1. Vymezení řešené problematiky a základních pojmů: Rozbor institutu náhradní rodinné péče, jeho jednotlivých forem a především zaměření na pěstounskou péči a osobnost pěstouna, který musí zvládat situace spojené s příchodem dítěte do nové rodiny, jeho adaptací na novou rodinu i nové prostředí, a který se setkává s problematickým chováním dítěte a řeší jeho výchovné nebo výukové problémy. 2. Shrnutí dosavadního stavu řešení či poznání: Během minulých staletí se uznávalo právo otce nakládat se svým dítětem podle svých potřeb. Dítě, které bylo považované za jeho majetek, mohl například prodat nebo zabít. Tomuto právu se říkalo „potestas patris“ a vycházelo hlavně z předsvědčení o zásluze muže na zplození nového lidského jedince. Formu zákona nabylo osvojení patrně nejdříve ve starém Římě již v době republiky. V zákoně se praví, že ,,adoptio naturam imitatur“, čímž je vyjádřeno, že vztah mezi osvojencem a jeho osvojiteli je podobný vztahu mezi vlastním dítětem a jeho rodiči. Podle římského práva byly pak formulovány právní podmínky osvojení takřka ve všech pozdějších právních řádech evropských zemích – ovšem až s odstupem mnoha staletí. Skutečnost, že děti mají stejná práva jako dospělí a že jejich práva je potřeba chránit zákony, byla zakotvena v Ženevské deklaraci práv dítěte z roku 1924 a v Deklaraci práv dítěte přijaté Spojenými národy v roce 1959. Otázkou, jak se vypořádat s případnými problémy, jež mohou rodiče a jejich dítě dříve či později potkat, se zabývá celá řada autorů. Na toto téma je velice pěkně zpracovaná knížka Dítě v náhradní rodině od Caroline Archerové, která na podkladě svých poznatků a zkušeností pomáhá „náhradním“ rodičům, jež z vlastního rozhodnutí přijímají „cizí“ dítě do své rodiny nebo přímo za své. Významným autorem této problematiky je Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc., světově uznávaný dětský psycholog, jehož díla přispívají k lepšímu porozumění dítěti a k porozumění sobě samému v roli „náhradního“ rodiče. 3. Cíl práce: Vytvořit jednoduchý návod budoucím pěstounům, jak postupovat při podání žádosti o svěření a následném svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů – pěstounské péče. 4. Pracovní postup: Teoretická část bakalářské práce vychází z odborné literatury a zákonů zabývajících se náhradní rodinnou péčí a případnou konzultací s odborníkem pracujícím v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Praktická část bakalářské práce je založena na pozorování a rozhovorech s jednotlivými členy rodiny během návštěv v zařízení pro výkon pěstounské péče. 5. Předpokládané využití výsledků: Metodická příručka pro potencionální zájemce o pěstounskou péči.