OBSAH RIGORÓZNÍ PRÁCE ÚVOD 8 A. Hospodářská soutěž a soutěžní právo 8 B. Předmět rigorózni práce 10 1. KOMUNITÁRNÍ A ČESKÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA ZÁKAZU ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ 14 1.1. Komunitami právni úprava 14 1.2. Česká právni úprava 16 1.3. Vztah komunitami a české právni úpravy 20 2. CHARAKTERISTIKA POUŽÍVANÝCH POJMŮ 22 2.1. Soutěžitel a podnik 22 2.1.1. Soutěžitel 22 2.1.2. Podnik 23 2.2. Pojem relevantního trhu 24 2.3. Pojem dominantního a kolektivně dominantního postavení 26 2.3.1. Dominantní postavení 26 2.3.2. Kolektivně dominantní postavení. 28 2.4. Jednání soutěžitele 30 2.5. Pojem újmy soutěže, soutěžitelů a spotřebitelů 31 2.6. Objektivně ospravedlnitelné důvody 32 3. POJEM ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ A JEHO KLASIFIKACE 34 3.1. Pojem zneužití dominantního postavení 34 3.2. Ekonomický přístup ke zneužití dominantního postavení v českém právu 37 3.3. Revize aplikace čl. 82 smlouvy ES 39 3.4. Klasifikace zneužití dominantního postavení 41 3.5. Formy zneužití dominantního postavení 42 4. ANALYTICKÝ RÁMEC PROKAZOVÁNÍ ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ 44 5. PREDÁTORSKÉ CENY 48 5.1. Pojem 48 5.2. Základní znaky predátorských cen 50 5.3. Prokazování predátorských cen 51 5.3.7. Cenové testy 52 5.3.2. Predátorský úmysl 54 4 5.3.3. Další okolnosti prokazujícípredátorské ceny 55 5.4. Případy z rozhodovací praxe Evropské komise a ÚOHS 55 5.4.1. Akzo 55 5.4.2. TetraPaklI 56 5.4.3. ÚOHS 58 6. STLAČOVÁNÍ CEN A ZISKŮ 60 6.1. Pojem 60 6.2. Základní znaky stlačování cen a zisků 61 6.3. Prokazování stlačování cen a zisků 62 6.4. Případy z rozhodovací praxe Evropské komise a ÚOHS 63 6.4.1. Napier Brown/British Sugar 64 6.4.2. Deutsche Telecom AG 65 6.4.3. ÚOHS 66 7. VÝLUČNÉ VAZBY 67 7.1. Pojem 67 7.2. Základní znaky výlučných vazeb 68 7.3. Prokazování výlučných vazeb 69 7.4. Případy z rozhodovací praxe Evropské komise a ÚOHS 71 7.4.1. Hoffmann-La Roche 71 7.4.2. BPB Industries/British Gypsům 72 7.4.3. ÚOHS 73 8. VĚRNOSTNÍ RABATY 75 8.1. Pojem 75 8.2. Základní znaky věrnostních rabatů 77 8.3. Prokazování věrnostních rabatů 77 8.4. Případy z rozhodovací praxe Evropské komise a ÚOHS 78 8.4.1. Michelin 78 8.4.2. British Airways 79 8.4.3. ÚOHS 80 9. JUNKTIMACE 81 9.1. Pojem 81 9.2. Základní znaky junktimace 82 9.3. Prokazování junktimace 83 9.4. Případy z rozhodovací praxe Evropské komise a ÚOHS 84 9.4.1. Hilti 84 9.4.2. TetraPaklI. 85 9.4.3. ÚOHS 86 ZÁVĚRY A HODNOCENÍ 87 A. K některým obecným východiskům soutěžních pravidel 87 5 B. Přehlednost a srozumitelnost právní úpravy zneužití dominantního postavení 89 C. Přehlednost a srozumitelnost rozhodovací činnosti v oblasti zneužití dominantního postavení 91 D. Shrnutí 94 ENGLISH SUMMARY 95 A. Introduction 95 B. Content of the Dissertation Thesis 96 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ 98 A. Přehled použité literatury 98 B. Přehled rozhodnutí, rozsudků a nálezů vydaných v České republice.. 103 B.A. Nálezy Ústavního soudu 103 B.B. Rozsudky správních soudů 103 B. C. Rozhodnutí ÚOHS 104 C. Přehled rozhodnutí a rozsudků vydaných orgány ES 106 CA. Rozsudky ESD 106 C.B. Rozsudky SPI 107 C C Rozhodnutí Komise 107 D. Přehled použitých právních předpisů České republiky 109 E. Přehled použitých právních předpisů ES 111 F. Přehled použitých elektronických publikací 112 6 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK „ES" „ESD" „Komise" „nařízení č. 1/2003" ,nový SprŘ" ,ObčZ" ,ObchZ' ,Smlouva ES" .soutěžní úřad' „SPI" „SprŘ" „ÚOHS" „ZOHS" Evropská společenství Evropský soudní dvůr Evropská komise nařízení Rady (ES) č. 1/2003, o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy o založení Evropských společenství zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Smlouva o založení Evropských společenství ve znění pozdějších smluv a dodatků orgán pověřený v jednotlivých členských státech Evropských společenství dozorem nad dodržováním pravidel hospodářské soutěže Soud první instance zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů 7 ÚVOD A. HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ A SOUTĚŽNÍ PRÁVO Právo na ochranu hospodářské soutěže (dále rovněž také jen „soutěžní právo")1 představuje jednu z nejvýznamnějších plošných intervencí2 státu do ekonomiky a jeho existence je povětšinou přijímána jako nezbytná nutnost a ultima ratio napomáhající udržení rovnováhy mezi navzájem si v prostředí tržní ekonomiky konkurujícími zájmy jednotlivých soutěžitelů, a rovněž soutěžitelů a spotřebitelů navzájem. Kromě zastánců pravidel hospodářské soutěže3 ve smyslu soutěžního práva, nelze pominout rovněž významnou skupinu jejich odpůrců, jejichž kritika je nejčastěji směřována vůči samotné existenci těchto pravidel, případně proti aplikační, tedy zejména rozhodovací, činnosti soutěžních úřadů.4 Svoji roli plní soutěžní právo stanovením systému podmínek, ať už pozitivních či negativních (zákazy a příkazy), jejichž prostřednictvím vymezuje žádoucí a nežádoucí formy chování soutěžitelů v hospodářské soutěži a reprobováným formám takového chování, tj. uzavírání dohod narušujících hospodářskou soutěž, zneužívání dominantního postavení a spojování podniků v rozporu se soutěžním právem, neposkytuje ochranu, tj. snaží se jim předcházet (preventivní působení soutěžního práva ve smyslu individuální a generální prevence), případně je sankcionovat5 (následné působení soutěžního práva prostřednictvím individuální represe). 1 Pojem soutěžního práva je pojímán stricto sensu, tedy jen pro označení veřejnoprávní ochrany hospodářské soutěže. Slovy ObchZ jde o právní úpravu tzv. nedovoleného omezování hospodářské soutěže, nebo též o tzv. existenční ochranu hospodářské soutěže - srov. Bejček, J. Existenční ochrana konkurence. Brno : MU, 1996, s. 10 a násl. Jako veřejnoprávní ochrana hospodářské soutěže bývá pojem soutěžního práva chápán rovněž v angloamerické právní oblasti, viz např. Whish, R. Competition Law. London : Butterwords, 1993, s. 31 a násl. 2 Vedle dalších rozsáhlých politik a intervencí, jako. např. fiskální politiky, rozpočtové politiky, legislativního procesu apod. 3 K některým náhledům na vymezení pojmu hospodářské soutěže srov. ut supra Bejček, J. Existenční ochrana konkurence, s. 13 a násl. 4 K tomu např.: Armentano, D., T. Proč odstranit protimonopolní zákonodárství. Praha : Liberální institut, 2000. Konkrétní stranu neuvádím, neboť se tímto tématem zabývá publikace jako celek. 5 K některým aspektům ukládání sankcí za soutěžní delikty viz např. Šemora, V. K sankčním mechanismům v právu na ochranu hospodářské soutěže. Právní rozhledy, 2005, č. 15, s. 537 a násl. 8 Ústředním pojmem ochrany soutěžního práva je hospodářská soutěž ve funkčním pojetí,6 tj. taková úroveň hospodářské soutěže, která není jen teoretickou možností,7 ale je skutečně dosažitelná, reálně přináší blahobyt spotřebitelům a umožňuje efektivní alokaci omezených zdrojů. Společenskou roli soutěžního práva však nelze redukovat jen na ochranu hospodářské soutěže jakožto právního a zejména ekonomického fenoménu,8 přestože je to úloha bezpochyby stěžejní, ale rovněž na zprostředkované, nepřímé, poskytnutí ochrany9 zájmům určitých skupin fyzických a právnických osob, zejména ostatních na příslušném relevantním trhu působících soutěžitelů (ve smyslu ochrany jejich práva na účast na „fair" hospodářské soutěži)1 0 a spotřebitelů. Jsou to totiž právě spotřebitelé, kteří v konečném důsledku profitují z konceptu funkční hospodářské soutěže, tedy zejména na nižších cenách zboží a služeb, jejich vyšší kvalitě, šíři nabídky a v neposlední řadě na rozsahu s nimi spojených inovací a doprovodných služeb.1 1 Stranou zájmu však nemůže zůstat ani další z pozitivních rolí soutěžního práva vycházející z jednoho ze základních poznatků o lidské činnosti, tj. o tom, že jednotlivci využívají své schopnosti a svoji tvořivost především k tomu, aby si zajistili maximum dosažitelných užitků s minimem vynaložených omezených zdrojů a osobního úsilí. Tím, že soutěžní právo reprobuje některé formy chování 6 Workable competition. I Viz např. kategorie dokonalé konkurence. 8 Viz např. vymezení předmětu ZOHS v ustanovení § 1 odst. 1, cit.: „Tento zákon upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen "zboží") proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení (dálejen "narušení")... 9 Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 2 A 13/2002 T-Mobile Czech Republic a.s. v ÚOHS, cit.: „ ... Ochrana soutěže nestojí primárně na ochraně slabších, nýbrž jen tehdy, vyplyne-li potřeba jejich ochrany z potřeby ochrany korektního (fair) soutěžního prostředí... ", obdobně v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2001, sp. zn. 2 A 3/2001-74 CEZ, a.s. v ÚOHS, cit.: „ ...Existenční ochrana konkurence pak slouží nejen k ochraně soutěže již existující, nýbrž i jako vytváření právních předpokladů, aby soutěžní prostředí existovalo i v budoucnosti. Ochrana soutěže však nestojí primárně na ochraně slabších, nýbrž jen tehdy, vyplyne-li potřeba jejich ochrany z potřeby ochrany korektního (fair) soutěžního prostředí... 1 0 Srov. ustanovení § 41 ObchZ, cit.: „Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dálejen "soutěžitelé"), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. " I I K problematice role soutěžního práva viz např. též Šemora, V. Nad zneužitím dominantního postavení. Právní rozhledy, 2006, č. 20, s. 731 anásl. 9 v hospodářské soutěži, současně ve svém důsledku zásadním způsobem stimuluje soutěžitele k pozitivní tvořivosti, tj. hledání jiných „levných" a efektivních metod a postupů v soutěži, které jsou vdaném společenském prostředí přijímány jako přípustné, legitimní a možné.1 2 B. PŘEDMĚT RIGORÓZNÍ PRÁCE Předmětem této rigorózní práce není pojem práva na ochranu hospodářské soutěže ve své komplexnosti a celistvosti, přestože se práce tomuto tématu striktně nevyhýbá,1 3 ale jen výseč tohoto práva, týkající se vybraných forem naplnění pojmových znaků skutkové podstaty zneužití dominantního postavení soutěžitele, a to forem zneužití vylučovací povahy. Smyslem a účelem studie je podat na pozadí komunitami a české vnitrostátní úpravy soutěžního práva relativně ucelený výklad týkající se zakázaných vylučovacích praktik v této oblasti, to vše se zohledněním rozsáhlé rozhodovací praxe Komise, ESD, SPI a rovněž s přihlédnutím k obdobné rozhodovací praxi Úřadu.1 4 Práce tedy nezůstává u popisu základních forem zneužití dominantního postavení vylučovacího charakteru, které jsou již běžnou součástí tzv. generálních klauzulí1 5 zakazujících takové jednání, ale soustředí se na formy nepopsané, případně aplikační praxi 1 2 Viz Hajn, P.: Posudek oponenta diplomové práce „Zákaz zneužití monopolního a dominantního postavení v rozhodovací praxi ÚOHS, autor Semora, V. Brno, 2002, cit.: „Ke koncepční otázce, zda právem regulovat soutěž nebo spoléhat na „ neviditelnou ruku trhu ", bych uvedl i poznatek týkající se obecně lidského soutěžního chování. Lidé využívají své schopnosti, svou tvořivost k tomu, aby si zajistili maximum užitků s minimem námahy. Volí k tomu metody, kteréjsou pro ně nejsnáze dostupné a které jim společenské prostředí umožňuje. Mezi takové postupy může patřit i to, co právní sociologie označuje jako perverzní tvořivost. Jestliže právo brání takovým postupům, stimuluje i pozitivní kreativitu. " 1 3 K obecným otázkám týkajícím se problematiky práva na ochranu hospodářské soutěže byla zpracována řada odborných textů a studií, a to jak na úrovni domácí, tak na úrovni evropské či obecně světové. Blíže k některým z nich viz např. přehled použité literatury a dalších pramenů. 1 4 Viz přehled použité literatury a dalších pramenů, písm. B. Přehled rozhodnutí a nálezů. 1 5 Poměrně frekventované legislativně-technické řešení používané pro úpravu některých sociálních vztahů v soutěžním právu. Viz např. ustanovení § 44 ObchZ - generální klauzule proti nekalé soutěži, ustanovení § 11 ZOHS - generální klauzule zakazující zneužití dominantního postavení apod. K tomu srovnej rovněž vývoj rozsahu ustanovení § 11 ZOHS, zejména novelizaci zákonem č. 484/2004 Sb., kterým se mění ZOHS, ObchZ a zákon č. 526/1990 Sb., o cenách ve znění pozdějších předpisů. 10 a soutěžitelům samotným méně známé, přesto však aktuální, jimž nebyla doposud v české odborné literatuře věnována dostatečně rozsáhlá pozornost.16 Dalším, nikoliv však méně důležitým, důvodem pro výběr tématu rigorózní práce je skutečnost, že v současnosti probíhá v ES přehodnocování aplikace čl. 82 Smlouvy ES ve smyslu uplatňování „ekonomičtějšího pohledu" na aplikaci této skutkové podstaty a lze očekávat, že závěry této revize rovněž nepominutelným způsobem zasáhnou do vývoje rozhodovací praxe v této oblasti soutěžního práva a pozmění nahlížení adresátů práva, jakož i odborné veřejnosti na tuto část pravidel na ochranu hospodářské soutěže.1 7 V souvislosti se zmiňovaným postupem Komise nabývají na významu právě vylučovací formy zneužití dominantního postavení, neboť to jsou právě ony, které vedou k omezování hospodářské soutěže (a nikoliv jen k újmě určité skupiny osob, např. spotřebitelů), a kterým i Komise hodlá věnovat v důsledku této jejich povahy zvýšenou pozornost a zacílit na ně své administrativní, finanční a personálním zdroje.18 Rigorózní práci lze z hlediska obsahu rozdělit do dvou částí, kde první část je věnována teoretickému a normativnímu vymezení pojmů „dominantní postavení", „zneužití" tohoto postavení a rovněž vymezení analytického rámce, který nalézá své místo a je zohledňován v činnosti soutěžních úřadů při prokazování zakázaných vylučovacích praktik.19 Druhá část práce, která je současně částí stěžejní, podává potom výklad k jednotlivým vybraným formám zneužití dominantního postavení 1 6 Za všechny méně známé formy zneužití dominantního postavení vylučovacího charakteru je možné jmenovat např. stlačování cen a zisků, predátorské ceny. 1 7 K tomu srov. např. Předběžné úvahy o přehodnocení aplikace čl. 82 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=SPEECH/05/537&format=HT ML&aged=0&language=EN&guiLanguage=en; Der 'more economic approaclť bei Verdrängungsmissbräuchen: Zum Stand der Úberlegungen der Europäischen Kommission [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://ec.europa.eu/comm/competition/antitrust/art82/index.html; Ekonomický přístup kčl. 82 Smlouvy ES [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://ec.europa.eu/comm/competition/antitrust/art82/index.html. 1 8 Srov.: Předběžné úvahy o přehodnocení aplikace čl. 82 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=SPEECH/05/537&format=HTML&aged= 0&language=EN&guiLanguage=en. 1 9 Počínaje vymezením pojmů soutěžitel a podnik, přes stručný popis pojmu relevantní trh, pojmů chování ajednání soutěžitele, dominantního a kolektivně dominantního postavení až po kategorii tzv. objektivně ospravedlniteľných skutečností (důvodů). 11 vylučovacího charakteru, když každá z identifikovaných forem je popsána nejen co do obsahu a základních znaků, které jsou pro ni charakteristické, ale zejména co do náležitostí, které musí být soutěžními úřady zohledněny při jejím prokazování v soutěžní praxi. Jednotlivé formy zneužití jsou následně doplněny krátkým popisem nej významnějších případů z rozhodovací praxe Komise, SPI, ESD, a českého UOHS, společně se stručným vymezením přínosu jednotlivých rozhodnutí pro navazující rozhodovací činnost těchto orgánů pověřených přímo či zprostředkovaně ochranou hospodářské soutěže. Důraz a pozornost věnované v této práci rozhodovací praxi Komise, ESD, SPI a konečně i UOHS nejsou samoúčelnými, ale odvíjí se od legislativnětechnického řešení zvoleného zákonodárci při konstrukci příslušných normativních textů, tj. Smlouvy o založení ES a ZOHS, který je sní po obsahové stránce v převážné části harmonizován. Jde zejména o „lakoničnost" těchto textů a poměrně frekventované používání neurčitých pojmů, které získávají na přesném obsahu až interpretací za použití obecných zásad právních a zejména výkladem v aplikační praxi soutěžních úřadů a příslušných soudů. Součástí této „živoucí" praxe při aplikaci soutěžního práva je rovněž časté vzájemné zohledňování aplikačních zkušeností a výsledků aplikační praxe zahraničních soutěžních úřadů, což lze snadno demonstrovat např. na rozhodovací praxi UOHS, který běžně a zcela legitimně přihlíží k rozhodnutím Komise, SPI a ESD.2 0 V neposlední řadě (last but not least) je třeba přihlédnout rovněž k realitě současného komunitárního soutěžního práva, které po své rozsáhlé modernizaci zejména prostřednictvím nařízení č. 1/2003, ukončilo kromě jiného „monopol" Komise na aplikaci čl. 81 a 82 Smlouvy ES a možnost jejich přímé aplikace přeneslo na soutěžní úřady jednotlivých členských států.2 1 Na významu tak získal požadavek zajištění jednotné aplikace těchto článků v rámci celých ES, k čemuž byla nařízením č. 1/2003 představena řada nově vytvořených institutů a nástrojů. Jde zejména o vnik Evropské sítě soutěžních úřadů2 2 , o možnost a v některých případech povinnost soutěžních úřadů členských zemí ES projednávat soutěžní případy v jejich 2 0 Takový postup je ostatně považován za ústavně konformní, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 31/97 ŠKODA, automobilová a.s. 2 1 Decentralizace aplikace čl. 81 a 82 Smlouvy ES. 2 2 European Competition Network - ECN. 12 závěrečné fázi (tj. před vydáním rozhodnutí) v rámci Poradního výboru pro restriktivní praktiky a dominantní postavení,2 3 o zohledňování stávající rozhodovací praxe orgánů ES v této oblasti a její kontinuity a konečně o přihlížení k výsledkům rozhodovací praxe jednotlivých soutěžních úřadů participujících na tomto systému aplikace komunitárního soutěžního práva. Srov. čl. 14 nařízení č. 1/2003. 13 1. KOMUNITÁRNÍ A ČESKÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA ZÁKAZU ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ 1.1. KOMUNITÁRNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA Základní část komunitárního soutěžní práva jakožto hierarchicky uspořádaného systému právních norem2 4 je obsažena ve Smlouvě ES, kde je této úpravě věnována hlava VI Společná pravidla pro soutěž, daně a sbližování právních předpisů. Samotná pravidla hospodářské soutěže jsou potom obsažena v článcích 81-90 Smlouvy ES, v rámci kterých se čl. 81 týká úpravy zákazu kartelů (zakázaných dohod, dohod narušujících hospodářskou soutěž), čl. 82 zákazu zneužití dominantního postavení, čl. 83 prováděcích předpisů, čl. 84 přechodných ustanovení, čl. 85 oprávnění Komise a konečně čl. 86 právní úpravy některých aspektů problematiky postavení veřejných podniků a podniků s výsadními právy. Z ustanovení čl. 82 Smlouvy ES, jakožto základního pramene práva pro právní úpravu zákazu zneužití dominantního postavení v komunitárním právu, vyplývá, že se společným trhem je neslučitelné a proto zakázané, aby, pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy, jeden nebo několik podniků zneužívalo dominantního postavení na společném trhu nebo jeho podstatné části. Současně jsou demonštratívne2 5 vymezeny některé formy zneužití dominantního postavení, když je stanoveno, že zneužívání může spočívat zejména: a) v přímém nebo nepřímém vynucování nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen anebo jiných obchodních podmínek, b) v omezování výroby, odbytu nebo technického rozvoje k újmě spotřebitelů, 2 4 Srov. např. Neruda, R., Raus., D. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU. Brno : CP Books, a.s., 2005, s. 25 nebo Arnold, R., Král, R., Tichý, L., Svoboda, P. Evropské právo. Praha : C.H. Beck, 1999, s. 385 anásl. 2 5 K demonstrativnosti forem zneužití dominantního postavení navazujících na generální klauzuli viz např. rozsudek ESD ze dne 21. 2. 1973, sp. zn. 6-72 Europemballage Corporation and Continental Can v Komise. 14 c) v uplatňování nerovných podmínek při rovnocenném plnění vůči obchodním partnerům, čímž jsou někteří partneři znevýhodňování v soutěži, d) ve vázání uzavření smlouvy na podmínku, že druhá strana přijme další plnění, která podle povahy věci nebo podle obchodních zvyklostí s předmětem takové smlouvy nesouvisejí. Nad rámec výše uvedených ustanovení Smlouvy ES je třeba v aplikační praxi komunitárního soutěžního práva zohlednit rovněž další normativní akty Komise a Rady, a to zejména jejich nařízení.2 6 Pod tuto kategorii je možné subsumovat zejména nařízení č. 1/2003, kterým se provádějí čl. 81 a 82 Smlouvy ES. Prostřednictvím tohoto nařízení jsou stanovena zejména pravidla postupu Komise a národních soutěžních úřadů při aplikaci zmiňovaných ustanovení Smlouvy ES, vztahy mezi komunitárním soutěžním právem a národními úpravami soutěžního práva v jednotlivých členských zemích ES, pravidla spolupráce mezi soutěžními úřady v členských státech navzájem a mezi Komisí a členskými státy a další nástroje a instituty nutné pro efektivní fungování stávající podoby decentralizovaného systému ochrany hospodářské soutěže v rámci ES. Vedle úpravy komunitárních pravidel hospodářské soutěže ve smyslu normativních právních aktů má kruciální význam pro vývoj a obsah norem soutěžního práva rovněž aplikační praxe, tedy rozhodovací činnost Komise, SPI a ESD. Jejich význam, jak již bylo nastíněno v úvodu práce, tkví především v dotváření a výkladu norem soutěžního práva. Prostřednictvím rozhodnutí, jakožto výsledku procesu aplikace pravidel hospodářské soutěže, se tato pravidla stávají součástí reálné praxe a reálného ekonomického „života". Rozhodovací praxe současně zpětně ovlivňuje samotné soutěžní právo, když v praxi je možné identifikovat řadu případů, v jejichž rámci došlo k rekodifikaci soutěžního práva a výkladová pravidla, která měla doposud jen neprávni (interpretační) charakter byla 2 6 Např. nařízení Komise o tzv. blokových výjimkách - nařízení Komise (ES) č. 1400/2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel, nařízení Komise (ES) č. 2790/1999, o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě, nařízení Komise (ES) č. 2658/2000 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie specializačních dohod, nařízení Komise (ES) č. 2659/2000 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o výzkumu a vývoji, nařízení Komise (ES) č. 358/2003 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v odvětví pojišťovnictví apod. 15 zapracována do normativní podoby a stala se součástí právní úpravy v této oblasti regulace společenských vztahů. Mimo rámec norem komunitárního soutěžního práva a rozhodovací praxe orgánů ES stojí potom poměrně rozsáhlá sbírka aktů, oznámení, sdělení a pravidel, které jsou Komisí vydávány ve formě metodické pomoci adresované podnikům.2 7 Přestože ryto metodické materiály nemají právní charakter a nejsou a nemohou být v tomto smyslu pro své adresáty právně závazné, poskytují relativně komplexní přehled o stávající výkladové praxi Komise k některým významným institutům soutěžního práva ES, o administrativním postupu Komise při dozoru nad jejich dodržováním v soutěžní praxi a jsou v této souvislosti důležitým zdrojem informací pro podniky a současně jedním z nástrojů účinné generální prevence před porušováním komunitárních pravidel na ochranu hospodářské soutěže. 1.2. ČESKÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA Za východisko české právní úpravy ochrany hospodářské soutěž lze považovat ustanovení § 41 ObchZ, ze kterého vyplývá právo fyzických a právnických osob účastnících se hospodářské soutěže, přestože nejsou podnikateli,28 na svobodné rozvíjení své soutěžní činnosti v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružování se k výkonu této činnosti. V temže ustanovení je těmto osobám uložena povinnost dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nezneužívat účasti v hospodářské soutěži. V ustanovení § 42 ObchZ je potom provedeno vymezení pojmu zneužití účasti v hospodářské soutěži, když se jím rozumí jednak tzv. nekalé soutěžní jednání, které je dále upraveno v ustanovení § 44 a násl. ObchZ a podléhá soukromoprávní metodě právní regulace, a dále nedovolené omezování hospodářské soutěže, které je upraveno zvláštním zákonem a podřazeno pod veřejnoprávní metodu právní regulace. 2 7 Např. Pravidla pro ukládání pokut, Oznámení Komise o spolupráci v rámci sítě soutěžních úřadů. Pravidla aplikace článku 81 Smlouvy ES na horizontální dohody o spolupráci apod. 2 8 ObchZ pro ně zavádí legislativně technickou zkratku soutěžitelé. 16 Zmiňovaným zvláštním zákonem proti nedovolenému omezování soutěže je potom ZOHS2 9 , který upravuje jak jednotlivé skutkové podstaty narušení hospodářské soutěže, tj. dohody soutěžitelů (ustanovení § 3 a násl.), zneužití dominantního postavení (ustanovení § 10 a násl.) a nedovolené spojování podniků (ustanovení § 12 a násl.), tak ustanovení zpřesňující vymezení působnosti ÚOHS (ustanovení § 20 a násl.),3 0 zejména působnosti v oblasti aplikace čl. 81 a 82 Smlouvy ES, pravomoci ÚOHS a procesní úpravu řízení u ÚOHS (ustanovení § 21 a násl.)3 1 a konečně sankce za prokázaná porušení ZOHS (ustanovení § 22). Ustanovení § 11 ZOHS, které je základem právní úpravy ochrany před zneužíváním tržní moci, obsahuje kategorický zákaz zneužívání dominantního postavení na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Takto formulovaná generální klauzule je současně doplněna poměrně extenzivním výčtem3 2 jednotlivých forem tohoto jednání, když konstatuje, že zneužitím dominantního postavení je zejména: a) přímé nebo nepřímé vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, zvláště vynucování plnění, jež je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k poskytovanému protiplnění, b) vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí, c) uplatňování rozdílných podmínek při shodném nebo srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž jsou tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni, 2 9 K 1. červenci 2001 nahradil do té doby platný a účinný zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. 3 0 Viz zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého je ÚOHS ústředním orgánem státní správy pro podporu a ochranu hospodářské soutěže proti jejímu nedovolenému omezování. 3 1 Řízení o soutěžních deliktech má povahu správního řízení a Úřad v něm dle § 25a ZOHS postupuje dle SprŘ, není-li v ZOHS stanoveno jinak. Od 1. ledna 2006 je potom obecnou normou pro řízení u ÚOHS nový správní řád (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád), který nahradil správní řád stávající. K některým aspektům řízení u ÚOHS srov. např.: Semora, V. K procesnímu nástupnictví ve správním řízení, zejména s ohledem na řízení o soutěžních deliktech. Právní rozhledy 2007, č. 5, s. 175 a násl. 3 2 Srov. výše demonštratívni výčet forem zneužívání dominantního postavení v čl. 82 Smlouvy ES. 17 d) zastavení nebo omezení výroby, odbytu nebo výzkumu a vývoje na úkor spotřebitelů, e) dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže a f) odmítnutí poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu přístup k vlastním přenosovým sítím nebo obdobným rozvodným a jiným infrastrukturním zařízením, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud jiní soutěžitelé z právních nebo jiných důvodů nemohou bez spoluužívání takového zařízení působit na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé, kteří přitom neprokáží, že takové spoluužívání není z provozních nebo jiných důvodů možné anebo je od nich nelze spravedlivě požadovat; totéž přiměřeně platí pro odmítnutí přístupu jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu k využití duševního vlastnictví nebo přístupu k sítím, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud je takové využití nezbytné pro účast v hospodářské soutěži na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé nebo na jiném trhu. Do 1. října 2005 byla úprava ochrany hospodářské soutěže obsažená v zákoně doplněna řadou podzákonných právních předpisů - vyhlášek ÚOHS vydaných na základě zákonného zmocnění v ustanovení § 26 ZOHS, § 15 odst. 3 písm. b) ZOHS - tzv. blokových výjimek.3 3 Blokové nebo též skupinové výjimky je možné vymezit jako soubory podmínek platících pro dohody určité kategorie, při jejichž splnění se neuplatňuje zákaz dle ustanovení § 3 ZOHS. Novela ZOHS provedená zákonem č. 361/2005 Sb. zrušila blokové výjimky vydané ve formě vyhlášek ÚOHS dle předchozí právní úpravy3 4 a v ustanovení § 4 odkázala přímo na tzv. komunitami blokové výjimky,3 5 pro jejichž aplikaci stanovila pravidla. Dle 3 3 Blíže k problematice proporcionality aplikace a kodifikace soutěžního práva viz např. Šemora, V. K některým ekonomickým souvislostem právní úpravy dohod narušujících hospodářskou soutěž. In Sborník příspěvků z mezinárodní konference studentů doktorského studijního programu „Obchodní právo" MU „Ekonomické aspekty právní úpravy ajejího výkladu. Brno : MU, 2006, s. 68 a násl. 3 4 Vyhlášky č. 198/2001 Sb., č. 199/2001 Sb., č. 200/2001 Sb., č. 201/2001 Sb., č. 202/2001 Sb., č. 203/2001 Sb., č. 205/2001 Sb., č. 31/2003 Sb., č. 245/2003 Sb. 3 5 Viz výše - vydané ve formě nařízení Komise. 