Masarykova univerzita Ekonomicko - správní fakulta Studijní obor: Management PODNIKOVÝ INFORMAČNÍ SYSTEM A JEHO FUNKCE Business information system and its functions B a k a l á ř s k á práce Vedoucí bakalářské práce: Autor: Prof. Ing. Jiří Lanča, CSc. Jana Svobodová Brno, červen 2009 Jméno a příjmení autora: Jana Svobodová Název bakalářské práce: Podnikový informační systém a jeho funkce Název v angličtině: Business information system and its functions Katedra: Podnikové hospodářství Vedoucí bakalářské práce Prof. Ing. Jiří Lanča, CSc. Rok obhajoby: 2009 Anotace Předmětem práce je analýza organizační a ekonomické struktury podniku, analýza informačních toků, informačního systému podniku a využití informací na jednotlivých stupních řízení. V teoretické části je popsán podnik jako předmět informačního zobrazení, jednotlivé součásti informačního systému podniku a základní pojmy manažerského účetnictví. V praktické části se věnuji komplexní analýze informačního systému konkrétního výrobního podniku. Annotation The object of thesis is the analysis of organizational and economic structure of enterprise, flow of information, information system of enterprise and use of information on the single stage of management. In the theoretical part is described enterprise as a object of information image, the single parts of information system and the basic definitions of manager accounting. In the practical part I turn to the global analysis of information system of the factual manufacturing corporation. Klíčová slova Podnik, systém, informace, účetnictví, náklady, kalkulace, rozpočetnictví Keywords Enterprise, system, information, accounting, costs, calculation, budgeting Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Prof. Ing. Jiřího Lanči, CSc. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy university a vnitřními akty řízení Masarykovy university a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 24. června 2009 vlastnoruční podpis autora Poděkování Děkuji Prof. Ing. Jiřímu Lančovi, CSc. za metodickou pomoc, spolupráci, odborné vedení a konzultace během zpracování mé bakalářské práce. Ráda bych poděkovala i mých kolegům, zaměstnancům Mubea - HZP s.r.o. za poskytnutí informací, potřebných pro zpracování praktické části této práce. Obsah Úvod 7 Teoretická část 1 Podnik jako předmět informačního zobrazení 8 1.1 Podnik - definice, cíle a funkce 8 1.2 Podnik j ako systém 8 1.3 Informace a informační systém 9 1.4 Zobrazení podnikového systému 10 2 Účetnictví jako základ informačního systému 13 2.1 Finanční účetnictví 13 2.2 Manažerské účetnictví 13 2.2.1 Nákladové účetnictví 13 2.2.2 Členení vnitropodnikových útvaru 14 2.2.3 Způsoby zobrazování nákladů a výnosů v manažerském účetnictví 15 2.3 Controlling 16 3 Základní pojmy manažerského účetnictví 18 3.1 Náklady 18 3.1.1 Členění nákladů 18 3.1.2 Manažerské poj etí nákladů 19 3.2 Kalkulace 19 3.2.1 Metody kalkulace 19 3.2.2 Kalkulační vzorec 21 3.2.3 Kalkulace z pohledu strategického řízení 21 3.3 Rozpočetnictví 22 3.3.1 Druhy rozpočtů 22 3.3.2 Zásady sestavování rozpočtů 23 3.3.3 Rozpočty režijních nákladů 23 Praktická část 4 Charakteristika společnosti Mubea - HZP s.r.o. 25 4.1 Základní informace 25 4.2 Vize a strategie skupiny Muhr und Bender 25 4.3 Organizační a ekonomická struktura podniku 25 4.4 Činnosti jednotlivých útvarů 27 4.5 Vnitropodniková střediska 28 5 Analýza informačních toků v podniku 29 5.1 Software na podporu informačního systému podniku 29 5.2 Nákup materiálu a služeb 30 5.3 Příjem materiálu a služeb, skladová evidence 31 5.4 Zpracování přijatých faktur 32 5.5 Plánování výroby 33 5.6 Expedice hotových výrobků 34 5.7 Výrobní proces 35 6 Informační systém podniku 37 6.1 Finanční účetnictví 37 6.2 Vnitropodnikové účetnictví 37 6.2.1 Způsob vedení 37 6.2.2 Náklady 38 6.2.3 Výnosy 39 6.2.4 Zásoby 39 6.3 Systém kalkulací 40 6.3.1 Postup při stanovení výrobkové kalkulace 40 6.3.2 Analýza nákladových účtů 41 6.3.3 Stanovení hodinové sazby nákladového střediska 42 6.3.4 Použití výrobkových kalkulací 43 6.3.5 Nový kalkulační model 43 6.4 Controlling 44 6.4.1 Plánování a rozpočtování 44 6.4.2 Finanční rozpočty 45 6.4.3 Sledování a kontrola nákladů a výnosů 46 6.4.4 Reporting 46 7 Shrnutí a zhodnocení 48 7.1 Plánované změny informačního systému a jejich přínosy 50 7.2 Využití informací na jednotlivých stupních řízení 50 Závěr 52 Použitá literatura 53 Seznam obrázků 54 Seznam grafů 54 Seznam příloh 54 Úvod Současné tržní prostředí se vyznačuje silnou konkurencí ve všech odvětvích výroby i služeb, odstraňováním obchodních bariér a rychlým technologickým rozvojem. Pokud chce podnik v těchto podmínkách uspět, musí být schopný na všechny změny rychle reagovat nebo je dokonce předvídat, a přitom co nejefektivněji využívat zdroje, které má k dispozici. Cílem každého podniku je dosahovat maximálního zisku. Základními předpoklady jsou schopnost uspokojovat všechny požadavky zákazníků, snaha o zvyšování kvality výrobků či služeb, a to při současném snižování nákladů. K tomu, aby podnik dosáhl stanovených cílů, je třeba zabezpečit, aby všichni pracovníci měli k dispozici ve správnou chvíli správné informace pro svoji činnost a vedoucí pracovníci kvalitní informace pro rozhodování při řízení jednotlivých činností a procesů v podniku. Úspěšnost podniku závisí především na výsledcích těchto rozhodovacích procesů. Důležité informace pro tato rozhodování poskytuje účetnictví, přičemž finanční účetnictví je zdrojem informací o situaci podniku jako celku, vnitropodnikové účetnictví informuje o efektivnosti jednotlivých činností uvnitř podniku a jejich podílu na celkových výsledcích. Globální finanční krize, která začala v již průběhu roku 2007, v současné době zasáhla již všechna odvětví. Těžko lze odhadnout dopady světové hospodářské krize a chránit se proti nim. Podniky jsou vystaveny velké nejistotě z důvodu výrazného poklesu poptávky a objemu zakázek. Jednou z možností překonání důsledků krize je dokonale fungující vnitropodnikový informační systém. Aby podnik mohl provést komplexní analýzu současné situace, která umožní vyhodnotit slabé a silné stránky, je potřeba pracovat s přesnými daty a nespoléhat se jen na odhady. Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila téma Podnikový informační systém a jeho funkce, které mi umožní lépe se seznámit s vnitřní strukturou podniku, ve kterém pracuji na pozici finanční účetní. Současně budu mít příležitost porovnat teoretické poznatky, které jsem získala při studiu předmětu Manažerské účetnictví, s jejich využíváním v praxi. V teoretické části nejdříve budu věnovat podniku jako systému a jeho zobrazení podle jednotlivých úrovní zkoumání. V další části představím finanční a manažerské účetnictví jako základ podnikového informačního systému. V závěru uvedu některé základní pojmy a nástroje manažerského účetnictví. V praktické části se budu zabývat popisem a zobrazením činností v konkrétním podniku, způsobu vedení finančního i vnitropodnikového účetnictví, systémem kalkulací a dalšími nástroji manažerského účetnictví jako je plánování, rozpočtování a reporting. Cílem mé práce je analýza organizační a ekonomické struktury podniku, analýza současných informačních toků, informačního systému podniku a využití informací na jednotlivých stupních řízení. Hlavní činností vybraného podniku je výroba dílů pro osobní automobily. Mezi odběratele hotových výrobků patří většina významných evropských, asijských i amerických automobilových koncernů, především jejich výrobní závody ve střední Evropě. Na základě teoretických poznatků z prostudované odborné literatury a jejich porovnání se skutečností zhodnotím kvalitu a využitelnost informací, které jsou poskytovány pracovníkům na různých úrovních podniku. 