Práce se věnuje zkušenostem psychoterapeutického vztahu u psychoterapeutů v individuální
psychoterapii s pacienty s diagnózou hraniční poruchy osobnosti. Bylo vybráno šest psychoterapeutů
z klinické praxe, kteří s pacienty s touto diagnózou pracují, a s nimi bylo provedeny polostrukturované
rozhovory doplněné o kresebnou techniku „čáry terapie" jako modifikaci Čermákovy techniky „čáry
léčby". Výzkumu předcházela teoretická část ve formě přehledové studie, která mapuje základní
přístupy ke konceptům psychoterapeutického vztahu a hraniční poruchy osobnosti. Nechyběl rovněž
přehled obecných i speciálních psychoterapeutických přístupů k léčbě této poruchy.
Z fenomenologické analýzy získaných výpovědí vyplývá vedle dalších tématat zejména tématika
hranic mezi terapeutem a pacientem a vztahu rodič-dítě, kde terapie je symbolickým dospíváním
pacienta. Výsledky podporují koncepty projektivní identifikace, štěpení nebo mentalizace (Kernberg,
Fonagy ad.).