • Šikana V roce 2006 bylo ze zařízení propuštěno celkem 17 chlapců. Jak ukazuje graf nejvíce dětí mělo problémy s nerespektováním autority, se záškoláctvím a s agresivitou. V tomto období mělo 53% dětí nařízenou ústavní výchovu, 12% dětí mělo uloženou ochrannou výchovu a 35% dětí bylo v zařízení umístěno na základě předběžného opatření. Z dotazníkového šetření jsem zjistila, že průměrný věk těchto dětí při nástupu do zařízení byl 13,5 roku. První počátky poruch chování se objevily již o dva roky dříve, průměrný věk dětí byl tedy 11,5 roku. Z rodiny nastoupilo 83% dětí, z DD 12% a z pěstounské péče 5% dětí. Většina dětí byla z neúplné rodiny a to 65%. Zrušené předběžné opatření před ukončením povinné školní docházky mělo 12% dětí, 24% dětí bylo přemístěno do jiného DDŠ a 64% bylo přemístěno do VÚM. Průměrná délka pobytu v našem zařízení byla 1,7 roku. 68 Děti propuštěné v roce 2007 • Nerespektování autority • Agrese • Krádeže a trestná činnost • Nevhodná parta • Toulky, útěky • Záškoláctví • Kouření, návyk.látky • Šikana V roce 2007 bylo propuštěno celkem 13 chlapců. Jak ukazuje graf, tak nejvíce chlapců mělo problémy s nerespektováním autority dospělých, krádežemi a agresí. V tomto období mělo 77% dětí nařízenou ústavní výchovu a 23% dětí předběžné opatření. Z úplné rodiny pocházelo 30% dětí a 70% dětí bylo z neúplné rodiny, kdy ve všech případech chyběl otec. Z rodiny nastoupilo 94% dětí a 6% dětí k nám bylo přemístěno z jiného DDŠ. Z dotazníkového šetření jsem dále zjistila, že průměrný věk chlapců v době umístění do DDŠ byl 14 let, ale první počátky poruch chování se objevily ve 12,5 letech. Zrušeno předběžné opatření nebo ústavní výchovu před ukončením povinné školní docházky mělo 38% chlapců a 62% chlapců bylo přemístěno do VÚ. Průměrná délka pobytu chlapců v našem zařízení byla 1 rok. 69 Děti propuštěné v roce 2008 • Nerespektování autority • Agrese • Krádeže, trestná činnost • Nevhodná parta • Toulky, útěky • Záškoláctví • Kouření, návyk.látky • Šikana Celkem propuštěno 15 dětí - 12 chlapců a 3 dívky. Ústavní výchovu mělo nařízenou 87% dětí a na základě předběžného opatření bylo umístěno 13% dětí. Jak ukazuje graf, tak v tomto období měly děti největší problémy se záškoláctvím, nerespektování autority a agresí. Průměrný věk dětí při nástupu do našeho zařízení byl 13,7 let a první poruchy chování byly spatřeny v 12,2 roku. Z těchto dětí pocházelo 87% z neúplné rodiny, kdy v 54% chyběl otec, v 20% matka a ve 13% oba rodiče. Z úplné rodiny nastoupilo pouhých 13% dětí. Z rodiny přišlo 81% dětí, z DD 6% dětí a 13% dětí bylo umístěno z pěstounských rodin. Zrušení předběžného opatření nebo ústavní výchovy před ukončením povinné školní docházky mělo 27% dětí, po ukončení povinné školní docházky mělo 20% dětí a 53% dětí bylo přemístěno do VÚ. Průměrná délka pobytu dětí v našem zařízení byla 1,6 roku. 70 Děti propuštěné v roce 2009 • Nerespektování autority • Agrese • Krádeže, trestná činnost • Nevhodná parta • Toulky, útěky • Záškoláctví • Kouření, návyk.látky • Šikana V roce 2009 bylo celkem propuštěno 20 dětí z toho 12 chlapců a 8 dívek. Ústavní výchovu mělo nařízenou 95% dětí a na základě předběžného opatření bylo umístěno 5% dětí. Z neúplné rodiny nastoupilo 95% dětí v 75% chyběl otec, v 10% chyběla matka a v 10% chyběli oba rodiče. Pouze 5% dětí přišlo z úplné rodiny. Z těchto dětí 85% nastoupilo z rodiny, 5% z DD a 5% z pěstounské péče. Průměrný věk dětí při nástupu do DDŠ byl 14 roků a první počátky poruch chování se objevily v 13,4 roku. Jak ukazuje graf, tak největší problémy měly děti s nerespektováním autority, se záškoláctvím a agresivitou. Z tohoto