7 Teoretická část 1 Podnik jako předmět informačního zobrazení 1.1 Podnik - definice, cíle a funkce Obchodní zákoník definuje podnik v § 5 jako „soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit." Woehe definuje podnik jako „plánovitě organizovanou jednotku, v níž se zhotovují a prodávají věcné statky a služby." Tím vymezuje podnik jako komplexní objekt, který je předmětem zkoumání různých vědeckých disciplín. Jestliže je podnik chápán jako kombinace výrobních faktorů, jimiž jeho vlastníci hodlají dosáhnout určitých cílů, předmětem podnikového hospodářství jsou všechna rozhodnutí o využívání prostředků, kterými mají být tyto cíle optimálně realizovány. [Woehe, 1995, s.2] Při založení podniku do něho vlastník vkládá kapitál, a proto je jeho snahou tento kapitál zhodnotit. Základním cílem podnikání je tedy maximalizace zisku a současně zajištění návratnosti investic, případně rozšíření majetku podniku. Vedle základních cílů podniku bývá stanovena soustava dlouhodobých i krátkodobých dílčích cílů, které by měly být v souladu s cíly základními. Z hlediska jejich obsahu je lze rozdělit na cíle ekonomické, technické a sociální. Cílem podniku může být trvalá prosperita podniku, zvyšování tržního podílu, růst objemu produkce, vysoká kvalita výrobků, spokojenost zákazníků, vývoj a zavádění nových výrobků atd. Sociální cíle se orientují na okolí podniku a především na zaměstnance. Cíle uskutečňuje podnik svou činností jako podnik výrobní, obchodní nebo podnik služeb. Podnik je složitý organismus, jehož jednotlivé články se zabývají různými činnostmi a nemohou fungovat bez určité koordinace, motivace a kontroly. Všechny činnosti v podniku a všechna rozhodnutí by měla být realizována ve vzájemné návaznosti a propojenosti, tj. systémově. [Synek, 1999, s.145] Činnosti podniku lze rozčlenit do skupin činností, které se označují jako podnikové funkce. Základní funkcí podniku je přetvořit vstupy ve výstupy a exportovat je do vnějšího prostředí. Mezi hlavní podnikové funkce patří na straně vstupů funkce zásobovací, personální, finanční a investiční, na straně výstupů funkce prodejní nebo odbytová. Proces zhotovování výrobků nebo tvorby výkonů zabezpečuje funkce výrobní nebo provozní, příp. vědeckotechnická. Funkce správní zahrnuje vedení podniku, všeobecné administrativní činnosti, účetnictví, controlling apod. 1.2 Podnik jako systém Obraz podniku je dnes vyjádřen v teorii a praxi systémového myšlení. Systémem se rozumí množina prvků, mezi kterými existují vazby. Současně je podnik ve vazbách k okolním systémům - dodavatelům, zákazníkům, konkurentům apod., které ovlivňují jeho akce a reakce. [Eschenbach, 2004, s.27] 8 Teorie systémů a kybernetika jsou obory, které vznikaly v období po druhé světové válce. Předmětem teorie systémů je studium abstraktních systémů a jejich vlastností - organizace, chování a řízení. Systém definoval prof. Bertalanffy jako soubor elementů, které jsou ve vzájemné interakci. Kybernetiku definoval Norbert Wiener jako vědu o řízení a zpracování informací v živých organismech a technických systémech a kolektivech skládajících se z živých organismů a technických systémů, prof. Grenievski jako vědu o řízených, řídících a informačních systémech. Základními vlastnostmi každého systému jsou chování a struktura. Chování systému představuje přeměnu vstupů ve výstupy, tzn. určitou formu závislosti výstupů systému na vstupech ovlivňujících systém. Struktura systému představuje uspořádání jednotlivých prvků systému a vzájemné vazby mezi nimi. Řízení je působení řídícího subsystému na řízený subsystém s cílem dosáhnout požadovaného chování systému. Každý prvek struktury podnikového systému má svou funkci, své řízení, svůj vstup a výstup látek a energie a svoji informaci. Organizace podnikového systému je založena na vzájemných vztazích prvků systému, které mezi sebou komunikují. Tyto prvky se označují jako vnitropodnikové útvary. Struktura prvků podnikového systému má horizontální a vertikální vazby. Horizontální vazby sledují převážně fáze průběhu reprodukčního procesu, do vertikální hierarchie prolíná oddělení dispoziční a výkonné funkce. Vnitřní uspořádání struktury podnikového systému má povahu hierarchické organizace se třemi základními rovinami: • úroveň vrcholového řízení - ovlivňuje a určuje chování podnikového systému jako celku • úroveň aktivních prvků podnikové struktury - koordinují výkonné funkce jednotlivých prvků struktury • úroveň výkonných, prováděcích prvků struktury podnikového systému - realizují záměry a dispozici prvků aktivních [Holínská, Svoboda, 2003, s.29-30] 1.3 Informace a informační systém Zakladatel kybernetiky Norbert Wiener definoval, že informace je nehmotné povahy. Ve 40. letech minulého století Claudie Shanon vymezil informaci jako statistickou pravděpodobnost výskytu signálu či znaku, který odstraňuje apriorní neznalost příjemce. Čím menší je pravděpodobnost výskytu daného jevu, tím větší má informace hodnotu pro svého příjemce. Tato definice je z hlediska moderní podnikové informatiky nedostačující. Je třeba odlišovat jednotlivé úrovně pohledu na informaci. • Syntaktický pohled je orientován na vnitřní strukturu informace, souvislosti mezi znaky, které ji utváří, bez ohledu na vztah k jejímu příjemci. • Sémantický pohled zdůrazňuje obsahový význam informace, rovněž bez ohledu na osobnost moderního managementu. Tvrdí, že informace jsou jediným smysluplným zdrojem pro podnikání, ostatní výrobní faktory se stávají druhořadými. Jako příklad přeměny dat na informace uvádí přechod od tradičního účetnictví k aktivnímu provoznímu účetnictví. [Sodomka, 2006, s. 13-14] Současná společnost je označována jako společnost informační, jejímž hlavním rysem je převaha práce s informacemi. Podmínkou úspěchu je obdržet správnou informaci ve správnou chvíli. Z pohledu funkce informace byla však každá společnost informační, a to vždy na úrovni svého poznání a svých potřeb. Metody, kterými byly získávány a zpracovávány 9 informace, se vyvíjely v souladu s potřebami společnosti a vývojem technických prostředků. Dnešní informační společnost se vyznačuje vysokou mírou využívání informačních a komunikačních technologií založených na prostředcích výpočetní techniky. Počítačové sítě umožňují spolupráci a komunikaci informačních systémů v síťovém prostředí a využití rozsáhlých databází, které jsou společným zdrojem dat v rámci celého podniku a usnadňují a urychlují zpracování a získávání informací potřebných pro rozhodování a řízení podnikových procesů. 1.4 Zobrazení podnikového systému Do podniku vstupují z vnějšího okolí vstupy, které mají podobu materiálu, energie, práce, informací apod., a jsou zpracovávány v podnikovém procesu ve výstupy. Výstupy mají povahu podnikových výkonů, které mají podobu výrobků nebo služeb a jsou určeny opět pro vnější okolí. Pokud bychom uvažovali podnik jako systém o jediném prvku, jeho zobrazení bude následující: Obr. 1: Podnik jako celek vstupy podnik výstupy , Zdroj: Lanča, J.,Sedláček, J.. Manažerské účetnictví. 2005, s. 15 Z uvedeného zobrazení však není zřejmé, jakým způsobem dochází k přeměně vstupů ve výstupy. Výstupy podnikového systému jsou odvozeny od podnikových cílů. Aby podnik dosáhl stanovených cílů, musí být všechny jeho činnosti a aktivity řízeny na základě relevantních informací. Nezbytnou součástí je tedy i informační systém. Takový podnikový systém již odpovídá definicím kybernetiky podle Wienera či Grenievského: 10 Obr. 2: Podnik jako systém Subsystém řídících subjektů Vstupy z okolí Subsystém řízených subjektů Informační subsystém Výstupy do okolí Zdroj: Lanča, J.,Sedláček, J.. Manažerské účetnictví. 2005, s. 16 (upraveno autorem) Struktura každého podniku je tvořena hierarchií vnitropodnikových útvarů, které představují subsystém řízených subjektů. Každý vnitropodnikový má útvar vymezenou autonomii, definované úkoly, pravomoci a odpovědnost vedoucího útvaru. Subsystém řídících subjektů představuje podnikový management, který řídí a koordinuje činnost podřízených útvarů. Obr. 3: Struktura a chování podnikového systému 1,2,3,4,5 M r • i • externí vstupy T * • r — i M odbytové výkony toky mezi okolím a podnikem interní výkon v podobě řízení poskytovaný řízeným prvkům interní výkon poskytovaný jedním útvarem podniku druhému řízené prvky - vnitropodnikové útvary poskytující odbytové výkony řídící subsystém - management podniku Zdroj: Hradecký, M., Lanča, J., Šiška L. Manažerské účetnictví. 2006. s. 11 (upraveno autorem) 11 Hlavní funkcí podnikového systému je prostřednictvím podnikových procesu transformovat vstupy přicházející z okolí do výstupu - odbytových výkonu pro okolí. Na tvorbě podnikových výkonu se podílí různou měrou jednotlivé vnitropodnikové útvary, jejichž činnosti jsou řízeny a koordinovány na základě relevantních informací. Vnitropodnikové útvary kromě externích vstupů využívají a zpracovávají vstupy pocházející od jiných vnitropodnikových útvarů, které mají povahu vnitropodnikových výkonů. Těmito výkony mohou být výroba polotovarů, poskytování služeb a jiných prací. Vnitropodnikovým výkonem je i řídící činnost managementu poskytovaná všem vnitropodnikovým útvarům. Obsahem řídícího procesu je stanovení cílů, hledání postupů, jak těchto cílů dosáhnout, organizace a realizace vybraného postupu, průběžné sledování a hodnocení výsledků prostřednictvím věcných a finančních veličin a kontrola dosažených výsledků s předpokládanými. Dokumentace a zpracování informací o jednotlivých činnostech podniku v procesu tvorby podnikových výkonů je obsahem vnitropodnikového informačního systému, jehož součástí jsou účetnictví, kalkulace a rozpočetnictví. 