18 nové právní úpravy, která je obsahově shodná s úpravou dosavadní, jsou ze zákazu dohod dle ustanovení § 3 OHS vyjmuty ty dohody, které nemají dopad na obchod mezi členskými státy (neobsahují tzv. komunitami prvek), ale splňují ostatní podmínky stanovené komunitárními blokovými výjimkami. UOHS byla současně ponechána možnost povolit blokové výjimky pro další druhy dohod nebo výhodu blokové výjimky individuálnímu soutěžiteli odejmout v případě, že by byla v rozporu se zákonnou výjimkou obsaženou v ustanovení § 3 odst. 4 ZOHS. Velmi významným institutem, který doplňuje české soutěžní právo, je potom institut neprávni povahy, tzv. leniency program nebo též program aplikace mírnějšího režimu při ukládání pokut podle § 22 zákona č. 143/2001Sb., o ochraně hospodářské soutěže, u zakázaných dohod narušujících soutěž podle ustanovení § 3 tohoto zákona.3 6 Obdobně jako v komunitárním právu má pro interpretaci obsahu soutěžního práva významný vliv rozhodovací praxe soutěžního úřadu, v daném případě UOHS, správních soudů - krajského soudu a Nejvyššího správního soudu a dále nálezy Ústavního soudu. V rozhodovací praxi těchto orgánů je současně možné v poměrně rozsáhlé míře identifikovat již výše zmíněné přihlížení k rozhodovací praxi Komise, SPI a ESD, které je obecně považované za legální a ústavně konformní.3 7 Tento přístup má současně za důsledek další měkkou, „soft", harmonizaci českého soutěžního práva se soutěžním právem komunitárním a umožňuje adresátům norem soutěžního práva, tj. soutěžitelům spadajícím pod 3 6 Viz Program aplikace mírnějšího režimu při ukládání pokut (Leniency program) [citováno 16. července 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/hospodarska-soutez/kartely-a-dominance/novy -leniency-program/. 3 7 Viz již zmiňovaný nález Ústavního soud České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. US 31/97 SKODA, automobilová a.s. K tomu srov. rovněž rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 1996, sp. zn. 2 A 6/96 SKODA, automobilová a.s. v UOHS, cit.: „... Ochrana hospodářské soutěže je specifická tím, že namnoze nevystačí s terminologu vlastní, ale nezřídka si vypomáhá aplikací institutů běžně užívaných v zemích s dlouholetou tradicí protikartelového zákonodárství (Německo, USA). Ani samotný zákon č. 63/1991 Sb. , o ochraně hospodářské soutěže, se nevyhnul tomu, aby nepřevzal základní myšlenky Římské smlouvy, zejm. již zmiňovaných článků 85, 86 a 92, což je z hlediska harmonizace právních systémů Evropských společenství a České republiky naprostou nezbytností. Proto také není pochybení žalovaného, jestliže se snaží aplikovat zákon způsobem, který by byl slučitelný s praxí Evropského soudního dvora (nebo Komise ES). Přitom však musí mít vždy na paměti závaznost pozitivní právní úpravy soutěžního práva v České republice; tedy právní argumentace včetně procesních postupů musí být v souladu s tuzemskými právními normami... 19 teritoriální působnost3 8 ZOHS a jurisdikci ÚOHS lépe předvídat výsledky jeho dozorové činnosti. 1.3. VZTAH KOMUNITÁRNÍ A ČESKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY Při posuzování vztahu českého a komunitárního soutěžního práva je třeba vyjít ze skutečnosti, že obě právní úpravy jsou založeny na týchž základních principech a zásadách, a že české úprava soutěžního práva je s komunitárním právem v podstatném rozsahu39 harmonizována. Přes tuto skutečnost je však po decentralizaci aplikace čl. 81 a 82 Smlouvy ES v rámci tzv. modernizace soutěžního práva ES prostřednictvím nařízení č. 1/2003 třeba řešit otázku, který právní řád se v konkrétním případě podezření na porušení pravidel hospodářské soutěže použije, tj., které normy práva hmotného a procesního budou v daném případě aplikovány. Předpokladem pro aplikaci komunitárního soutěžního práva je přítomnost tzv. komunitárního prvku v konkrétním případě podezření na porušení soutěžních pravidel, tj., je třeba posoudit, zdaje určité chování soutěžitele (podniku) způsobilé podstatným způsobem ovlivnit obchod mezi členskými státy ES.4 0 V případě, že komunitami prvek není dán pro nezpůsobilost chování soutěžitele či podniku ovlivnit obchod mezi členskými státy ES, použije se české vnitrostátní právo, a to jak právo hmotné, tak právo procesní. Naopak v případě, kdy je možné přítomnost komunitárního prvku co do kvality i kvantity41 v daném případě identifikovat, aplikuje se komunitami soutěžní právo hmotné, přičemž aplikace procesního práva závisí na soutěžním úřadu, který dané šetření či řízení na základě vyhodnocení tzv. kritérií pro alokaci soutěžních případů v rámci ES vede. Je-li tímto úřadem Komise, aplikuje se plně komunitami právo procesní, v případě postupu ÚOHS jde převážně 3 8 Viz ustanovení § 1 ZOHS. 3 9 U hmotněprávních ustanovení lze hovořit o obdobných interpretačních i aplikačních postupech. K pojmu obdobné aplikace viz Legislativní pravidla vlády. 4 0 Podrobněji viz Oznámení Komise - Pravidla hodnocení koncepce dopadu na trh obsažené v článcích 81 a 82 Smlouvy ES. 4 1 Zejména kritérium znatelnosti (appreciability) a pravidla pro jeho kvantifikaci - ut supra pozn. č. 35. 20 o české vnitrostátní procesní právo doplněné některými instituty procesního práva komunitárního.4 3 Pro vymezení vztahu mezi komunitárním a českým vnitrostátním soutěžním právem má podstatný význam rovněž ustanovení čl. 3 odst. 2 již citovaného nařízení č. 1/2003, ze kterého vyplývá, že použití vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži nesmí vést k zákazu dohod, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě, které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy, ale které neomezují hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES, nebo které splňují podmínky čl. 81 odst. 3 Smlouvy ES, případně na které se vztahuje nařízení o použití čl. 81 odst. 3 téže smlouvy. Toto ustanovení však nebrání členským státům přijmout a uplatňovat na svém území přísnější vnitrostátní právní předpisy, které zakazují nebo postihují jednostranná jednání podniků, tj. mimo jiné též přísnější pravidla např. oblast zneužití dominantního postavení.4 4 Ut supra pozn. č. 26. Viz nařízení č. 1/2003. Obdobně srov. např. v preambuli k nařízení č. 1/2003. 21 2. CHARAKTERISTIKA POUŽÍVANÝCH POJMŮ 2.1. SOUTĚŽITEL A PODNIK Jak soutěžitele , tak i podnik6 představují složky vymezení osobní (personální) působnosti ZOHS a komunitárního soutěžního práva a v tomto smyslu jsou nositelé tohoto označení současně adresáty norem soutěžního práva. Přestože oba pojmy spojují některé pojmové i obsahové znaky,4 7 je třeba zdůraznit, že se jedná o pojmy charakteru procesního a jsou tak zcela podřízeny právnímu řádu, který jim dal vzniknout, tedy v případě pojmu soutěžitel českému právu a v případě pojmu podnik právu komunitárnímu. Pojem podnik tedy zůstává, přestože bude v rámci decentralizovaného systému použit soutěžním úřadem odlišným od Komise, součástí komunitárního práva a tomuto právu bude podřízen bez ohledu na skutečnost, že v řadě souvisejících záležitostí bude daný soutěžní úřad aplikovat procesní pravidla a postupy členského státu, v jehož rámci byl zřízen. 2.1.1. SOUTĚŽITEL Soutěžitel ve smyslu ZOHS je především účastníkem soutěžního vztahu v rámci probíhající hospodářské soutěže, nebo alespoň osobou způsobilou hospodářskou soutěž svým chováním ovlivnit.48 Soutěžitelem je daná osoba 4 5 Viz ustanovení § 2 odst. 1 ZOHS, cit.: „Soutěžiteli podle tohoto zákona se rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení , sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i vpřípadě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže neboji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. " 4 6 Termín běžně používaný v komunitárním právu, a to nikoliv jen v oblasti existenční ochrany hospodářské soutěže, ale i v oblasti soutěže nekalé a v řadě dalších právních odvětví. K tomu srov. např. Luby, M., Poillot-Peruzzetto, S., Svoboda, P. Evropské právo a podnik, Praha : Linde Praha, a.s.,2003, s. 47anásl. 4 7 Ke skutečnostem, které vedly k zavedení pojmu soutěžitel do českého právního řádu, o jeho použití v soutěžním právu, jakož i o některých problémech s tím spojených blíže viz např.: Munková, J. Podnik jako adresát normy v soutěžním právu. Právní rozhledy, 2004, č. 17, s. 625 nebo Neruda, R., Raus. D. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář i související české i komunitami právní předpisy. Praha : Linde Praha, a.s., 2004, s. 24 a násl. 4 8 Ovlivněním nelze rozumět jen jeho aktivní stránku, tj. ve smyslu aktivní činností ovlivnit, ale i stránku pasivní, tj. ovlivnění jako důsledek nečinnosti. 22 (entita) bez ohledu na to, zda jde o podnikatele či nepodnikatele a rovněž bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o osobu, které právo přiznává vlastní právní subjektivitu50 . Zákonodárcem tak bylo akcentováno spíše ekonomické nebo též faktické pojetí vycházející z ekonomické reality a poznání, které osoby se reálně účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svým chováním ovlivnit. Zvýše uvedených hledisek jsou soutěžiteli jednak osoby, kterým právo přiznává právní subjektivitu, tj. fyzické a právnické osoby, jejich sdružení5 1 a sdružení těchto sdružení, a jednak osoby, jimž právo subjektivitu nepriznáva, tzv. non-subjekty, tj. jiné formy institucionalizovaného a neinstitucionalizovaného seskupování, kam lze zařadit např. sdružení ve smyslu § 829 a násl. ObčZ, tiché společenství dle § 673 a násl. ObchZ nebo např. holdingové společnosti ve smyslu § 66a ObchZ upravujícího problematiku tzv. podnikatelských seskupení.5 2 2.1.2. PODNIK Pojem podniku je pojmem ryze funkčním, ekonomického původu, který byl teprve později komunitárním právem uchopen a recipován. Při jeho vymezení je možné identifikovat dvě základní kritéria, která je třeba v konkrétním případě zohledňovat, a to jednak kritérium ekonomické činnosti dané entity, jednak kritérium jejího samostatného rozhodování.5 3 5 4 Při aplikaci pojmu podnik nehraje 4 9 Pojem podnikatele je obsažen v ustanovení § 2 ObZ, kde je v odst. 1 uvedeno, cit.: „Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. " a dále v odst. 2 rozvedeny jednotlivé skupiny podnikatelů, když podnikatelem je dle ObZ, cit.: ,,a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu aje zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. " 5 0 V řadě případů, kdy právo nepriznáva určitým osobám právní subjektivitu v plném rozsahu, je jim přiznávána alespoň procesní způsobilost, případně způsobilost pro provedení konkrétních právních úkonů. 5 1 Viz např. zájmové sdružení právnických osob dle ustanovení § 20f a násl. ObčZ. 5 2 K tomu též ut supra Neruda, R., Raus. D. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář i související české i komunitami právní předpisy, s. 24 a násl. 5 3 Též ut supra Luby, M., Poillot-Peruzzetto, S., Svoboda, P. Evropské právo a podnik, s. 283 a násl. 5 4 V rámci kritéria samostatného rozhodování je zahrnuta rovněž intra-enterprise doktrína a tzv. holdout, tedy situace, kdy entity navenek vystupují samostatně a nezávisle. 23 roli, zdaje ekonomickou činností sledováno dosažení lukrativního cíle (ve smyslu dosažení zisku, či naopak ve smyslu jeho nedosahování), pojem je rovněž nezávislý na právní formě entity (obdobně jako u pojmu českého práva „soutěžitel") a na jejím soukromém či veřejném charakteru nebo charakteru výkonu svobodného podnikání. Pojem podniku je také nezávislý na vnitrostátní právní úpravě entity v jednotlivých členských zemích ES, tj. na právu, kterým se řídí její vznik a vnitřní poměry. 2.2. POJEM RELEVANTNÍHO TRHU Pojem relevantního trhu je významným pojmem soutěžního práva jak na úrovni české vnitrostátní úpravy, tak na úrovni právní úpravy komunitami a úpravy v dalších členských státech ES. Klíčovým je koncept relevantního trhu rovněž u skutkové podstaty zneužití dominantního postavení, neboť představuje základní analytický nástroj pro vymezení (delimitaci, definici) dominantního postavení, které není definováno samo o sobě, ale vždy vztaženo ke konkrétnímu relevantnímu trhu (zboží či služeb), na němž je dosaženo, udržováno, a na kterém se projevuje. Tržní moc, respektive kvalitu a kvantitu tržní moci, soutěžitele či podniku, jakožto klíčový pojem soutěžního práva, lze totiž vždy posuzovat jen ve vztahu ke konkrétnímu relevantnímu trhu. Vzhledem k této skutečnosti je definování tržní moci, poněkud zúženěji definování postavení konkrétního soutěžitele na relevantním trhu, východiskem rovněž pro posuzování dohod narušujících hospodářskou soutěž a kontrolu spojování podniků. V ZOHS je relevantní trh poněkud lakonicky upraven v ustanovení § 2 odst. 2, dle kterého se jím rozumí trh zboží (výrobků a služeb), které je z hlediska své charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a odlišitelné od sousedících území.5 5 Přestože předchozí zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, 5 5 Srov. rovněž definici uvedenou v Bejček, J. Existenční ochrana konkurence. Brno : MU, 1996, s. 8, cit.: „(relevantním trhem se rozumí) ...prostorový a časový souběh nabídky a poptávky po takovém zboží, službách a výkonech, které jsou z hlediska uspokojování určitých potřeb uživatelů těchto výrobků, služeb a výkonů shodné nebo vzájemně zastupitelné... 24 obdobnou legální definici pojmu relevantního trhu neobsahoval, nečinila aplikace tohoto pojmu žádné praktické problémy, neboť české soutěžní právo a související aplikační praxe vycházely a nadále vycházejí při vymezování relevantního trhu plně z přístupu zvoleného Komisí a potvrzeného judikaturou ESD a SPI (též viz výše).5 6 Jak vyplývá z legální definice relevantního trhu obsažené v § 2 odst. 2 ZOHS a definice téhož v oznámení Komise o vymezení relevantního trhu pro účely komunitárního soutěžního práva,5 7 vymezuje se relevantní trh z hlediska věcného a geografického. Definice relevantního trhu z hlediska věcného, někdy též výrobkového, zahrnuje všechny výrobky nebo služby, které jsou ze strany spotřebitelů považovány za zastupitelné z hlediska jejich vlastností, ceny a zamýšleného použití. Geografické vymezení relevantního trhu, které následuje po jeho vymezení po stránce věcné, má za cíl definovat takový relevantní trh, v jehož rámci je možné identifikovat dostatečně odlišné a odlišitelné soutěžní podmínky od trhu jiného. Se zohledněním tohoto kritéria v praxi soutěžních úřadů dochází zpravidla k vymezení relevantního trhu jako celý svět, státy ES, některé členské státy ES, národní trh, případně trh místní (lokální). V některých případech se k výše uvedeným dvěma hlediskům vymezení relevantního trhu přidává hledisko třetí, časové (temporální), které podává odpověď na otázku, s jakou frekvencí dochází na daném relevantním trhu k interakci nabídky a poptávky po výrobcích a službách, a které podává deskripci relevantního trhu z hlediska jeho vývoje v čase, jeho kontinuity apod. V současnosti je časové hledisko v praxi soutěžních úřadů opouštěno a jako takové nemá výslovnou oporu jak v textu ZOHS, tak v komunitárním soutěžním právu.5 8 5 6 K tomu také např. Neruda, R. Relevantní trh a otázky související v teorii a praxi soutěžního práva - 1. a 2. část, Právní rozhledy, 2004, č. 12 a 13, s. 447 a násl. a 498 a násl. 5 7 Viz oznámení Komise o definici relevantního trhu pro účely komunitárního soutěžního práva, [citováno 26. července 2007] Dostupný z: http://europa.eu/scadplus/leg/en/lvb/126073.htm. 5 8 Podrobněji např. Neruda, R., Raus. D. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář i související české i komunitami právní předpisy. Praha : Linde Praha, a.s., 2004, s. 33 a násl. 25 2.3. POJEM DOMINANTNÍHO A KOLEKTIVNĚ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ 2.3.1. DOMINANTNÍ POSTAVENÍ Zákonodárce vymezil dominantní postavení v ustanovení § 10 odst. 1 ZOHS, když konstatoval, že tímto postavením disponuje soutěžitel či více soutěžitelů, jimž jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích. Tato obecná legální definice, kterou české soutěžní právo převzalo z komunitami rozhodovací praxe,59 přes svoji obecnost nejlépe vystihuje povahu dominantního postavení soutěžitele a svým obsahem, zaměřeným na jeho jednání, respektive nezávislost tohoto jednání na vnějších vlivech, zejména ostatních soutěžitelích a spotřebitelích, současně charakterizuje jeho podstatu.60 Určení dominantního postavení, které je východiskem pro další postup soutěžního úřadu a přikročení k samotnému posuzování konkrétního jednání soutěžitele či podniku, je výsledkem analytického procesu, v jehož rámci je třeba vymezit příslušný relevantní trh, zjistit tržní sílu6 1 soutěžitele či podniku a posoudit míru omezení hospodářské soutěže na příslušném relevantním trhu,62 zejména z pohledu překážek vstupu na trh a výstupu z trhu (barriers to entry, barriers to exit). 5 9 Komunitami soutěžní právo dominantní postavení nevymezuje a ponechává tuto otázku plně v kompetenci orgánů aplikujících právo, tj. Komisi, SPI a ESD. Srov. např. vymezení dominantního postavení v rozsudku ESD ze dne 9. 11. 1983, sp. zn. 322/81 NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin v Komise, cit.: „ ...postavení ekonomické síly podniku, které mu ... umožňuje chovat se ve značném rozsahu nezávisle na ostatních podnicích a zákaznících... ". Obdobně také rozsudek ESD ze dne 13. 2. 1979, sp. zn. 85/76 Hoffman -La Roche v Komise a řadě dalších. 6 0 Pod legislativní zkratku dominantního postavení je možné subsumovat i případné monopolní nebo monopsoní postavení (monopol na straně poptávky). 6 1 Tržní sílu (též tržní moc)je možné vymezit jako stupeň kontroly, kterou disponuje soutěžitel na relevantním trhu, respektive nad relevantním trhem. Dominantní postavení není spojováno s jakoukoliv tržní silou, ale s tržní silou podstatnou. 6 2 Zpravidla již jako součást vymezení tržní síly soutěžitele či podniku, viz ustanovení § 10 odst. 2 ZOHS. Zjištěné překážky mohou mít jak charakter právní (cla, daně, regulační opatření apod.), tak charakter faktický, např. přirozené monopoly, úspory z rozsahu apod. K tomu srov. Nordhaus, W., D., Samuelson, P., A. Ekonomie. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1995, s. 539 a násl., cit.: „ ...překážka konkurence vzniká, jestliže právní omezení nebo diferenciace produktu snižuje počet konkurentů podpočet, který bypřežil na základě samotných efektivních nákladových struktur... ". 26 Ke zjištění tržní síly soutěžitele stanovil zákonodárce v českém soutěžním právu koncept založený na posouzení několika kritérií,6 3 v jejichž rámci hraje ústředí roli kritérium tržního podílu6 4 soutěžitele doplněné o demonštratívni výčet dalších zohledňovaných faktorů, zejména o analýzu hospodářské a finanční síly soutěžitele, právních a jiných překážek vstupu na trh, stupně vertikální integrace soutěžitele, struktury trhu a velikosti tržních podílů nejbližších konkurentů. Význam kritéria tržního podílu je zdůrazněn rovněž skutečností, že zjištění jeho hodnoty nižší než 40% je spojeno s vyvratitelnou právní domněnkou o neexistenci dominantního postavení, není-li na základě ostatních faktorů prokázáno jinak 6 5 Z obdobných předpokladů při zjišťování tržní síly vychází rovněž komunitami soutěžní právo, které inspirovalo zákonodárce při tvorbě související české právní úpravy. Rozhodujícím kritériem je opět tržní podíl, jehož výše může být v některých případech sama o sobě základem pro výrok o existenci dominantního postavení. V této souvislosti je možné na základě rozhodovací praxe66 dovodit, že velmi vysoké tržní podíly nad 75% držené po delší časové období, jsou již samy o sobě natolik silnou indicií o dominantním postavení soutěžitele, že jeho prokazování dle dalších kritérií již většinou není nutné. Tržní podíly pohybující se okolo 60% jsou pravidelně považovány za důkaz existence dominantního postavení 6 3 Jde o tzv. multikriteriální koncept posuzování tržní moci soutěžitele, v současnosti zakotvený v ustanovení § 10 odst. 2 ZOHS, který byl do českého práva vnesen až přijetím ZOHS. Předchozí právní úprava hospodářské soutěže reprezentovaná zákonem č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, byla založena jen na jediném kritériu, a to kritériu velikosti tržního podílu. Zmiňovaný zákon v této souvislosti uváděl, cit.: „ ... (že) dominantní postavení na trhu má soutěžitel, který dodávkami na relevantním trhu zajišťuje v období kalendářního roku nejméně 30 % dodávek shodného, porovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží." Tato situace mohla vést a v některých případech také vedla (viz tehdejší přístupy k vymezování postavení mobilních operátorů na relevantních trzích na kterých působily (zejména mobilní hlasová telefonie), že na jednom relevantním trhu působilo více dominantních poskytovatelů zboží či služeb (maximálně 3), což sice korespondovalo s právním pojetím pojmu dominantní postavení, ale nebylo zcela v souladu s ekonomickým obsahem tohoto pojmu a specifičností dominantního postavení na příslušném trhu. K tomu též např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 2 A 12/2002-OL- 503 Eurotel Praha, spol. s r.o. 6 4 Dle ustanovení § 10 odst. 2 ZOHS jde o hodnotové vyjádření zjištěného objemu dodávek nebo nákupu na trhu daného zboží dosaženého soutěžitelem nebo soutěžiteli se společnou dominancí v období, které je zkoumáno podle ZOHS. 6 5 Srov. ustanovení § 10 odst. 3 ZOHS. 6 6 Srov např. rozsudek ESD ze dne 13. 2. 1979, sp. zn. 85/76 Hoffman -La Roche v Komise a řadu dalších. 27 za situace, kdy je tato skutečnost potvrzena větším odstupem velikosti tržních podílů nejbližších konkurentů. Tržní podíly kolem 40% již neumožňují samy o sobě přijetí jednoznačného závěru o postavení soutěžitele a při zjišťování tržní síly soutěžitele je třeba aplikovat rovněž výše uvedená kritéria (hospodářskou sílu soutěžitelů, analýzu struktury trhu a překážek vstupu na něj apod.). Konečně u tržních podílů pod 40% je existence dominantního postavení méně pravděpodobná, ale nikoliv vyloučená a u tržních podílů okolo 10% nelze o dominantním postavení hovořit vůbec.6 7 2.3.2. KOLEKTIVNĚ DOMINANTNÍ POSTAVENÍ Poněkud odlišnou kategorií od individuálního dominantního postavení je kategorie kolektivně dominantního postavení, tedy situace na trhu, kdy dominantním postavením disponuje společně několik soutěžitelů či podniků.6 8 Přestože i pro tuto formu dominantního postavení je poplatným postulát o možnosti chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích, neposkytuje již tato definice dostatečné informace o vzájemných vztazích v této kolektivně dominantní skupině soutěžitelů. Kolektivně dominantní soutěžitelé se totiž nechovají navzájem nezávisle, ale naopak jsou významným způsobem ovlivňováni svým vzájemným chováním, díky němuž však jednají nezávisle na ostatních soutěžitelích a spotřebitelích. V této souvislosti se v některých případech hovoří o tzv. tiché koluzi, na rozdíl od klasické koluze ve smyslu jednání ve vzájemné shodě jako formě naplnění pojmových znaků skutkové podstaty uzavření dohody narušující hospodářskou soutěž. Na základě dosavadní rozhodovací praxe Komise, SPI a ESD je v současnosti možné vymezit kritéria, při jejichž naplnění může jít, respektive s vysokou mírou pravděpodobnosti půjde, o případ kolektivně dominantního 6 7 Konkrétní ilustrativní příklady postupu ÚOHS při analýze tržní síly soutěžitele pro účely vymezení dominantního postavení lze nalézt např. v rozhodnutí ÚOHS ze dne 31. 1. 2003, sp. zn. S 199/02- 438/03-ORP LINDE TECHNOPLYN a.s., rozhodnutí ÚOHS ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. S1/03- 3250/03-ORP ČESKÝ TELECOM, a.s., rozhodnutí ÚOHS ze dne 11. 6. 1999, sp. zn. S 36/99 LOM PRAHA, s.p. nebo rozhodnutí ÚOHS ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. S 18/01 Eurotel Praha, spol. s.r.o. a další. 6 8 Rovněž jako termínjoint dominance. 28 postavení.6 9 Uvedená subkritéria mají potom při vymezování kolektivně dominantního postavení podpůrný charakter:70 a) velmi malý poěet soutěžitelů na trhu (oligopolní struktura trhu); • vysoký stupeň koncentrace trhu; • bariéry vstupu na trh. b) opakovaná interakce soutěžitelů; c) schopnost dosáhnout společné shody; • strukturální či jiné vzájemné vazby; • homogenní produkt; • transparentní trh; • symetrie soutěžitelů (velikost (tržní podíly), tržní síla); • stabilní tržní podmínky, zejména stabilní poptávka; • nízká kupní síla. d) schopnost odhalit „podvádění" soutěžitele v kolektivně dominantní skupině, respektive schopnost monitorovat míru dodržování společné strategie kolektivně dominantních soutěžitelů;7 1 • homogenní produkt; • transparentní trh; • symetrie soutěžitelů (velikost (tržní podíly), tržní síla); 6 9 Soutěžní praxe spojená s pojmem kolektivně dominantního postavení prodělala poměrně rozsáhlý vývoj, v jehož rámci byly u tohoto institutu vymezeny jak základní znaky a pravidla, tak zejména možnosti jeho aplikace v ochraně hospodářské soutěže před zneužitím dominantního postavení a při kontrole spojování podniků. Tento vývoj je možné demonstrovat na řadě rozhodnutí, např.: rozhodnutí Komise ze dne 22. 6. 1991, sp. zn. No IV/M 190 Nestle/Perrier, rozhodnutí Komise ze dne 24. 4. 1996, sp. zn. No IV/M 619 Gencor/Lornho, rozhodnutí Komise ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. No IV/M 1524 Airtours/First Choice nebo rozsudek SPI ze dne 10. 3. 1992, sp. zn. T68/89, 177/89 a T78/89 Societa Italiana Vetro v Komise. 1 0 K tomu srov. Studie k posouzení kritérií k rozlišení mezi konkurujícími se a dominantními oligopoly v oblasti kontroly spojování podniků [citováno 25. července 2007] Dostupný z http://www.europe-economics.com/pubs/reports.htm. 7 1 Pod termínem podvádění je třeba rozumět jednání soutěžitele odlišné od jednání předpokládaného dominantní skupinou. 29 • stabilní tržní podmínky, zejména stabilní poptávka; • nízká kupní síla. e) vynutitelnost odvetných opatření • symetrie soutěžitelů (velikost (tržní podíly), tržní síla); • stabilní tržní podmínky, zejména stabilní poptávka; • krátké nebo žádné prodlevy ve zjištění podvádění soutěžitele v kolektivně dominantní skupině; • četné kontakty na trhu (strukturální či jiné vzájemné vazby); • volné výrobní kapacity. Nad rámec výše uvedených kritérií pro identifikaci soutěžitelů v kolektivně dominantním postavení je třeba aplikovat rovněž již shora nastíněná pravidla týkající se zjišťování tržní síly soutěžitele v „individuálním dominantním postavení", které je třeba v konkrétním případě užít nikoliv jen ve vztahu k jednotlivým soutěžitelům, potenciálním členům kolektivně dominantní skupiny, ale k potenciálně dominantní skupině jako celku. 2.4. JEDNÁNÍ SOUTĚŽITELE Pojem jednání soutěžitele či podniku v hospodářské soutěži je třeba v první řadě terminologicky odlišit od pojmu chování téhož soutěžitele či podniku. Termín chování lze v tomto smyslu považovat za obsahově širší7 2 a zahrnout pod něj jak jednostranné jednání, které je předmětem posuzování v rámci analýzy naplnění pojmových skutkové podstaty zneužití dominantního postavení, tak ostatní formy chování, které mohou být předmětem přezkumu z hlediska dozoru nad dodržováním ZOHS ve vztahu k zákazu dohod narušujících hospodářskou soutěž a spojování podniků v rozporu se soutěžním právem. Jednáním v hospodářské soutěži je veškeré jednostranné jednání soutěžitele, kterého se dopustí, a to jak ve smyslu konání, tak ve smyslu nekonání. 7 2 V tomto smysluje možné hovořit o nadřazenosti tohoto termínu. 30 Z hlediska typologie jednání je tedy možné hovořit jednak o aktivních formách jednání ve smyslu dát, činit (dare, facere), tak o formách pasivních, tj. o zdržení se, o strpění (omitere, pati), společně s negacemi těchto forem jednání, tedy příkladmo nekonáním tam, kde bylo konání soutěžitele žádoucím a nezdržení se určitého jednání za situace, kdy to bylo v souladu s právem vyžadováno. V případě jednání, které je možné subsumovat pod čl. 83 Smlouvy o založení ES, je třeba prokázat rovněž skutečný či potenciální efekt na trh mezi členskými státy, tj. přítomnost tzv. komunitárního prvku předmětného jednání viz výše v kapitole 1.3. Vztah české a komunitami právní úpravy. 