vzorku dětí mělo 5% dětí zrušené předběžné opatření před ukončením povinné školní docházky, 15% dětí zrušenou ústavní výchovu po ukončení povinné školní docházky, 5% dětí bylo přemístěno do jiného DDŠ a 75% bylo přemístěno do VÚ. Průměrná délka pobytu v našem zařízení byla 1,15 roku. 71 Děti propuštěné v roce 2010 • Nerespektování autority • Agrese • Krádeže, trestná činnost • Nevhodná parta • Toulky, útěky • Záškoláctví • Kouření, návyk.látky • Šikana V roce 2010 bylo z našeho zařízení propuštěno celkem 14 dětí - 10 chlapců a 4 dívky. Na základě nařízení ústavní výchovy bylo umístěno 85% dětí a na základě předběžného opatření 15% dětí. Z úplné rodiny u nás bylo umístěno 30% dětí a z neúplné rodiny to bylo 70% dětí, kdy ve všech případech chyběl otec. Z rodiny bylo umístěno 77% dětí, z DD 15% dětí a z pěstounské péče 8% dětí. Průměrný věk této skupiny dětí při umístění do zařízení byl 14 roků. První počátky poruch chování se u nich objevily už ve věku 12,3 roku. Děti měly největší problémy s kouřením a experimentací s návykovými látkami, s tím související nerespektování autority a následné záškoláctví. Na stejné úrovni figurovaly krádeže a agresivita. Zrušení předběžného opatření před ukončením povinné školní docházky mělo 5% dětí, po ukončení povinné školní docházky 5% dětí, 5% bylo přemístěno do jiného DDŠ a 85% do VÚ. Průměrná délka pobytu v našem zařízení byla 1,8 roku. 72 Současný stav rok 2010 20 10 • Nerespektování autority • Agrese • Krádeže, trestná činnost • Nevhodná parta • Toulky, útěky • Záškoláctví • Kouření, návyk.látky • Šikana V současné době je v zařízení 23 dětí - 15 chlapců a 8 dívek. Jedna dívka je umístěna na základě předběžného opatření a 22 dětí má nařízenou ústavní výchovu. Z neúplné rodiny pochází 87% dětí, kdy v 66% chybí otec, ve 4% matka a v 17% oba. Z úplné rodiny je 13% dětí. Z rodiny nastoupilo 79% dětí, z DD 4% a 13% z pěstounské péče. Průměrný věk dětí v našem zařízení je 13 let a první počátky poruch chování se objevily v 11 letech. 73 Nerespektování autority • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 Agrese • 2006 D2007 D2008 D2009 •2010 Krádeže, trestná činnost • 2006 02007 D2008 D2009 12010 Nevhodná parta • 2006 D2007 D2008 D2009 12010 40 74 Toulky, útěky • 2006 D2007 D2008 D2009 12010 60 40 20 Záškoláctví • 2006 D2007 D2008 D2009 12010 Kouření, návyk.látky • 2006 D2007 D2008 D2009 12010 100 80 60 40 20 Šikana • 2006 H2007 D2008 D2009 B2010 20 15 10 :1 75 Z výše uvedených grafů - procentuelní zastoupení jednotlivých výchovných problémů - vyplývá, že největší nárůst byl zjištěn v kouření a experimentací s návykovými látkami. S tím velice úzce souvisí záškoláctví, krádeže a trestná činnost. Vzrůstající tendenci má stále agrese, toulky a útěky. Z provedeného šetření a z vyhodnocení evidenčních karet jednotlivých dětí vyplynulo: • Snižuje se věková hranice výskytu prvních poruch chování. • Snižuje se průměrný věk dětí umístěných v DDŠ. • Snižuje se počet dětí umístěných na základě předběžného opatření. • Zvyšuje se počet dětí s nařízenou ústavní výchovou. • Stále více dětí přichází z neúplných rodin, převážně z rodin, kde chybí otec. • Stále více se vyskytují negativní jevy v rodině - alkoholismus, trestná činnost, drogová závislost a nepatrné zastoupení duševního onemocnění. • Minimální počet dětí má zrušené předběžné opatření nebo ústavní výchovu. • Většina dětí je přemisťována do výchovných ústavů. • Prodlužuje se délka pobytu v našem zařízení. 