12 2 Účetnictví jako základ informačního systému Základní funkcí účetnictví je získávání, třídění a vyhodnocování informací o finanční situaci a výkonnosti podniku a o jejich změnách - o majetku, zdrojích jeho financování a o výsledku hospodaření za určité časové období. Účetnictví je uspořádaný systém informací, který je charakteristický svými metodami, principy (bilanční princip, soustava účtů, princip podvojnosti a souvztažnosti, dokumentace) a vlastním kontrolním systémem správnosti. Zobrazení podnikatelského procesu pomocí účetních informací se liší podle toho, pro koho jsou informace určeny. [Fibírová, 2001, s.14- 15] 2.1 Finanční účetnictví Finanční účetnictví je určeno pro externí uživatele, tj. vlastníky, banky, věřitele, obchodní partnery, zaměstnance apod. Potřebám těchto uživatelů odpovídá charakter poskytovaných informací, které jsou vykazovány za kalendářní nebo hospodářský rok za podnik jako celek. Finanční účetnictví je upraveno právními normami. Zákon o účetnictví stanovuje rozsah a způsob vedení účetnictví, České účetní standardy upravují postupy účtování na účtech za účelem docílení souladu při používání účetních metod účetními jednotkami. To umožňuje srovnatelnost informací s ostatními subjekty. Základní informace finančního účetnictví poskytují výkazy, které mají předepsanou strukturu: rozvaha, výkaz zisku a ztrát a výkaz peněžních toků (cash flow). Cílem daňového účetnictví je správné stanovení základu daně z příjmu nebo jiných daňových pohledávek či závazků. Při stanovení základu daně se vychází z údajů zjištěných ve finančním účetnictví, které musí být upraveny v souladu s daňovými zákony. 2.2 Manažerské účetnictví Řídící pracovníci potřebují informace pro řízení podniku a pro rozhodování v souvislosti s vývojem podniku v budoucnosti. Detailní zobrazení a sledování hospodářských operací je předmětem manažerského účetnictví, jehož výstupy slouží jako podklad pro manažerská rozhodování na všech stupních řízení podniku. Struktura manažerského účetnictví vychází z informačních potřeb řídících pracovníků. 2.2.1 Nákladové účetnictví Základní částí manažerského účetnictví je nákladové účetnictví, které se zaměřuje na zjištění skutečně vynaložených nákladů a realizovaných výnosů podle jejich vztahu k prodaným finálním výkonům nebo ve vztahu k jej ich dílčím procesům, činnostem a útvarům, které za ně odpovídají. Současně umožňuje porovnání skutečných nákladů s rozpočtovanými náklady a stanovení odchylek. 13 S ohledem na velikost podniku, rozsah, členitost a charakter výrobního procesu nebo jiné podnikatelské činnosti může mít nákladové účetnictví podobu výkonového nebo odpovědnostního účetnictví. > Výkonové účetnictví vztahuje náklady k výkonům podniku, vytváří podmínky pro zjišťování skutečných nákladů prováděných výkonů a zajišťuje bezprostřední napojení výsledné kalkulace na soustavu účetnictví. Tento systém účtování nákladů je nezbytnou podmínkou pro oceňování aktiv ve skutečných nákladech. Pro ocenění jednotlivých složek aktiv je třeba sestavit výsledné kalkulace. Porovnání skutečných vlastních nákladů prodaných výkonů a výnosů z jejich prodeje poskytuje informace o rentabilitě jednotlivých výkonů podniku. [Lanča, Sedláček, 2005, s. 98] Výkonové účetnictví se používá zejména pro zjišťování skutečných prvotních nákladů. Ty se sledují podle místa vzniku a přiřazují se buď jako náklady přímé na jednotlivé druhy výkonů nebo jako náklady společné více druhům výkonů. > Odpovědnostní účetnictví zprostředkovává informace o vynaložených zdrojích a vytvořených výkonech jednotlivých vnitropodnikových útvarů, o jejich chování a výsledcích jejich hospodaření. Cílem odpovědnostního účetnictví může být jak kontrola nákladů výkonů, tak i kontrola činnosti vnitropodnikových útvarů. Odpovědnost za náklady je nutno organizovat v návaznosti na rozpočty útvarů a především na předběžné kalkulace. [Lanča, Sedláček, 2005, s. 118-119] V odpovědnostním účetnictví se náklady (resp. výkony) oceňují na úrovni předem stanovených cen. Odpovědnostní účetnictví se používá zejména při zobrazení druhotných nákladů, kdy dochází k předávání výkonů mezi jednotlivými vnitropodnikovými útvary. Základními předpoklady účinného odpovědnostního řízení je vymezení míry pravomoci a odpovědnosti, která j e daná organizační strukturou podniku. V případě centralizované formy řízení je rozhodovací pravomoc soustředěna v rukou vrcholového vedení podniku a podřízené útvary pouze plní zadané úkoly. V případě decentralizovaného způsobu řízení je větší část pravomoci odpovědnosti převedena na nižší útvary. V praxi často dochází ke kombinaci obou forem nákladového účetnictví. 2.2.2 Členění vnitropodnikových útvarů Pro potřeby sledování a řízení jednotlivých činností podniku je třeba podnik rozdělit na jednotlivé útvary ekonomického charakteru - hospodářská střediska. Jejich počet a rozsah závisí na konkrétních podmínkách podniku, na druhu a organizaci jeho činnosti, ve výrobních podnicích také na typu výroby. Z hlediska typů středisek se zpravidla zřizují: • výrobní střediska - jde o samostatný technologicky uzavřený cyklus, jehož výkonem může být finální výrobek nebo jeho část, pracovníci jsou odpovědni nejen za splnění naturálních výsledků činnosti střediska, ale i za náklady a výnosy • střediska výrobní režie - zahrnují náklady na řízení a obsluhu výroby • středisko zásobovací režie - jde o náklady na opatřování, příjem, skladování, výdej a úpravu jednicového a režijního materiálu • středisko odbytové režie - jde o náklady na převzetí, balení, skladování a expedici hotových výrobků 14 • středisko správní režie - zahrnuje náklady na řízení a správu podniku jako celku • střediska pomocná a obslužná - zajišťují činnosti, které přímo nesouvisí s hlavní činností podniku, např. středisko oprav a údržby, dopravní apod. • středisko realizační - slouží k zúčtování nákladů na prodanou produkci a výnosů z této produkce, výsledkem je zisk z realizace produkce podniku • středisko neutrální - může sloužit např. pro evidenci mimořádných nákladů a výnosů, za které není odpovědný konkrétní útvar [Lazar, 2001, s. 24 - 26] Obecnější členění uvádí Lang, který definuje nákladová střediska jako „místa v podniku, ve kterých vznikají náklady na vytvoření podnikových výkonů" a jejich výkonový přínos měl být stanovitelný a započitatelný ve smyslu budoucích Profit Center: • hlavní nákladová střediska - představují proces vytvoření a zhodnocení podnikových činností, přitom výrobní proces probíhá v těchto oblastech: materiálové hospodářství, výroba, správa a odbyt. Těmto hlavním nákladových střediskům jsou přiřazovány veškeré podnikové funkce, v praxi je vhodně rozdělit tato hlavní nákladová střediska podle jednotlivých funkcí (např. rozdělení výroby do hlavních výrobních středisek) • pomocná nákladová střediska - vykonávají speciální služby pro výrobu, ale nepodílí se přímo na výrobním procesu (např. plánování a řízení výroby, údržba, vnitropodniková doprava) • všeobecná nákladová střediska - vykonávají služby, které jsou důležité pro všechna nákladová střediska. Jejich náklady jsou soustředěny do jednoho nebo více všeobecných středisek a následně rozděleny podle příčiny pomocí kódových čísel mezi hlavní a pomocná střediska (např. vozový park pro interní a externí dopravu osob a zboží, zajištění bezpečnosti, sociální zázemí apod.) [Lang, 2005, s. 66 - 69] 2.2.3 Způsoby zobrazování nákladů a výnosů v manažerském účetnictví Přestože je manažerské účetnictví primárně určeno především interním uživatelům, jedním z úkoluje i zajištění informací pro finanční účetnictví. Jde o podklady o stavu a změně stavu zásob vytvořených vlastní činností, pro ocenění těchto zásob a ocenění ostatních výkonů, vytvořených vlastní činností. Pro zobrazení účetních dat v manažerském účetnictví lze použít jednookruhovou nebo dvouokruhovou účetní soustavu nebo jejich kombinaci. > Jednookruhová soustava účetnictví zajišťuje požadavky finančního a nákladového účetnictví v jednom účetním okruhu. Náklady (resp. výnosy) jednotlivých vnitropodnikových útvarů se sledují prostřednictvím soustavy analytických účtů zřízených k syntetickým účtům finančního účetnictví. Předávání výkonů mezi vnitropodnikovými útvary se účtuje souvztažně na účty Vnitropodnikové náklady a Vnitropodnikové výnosy. Účtování na tyto účty neovlivní výsledek hospodaření podniku jako celku, ale má význam při zjišťování výsledku hospodaření jednotlivých vnitropodnikových útvarů. > Dvouokruhová účetní soustava zobrazuje finanční a nákladové účetnictví ve dvou oddělených účetních okruzích, mezi nimiž existují vazby prostřednictvím spojovacích účtů a účtů rozdílů. Finanční účetnictví zobrazuje účetní případy za podnik jako celek komplexně včetně všech vazeb k okolí podniku. Okruh nákladového účetnictví zobrazuje pouze účetní případy, které mají souvislost s procesem tvorby výkonů. Prostřednictvím spojovacích účtů přebírá z finančního účetnictví počáteční stavy zásob 15 vytvořených vlastní činností v minulosti, skutečné náklady a skutečné výnosy, které se v manažerském účetnictví sledují podle jednotlivých vnitropodnikových útvarů. Porovnáním skutečných nákladů s náklady předběžně stanovenými, resp. se skutečnými výnosy se zjistí výsledek hospodaření jednotlivých vnitropodnikových útvarů. Na konci účetního období přebírá finanční účetnictví z okruhu nákladového účetnictví opět prostřednictvím spojovacích účtů informaci o konečném stavu zásob vytvořených vlastní činností. V případě rozdílného ocenění zásob v obou okruzích se pro jejich zachycení používají účty rozdílové. Obr. 4: Vztah manažerského a finančního účetnictví Finanční účetnictví Manažerské účetnictví Účtování a výkazy Vnitřní informace Řízení a kontrola Rozpočetnictví Nákladové účetnictví Zdroj: Lanča, Sedláček, 2005, s. 20 2.3 Controlling Součástí informačního systému podniku je i controlling, jehož obsahové vymezení však není zcela jednoznačné. Obecně je chápán jako „metoda, jejímž smyslem je zvýšit účinnost systému řízení permanentním srovnáváním skutečného průběhu podnikatelského procesu se žádoucím stavem, vyhodnocováním odchylek a aktualizací cílů." [Král, 2006, s. 26] Počátky controllingu se objevily už na přelomu 19. a 22. století u dopravních a výrobních podniků v USA, nej větší rozvoj zažil v období po 2. světové válce. V České republice je za průkopníka controllingu považován Tomáš Baťa. „Přední autoři v oblasti controllingu Eschenbach a Hotváth se shodují v pojetí controllingu jako přístupu křížení s vlastní koncepcí, postavenou na zdůraznění cílovosti, integrace, plánování, důsledného vyhodnocování, koordinační a informační role s využitím efektivních, všestranně zaměřených manažerských nástrojů. Právě informační funkce controllingu je zásadním styčným rozhraním s manažerským účetnictvím." [Král, 2006, s. 30] Narozdíl od manažerského účetnictví, které zpracovává hodnotové informace, využívá controlling i nepeněžní, naturální informace. 