2.5. POJEM ÚJMY SOUTĚŽE, SOUTĚŽITELŮ A SPOTŘEBITELŮ Prokázaná újma způsobená hospodářské soutěži, spotřebitelům nebo soutěžitelům jako následek „nefair" jednání soutěžitele je předpokladem pro zkonstatování soutěžního úřadu, že určité jednání dominantního subjektu je, či není zneužitím dominantního postavení. Pojem újmy, který se obsahově řadí k neurčitým pojmům, nelze chápat jen v majetkovém, respektive materiálním smyslu slova, tj. jako škodu (damnum emergens) či ušlý zisk (lucrum cesans), aleje třeba zohlednit její širší rozměr či dimenzi, tedy pod pojem újmy zahrnout rovněž nemateriálni újmu, újmu funkční hospodářské soutěži v pozici primárně chráněného objektu, na jejímž řádném fungování má společnost veřejný zájem,7 3 a ve své podstatě rovněž veškeré případné další negativní důsledky „nefair" jednání soutěžitele, bez nutnosti jejich vyjádření ekvivalentem peněz.7 4 V některých případech by ostatně peněžní vyjádření vzniklé újmy nebylo ani pojmově možné, 7 3 Zvláště zřetelně tento aspekt vystupuje u zneužití dominantního postavení vylučovacího charakteru, která jsou již svou podstatou zaměřena na omezení či vyloučení hospodářské soutěže, případně na zamezení vstupu nových konkurentů na trh. 7 4 K tomu srov. např. rozhodnutí ÚOHS ze dne 29. 12. 2003, sp. zn. S 209/03 - 7780/03-ORP SKIAREÁL Špindlerův Mlýn, a.s., cit: „Pojem „ újma " zákon nedefinuje, nelzejej však bez dalšího zaměňovat spojmem "škoda ". Újmaje pojem obsahově širší, který v sobě sice může zahrnovat škodu vyjádřitelnou obecným ekvivalentem peněz, z hlediska zákona však újma mimo jiné také spočívá v samotném narušení soutěže, kdy protisoutěžní praktiky dominanta zabraňují udržení nebo rozvoji soutěže na určitém trhu, což má konkrétní důsledky projiné soutěžitele, případně rovněž spotřebitele. Újma, která vznikne jiným soutěžitelům v důsledku jednání dominanta proto může mít mnoho podob a ne vždyje přesně vyčíslitelná penězi, respektive samotnou kategorií ušlého zisku. " 31 tato skutečnost však sama o sobě nebrání a ani bránit nemůže jiné než toliko peněžní kvantifikaci újmy. Újmou pro spotřebitele proto s ohledem na výše uvedené bude zejména nemožnost volby mezi dodavateli jimi poptávaného zboží či služeb jakožto důsledku jejich vyloučení dominantním soutěžitelem, nutnost platit za zboží vysoké, tzv. monopolní, ceny, omezení nabídky zboží či služeb a konečně omezení rozsahu a rychlosti inovací, které jsou v řadě případů spojovány s nárůstem kvality zboží či služeb a poklesem jejich ceny. Újmou pro soutěžitele oproti tomu bude zpravidla nemožnost svobodně vstoupit na trh, případně nemožnost efektivně a fair prostředky soutěžit s dominantním soutěžitelem. Rovněž soutěžitel se může v některých případech dostat do postavení obdobného postavení spotřebitele a utrpět újmu totožnou s újmou spotřebitele. Nelze rovněž pominout skutečnost, že povahu zneužití dominantního postavení bude mít nejen chování, kde bude existovat pluralita na straně poškozených subjektů, ale dostatečným pro konstataci zneužití může v konkrétním případě být již vznik dostatečně závažné újmy jedinému soutěžiteli nebo spotřebiteli.75 Pluralita na straně poškozených soutěžitelů a spotřebitelů však bude v aplikační praxi soutěžních úřadů spíše pravidlem. 2.6. OBJEKTIVNĚ OSPRAVEDLNITEĽNÉ DŮVODY Koncept objektivně ospravedlnitelných důvodů7 6 nalézá běžně své vyjádření v rozhodovací praxi soutěžních úřadů a slouží k odstranění nepřiměřené tvrdosti a rigiditě v aplikace soutěžních pravidel zejména tam, kde by takový přístup nejen neodpovídal hospodářské (ekonomické) realitě, ale byl v příkrém rozporu se zájmy, které jsou primárním předmětem ochrany soutěžního práva, tj. ochranou funkční hospodářské soutěže. 7 5 Viz např. rozhodnutí ÚOHS ze dne 8. 8. 1999, sp. zn. S 60/99-240 Intermilk, s.r.o., cit.: „ ...pro naplnění skutkové podstaty ... (zneužití dominantního postavení) ... není podmínkou, aby soutěžitel s dominantním postavením svoje postavení zneužíval vůči všem soutěžitelům a spotřebitelům... " 76 Objective justification. 32 Objektivně ospravedlnitelné důvody jsou v tomto smyslu vyjádřením ochrany postupu dominantního soutěžitele tam, kde je jeho chování přiměřené (proporcionální) ve vztahu k ochraně jeho oprávněných zájmů. Ani soutěžitel v dominantním postavení na trhu totiž nemůže být zbaven legitimních prostředků obrany proti soutěžnímu chování svých konkurentů, vždy však musí přihlížet k závažnosti ohrožení svého zájmu a uvážlivě volit kroky či prostředky určené k jejich ochraně.7 7 Kategorie objektivně ospravedlnitelných důvodů je poměrně rozsáhlá a je třeba ji vždy posuzovat v kontextu konkrétního jednání soutěžitele v dominantním postavení. Ospravedlnitelným důvodem však nutně nemusí být vždy skutečnost, že určité jednání je na příslušném trhu součástí zaběhnuté obchodní praxe. Podrobněji k této problematice též v kapitole 3.1. pojem zneužití dominantního postavení. 7 7 K tomu též Bellamy, C , Child, G. European Community Law of Competition. Londýn : Sweet & Maxwell, 2001, s. 717: „...při posuzování, zda jednání dominantního podniku neoprávněně narušuje hospodářskou soutěžje důležitým princip přiměřenosti (proporcionality); snaha o zlepšení postavení na trhu a ochranu oprávněných (legitimních) zájmů může dominantní firma použít jen taková opatření, která jsou nezbytná k ochraně těchto zájmů a nesmí být provedena způsobem, který předvídatelně omezí hospodářskou soutěž více nežje nezbytně nutné... ". 33 3. POJEM ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ A JEHO KLASIFIKACE 3.1. POJEM ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ Zneužití dominantního postavení je tradičně řazeno mezi nej závažnej ši skutkové podstaty narušení hospodářské soutěže. Zpravidla se týká poměrně rozsáhlého okruhu konečných spotřebitelů, jejichž slabá pozice je dominantním subjektem nadměrně využívána, případně postihuje konkurenty dominantního soutěžitele, jejichž omezováním či dokonce vyloučením z trhu může dojít nejen k podstatnému zásahu do struktury příslušného trhu, ale zejména k omezení možností volby zboží či služeb ze strany konečného spotřebitele. Jakkoliv právní úprava komunitárního i vnitrostátního soutěžního práva zakazuje zneužití dominantního postavení a prokázané naplnění skutkové podstaty tohoto deliktu přísně trestá, není obsah tohoto pojmu na úrovni práva uspokojivě definován.7 8 Zákonodárce sice v případě obou právních úprav přikročil k demonstrativnímu vymezení jednotlivých forem jednání, které je možné subsumovat pod pojem zneužití dominantního postavení, ani tyto výčty však nelze považovat za zcela dostatečné a vyčerpávající k jednoznačnému a pochybnosti nevzbuzujícímu vymezení tohoto pojmu.79 Teoretické uchopení pojmu zneužití dominantního postavení je, jak bylo uvedeno již výše, komplikované, což vyplývá jak z obecnosti právní úpravy tuto skutkovou podstatu narušení hospodářské soutěže upravující, tj. zvoleného legislativně-technického řešení při úpravě tohoto okruhu sociálních vztahů, tak zejména z důvodu různorodosti a pestrosti jednání soutěžitele či podniku 7 8 Se zohledněním obecně přijímaného předpokladu, že samotná existence dominantního postavení, bylo-li dosaženo v řádném konkurenčním boji, není nezákonná. Viz např. z rozsudku ESD ze dne 9. 11. 1983, sp. zn. 322/81 NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin v Komise, ze kterého vyplývá, že zjištění, že je podnik v dominantním postavení není samo o sobě rekriminací, ale znamená, že bez ohledu na důvody tohoto postavení, má tento podnik zvláštní odpovědnost v tom, aby svým chováním nenarušil transparentnost soutěže na společném trhu. 7 9 K tomu také např. Munková, J. Nad otázkou zneužití dominantního postavení - Dominantní postavení a jeho zneužití. Právní rozhledy, 1997, č. 11, s. 575 nebo Běhán, P. Dominantní postavení na trhu ajeho zneužití. Praha : PROSPEKTRUM, 2002, s. 66 a násl. 34 v dominantním postavení, která je možné na základě individuálního posouzení podřadit pod pojmové znaky tohoto správního deliktu.8 0 Přestože pojem zneužití dominantního postavení v individuálním případě zpravidla nečiní problémy, jde při jeho zobecňujícím vymezení vždy o poměřování ne zcela jasné a zřetelné hranice mezi legitimním využíváním dosažené významné tržní moci8 1 a jednáním, které překračuje tyto hranice. Tomuto jednání, které nad míru přiměřenou zasahuje do práv a právem chráněných zájmů ostatních fyzických a právnických osob soutěžitelů a spotřebitelů, již právo neposkytuje oporu, naopak je toto jednání soutěžními úřady vyhledáváno, monitorováno a přísně postihováno. Vyjdeme-li z výše uvedeného, je možné zneužití dominantního postavení, se zohledněním obecně přijímaného předpokladu, že samotná existence dominantního postavení, bylo-li dosaženo v řádném konkurenčním boji, není nezákonná,8 2 definovat jako „nefair" jednání soutěžitele za situace, kdy na jeho chování neexistuje adekvátní tržní (proti)tlak konkurence.83 Pro účely hodnocení konkrétního jednání jako „nefair" přitom není podstatné, zdaje předmětné jednání 8 0 Viz výše „perverzní tvořivost" fyzických a právnických osob při uspokojování svých potřeb. 8 1 Rozuměj ve smyslu dominantního postavení. 8 2 Viz např. z rozsudku ESD ze dne 9. 11. 1983, sp. zn. 322/81 NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin v Komise, ze kterého vyplývá, že zjištění, že je podnik v dominantním postavení není samo o sobě rekriminací, ale znamená, že bez ohledu na důvody tohoto postavení, má tento podnik zvláštní odpovědnost vtom, aby svým chováním nenarušil transparentnost soutěže na společném trhu. K tomu též rozhodnutí Komise ze dne 15. 5. 1993, sp. zn. 93/252/EEC Warner-Lambert/Gillette a další, cit.: ,,... soutěžitel v dominantním postavení má zvláštní odpovědnost nedovolit, aby jeho chování narušovalo skutečnou, nezkreslenou hospodářskou soutěž na jednotném trhu... " Oproti tomu např. právní úprava v USA, kde tzv. Sherman Act z roku 1980 stanovil, že, cit.: „...Každá osoba, která monopolizuje nebo se pokouší monopolizovat anebo se sjinými dohodne nebo spolčí k monopolizování jakékoliv části směny nebo obchodu mezi různými státy Unie nebo sjinými státy, bude považována za vinnou těžkým zločinem... " K tomu srov. např. Neruda, R., Raus., D. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU. Brno : CP Books, a.s., 2005, s 117. 8 3 Viz např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn.. US 31/97 SKODA, automobilová a.s., cit.: „Omezenost konkurenčního prostředí monopolním, resp. dominantním postavením soutěžitele omezuje konkurenční tlak na něj chovat se fair. Soutěžním právem proto není v této souvislosti postihováno monopolní, resp. dominantní postavení soutěžitele a v prvním plánu jím není ani chráněn samotný spotřebitel, nýbržje postihováno unfair jednání v situaci, kdy na jeho utváření neexistuje adekvátní tržní tlak konkurence. " K tomu rovněž např. z rozhodnutí ÚOHS ze dne 11. 6. 1999, sp. zn. S 36/99-230 LOM PRAHA, s.p., cit.: „ ...je tedy třeba rozlišovat mezi pouhou existencí dominantního postavení, která sama o sobě neznamená nic protiprávního a protikonkurenčního, zejména nikoliv tehdy, pokud byla dosažena v řádném konkurenčním boji, a mezi zneužitím takového postavení, které je správním deliktem. Podstatou zneužití je uplatňování takových praktik, které jsou odlišné od těch, které by bylo možné uplatňovat při účinné soutěži... " Obdobně také rozhodnutí ÚOHS ze dne 6. 12. 1999, sp. zn. S 102/99-2000/99-210 Jihomoravská plynárenská, a.s. nebo rozhodnutí ÚOHS ze dne 2. 8. 1999, sp. zn. S 10/99-1370/99-210 Pražská energetika, a.s. 35 např. obvyklé či neobvyklé v příslušných obchodní kruzích, neboť i jednání, které je obvyklé, může být s ohledem na skutečnost, že je realizováno soutěžitelem v dominantním postavení, na újmu hospodářské soutěži, soutěžitelům či spotřebitelům, a proto reprobované. Z komunitami i české rozhodovací praxe lze současně doplnit, že zneužití dominantního postavení je považováno za objektivní koncept84 a s postavením dominantního soutěžitele, respektive podniku, je spojována speciální zodpovědnost, která svědčí jen a pouze tomuto subjektu a směřuje především k povinnosti předcházet narušování hospodářské soutěže.8 5 Jde tedy o zvláštní a jedinečnou „prevenční" povinnost, kterou však nemají ostatní soutěžitele na trhu.8 6 Tato povinnost současně není jakkoliv v rozporu sústavne garantovaným právem na svobodu podnikání,8 7 neboť jak již bylo shora uvedeno, není předmětem případného postihu soutěžního úřadu dominantní či monopolní postavení, ale toliko zneužití takového postavení a ukládaná povinnost je stanovována ve veřejném zájmu a k ochraně veřejného zájmu - zájmu na funkční hospodářské soutěži.8 8 Je třeba zdůraznit, že výše uvedená speciální odpovědnost dominanta není „bezbřehá", neomezená, a že by ve svém důsledku naprosto a bez výjimek omezovala dominantního soutěžitele v jednání, které je legitimní obranou jeho hospodářských či jiných zájmů. V této souvislosti hraje velmi výraznou roli zásada 8 4 Viz rozsudek ESD ze dne 13. 2. 1979, sp. zn. 85/76 Hoffman -La Roche v Komise, cit: „ ... Pojem zneužití dominantního postavení je objektivním konceptem, který se vztahuje na jednání podniku v dominantním postavení, které může ovlivnit strukturu trhu, na kterém je již v důsledku samotné přítomnosti dominantního podniku stupeň soutěže oslaben a jejichž cílem je vytvoření překážek zachování a rozvoje soutěže na tomto trhu za použití prostředků, které se liší od těch, které řídí normální soutěž výrobků a služeb mezi soutěžiteli. " K tomu též rozsudek ESD ze dne 9. 11. 1983, sp. zn. 322/81 NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin v Komise, cit.: „ ... Z povahy povinností uložených článkem 86 Smlouvy vyplývá, že za určitých okolností mohou být soutěžitelé v dominantním postavení zbaveni práva chovat se určitým způsobem nebo přijmout určitá opatření, která sama o sobě nejsou zneužitím, a která by dokonce byla nenapadnutelná, pokud by se takto chovali či takové opatřenípřijali nedominantní soutěžitelé... 85 Ut supra rozsudek ESD ze dne 9. 11. 1983, sp. zn. 322/81 NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin v Komise. Z rozhodovací praxe UOHS např. rozhodnutí ze dne 17. 1. 2000, sp. zn. S 105/99-100/00-210, ČEZ, a.s. 8 6 S výjimkou možné kolektivní dominance. 8 7 Viz. čl 26 Listiny základních práv a svobod. 8 8 K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 2 A 13/2002 T-Mobile Czech Republic a.s. v UOHS. 36 proporcionality nalézající své vyjádření v hojně využívané kategorii „objektivně ospravedlnitelných důvodů" často zmiňovaných zejména v rozhodovací praxi UOHS. Výrazem této kategorie je v aplikační praxi poměřování kroků dominantního soutěžitele k obraně svých ohrožených zájmů s pravidly hospodářské soutěže, zvláště posouzení účelu, souvislostí, smyslu a rozsahu těchto kroků ve vztahu k situaci na trhu či chování konkurentů. I chování dominantního soutěžitele, které by jinak bylo zneužitím tohoto postavení, může být tedy v konkrétním případě objektivně ospravedlnitelné a právem aprobované. Takovým případem však zjevně nebude chování, jehož primárním cílem je posílení dominantního postavení nebo jeho zneužití.9 0 3.2. EKONOMICKÝ PŘÍSTUP K E ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ V ČESKÉM PRÁVU Právo na ochranu hospodářské soutěže prochází od svého vzniku vývojem, který v sobě odráží nejen filosofický, ekonomický a právní přístup zákonodárce k fenoménu hospodářské soutěže, ale který je rovněž reakcí na společenské poměry a praktické zkušenosti soutěžních úřadů s aplikací a interpretací jeho norem. Od své revitalizace na počátku devadesátých let 20. století prodělalo soutěžní právo v České republice, včetně právní úpravy skutkové podstaty zneužití dominantního postavení, rozhodující vývoj, který ve svém důsledku v podstatné míře vedl ke sjednocení přístupu k hospodářské soutěži jak na úrovni národní, tak na úrovni komunitami. Praktickým a zejména pro soutěžitele cenným výsledkem je skutečnost, že v otázkách hmotněprávní úpravy pravidel hospodářské soutěže 8 9 Srov. Bejček, J.: Existuje smluvní svoboda? Praha : ASPI, 2001, cit.: „ ...Prohlašuje se, že neomezené soukromé usilování o zisk bez ohledu na zájmy protistrany nemá být tolerováno, a že se musí prosadit příkaz vzájemných ohledů. Právně filosoficky i pozitivisticky se tak tenduje k omezení smluvní svobody po dvou liniích - jednak v subjektivní sféře tvorby vůle (srov. nátlak, nezkušenost a nezletilost, nepříčetnost, omyl) a jednak v objektivní rovině při tvorbě obsahu smluvních závazků (zneužitípráva, porušení ekvivalence, rozpor s dobrými mravy nebo se zásadami poctivého obchodního styku). Přitom obsahová kontrola korektnosti smluvního obsahu je tím důležitější, čím menší je skutečný vliv vůle jedné ze smluvních stran na tvorbu obsahu smlouvy. Neměla by se však omezovatjen na tzv. masové smlouvy, ale měla by se uplatňovat i u smluv individuálních (srov. tzv. podomní obchody - "Hausturgescháfte", upravené v řadě zemí standardně s možností zákazníka od smlouvy odstoupit). " 9 0 Braun, W., D., Rawlinson, F., Ritter, L. European Competition Law: APractitioners Guide, Second Edition. Hague : Kluwer Law International, 2000, str. 350 a 351. 37 mohou jak v České republice, tak v Evropských společenstvích předvídat a očekávat zacházení vycházející z obdobných principů a směřující k velmi podobným, ne-li přímo shodným cílům. V konkrétním případě skutkové podstaty zneužití dominantního postavení lze poměrně snadno popsat vývoj právní úpravy na zásadních změnách, které prodělaly povinnosti zpočátku ukládané dominantnímu soutěžiteli. K 1. březnu 199191 tak byl např. dominantní soutěžitel povinen neprodleně ohlásit tehdejšímu Ministerstvu pro hospodářskou soutěž,9 2 že sám nebo v dohodě s jinými soutěžiteli získal takové postavení na relevantním trhu, že není vystaven soutěži vůbec (monopolní postavení), popřípadě není vystaven soutěži podstatné (dominantní postavení). Tato ohlašovací a ve v jádru prevenční povinnost zanikla až v souvislosti s přijetím ZOHS, který ji nepřevzal, ale pro dominantní postavení konstruoval již jen zcela obvyklý a dodnes platný zákaz zneužití dominantního postavení. Za další krok směřující k většímu zohlednění ekonomického přístupu k soutěžnímu právu je možné považovat zakotvení nového institutu tzv. opatření k odstranění závadného stavu navrhovaná účastníky řízení (dále jen „opatření"), který byl součástí zákona č. 340/2004 Sb., jímž se novelizoval ZOHS. Tento nový institut umožňuje, aby ÚOHS v méně závažných případech narušení hospodářské soutěže akceptoval opatření k odstranění závadného stavu navržená soutěžiteli, namísto aby složitě prokazoval konkrétní porušení soutěžních pravidel a ukládal za to pokuty.93 Rovněž ve sféře rozhodovací činnosti, zejména činnosti správních soudů, lze nalézt přístupy, které akcentují ekonomický pohled na posuzované kauzy. Příkladem může být již uváděný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 2 A 13/2002 T-Mobile Czech Republic a.s. vÚOHS. V tomto rozsudku zkonstatoval Nejvyšší správní soud požadavek zdrženlivého postupu ÚOHS při výkonu jeho pravomocí, bez podceňování role trhu a s vědomím, že jeho primárním úkolem není tvorba podmínek pro hospodářskou soutěže, ale její ochrana. Tato výchozí teze je dále rozvíjena a je výslovně uvedeno, cit.: „ ... (že) Úřad musí rozpoznat, kdy nedochází k narušení hospodářské soutěže, byť jsou 9 1 Srov. zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v původním znění před přijetím novel. 9 2 Ministerstvo pro hospodářskou soutěž bylo k 1. listopadu 1996 nahrazeno ÚOHS. 9 3 Blíže srov. Šemora, V. Nad institutem „Opatření k odstranění závadného stavu" v právu na ochranu hospodářské soutěže. Právní rozhledy, 2005, č. 7, s. 240 a násl. 38 formální znaky splněny, resp. kdy není třeba zásahu, neboť se jednání na kvalitě soutěžního prostředí neprojeví... " Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem rozhodování Nejvyššího správního soudu bylo v daném případě ze strany UOHS deklarované zneužití dominantního postavení soutěžitelem, lze výše uvedenou tezi považovat za sui generis zavedení pravidla de minimis,94 které doposud výslovně platilo jen pro dohody narušující hospodářskou soutěž, i do sféry zákazu zneužití dominantního postavení.9 5 3.3. REVIZE APLIKACE ČL. 82 SMLOUVY ES Od roku 2005 probíhá v ES proces přehodnocování9 6 postupu Komise při aplikaci čl. 82 Smlouvy ES, jehož cílem je zajištění, že k analýze konkrétního jednostranného jednání podniku v dominantním postavení bude přistupováno z „více ekonomického" pohledu než tomu bylo doposud.97 Přestože tento proces 9 4 K tomu např. Šemora, V. K některým ekonomickým souvislostem právní úpravy dohod narušujících hospodářskou soutěž. K některým ekonomickým souvislostem právní úpravy dohod narušujících hospodářskou soutěž. In Sborník příspěvků z mezinárodní konference studentů doktorského studijního programu „Obchodní právo" MU „Ekonomické aspekty právní úpravy a jejího výkladu. Brno : MU, 2006, s. 73, cit: „Pravidlo „de minimis" vychází z římskoprávní zásady „ de minimis non curat lex (praetor) " a je právním vyjádřením zásady proporcionality a skutečnosti, že i dohody, které formálně mohou naplnit pojmové znaky skutkové podstaty zakázaných dohod dle generální klauzule, materiálně nejsou nebo nemusí být nutně způsobilé vést k narušení soutěže ať už co do své podstaty nebo účinků. K aplikací tohoto pravidla dochází ex lege a ex tunc a na jeho základě jsou automaticky některé dohody soutěžitelů s nepodstatným podílem na relevantním trhu povolené, respektive, nevztahuje se na ně zákaz dle § 3 OHS. Oproti tomu existuje skupina dohod, zejména dohody o cenách, o kontrole výroby a odbytu apod., které jsou již ze své podstaty způsobilé vést k narušení soutěže a které jsou proto z aplikace tohoto pravidla výslovně vyloučeny." 9 5 Je však třeba uvést, že tuto tezi nelze považovat za zcela nepředvídatelnou, neboť již ze zásad správního trestání vyplývá, že je v rozporu se zásadou zákonnosti a právní jistoty adresátů právních norem stav, kdy by odpovídali za jakékoliv, i nepatrné, porušení právních povinností. Postih bagatelních případů totiž nejen odporuje požadavku, aby si byl právní subjekt předem vědom, jaká protiprávní jednání jsou trestná, ale způsobuje značné potíže rovněž správním úřadům. K tomu blíže viz např. Hendrych, D. a kol. Správní právo - obecná část. Praha : C. H. Beck, 2001, s. 133 a násl. 9 6 K tomu srov. např. Předběžné úvahy o přehodnocení aplikace čl. 82 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=SPEECH/05/537&format=HT ML&aged=0&language=EN&guiLanguage=en; Der 'more economic approaclť bei Verdrängungsmissbräuchen: Zum Stand der Überlegungen der Europäischen Kommission [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://ec.europa.eu/comm/competition/antitrust/art82/index.html; Ekonomický přístup kčl. 82 Smlouvy ES [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://ec.europa.eu/comm/competition/antitrust/art82/index.html. 97 More economic approach. 39 nebyl doposud ukončen9 8 lze dospět k závěru, že pod tímto „více ekonomickým přístupem" se rozumí mimo jiné odklon od formálního posuzování jednání dominantních subjektů a naopak příklon k rozsáhlejším zohledňováním všech ekonomických aspektů posuzovaných případů, včetně mnohem rozsáhlejšího přihlížení ke kategorii objektivně ospravedlnitelných důvodů a jejich poněkud extenzivnějšímu výkladu, než jakému se této kategorii dostávalo v dosavadní aplikační praxi Komise. Smyslem tohoto procesu je současně přehodnocení stávající rozhodovací praxe Komise a pro futuro zaměření aplikační praxe na rozsáhlejší a podrobnější vyhodnocování dopadů posuzovaného jednání na relevantní trh obdobným způsobem, jakým je postupováno v případě možného porušení čl. 81 Smlouvy ES. Tento postup by ostatně měl přinést více srozumitelnosti do aplikace čl. 82 Smlouvy ES pro adresáty z něj vyplývajících povinností, tedy pro podniky, a současně vést ke sblížení aplikace u obou skutkových podstat narušení hospodářské soutěže, tj. u zákazu zneužívání dominantního postavení dle čl. 81 Smlouvy ES a zákazu uzavírání dohod narušujících hospodářskou soutěž dle čl. 82 téže Smlouvy, které jsou navzájem komplementární.9 9 Lze očekávat, že přehodnocování aplikační praxe se dotkne zejména problematiky objektivně ospravedlnitelných důvodů, kterým bude přikládán při hodnocení jednání dominantního podniku zásadnější význam. Typickým příkladem těchto důvodů může být např. jednání dominantního podniku vyvolané nezbytnou nutností či potřebou jednat,100 jednání vyvolané potřebou reagovat na soutěžní 9 8 Je přitom otázkou, zda lze u aplikační praxe, která vždy doznává určitého vývoje v průběhu času vůbec kdy hovořit o ukončení procesujejí revize. 9 9 Čl. 81 i 82 Smlouvy ES slouží stejnému účelu, tj. ochraně hospodářské soutěže, a jejich postavení je tudíž komplementární, tj. navzájem se doplňují. Není přitom vyloučeno, aby chování podniku bylo posuzováno jako možné porušení čl. 81 Smlouvy ES a současně též jako porušení čl. 82 téže Smlouvy. K tomu např. rozsudek ESD ze dne 16. března 2000, sp. zn. C-395/96 P a C-396/95 P Compagnie maritime belge transport SA, Compagnie maritime belge transport SA a Drafta-li A/S v Komise. K tomu též např. rozsudek SPI ze dne 10. 7. 1990, sp. zn. T-51/89 Tetra Pak Rausing SA v Komise, cit.: ,, ...Články (81) a (82)jsou komplementární, neboť sledují společný obecný cíl stanovený v článku 3 (g) Smlouvy (ES), který konstatuje, že činnosti vykonávané Komisí zahrnují 'ustanovení systému, který zajišťuje nenarušenost hospodářské soutěže na společném trhu'. Přesto (tyto články) představují dle Smlouvy (ES) dva nezávislé právní nástroje dopadající na odlišné situace... " nebo rozsudek ESD ze dne 11.4. 1989, sp. zn. 66/86 Ahmed Saeed v Zentrale zur Bekaempfung unlauteren Wettbewerbs. 1 0 0 Ospravedlnění založené na objektivní nutností určitého jednání - objective necessity defence. 40 jednání jiného podniku na relevantním trhu nebo přínosy pro hospodářskou soutěž a konečné spotřebitele, které kromě případných negativních důsledků s sebou přináší posuzované jednání dominantního subjektu. Posuzování zmiňovaných přínosů se tak velmi výrazně přibližuje aplikaci čl. 81 odst. 3 Smlouvy ES, který při splnění určitých okolností stanovuje tzv. zákonnou výjimku ze zákazu dohod narušujících hospodářskou soutěž a posuzuje chování podniku v souladu s touto výjimkou jako souladné se zákonem.1 0 2 3.4. KLASIFIKACE ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ Na základě identifikace protisoutěžního cíle konkrétního případu zneužití dominantního postavení, tj. vymezení vůči komu je zneužití významné tržní moci zaměřeno, je možné vymezit dvě základní podoby (formy) zneužití dominantního postavení, a to tzv. zneužití vykořisťovatelského charakteru a zneužití charakteru vylučovacího nebo též zabraňujícího.1 0 3 Zatímco v prvním případě jde o jednání zaměřená proti slabší tržní protistraně, zpravidla proti spotřebiteli, nezřídka však rovněž vůči soutěžiteli ve vertikále, např. závislému odběrateli výrobků či služeb, a jeho cílem je získat z této protistrany prospěch (kořistit z ní), jde v případě druhém o jednání, jejichž 1 0 1 Ospravedlnění založené na potřebě odpovědět na určité jednání jiného soutěžitele - meeting competition defence. 1 0 2 K tomu srov. též Šemora, V. K některým ekonomickým souvislostem právní úpravy dohod narušujících hospodářskou soutěž. In Sborník příspěvků z mezinárodní konference studentů doktorského studijního programu „Obchodní právo" MU „Ekonomické aspekty právní úpravy a jejího výkladu. Brno : MU, 2006, cit: „...Vývoj soutěžní politiky a zejména praktické poznatky z aplikační praxe soutěžních úřadů, zejména Komise, umožnily identifikovat nebezpečnost jednotlivých forem dohod narušujících hospodářskou soutěž a případy, kdy dohoda přes formální naplnění pojmových znaků správního deliktu nebyla a ani nemohla být materiálně způsobilá vést k ohrožení soutěžního prostředí. Do kategorie výjimek patří rovněž případy, kdy výhody vyplývající z dohody pro soutěžitele a spotřebitele převažují nad omezeními pro hospodářskou soutěž. Tato východiska převzala i česká úprava soutěžního práva, a to veformě pravidla „ de minimis ", veformě zákonné výjimky ze zákazu dohod a tzv. blokových výjimek, respektive výjimek pro určité kategorie dohod... " Komise, SPI a ESD však současně judikovaly, že splnění podmínek pro přiznání výjimky dle čů. 81 odst. 3 Smlouvy ES však automaticky neznamená, že nelze aplikovat čl. 82 téže smlouvy. K tomu např. Rozsudek SPI ze dne 1. 4. 1993 a sp. zn. T-65/89 British Plasterboard Industries and British Gypsum v Komise. Na druhou stranu však SPI ve svém rozsudku ze dne 25. ledna 2005, sp. zn. T-193/02 Laurent Piau v Komise, dospěl k závěru, že pokud dominantní soutěžitel splní veškeré podmínky stanovené čl. 81 odst. 3 Smlouvy ES, nemělo by být jeho chování posuzováno jako zneužití ve smyslu čl. 82 téže Smlouvy. 1 0 3 Tuto klasifikaci přijal za vlastní i ÚOHS, viz. např. rozhodnutí ÚOHS ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. S 33/00-1100/00-210 Dobruška, a.s. a další. 