76 Závěr Vzorkem pro statistická šetření byly děti odcházející z konkrétního Dětského domova se školou v letech 2006 - 2010. Tedy v pěti letech, kdy jsem v tomto zařízení zaměstnaná. Aby se zvýšila průkaznost konstatovaných a tedy zjištěných veličin, stálo by za úvahu realizovat stejný postup i v jiných, organizačně rovnocenných zařízeních. Ale i v tomto případě se potvrzují všeobecně platná stanoviska, potvrzují se zjišťované hodnoty. Celkový sumář jednotlivých karet - konstatované skutečnosti velice výmluvně kopírují současný vývoj a stav společnosti. Snižuje se věková hranice delikventů a jejich umístění koresponduje s důrazem kladeným na depistáž prováděnou pracovníky v sociální oblasti kurátory pro děti a mládež. Souvisí to i se skutečností, že do praxe přicházejí mladí lidé po studiu, vybaveni důraznými teoriemi. Frekvence předběžných opatření a nařízení ústavní výchovy zřejmě vyplývá ze situace našeho soudnictví - a to si netroufám hodnotit. Podle některých stanovisek je disfunkční rodina základem a příčinami všech etopedických problémů. V současnosti by sociologický průzkum potvrdil, že čím dál méně dvojic uzavírá manželství a má nebo nemá tato skutečnost vliv na odchod otce od rodiny? A výskyt negativních jevů? V době s vyšší mírou nezaměstnanosti se v podstatě jedná o únik z reality, pokus o překonání problémů a náhradní činnost v době zvýšeného „ volného „ času. A v poslední řadě přemisťování většiny dětí do zařízení typově odpovídající starším dětem - do výchovných ústavů? Přesně koresponduje se skutečností, kterou zjišťují sociální pracovnice - rodinné prostředí se nelepší, soudy situaci posuzují totožně a dítě do stále disfunkční rodiny nepustí. Jsem si vědoma, že tento závěr se liší od teorií a směrů, kterým je problematika vedena a které nemají oporu ve společnosti. Jsem příliš ovlivněna praxí, jednáním s konkrétními rodiči konkrétních dětí. A to sem ani nezahrnuji fakt, kdy „ zaopatřit „ své problémové dítě v „ děcáku „ za finančního přispění matky cca 600,- Kč ( odvíjí se z doloženého výdělku ) za měsíc - pokud ovšem platí, je mimo veškeré ekonomické diskuse. Myslím si, že někde je něco špatně. 77 Resumé Diplomová práce je věnována poruchám chování a zejména pak agresivním poruchám chování. Pokusila jsem se o klasifikaci poruch chování z medicínského, sociálního i školního hlediska. Podrobněji jsem se zaměřila na agresivní poruchy chování. Zmínila jsem nejčastější výchovné problémy dětí školního věku, zejména pak šikanu, díky kterým se dostávají do výchovných zařízení. V empirické části jsem provedla kvantitativní výzkum zaměřený na četnost výchovných problémů dětí, díky kterým byly umístěny do Dětského domova se školou v Kostelci nad Orlicí za období pěti let 2006 - 2010. V závěru jsem vyhodnotila výsledky kvantitativního výzkumu. Výsledek práce koresponduje s mými představami o důvodech o umisťování dětí do zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Z těchto poznatků by bylo možné vycházet, např. při zpracování podkladů pro práci kurátorů, včetně opatření směřujících proti rodičům, kteří si neplní své povinnosti a tím zajišťují svým dětem vstup do zařízení institucionální výchovy. Resumé Thesis deals with defects of behaviour and especially aggresive defects of behaviour. The stuff presents qualification of behaviour defects from the medical, social and educating point of view with the focus on the aggresive behaviour defects. The stuff mentions the most common educational problems of the school - aged children, especially chicane, that make the children be placed in penitentiaries. In the empiric part of thesis I ran the research focused on the quantity of educational defects that made the children be placed in Dětský domov se školou v Kostelci nad Orlicí (type of penitentiary) in the term of years 2006 - 2010. The results of the research are analysed in the end of the thesis. 