Problematika aliancí patřila dlouho výhradně do pole působnosti realistů, protože aliance byly po většinu studené války vnímány jako nástroj k zajištění mocenské rovnováhy. Proto nikoho nepřekvapí, že první, a na určitou dobu jediní, autoři, kteří se alianční problematikou zabývali, byli právě realisté. Ale, stejně jako v jiných oblastech mezinárodních vztahů, i v otázce aliancí realistický monopol erodoval. Vedle realistických přístupů, které se navíc mnohdy od sebe vzájemně výrazně lišily, se objevily alternativní vysvětlení aliančního chování vycházející z liberalismu, konstruktivismu a dalších směrů. Cílem této práce je na třech vybraných případech otestovat teorii rovnováhy hrozeb Stephena Walta, coby jeden z hlavních, ne-li přímo dominantní, přístupů realistického paradigmatu, a přístup k aliancím ze strany liberálních institucionalistů, a zjistit, která z teorií má větší explanační sílu, pokud jde o vznik, fungování, zánik či případně přežití aliancí.