41 primárním cílem je eliminace či podstatné omezení možností konkurenta efektivně soutěžit nebo zabránění vstupu nových soutěžitelů na trh. Z povahy vylučovacích praktik tedy současně vyplývá, že mohou podstatným způsobem ovlivnit strukturu trhu, tj. počet soutěžitelů a kvalitu soutěžního prostředí a j sou v tomto smyslu způsobilé vést za určitých okolností k vážnému narušení hospodářské soutěže.1 0 4 Negativním důsledkem takového jednání tak může být zejména odchod některých soutěžitelů neschopných již nadále čelit „nefair" praktikám dominantního soutěžitele či podniku z trhu, nebo odrazení nových soutěžitelů od vstupu na trh (vytváření nových bariér pro vstup na trh).1 0 5 Současně dochází ke vzniku újmy spotřebitelů, neboť těm je omezován výběr dodavatelů k pokrytí jejich poptávky, je zvyšována cena poptávaného zboží, omezuje se šíře jeho nabídky apod. Při klasifikaci zneužití dominantního postavení je třeba zdůraznit skutečnost, že řada protisoutěžních praktik v sobě obsahuje jak prvky vylučovacího zneužití, tak současně prvky zneužití vykořisťovatelského a ve svém důsledku tak dochází k prolínání negativních vlivů takového jednání jak na účinnou a funkční hospodářskou soutěž, tak na ostatní soutěžitele a spotřebitele. 3.5. FORMY ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ Pod termínem forma zneužití dominantního postavení se pro účely této práce rozumí jednání soutěžitele či podniku v dominantním postavením, které je na základě svých charakteristik, znaků a postupu soutěžních úřadů při jeho prokazování, možné subsumovat pod určitou skupinu jednání podobného charakteru. Vzhledem k zaměření této práce na deskripci vybraných (méně obvyklých či méně známých) forem zneužití dominantního postavení vylučovací povahy, jsou dále v textu popsány jen praktiky, které jsou primárně zaměřeny na oslabení soutěžních schopností konkurentů, jejich vyloučení z trhu, případně na prevenci vstupu nových konkurentů na trh. 1 0 4 Hospodářská soutěž může být narušena na horizontální úrovni nebo na úrovni vertikální. 1 0 5 Typickým příkladem může být např. rozhodnutí Komise ze dne 22. 12. 1987, sp. zn. IV/30.787 a 31.488 Hilti AG a rozsudek SPI ze dne 12. 12. 1991, sp. zn. T-30/89 Hilti AG v Komise a řada dalších. 42 V práci jsou podrobně popsány následující vylučovací praktiky a) Vylučovací praktiky cenové povahy: - predátorské ceny stlačování cen a zisků b) Vylučovací praktiky necenové povahy výlučné vazby - věrnostní rabaty - junktimace. 1 0 6 Kromě forem zneužití dominantního postavení, které jsou popsány v této práci (ke kritériím jejich výběru viz Úvod), existuje celá řada dalších forem, který již byly předmětem rozhodování soutěžních úřadů a potenciálně též celá řada dalších jednání, o kterých doposud judikováno nebylo - viz ..perverzní tvořivost". 43 4. ANALYTICKÝ RÁMEC PROKAZOVÁNÍ ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ Při posuzování konkrétního jednání soutěžitele nebo podniku z hlediska jeho možného podřazení pod skutkovou podstatu zneužití dominantního postavení ve smyslu čl. 82 Smlouvy ES nebo čl. 11 ZOHS je třeba vycházet ze skutečnosti, že prokázané zneužití významné tržní moci je správním deliktem a v případě pachatele tohoto deliktu dochází k realizaci odpovědnostního vztahu, tj. iniciuje se sekundární právní vztah ve smyslu povinnosti strpět negativní právní následky jakožto důsledek porušení primární právní povinnosti, v daném případě zákazu zneužívat dominantní postavení. Posouzení konkrétního případu jednání soutěžitele je věcí zhodnocení naplnění tzv. prvků právní odpovědnosti,1 0 7 jejichž prostřednictvím jsou popsány nutné náležitosti odpovědnostního vztahu, tj. subjekt deliktu, subjektivní stránka deliktu, objekt deliktu a objektivní stránka deliktu (analytický rámec in abstracto). Jako subjekt deliktu charakterizuje právní teorie toho, kdo ohrozil nebo porušil právem chráněný zájem a komu právo současně přiznává způsobilost k protiprávnímu jednání (tzv. deliktní způsobilost). V případě skutkové podstaty zneužití dominantního postavení je subjektem deliktu soutěžitel, respektive v případě komunitárního soutěžního práva podnik, který disponuje dominantním postavením na příslušném relevantním trhu. Subjektivní stránku deliktu lze vymezit jakožto vnitřní psychický stav pachatele deliktu k jeho jednání jakož i k následku tohoto jednání a zahrnuje v sobě složku intelektuální a volní. Z hlediska projekce těchto složek do konkrétního jednání se rozlišují úmyslné formy zavinění ve smyslu úmyslu přímého (dolus directus) a nepřímého (delus indirectus, dolus eventualis) a nedbalostní formy zavinění, tj. nedbalost vědomá (culpa luxuria) a nedbalost nevědomá (culpa neglicentia).108 1 0 7 Viz. Harvánek, J., kolektiv autorů. Teorie práva Brno : MU, 1998, s. 241 - 246. 1 0 8 Za přímý úmysl se považuje jednání, o kterém subjekt deliktu věděl, že může vést ke škodlivému následku a tento následek chtěl způsobit, úmyslem nepřímým je potom jednání, kdy si byl subjekt 44 Objektem deliktu je právem chráněný zájem, který je cílem protiprávního chování. V případě zneužití dominantního postavení je tímto zájmem zájem na funkční hospodářské soutěži, ať už na úrovni komunitami nebo úrovni vnitrostátní, spojený, in concreto, s cílem zajistit „fair" chování subjektu s dominantním postavením na trhu, tedy nahradit některé funkční aspekty hospodářské soutěže oslabené již samotnou přítomností dominantního subjektu. Objektivní stránka deliktu se vnitřně štěpí na tři znaky, kterými jsou protiprávní jednání, škodlivý následek protiprávního jednání a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a škodlivým následkem (tzv. kauzální nexus). Protiprávním jednáním lze v případě zneužití dominantního postavení rozumět „nefair" jednání soutěžitele či podniku za situace, kdy na jeho chování neexistuje adekvátní tržní tlak konkurence. Škodlivým následkem je potom v daném případě újma hospodářské soutěži, soutěžitelů a/nebo spotřebitelů vzniklá v důsledku „nefair" jednání soutěžitele. Shmou-li se výše popsané znaky analytického rámce pro účely prokazování zneužití dominantního postavení, je výsledkem konkretizovaný rámec sestávající z následujících prvků: a) soutěžitel či podnik v dominantním postavením na příslušném relevantním trhu; b) „nefair" jednání soutěžitele; c) újma funkční hospodářské soutěži, soutěžitelů či podniků nebo spotřebitelů a d) příčinná souvislost mezi „nefair" jednáním soutěžitele nebo podniku a újmou hospodářské soutěže, soutěžitelů či podniků nebo spotřebitelů.1 0 9 deliktu vědom možného škodlivého následku svého jednání a pro případ jeho způsobení byl s touto skutečností srozuměn. U nedbalosti vědomé subjekt deliktu obdobně jako u úmyslu nepřímého věděl, že může způsobit škodlivý následek, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že jej nezpůsobí a u nedbalosti nevědomé subjekt deliktu nevěděl o možnosti způsobit škodlivý následek, přestože o tom vzhledem k okolnostem a osobním poměrům vědět mohl a měl. 1 0 9 K této problematice též rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. 2A 10/97 Pražské kanalizace a vodní toky, s.p., cit.: „ ...předmět ochranypodle § 9 odst. 3 zákona není vázán na trh úzce vymezený dominantním postavením, ale naopak předmětem je ochrana trhu před důsledkyjednání toho, kdo dominantní postavení má, bez ohledu na to, kde se tyto důsledky projevují. Vůbec není vyloučeno, aby zneužíváním postavení soutěžitele s dominantní tržní mocí bylo dosaženo výhody na jiném trhu. Zda o takovou vazbu jde, či nikoliv, je z hlediska dopadu § 9 odst. 3 zákona 45 Vedle tohoto obecného analytického rámce skutkové podstaty zneužití dominantního postavení složeného z prvků právní odpovědnosti je možné uvažovat ještě o rámci druhém, který je však již více zaměřen na posouzení jednání dominantního subjektu a jeho účinků na hospodářskou soutěž v individuálním případě. V této souvislosti lze hovořit o testu sestávajícím z několika zásadních otázek, jejichž zodpovězení napomáhá náležité a dostatečně podrobné deskripci a souvisejícímu posouzení konkrétního protisoutěžního jednání dominantního subjektu a jeho dopadů na hospodářskou soutěž, ostatní soutěžitele a spotřebitele. Odpovědi na tyto otázky by současně měly nalézt své vyjádření v rozhodnutí příslušného soutěžního úřadu. Jde zejména o následující otázky:1 1 0 a) do jaké míry je předmětné jednání dominantního subjektu omezující ve vztahu k hospodářské soutěži nebo „nefair"; b) do jaké míry je předmětné jednání dominantního subjektu normální v obchodní praxi; c) do jaké míry je narušena hospodářská soutěž na daném trhu samotnou přítomností dominantního subjektu; d) jaké jsou účinky jednání dominantního subjektu, ať už přímé či nepřímé, na chování soutěžitelů a spotřebitelů; e) zda je úmyslem dominantního subjektu vyloučit soutěž nebo zda se jedná o legitimní jednání v hospodářské soutěži a f) zda je předmětné jednání dominantního subjektu proporcionální ve vztahu k jakémukoliv legitimnímu zájmu, který je tímto subjektem sledován. zcela nerozhodné. Podstatné však je, aby přitom existovala vazba mezi dominantním postavením soutěžitele a jeho jednáním podle § 98 odst. 3 zákona, tedy zneužití jde tam, kde soutěžitel může úspěšně a podle okolností dlouhodobě jednat proti obsahu citovaného paragrafu právě proto, že dominantní postavení má... Pokud tedy setrváme v obecné rovině, pak projeví-li se formální znaky správního deliktu zneužití postavení na trhu, a to jakémkoliv, je třeba nejprve zjistit, zda původce takového chování má aspoň dominantní postavení a zda je jeho chování důsledkem tohoto jeho postavení, přesněji, zda efektivita tohoto chování je v příčinné souvislosti sjeho dominantní tržní mocí... 1 1 0 Srov. Bellamy, C , Child, G. European Community Law of Competition. Londýn : Sweet & Maxwell, 2001, s. 717. 46 K vymezení analytického rámce skutkové podstaty zneužití dominantního postavení je možné přistoupit rovněž z procedurálního hlediska, tedy ve smyslu jednotlivých kroků, které musí soutěžní úřad učinit k tomu, aby prokázal konkrétní případ zneužití dominantního postavení. Z tohoto pohledu je možné vymezit několik stupňů či kroků analýzy, když v první fázi je třeba náležitě vymezit příslušný relevantní trh a na tomto trhu zjistit postavení soutěžitele či podniku. Sekundárně, v rámci druhé fáze potom soutěžní úřad posuzuje samotné jednání dominantního soutěžitele ve všech jeho znacích a souvislostech a podřazuje ho pod příslušná ustanovení ZOHS či Smlouvy ES.1 1 1 1 1 1 K problematice odpovědnosti v oblasti zneužití dominantního postavení srov. též Šemora, V. Nad zneužitím dominantního postavení. Právní rozhledy, 2006, č. 20, s. 731 a násl. 47 5. PREDÁTORSKÉ CENY 5.1. POJEM Uplatňování predátorských cen představuje typický případ cenového zneužití dominantního postavení a je řazeno mezi zneužití vylučovacího charakteru. Jde o formu zneužití tržní moci, která je výslovně uvedena v demonstrativním výčtu případů podřazovaných pod skutkovou podstatu uvedenou §11 odst. 1 písm. e) ZOHS.1 1 3 Přestože obdobné výslovné zakotvení mezi typizované formy zneužití dominantního postavení nebylo zákonodárcem zvoleno v komunitárním právu v čl. 82 Smlouvy ES, představují dravé ceny v rozhodovací praxi Komise, SPI a ESD opakovaně judikovanou zakázanou praktiku a jako takové jsou subsumovány pod generální klauzuli zakazující zneužití tržní moci v čl. 82 Smlouvy ES. Podstatou predátorských cen je uplatňování takových cen soutěžitelem v dominantním postavení, které jsou natolik nízké, že negenerují zisk a mohou být považovány za racionální jen z důvodu existence jeho cílené a vědomé strategie zaměřené na vyloučení, oslabení nebo zabránění hospodářské soutěži, respektive aktivního soutěžního chování ostatních konkurentů na příslušném trhu.1 1 4 1 1 2 V odborné literatuře rovněž jako dravé ceny, predatory pricing. 1 1 3 Ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) ZOHS, cit: „ ...Zneužitím dominantního postavení je zejména e) dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže." 1 1 4 Srov. Bellamy, C , Child, G. European Community Law of Competition. Londýn : Sweet & Maxwell, 2001, s. 724, cit.: „ ...podstatou dravých cen je takové nastavení úrovně cen dominantním podnikem, které má za svůj hlavníí cíl vyloučení či vážné oslabení hospodářské soutěže namísto vytváření zisku... " Obdobně rovněž např. Braun, W., D., Rawlinson, F., Ritter, L. European Competition Law: A Practitioners Guide, Second Edition. Hague : Kluwer Law International, 2000, s. 388, cit.: „ ...přestože je běžným chováním v hospodářské soutěži, pokud firma s cílem uzavřít obchod nebo získat tržní podíl svého konkurenta nabídne nižší ceny nebo lepší služby, tak dominantní podnik zneužije svého postavení, pokud povede dlouhodobou a systematickou válku proti menším soutěžitelům s cílem vyloučit je z trhu... K tomu rovněž rozsudek ESD ze dne 3. července 1991 sp. zn. C-62/86 AKZO Chemie BV v Komise, cit: „ ... není v zájmu dominantního podniku aplikace těchto cen, s výjimkou zájmu vyloučit konkurenty tak, aby bylo možné následně zvýšit ceny v důsledků výhody plynoucí z monopolního postavení, neboť každý prodej generuje ztrátu... 48 Uplatňováním dravých cen dominantní soutěžitel krátkodobě vědomě obětovává část svého zisku k tomu, aby vyloučil nebo snížil možnosti konkurentů soutěžit, případně je „vychoval" či potrestal za jejich soutěžní chování nebo zabránil vstupu nových soutěžitelů (navýšením stávajících nebo vytvořením nových vstupních nákladů, respektive bariér). Pouhé „potrestání", případně poučení konkurenta o negativních následcích jeho aktivního soutěžního chování,1 1 6 je nadto v řadě případů pro dominantního soutěžitele výhodnější, než jeho přímá eliminace z trhu. Odchod konkurenta totiž ve svém důsledku nemusí pro dominantního soutěžitele vždy znamenat snížení úrovně hospodářské soutěže, neboť aktiva po subjektu, který ukončil svoji podnikatelskou činnost, mohou být levně prodána a na trh může vstoupit nový soutěžitel s nízkými vstupními náklady a aktivním nebo přímo agresivním soutěžním chováním. Udržováním cen svého zboží po dlouhé období na velmi nízké úrovni vytváří soutěžitel v dominantním postavení tlak na své konkurenty, aby se této nové, nižší, cenové hladině přizpůsobili nebo opustili trh. Přestože se tímto svým jednáním dominant může dostat, a zpravidla dostane, přechodně do ztráty v důsledku prodeje zboží za ceny pod průměrnými celkovými náklady na jeho výrobu,1 1 7 tak poté, co dosáhne odchodu konkurenta nebo oslabení jeho konkurenčních možností, zpravidla stanoví své ceny na takovou úroveň, kterou si předchozí ztráty vykompenzuje. Současně tímto postupem upevní své postavení na příslušném relevantním trhu. 1 1 5 Pojem soutěžitel, konkurent a podnik jsou v dalším výkladu používány promiscue, tj. není-li výslovně stanoveno jinak, je třeba je chápat po obsahové stránce jako vzájemně zaměnitelné a zastupitelné. 1 1 6 „Poučení" konkurenta o tom, že pro něj bude výhodnější a „bezpečnější" následovat cenovou politiku dominantního soutěžitele, než vyvíjet svoji vlastní aktivní soutěžní činnost pod hrozbou cenové války. Uplatňování predátorských cen rovněž přispívá k vybudování agresivní pověsti dominantního soutěžitele, která pak následně může ovlivňovat chování konkurujících subjektů v budoucnosti nebo na dalších trzích. 1 1 7 Celkovými náklady (TC) jsou součtem fixních nákladů (FC) a variabilních nákladů (VC). VC jsou náklady, které se mění s úrovní (množstvím) výstupu. FC (rovněž též režijní nebo zapuštěné náklad) jsou náklady, které vznikají bez ohlednu na množství výstupu. Průměrné (jednicové) náklady (ATC) jsou podílem celkových nákladů (TC) a množství výstupu (q). K tomu srov. např. Nordhaus, W., D., Samuelson, P., A. Ekonomie. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1995, s. 974. 49 5.2. ZÁKLADNÍ ZNAKY PREDÁTORSKÝCH CEN Základní znaky uplatňování predátorských cen je možné definovat jako: a) selektivní snižování cen dominantním podnikem; b) na úroveň, která negeneruje zisk nebo ho generuje ve velmi omezené míře; c) stanovování cen je zaměřené vůči konkrétnímu soutěžiteli či soutěžitelům (má vůči konkrétnímu soutěžiteli či soutěžitelům vylučovací charakter) a d) neexistují objektivně ospravedlnitelné důvody pro toto jednání. Uplatňování predátorských cen v intencích výše uvedených základních znaků lze označit za typický případ naplnění pojmových znaků skutkové podstaty zneužití dominantního postavení, nicméně cílem dravých cen nemusí být toliko úroveň hospodářské soutěže reálně existující na příslušném relevantním trhu, ale rovněž hospodářská soutěž budoucí. Dravé ceny jsou totiž účinným nástrojem dominantního soutěžitele jak zabránit vstupu nových konkurentů na trh,1 1 8 tj. umožňují omezit budoucí hospodářskou soutěž, neboť v důsledku jejich uplatňování dochází k umělému, tedy nikoliv tržními podmínkami či regulatorními zásahy státu vyvolanému, navýšení nákladů spojených se vstupem a uvedením nového soutěžitele na trhu. Nízké ceny zboží či služeb zde mají funkci odrazení nových konkurentů od vstupu na trh, neboť těmto se výrazným způsobem může prodloužit období, v jehož rámci budou schopni pokrýt své náklady se vstupem na trh související.1 1 9 Dominantní soutěžitel si současně svým jednáním buduje „reputaci", která, je-li dobře známá v příslušných podnikatelských kruzích, může rovněž vést k odrazení případných nových soutěžitelů od úmyslu vstoupit na trh. lis Foreclosure effect. 1 1 9 Tuto budoucí stránku dravých cen se pokusil český zákonodárce ne zcela šťastným způsobem vyjádřit v ustanovení § 11 odst. 1 psím. e) ZOHS, kde uvedl, cit.: „... (že zneužitím dominantního postavení je) dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže... ", tj. stanovil tuto skutkovou podstatu nejen pro faktické narušení hospodářské soutěže a tedy reálné způsobení újmy, ale také do roviny ohrožovacího deliktu, jako je tomu např. u skutkové podstaty zákazu uzavírání dohod narušujících hospodářskou soutěž. 50 5.3. PROKAZOVÁNÍ PREDÁTORSKÝCH CEN Prokazování zneužití dominantního postavení formou predátorských cen představuje pro soutěžní úřady1 2 0 komplexní problém, neboť dravé ceny lze v aplikační praxi jen velmi obtížně odlišit od běžných projevů soutěžního chování konkurujících si subjektů.1 2 1 Snižování cen zboží je až na výjimky považováno za běžný, legitimní a žádoucí nástroj cenové konkurence mezi soutěžiteli a jako takové je pozitivně vnímáno také konečnými spotřebiteli.1 2 2 Cenová konkurence a soutěž výrobců či dodavatelů v kvalitě výrobků a služeb přinášejí prospěch konečnému spotřebiteli a jsou zároveň jako klíčové hodnoty hospodářské soutěže chráněny soutěžním právem.1 2 3 Z těchto důvodů musí být každé podezření na uplatňování predátorských cen dominantním soutěžitelem posuzováno individuálně, ad hoc, v kontextu konkrétní situace, příslušného relevantního trhu a charakteristiky nabízených a poptávaných výrobků či služeb, a s přihlédnutím k dalším aspektům daného případu, zejména případným důvodům ospravedlňujícím jednání dominantního soutěžitele. Předpokladem pro naplnění skutkové podstaty zneužití dominantního postavení formou predátorských cen je existence silného dominantního postavení a dále jednání dominantního subjektu, které směřuje k jeho posílení nebo „nefair" ochraně vůči ostatním soutěžitelům. Z tohoto důvodu jsou dravé ceny uplatňovány zpravidla na trhu, kde již soutěžitel disponuje dominantním postavením, případně na blízkém trhu, kde jejich uplatnění vede k posílení či ochraně dominance soutěžitele na trhu primárním. 1 2 0 Rozuměj ve smyslu Evropské komise, ÚOHS a ostatních národních soutěžních úřadů členských zemí ES. V obdobném smyslu rovněž při dalších použití v textu. 1 2 1 Kromě zvyšování kvality produktů, rozsahu nabídkové škály a zavádění inovací je to právě snižování ceny, které se řadí mezi základní nástroje, jejichž prostřednictvím soutěžitelé soupeří o zákazníky - spotřebitele. 1 2 2 Predátorské ceny, jejichž projevemje snížení cen, přinášejí benefity pro spotřebitele, tyto benefity jsou však jen krátkodobé a z dlouhodobého hlediska jsou předpokladem pro vyšší ceny, které bude uplatňovat dominantní subjekt v budoucnu. Nízké ceny mohou mít rovněž prosoutěžní účinky, např. v případech vstupu dominantního subjektu na nové trhy, při snaze dosáhnout takových objemů prodejů zboží, které povedou k redukci průměrných variabilních nákladů, krátkodobě při zavádění nového produktu, jako reakce na náhlý a neočekávaný pokles poptávky po zbožích či službách apod. 1 2 3 Hospodářská soutěž založená na hodnotě či hodnotnosti a přednostech nabízených výrobků či služeb - competition on merits. 51 5.3.1. CENOVÉ TESTY Za účelem identifikace, zda konkrétní úroveň cen stanovená a uplatňovaná soutěžitelem v dominantním postavení nenaplňuje znaky predátorských cen, aplikují soutěžní úřady cenové testy založené na ekonomické teorii, jejichž cílem je poskytnout odpověď na otázku, zda ztráty, které dominantní subjekt utrpěl v souvislosti se snížením cen, jsou racionálně podloženy nebo jsou součástí širšího plánu na narušení hospodářské soutěže na konkrétním relevantním trhu. Cenový test v této souvislosti neslouží sám o sobě k prokázání úmyslu dominantního soutěžitele uplatňovat predátorské ceny, ale poskytuje informaci o tom, zda se tak skutečně děje nebo zda existuje pro uplatňování nízkých cen jiné logické vysvětlení. Komise, jejíž přístup následně potvrdil svými rozhodnutími ESD,1 2 4 zvolila při prokazování uplatňování predátorských cen cenový test založený na průměrných variabilních nákladech (tzv. A V C cenový test nebo Areeda-Turner test)125 . Při aplikaci tohoto testu1 2 6 je pro prokázání uplatňování dravých cen třeba zjistit, že dominantní soutěžitel stanovil ceny zboží pod průměrnými celkovými náklady1 2 7 a dále, že tak učinil s úmyslem eliminovat soutěžitele. Pro případy, kdy uplatňované ceny zboží nejsou jen pod průměrnými celkovými náklady, ale rovněž pod průměrnými variabilními náklady, stanovil ESD nevyvratitelnou domněnku, že účel uplatňování takových cen musí být vždy považován za predátorský.1 2 8 1 2 4 Viz rozsudek ESD ze dne 3. července 1991, sp. zn. C-62/86 AKZO Chemie BV v Komise a rozsudek ESD ze dne 14. prosince 1996, sp. zn. C-333/94P Tetra Pak v. Komise. 1 2 5 Průměrné variabilní náklady (AVC) jsou podílem variabilních nákladů (VC) a množství výstupu (q). 1 2 6 Srov. Areeda, Turner. Predatory pricing and related practices under Section 2 of the Sherman Act,.Harvard Law Rev, 1975, s. 697 a násl. 1 2 7 Průměrné (jednicové) náklady (ATC) jsou podílem celkových nákladů (TC) a množství výstupu (q). 128 Y J z rozhodnutí ESD ze dne 14. prosince 1996, sp. zn. C-333/94P Tetra Pak v. Komise, cit.: „ ... Za prvé, ceny pod průměrnými variabilními náklady je třeba vždy považovat za zneužití. V takovém případě neexistuje žádnýjiný myslitelný ekonomický důvod než vyloučení konkurenta, neboť jakýkoliv vyrobeny nebo prodaný kus (zboží) působí podniku ztrátu. Za druhé, cenypodprůměrnými celkovými náklady, ale nadprůměrnými variabilními nákladyje třeba považovat za zneužitíjen tehdy, pokud lze prokázat úmysl vyloučit... ", který potvrdil přístup aplikovaný v předcházejícím rozsudku ESD ze dne 3. července 1991, sp. zn. C-62/86 AKZO Chemie BV v Komise. Z tohoto rozsudku rovněž, cit.: 52 Cenový test založený na průměrných variabilních nákladech lze aplikovat zejména na ověřování jednání soutěžitelů, kteří nabízejí jen jeden druh nebo několik málo druhů zboží. V případech soutěžitelů nabízejících více produktů (tzv. multiprodukty) a působících v síťových odvětvích1 2 9 je tato metoda spojena s poměrně výraznými obtížemi se získáváním dostatečné datové základny a komplikována dále skutečností, že u těchto soutěžitelů je řada nákladů společných pro výrobu či poskytování více druhů výrobků či služeb. V těchto případech se proto jeví vhodnější aplikovat cenový test založený na průměrných přírůstkových nákladech (AIC cenový test), tj. nákladech na dodatečnou jednotku výstupu sloužící k účelům predátorských prodejů, zejména jeho verze pro dlouhé časové období (LAIC cenový test).130 Výhodou LAIC cenového testu oproti A V C testu je skutečnost, že zde nedochází k poměřování celkového výstupu soutěžitele, ale jen jeho části (přírůstků), která má být použita k pokrytí dodatečné poptávky jako důsledku uplatnění predátorských cen a zohledňovány nejsou jen náklady variabilní, ale rovněž náklady fixní.131 „... tyto ceny mohou vyloučit z trhu podniky, které, přestože jsou možná stejně efektivní jako dominantní podnik, nejsou schopny v důsledku menších finančních zdrojů odolat hospodářské soutěži vedené proti nim... 1 2 9 Srov. Oznámení o aplikaci soutěžních pravidel na dohody o přístupu (telekomunikační sektor), OJ C 265, cit.: „Má li poskytovatel (telekomunikačních služeb) poskytovat služby nebo skupiny služeb výhodně (se ziskem), musí přijmout takovou cenovou strategii, kde jeho celkové dodatečné náklady za poskytování služby nebo skupiny služeb budou pokryty výdělky z dodatečných tržeb jako výsledku poskytnutých služeb nebo skupiny služeb. Tam, kde dominantní operátor stanoví cenu konkrétního výrobku nebo služby pod svými průměrnými celkovými náklady na poskytování těchto služeb, musí operátor ospravedlnit tuto cenu obchodními podmínkami; dominantní operátor, který by profitoval z této cenové strategie jen za předpokladu, že by došlo k oslabení jednoho nebo vícejeho konkurentů, by se dopustil zneužití... 1 3 0 AIC - Average Incremental Cost, LAIC - Long-run Average Incremental Cost. 1 3 1 Výběr vhodného cenového testu je pro soutěžní úřad kruciální záležitostí, která determinuje efektivitu prokazování zneužití dominantního postavem v konkrétním případě. Kromě AVC a LAIC testu nelze v praxi vyloučit použití jiného cenového testu, např. AAC testu (Average avoidable Cost průměr nákladů, jimž by se společnost vyhnula, kdyby nevyrobila dodatečné množství výstupu). Nelze rovněž vyloučit, že charakter predátorských cen mohou mít v ojedinělých případech i ceny nad průměrnými celkovými náklady dominantního soutěžitele, a to např. na trzích charakteristických významem úspor z rozsahu (economies of scale), kde nově vstoupivší soutěžitelé musí zpočátku působit na trhu pod hranicí efektivního objemu výroby a dominant může bránit jejich rozvoji nebo je vylučovat uplatňováním cen svého zboží jen mírně nad hranicí jeho průměrných výrobních nákladů. V takovém případě by však k prokázání zneužití dominantního postavem predátorskými cenami bylo třeba zjištění jasné strategie dominantního subjektu zaměřené na narušení hospodářské soutěže. 53 5.3.2. PREDÁTORSKÝ ÚMYSL V některých případech, např. u cen pod průměrnými celkovými náklady, ale nad průměrnými variabilními náklady, není provedení AVC cenového testu jedinou skutečností nutnou pro konstataci zneužití dominantního postavení prostřednictvím uplatňování dravých cen. Je třeba rovněž doložit úmysl dominantního soutěžitele vyloučit konkurenci a v důsledku toho způsobit újmu hospodářské soutěži. K prokázání této, tzv. subjektivní, stránky deliktu zneužití dominantního postavení formou uplatňování dravých cen může být použita celá řada podkladů získaných v rámci šetření,1 3 2 počínaje detailní strategií dominantního soutěžitele zaměřenou na ovládnutí trhu nebo podrobným plánem na vyloučení konkrétního soutěžitele z trhu, které mohou být obsaženy např. v zápisech zjednání představenstva nebo jiné komunikace v rámci organizační struktury dominantního soutěžitele. Takové popisy konkrétních kroků potom mohou prokazovat nejen úmyslnost, zacílenost a záměrnost jednání dominantního soutěžitele, ale současně mohou být samy o sobě přímým důkazem o uplatňovaní dravých cen. Úmyslné uplatňování predátorských cen může rovněž vyplývat rovněž např. z korespondence dominantního subjektu konkurentovi obsahující výzvu k omezení jeho soutěžních aktivit pod hrozbu uplatnění dravých cen nebo jako součást úsilí dominantního subjektu získat zpět své bývalé perspektivní zákazníky, kteří přešli ke konkurenci.133 Naopak úmysl nebude prokázán pouhým zjištěním obecného úsilí dominantního soutěžitele dosáhnout výlučného postavení na trhu, neboť toto lze považovat za vlastní všem soutěžitelům bez výjimky. 1 3 2 Např. formou přepadových šetření, tzv. dawn rides. 1 3 3 V soutěžní praxi např. tzv. win-back programy. Uplatněním těchto programů nezřídka dochází rovněž ke zneužití dominantního postavení objektivně neospravedlnitelným uplatňováním rozdílných obchodních podmínek a věrnostních rabatů. Srov. např. rozhodnutí ÚOHS ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. S 1/03-3250/03-ORP, ČESKÝ TELECOM, a.s. a rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. R 20/2003, ČESKÝ TELECOM, a.s. (Telefonica 02 Czech Republic, a.s.) K tomu též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 31Ca 30/2004-157 ČESKÝ TELECOM, a.s. (Telefonica 02 Czech Republic, a.s.) v ÚOHS. 54 5.3.3. DALŠÍ OKOLNOSTI PROKAZUJÍCÍ PREDÁTORSKÉ CENY K úspěšnému uplatnění predátorských cen je rovněž třeba, aby měl dominantní soutěžitel dostatečné výrobní kapacity k pokrytí dodatečné poptávky vzniklé snížením cen zboží na úroveň predátorských cen nebo k reakci na vstup nového soutěžitele na trh. V případě, že by tyto dodatečné kapacity dominant neměl, nemělo by snížení cen požadovaný efekt, neboť by nevedlo k získání zákazníků konkurenčních soutěžitelů, ale jen ke snížení ziskovosti dominantního subjektu. Získávání výrobních kapacit předtím, než dominantní soutěžitel přistoupil ke snížení ceny zboží nebo v průběhu jeho snižování proto může být nepřímým důkazem svědčícím o uplatňování predátorských cen a existenci predátorské strategie. 