Předkládaná studie si kladla za cíl prozkoumání faktorů
objevujících se u léčby poruch příjmu potravy pohledem peer
konzultantek. Primárním výzkumným cílem tudíž bylo zmapovat,
které faktory vnímaly jako účinné (ať už během peer konzultací,
nebo v jejich vlastním příběhu a boji s nemocí), ale také to,
co se dle jejich názoru ukázalo jako problematické. Dále se
výzkum zaměřil na to, zda peer konzultantky poznají, kdy pro ně
práce zajde příliš daleko, a jakými způsoby o sebe pečují.
Kvalitativní studie byla realizována prostřednictvím
polostrukturovaných rozhovorů (n = 3), které byly analyzovány
pomocí interpretativní fenomenologické analýzy (IPA).
Hlavní výsledky ukázaly, že skupinové peer konzultace mohou být
zdrojem podpory a motivace a také normalizují klientovo chování
a prožívání ovlivněné poruchou příjmu potravy. Mezi
nepřispívajícími faktory v léčbě se pak objevila problematika
skupinových sezení s nemotivovaným klientem, jehož mechanismy
mohou být ohrožující pro zbytek skupiny; sdílení záležitostí,
na které klient/peer konzultant není připravený; nátlak k
vyhledání odborníka; nadbytečná edukace o zdravotních rizicích.
Za klíčová témata peer konzultantky považovaly především
sebepřijetí, extrémy (černobílé vidění světa, které se zrcadlí
do jídla), resilienci (především v interpersonální rovině),
práci s výčitkami a upevnění ve vyhledání pomoci.
Výsledky výzkumné sondy do dané problematiky představily
aspekty podporující léčbu poruch příjmu potravy, na které je
možné se v praxi více zaměřit. Za stejně důležité může být
považován i popis faktorů, které léčbě nepomáhají. Práce dále
přispívá ke zvýšení povědomí o konceptu peer konzultací, které
mohou být velmi účinné.