16 Mezi základní funkce controllingu patří: • Funkce plánovací - příprava podkladů pro plánování a rozhodování • Funkce informační - koordinace obsahu informací finančního a manažerského účetnictví, výkaznictví a statistiky, interpretace vypovídací schopnosti těchto informací pro řídící pracovníky • Reporting - vytvoření komplexního systému ukazatelů a informací, jejich uspořádání podle potřeb jejich uživatelů 17 3 Základní pojmy manažerského účetnictví 3.1 Náklady Náklady představují peněžní ocenění spotřebovaných výrobních faktorů, které byly použity při tvorbě podnikových výkonů. Jsou jednou z hlavních složek manažerského účetnictví. Zatímco „ve finančním účetnictví se náklady vymezují jako úbytek ekonomického prospěchu, který se projevuje poklesem aktiv nebo přírůstkem dluhů a který vede ke snížení vlastního kapitálu podniku," „v manažerském účetnictví se vychází z charakteristiky nákladů jako hodnotově vyjádřeného, účelného vynaložení ekonomických zdrojů podniku v souvislosti s ekonomickou činností." [Král, 2006, s.44] 3.1.1 Členění nákladů Ve finančním účetnictví se používá rozlišení nákladů na náklady provozní, finanční a mimořádné. Ve vnitropodnikovém účetnictví se používá k rozlišení nákladů různých kriterií. Např. Lazar uvádí následující členění nákladů: > Druhové členění - člení náklady podle druhů ekonomických zdrojů, odpovídá mu třídění nákladů ve finančním účetnictví podle účtů účtové třídy 5. > Účelové členění - sleduje náklady podle účelu jejich vynaložen • po linii útvarů - podle středisek, která byla zřízena za účelem výkonu určité činnosti, náklady a výnosy se vztahují k místu jejich vzniku a odpovědnosti za jejich vznik • po linii výkonů - sledují celý proces uskutečňování výkonů, náklady a výnosy se vztahují k těmto výkonům > Kapacitní členění - třídí náklady podle vztahu k objemu činnosti • fixní náklady • variabilní náklady > Kalkulační členění - člení náklady podle způsobu přiřazení na kalkulační jednici • přímé - jsou vynaloženy v souvislosti s konkrétním výkonem nebo střediskem, kterému lze tyto náklady bezprostředně přiřadit • nepřímé - vztahují se k několika výkonům nebo střediskům a jsou jim přiřazovány pomocí rozvrhových základen • j ednicové - j sou vyvolány konkrétní j ednici výkonu • režijní - souvisí s technologickým procesem jako celkem a nemění se přímo úměrně s počtem provedených výkonů Do přímých nákladů patří vždy náklady j ednicové, ale i část některých nákladů režijních, např. výrobní, zásobovací a odbytová režie. Nepřímými náklady je zbývající část nákladů středisek hlavní výroby a ostatní režijní náklady. [Lazar, 2001, s. 18-19] 18 3.1.2 Manažerské pojetí nákladů V tomto pojetí jsou náklady podkladem pro rozhodování o budoucnosti při zvažování různých variant. Pracuje s ekonomickými (skutečnými, relevantními) náklady, které oproti nákladům uváděným v účetnictví zahrnují i tzv. oportunitní (alternativní) náklady. Při rozhodování bere v úvahu přírůstkové náklady a rozlišuje krátkodobý a dlouhodobý pohled na náklady a jejich vývoj. [Synek, 2003, s.78-80] > Oportunitní (alternativní) náklady - představují ušlý výnos, o který podnik přichází, když se rozhodne pro jinou alternativu > Relevantní náklady - náklady důležité z hlediska rozhodnutí, v závislosti na výběru varianty se výše těchto nákladů změní > Irelevantní náklady - výběr varianty výši nákladů neovlivní > Explicitní náklady - náklady, které vstupují do účetnictví, stávají se závazkem a musí být uhrazeny, např. spotřeba materiálu a služeb, mzdy, nájemné apod. > Implicitní náklady - náklady, které nejsou zachyceny v účetnictví a nemají formu peněžních výdajů, kjejich ocenění se používá alternativních nákladů, např. využití vlastního kapitálu 3.2 Kalkulace Pojem kalkulace se používá ve třech základních významech: • jako činnost vedoucí ke zjištění či stanovení nákladů na výkon, který je přesně druhově, objemově a j akostně vymezen • jako výsledek této činnosti • jako vydělitelná část informačního systému podniku [Král, 2006, s.120] Kalkulace slouží k tvorbě vnitropodnikových cen, k oceňování výkonů, k oceňování nedokončené výroby, ke kontrole hospodárnosti výroby, k sestavování rozpočtů nákladů a výnosů středisek a k finančnímu řízení podniku. Všechny kalkulace sestavované v podniku a vztahy mezi nimi tvoří kalkulační systém. Pro různé účely a fáze řízení slouží různé typy kalkulací a z hlediska doby jejich sestavení se rozlišují na: • kalkulace předběžné - sestavují se před provedením výkonu • kalkulace výsledné - sestavují se po provedení výkonu a zahrnují skutečně vynaložené náklady 3.2.1 Metody kalkulace Metodou kalkulace se rozumí způsob stanovení jednotlivých složek nákladů na konkrétní výkon. Metoda kalkulace závisí na vymezení předmětu kalkulace, na způsobu přiřazování nákladů předmětu kalkulace a na struktuře nákladů. Způsob přiřazování nákladů je tradičně spojen s rozlišením nákladů na přímé a nepřímé. Toto členění však v dnešních podmínkách již ustupuje do pozadí a ve struktuře kalkulovaných nákladů dominuje členění na: • náklady jednicové a režijní - podle způsobu stanovení nákladového úkolu • náklady variabilní a fixní - podle závislosti na objemu výkonů 19 • náklady relevantní a irelevantní - podle toho, jestli jejich výše bude ovlivněna konkrétním rozhodnutím o předmětu kalkulace [Král, 2006, s.123] Proces přiřazování nákladů kalkulační jednici se nazývá alokace nákladů a uskutečňuje se na základě principu příčinné souvislosti - každý výkon má být zatížen jen takovými náklady, které příčinně vyvolal, principu únosnosti - jakou výši nákladů je výkon schopen unést a principu průměrování - jaké náklady v průměru připadají na určitý výkon. Vlastní proces alokace nákladů v podniku probíhá ve třech fázích: • cílem první fáze je přiřazení přímých nákladů takovému objektu alokace, který jejich vznik příčinně vyvolal • cílem druhé fáze je co nej přesnější vyjádření vztahu mezi dílčími objekty alokace a objektem, který vyvolal jejich vznik, tento objekt je pak zprostředkující veličinou, vyjadřující vztah mezi finálními výkony a jejich nepřímými náklady • cílem třetí fáze je co nejpřesnější vyjádření podílu nepřímých nákladů připadajících na druh vyráběného nebo prováděného výkonu, popř. na jeho jednici. [Král, 2006, s.129] Výsledek druhé a třetí fáze alokace závisí na volbě rozvrhové základny. Měla by to být veličina dostatečně velká, snadno zjistitelná, poměrně stálá ve vztahu k nepřímým nákladům a měla by mít v maximální míře vztah příčinné souvislosti z hlediska jejich výše a změn. Pro stanovení rozvrhové základny lze použít naturální nebo peněžní veličiny. U naturálních základen (např. počet výrobků, jednicové hodiny, strojní hodiny) se zjišťuje sazba nepřímých nákladů v peněžních jednotkách na jednu jednotku základny, u peněžních základen (např. jednicový materiál, jednicové mzdy) se počítá přirážka nepřímých nákladů v procentech k peněžní základně. Pro přiřazování nákladů kalkulační jednici se používají tyto kalkulační metody: > Kalkulace dělením - náklady se přiřazují výkonům ve vztahu k množství různě vyj ádřených kalkulační ch j ednic • prostá - používá se, pokud předmětem kalkulace jsou náklady vyvolané pouze jedním druhem výkonu nebo různými druhy, ale jsou na přiřazované náklady stejně náročné • s poměrovými (ekvivalenčními) čísly - přiřazuje společné náklady výkonům na nákladovou náročnost konkrétních výkonů > Kalkulace přirážková - pro přiřazování společných nepřímých nákladů výkonům používá hodnotově nebo naturálně vyjádřené rozvrhové základny • sumační - přirážka nebo sazba nepřímých nákladů se zjišťuje ze vztahu mezi nepřímými náklady a jedinou rozvrhovou základnou • diferencovaná - pro rozvrh různých skupin nepřímých nákladů se používají různé rozvrhové základny 20 3.2.3 