5.4. PŘÍPADY Z ROZHODOVACÍ PRAXE EVROPSKÉ KOMISE A ÚOHS 5.4.1. AKZO Společnost AKZO Chemie BV1 3 4 (dále jen AKZO) byla dominantním soutěžitelem na trhu organických peroxidů, které se používaly jednak pro účely výroby plastů a jednak jako aditiva do mouky. Na trhu aditiv do mouky konkurovala společnosti AKZO ve Velké Británii a Irsku společnost ECS, která vznesla stížnost vůči jejímu jednání, na jejímž základě zahájila Komise vlastní šetření. Dle stížnosti ECS se ji AKZO snažila vytlačit z trhů přípravků do mouky za použití zejména diskriminačních, selektivních a predátorských cenových praktik, čímž ji připravovala o stěžejní část obratu z prodeje zboží a znemožňovala ji financovat plánovanou expanzi na trhu organických peroxidů pro výrobu plastů. Komise mimo jiné zjistila, že společnost AKZO prováděla selektivní snižování cen přípravků do mouky ve vztahu k zákazníkům ECS, zatímco svým vlastním zákazníkům nabízela ceny podstatně vyšší, dále že dlouhodobě a systematicky nabízela tyto přípravky za ceny pod průměrnými celkovými 1 3 4 Viz též rozhodnutí Komise ze dne 14. 12. 1985, sp. zn. IV/30.698, AKZO Chemie BV a rozsudek ESD ze dne 3. července 1991, sp. zn. C-62/86 AKZO Chemie BV v Komise. 55 náklady, jimiž ohrožovala životaschopnost společnosti ECS, že vyhrožovala společnosti ECD odvetnými opatřeními jako reakcí na vstup ECS na trh organických peroxidů pro výrobu plastů a dále, že požadovala od svých velkých zákazníků informace o cenových nabídkách konkurentů, zejména ECS, na které následně selektivně reagovala. Komise v rámci šetření odmítla aplikaci cenového testu jako jediné skutečnosti prokazující uplatňování predátorských cen,135 nicméně na základě všech podkladů prokazujících existenci systematického plánu, kterým AKZO sledovala oslabení a/nebo vyloučení ECS z trhu organických peroxidů, vydala rozhodnutí, kterým zkonstatovala porušení čl. 86 Smlouvy o založení ES (čl. 82 téže Smlouvy po přečíslování) a uložila společnosti AKZO pokutu ve výši 10 mil. ECU. Evropský soudní dvůr následně závěry Komise s několika výjimkami potvrdil.136 V případu AKZO aplikovala Komise a následně Evropským soudní dvůr některá základní východiska a přístupy pro identifikaci a sankcionování zneužití dominantního postavení formou predátorských cen. Byla definována zejména role cenového testu (viz výše A V C test) při posuzování jednání podniku a další skutečnosti prokazující naplnění pojmových znaků skutkové podstaty zneužití dominantního postavení. Rada otázek byla následně rozvedena v dalších případech uplatňování predátorských praktik, např. v případu Tetra Pak II. 5.4.2. TETRA PAK II Společnost Tetra Pak International SA1 3 7 (dále jen Tetra Pak) působila na v oblasti strojů pro sterilní a nesterilní balení potravin a v oblasti sterilních 1 3 5 Komise ve svém rozhodnutí ze dne 14. 12. 1985, sp. zn. IV/30.698 AKZO Chemie BV uvedla, že cit.: „ ... Test založený jen na nákladech agresora nedopadnou na všechny případy nefair jednání zaměřeného na vyloučení nebo poškození konkurenta. Bez ohledu na inherentní obtíže přesného stanovení nákladů, takový test nepřiloží dostatečnou váhu strategickým aspektům snižování cen... 1 3 6 ESD při svém rozhodnutí více akcentoval roli cenového testu (AVC test) a dospěl k obdobnému závěru jako Komise. Viz výše Cenové testy. Soud mimo jiné zrušil část rozhodnutí a snížil uloženou pokutu na 7,5 mil ECU. 1 3 7 Rozhodnutí Komise ze dne 24. 7. 1991, sp. zn. IV/31043 Tetra Pak II, rozsudek SPI ze dne 6. 10. 1994, sp. zn. T-83/91 Tetra Pak v Komise a rozsudek ESD ze dne 14. prosince 1996, sp. zn. C-333/94 P Tetra Pak v Komise. 56 a nesterilních obalů, kde na příslušných relevantních trzích disponovala dominantním postavením. V Itálii konkurovala Tetra Paku společnost Elopak, která vznesla proti jednání Tetra Pak Italiana stížnost ke Komisi. Ve své stížnosti uvedla, že se Tetra Pak pokouší omezit její konkurenční schopnosti prostřednictvím praktik, které jsou u dominantního soutěžitele považovány za zneužití jeho tržního postavení. Jednání Tetra Paku mělo spočívat zejména v uplatňování predátorských cen u některých druhů obalů, ukládání „nefair" podmínek při prodejích balících strojů a v některých případech rovněž prodej těchto strojů za dravé ceny. Komise na základě provedeného šetření mimo jiné zjistila, že Tetra Pak prováděl svojí obchodní politiku s cílem omezení nabídky a segmentace komunitárního trhu, uplatňoval rozdílné a diskriminační ceny jak u obalů, tak u balicích strojů a ukládal vlastníkům a nájemcům balicích strojů řadu „nefair" podmínek, kterými omezoval možnosti konkurentů soutěžit, např. povinnost zajišťovat opravy balicích strojů a náhradní díly toliko u společnosti Tetra Pak.1 3 8 Společnost Tetra Pak rovněž vázala odběry balicích strojů na odběry obalů a uplatňovala predátorské ceny. Na základě provedených analýz dospěla Komise k závěru, že Tetra Pak po dobu delší 7 let uplatňoval ceny, které nebyly jen pod úrovní průměrných celkových a variabilních nákladů, ale rovněž pod úrovní přímých průměrných variabilních nákladů.1 3 9 Na základě všech zjištěni vydala Komise rozhodnutí, kterým zkonstatovala, že Tetra Pak porušil ěl. 86 Smlouvy o založení ES (čl. 82 téže Smlouvy po přečíslování) a uložila mu pokutu ve výši 75 mil. ECU. SPI i ESD rozhodnutí Komise potvrdil. V rámci tohoto případu se ESD zabýval mimo jiné námitkou společnosti Tetra Pak, že ztrátové prodeje mají predátorský charakter jen za předpokladu, kdy lze důvodně očekávat jejich následnou kompenzaci. Evropský soudní dvůr tuto námitku odmítl a konstatoval, že, musí být možné penalizovat predátorské jednání tam, kde je riziko, že může dojít k eliminaci soutěžitele, a to bez 1 3 8 Tzv. vázání doplňkových služeb - tying ofancillary services. 1 3 9 Přímé průměrné variabilní náklady byly rovny mezním variabilním nákladům, tj. nákladům na výrobu dodatečné jednotky výstupu. K tomu z rozhodnutí ESD ze dne 14. prosince 1996, sp. zn. C-333/94 P Tetra Pak v Komise, cit.: „...v odst. 150 napadeného rozsudku provedl Soud první instance shodná šetření jako Soudní dvůr v AKZu. U prodejů nesterilních kartonů v Itálii mezi léty 1976 a 1981 zjistil, že ceny byly znatelně níže než průměrné variabilní náklady. Získání důkaz o úmyslu vyloučit konkurentyproto nebylo nutné... 57 potřeby prokázání, že ztráty způsobené jako důsledek predátorských praktik budou predátorovi následně kompenzovány nebo nikoliv.140 5.4.3. ÚOHS Přestože ÚOHS v žádném ze svých pravomocných rozhodnutí výslovně nekonstatoval, že by některý z dominantních soutěžitelů zneužil svého postavení na trhu formou uplatňování predátorských cen, lze v několika jeho rozhodnutích identifikovat některé znaky této zakázané praktiky. Např. při šetření případu sp. zn. S 1/03-3250/03-ORP ČESKÝ TELECOM, a.s.ul ÚOHS mimo jiné zjistil, že tato společnost jako dominantní soutěžitel na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí uplatňovala programy Winback, Retence, jejichž cílem bylo udržení či zajištění návratu zákazníka, který odešel ke konkurenčnímu soutěžiteli nebo přímo získání velkých a perspektivních zákazníků konkurence. Tyto programy byly založeny na poskytování nadstandardních nabídek spotřebitelům, a to zejména v podobě významných cenových zvýhodnění a necenových benefitů, např. podnikových ústředen a dalšího hardwaru. Zákazník se oproti tomu musel zavázat, že od společnosti ČESKY TELECOM, as. bude odebírat telekomunikační služby po dobu zpravidla nejméně 12 měsíců. V případu LINDE TECHNOPLYN a.s.142 ÚOHS prokázal, že tento dominantní soutěžitel na trhu dodávek technických plynů v lahvích uplatňoval vůči svým spotřebitelům výrazně diskriminační ceny ze dodávky technických 1 4 0 Rozhodnutí ESD ze dne 14. prosince 1996, sp. zn. C-333/94 P Tetra Pak v Komise, cit.: „ ... Nadto by nebylo přiměřené, za podmínek tohoto případu, požadovat navíc důkaz, že Tetra Pak měl reálnou šanci na kompenzaci svých ztrát. Postihnout predátorské ceny musí být možné vždy, kdy existuje riziko vyloučení konkurenta. Soud první instance v odstavcích 151 a 191 svého rozsudku shledal, že v tomto případě takové riziko hrozilo. Sledovaný cíl, kterým je udržení nenarušené hospodářské soutěže, vylučuje vyčkávání až tato strategie povede ke skutečnému vyloučení konkurenta... " K tomu srov. také rozhodnutí Komise ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. COMP/38.233 Wanadoo Interactive. 1 4 1 Rozhodnutí ÚOHS ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. S 1/03-3250/03-ORP ČESKÝ TELECOM, a.s., rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. R 20/2003, ČESKÝ TELECOM, a.s. (Telefónica 02 Czech Republic, a.s.) a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31.7. 2006, sp. zn. 31 Ca 30/2004-157 ČESKÝ TELECOM, a.s. (Telefónica 02 Czech Republic, a.s.) v ÚOHS. 1 4 2 Rozhodnutí ÚOHS ze dne 31. 1. 2003, sp. zn. S199/2003, LINDE TECHNOPLYN a.s. a rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. R 12/2003, LINDE TECHNOPLYN a.s. 58 plynů v lahvích, které se lišily od ceníkových cen těchto plynů o desítky procent. Konkurenční soutěžitel rovněž v průběhu řízení vypověděl, že v řadě případů setkal s praktikou LINDE TECHNOPLYN as., kdy tento soutěžitel cíleně snižoval ceny svých dodávek technických plynů v případech zákazníků oslovených nabídkou konkurenčních soutěžitelů, případně zákazníků, kteří se již rozhodli přejít ke konkurenci a podali výpověď do smlouvy s LINDE TECHNOPLYN a.s. 59 6. STLAČOVÁNÍ CEN A ZISKŮ 6.1. POJEM Soutěžitel, který současně disponuje dominantním postavením na velkoobchodní a maloobchodní úrovni trhu zboží,1 4 3 případně, který je zároveň soutěžitelem v dominantním postavení na trhu suroviny a následného produktu z něj vyrobeného (tzv. vertikálně integrovaní soutěžitelé), se může dopustit zneužití tohoto dominantního postavení formou stlačování cen a zisků.1 4 4 Jde o formu cenového zneužití dominantního postavení vylučovacího charakteru, která není uvedena v demonstrativním výčtu v ustanovení § 11 ZOHS a čl. 82 Smlouvy o založení ES, a jako takovou je ji třeba subsumovat přímo pod generální klauzule zakazující zneužití dominantního postavení, jež jsou uvedené v citovaných ustanoveních ZOHS a Smlouvy o založení ES. Podstatou této formy zneužití dominantního postavení je zpravidla stanovení cen za velkoobchodní nabídku zboží či suroviny dominantním subjektem vůči konkurentům na maloobchodní úrovni trhu zboží či trhu ze suroviny vyrobeného následného zboží na takové úrovni, kde rozdíl mezi velkoobchodní a maloobchodní úrovni cen neumožňuje těmto konkurentům efektivně soutěžit. Tímto svým jednáním soutěžitel v dominantním postavení ve své podstatě křížově podporuje své prodeje realizované na maloobchodní úrovni trhu zboží a současně na této úrovni trhu zboží vytváří dodatečné bariéry vstupu a překážky rozvoji stávající hospodářské soutěži, neboť podstatným způsobem omezuje nebo přímo vylučuje možnost konkurentů pokrývat své náklady, generovat zisk a účinně mu konkurovat. Tato forma zneužití dominantního postavení se v aplikační praxi může objevit zejména v sektorech, ve kterých probíhá liberalizace a jsou v nich vytvářeny předpoklady pro funkční hospodářskou soutěž. Tyto sektory bývají charakteristické silnou přítomností bývalých monopolních soutěžitelů (incumbentů), tj. stávajících dominantních soutěžitelů, kteří vyvíjejí úsilí o zachování svého silného tržního Upstream and downstream markets. V anglickémjazyce jako price squeezing nebo margin squeezing. 60 postavení a mnohdy k tomu nevyužívají prostředků souladných s pravidly hospodářské soutěže.1 4 5 Tyto dominantní subjekty nadto velmi často vlastní též nezastupitelnou infrastrukturu146 nutnou pro podnikatelskou činnost potenciálních konkurentů. Typickými případy, kde je možné se setkat se stlačováním cen, jsou síťová odvětví jako jsou telekomunikace (elektronické komunikace),147 energetika nebo plynárenství. 6.2. ZÁKLADNÍ ZNAKY STLAČOVÁNÍ CEN A ZISKŮ Základní znaky stlačování cen (zisků) lze vymezit jako: a) uplatňování takových cen (marží) na velkoobchodní a maloobchodní úrovni trhu zboží nebo na trhu suroviny a následného produktu,kde rozdíl mezi těmito cenami (maržemi) není dostatečný k tomu, aby umožnil konkurentům účinně soutěžit; b) výše uvedený postup je aplikován soutěžitelem v dominantním postavení na obou zmiňovaných úrovních trhu či trzích, c) a pro toto jednání dominantního soutěžitele neexistují objektivně ospravedlnitelné důvody. 1 4 5 Příkladem mohou být obchodní společnosti podnikající na českých trzích elektronických komunikacích, které v průběhu několika posledních let opakovaně čelily šetření ze strany ÚOHS a byly jim ukládány na české podmínky vysoké sankce. Srov. např. Rozhodnutí ÚOHS ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. S1/03-3250/03-ORP ČESKÝ TELECOM, a.s., rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. R 20/2003, ČESKÝ TELECOM, a.s. (Telefonica 02 Czech Republic, a.s.) a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 31 Ca 30/2004-157 ČESKÝ TELECOM, a.s. (Telefonica 02 Czech Republic, a.s.) v ÚOHS. K tomu též např. rozhodnutí ÚOHS ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. S18/01 Eurotel Praha, spol. s.r.o., rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. R 15/2001 Eurotel Praha, spol. s.r.o. a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 2 A 12/2002-OL-503 Eurotel Praha, spol. s r.o. v ÚOHS nebo rozhodnutí ÚOHS ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. S 127/04-3210/05-OHS Telefonica 02 Czech Republic, a.s., rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. R 8/2005 Telefonica 02 Czech Republic, a.s. a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 62 Ca 5/2006-402 Telefonica 02 Czech Republic, a.s. v ÚOHS nebo rozhodnutí ÚOHS ze dne 3. 12. 2004, sp. zn. S 135/04-7502/04ORP Telefonica 02 Czech Republic, a.s., rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 17. 3. 2006, sp. zn. R 60/2004 Telefonica 02 Czech Republic, a.s. a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 62 Ca 20/2006-65 Telefonica 02 Czech Republic, a.s. v ÚOHS a další 1 4 6 Tzv. essential facility - též tyto skutečnosti staví stlačování cen a zisků do souvislosti s dalšími dvěma formami zneužití vylučovací povahy, a to k odepření přístupu k „essential facility" a k uplatňování predátorských cen. 1 4 7 Např. rozhodnutí Komise ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. COMP/c-1/37.451, 37.578, 37.579 Deutsche Telekom AG. 61 6.3. PROKAZOVÁNÍ STLAČOVÁNÍ CEN A ZISKŮ Při prokazování stlačování cen a zisků vychází Komise z předpokladu, že ke zneužití dominantního postavení dochází tam, kde jsou velkoobchodní cena za služby integrovaného dominantního subjektu stanovená pro konkurující soutěžitele a maloobchodní cena téhož subjektu stanovená konečnému spotřebiteli v takovém poměru, že je omezena hospodářská soutěž na maloobchodní nebo velkoobchodní úrovni trhu zboží.1 4 8 Dominantní soutěžitel tedy zneužívá svého postavení tehdy, když je rozdíl mezi maloobchodní a velkoobchodní cenou srovnatelného zboží záporný nebo nedostatečný k tomu, aby pokryl jeho vlastní specifické náklady při poskytování zboží na maloobchodní úrovni trhu.1 4 9 Přitom je možné mít za to, že pokud jsou ceny za velkoobchodní nabídku zboží vyšší než ceny za nabídku maloobchodní, má takové jednání vždy charakter zneužití dominantního postavení. Důsledkem uplatňování stlačování cen a zisků je vyvíjení protisoutěžního tlaku na konkurující soutěžitele, respektive na jejich zisky z podnikatelské činnosti, k jejichž dosahování buď vůbec nedochází nebo jsou natolik malé, že jim neumožňují soutěžit se zavedeným, vertikálně integrovaným, soutěžitelem na maloobchodní úrovni trhu výrobků či služeb. Ke zneužití dominantního postavení touto formou jednání dochází tím spíše, pokud jsou z hospodářské soutěže vylučováni ostatní soutěžitelé dominantního subjektu i za předpokladu, že jsou alespoň tak efektivní, jako dominantní soutěžitel. 1 4 8 Srov. rozhodnutí Komise ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. COMP/c-1/37.451, 37.578, 37.579 Deutsche Telekom AG, cit.: „ ...Praxí Komise vyjádřenou v předcházejících rozhodnutích bylo považovat za zneužití dominantního postavení situaci, kdy jsou velkoobchodní ceny vertikálně integrovaného soutěžitele stanovené za služby poskytované jeho konkurentům na předřazeném (velkoobchodním) trhu a ceny, které sám účtuje konečným spotřebitelům (uživatelům) na následném (maloobchodním) trhu v takovém poměru, že omezují hospodářskou soutěž na velkoobchodním nebo maloobchodním trhu... " Obdobně rovněž rozhodnutí Komise ze dne 19. 10. 1988, sp. zn. 88/518/EEC Napier Brown/ British Sugar. 1 4 9 K tomu též rozhodnutí Komise ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. COMP/c-1/37.451, 37.578, 37.579 Deutsche Telekom AG, cit.: „ ...V případě předmětného přístupu k místní síti se jedná zneužití stlačováním marží za předpokladu, že rozdíl mezi maloobchodní cenou stanovenou dominantním podnikem a velkoobchodní cenou stanovenou konkurentům za srovnatelné služby je záporný nebo nedostatečný kpokrytí specifických nákladů dominantního operátora při poskytování vlastních maloobchodních služeb na navazujícím trhu... 62 Předpokladem pro prokázání stlačování cen a zisků je skutečnost, že zboží nabízené na maloobchodní a velkoobchodní úrovni trhu je srovnatelné nebo alespoň dostatečně podobné. Samotnou komparaci cen je potom třeba založit na detailní analýze ziskovosti maloobchodních operací, zjištění způsobu alokace specifických nákladů při tvorbě ceny na velkoobchodní a maloobchodní úrovni trhu zboží a na řadě dalších faktorů ovlivňujících výši stanovených cen. Pokud taková analýza prokáže, že sám dominantní soutěžitel není při své stávající míře efektivity schopen na základě velkoobchodních cen dosáhnout ziskovosti, lze tento závěr sám o sobě považovat za dostatečný důkaz o zneužívání dominantního postavení formou price squeezing. Obdobně jako u ostatních forem zneužití dominantního postavení vylučovacího charakteru může důkazní břemeno soutěžního úřadu při prokazování stlačování cen usnadnit nalezení podkladů prokazujících strategii (úmysl) dominantního soutěžitele vyloučit konkurenty nebo podstatným způsobem omezit jejich konkurenční možnosti. Tyto podklady mohou být obsaženy např. v zápisech zjednání představenstva nebo jiné komunikace v rámci organizační struktury dominantního soutěžitele. Zajištění takových podkladů následně napomáhá objasnění charakteru subjektivní stránky správního deliktu, tedy případnou vědomou či nevědomou nedbalost či přímý nebo nepřímý úmysl dominantního subjektu narušit hospodářskou soutěž, respektive vyloučit konkurenční soutěžitele z trhu, potažmo z účasti na hospodářské soutěži. 6.4. PŘÍPADY Z ROZHODOVACÍ PRAXE EVROPSKÉ KOMISE A ÚOHS Uplatňování stlačování cen a ziskuje svojí povahou nepříliš častou praktikou a s touto skutečností koresponduje též počet rozhodnutí Komise a dalších orgánů, které se jí věnují. Tato skutečnost vyplývá též z toho, že pro naplnění pojmových znaků této formy skutkové podstaty zneužití dominantního postavení je třeba mimo jiné velmi silná přítomnost dominantního subjektu na několika, vertikálně propojených, trzích a proto lze tento postup identifikovat v podstatě jen v případech přirozených monopolů, či v procesu jejich liberalizace. 63 6.4.1. NAPIER BROWN/BRITISH SUGAR Společnost British Sugar plc5 0 (dále jen „British Sugar") byla dominantním soutěžitelem na trhu zrnitého (krystalického) cukru, který je možné dále rozdělit na trh pro maloobchodní zákazníky a na trh pro průmyslové (velkoobchodní) zákazníky. Na zmiňovaném trhu konkurovala společnosti British Sugar společnost Napier Brown, která vznesla ke Komisi stížnost najednáni British Sugar. Dle stížnosti vyvíjela společnost British Sugar systematický tlak na to, aby společnost Napier Brown opustila trh, přičemž k tomu využívala celou řadu praktik, počínaje odmítáním poskytnout dodávky cukru, uplatňováním skupinových slev a věrnostních bonusů zákazníkům, až po uplatňování cenových praktik objektivně znemožňujících společnosti Napier Brown setrvat na trhu. Na základě provedeného šetření dospěla Komise k závěru, že společnost British Sugar zamýšlela poškodit obchodní zájmy společnosti Napier Brown, případně dosáhnout jejího odchodu z britského trhu. Za tímto účelem British Sugar odmítal společnosti Napier Brown dodávat krystalický cukr, nabízel dodávky cukru jen společně s jeho dopravou, diskriminoval společnost Napier Brown, když jí odmítal dodávat řepný cukr, zatímco vůči ostatním kupujícím tak činil, nabízel věrností slevy a bonusy a konečně, redukoval své maloobchodní ceny cukru takovým způsobem, že nezůstávala dostatečná výše marže mezi maloobchodními a velkoobchodními cenami cukru. S ohledem na zjištěné skutečnosti a příslib společnosti British Sugar přijmout „compliance" program151 předcházejících porušování Smlouvy ES do budoucna zkonstatovala Komise porušení čl. 86 Smlouvy ES (čl. 82 téže Smlouvy po přečíslování) a uložila společnosti pokutu ve výši 3 mil. ECU. V případě rozhodnutí Napier Brown/British Sugar Komise poprvé judikovala o formě zneužití dominantního postavení formou stlačování cen a stanovila tak základní východiska pro výkon dozoru nad touto praktikou. Komise se v této souvislosti zaměřila na posouzení cen na maloobchodní a velkoobchodní úrovni trhu 1 5 0 Viz rozhodnutí Komise ze dne 19. 10. 1988, sp. zn. 88/518/EEC Napier Brown/ British Sugar. 1 5 1 Interní program (směrnice) společnosti zaměřená na vytvoření takových institucionálních a personálních předpokladů, které zamezí porušování regulatorních povinností stanovených konkrétní společnosti. 64 a zkonstatovala, cit.: „...(že) udržování takového rozpětí (dominantní společností, která je dominantní jak na trhu suroviny, tak na trhu od ní odvozeného souvisejícího produktu) mezi cenou stanovenou za surovinu společnostem, jež soutěží s dominantní společností v produkci odvozeného zboží a cenou, kterou dominantní společnost sama účtuje za odvozený produkt, přičemž toto rozpětí je nedostatečně pro zohlednění nákladů dominantní společnosti na výrobu zboží s důsledkem omezení hospodářské soutěže na trhu odvozeného produktu, je zneužitím dominantního postavení... " 6.4.2. DEUTSCHE TELECOM AG Společnost Deutsche Telekom A G 1 5 2 (dále jen „Deutsche Telekom") působila mimo jiné na trhu zpřístupňování místních smyček (local loops) pevných telekomunikačních sítí, kde zaujímala silné dominantní postavení. Proti jednání společnosti podala postupně řada jejích konkurentů stížnost ke Komisi, jejíž podstatou bylo „nefair" a diskriminační stanovování cen společností Deutsche Telekom za zpřístupňování místních sítí vůči svým konkurentům, čímž jim znemožňuje účast v hospodářské soutěži. Komise provedla šetření, přičemž dospěla k závěru, že konkurenti společnosti Deutsche Telekom skutečně nemohli řádně a plnohodnotně participovat v hospodářské soutěži. Velkoobchodní cena, kterou společnost Deutsche Telekom účtovala za zpřístupnění místní smyčky ve své telekomunikační síti těmto konkurentům (tzv. alternativním operátorům) byla totiž vyšší, než cena, kterou sama účtovala svým konečným zákazníkům. V důsledku tohoto jednání bylo alternativním operátorům znemožněno konkurovat incumbentovi, neboť neměli jakýkoliv prostor pro pokrytí svých nákladů a realizaci zisku. Přestože později společnost Deutsche Telekom snížila velkoobchodní cenu pro alternativní operátory, mimo jiné též po zásahu regulátora, byla možnost pokrytí nákladů a realizace zisku ze strany konkurentů nadále nedostatečná. Na základě těchto skutečnosti zkonstatovala Komise porušení čl. 82 Smlouvy ES a společnosti Deutsche Telekom uložila pokutu ve výši 12,6 milionů Euro. 1 5 2 Viz rozhodnutí Komise ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. COMP/c-1/37.451, 37.578, 37.579 Deutsche Telekom AG. 65 Tímto rozhodnutím potvrdila Komise svůj dosavadní přístup k problematice stlačování cen a zisků, přičemž mimo jiné zdůraznila, že za porušení čl. 82 Smlouvy ES nebude považována jen situace, kdy je rozdíl mezi velkoobchodní a maloobchodní cenou zboží záporný, ale též situace, kdy je tento rozdíl příliš nízký na to, aby konkurentům umožnil efektivně participovat v hospodářské soutěži. 6.4.3. ÚOHS V rozhodovací praxi ÚOHS v současnosti nelze identifikovat případ, v jehož rámci by bylo zkonstatováno zneužití dominantního postavení formou stlačování cen či zisků. ÚOHS se touto otázkou toliko dílčím způsobem zabýval v rámci šetření prováděných v oblasti telekomunikací, nedospěl však k závěru o možném porušení ZOHS. 66 7. VÝLUČNÉ VAZBY 7.1. POJEM Případem jednání dominantního soutěžitele, které není uvedeno jako samostatná demonštratívne uvedená forma naplnění skutkové podstaty zneužití dominantního postavení, ale je třeba je subsumovat pod generální klauzule zakazující tuto praktiku, jsou tzv. výlučné vazby.153 Podstatou výlučných vazeb je uzavírání zpravidla dlouhodobých smluv mezi dominantním soutěžitelem a odběrateli (kterými mohou být jak koneční spotřebitelé, tak též distributoři dominantova zboží ve vertikální linii nebo kupř. zpracovatelé dominantním soutěžitelem prodávané suroviny či součástky, kterou využívají pro dokončení jimi nabízeného finálního produktu), jejichž prostřednictvím jsou tito odběratelé vázáni (připoutáváni) k tomu, aby odebrali veškeré nebo část jimi poptávaného zboží od jediného subjektu - dominantního soutěžitele.1 5 4 Důsledkem těchto zpravidla dlouhodobých ujednání je potom zafixování stávající podoby trhu, neboť odběratelé nemohou svobodně přejít k jinému dodavateli výrobků či služeb,1 5 5 v důsledku čehož je ztíženo či přímo znemožněno jejich setrvání na trhu a jsou vytvářeny překážky vstupu na trh či rozvoji konkurence na daném trhu.1 5 6 Výlučné vazby jako součást vertikálních dohod1 5 7 mezi dominantem a jeho odběratelem bývají v praxi často spojeny s hrozbami či nátlakem dominantního 1 5 3 V anglickém jazyce exclusionary dealing arrangements nebo též exclusive dealing, případně single branding. Typickým příkladem je rozsudek ESD ze dne 13. 2. 1979, sp. zn. 85/76 Hoffman La Roche v Komise. 1 5 4 Je nefair způsobem podporován jejich loajální vztah k dominantnímu soutěžiteli. 1 5 5 A to přesto, že by případná alternativní nabídky pro ně byla ekonomicky výhodnější. 1 5 6 Rozsudek SPI ze dne 1. 4. 1993 a sp. zn. T-65/89 British Plasterboard Industries and British Gypsům v Komise, cit.: „ ... Omezující povaha výlučných vazeb není dána možností úplného pokrytí potřeb podniku, ale tím, že se podnik vzdává možnosti své svobodné volby smluvního partnera pro množství vyhrazené na základě závazku loajality nebo věrnosti, bez ohledu na to, zda množství představuje 80, 60 nebo jen 30 % potřeb kupujícího... " Pro dominantního soutěžitele je naopak aplikace výlučných vazeb s pozitivy, neboť mu umožňuje lépe plánovat skladování a odbyt zboží, což mu může přinášet nezanedbatelné úspory a v důsledku toho také konkurenční výhodu oproti ostatním na příslušném relevantním trhu působícím soutěžitelům. 1 5 7 Dohody mezi soutěžiteli působícími na různých úrovních trhu zboží. Typickým příkladem je např. řetězec výrobce zboží - distributor - spotřebitel. 67 soutěžitele na slabší smluvní protistranu, se závazky odběratelů odmítnout výhodnější nabídku konkurenta nebo o ní přímo informovat dominantního soutěžitele, případně např. s přiznáním výhodnějšího statutu zavázanému subjektu, než který je za obdobných podmínek poskytován ostatním odběratelům, a to prostřednictvím tzv. věrnostních rabatů.1 5 9 Pro rozpor výlučných vazeb s pravidly hospodářské soutěže však není vázán jen na hrozby, nátlak či další doprovodné projevy jednání dominantního soutěžitele, výlučné vazby jako forma zneužití dominantního postavení jsou v rozporu se ZOHS a Smlouvou ES i tehdy, pokud kjejich uzavření není použito jakékoliv formy nátlaku nebo pokud jsou požadovány přímo odběratelem.1 6 0 Pro uplatňování výlučných vazeb současně platí, že není vyloučeno, že touto praktikou může dojít současně k naplnění skutkové podstaty uvedené v ěl. 81 Smlouvy ES a ustanovení § 3 ZOHS, tj. k uzavření dohody narušující hospodářskou soutěž. 