78 The outcome of thesis coresponds with my visions about placing childeren in penitentiaries for running institutional and protective treatment (Czech legal terms). The results of thesis could by possibly used by curators while working with children or preparing precautions towards parents who fail their parental duties and set the possible potentional enter of their children in penitentiary. 79 Seznam použité literatury ČERMÁK, I. Dětská agrese. Brno: Nakladatelství CERM, 1998. 22s. ISBN 80-7204-098-7. ČERMÁK, I., Lidská agrese a její souvislosti. 1. vyd. Žďár nad Sázavou: Fakta, 1999. 204s. ISBN 80-902614-1-8. EDELSBERGER, L, Defektologický slovník. Jihočany: H+H, 2000. 418 s. ISBN 80-86022-76-5. E D V I G E A Agresivita dětí. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 104s. ISBN 80-7178- 808-2. HARTL, P., Psychologický slovník. Praha 1994. 297 s. ISBN 80-90 15 49-0- 5. HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2004. 83s. ISBN 80-7013-397-X. JANSKÝ, P. Problémové dítě a náhradní výchovná péče ve školských zařízeních.*\. vyd. Hradec Králové: Nakladatelství GAUDEAMUS, 2004. 169s. ISBN 80-7041-114-7. JEDLIČKA, R., KLÍMA, P., KOTA, J., NĚMEC, J., PILAŘ, J. Děti a mládež v obtížných životních situacích. 1. vyd. Praha, 2004. 478s. ISBN 80-7312- 038-0. KOLÁŘ, M.,Bolest šikanování. Praha: Portál, 2005. 256 s. ISBN 80-7367- 014-3. KOLÁŘ, M., Skrytý svět šikanování ve školách: příčiny, diagnostika a praktická pomoc. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 128s. ISBN 80-7178-123-1. 80 KRIEGELOVÁ, M., Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 176s. ISBN 978-80-247-2333-4. MARTÍNEK, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 152s. ISBN 978-80-247-2310-5. MATOUŠEK,0., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 2.vyd. Praha: Portál, 2003. 340s. ISBN 80-7178-771-X. NECKAŘ, P. Problémy dětí školního věku. Statutární město Hradec Králové, 2008. 48s. ISBN 978-80-904264-0-5. PORTMANN, R. Jak zacházet s agresivitou. I.vyd. Praha: Portál, 1996. 102s. ISBN 80-7178-094-4. ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Vyd. 1. Praha: Portál, 1995. 95s. ISBN 80-7178-049-9. ŠIMANOVSKÝ.Z. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Praha: Portál, 2002. 176s. ISBN 80-7178-689-6. TRAIN, A. Nejčastější poruchy chování dětí: Jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníkaA .vyd. Praha: Portál, 2001. 200s. ISBN 80-7178-503-2. TRAIN, A. Specifické poruchy chování a pozornosti. I.vyd. Praha: Portál, 1997. 168s. ISBN 80-7178-131-2. VÁGNEROVÁ, M. Psychologie problémového dítěte školního věku. 1 .vyd. Praha:Karolinum, 1997. 170s. ISBN 80-7184- 488-8. VÁGNEROVÁ, M., Psychopatologie pro pomáhající profese. 4.vyd. Praha: Portál, 2008. 872s. ISBN 978-80-7367-414-4. 81 VOJTOVA, V. Kapitoly z etopedie I: Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. I.vyd. Brno: MU, 2004. 94s. ISBN 80-210-3532-3. Další zdroje: MUDr. Theiner.P. Ph.D., Poruchy chování u dětí a dospívajících, Psychiatrie pro praxi, 2007, roč. 8, č. 2, ISSN 1213-0508. ALTMAN, Z., Agrese a agresivita u dětí a mládeže. Žďár nad Sázavou, Fakta, Praha 2009. MARTINEK, Z. /Agrese a agresivní chování u dětí a mládeže. INFRA s.r.o. Stařec - e-lerningový kurz. Zákon číslo 109/2002 Sb., §4, § 13. Zákon číslo 109/2002 Sb., § 2. Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, článek 1. a 2., č.j. 24 246/2008-6. Kronika DDŠ Kostelec nad Orlicí. Spisová dokumentace dětí. Vnitřní řád DDŠ a ZŠ Kostelec nad Orlicí. Internetové zdroje: http://www.substitucni-lecba.cz/rozdeleni-droq http://www.vctu.cz/psvcholoq/?q=node/349 http://www.o-zdravi.cz/clanky/zaskolactvi-co-s-nim.html http://www.psvcholousek.cz/downloads/miska/Poruchychovani,%20s.