Posudek oponenta diplomové práce
Název práce: Hledání reality. Poezie Petra Hrušky a Martina Stôhra
Studijní obor: učitelství CJL - OV3S se zaměřením na vzdělávání
Autor práce: Mgr. Alena Jablonická
Vedoucí práce: doc. PhDr. Ondřej Sládek, Ph.D.
Oponent: Mgr. Miroslav Chocholatý, Ph.D.
Předkládaná práce je hodnocena
1. Z hlediska obsahového záměru, naplnění zadání a zpracování předepsané literatury
výborně
2. Z hlediska požadavků na jazykovou správnost (pravopisné a jiné jazykové chyby)
velmi dobře
3. Z hlediska požadavků na formální úpravu, požadovaný rozsah, dodržování citačních norem,
odkazy a bibliografii
výborně
4. Připomínky, náměty, otázky k rozpravě:
Závěrečná práce se zaměřuje na básnickou tvorbu současných českých básníků Petra Hrušky
(nar. 1964) a Martina Stôhra (nar. 1970). Kolegyně Jablonická se soustředila na poetiku jejich
básní, své analytické a interpretační soudy vhodně dokládá ukázkami z tvorby.
Za prostor k vlastní analýze si zvolila vždy trojici jejich nejnovějších sbírek. U Hrušky
se jedná o tituly Darmata (2013), Nevlastní (2017), Nikde není řečeno (2019); u Stôhra jsou
to sbírky Přechodná bydliště (2004), Smích ze snu (2012) a Užitá lyrika (2020). Při vlastní
analýze se zaměřuje především na motivicko-tematickou výstavbu. Sympatická je snaha o
komparaci tvorby obou autorů a jejich přístupu k realitě.
V Hruškově poezii zmiňuje jako konstantní rys jeho lyrické pozorování zdánlivě
apoetického mikrosveta rodiny, bytu a věcí, které ho naplňují. Všímá si, že někde v pozadí se
stále dějí malá dramata („darmata"), průniky našich nedorozumění, omylů či nedostatečností.
Hodnotí také subjekt nevlastního syna Adama, který prochází celým Hruškovým
dílem se svojí „znepokojivou energií a osudem". Všímá si, že Hruška ve svých básních
zachycuje zásadní chvíle, činy, zvraty i chyby, které stále nepřestávají naléhat, jsou spojeny
s tradičním neklidem, protože „nikdo neví, cojej na konci čeká".
Také poetiku Martina Stôhra analyzuje kolegyně Jablonická velmi zdařile. Připomíná
skutečnost, že kdysi začínal v reynkovském proudu spirituální poezie, ale časem se jeho
poetika proměnila ve prospěch veršů civilních a formálně nesvázaných. Jeho vztah
k religiozitě se stal polemickým, ba místy i ironickým.
Při analýze jednotlivých básní upozorňuje kolegyně Jablonická, že postupně
nacházíme básně spojené s každodenní realitou, básně civilní, nenucené, a přesto „také
okouzlené, melancholické a ironicky hravé".
Pozitivně hodnotím také srovnání poetik obou básníků, i když zde bych uvítal jeho
zevrubnější podobu (obdobně bych se přimlouval za poněkud rozsáhlejší závěr práce). Práce
je psána náležitým odborným stylem bez závažnějších gramatických nedostatků.
Ozvláštňujícím dojmem působí poetické názvy jednotlivých podkapitol.
Celkový návrh hodnocení:
výborně
Mgr. Miroslav Chocholatý, Ph.D.
V Brně dne 6. června 2021
Podpis