7.2. ZÁKLADNÍ ZNAKY VÝLUČNÝCH VAZEB Základní znaky uplatňování výlučných vazeb je možné definovat jako: a) zakotvení takových ustanovení do smluv mezi dominantním soutěžitelem a odběratelem (konečným spotřebitele, distributorem, zpracovatelem apod.), 1 5 8 Nátlak má často podobu hrozby, že nebude dodáno zboží či služby, že nebudou poskytnuty náhradní díly či obdobně dlouhá záruční doba apod. Při uzavření smlouvy jsou pak do jejich obsahu inkorporovány vysoké smluvní pokuty za porušení povinnosti odebírat zboží výlučně od dominantního subjektu, případně hrozby odstoupení od smlouvy, snížení množstevních rabatů atd. K tomu srov. např. rozhodnutí Komise ze dne 5. 12. 1988, sp. zn. 70/50 British Plasterboard Industries and British Gypsům, rozsudek SPI ze dne 1. 4. 1993 a sp. zn. T-65/89 British Plasterboard Industries and British Gypsům v Komise nebo rozsudek ESD ze dne 14. 2. 1978, sp. zn. 27/76 United Brands (Chiquita) v Komise. 1 5 9 O věrnostních rabatech rabatových schématech a postoji Komise, SPI a ESD k této problematice podrobněji v následující kapitole. Velmi často dochází při aplikaci výlučných vazeb dominantním soutěžitelem též k uplatňování rozdílných podmínek při shodném či srovnatelném plnění, tj. k diskriminaci odběratelů. 1 6 0 K tomu též Bellamy, C , Child, G. European Community Law of Competition. Londýn : Sweet & Maxwell, 2001, s. 732, cit.: „ ...je irelevantní, že je závazek přijímán dobrovolně a skutečnost, že podmínka není výsledkem nátlaku na protistranu neumenšuje její povahu jako zneužití, neboť to vyplývá z dalšího oslabení struktury hospodářské soutěže na trhu, kde firma již má dominantní postavení... " K tomu též rozsudek ESD ze dne 27. 4.. 1994, sp. zn. C-393/92 Almelo v Komise. 68 která stanoví odběrateli závazek odebrat celkové množství poptávaného zboží nebo jeho část od dominantního soutěžitele; b) dlouhodobost uplatňování výlučných vazeb a c) neexistence objektivně ospravedlnitelných důvodů pro toto jednání. 7.3. PROKAZOVÁNÍ VÝLUČNÝCH VAZEB Jak již bylo uvedeno výše, bývají závazky výlučnosti (výlučné vazby) součástí dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi dominantním soutěžitelem a jeho odběrateli. Tyto vztahy jsou zakládány prostřednictvím zpravidla dvoustranných právních úkonů (spíše výjimečně vícestranných právních úkonů), které jsou nezřídka prováděny písemně. Písemná smlouva determinující práva a povinnosti smluvních stran, případně rámcová smlouva obsahující vymezení nej důležitějších práv a povinností pro smluvní strany, proto bude nejčastějším důkazem o existenci a uplatňování výlučných vazeb.161 Kromě písemných smluv mohou být ujednání o výlučných vazbách též předmětem písemně neuzavíraných dohod, uzavíraných např. ústně. V případě těchto dohod, kde nelze vycházet z písemného závazku odebírat veškeré či část zboží od dominantního soutěžitele, bude pro soutěžní úřady nutné zajistit podklady prokazující faktickou realizaci tohoto závazku ze strany zavázaných odběratelů a dominantního soutěžitele. K prokázání této praktiky mohou sloužit také upozornění dominantního soutěžitele, že je třeba tento závazek respektovat, hrozby či nátlak na dodržování tohoto závazku, či přímo úkony směřující k uplatnění negativních důsledků (potrestání) vůči odběrateli, jenž tento závazek nerespektuje. Rovněž tyto konkrétní úkony dominantního soutěžitele mohou být nalezeny v písemné podobě, v elektronické korespondenci, či jejich obsah může vyplynout z výpovědí zavázaných odběratelů. Závazky výlučnosti se mohou týkat jednak všech odběrů ze strany konkrétního odběratele, případně jen povinnosti odebírat konkrétní procento či podíl z jeho spotřeby od dominantního soutěžitele. Zatímco v prvním případě lze 1 6 1 Rozhodnutí ÚOHS ze dne 31. 1. 2003, sp. zn. S199/2003, LINDE TECHNOPLYN a.s. a rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. R 12/2003, LINDE TECHNOPLYN a.s. 69 dospět k závěru, že tento závazek bude mít vždy (s výjimkou případu objektivně ospravedlnitelných důvodů) povahu zneužití dominantního postavení,1 6 2 v případě druhém je třeba náležitého posouzení závazku, zejména z hlediska jeho kvantitativního vyjádření a dopadů na hospodářskou soutěž a na další soutěžitele. Na tomto místě je třeba uvést, že závazek výlučnosti, který se bude procentuálně blížit absolutní hodnotě roční spotřeby odběratele, bude třeba posuzovat obdobným způsobem, jako závazek absolutní, tj. závazek k výlučnému odběru veškeré spotřeby odběratele od dominantního subjektu.163 U výlučných závazků kvantitativně nižších bude vždy třeba zohlednit konkrétní podmínky posuzovaného případu, tj. včetně situace na konkrétním relevantním trhu, kvality probíhající hospodářské soutěže včetně stupně dominance u dominantního soutěžitele a délky závazků, přičemž platí, že omezující povahu mohou mít v konkrétním případě již závazky v rozsahu 30% celkové roční spotřeby odběratele.1 6 4 Důležitým aspektem z hlediska hodnocení dopadů výlučných vazeb na hospodářskou soutěž je též délka těchto závazků z hlediska času. Víceleté závazky totiž velmi významným způsobem prohlubují negativní dopady těchto praktik na hospodářskou soutěž a mají ve své podstatě za následek uzavírání či přímo uzavření trhu.1 6 5 Naopak závazky z hlediska času krátké, či časově výrazně omezené, mohou být shledány v souladu se soutěžními pravidly i za předpokladu, že se týkají větších podílů na celkové roční spotřebě zboží odběratele. Obdobné platí pro 1 6 2 K tomu srov. např. rozhodnutí Komise ze dne 14. 12. 1985, sp. zn. IV/30.698 AKZO Chemie BV, nebo rozsudek ESD ze dne 13. 2. 1979, sp. zn. 85/76 Hoffman -La Roche v Komise, cit.: „ ... Podnik, který je v dominantním postavení na trhu a zavazuje kupující - přestože tak činí na jejich žádost závazkem nebo slibem odebírat veškeré nebo většinu jejich potřeb výlučně od řečeného podniku, zneužívá své dominantní postavení ve smyslu článku 86 Smlouvy, bez ohledu nato, zda je takový závazek uplatňován bez dalšího nebo v souvislosti s garancí rabatu. To samé platí v případě, že řečený podnik, bez toho, aby zavazoval kupujícího formálními závazky, buď na základě ujednání ve smlouvách uzavřených s kupujícím nebo jednostranně, uplatňoval systém věrnostních rabatů, tzn. slev podmíněných skutečností, že zákazník odebírá veškerou nebo většinu ze svých potřeb od podnikatele v dominantní pozici... " 1 6 3 K tomu srov. např. rozhodnutí Komise ze dne 5. 12. 1988, sp. zn. 10/50 British Plasterboard Industries and British Gypsum, rozsudek SPI ze dne 1. 4. 1993 a sp. zn. T-65/89 British Plasterboard Industries and British Gypsum v Komise nebo rozsudek ESD ze dne 13.2. 1979, sp. zn. 85/76 Hoffman -La Roche v Komise. 1 6 4 Rozsudek SPI ze dne 1. 4. 1993 a sp. zn. T-65/89 British Plasterboard Industries and British Gypsum v Komise. 1 6 5 Nicméně i tyto dlouhodobé závazky mohou nalézt objektivní odůvodnění, pokud jsou např. spojeny s rozsáhlými investicemi dominantního soutěžitele ve vztahu k odběrateli, např. z důvodu vybudování infrastruktury, potrubí, nebo z důvodů bezpečnosti. K tomu srov. např. Průmyslové plyny v 19. zprávě Komise o soutěžní politice. 70 situace, kdy dohody obsahující závazky výlučnosti umožňují snadné a rychlé vyvázání se z těchto závazků, které není pro odběratele spojeno s žádnými negativními dopady, např. smluvními pokutami. Též v těchto případech proto nelze vyloučit, že toto jednání bude posouzeno jako souladné se ZOHS a Smlouvou ES. Podstatnou roli při hodnocení účinků výlučných vazeb na hospodářskou soutěž hraje též zastoupení tohoto typu závazků na příslušném relevantním trhu, tj. analýza procentního vyjádření množství prodejů zboží pod závazkem výlučnosti ve vztahu ke všem prodejům realizovaným na příslušném relevantním trhu. Čím vyšší je kvantitativní vyjádření tohoto podílu, tím závažnější dopady lze od této protisoutěžní praktiky očekávat. Kromě klasické forem výlučných vazeb popsaných výše lze v soutěžní praxi identifikovat též použití tzv. „English clause", tj. závazku, že odběratel informuje dominantního soutěžitele o výhodnějších nabídkách jiných soutěžitelů a je oprávněn na tyto nabídky reflektovat jen tehdy, pokud sám dominantní soutěžitel nenabídne odběrateli srovnatelnou nebo nižší nabídku. K dopadům této obchodní praktiky je možné v plném rozsahu odkázat výše na hodnocení a posuzování výlučných vazeb. 7.4. PŘÍPADY Z ROZHODOVACÍ PRAXE EVROPSKÉ KOMISE A ÚOHS 7.4.1. HOFFMANN-LA ROCHE Společnost Hoffman - La Roche166 zaujímala dominantní postavení na trzích vitamínů (A, B l , B2, B6, B12, C, D, E, K, PP, B3, H a M). Komise prověřovala její jednání v období let 1970 - 1974, kdy uplatňovala celou řadu zakázaných praktik vylučovací povahy. Na základě provedených šetření Komise zjistila, že společnost Hoffman - La Roche uzavírala smlouvy, kterými zavazovala své odběratele k odběru celé své spotřeby vitamínů nebo její podstatné části (minimálně 90 %) od společnosti Hoffman-La Roche, případně od jejích dceřiných společností (skupina Roche). Kromě výlučných vazeb v klasické podobě uplatňovala 166 Y J z r o z r i odnutí Komise ze dne 9. 6. 1976, sp. zn. IV/29.020 Hoffmann-La Roche a rozsudek ESD ze dne 13. 2. 1979, sp. zn. 85/76 Hoffman -La Roche v Komise. 71 společnost Hoffman - La Roche také tzv. „English clause", na jejímž základě byli odběratelé skupiny Roche zavázáni tuto skupinu informovat v případě, že jakýkoli uznávaný konkurenční producent vitamínů nabídnul za dodávky vitamínů cenu nižší než skupina Roche, přičemž jen když skupina Roche nesnížila cenu na nabídnutou úroveň, mohli její odběratelé přistoupit na nabídku konkurenčního dodavatele, aniž by ztratili nárok na věrnostní rabat za odběry od skupiny Roche. Sankcí za porušení tohoto závazku bylo kompletní zrušení rabatu pro daného odběratele. Rabaty neměly jen objektivní, tj. množstevní charakter, ale byly poskytovány na věrnostním základu.1 6 7 Za zjištěná porušení čl. 82 Smlouvy ES byla společnosti Hoffman-La Roche uložena pokuta ve výši 300 000 účetních jednotek, která byla posléze ESD snížena na 200 000 účetních jednotek. Případ Hoffman - La Roche byl jedním z prvních případů Komise, ve kterém zaujala komplexní postoj k celé řadě forem zneužití vylučovací povahy. Závěry, ke kterým Komise a následně ESD dospěly, se staly východiskem pro posuzovaní vylučovacích praktik v dalších obdobných případech. 7.4.2. BPB INDUSTRIES/BRITISH GYPSŮM Společnost British Plasterboard Industries and British Gypsům1 6 8 (dále jen „BPB") byla dominantním soutěžitelem na trhu dodávek sádrokartonů. Vůči jednání této společnosti vznesli stížnost její konkurenti, kteří uváděli, že porušuje čl. 86 (82 po přečíslování) Smlouvy ES a zabraňuje jim v efektivní účasti na hospodářské soutěži. Komise na základě provedených šetření dospěla k závěru, že společnost BPB, respektive její dceřinná společnost, poskytovala svým odběratelům, velkoobchodníkům se sádrokartonovými deskami, platby, pokud souhlasili s nákupem sádrokartonů výlučně od společnosti BPB, dále uplatňovala výhodnější podmínky vůči zákazníkům, kteří neobchodovali s importovanými sádrokartony, vytvářela tlak na dovozce, aby se vzdali dovozů sádrokartonových 1 6 7 Podrobněji v kapitole věrnostní rabaty. 1 6 8 K tomu viz rozhodnutí Komise ze dne 5. 12. 1988, sp. zn. 10/50 British Plasterboard Industries and British Gypsům a rozsudek SPI ze dne 1. 4. 1993 a sp. zn. T-65/89 British Plasterboard Industries and British Gypsům v Komise a rozsudek ESD ze dne 6. 4. 1995, sp. zn. C-310/93-P British Plasterboard Industries and British Gypsům v Komise. 72 desek do severního Irska a v temže státě poskytovala také věrnostní rabaty. Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že bylo zneužito dominantní postavení na relevantním trhu a došlo k porušení čl. 86 Smlouvy ES ve Velké Británii a Severním Irsku, přičemž společnosti BPB uložila pokutu ve výši 150 tis. ECU a její dcefinné společnosti British Gypsům pokutu ve výši 3 mil. ECU. SPI při posuzování tohoto případu dospěl mimo jiné k závěru, cit.: „...(že) tam, kde hospodářský subjekt disponuje silným postavením na trhu, vytváří uzavírání výlučných smluv na podstatnou část dodávek nepřijatelnou překážku vstupu na trh... " SPI současně zopakoval, že zneužití dominantního postavení je objektivním konceptem, v jehož rámci může být jednání dominantního soutěžitele posouzeno jako zneužití bez přítomnosti zavinění, jen na základě negativních dopadů takového jednání na hospodářskou soutěž na příslušném relevantním trhu. 7.4.3. ÚOHS K problematice výlučných vazeb zaujal ÚOHS své stanovisko při posuzování jednání společnosti LINDE TECHNOPLYN a.s.169 (dále jen „LINDE"), která byla dominantním soutěžitelem mimo jiné na trzích dodávek technických plynů v lahvích. ÚOHS zahájil své šetření na základě stížnosti jednoho z konkurentů společnosti LINDE, který poukazoval na skutečnost, že tato společnost zavazuje své odběratele k výlučným odběrům, čímž znemožňuje ostatním společnostem efektivně konkurovat v hospodářské soutěži. ÚOHS jednání společnosti LINDE prověřil, přičemž dospěl k závěru, že tato společnost uzavírala se svými odběrateli smlouvy na dodávky technických plynů v lahvích, které obsahovaly závazek, že zákazník odebere celkovou spotřebu technických plynů uvedených ve smlouvě výlučně od společnosti LINDE, a dále, že tato společnost uplatňovala vůči zákazníkům individuální podmínky, odlišné od interně vymezených pravidel vyplývajících z ceníku technických plynů, s cílem získat či udržet zákazníka na úkor konkurence tak, že přizpůsobovala podmínky pro uzavření smlouvy o dodávkách technických plynů v lahvích 1 6 9 Rozhodnutí ÚOHS ze dne 31. 1. 2003, sp. zn. S199/2003, LINDE TECHNOPLYN a.s. a rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. R 12/2003, LINDE TECHNOPLYN a.s. 73 individuálním požadavkům konkrétního zákazníka. Za prokázané porušení ustanovení § 11 ZOHS uložil UOHS společnosti LINDE pokutu ve výši 12 mil. Kč. V případu LINDE vyšel UOHS v plném rozsahu z rozhodovací praxe Komise, SPI a ESD v oblasti výlučných vazeb, přičemž tím současně stanovil přístup k této praktice v České republice, neboť se jednalo o první rozhodnutý případ. 74 8. VĚRNOSTNÍ RABATY 8.1. POJEM Uplatňování věrnostních rabatů1 7 0 soutěžiteli v dominantním postavení není v ZOHS ani Smlouvě ES upraveno v rámci demonstrativních výčtů zakázaných forem zneužití dominantního postavení, a proto je třeba je obdobně jako např. uplatňování výlučných vazeb podřadit pod generální klauzule zakazují zneužití dominantního postavení. Podstata věrnostních rabatů je po obsahové stránce blízká výše popsaným výlučným vazbám, neboť cíl tohoto protisoutěžního jednání soutěžitele v dominantním postavení je v obou případech totožný, tj. „nefair" způsobem připoutat svého odběratele bez ohledu na to, zda se jedná o konečného spotřebitele, distributora zboží dominantního subjektu nebo zpracovatele dominantním soutěžitelem dodávané suroviny či zboží, s jehož pomocí vytváří tento zpracovatel svůj finální produkt. Pod pojmem „připoutat" je třeba rozumět „nefair" podpoření loajality odběratele, tj. vytvoření takových podmínek, kdy odběratel dobrovolně nebo na základě nátlaku odebírá veškerou nebo část své potřeby zboží právě od dominantního soutěžitele. Na rozdíl od legitimní loajality odběratele k dodavateli, kdy je loajalita založena dobrovolně především na ceně a kvalitě nabízeného zboží, jde v případě této praktiky o využití takových prostředků, které nejsou založeny na těchto atributech, ale jejichž cílem je vyloučení či omezení konkurenčních možností ostatních soutěžitelů participujících na příslušném relevantním trhu.1 7 1 1 7 0 V anglickémjazycefidelity rebates, rebate systems. 1 7 1 K tomu též rozhodnutí Komise ze dne 9. 6. 1976, sp. zn. IV/29.020 Hoffmann-La Roche a rozsudek ESD ze dne 13. 2. 1979, sp. zn. 85/76 Hoffman -La Roche v Komise, cit.: „ ...Podnik, který je v dominantním postavení na trhu a zavazuje kupující - přestože tak činí na jejich žádost závazkem nebo slibem odebírat veškeré nebo většinu jejich potřeb výlučně od řečeného podniku, zneužívá své dominantní postavení ve smyslu článku 86 Smlouvy, bez ohledu nato, zda je takový závazek uplatňován bez dalšího nebo v souvislosti s garancí rabatu. To samé platí v případě, že řečený podnik, bez toho, aby zavazoval kupujícího formálními závazky, buď na základě ujednání ve smlouvách uzavřených s kupujícím nebo jednostranně, uplatňoval systém věrnostních rabatů, tzn. slev podmíněných skutečností, že zákazník odebírá veškerou nebo většinu ze svých potřeb od podnikatele v dominantní pozici... " 75 Obecné rabaty založené např. na odebraném množství zboží či služby v jednotkovém vyjádření lze považovat za slučitelné s pravidly hospodářské soutěže, neboť uplatňování takových rabatů je ekonomicky podmíněno, tj. např. s poskytnutím většího objemu zboží či služeb jsou spojeny určité úspory z rozsahu, které jsou dominantním soutěžitelem přenášeny na odběratele nebo jsou rabaty poskytovány krátkodobě v souvislosti s uváděním nového zboží či služby na trh apod. V případě věrnostních rabatů však tato ekonomická podmíněnost není dána, tj. např. rabat není poskytován v souvislosti s aktuálně odebraným množstvím, ale jako protihodnota závazku odebrat určité minimální množství zboží či služeb s tím, že čím je toto množství ve vztahu k celkovým potřebám odběratele vyšší, tím vyšší věrnostní rabat je přiznáván,1 7 2 neboje rabat uplatňován až na konci určitého období, kdy je přiznáván ve vztahu k odběru zboží či služeb za celé toto období1 7 3 apod. I relativně nepatrný věrnostní rabat (v absolutním vyjádření) přitom může být rozhodujícím důvodem odběratele pro setrvání u dominantního soutěžitele, neboť pro případ jeho ztráty nemá zaručenou kompenzaci u konkurenta dominantního subjektu, pro kterého (konkurenta) může být nadto poskytnutí obdobného rabatu z ekonomických důvodů vyloučeno.1 7 4 Pod kategorii věrnostních rabatů lze podřadit i kategorii rabatů množstevních, které jsou běžně považovány za slučitelné se soutěžními pravidly, pokud nejsou vůči odběratelům uplatňovány selektivně, tj. přestože mohlo více odběratelů dosáhnout na určitou výši rabatu, byla přiznána jen některým z nich. V této souvislosti lze zmínit, že uplatňování věrnostních rabatů je v řadě případů spojeno s uplatňováním rozdílných podmínek ve smlouvách za obdobných okolností, tj. dominantní soutěžitel se kromě uplatňování věrnostních vazeb dopouští současně diskriminačního jednání. 1 7 2 K tomu např. rozhodnutí Komise ze dne 9. 6. 1976, sp. zn. IV/29.020 Hoffmann-La Roche a rozsudek ESD ze dne 13. 2. 1979, sp. zn. 85/76 Hoffman -La Roche v Komise nebo rozhodnutí Komise ze dne 18. 7. 1988, sp. zn. 284/41 British Sugar. 1 7 3 Tzv. agregovaný rabat. 1 7 4 Rozhodnutí Komise ze dne 7. 10. 1981, sp. zn. IV.29.491 NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin a rozsudek ESD ze dne 13.2. 1979, sp. zn. 85/76 Hoffman -La Roche v Komise. 76 Obdobně jako výlučné vazby se věrnostní rabaty často vyskytují v souvislosti s vertikálními dohodami175 mezi dominantním soutěžitelem a jeho odběrateli a nezřídka bývají spojeny s hrozbami či nátlakem dominantního soutěžitele např. ve formě hrozby ztráty nároku na rabat apod. Skutečnost, že věrnostní rabaty nebyly aplikovány v souvislosti s hrozbami či nátlakem však nevede k souladu jejich uplatňování s pravidly hospodářské soutěže, naopak i věrnostní rabaty přiznané na základě výslovné žádosti odběratele je třeba považovat za porušení těchto pravidel. Současně není vyloučeno, že uplatňováním věrnostních rabatů dojde k porušení čl. 81 Smlouvy ES nebo ustanovení § 3 ZOHS. 8.2. ZÁKLADNÍ ZNAKY VĚRNOSTNÍCH RABATŮ Základní znaky uplatňování věrnostních rabatů je možné definovat jako: a) zakotvení takových ustanovení do smluv mezi dominantním soutěžitelem a odběratelem (konečným spotřebitele, distributorem, zpracovatelem apod.), na jejichž základě tento dobrovolně nebo pod nátlakem odebírá část nebo veškerou svoji spotřebu zboží či služeb právě od dominantního soutěžitele; d) ustanovení ve smlouvách nemají objektivní povahu (nejsou ekonomicky podmíněna), ale jejich cílem je připoutání odběratele; e) neexistence objektivně ospravedlnitelných důvodů pro toto jednání. 8.3. PROKAZOVÁNÍ VĚRNOSTNÍCH RABATŮ Pro prokazování věrnostních rabatů platí obdobně to, co bylo zkonstatováno v případě prokazování výlučných vazeb. Věrnostní rabaty totiž obdobně jako výlučné vazby bývají poměrně často součástí dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi dominantním soutěžitelem a jeho odběrateli a tyto vztahy jsou nezřídka zachyceny písemně. Písemná smlouva určující práva a povinnosti smluvních stran, případně rámcová smlouva obsahující vymezení nej důležitějších práv a povinností Viz pozn. č. 157. 77 pro smluvní strany, včetně ustanovení o věrnostních rabatech, proto bude nej častějším důkazem o jejich existenci a uplatňování. Kromě písemných smluv mohou být ujednání o věrnostních rabatech dohodnuta ústně. V těchto případech bude nutné, aby soutěžní úřady zajistily podklady prokazující faktickou realizaci věrnostních rabatů, např. korespondenci mezi dominantním soutěžitelem a jeho odběrateli, fakticky rozdílnou výši např. množstevních rabatů u odběrů zboží či služeb v obdobné výši, souhrnné poskytování rabatů až na konci určitého období apod. Důležitým zdrojem podkladů mohou být též výpovědi odběratelů popisující reálnou realizaci věrnostních rabatů v konkrétních případech zboží či služeb, případně na konkrétních relevantních trzích. Podstatným aspektem při hodnocení dopadů věrnostních rabatů na hospodářskou soutěž je délka jejich uplatňování. Dlouhodobé uplatňování totiž velmi významným způsobem prohlubují negativní dopady a může mít za následek uzavírání či uzavření trhu. Naopak některé rabaty, které by jinak byly považovány za věrnostní a proto v rozporu se soutěžními pravidly, jsou akceptovatelné, pokud jsou aplikovány krátkodobě, např. v souvislosti se vstupem soutěžitele na nové trhy nebo v souvislosti s představením nové služby či nového zboží. 8.4. PŘÍPADY Z ROZHODOVACÍ PRAXE EVROPSKÉ KOMISE A ÚOHS 8.4.1. MICHELIN Společnost NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin176 (dále jen „Michelin") byla dominantním soutěžitelem na trzích dodávek pneumatik v Nizozemí (pro nákladní vozidla, dodávky a osobní vozidla). Komise na základě provedených šetření zjistila, že společnost Michelin nabízela odběratelům proměnlivé roční věrnostní rabaty založené na tom, kolik pneumatik pro nákladní vozidla, dodávky a osobní vozidla odebrali v předchozím roce. Odběratel nadto 1 7 6 Rozhodnutí Komise ze dne 7. 10. 1981, sp. zn. IV.29.491 NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin a Rozsudek ESD ze dne 9. 11. 1983, sp. zn. 322/81 NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin v Komise. 78 získal rabat nebo jeho plnou výši jen tehdy, pokud dosáhl ročních objemů odběrů stanovených společností Michelin. Komise dospěla k závěru, že společnost Michelin porušila čl. 82 Smlouvy ES, neboť uplatňováním svého systému rabatů připoutávala odběratele a uplatňovala vůči nim různé výše rabatů při obdobných transakcích, to vše bez existence objektivně ospravedlnitelných důvodů pro takové jednání. Za porušení jmenovaného článku Smlouvy ES uložila Komise společnosti Michelin pokutu ve výši 680 tis. ECU. ESD rozhodnutí Komise změnil do té míry, že se neztotožnil s jejím závěrem o uplatňování rozdílných podmínek, a vzhledem k této skutečnosti snížil uloženou pokutu na 300 tis. ECU. Společně s rozhodnutími ve věci Hoffman - La Roche177 představují rozhodnutí Komise a ESD ve věci Michelin východisko pro posuzování rabatů akonstataci, které rabaty jsou považovány za slučitelné se soutěžními pravidly, a které nikoliv. Za souladné byly prohlášeny jen ty rabaty, které jsou ekonomicky podmíněné, tj. jsou stanovovány na základě získaných úspor, naopak jako zakázané byly zkonstatovány ekonomicky nepodmíněné rabaty, jejichž podstatou je připoutání odběratelů a zamezení odebírání zboží či služeb od konkurentů dominantního soutěžitele. 8.4.2. BRITISH AIRWAYS Společnost British Airways178 disponovala dominantním postavením na trhu leteckých služeb ve Velké Británii. Komise na základě realizovaných šetření a na základě rozhodnutí ve věci Hoffman - La Roche a Michaelin zjistila, že společnost British Airways uplatňovala ve vztahu k agenturám (cestovním kancelářím) prodávajícím letenky systém rabatů, na jehož základě byly tyto agentury odměňovány za předpokladu, že dosáhly stanovených objemů prodejů letenek. Přestože Komise v tomto případě dospěla k závěru, že při větších objemech prodaných letenek může společnost British Airways dosahovat určitých úspor, tak 1 7 7 Viz též pozn. č. 171. Obdobně též rozsudek ESD ze dne 16. 12. 1975, sp. zn. 40-48, 50, 54-56, 111, 113 a 114/73 Suiker Unie v Komise. 1 7 8 Rozhodnutí Komise ze dne 14. 7. 1999, sp. zn. 2000/74/EC British Airways, rozsudek SPI ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. T-219/99 British Airways v Komise a rozsudek ESD ze dne 15. 4. 2007, sp. zn. C-95/04 British Airways v Komise. 79 rabaty, které uplatňovala, nebyly poskytovány na základě nebo v souvislosti s těmito úsporami. Komise současně zjistila, že společnost British Airways uplatňovala vůči jednotlivým agenturám rozdílné podmínky a že diskriminovala agentury stojící mimo systém uplatňovaných věrnostních rabatů. Na základě zjištěných skutečností zkonstatovala Komise porušení čl. 82 Smlouvy ES a uložila společnosti British Airways pokutu ve výši 6,8 milionu euro. SPI i ESD rozhodnutí Komise v plném rozsahu potvrdily. 8.4.3. ÚOHS ÚOHS doposud v žádném ze svých pravomocných rozhodnutí výslovně nekonstatoval, že by některý z dominantních soutěžitelů zneužil svého postavení na trhu formou uplatňování věrnostních rabatů. Přes tuto skutečnost lze v několika jeho rozhodnutích identifikovat některé znaky této zakázané praktiky. V této souvislosti lze odkázat na případy sp. zn. S1/03-3250/03-ORP ČESKÝ TELECOM, a.s. a LINDE TECHNOPLYN a.s.179 a jejich bližší popis uvedený v kapitole 6. Predátorské ceny. V případě druhé jmenované společnosti lze odkázat též na kapitolu 8. Výlučné vazby. 1 7 9 Rozhodnutí ÚOHS ze dne 31. 1. 2003, sp. zn. S199/2003, LINDE TECHNOPLYN a.s. a rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. R 12/2003, LINDE TECHNOPLYN a.s. 80 9. JTJNKTIMACE 9.1. POJEM Příkladem zneužití dominantního postavení demonštratívne uvedeného v demonstrativním výčtu obsaženém v ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) ZOHS1 8 0 a čl. 82 Smlouvy E S 1 8 1 jsou tzv. vázané obchody.1 8 2 Podstatou této formy zneužití dominantního postavení je vyvinutí tlaku dominantního subjektu na slabší a závislou tržní protistranu, v jejímž důsledku tato odebere i plnění, na kterých nemá zájem, a která je si schopna, případně i za výhodnějších podmínek, obstarat samostatně u jiného dodavatele. Na základě této praktiky dominantní soutěžitel dosahuje dodatečných zisků a současně řeší možné problémy s odbytem svého zboží. Vázané obchody mohou být pro dominantního soutěžitele rovněž prostředkem, jak dále s využitím postavení na trhu primárního produktu posílit své postavení na trhu produktu vázaného, to vše na újmu spotřebitelů a zejména konkurentů, pro něž se tak snižuje možnost konkurovat dominantnímu soutěžiteli a dochází k uzavírání trhu. Nutnou náležitostí této formy zneužití dominantního postavení je skutečnost, že pro vázání zboží neexistuje v konkrétním případě věcná ani obchodně zvyklostní souvislost, nebo jiné objektivně podložené ospravedlnění. O vázání proto zpravidla nepůjde tehdy, pokud věcná či jiná souvislost existovat bude, např. pokud se bude jednat o součást věci, nebo o příslušenství nezbytné pro její používání. Zvláštním příkladem junktimace je vázání zboží a souvisejících služeb, např. konkrétního zboží a navazujících servisních služeb. Tato forma vázaných obchodů 1 8 0 Zneužitím dominantního postavení je zejména b) vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí. 1 8 1 Zneužitím dominantního postavení je jednání spočívající ve vázání uzavření smlouvy na podmínku, že druhá strana přijme další plnění, která podle povahy věci nebo podle obchodních zvyklostí s předmětem takové smlouvy nesouvisejí. 1 8 2 V anglickém jazyce tying practices (tying) nebo také bundling. Slovo junktimace pochází z latinského „ iunctim " označující spojení věcí. V textu dále rovněž jako vázané obchody či vázané praktiky. 