%209 82 http://www.maqazinzdravi.cz/nikotin-poskozuie-celni-lalok httD://cs.wikipedia.ora/wiki/Agresivita http://www.infracz.cz/elerning http://www.sikana.bloaspot.com Přílohy Příloha č. 1 - Systém řízení DDŠ Příloha č. 2 - Týdenní plán 1. skupiny Příloha č. 3 - Denní rozvrh činností Příloha č. 4 - Evidenční list dítěte I ŘEDITEL 1 škola vedoucí učitel učitel učitel učitel učitel ZÁSTUPCE ŘEDITELE internát vedoucí vychovatel kmen. vychovatel kmen. vychovatel kmen. vychovatel kmen. vychovatel kmen. vychovatel vychovatel vychovatel vychovatel vychovatel ETOPED sekretariát PSYCHOLOG sociální oddělení administr. pracovnice ekonomické oddělení vedoucí sociálního oddělení jekonomka • sociální pracovnice C účetní hospodárka |provozníúsek údržbář údržbář uklízečka- provozářka uklízečka pradlena ped. asistent školní jídelna ved. školní jídelny kuchařka kuchařka kuchařka Príloha č. 2 - Týdenní plán 1. skupiny TÝDENNÍ PLÁN VÝCHOVNÉ ČINNOSTI TÝDEN : 22. - 28.11. 2010 DEN/ VYCHOVATEL HLAVNÍ ČINNOST zč Pondělí D. KROUŽKY LÁ V. PÉČE 0 KVĚTINY A ZVÍŘÁTKA Přírodovědná Úterý D. SPOLEČENSKÉ HRY PE V. VÝROBA NOVOROČENEK Estetická Středa D. NH - KLÁRA - " NAJDI ŠPENDLÍK" KD-HS V. STOLNÍ TENIS Sportovní Čtvrtek D. OSMI S MĚRKY, KŘÍŽOVKY LÁ V. PO STEZCE GUTHA JARKOVSKÉHO Spol. vědní Pátek D. PRÁCE LUPÍNKOVOU PILKOU PE V. PÉČE 0 OBUV A OŠACENÍ Sebeobslužná Sobota D. KRMENÍ ZVĚŘE - PARK ČASTOLOVICE KD V. MÍČOVÉ HRY V TĚLOCVIČNĚ Sportovní Neděle D. ADVENTNÍ VÝZDOBA POKOJŮ LÁ V. PLETENÍ KOŠÍKŮ Z PAPÍRU Pracovní Projednáno na skupinové radě dne: 18.11.2010 Předseda skupiny: Kmenový vychovatel: Lesková Simona 86 Příloha č. 3 - Schéma dne A Schéma dne A Den X 14:00-16:00 16:30-18:00 18:30-19:30 19:30-21:00 Po X KROUŽKY péče o ošacení značení - kontrola VL, úklid ve skříni čištění obuvi Pdš sprchování úklidy uklidnění hodnocení dne Út X TP TP Pdš -IISt X TP TP Pdš -IIČt X SkA TP Pdš -IIPá X TP péče o ošacení značení - kontrola VL, úklid ve skříni čištění obuvi TP -IISo TP TP TP -IINe TP TP Pdš -II- prádlo Pozn.: X - nástup skupiny, kontrola zápisu v ŽK, převlečení školního ošacení - vše ihned po příchodu ze školy. 87 Schéma dne B Schéma dne Den X 14:00-16:00 16:30-18:00 18:30-19:30 19:30-21:00 Po X TP péče o ošacení značení - kontrola VL, úklid ve skrini čištění obuvi KOMUNITA Pdš sprchování úklidy uklidnění hodnocení dne Út x TP TP Pdš -IISt x TP TP Pdš -IIČt x SkA TP Pdš -IIPá x TP péče o ošacení značení - kontrola VL, úklid ve skříni čištění obuvi TP -IISo TP TP TP •IINe TP TP Pdš -II- prádlo Pozn.: X - nástup skupiny, kontrola zápisu v ŽK, převlečení školního ošacení - vše ihned po příchodu ze školy. 88 Příloha č. 4 - Evidenční karta dítěte Základní údaje Jméno. Rok nar. Róm ano ne Rok přijetí Rok propuštění Délka pobytu Ústavní výchova Předběžné opatření Rodina Úplná. Negativní jevy v rodině Alkoholismus Trestná činnost Drogová závislost Duševní onemocnění Neúplná Chybí matka. Chybí otec... Chybí oba... matka. matka. matka. matka. otec. otec. otec. otec. Nástup dítěte do dětského domova se školou Z rodiny Od prarodičů Z D D Z jiného DDS 89 Dítě První počátky poruch chování rok věk Nástup do DDŠ rok věk Trestná činnost před umístěním ano ne Důvod pro umístění dítěte v DDŠ nerespektování autority záškoláctví krádeže, trestná činnost návyk, látky, exp.s drogou nevhodná parta toulky, útěky agresivita šikana jiné Zrušení ÚV před ukončením povinné školní docházky Zrušení ÚV po ukončení povinné školní docházky Přemístění do V U M 90