Otázka právních limitů výkonu vlastnického práva k energetické infrastruktuře nebyla v minulosti v právním prostředí České republiky ani Evropské unie systematicky reflektována. Strategická energetická zařízení byla tradičně považována za předmět soukromého vlastnictví, jehož ochrana je ústavně zaručena. Tento přístup se však ukázal jako nedostatečný ve světle energetické krize roku 2022, která dramaticky odkryla zranitelnost členských států Evropské unie v důsledku vlastnické struktury kritické infrastruktury. Krize, vyvolaná rozsáhlým narušením dodávek energetických surovin v důsledku ruské vojenské agrese vůči Ukrajině, přivedla do popředí otázku, zda je vhodné ponechat kontrolu nad zásadními prvky energetických systémů – jako jsou zásobníky plynu, přenosové soustavy či terminály na zkapalněný plyn – subjektům, které jsou pod přímou nebo nepřímou kontrolou třetích států. Právě situace, kdy byla tato infrastruktura ovládána podniky motivovanými nikoli hospodářsky, nýbrž politicko-strategickými zájmy, poukázala na mezery v právním rámci a na potřebu redefinovat úlohu veřejné moci v ochraně energetické bezpečnosti.

Diplomant bude v úvodní části práce analyzovat průběh a důsledky energetické krize v roce 2022, přičemž se zaměří zejména na rizika spojená s kontrolou strategických prvků energetické infrastruktury ze strany subjektů se sídlem nebo vlastnickou strukturou mimo rámec Evropské unie. Navazující část práce bude věnována ústavním aspektům a mezím zásahu do vlastnického práva, a to s důrazem na aplikaci krizového zákonodárství a ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Diplomant se bude dále zabývat právní úpravou principu „use-it-or-lose-it“ (UIOLI), který byl v České republice přijat jako reakce na krizovou situaci v oblasti skladování plynu. Tento přístup bude porovnávat s opatřeními přijatými ve vybraných členských státech EU, zejména ve Spolkové republice Německo, která přistoupila k převzetí kontroly nad společností Gazprom Germania. V následující části práce bude diplomant analyzovat právní nástroje, které byly v návaznosti na krizi přijaty na úrovni České republiky i Evropské unie. Zaměří se zejména na právní rámec bezpečnostní certifikace provozovatelů kritické infrastruktury, pravidla pro screening přímých zahraničních investic a režimy předkupního práva státu u strategických energetických aktiv. V závěrečné části bude diplomant formulovat vlastní úvahy de lege ferenda směřující k posílení právní a institucionální odolnosti státu i EU vůči obdobným mimořádným situacím v budoucnu. Při kompozici práce bude diplomant vycházet především z monografické a časopisecké právní literatury, jak české, tak zahraniční, zejména z oblasti energetického práva, správního práva a práva EU. Osobní konzultace jsou nezbytné.