Kalkulační vzorec Jednotlivé položky přímých a nepřímých nákladu na kalkulační jednici tvoří kalkulační vzorec. Způsob vykazování nákladů v kalkulačním vzorci závisí na konkrétních podmínkách podniku a je plně v jeho pravomoci. Typový kalkulační vzorec, který vychází z historických souvislostí, má následující strukturu: 1. Přímý materiál 2. Přímé mzdy 3. Ostatní přímé náklady 4. Výrobní (provozní) režie Vlastní náklady výroby (provozu) 5. Správní režie Vlastní náklady výkonu 6. Odbytové náklady Úplné vlastní náklady výkonu 7. Zisk (ztráta) Prodejní cena V současné praxi se uplatňují typy kalkulační ch vzorců s jinou strukturou nákladů, které jsou „charakteristické jednak odlišným vyjádřením vztahu nákladů výkonu k ceně, jednak variantně strukturovanými náklady výkonu." [Král, 2006, s.135] 3.2.4 Kalkulace z pohledu strategického řízení Kromě skutečně vynakládaných nákladů je věnována pozornost i tzv. rozhodnutým nákladům, tj. nákladům, které nebyly dosud fakticky vynaloženy, ale o jejichž vynaložení již bylo rozhodnuto. Na tento požadavek reagují i nástroje manažerského účetnictví, kalkulace životního cyklu a kalkulace cílových nákladů. [Soljaková, 2003, s.92] > Kalkulace životního cyklu - jejím smyslem je odhadnout náklady na výrobek, které vzniknou v průběhu jeho celého životního cyklu, včetně nákladů na výzkum a vývoj, zavádění výroby, nákladů na marketing a nákladů spojených s ukončením výroby. Vztahuje se k delšímu období a při hodnocení efektivnosti výrobku se vychází nejen z nákladů a výnosů, ale i z příjmů a výdajů, to umožňuje rozšířit propočet o vliv faktoru času, příjmy a výdaje diskontovat a současně brát v úvahu i inflaci, která se může projevit jak na výši nákladů, tak i na výši výnosů z prodeje. > Kalkulace cílových nákladů - jejím úkolem je dosáhnout v období před zahájením výroby nového výrobku takových nákladů, které zajistí požadovaný zisk. Zahrnuje stanovení cílové ceny, tzn. ceny akceptovatelné zákazníkem, a požadovaného zisku, výsledkem jsou cílové náklady. Pokud jsou náklady podle propočtové kalkulace vyšší než cílové náklady, měla by být přijata opatření, která umožní tyto náklady snížit. Přínosem nových kalkulační ch metod je jejich orientace na zákazníka, snaha řídit náklady na výzkum a vývoj a zdůraznění vazby mezi vlastnostmi, náklady, cenou výrobku či služby a zákazníkem. 21 3.3 Rozpočetnictví „Rozpočetnictví je hlavním nástrojem finančního a vnitropodnikového řízení. Je zaměřeno na stanovení budoucích nákladů, výnosů, výsledku hospodaření, příjmů a výdajů, které vyplývají z dlouhodobých i krátkodobých cílů podniku, a na kontrolu těchto cílů. Stanoví konkrétní úkoly jak pro celý podnik, tak pro jednotlivé vnitropodnikové útvary." [Synek, 2003, s.117] Cíle podniku jsou rozpracovány do plánů a následně konkretizovány do rozpočtů. Rozpočet bývá definován j ako finanční dokument, připravený a schválený před určitým obdobím, na které je sestavován. Funkcí rozpočtu je stanovit nákladový úkol jednotlivým útvarům, poskytnout informace pro sestavení předběžných kalkulací a vytvořit předpoklady pro kontrolu hospodárnosti jednotlivých vnitropodnikových útvarů. V podnikové praxi se často nerozlišuje mezi pojmy plán a rozpočet. Plán je nástrojem k prosazování podnikových cílů a stanovuje úkol v naturálních jednotkách, zatímco rozpočet představuje převedení úkolu věcně vyjádřeného v plánu na jednotlivé útvary v peněžních jednotkách. Plány a rozpočty jsou jedním ze základních zdrojů informací pro řízení a zejména pro rozhodování. Nestabilní prostředí vyžaduje variantní sestavování plánů a rozpočtů a to nejen podle jednotlivých alternativ, které jsou předmětem rozhodování, ale i podle vývoje základních faktorů, z nichž plány a rozpočty vycházejí. Dalším významným předpokladem pro využití systému plánů a rozpočtů v řízení je provázanost jednotlivých subsystémů v rámci vlastního systému plánů a dále provázanost rozpočtu s ostatními nástroji řízení. Rozpočty jsou velmi úzce spojeny s kalkulacemi i s odpovědnostním řízením. [Soljaková, 2003, s.138] Hlavní rozdíly mezi rozpočtem a kalkulací: [Synek, M . a kolektiv, 2003, s. 118] Rozpočet Kalkulace - vypočítává se pro určité období - je zaměřen na náklady a výnosy - u nákladů je prvořadé hledisko odpovědnosti, tj. hledisko organizačně místní - týká se vnitropodnikového útvaru - je podrobnější v režijních nákladech - vypočítává se pro určitý počet výrobků - je zaměřena na náklady - u nákladů je prvořadé hledisko účelu jejich vynaložení a místa vzniku - týká se výkonů (výrobků, služeb) - režijní náklady shrnuje do globálních položek(nevypovídá, kolik režie výrobek skutečně vyvolal, ale kolik mu bylo přiřazeno) 3.3.1 Druhy rozpočtů Podle délky období, pro které sestavují: • Dlouhodobé (strategické) rozpočty - sestavují se na období 3 a více let, mají podobu zjednodušených účetních výkazů, podkladem pro jejich sestavení jsou dlouhodobé podnikové cíle, obvykle se zpracovávají ve více variantách 22 • Krátkodobé (operativní) rozpočty - navazují na strategické rozpočty, konkretizují údaje prvního roku strategického rozpočtu, sestavují se jako roční, čtvrtletní nebo měsíční Podle stupně řízení: • Celopodnikové rozpočty - sestavují se za podnik jako celek, jejich součástí je rozpočtová rozvaha, rozpočtová výsledovka a rozpočtový výkaz peněžních toků • Střediskové rozpočty - vymezují úkoly pro jednotlivá střediska Podle charakteru rozpočtovaných veličin: • Rozpočty tokových veličin, tj. rozpočty nákladů a výnosů - představují spotřebu ekonomických zdrojů nebo objem vytvořených výkonů v podniku nebo daném středisku za určité období v peněžním vyjádření • Rozpočty stavových veličin - představují předpokládaný stav jednotlivých položek majetku a závazků k určitému okamžiku • Rozpočty peněžních toků, tj. rozpočty příjmů a výdajů, jejich účelem je informovat o plánované solventnosti a likviditě podniku 3.3.2 Zásady sestavování rozpočtů Hlavní podnikový rozpočet tvoří rozpočtová rozvaha, rozpočtová výsledovka a rozpočet peněžních toků. Obvykle se jako první sestavuje rozpočtová výsledovka, která bývá nej důležitějším nástrojem podnikového rozpočtu. Jejím obsahem je rozpočet výnosů, nákladů a hospodářského výsledku. Základem pro rozpočet výnosů je zpravidla předpokládaný objem prodeje a předpokládané prodejní ceny. Na rozpočet výnosů navazují rozpočty nákladů jednicových a rozpočty režijních nákladů. Rozpočty režijních nákladů mají významnou roli při zpracovávání střediskových rozpočtů. Obecně se při sestavování rozpočtů rozlišují dva základní způsoby: „shora - dolů", tj. postupná transformace podnikových úkolů na nižší řídící a výkonné útvary, nebo „zdola nahoru", kdy se nejdříve sestavují rozpočty na nejnižší úrovni a postupně se sjednocují až na podnikovou úroveň. V praxi se většinou uplatňuje kombinace obou postupů. Konkrétní formy této kombinace j sou ovlivněny typem odpovědnostního řízení. Základním cílem by mělo být odhalování úzkých míst a hledání cest jejich eliminace. [Král, 2006, s.301-302] 3.3.3 Rozpočty režijních nákladů Rozpočty režijních nákladů představují stanovení předpokládané úrovně nákladů - úkolu určitému subjektu (obvykle vnitropodnikovém útvaru) - na určité období a objem činnosti. Rozpočet slouží zároveň jako nástroj kontroly výše skutečně vynaložených nákladů po skončeném období. Tradičně je využití rozpočtů režijních nákladů spojováno především s odpovědnostním řízením. [Soljaková, 2003, s. 133-134] Stanovení rozpočtu režijních nákladů by mělo navazovat na předpokládaný objem výkonů daného útvaru. Celkové rozpočtované náklady se rozlišují podle jednotlivých nákladových druhů. Pro stanovení nákladového úkolu středisku lze použít dvě základní formy rozpočtu: • Pevný rozpočet - používá se obvykle u položek režijních nákladů, které nejsou závislé na objemu výkonů, nerozlišuje fixní a variabilní náklady, většinou představuje pro středisko nákladový limit 23 • Pružný (variantní) rozpočet - vychází z rozlišení režijních nákladu na fixní a variabilní, pri kontrole plnění rozpočtu se přepočítává vzhledem k vhodně zvolené veličině (množství zpracovaného materiálu, dokončené výrobky, hodiny apod.) Při sestavování rozpočtu režijních nákladů středisek se využívá různých metod: • Indexní metoda - vychází z údajů předchozího období • Rozpočet s nulovým základem - vychází z předpokládaných aktivit v budoucím období a nákladů s nimi spojených • Metoda limitů - náklady stanovují se v absolutní výši, nebo procentní přirážkou ke zvolené rozvrhové základně • Normová metoda - vychází se z operativních norem a operativních kalkulací jednicových nákladů • Matematicko-statistické metody • Odborný odhad - používá se v případech, kdy nelze použít přesnější metody výpočtu 24 Praktická část 4 Charakteristika společnosti Mubea - HZP s.r.o. 4.1 Základní informace Mubea - HZP s.r.o. je dceřinnou společností koncernu Mubea, který zaujímá jedno z předních míst mezi světovými dodavateli automobilového průmyslu. Skupinu zastřešuje společnost Muhr und Bender K G se sídlem v Attendornu v Německu. Koncern Mubea má dlouholetou tradici. Původní rodinná firma Muhr und Bender byla založena již v roce 1916 v Německu. Dnes je součástí koncernu více než dvacet podniků nejen v Evropě, ale i v Americe a ve východní Asii. Obchodní firma Mubea - HZP s.r.o. se sídlem v Prostějově vznikla 11.5. 