Diplomová práce představuje na příkladu čtyř barokních obor v
Čechách (Valdštejnsko na panství Bělá pod Bezdězem, Svatý
Hubert na panství Petrohrad, Šternberk na panství Hanšpach,
Mstišov na panství Teplice) významy, jaké byly těmto zařízením
v průběhu 18. století přikládány z pohledu majitelů panství i
lesních zaměstnanců. Nákladně zřizované a udržované areály
představovaly nezbytnou součást sebeprezentace šlechtice.
Proměna vkusu u jednotlivých členů rodů, ale i obecnější
kulturní, společenské a hospodářské proměny v průběhu 18.
století přinášely pro lovecké areály zásadní proměny. Areály
byly zakládány a rozšiřovány, ale docházelo i ke ztrátě zájmu
majitelů, nebo ke zpřístupňování oplocených revírů veřejnosti v
závěru 18. století. Práce dále dokazuje, že nezanedbatelné byly
také výsledky oborního hospodaření v rámci režijního
velkostatku, protože zvěřina byla podstatnou komoditou nejen na
jídelním stole vrchnosti, ale sloužila zároveň jako dar v rámci
sítě šlechtických sociálních vazeb. Práce rovněž reflektuje
životní podmínky různých složek lesních zaměstnanců, sídlících
v oborách, jejich propojení s nejčastěji venkovským okolím a
rozdíly v jejich horizontální mobilitě, a to jak v obecnější
rovině, tak na příkladu konkrétních jednotlivců.