81 bude zakázaná tehdy, pokud pro ni nebude objektivní ospravedlnění. Jsou-li tedy např. servisní opravy v záruční lhůtě dle dohodnutých ujednání realizovatelné jen u dominantního dodavatele konkrétního zboží, a tato ujednání jsou ve své podstatě akceptovatelná (např. z důvodu požadavků na odbornost a povinnost dodavatele v souvislosti s odstraňováním vad v záruční lhůtě), potom trvání na této podmínce i po době záruční již s velmi vysokou pravděpodobností objektivně ospravedlnitelné nebude. Závažnost této formy narušení hospodářské soutěže vyplývá rovněž ze skutečnosti, že vázané obchody nejsou zakázány jen jako forma zneužití dominantního postavení, ale rovněž jako zakázaná dohoda narušující hospodářskou soutěž, tj. ustanovením § 3 odst. 2 písm. d) ZOHS1 8 3 a čl. 81 Smlouvy o založení ES.1 8 4 9.2. ZÁKLADNÍ ZNAKY JUNKTIMACE Základní znaky vázaných obchoduje možné definovat jako: a) podmiňování prodeje jednoho druhu výrobku či služeb odebráním jiného druhu výrobku nebo služby; b) neexistence věcně nebo na obchodních zvyklostech založené souvislosti mezi oběma druhy zboží a c) neexistence jiných objektivně ospravedlnitelných důvodů pro výše uvedené jednání. 1 8 3 Z dohod zakázaných podle odstavce 1 jsou zakázány zejména dohody, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže proto, že obsahují ujednání o tom, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí a zásad poctivého obchodního styku s předmětem smlouvy nesouvisí. 1 8 4 Následující je zakázáno ... veškeré dohody které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo dopadem je bránění, ohrožení nebo narušení hospodářské soutěži na společném trhu, a konkrétně ty z nich, které vážou uzavření smlouvy s protistranou na přijetí dodatečných závazků, které věcně nebo dle obchodních zvyklostí nesouvisí s předmětem této smlouvy. 82 9.3. PROKAZOVÁNÍ JUNKTIMACE Přestože vázané obchody představují formu narušení hospodářské soutěže, na prevenci před níž je kladen zákonodárcem mimořádný význam a jako taková byla zařazena do demonstrativních výčtů zakázaných forem zneužití dominantního postavení,1 8 5 není jejich praktická aplikace v konkrétním případě bez problémů. Již ze samotného pojmu vázaných obchodů totiž vyplývá, že vázanost není zakázána vždy a bez výjimky, ale jen v případech, kdy pro ni neexistují věcné či z obchodních zvyklostí vyplývající souvislosti, případně pro ni neexistují jiné, objektivně ospravedlnitelné důvody. Každé jednání dominantního soutěžitele je proto třeba posuzovat ad hoc a provést komplexní analýzu zaměřenou na posouzení tohoto klíčového bodu této zakázané praktiky. V prvé řadě je třeba definovat v konkrétním případě kategorii věcné souvislosti a odlišit tak vázané obchody jako zakázanou protisoutěžní praktiku od situace, kdy např. dochází k prodeji zboží, které vzniklo racionální kombinací dvou produktů, jež však mohou být za určitých podmínek užity rovněž samostatně a nezávisle (např. sestava jídelního stolu a židlí k němu). Příkladem věcné souvislosti může být rovněž situace, kdy je odebrání určitého zboží vázáno na odebrání jeho součásti, tedy toho, co ke zboží dle jeho povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by tím došlo kjeho znehodnocení1 8 6 (např. tkaničky do bot a boty, knoflíky a šaty apod.). Odlišná situace však již může nastat v případě příslušenství zboží,1 8 7 u něhož sice bude rovněž dána určitá míra věcné souvislosti, ale ve značně nižší intenzitě, než je tomu v případě součásti zboží. V tomto případě bude třeba náležitého zvážení věcné souvislosti, a to s přihlédnutím k charakteru nabízeného zboží či služeb, situaci na konkrétním relevantním trhu, jakož i nákupním zvyklostem odběratelů. Rovněž kategorie obvyklosti z hlediska obchodních zvyklostí je širokým pojmem, který nalézá své konkrétní vyjádření až v rámci individualizované vztahu, 1 8 5 A to nejen jako forma zneužití dominantního postavení, ale též subsumováním pod obecnou kategorii dohod narušujících hospodářskou soutěž - viz výše. 186 Y J z y y m e z e n í pojmu součást věci v § 120 odst. 1 ObčZ, cit.: „Součástí věcíje vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. " 1 8 7 Viz vymezení pojmu příslušenství věci v § 121 ObčZ, cit: „Příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsoujím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. " 83 respektíve, v opakovaných interakcích při nákupu a prodeji konkrétního druhu zboží. Zároveň je však u této kategorie třeba poznamenat, že ani její naplnění, tedy obvyklost vázání daného zboží, nemusí ve všech případech znamenat, že se dominantní soutěžitel nedopustil zneužití dominantního postavení, neboť i praktika dominanta, která je v souladu s obchodními zvyklostmi, může v konkrétním případě konstituovat narušení hospodářské soutěže.1 8 8 I kategorii obvyklosti z hlediska obchodních zvyklostí je proto třeba zkoumat individuálně v každém posuzovaném případě a se zohledněním všech relevantních skutečností. Nelze rovněž pominout okolnost, že vázání odběru některých druhů zboží může mít základ v jeho povaze (např. technické plyny a zásobníky na technické plyny), může být odůvodněno bezpečností nebo může být založeno na právech, které na zboží váznou. 9.4. PŘÍPADY Z ROZHODOVACÍ PRAXE EVROPSKÉ KOMISE A ÚOHS 9.4.1. HILTI Společnost Hilti A G 1 8 9 (dále je „Hilti") byla dominantním soutěžitelem na trzích pistolí pro nastřelování hřebíků a hřebíků a nábojnic pro nastřelovací pistole kompatibilní s pistolemi Hilti. Na základě stížností konkurentů společnosti Hilti zahájila Komise šetření. Předmětem stížností bylo zejména vázání prodejů výrobků, tj. nastřelovacích pistolí, a spotřebního zboží do těchto pistolí, tj. nábojnic (zásobníků na hřebíky) a hřebíků. V souvislosti s provedenými šetřeními Komise zjistila, že společnost Hilti standardně aplikovala celou řadu protisoutěžních praktik, které neměly jen povahu původně namítaných vázaných prodejů. Komise prokázala, že jmenovaná společnost vázala prodeje hřebíků do nastřelovacích pistolí na prodeje nábojnic 1 8 8 K tomu srovnej rozhodnutí Komise ze dne 24. 7. 1991, sp. zn. 92/163/EEC Tetra Pak II., rozsudek SPI ze dne 6. 10. 1994, sp. zn. T-83/91 Tetra Pak v. Komise a rozsudek ESD ze dne 14. 11. 1996, sp. zn. C-333/94 P Tetra Pak v. Komise, cit.: „Je třeba zdůraznit, že výčet neužívacích praktik uvedený ve druhém odstavci čl. 82 Smlouvy není taxativní. V důsledku toho tedy i za předpokladu, že jsou vázané obchody v souladu s obchodními zvyklostmi nebo existuje přirozené propojení obou dotčených produktů, mohou takové prodeje přesto představovat zneužití ve smyslu čl. 82 za předpokladu, že nejsou objektivně ospravedlnitelné. " 1 8 9 Rozhodnutí Komise ze dne 22. 12. 1987, sp. zn. IV/30.787 a 31.488 Hilti AG a rozsudek SPI ze dne 12. 12. 1991, sp. zn. T-30/89 Hilti AG v Komise. 84 (zásobníků) a v případě prodeje hřebíků bez nábojnic (zásobníků) selektivně navyšovala jejich ceny a diskriminovala odběratele, nutila distributory, aby neplnili některé exportní zakázky, odmítala dodávky nábojnic (zásobníků) některým zákazníkům, kteří byli schopni je dále prodávat, neoprávněně bránila ostatním výrobcům v užívání jejích patentů, bez objektivně ospravedlnitelných důvodů selektivně odmítala poskytovat záruku, uplatňovala diskriminační praktiky vůči konkurentům a zákazníkům a používala jednostranné a netransparentní obchodní a rabatové politiky vůči některým distributorům ve Velké Británii. Při posuzování jednání společnosti Hilti se Komise zabývala mimo jiné otázkou objektivně ospravedlnitelných důvodů, neboť jmenovaná společnost namítala na obranu svého chování, že tak bylo činěno z důvodu bezpečnosti a zajištění spolehlivosti kompletu nastřelovacích pistolí, nábojnic a hřebíků. Komise tuto námitku zcela odmítla, neboť z kontextu jednání vyplynulo, že bylo cíleně zaměřeno vůči jejím konkurentům na příslušných relevantních trzích. Na základě zjištěných skutečností zkonstatovala Komise, že společnost Hilti zneužila svého dominantního postavení, čímž porušila ustanovení čl. 82 Smlouvy ES,1 9 0 a uložila jí pokutu ve výši 6. mil. euro.191 SPI rozhodnutí Komise, jakož i výši uložené pokuty, potvrdil. 9.4.2. TETRA PAK II. Jednání společnosti Tetra Pak1 9 2 bylo blíže charakterizováno již v kapitole 6. Predátorské ceny a proto lze v převážné části jeho popisu odkázat na text tam uvedený. V této souvislosti je třeba poukázat zejména na povinnost odběratelů 1 9 0 Komise v této souvislosti zkonstatovala, že obchodní politika společnosti Hilti jí umožnila omezovat vstup nezávislých producentů hřebíků a nábojnic na trh a uplatňovat rozdílné ceny na trzích v různých členských státech ES. 1 9 1 Z tiskové zprávy Komise k vydanému rozhodnutí, cit.: „Toto chování představuje velmi závažné porušení pravidel hospodářské soutěže v tom, že se pokouší vytlačit nové malé podniky vstupující na trh a odepřít spotřebitelům možnost výběru dodavatelů. Představuje pokus Hilti posílit své již dominantní postavení a reálně umožnit uplatňování rozdílných cen v různých členských státech . V důsledku tohoje exemplárnípokuta považována za přiměřenou. " 1 9 2 Rozhodnutí Komise ze dne 24. 7. 1991, sp. zn. IV/31043 Tetra Pak II, rozsudek SPI ze dne 6. 10. 1994, sp. zn. T-83/91 Tetra Pak v Komise a rozsudek ESD ze dne 14. prosince 1996, sp. zn. C-333/94 P Tetra Pak v Komise. 85 zajišťovat opravy balicích strojů a náhradní díly toliko u společnosti Tetra Pak1 9 3 a vázání odběrů balicích strojů na odběry obalů. Výše uvedená rozhodnutí Komise a navazující judikatura SPI a ESD týkající se mimo jiné též problematiky vázaných obchodů položila základ pro posuzování těchto praktik v budoucích případech. Zdůraznit je u této formy zneužití dominantního postavení potřebu posoudit každé jednání individuálně a řádně se vypořádat se všemi důvody, které by mohly mít charakter objektivního ospravedlnění jednání dominantního soutěžitele. Zejména okolnosti jako jsou bezpečnost, ochrana zdraví a života1 9 4 a též např. zajišťování oprav v řádné záruční lhůtě mohou být rozhodující pro posouzení, zda určité jednání ještě spadá do kategorie akceptovatelných, nebo již do kategorie jednání reprobováných. 9.4.3. ÚOHS ÚOHS doposud v žádném ze svých pravomocných rozhodnutí výslovně nekonstatoval, že by některý z dominantních soutěžitelů zneužil svého postavení na trhu formou uplatňování vázaných obchodů. Přes tuto skutečnost je možné v několika jeho rozhodnutích identifikovat některé znaky této zakázané praktiky, přestože nebyly expresis verbis označeny jako junktimace. V této souvislosti lze odkázat na případy sp. zn. S 1/03'-3250/03-ORP ČESKÝ TELECOM, a.s. a LINDE TECHNOPLYN a.s.195 a jejich bližší popis uvedený v kapitole 6. Predátorské ceny. V souvislosti s případem ČESKÝ TELECOM se jednalo o tzv. Winback programy a též o nabízení „balíčků" poskytovaných služeb. V případě společnosti LINDE potom o závazky k odběrům veškeré spotřeby technických plynů konkrétním odběratelem či spotřebitelem. 1 9 3 Tzv. vázání doplňkových služeb - tying ofancillary Services. 1 9 4 Viz též námitky společnosti Tetra Pak vůči rozhodnutí Komise ze dne 24. 7. 1991, sp. zn. IV/31043 Tetra Pak II., které SPI jednoznačně odmítl. 1 9 5 Rozhodnutí ÚOHS ze dne 31. 1. 2003, sp. zn. S199/2003, LINDE TECHNOPLYN a.s. a rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. R 12/2003, LINDE TECHNOPLYN a.s. 86 ZÁVĚRY A HODNOCENÍ A. K NĚKTERÝM OBECNÝM VÝCHODISKŮM SOUTĚŽNÍCH PRAVIDEL Skutková podstata zneužití dominantního postavení jakožto jedna z forem narušení hospodářské soutěže představuje komplexní a vnitřně složitě strukturovaný správní delikt, jehož cílem je zajištění ochrany hospodářské soutěže před jedním ze způsobů nadužívaní (zneužívání) tržní moci. Je to totiž právě pojem „tržní moci", který lze s určitou mírou zjednodušení označit za ústřední bod soutěžního práva, respektive pojem velmi úzce související s předmětem jeho ochrany. Tímto chráněným předmětem je, jak již bylo pojednáno výše, zájem na zachování funkční hospodářské soutěže, a to nejen v sociologickém, ale též ekonomickém a právním rozměru tohoto pojmu.1 9 6 K narušení funkční hospodářské soutěže může dojít prostřednictvím celé řady prostředků a nej různějšími formami chování soutěžitelů1 9 7 nebo, v rovině evropského práva, podniků, kterým jde nejčastěji právě o maximalizaci své tržní moci,1 9 8 tj. o maximalizaci možností, jejichž pomocí mohou ovlivňovat trh a jeho účastníky, tj. ostatní soutěžitele a spotřebitele. K tomu, aby soutěžitelé disponovali dostatečnou tržní mocí,1 9 9 mohou dospět na základě využití legitimních, právem aprobovaných a obecně vzato „fair" prostředků, tedy jinými slovy v řádném konkurenčním boji s ostatními soutěžiteli na příslušném relevantním trhu, nebo s využitím „nefair" prostředků, které jim poskytnou neoprávněnou konkurenční výhodu. 1 9 6 Blíže viz část rigorózní práce nazvaná Úvod. 1 9 7 Přestože všechny nejsou předmětem regulace v ZOHS, lze je lato sensu též zařadit pod pojem práva na ochranu hospodářské soutěže. Patří sem např. problematika veřejných zakázek, veřejné podpory nebo soukromoprávní ochrany hospodářské soutěže, tj. soutěže nekalé. 1 9 8 Tržní moc, respektive množství tržní moci, pak velmi úzce souvisí též s dosahováním zisku, respektive mírou efektivity při jeho dosahování. Vyšší míra tržní moci totiž umožňuje výkon většího vlivu na cenotvorné mechanismy na příslušném relevantním trhu. Viz též ustanovení § 2 odst. 1 ObZ, cit.: „Podnikáním se rozumí soustavná činnostprováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. " 1 9 9 Dostatečnou ve smyslu možnosti ovlivňovat chování ostatních subjektů participujících na trhu. 87 Povahu neoprávněné konkurenční výhody má též úspora nákladu jako důsledek nerespektování soutěžních pravidel, neboť soutěžní pravidla, obdobně jako jakákoliv jiná forma regulace, včetně autoregulačních mechanismů (vnitřní regulace subjektu, samoregulace), přináší svým adresátům náklady spojené s jejím dodržováním.2 0 0 Tyto náklady přitom nevznikají jen těmto osobám, ale je-li regulace zaváděná jako vnější,2 0 1 tj. typicky prostřednictvím právních norem,2 0 2 potom nesou náklady též orgány, které dohlížejí na prosazování a dodržování stanovených povinností, bez ohledu na to, zda jsou tyto orgány součástí moci výkonné nebo moci soudní.2 0 3 S ohledem na výše uvedené hraje velmi významnou roli aplikační činnost soutěžních úřadů, které dohlížejí na soulad postupů soutěžitelů a podniků s normami soutěžního práva. Je přitom důležité, aby soutěžní úřady svojí činnost na straně jedné příliš nenadužívaly a slovy Nejvyššího správního soudu „nepodceňovaly roli trhu",104 na straně druhé je však třeba, aby jakékoliv jednání v rozporu s nastavenými pravidly bylo v souladu se svojí závažností účelně sankcionováno, případně efektivně ukončeno a byla tak zajištěna ochrana hospodářské soutěže. Zásahy soutěžních úřadů zde plní jednak roli preventivní,2 0 5 tj. poskytují adresátům norem soutěžního práva důležitou informaci o tom, jak bude postupováno nebudou-li soutěžní pravidla respektovat a současně roli represivní, tj. zásahy musí být dostatečně účinné a citelné. Bez efektivity zásahů soutěžních úřadů totiž nelze dosáhnout účinnosti právních úpravy na ochranu hospodářské soutěže a naopak 2 0 0 Také jako náklady regulace. Blízké též problematice debyrokratizace, snižování regulatorní zátěže podnikajících fyzických a právnických osob apod. K některým aspektům stávající míry regulace v České republice viz např. Semora, V. Otázky regulace a deregulace v současném legislativním procesu. In Sborník příspěvků z V. konference Katedry obchodního práva Masarykovy univerzity na téma „Regulace, deregulace, autoregulace". Brno : MU, 2007, s. 71 anásl. 2 0 1 Typickým příklademje regulace existenční ochrany hospodářské soutěže. 2 0 2 Jako určitý opak vnitřní regulace či samoregulace subjektu. 2 0 3 V českém právním řádu lze najít oba typy orgánů. ÚOHS má povahu správního orgánu a řadí se tak pojmově pod orgány moci výkonné; dohled nad přezkoumáním jeho rozhodnutí je potom svěřen moci soudní, konkrétně správnímu soudnictví reprezentovanému systémem krajských soudů a Nejvyššího správního soudu. 2 0 4 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 2 A 13/2002 T-Mobile Czech Republic a.s. v ÚOHS. 2 0 5 Ve smyslu generální i individuální prevence. 88 nečinnost soutěžních úřadů nebo jen částečná jejich rezignace na svěřené úkoly sama o sobě vytváří překážku rozvoje konkurence, neboť nepřímo podporuje soutěžitele k nerespektování soutěžních pravidel. Na trhu se tak do nerovného postavení dostávají soutěžitelé respektující normy soutěžního práva, kteří v důsledku toho nesou vyšší náklady spojené s touto regulací, a na straně druhé soutěžitelé, kteří vědomě či úmyslně normy soutěžního práva nedodržují, a jimž tak vzniká neoprávněná konkurenční výhoda, pohříchu v některých případech s mlčenlivým souhlasem soutěžního úřadu. B. PŘEHLEDNOST A SROZUMITELNOST PRÁVNÍ ÚPRAVY ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ Právní úprava zákazu zneužití dominantního postavení je součástí veřejnoprávní ochrany hospodářské soutěže, tj. uplatňuje se zde veřejnoprávní metoda právní regulace, a to jak na úrovni české vnitrostátní právní úpravy v této oblasti, tak na úrovni komunitárního práva. Samotná právní úprava je velmi strohá, v řadě případů vágní až lakonická, zákonodárce frekventovaně užívá neurčitých pojmů, které sám o sobě jakýmkoliv způsobem nedefinuje v právních textech a s oblibou využívá generálních klauzulí. Tato skutečnost je obzvláště zřejmá v komunitamim právu, kde lze právní úpravu týkající se problematiky zneužití dominantního postavení vskutku shrnout do několika málo vět a odstavců, nicméně o mnoho extenzivnější přístup nelze najít ani v přístupu českého zákonodárce, kdy jedinou zásadnější odlišnost lze nalézt v tom, že česká právní úprava převzala do právního textu řadu definic,2 0 6 které byly na komunitami úrovni zkonstatovány orgány aplikujícími právo, tj. Komisí, ESD a SPI. Zmíněnou charakteristiku právní úpravy skutkové podstaty zneužití dominantního postavení lze ostatně vztáhnout na celou úpravu existenční ochrany hospodářské soutěže, a to jak na úrovni komunitami, tak na úrovni českého vnitrostátního práva. 2 0 6 Je přitom otázkou, zda se tak v řadě případů nestalo nadbytečně, případně zda v konkrétním případě nebylo převzetí definice určitého pojmu přímo do právního textu ZOHS spíše na škodu věci, neboť došlo k významovému zafixování obsahu pojmu a nemožnosti dosažení jeho změny prostřednictvím soft adaptace v aplikačním procesu. Jakékoliv zafixování pojmu nadto vyvolává v případě změny jeho obsahu potřebu změny právního textu, což je proces časově velmi náročný a nadto dochází k opakovaným zásahům do právní normy, což je spojeno s negativními dopady na právní vědomí jejích adresátů. 89 V této souvislosti je třeba v první řadě vyslovit pochopení pro legislativnětechnické řešení, které zákonodárce zvolil pro konstrukci právního textu, a to jak na úrovni komunitami, tak na úrovni české. Východiskem jeho přístupu zde byla snaha postihnout co možná nejširší okruh chování soutěžitelů a podniků, která jsou způsobilá narušit hospodářskou soutěž (tzv. ohrožovací delikty) nebo přímo hospodářskou soutěž narušují (dokonané delikty). Zákonodárce přitom musel zcela logicky zohlednit skutečnost, že zmiňovaná chování narušující soutěž mohou být velice pestrá, nabývat celé řady podob, a že se budou v průběhu času vyvíjet, tj. že soutěžitelé budou nacházet či přímo vyhledávat nové „nefair" a současně „nenákladné" způsoby, jak se účastnit hospodářské soutěže,2 0 7 na které musí být soutěžní právo schopno efektivně reagovat. Z tohoto důvodu lze při přípravě právní úpravy v oblasti soutěžního práva jen obtížně používat taxativních výčtů a kasuistiky a je zde naopak prostor pro využití generálních klauzulí, demonštratívni ch výčtů a neurčitých pojmů. Odvrácenou stranou tohoto přístupu je však skutečnost, že soutěžní právo v důsledku výše uvedených legislativně-technických řešení poněkud ztrácí na srozumitelnosti, snadnosti své aplikace a je tak snižována i jeho efektivnost. Je realitou, že ze samotných norem soutěžního práva se adresát dozví jen málo o povinnostech, které jsou mu ukládány, tj. nenalezne v nich jednoznačná a snadno aplikovatelná pravidla svého chování, ani se nedozví o tom, jaký přístup ve vztahu k němu zvolí orgán aplikující právo, tedy soutěžní úřad. To, co je obsaženo v normách soutěžního práva, jsou tedy spíše východiska a konstatace zakázaného chování, přičemž podrobnosti o obsahu těchto pravidel je třeba hledat v desítkách až stovkách stran rozhodnutí soutěžního úřadů a neméně obsáhlé judikatuře správních či obecných soudů navazující na činnost soutěžních úřadů. Lze tedy uvést, že obecnost a neurčitost soutěžního práva, byť na jedné straně umožňující účelně reagovat na jakékoliv formy nového „nefair" chování v hospodářské soutěži, je poněkud v rozporu s požadavkem právní jistoty svých adresátů a ne zcela jednoduše působí na jejich právní vědomí ve smyslu výchovy ke znalosti soutěžního práva a jeho respektování. V konečném důsledku je tedy snižována účinnost soutěžního práva, neboť jedním z předpokladů efektivity práva 2 0 7 Blíže též kategorie „perverzní tvořivosti" popsána v části této práce nazvané Úvod. 90 je dostatečná míra obeznámenosti jeho adresátů s povinnostmi zněj vyplývajícími a dobrovolné či vynucené plnění těchto povinností. V souvislosti s výše uvedeným je tedy možné zkonstatovat, že soutěžní právo vyžaduje vysoký stupeň odbornosti jak při jeho dodržování ze strany adresátů, tak ze strany soutěžních úřadů, které na jeho dodržování dohlížejí. Tento vysoký stupeň odbornosti s sebou nese zvýšené náklady spojené s implementací soutěžního práva. Současně se však otevírá rozsáhlý prostor pro metodické působení soutěžních úřadů, neboť právě tyto úřady by měly být schopny nejlépe a kontinuálně se orientovat v problematice soutěžního práva a pro soutěžitele vytvářet dostatečné množství srozumitelných a jednoznačných vodítek, které je by provedly nástrahami soutěžního práva. Tímto způsobem lze rovněž významně přispět k předcházení porušování soutěžního práva, neboť jen dostatek informací soutěžitelů o tom, jaké jednání v hospodářské soutěži je zakázané, ale zejména znalost toho, co bude následovat v případě porušení stanovených zákazů, napomáhá prevenci a efektivní ochraně hospodářské soutěže. C. PŘEHLEDNOST A SROZUMITELNOST ROZHODOVACÍ ČINNOSTI V OBLASTI ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ Jak již bylo předestřeno na několika místech výše, sehrává aplikační praxe soutěžních úřadů a správních či obecných soudů, vyjádřená rozhodnutími či judikaturou, klíčovou úlohu při interpretaci soutěžního práva. Je to totiž právě rozhodovací praxe, prostřednictvím které získávají na významu neurčité pojmy použité zákonodárcem při konstrukci právního textu v oblasti soutěžního právaje to rozhodovací praxe, která doplňuje doposud nezřetelné kontury jednání, na něž se vztahují generální klauzule zakazující narušování hospodářské soutěže, a je to opět rozhodovací praxe, která odhaluje přístup soutěžních úřadů a dalších orgánů k tomu, jak budou aplikovat normy soutěžního práva. Jen aplikační praxe tedy poskytuje odpověď na otázku, zdaje soutěžní právo efektivním nástrojem ochrany hospodářské soutěže, nebo jen neúčelným „papírovým drakem s velkými nakreslenými zuby, jehož nej děsivějším projevem je však jen šustění papíru třepotajícího se ve větru." 91 K samotnému hodnocení rozhodovací činnosti v oblasti soutěžního práva lze přistoupit z řady různých pohledů. Úvahy, které jsou dále předestřeny proto představují jen úzkou výseč těchto pohledů, přičemž jejich cílem bylo odpovědět na otázku, zda je judikatura pro adresáty norem soutěžního práva oporou, nebo zda naopak snižuje jeho efektivitu. První otázkou, kterou je třeba si v souvislosti s hodnocením rozhodovací praxe položit, je její rozsáhlost, tj., zda ji lze s ohledem na počet rozhodnutí považovat za dostatečné vodítko pro adresáty soutěžního práva při posuzování jejich jednání. Zatímco na komunitami úrovni lze v oblasti zneužití dominantního postavení nalézt desítky rozhodnutí Komise a rozsudků SPI a ESD, je rozsah rozhodovací praxe českých orgánů mnohem menší a soustředěna především do sektoru telekomunikací, případně elektronických komunikací. K tomu je však třeba uvést, že s ohledem na harmonizaci českého a komunitárního právaje rozhodovací praxe evropských orgánů plně využitelná též pro českou soutěžní praxi a jedinou překážkou tak pro mnohé české soutěžitele může zůstávat skutečnost, že doposud byla do českého jazyka přeložena jen její malá část. K jednoznačnosti a srozumitelnosti rozhodovací praxe v oblasti zneužití dominantního postavení je nutné uvést, že aplikační praxe je do určité míry „živoucím procesem", který není statický a neměnný, ale naopak požadavek efektivnosti soutěžního práva s sebou nese potřebu adaptace práva a zejména přizpůsobení jeho výkladu vývoji společenských vztahů, na něž dopadá.2 0 8 Z tohoto důvodu je žádoucí, aby rozhodovací praxe reflektovala vývoj sociálních vztahů a účinně, nikoliv však překvapivě či neočekávaně, reagovala na nové skutečnosti a podněty, které se mohou vyskytnout v jednání dominantního soutěžitelů. V této souvislosti je třeba označit komunitami rozhodovací praxi za dostatečně srozumitelnou pro adresáty, a to mimo jiné z důvodu, že se tato praxe opakovaně hlásí k závěrům, které byly zkonstatovány již v jejích počátcích. Relativně dlouhé období, po které je evropské soutěžní právo aplikováno s sebou rovněž nese skutečnost, že se Komise, SPI a ESD v oblasti zneužití dominantního postavení zabývaly celou řadou nej různějších forem jednání dominantních soutěžitelů, a jejich 2 0 8 Není však vždy bezezbytku nutné, aby bylo adaptace práva dosahováno cestou změny právního textu, ale v řadě případů je účelnější změna výkladu právních norem, které lze dosáhnout v řádově kratším období oproti tradičnímu legislativnímu procesu. 92 rozhodnutí proto poskytují dostatečné východisko pro úvahy zmiňovaných soutěžitelů o souladu jejich jednání s pravidly hospodářské soutěže. Oproti tomu ÚOHS se doposud zabýval jen relativně omezeným počtem případů zneužití dominantního postavení, které lze z hlediska problematičnosti prokazování označit spíše za méně náročné2 0 9 a do budoucna by si tato oblast zasloužila jak více odvahy z hlediska posuzování jednání, o němž nebylo doposud typově v České republice rozhodováno, tak zejména aktivnější vystupování ÚOHS v těch případech, kdy je třeba do posouzení zapojit rozsáhlejší ekonomicky orientované analýzy. O tomto závěru vypovídá též skutečnost, že většina forem jednání vylučovací povahy, která jsou předmětem této práce, nebyla doposud v české soutěžní praxi s prokazatelnými závěry posuzována, případně se tak stalo jen ve velmi omezeném počtu případů. Z hlediska kontinuity rozhodovací praxe lze přístup Komise, SPI a ESD v souhrnu hodnotit jako převážně kontinuální, nicméně se změnami, které byly nutné v souvislosti s adaptací soutěžního práva a jeho výkladu na změny v sociálních vztazích, jakož na zvýšenou zkušenost těchto orgánů s aplikací soutěžního práva v této oblasti a snahou o transparentnost této praxe rovněž např. v oblasti ukládání pokut. Obdobný závěr platí rovněž pro rozhodovací činnost ÚOHS, ale jen z pohledu posouzení jednání soutěžitele dominantního soutěžitele jako souladného či naopak nesouladného s pravidly hospodářské soutěže. Oproti tomu lze o kontinuitě jen obtížně hovořit z hlediska uplatňování sankcí, které jsou navzájem velmi rozdílné a u nichž není možné identifikovat jednoznačný systém. To vede ve svém důsledku k určité nepředvídatelnosti rozhodovacích procesů a na významu poněkud ztrácí preventivní působení aplikační úrovně soutěžního práva. Při hodnocení rozhodovací praxe nelze vynechat aktuální úvahy o modernizaci uplatňování čl. 82 Smlouvy ES, o kterých je blíže pojednání v kapitole 4.3. Revize aplikace čl. 82 Smlouvy ES. Součástí tohoto doposud neukončeného procesu přehodnocování aplikační praxe Komise v oblasti zneužití dominantního postavení je její zaměření na „ekonomičtější přístup" při posuzování jednání podniků dominantním postavení, včetně odklonu od formálního posuzování 2 0 9 Autor zde vychází z osobní zkušenosti v rámci působení na ÚOHS a skutečnosti, že se na celé řadě rozhodovacích procesů v oblasti zneužití dominantního postavení osobně podílel. 