1998 zápisem do obchodního rejstříku. Jediným vlastníkem je Mubea Engineering A G se sídlem v Heidenu ve Švýcarsku. Podnik se zabývá výrobou dílů pro automobilový průmysl. Od roku 1998 vyrábí stabilizátory do osobních automobilů, v roce 2001 došlo k rozšíření výroby o nápravové pružiny. V současné době zaměstnává podnik asi 390 stálých zaměstnanců. 4.2 Vize a strategie skupiny Muhr und Bender Pro další rozvoj konkurenceschopnosti a udržení pozice na trhu s ohledem na sílící tlak konkurence a rozvíjející se koncentraci v dodavatelském průmyslu jsou stanoveny zásadní strategické cíle podniků pod heslem „Best 10": • 10 skupin výrobků u 10 výrobců automobilů, • úspěšné obchodní procesy, • 10 % snížení hmotnosti, • 10 % ročního růstu, • 10 % kvóta investicí, • 10 % snížení nákladů, • kvalita a životní prostředí 2010, • 10 % kvóta vzdělání • mezi nej lepších 10 % • 10 stabilních hodnot podniku - orientace na zákazníky, kontinuální zlepšování, mentalita nulové chyby, inovační síla, ambiciózní cíle, mimořádný výkon, stabilní poměry majitelů, vysoká pružnost, loajalita, férové chování 4.3 Organizační a ekonomická struktura podniku Vzhledem k tomu, že podnik je součástí koncernu, veškeré aktivity jsou podřízeny strategickým cílům koncernového vedení a podléhají jeho dohledu a kontrole. Na nej vyšším stupni řízení podniku jsou tři jednatelé, kteří zastupují společnost navenek. Společně s ředitelem závodu zodpovídají za efektivní chod podniku jako celku. Usek výroby je rozdělen dle výrobkové specializace na dva oddělené provozy, za jejich chod odpovídají vedoucí těchto výrobních provozů, kterým jsou podřízeni ostatní pracovníci. Organizační struktura je plochá, taktická a operativní rozhodování v rámci podniku jsou v pravomoci jednatelů a ředitele závodu. Pracovníci na nižších stupních řízení rozhodují operativně pouze v rámci svých vymezených pravomocí. 25 Obr. 5: Organizační struktura Mubea - HZP s.r.o. Vedení podniku Sekretariát Řízení kvality a životní prostředí Technická koordinace Vedení výroby — Produkce Vedení výroby pružin Příprava výroby Disponent zákazník Disponent dodavatel Lakovna I — Produkce 1 Vedení výroby stabilizátorů Příprava výroby Disponent zákazník Disponent dodavatel L Lakovna — Účtárna — Nákup Administrativa Controlling Personální oddělení Mzdová účtárna _ Autopark Údržba IT — Logistika — Sklad výrobků Životní prostředí REFA - Srot Externí služby Odpady Bezpečnost práce Správa budov Zdroj: Interní materiály podniku (upraveno autorem) 26 4.4 Činnosti jednotlivých útvarů > Vedení podniku - hlavním úkolem je realizace strategických cílů, stanovených koncernovým vedením, nejvyšším cílem je stálé zlepšování spokojenosti zákazníků optimalizovaným poměrem nákladů a výkonů při současném šetření přírodních zdrojů, dodržování předpisů zákazníků, právních povinností a všech externích požadavků > Oddělení kvality a životního prostředí - hlavním úkolem je kontrola kvality přijímaného materiálu, zabezpečení kvality prodávaných výrobků a ochrany životního prostředí v průběhu všech provozních činností podniku, identifikace a analýza rizik jejich ohrožení, zapojování všech zaměstnanců do řešení otázek kvality a ochrany životního prostředí, sledování a vyhodnocování spokojenosti zákazníků s cílem upevňovat konkurenční výhody podniku > Vedení výroby - úsek výroby je rozdělen na dva provozy - pružiny a stabilizátory, hlavním úkolem je zajištění produkce výrobků v požadované kvalitě a struktuře dle požadavků zákazníků, objednávání přímého materiálu pro výrobu, kontrola kvality dodaného materiálu, evidence průběhu výroby, průběžná kontrola kvality během celého výrobního procesu, evidence šrotu v důsledku seřizovačích operací nebo nekvalitní produkce, předání hotových výrobků do skladu > Logistika - hlavními úkoly oddělení logistiky jsou příjem materiálu od dodavatelů, jeho kontrola a uskladnění, příjem a uskladnění hotových výrobků, evidence přepravek, organizace práce řidičů vysokozdvižných vozíků, expedice hotových výrobků a zajištění jejich dopravy k zákazníkům, > Nákup - hlavním úkolem oddělení nákupu je objednávání materiálu a služeb v požadovaném rozsahu a kvalitě na základě požadavků vystavených oprávněnými pracovníky a po jejich schválení příslušným nadřízeným > Personální oddělení - hlavním úkolem je nábor nových zaměstnanců, vedení personální agendy všech zaměstnanců a péče o zaměstnance včetně dalšího vzdělávání > Mzdová účtárna - hlavním úkolem je zpracování mezd a podkladů pro odvody daní, sociálního a zdravotního pojištění > Účtárna - hlavním úkolem je zpracování veškerých účetních dokladů, provádění hotovostních i bezhotovostních plateb, správa pohledávek a závazků, evidence majetku, sestavení roční účetní závěrky, zpracování statistických výkazů a daňových přiznání > Controlling - hlavní náplní je analytická a kontrolní činnost - zpracování reportů pro podnikový a koncernový management, kontrola nákladů a výnosů jednotlivých středisek, příprava podkladů a analýz pro management, zpracování kalkulací výrobků, příprava podkladů pro sestavení plánů a rozpočtů 27 4.5 Vnitropodniková střediska (Příloha 1) Podnik je rozdělen na střediska, jejichž členění odpovídá charakteru činností, které jsou v nich vykonávány. V rámci koncernu se používá jednotná struktura číselného označení středisek všech podniků ve skupině. První tři číslice přestavují označení podniku, další tři výrobkovou skupinu (profit centrum), poslední čtyři nákladové středisko. Obr. 6: Ekonomická struktura XXX - YYY - ZZZZ Nákladové středisko: 1ZZZ - všeobecné 3ZZZ - sklad 4ZZZ - výrobní 5ZZZ - pomocné výrobní 6ZZZ - zajištění kvality 7ZZZ - doprava 9ZZZ - správní Výrobková skupina: 101 - trubkové stabilizátory 102 - plné stabilizátory 111 - pružiny 050 - servisní středisko/techn.služby 940 - správa/administrativa Podnik: 411 - Mubea HZPs.r.o. Zdroj: Interní materiály podniku (upraveno autorem) Profit centra ( X X X Y Y Y ) jsou vnitropodnikové útvary, za které se v rámci podniku odděleně zjišťuje výsledek hospodaření. Pro vymezení profit center je rozhodující organizační kritérium. Usek výroby je rozdělen na tři profit centra podle druhu výrobků, které jsou v nich zhotovovány, úsek správy a administrativy je rozdělen na dvě samostatná profit centra. Na úrovni profit center se účtují výnosy. Nositeli nákladů, které byly vynaloženy na výkony jednotlivých profit center, jsou nákladová střediska, která představují jejich podrobnější členění. Nákladová střediska (XXXYYYZZZZ) jsou nejmenší útvary v podniku, za které se zjišťují a sledují náklady. Pro členění nákladových středisek je rozhodující funkční kritérium. Na úseku výroby odpovídá členění zejména jednotlivých fázím výroby, ostatní střediska souvisí s výrobou nepřímo - pomocná výrobní střediska (vedení závodu, údržba, zajištění kvality) nebo jen částečně - všeobecná střediska (pro sledování nákladů, které nelze jednoznačně přiřadit žádnému konkrétnímu středisku). Na úseku správy a administrativy odpovídá členění nákladových středisek činnostem, které jsou v nich uskutečňovány. Mezi takto definovanými středisky nedochází k předávání výkonů, jsou jim přiřazovány pouze náklady, které v daném období vyvolaly při plnění zadaných úkolů. Náklady jsou rozpočtovány, sledovány a kontrolovány až v souhrnu, vždy za celé profit centrum. 28 5 Analýza informačních toků v podniku 5.1 Software na podporu informačního systému podniku > PowerKey - docházkový systém, slouží k evidenci příchodů a odchodů zaměstnanců, počtu odpracovaných hodin včetně údajů o přesčasových hodinách, evidenci nepřítomnosti zaměstnanců z různých důvodů, získané informace jsou podkladem pro zpracování mezd > Target 2100 - personální a mzdový systém, slouží k evidenci veškerých personálních a mzdových údajů zaměstnanců a ke zpracování mezd, zpracování výstupů pro výplatu mezd a odvody sociálního, zdravotního pojištění a daní, zpracování výstupů pro potřeby finančního účetnictví, umožňuje převod dat do účetnictví včlenění i podle nákladových středisek > XPPS - logistický systém, který se používá pro plánování dispozic a řízení výroby, nákupu a logistiky, slouží k evidenci zásob materiálu a hotových výrobků, k evidenci objednávek a uzavřených smluv, ke zpracování kalkulací, obsahuje kmenová data položek přímého materiálu a výrobků (včetně kusovníků materiálu a výrobních postupů), databázi dodavatelů i odběratelů, definice nákladových středisek i jednotlivých pracovišť, umožňuje vystavování odběratelských faktur, zpracování (kontrolu) dodavatelských faktur a jejich přenos do účetnictví > SAP R/3 - komplexní podnikový informační systém (podnik využívá v současné době modul Finanční účetnictví a částečně modul Controlling), slouží ke zpracování účetnictví - vedení hlavní knihy, evidenci pohledávek a závazků, evidenci a účtování investičního majetku, sestavení účetních výkazů, umožňuje sledování a kontrolu nákladů a výnosů jednotlivých nákladových středisek, resp. profit center > Multicash - systém pro elektronický styk s bankami, umožňuje provádět tuzemské i zahraniční platby, získávat informace o zůstatcích a pohybech na bankovních účtech, platební příkazy lze přenášet z účetního, případně ze mzdového systému > Windows Retrieval (elektronický archiv) - slouží k uložení vystavených a přijatých faktur, vydaných dodacích listů, smluv s odběrateli, umožňuje tisk uložených dokladů i jejich zasílání prostřednictvím e-mailu ^ MIS - manažerský informační systém, obsahuje data všech podniků ve skupině, přenesená ze systému XPPS, která se denně aktualizují a slouží potřebám řízení celého koncernu i jednotlivých podniků, formou předdefinovaných sestav v Excelu poskytuje rychlé informace pracovníkům i na vyšších úrovních řízení. Umožňuje vytvářet různé sestavy dle požadavků a potřeb jednotlivých uživatelů. Informační systém je z tohoto pohledu nejednotný. Jednotliví pracovníci mají prostřednictvím svého uživatelského jména a hesla přístup pro softwarové aplikace a transakce, které využívají při své práci. Vzhledem k počtu uživatelů je nejvíce využíván systém XPPS, který zobrazuje především hmotné toky v podniku, jejich podobu ve finanční vyjádření je možné získat zMISu. Pro přenosy dat ze systému XPPS do systému SAP se využívá spojovací jednotka (rozhraní - Schnittstelle), je to sada exportních a importních programů, které umožní propojení těchto dvou systémů a dávkové zpracování dokladů, určených k zaúčtování. 29 Obr. 7: Přenosy dat mezi používanými software Agenda: 1 - odpracované hodiny, absence pracovníků 2 - zpracované mzdy - personální náklady 3 - platební příkazy 4 - přijaté a vydané faktury 5 - číselníky dodavatelů a odběratelů 6 - komplexní data X P P S Logistika/ Výroba 4,5 SAP R/3 Finanční účetnictví/ Controlling * »AMIS Windows Retriaval Multicash Power Key Docházka V Target 2001 Personalistika/ Mzdy V 5.2 Nákup materiálu a služeb Oprávněný pracovník vyplní písemný požadavek na nákup materiálu, provedení opravy nebo poskytnutí služby a předá ho nákupnímu oddělení. Oddělení nákupu zašle poptávku na možné dodavatele pro stanovení ceny objednávky a termínu dodání. V některých případech je dodavatel předepsán (s ohledem na nutnost dodržení technologické kázně) a nelze jej měnit, nebo je s dodavatelem uzavřena smlouva a sjednány ceny předem. Po doplnění dodavatele (nebo více dodavatelů), celkové ceny budoucí objednávky a termínu dodávky je požadavek předložen vedoucímu výroby, řediteli závodu, příp. jednateli. Po schválení požadavku vystaví oddělení nákupu v systému XPPS objednávku a zašleji dodavateli faxem, e-mailem nebo poštou. Číslo objednávky zaznamená do požadavku a předá kopii požadavku do účtárny - oddělení kontroly faktur. 30 Obr. 8: Proces nákupu materiálu a služeb Příjem požadavku Výběr dodavatele Poptávka u dodavatele Příjem nabídky dodavatele Schválení dodavatele Schválení požadavku Vystavení a odeslání objednávky Objednávání přímého materiálu je v kompetenci disponenta příslušného výrobního útvaru na základě rámcové celoroční objednávky a požadavku výroby. Stav jednotlivých objednávek lze zjistit buď u každé objednávky přímo v systému XPPS nebo ze sestavy zMISu, která obsahuje všechny položky z vystavených objednávek, v případě vykrytí objednávky i datum, kdy byl materiál přijat nebo poskytnutí služby zaznamenáno. 5.3 Příjem materiálu a služeb, skladová evidence Při fyzickém příjmu materiálu do podniku nebo při provedení služby (po oznámení odpovědnou osobou) zaznamená pracovník logistiky na základě dodacího listu nebo předávacího protokolu jeho příjem v systému XPPS, tím dojde ke spárování s objednávkou. Případné cenové či množstevní rozdíly oproti objednávce se zjišťují až v procesu kontroly přijatých faktur. V systému XPPS se sleduje pouze přímý materiál, nakupované díly a polotovary, které jsou určeny k výrobě, příp. nakoupené hotové výrobky, přičemž každá položka má jednoznačné označení (Ident). Materiál je při příjmu zaevidován vtzv. přípravném skladu a teprve po kontrole a odsouhlasení pracovníkem z oddělení kvality je uvolněn k zaskladnění a dále se eviduje na příslušném skladě. K jeho vyskladnení dochází v systému XPPS na základě kusovníku materiálu při zadávání výrobních zakázek. Ostatní materiál si převezme odpovědný pracovník a jeho další evidence závisí na povaze materiálu. Pro evidenci materiálových položek, které nejsou určeny k okamžitému použití, slouží Skladové karty, určené pro ruční evidenci pohybů a konečného stavu, které vedou odpovědní pracovníci. 31 V systému XPPS jsou evidovány rovněž přepravky pro uskladnění a přepravu hotových výrobků, které jsou ve většině případů majetkem zákazníků. Obr. 9: Proces evidence materiálových zásob Fyzický příjem (dodávka) materiálu podle druhu materiálu Kontrola kvality Poskytnutí služby Spárování s objednávkou v systému X P P S Převzetí odpovědným pracovníkem Příjemka na sklad Zaevidovaní odpovědným pracovníkem Evidence v systému X P P S Ruční evidence na Skladové kartě Výdejka ze skladu Stav a pohyby skladových zásob lze zjistit v systému XPPS pouze u jednotlivých položek přímého materiálu a přepravek. Vzhledem k tomu, že systém XPPS je primárně určen především ke sledování v naturálních jednotkách, přehled o zůstatcích všech položek přímého materiálu včetně jejich ocenění lze získat ze sestav zMISu. Jiná sestava zMISu poskytuje přehled všech příjmů za určité období, a to bez ohledu na skutečnost, zda se materiál dále eviduje v systému XPPS. 5.4 Zpracování přijatých faktur Všechny přijaté faktury jsou označeny štítkem s čárovým kódem a po připojení schváleného požadavku j sou nascanovány a uloženy v elektronickém archivu. Faktury bez požadavku (na základě dlouhodobých smluv) a faktury, které podléhají dodatečnému schvalovacímu procesu (např. za dopravu, mimořádné služby, reklamace apod.) jsou e-mailem zaslány k odsouhlasení odpovědnému pracovníkovi a následně předloženy vedoucímu výroby, příp. nebo řediteli závodu a jednateli ke schválení. Tyto faktury se účtují ručně přímo do systému SAP. Faktury s požadavkem a faktury za přímý materiál se zpracovávají v systému XPPS proběhne odsouhlasení s objednávkou a příjmem materiálu. Pokud souhlasí množství i fakturovná cena s údaji na objednávce, je faktura uvolněná k zaúčtování. Faktury se pak dávkově přes noc přenesou do rozhraní a následující den mohou být opět dávkově zaúčtovány do účetnictví v systému SAP. V případě zjištění cenových nebo množstevních rozdílů se faktury účtují až po jejich vyřešení. 32 Obr. 10: Proces zpracování přijatých faktur Příjem faktury Označení faktury a elektronická archivace Připojení požadavku Odsouhlasení Odsouhlasení s objednávkou a příjmem dodávky (XPPS) 1 > Uvolnění faktury Schválení faktury Zaúčtování faktury (SAP) Úhrada faktury Stav přijatých faktur není jednoduché zjistit. Kopie faktur jsou sice uloženy v elektronickém archivu, to však není zárukou toho, že faktura již byla zaúčtovaná. U faktury zaevidované v systému XPPS lze zjistit její stav pouze z hlediska fáze zpracování: - zaevidovaná (dosud neproběhlo odsouhlasení s objednávkou a příjmem), - zachycená (při kontrole zjištěn rozdíl), - uvolněná k zaúčtování. Teprve u faktury zaúčtované v systému SAP lze zjistit, kdy je splatná, případně zda již byla uhrazena. 5.5 Plánování výroby Zákazníci zasílají elektronicky objednávky s uvedením množství a požadovaných termínů dodání konkrétních výrobků. Objednávky se přenáší automaticky přímo do systému XPPS. Současně s objednávkou jsou zaregistrovány všechny dodávky, které již zákazník obdržel. Disponent odsouhlasí stav dodávek přijatých zákazníkem se stavem vyexpedovaných dodávek, o dodávky na cestě (dosud nepřijaté zákazníkem) opraví objednávky zákazníka evidované v systému. Po zpracování objednávek se v systému aktualizují požadavky na jednotlivé výrobky včetně termínů jejich dodání. Po porovnání se stavem hotových výrobků na skladě a stavem rozpracovaných výrobků se zjistí, které výrobky, jaké množství a v jakém termínuje potřeba vyrobit, aby byly objednávky včas uspokojeny. To slouží jako podklad pro zadávání výrobních zakázek. Výrobní zakázka obsahuje soupis všech materiálových položek nutných pro její dokončení. Úlohou disponenta je i kontrola skladových zásob materiálu a objednávání materiálu v takovém množství, aby nedocházelo k výpadkům ve výrobě. Požadavky na expedici výrobků se předávají na oddělení logistiky. 