93 tohoto jednání a příklonu k rozsáhlejším zohledňováním všech ekonomických aspektů posuzovaných případů a rozsáhlejšího přihlížení ke kategorii objektivně ospravedlnitelných důvodů. D. SHRNUTÍ Zneužití dominantního postavení není pro soutěžitele a podniky jakožto adresáty soutěžního práva, ani pro soutěžní úřady v postavení orgánů dozoru, jednoduchou a bez hlubší znalosti souvisejících interpretačních vodítek snadno aplikovatelnou skutkovou podstatou. Tato skutečnost vyplývá zejména z povahy samotné právní úpravy a zvoleného legislativně-technického řešení v této oblasti práva a dále pak ze skutečnosti, že právo na ochranu hospodářské soutěže postihuje mimořádně komplikované sociální vztahy, u nichž dochází k průniku celé řady specializovaných oborů lidské činnosti. Soutěžní právo kromě toho poměrně citlivě reaguje na změny ve společnosti, respektive odráží změny, ke kterým v této oblasti, zejména po stránce ekonomické, dochází. Výsledkem jsou někdy drobné, v některých případech však zásadnější změny v nazírání na ochranu hospodářské soutěže, jejichž vyjádření je možné nalézt jak v hmotněprávní úpravě soutěžních pravidel (tzv. hard law), tak v konkrétních interpretačních a aplikačních postupech zejména soutěžních úřadů (součást soft law lato sensu). Tato skutečnost ostatně svědčí o tom, že je české soutěžní právo „živoucím nástrojem", kterým se zákonodárce pokouší reagovat na změny ve společnosti, a které je, i v důsledku těchto změn, nadále nutnou a žádoucí součástí českého právního řádu i právního řádu ES. 94 ENGLISH SUMMARY A. INTRODUCTION Law of competition is considered to be one of the most important state interventions in the economy and its existence is mostly accepted as a necessity and ultima ratio, which aim is to preserve the balance between reciprocally competing interests of different competitors and also competitors and consumers in the environment of free economy. There are not only advocates of the rules of competition, but also opponents, whose criticism is frequently pointed at the mere existence of these rules or at the decision-making processes carried out by competition authorities and courts involved in these processes. Social functions of competition law are accomplished by means of setting requirements, positive or negative (imperatives and prohibitions), which describe desirable and undesirable forms of competitors' behaviour in an effective competition. Prohibited forms of such conduct, i.e. agreements distorting competition, abuses of a dominant position and mergers contrary to competition law, are not protected, but prevented (preventive action of competition law in the sense of individual prevention) and in case of necessity also penalized (ex post action of competition law in the sense of individual repression). Social functions of competition law should not be reduced only to protection of competition, as a social, legal and economic phenomenon, although this role is the most important one, but it also indirectly preserves the interests of some groups of natural and legal persons, especially of competitors competing on the relevant market in question and consumers. The consumers are exactly those, who profit from the concept of effective competition, i.e. from lower prices of goods and services, their higher quality, wider scope of supply and last but not least from innovations and supporting services. Another positive function of competition law, the stimulating function, can not be also left apart of the concern. It results from understanding to humans' behaviour, i.e. from the fact that human beings use their abilities and creativity to maximize their profit and at the same time to minimize their personal effort and use 95 of limited sources for acquiring it. By prohibition of some forms of behaviour in competition the law of competition stimulates the positive creativity of competitors, i.e. the competitors are made to search for such low-cost and efficient methods and practices in competition, which are protected by law and fought to be legitimate and practicable. B. CONTENT OF THE DISSERTATION THESIS The main object of this dissertation thesis is not only the term of competition law in its complexity and integrity, but special attention is paid to the fact of abuse of a dominant position, especially to abuses of exclusionary nature. The purpose of this paper is to explain, against the background of aquis communitaire and Czech legal regulation of competition, these exclusionary practices, all of it with taking into account the comprehensive decision-making processes of the European Commission, the European Court of Justice, The Court of First Instance and also similar processes of the Czech Office for the Protection of Competition. The dissertation does not describe only basic forms of abuse of a dominant position, which are regular part of so called general clauses prohibiting such behaviour, but it is concerned with new forms, eventually with forms, which are lesser known to the competitors and application practice, and to which were not given appropriate attention in specialized publications. The paper is divided into two parts. The first one is concerned with theoretical and normative definitions of terms „dominant position and abuse of a dominant position" and also with description of analytical framework, which is used by competition authorities when proving commitment of exclusionary practices. Second, fundamental part of the dissertation, deals with commentary to selected forms of exclusionary abuses of a dominant position. Each form is defined in terms of content, typical characters and proprieties, which have to be fulfilled by competition authorities in every proved case of this administrative tort. It is also amended with a list of most considerable cases from decision-making processes of the European Commission, the European Court of Justice, The Court of First 96 Instance and Czech Office for the Protection of Competition, in conjunction with a brief description of the contribution of each of these cases to consequential activity of competition authorities mentioned above. Attention given to the decision-making processes of the above mentioned authorities in this dissertation is not purposeless, but it is based on the legislative solution chosen by the lawgiver when preparing normative texts in the branch of competition, i.e. Treaty establishing the European Community and Czech Act on the Protection of Competition, which is fully harmonized with this Treaty. It is especially the matter of briefness of the legislative acts in question and frequent use of indeterminate terms, which gain their precise interpretation only through the decision-making processes of competition authorities and courts involved. At the close of the dissertation are introduced conclusions and evaluations which deal not only with general base of the the fact abuse of a dominant position, but especially with the questions of transparency and comprehensibility of its legal regulation and of the same aspects of decision-making processes of competition authorities and administrative courts. From this point of view are the conclusions devided into two parts. The first part deals with evaluations of legal regulation, together with the methods used by the lawmaker when setting the liabilities for undertakings and also with the efficiency of the current legislation. The second part of the coclusions is concerned with assessment of decision-making processes, especially with the scope of decisions dealing with the fact abuse of the dominant position and also with the consistency and expectability of that processes. 97 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ A. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY 1) Areeda, P., Turner, D. F. Predatory pricing and related practices under Section 2 of the Sherman Act. Harvard Law Rev, 1975. 2) Armentano, D., T. Proč odstranit protimonopolní zákonodárství. Praha : Liberální institut, 2000. 3) Arnold, R., Král, R., Tichý, L., Svoboda, P. Evropské právo. Praha : C.H. Beck, 1999. 4) Bartosch, A., Braun, J., Koenig, Ch. EC Competition and Telecommunications Law. Haag : Kluwer Law International, 2002. 5) Bednář, J., Buchta, J., Orlová, B., Raus., D. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář a předpisy souvisící. Praha : Linde Praha, a.s., 2002. 6) Běhán, P. Dominantní postavení na trhu a jeho zneužití. Praha : PROSPEKTRUM, 2002. 7) Bejček, J. Existenční ochrana konkurence. Brno : MU, 1996. 8) Bejček, J. Existuje smluvní svoboda? Praha : ASPI, 2001. 9) Bejček, J. Tržní moc a relevantní trh. Právní rádce, 1996, č. 6. 10) Bejček, J. Kartelové právo. Brno : MU, 1995. 11) Bejček, J. Kontrola zneužívání tržní moci. Právní praxe v podnikání, 1994, č. 5. 12) Bejček, J. Ktzv. funkcím konkurence. Časopis pro právní vědu a praxi, 1996, č. 2. 13) Bejček, J. Pojem soutěže a soutěž jejích cílů. Právní praxe v podnikání, 1996, č. 5. 14) Bejček, J. Zabraňovací využívání tržní moci a koncentrační strategie. Právo a podnikání, 1996, č. 5. 15) Bejček, J. Nová právní úprava ochrany hospodářské soutěže v České republice. Podnikatel a právo, 2001, č. 11. 98 16) Bejček, J. Zabraňovací zneužití tržní mocí a koncentrační strategie. Právo a podnikání, 1996, č. 5. 17) Boháček, M . Judikatura ES a koncipování nového zákona o ochraně hospodářské soutěže ČR. Právní zpravodaj, 2000, č. 10. 18) Bellamy, C , Child, G. European Community Law of Competition. Londýn : Sweet & Maxwell, 2001. 19) Braun, W., D., Rawlinson, F., Ritter, L . European Competition Law: A Practitioners Guide, Second Edition. Hague : Kluwer Law International, 2000. 20) Dauses, M . Příručka hospodářského práva EU. Praha : ASPI Publishing, s.r.o., 2002. 21) Dohnalová, A. Kterak chránit konkurenci. Ekonom, 1997, č. 25. 22) Dauses, M . , Věrný, A.. Evropské právo se zaměřením na rozhodovací praxi Evropského soudního dvora. Praha : Ustav mezinárodních vztahů, 1998. 23) Eliáš, K., Bejček Josef, Hajn Petr, Ježek Jiří, a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část a soutěžní právo. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006. 24) Faldyna, F. a kol. Obchodní právo. Praha : ASPI, a.s., 2005. 25) Hajn, P.: Posudek oponenta diplomové práce „Zákaz zneužití monopolního a dominantního postavení v rozhodovací praxi ÚOHS, autor Vítězslav Seniora, Brno, 2002. 26) Hajn, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno : MU, 2000. 27) Hajn, P. Jak se píší knihy aneb lehkovážná vyprávění o vážné literatuře. Praha : Svoboda, 2000. 28) Hajn, P. Jak jednat v boji konkurencí. Praha : Linde Praha, a.s.1995. 29) Harvánek, J., kolektiv autorů. Teorie práva Brno : M U , 1998. 30) Hendrych, D. a kol. Správní právo - obecná část. Praha : C. H. Beck, 2001. 31) Holman, R. Ekonomie - 2. přepracované a doplněné vydání. Praha : C.H. Beck, 2001. 99 32) Hrubá, D. Zneužití nadřazenosti podle francouzského soutěžního práva. Právník, 1997, č. 9. 33) Hutchings, M. The Competition Between Law and Economics. European Competition Law Review, 2004, č. 9. 34) Jones, Ch., Lewis, X., van der Woude, M. E.C. COMPETITION L A W HANDBOOK - 2002/2003 Edition. Londýn : Sweet & Maxwell Limited, 2003. 35) Knap, V. Teorie práva. Praha : C.H. Beck, 1995. 36) Luby, M., Poillot-Peruzzetto, S., Svoboda, P. Evropské právo a podnik, Praha : Linde, 2003. 37) Matrasová, E., Příhoda, P., Šlauf, V., Šmíd, L. Správní řád - komentář. Praha : Linde, 2002. 38) Munková, J. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář. Praha : C.H. Beck, 2003. 39) Munková, J.: Nad otázkou zneužití dominantního postavení - Dominantní postavení a jeho zneužití. Právní rozhledy 1997, č. 11. 40) Munková, J. Podnik jako adresát normy v soutěžním právu Právní rozhledy, 2004, č. 17. 41) Munková, J., Kindl, J. Zákon o ochraně hospodářské soutěže - komentář. Praha : C.H. Beck, 2007. 42) Neruda, R., Raus., D. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU. Brno : CP Books, a.s., 2005. 43) Neruda, R., Raus. D. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář i související české i komunitami právní předpisy. Praha : Linde Praha, a.s., 2004. 44) Neruda, R. Relevantní trh a otázky související v teorii a praxi soutěžního práva - 1. část, Právní rozhledy, 2004, č. 12. 45) Neruda, R. Relevantní trh a otázky související v teorii a praxi soutěžního práva - 2. část, Právní rozhledy, 2004, č. 13. 46) Nordhaus, W., D., Samuelson, P., A . Ekonomie. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1995. 100 47) Ondruš, R. a kolektiv. Správní řád komentář. Praha : Linde Praha, a.s., 2003. 48) Pearce, D., W. Macmillanův slovník moderní ekonomie. Praha : Victoria Publishing, 1995. 49) Pítrová, L., Pomáhač, R. Průvodce judikaturou Evropského soudního dvora - 1. díl. Praha : Linde, 2000. 50) Pítrová, L., Pomáhač, R. Průvodce judikaturou Evropského soudního dvora - 2. díl. Praha : Linde Praha, a.s., 2001. 51) Smith, A . Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha : SNPL, 1958. 52) Stankov, V. Poznámka k článku „Nad otázkou zneužití dominantního postavení". Právní rozhledy, 1998, č. 2. 53) Šemora, V. K sankčním mechanismům v právu na ochranu hospodářské soutěže. Právní rozhledy, 2005, č. 15. 54) Šemora, V. Nad zneužitím dominantního postavení. Právní rozhledy 2006, č. 20. 55) Šemora, V. K procesnímu nástupnictví ve správním řízení, zejména s ohledem na řízení o soutěžních deliktech. Právní rozhledy, 2007, č. 5. 56) Šemora, V. K některým ekonomickým souvislostem právní úpravy dohod narušujících hospodářskou soutěž. In Sborník příspěvků z mezinárodní konference studentů doktorského studijního programu „Obchodní právo" M U „Ekonomické aspekty právní úpravy a jejího výkladu. Brno : MU, 2006. 57) Šemora, V. Nad institutem „Opatření k odstranění závadného stavu" v právu na ochranu hospodářské soutěže. Právní rozhledy, 2005, č. 7. 58) Šemora, V. Otázky regulace a deregulace v současném legislativním procesu. In Sborník příspěvků z V. konference Katedry obchodního práva Masarykovy univerzity na téma „Regulace, deregulace, autoregulace". Brno : MU, 2007. 59) Šimůnková, V., Šolín, M., Vopálka, V. Správní řád - komentář. Praha : C.H. Beck, 2003. 60) Švarc, Z. a kol. Základy obchodního práva. Plzeň Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. 101 61) Tichý, L . a kolektiv. Dokumenty ke studiu evropského práva. Praha : Linde Praha, a.s., 2002. 62) Tillotson, J. European Union Law: Texts, cases and materials. Cavendish Publishing Limited, 2000. 63) Týč, V. Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. Praha : Linde Praha, a.s., 2000. 64) Týč, V. Dokumenty ke studiu práva Evropských společenství. Brno : MU, 2000. 65) Vedral, J. Správní řád. Komentář. Praha : BOVA POLYGON, 2006. 66) Whish, R. Competition Law. London : Butterwords, 1993. 102 B. PŘEHLED ROZHODNUTÍ, ROZSUDKU A NÁLEZŮ VYDANÝCH V ČESKÉ REPUBLICE B.A. NÁLEZY ÚSTAVNÍHO SOUDU 1) Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. US 31/97 SKODA, automobilová a. s. B.B. ROZSUDKY SPRÁVNÍCH SOUDŮ 1) Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 1996, sp. zn. 2 A 6/96 ŠKODA, automobilová a.s. v ÚOHS. 2) Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. 2A 10/97 Pražské kanalizace a vodní toky, s.p. v ÚOHS. 3) Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 2 4 8/2000-47 Jihomoravská plynárenská, a.s. v ÚOHS. 4) Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2001, sp. zn. 2 A 10/2000- 58 ČESKÝ TELECOM, a.s. v ÚOHS. 5) Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2001, sp. zn. 2 A 3/2001- 74 ČEZ, a.s.v ÚOHS, 6) Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 2 A 11/2001- 70 ČESKÝ TELECOM, a.s. v ÚOHS. 7) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 2 A 12/2002OL-503 Eurotel Praha, spol. s r.o. v ÚOHS. 8) Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 29 Ca 215/2003- 88 Česká rafinérská, a.s. v ÚOHS. 9) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 2 A 13/2002 T-Mobile Czech Republic a.s. v ÚOHS. 10) Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 31 Ca 142/2005- 58 Teplárenská společnost Hlinsko, spol. s.r.o. v ÚOHS. 103 11) RozsudekKrajského soudu vBrně ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 31Ca 30/2004-157 ČESKÝ TELECOM, a.s. (Telefónica 02 Czech Republic, a.s.) v ÚOHS. 12) Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 62 Ca 5/2006-402 Telefónica 02 Czech Republic, a.s. v ÚOHS. 13) Rozsudek Krajského soudu vBrně ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 31 Ca 133/2005- 62 SAZKA, a.s.v ÚOHS 14) Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2007 sp. zn. 62 Ca27/2006-171 ČSAD Liberec, a.s. v ÚOHS. 15) Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 62 Ca 20/2006-65 Telefónica 02 Czech Republic, a.s. v ÚOHS. B.C. ROZHODNUTÍ ÚOHS 1) Rozhodnutí ÚOHS ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. S 33/00-1100/00-210 Dobruška, a.s. 2) Rozhodnutí ÚOHS ze dne 6. 12. 1999, sp. zn. S102/99-2000/99-210 Jihomoravská plynárenská, a.s. 3) Rozhodnutí ÚOHS ze dne 11. 6. 1999, sp. zn. S 36/99-230 LOM PRAHA, s.p. 4) Rozhodnutí ÚOHS ze dne 2. 8. 1999, sp. zn. S10/99-1370/99-210 Pražská energetika, a.s. 5) Rozhodnutí ÚOHS ze dne 8. 8. 1999, sp. zn. S 60/99-240Intermilk, s.r.o. 6) Rozhodnutí ze dne 17. 1. 2000, sp. zn. S 105/99-100/00-210, ČEZ, a.s. 7) Rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. R 8/2000, ČEZ, a.s. 8) Rozhodnutí ÚOHS ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. S 18/01 Eurotel Praha, spol s.r.o. 9) Rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. R 15/2001 Eurotel Praha, spol. s.r.o. 10) Rozhodnutí ÚOHS ze dne 31. 1. 2003, sp. zn. S 199/02-438/03-ORP LINDE TECHNOPLYN a.s. 104 11) Rozhodnutí ÚOHS ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. S 1/03'-3250/03'-ORP ČESKÝ TELECOM, a.s. 12) Rozhodnutí ÚOHS ze dne 29. 12, 2003, sp. zn. S 209/03 - 7780/03-ORP SKIAREAL Špindlerův Mlýn, a.s. 13) Rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. R20/2003, ČESKÝ TELECOM, CLS. (Telefonica 02 Czech Republic, a,s.). 14) Rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. R 12/2003, LINDĚ TECHNOPLYN a.s. 15) Rozhodnutí ÚOHS ze dne 3. 12. 2004, sp. zn. S135/04-7502/04-ORP Telefonica 02 Czech Republic, a.s., 16) Rozhodnutí ÚOHS ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. S127/04-3210/05-OHS Telefonica 02 Czech Republic, a.s. 17) Rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. R 8/2005 Telefonica 02 Czech Republic, a.s. 18) Rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 17. 3. 2006, sp. zn. R 60/2004 Telefonica 02 Czech Republic, a.s. 105 C. PŘEHLED ROZHODNUTÍ A ROZSUDKU VYDANÝCH ORGÁNY ES C.A. ROZSUDKY ESD 1) Rozsudek ESD ze dne 21. 2. 1973, sp. zn. 6-72 Europemballage Corporation and Continental Can v Komise. 2) Rozsudek ESD ze dne 16. 12. 1975, sp. zn. 40-48, 50, 54-56, 111, 113 a 114/73 Suiker Unie v Komise. 3) Rozsudek ESD ze dne 14. 2. 1978, sp. zn. 27/76 United Brands (Chiquita) v Komise. 4) Rozsudek ESD ze dne 13. 2. 1979, sp. zn. 85/76 Hoffman —La Roche v Komise. 5) Rozsudek ESD ze dne 9. 11. 1983, sp. zn. 322/81 NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin v Komise. 6) Rozsudek ESD ze dne 11. 4. 1989, sp. zn. 66/86 Ahmed Saeed v Zentrale zur Bekaempfung unlauteren Wettbewerbs. 7) Rozsudek ESD ze dne 3. července 1991, sp. zn. C-62/86 AKZO Chemie BV v Komise. 8) Rozsudek ESD ze dne 27. 4.. 1994, sp. zn. C-393/92 Almelo v Komise. 9) Rozsudek ESD ze dne 6. 4. 1995, sp. zn. C-310/93-P British Piasterboard Industries and British Gypsům v Komise. 10) Rozsudek ESD ze dne 14. prosince 1996, sp. zn. C-333/94P ve věci Tetra Pak v Komise. 11) Rozsudek ESD ze dne 16. 3. 2000, sp. zn. C-395/96 P a C-396/95 P Compagnie maritime beige transport SA, Compagnie maritime beige transport SA a Drafta-lines A/S v Komise. 12) Rozsudek ESD ze dne 15. 4. 2007, sp. zn. C-95/04 British Airways v Komise. 106 C.B. ROZSUDKY SPI 1) Rozsudek SPI ze dne 10. 7. 1990, sp. zn. T-51/89 Tetra Pak Rausing SA v Komise. 2) Rozsudek SPI ze dne 12. 12. 1991, sp. zn. T-30/89 Hilů AG v Komise. 3) Rozsudek SPI ze dne 10. 3. 1992, sp. zn. T68/89, T77/89 a T78/89 Societa Italiana Vetro SpA, Fabbrica Pisana SpA and PPG Vernante Pennitalia SpA v Komise. 4) Rozsudek SPI ze dne 1. 4. 1993 a sp. zn. T-65/89 British Plasterboard Industries and British Gypsum v Komise. 5) Rozsudek SPI ze dne 6. 10. 1994, sp. zn. T-83/91 Tetra Pak v Komise. 6) Rozsudek SPI ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. T-219/99 British Airways v Komise. 7) Rozsudek SPI ze dne 25. ledna 2005, sp. zn. T-193/02 Laurent Piau v Komise. C.C. ROZHODNUTÍ KOMISE 1) Rozhodnutí Komise ze dne 17. 12. 1975, sp. zn. IV/26699 United Brands (Chiquita). 2) Rozhodnutí Komise ze dne 9. 6. 1976, sp. zn. IV/29.020 Hoffmann-La Roche. 3) Rozhodnutí Komise ze dne 7. 10. 1981, sp. zn. IV.29.491 NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin. 4) Rozhodnutí Komise ze dne 14. 12. 1985, sp. zn. IV/30.698 AKZO Chemie BV. 5) Rozhodnutí Komise ze dne 22. 12. 1987, sp. zn. IV/30.787 a 31.488 Hilů AG. 6) Rozhodnutí Komise ze dne 18. 7. 1988, sp. zn. 284/41 British Sugar. 7) Rozhodnutí Komise ze dne 19. 10. 1988, sp. zn. 88/518/EEC Napier Brown/British Sugar. 8) Rozhodnutí Komise ze dne 5. 12. 1988, sp. zn. 10/50 British Plasterboard Industries and British Gypsum. 107 9) Rozhodnutí Komise ze dne 22. 6. 1991, sp. zn. IV/M 190 Nestle/Perrier. 10) Rozhodnutí Komise ze dne 24. 7. 1991, sp. zn. 92/163/EEC Tetra Pakli. 11) Rozhodnutí Komise ze dne 15. 5. 1993, sp. zn. 93/252/EEC WarnerLamberťGillette a další. 12) Rozhodnutí Komise ze dne 24. 4. 1996, sp. zn. IV/M 619 Gencor/Lornho. 13) Rozhodnutí Komise ze dne 14. 7. 1999, sp. zn. 2000/74/EC British Airways. 14) Rozhodnutí Komise ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. TV/M 1524 Airtours/First Choice. 15) Rozhodnutí Komise ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. COMP/c-1/37.451, 37.578, 37.579 Deutsche Telekom AG. 16) Rozhodnutí Komise ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. COMP/38.233 Wanadoo Interactive. 108 D. PŘEHLED POUŽITÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ ČESKÉ REPUBLIKY 1) Zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. 2) Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. 3) Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 4) Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 5) Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 6) Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 7) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. 8) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. 9) Vyhláška Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. 198/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, pro určité druhy vertikálních dohod - zrušena k 1. říjnu 2005. 10) Vyhláška Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. 199/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, pro určité druhy dohod o výzkumu a vývoji - zrušena k 1. říjnu 2005. 11) Vyhláška Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. 200/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 a § 4 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, pro určité druhy dohod o poskytování technologií - zrušena k 1. říjnu 2005. 12) Vyhláška Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. 201/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona 109 č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, pro určité druhy dohod o specializaci - zrušena k 1. říjnu 2005. 13) Vyhláška Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. 202/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, pro určité druhy dohod v oblasti pojišťovnictví - zrušena k 1. říjnu 2005. 14) Vyhláška Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. 203/2001 Sb., povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, pro určité druhy dohod týkajících se konzultací o cenách v osobní letecké dopravě a přidělování volného letištního času - zrušena k 1. říjnu 2005. 15) Vyhláška Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. 31/2003 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, pro určité druhy vertikálních dohod o distribuci a servisu motorových vozidel - zrušena k 1. říjnu 2005. 16) Vyhláška Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. 205/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, pro určité druhy dohod v oblasti drážní, silniční a vnitrozemské vodní dopravy - zrušena k 1. říjnu 2005. 110 E. PŘEHLED POUŽITÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ ES 1) Smlouva o založení Evropských společenství, ve znění pozdějších smluv a dodatků. 2) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003, o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy o založení Evropských společenství. 3) Nařízení Komise o tzv. blokových výjimkách - nařízení Komise (ES) č. 1400/2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel. 4) Nařízení Komise (ES) č. 2790/1999, o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě. 5) Nařízení Komise (ES) č. 2658/2000 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie specializačních dohod. 6) Nařízení Komise (ES) č. 2659/2000 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o výzkumu a vývoji. 7) Nařízení Komise (ES) č. 358/2003 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v odvětví pojišťovnictví. 111 F. PŘEHLED POUŽITÝCH ELEKTRONICKÝCH PUBLIKACÍ 1) Program aplikace mírnějšího režimu při ukládání pokut (Leniency program) [citováno 16. července 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/hospodarska- soutez/kartely-a-dominance/novy-leniency-program/. 2) Studie k posouzení kritérií k rozlišení mezi konkurujícími se a dominantními oligopoly v oblasti kontroly spojování podniků [citováno 25. července 2007] Dostupný z http://www.europe-economics.com/pubs/reports.htm. 3) Oznámení Komise o definici relevantního trhu pro účely komunitárního soutěžního práva. [citováno 26. července 2007] Dostupný z http://europa.eu/scadplus/leg/en/lvb/126073.htm. 4) Sbírky rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za léta 1999 - 2007 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/hospodarska- soutez/sbirky-rozhodnuti/. 5) Soudní přezkum rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (Vrchní soud v Olomouci, Ústavní soud, správní soudy) [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www2.compet.cz/HS/RozsudkyVS/2002/2002.htm. 6) Výroční zpráva pro veřejnost za rok 2000 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_verejnost/Vyrocni_zprava20 00.pdf. 7) Výroční zpráva pro veřejnost za rok 2001 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_verejnost/Vyrocni_zprava20 01.pdf. 8) Výroční zpráva pro veřejnost za rok 2002 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_verejnost/vyrocni_zprava20 02.pdf. 9) Výroční zpráva pro veřejnost za rok 2003 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_verejnost/vyrocni_zprava20 03.pdf. 112 10) Výroční zpráva pro veřejnost za rok 2004 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_verejnost/vyrocni_zprava20 04.pdf. 11) Výroční zpráva pro veřejnost za rok 2005 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_verejnost/Vyrocni_zprava20 05.pdf. 12) Výroční zpráva pro veřejnost za rok 2006 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_verejnost/vyrocni_zprava_2 006.pdf. 13) Výroční zprávy UOHS pro vládu za rok 1997 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_uplne/VZ1997vl.pdf. 14) Výroční zprávy UOHS pro vládu za rok 1998 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_uplne/VZ1998vl.pdf. 15) Výroční zprávy UOHS pro vládu za rok 1999 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_uplne/VZ1999vl.pdf. 16) Výroční zprávy UOHS pro vládu za rok 2000 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_uplne/VZ2000vl.pdf. 17) Výroční zprávy UOHS pro vládu za rok 2001 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_uplne/VZ2001vl.pdf. 18) Výroční zprávy UOHS pro vládu za rok 2002 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_uplne/VZ2002vl.pdf. 19) Výroční zprávy UOHS pro vládu za rok 2003 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_uplne/VZ2003vl.pdf. 20) Výroční zprávy UOHS pro vládu za rok 2004 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_uplne/VZ2004vl.pdf. 21) Výroční zprávy UOHS pro vládu za rok 2005 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/VZ_uplne/Vyrocni_zprava2005_ uplna.pdf. 113 22) Předběžné úvahy o přehodnocení aplikace čl. 82 [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=SPEECH/ 05/537&format=HTML&aged=0&language=EN&guiLanguage=en. 23) Der 'more economic approach' bei Verdrängungsmissbräuchen: Zum Stand der Überlegungen der Europäischen Kommission [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://ec.europa.eu/comm/competition/antitrust/art82/index.html. 24) Ekonomický přístup k čl. 82 Smlouvy ES [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://ec.europa.eu/comm/competition/antitrust/art82/index.html. 25) Oznámení Komise o pravidlech pro stanovení pokut [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://europa.eu/scadplus/leg/en/sl2001.htm. 26) Pravidla Komise pro hodnocení konceptu dopadu na trh [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://europa.eu/scadplus/leg/en/sl2001.htm. 27) Oznámení Komise k vymezování relevantního trhu [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://europa.eu/scadplus/leg/en/sl2001.htm. 28) Sdělení Komise o pravidlech aplikace čl. 81 odst. 3 SES [citováno 6. srpna 2007] Dostupný z http://europa.eu/scadplus/leg/en/sl2001.htm. 114