33 Obr. 11: Proces plánování výroby Příjem objednávky Zpracování objednávky Kontrola disponibilních zásob výrobků Požadavky na výrobu Zpracování výrobních zakázek Kontrola zásob materiálu Objednávka materiálu Požadavky na expedici 5.6 Expedice hotových výrobků Po zpracování objednávek od zákazníků je aktualizován soupis požadavků na expedici výrobků po jednotlivých zákaznících a výrobcích na následujících sedm dní, který obsahuje i počet dní potřebných pro dopravu. Na základě těchto požadavků pracovníci logistiky objednávají dopravu na následující den u spedičních firem předepsaných jednotlivými zákazníky. Objednávka se zasílá e-mailem nebo faxem a obsahuje datum nakládky, datum vykládky, druh výrobků, počet přepravek a celkovou hmotnost. Po potrvzení objednávek spedičními firmami se sestaví plán nakládek na následující den. V den nakládky se vytiskne ze systému XPPS dodací list, čárový a odběrový kód (slouží k odebrání určených výrobků ze skladu), po vychystaní dodávky se nascanováním čárového kódu výrobky ze systému XPPS vyskladní, současně se zašle avizo zákazníkovi o připravené dodávce a vytiskne se spediční doklad a faktura. Vystavené faktury se dávkově přes noc přenesou ze systému XPPS do rozhraní a následující den se dávkově zaúčtují v systému SAP. 34 Obr. 12: Proces expedice hotových výrobků Požadavky za expedici Objednávka dopravy Zpracování plánu nakládek Příprava průvodních dokladů a vychystaní dodávky Expedice dodávky Zaúčtování faktury 5.7 Výrobní proces Usek výroby je rozdělen na dva samostatné provozy - výrobu pružin a výrobu stabilizátorů (plných a trubkových), které probíhají v oddělených výrobních halách. Obr. 13: Hotové výrobky - pružiny a stabilizátory Vstupním materiálem pro výrobu pružin jsou dráty různých průměrů, které se za studena tvarují na navíjecích automatech. Po vytvarování prochází pružiny dalšími fázemi výroby popouštění, blokování, tryskání, lakování, značení a balení. Při výrobě pružin na sebe jednotlivé fáze výroby bezprostředně navazují a proces zpracování jedné výrobní zakázky bývá zpravidla ukončen. Vstupním materiálem pro výrobu stabilizátorů jsou tyče nebo trubky různých průměrů. Nejdříve se materiál za studena ohýbá nebo lisuje na požadovaný tvar. Následují další fáze výroby - úprava konců stabilizátorů, popouštění, tryskání, lakování, značení, u některých typů 35 montáž dalších dílů (gumová lůžka, objímky, táhla apod.), konečnou fází je balení. Kapacity jednotlivých lisů jsou omezené a přestavba stroje na zpracování materiálu jiného průměru může trvat jednu až dvě směny. Proto se z důvodu úspory nákladů materiál většinou lisuje ve větším množství do zásoby. Tyto polotovary jsou uloženy ve skladě rozpracované výroby a podle objemu odvolávek od zákazníků pak procházejí dalšími fázemi výroby. Průběh výrobní zakázky se eviduje v systému XPPS. Je zadáno množství konkrétního výrobku, které má být vyrobeno a datum zahájení výroby, následuje výběr pracovního postupu a kusovníku materiálu. Tím je současně v systému vystaven požadavek na vyskladnení materiálu. Ověří se kapacity jednotlivých strojů s ohledem na čas potřebný na výrobu daného počtu kusů výrobků a zásoby potřebného materiálu na skladě, vystaví se výdejka a potřebný materiál se odveze k určenému stroji. Mistr obdrží seznam výrobních zakázek na daný den (směnu) a mzdové lístky (pro každou zakázku a každou výrobní operaci), které pak předá dělníkům na jednotlivých pracovištích. Ti po ukončení směny předají mzdové lístky, kde uvedou datum, počet zpracovaných dílů, příp. počet zmetků, a čas spotřebovaný na výrobu uvedeného množství. Po zaznamenání těchto údajů do systému lze u každé zakázky zjistit její stav - počet již hotových výrobků, příp. stupeň rozpracovanosti tj. počet výrobků, které prošly již jednotlivými fázemi výroby. 36 6 Informační systém podniku 6.1 Finanční účetnictví Přestože je finanční účetnictví určeno především pro externí uživatele, je jedním z hlavních zdrojů informací v podniku. Základním předpokladem je vhodné členění analytických účtů, povinnost účtování všech nákladových položek na příslušná nákladová střediska, výnosových položek na profit centra a propojení modulu účetnictví a controlling. Od ledna 2007 se účetnictví zpracovává v systému SAP R/3, který se od roku 2004 postupně zavádí ve všech podnicích ve skupině s cílem sjednotit informační toky. Z tohoto důvodu se také během kalendářního roku všechny operace účtují na účty dané koncernovým účtovým rozvrhem. Jednotná struktura účtů hlavní knihy umožňuje snazší porovnávání a následné zpracování vykazovaných údajů v rámci celého koncernu. Účtový rozvrh (Příloha 2) vychází z Průmyslové účtové osnovy používané v Německu, která je uspořádaná následujícím způsobem: 1 Účtová třída Obsah 0 Hmotný a nehmotný dlouhodobý majetek 1 Finanční účet 2 Oběžná aktiva a aktivní časové rozlišení 3 Vlastní kapitál a rezervy 4 Závazky a pasivní časové rozlišení 5 Výnosy 6 Provozní náklady 7 Ostatní náklady 8 Výkaz zisku a ztrát (počáteční a závěrečný účet rozvažný, účet zisků a ztrát) Každý účet má v kmenových datech uveden i alternativní účet pro snadnou transformaci hlavní knihy a účetních výkazů do podoby odpovídající českým účetním předpisům. 6.2 Vnitropodnikové účetnictví 6.2.1 Způsob vedení Vnitropodnikové účetnictví je vedeno v analytické evidenci finančního účetnictví, které je propojeno s modulem controlling. Způsob účtování umožňuje evidovat náklady podle jednotlivých nákladových středisek a výnosy podle profit center, a zjišťovat hospodářský výsledek jednotlivých profit center. Nákladové účetnictví má povahu výkonového účetnictví, kdy se měsíčně porovnávají skutečné náklady se skutečnými výkony. K určitému zkreslení dosažených výsledků dochází z důvodu používaného způsobu účtování nákladů. V nákladech jednotlivých středisek jsou zachyceny i ty položky, které v daném období nebyly skutečně spotřebovány a s dosaženými výkony tedy nesouvisí. Materiál se účtuje do nákladů na základě přijatých faktur v období, kdy byl pořízen. Není zohledněna skutečnost, že některé 1 Lang, H. Manažerské účetnictví - teorie a praxe. 2005, str.28 37 druhy materiálu se nakupují do zásoby a jejich spotřebu v daném měsíci nelze přesně zjistit. Výjimkou je pouze přímý materiál, v tomto případě je podkladem pro úpravu nákladů daného období stav zásob zjištěný ze skladové evidence. Pro ocenění se použije poslední zaznamenaná nákupní cena. Do výnosů jednotlivých profit center se účtují prodané výrobky až v okamžiku vystavení faktury zákazníkovi. Tímto způsobem rovněž nejsou zohledněny a zachyceny všechny uskutečněné výkony. K úpravě výnosů, které byly v daném období zaúčtovány, slouží opět stav zásob hotových a nedokončených výrobků zjištěný ze skladové evidence. Pro ocenění se používají kalkulační skladové ceny. 6.2.2 Náklady Jedním ze strategických cílů podniku je snižování nákladů, a proto je sledování nákladů věnována zvýšená pozornost. Všechny náklady se účtují podle nákladových druhů a podle místa vzniku a odpovědnosti za jejich vynaložení se přiřazují jednotlivým nákladovým střediskům. Podle účelu lze náklady rozdělit na náklady přímé a režijní, které se dále člení na správní režii a výrobní režii. Výrobní režijní náklady lze podle jejich vztahu k objemu výroby rozdělit na variabilní a fixní. > Přímé náklady zahrnují pouze přímý materiál, který se zpracovává při výrobním procesu. > Variabilní výrobní náklady zahrnují mzdové náklady výrobních dělníků včetně sociálního a zdravotního pojištění, část nákladů na energie, náklady na pomocný výrobní a provozní materiál a obaly, náklady na opravy a udržování strojů a zařízení včetně náhradních dílů, náklady na skladování a nájemné přepravek a další provozní náklady. > Fixní výrobní náklady zahrnují zejména odpisy hmotného majetku, část nákladů na energie, mzdové náklady režijních dělníků a části administrativních pracovníků, jejichž činnost má vztah k výrobě, včetně pojistného a ostatní provozní náklady. > Do správní režie jsou zahrnuty mzdy ostatních administrativních pracovníků včetně pojistného, finanční náklady - kurzové ztráty, úroky z úvěrů a bankovní poplatky, daně, pojistné a náklady spojené s odbytem výrobků. Podíl jednotlivých nákladů na celkových nákladech podniku znázorňuje následující graf. Graf 1: Struktura nákladů • Přímé materiálové n á k l a d y • Výrobní režie-variabilní n á k l a d y Výrobní r e ž i e - fixní n á k l a d y • Správní režie 38 6.2.3 Výnosy Vzhledem k tomu, že se jedná o výrobní podnik, převážnou část (více než 95 %) celkových výnosu podniku představují tržby za prodané výrobky, které se sledují po jednotlivých profit centrech (podle výrobkových skupin). Dalšími kriterii pro sledování tržeb je jejich členění na tuzemské a zahraniční, interní (podniky ve skupině) a externí. Graf 2: Struktura tržeb Tržby podle výrobkových skupin Tržby podle odběratelů T u z e m s k o • Zahraničí 6.2.4 Zásoby O zásobách se v podniku účtuje způsobem B. Veškerý nakoupený materiál se během kalendářního roku účtuje jako náklad jednotlivých nákladových středisek na základě přijatých faktur. Vzhledem ke zvolenému způsobu účtování zásob je nutné zajistit, aby všechen materiál byl zaúčtován v období, kdy byl přijat na sklad. Proto je třeba každý měsíc provádět odsouhlasení faktur zaúčtovaných v systému SAP s příjmem materiálu v systému XPPS. Pokud se zjistí, že přijatý materiál nebyl zaúčtován (např. nedošla faktura nebo dosud nebyl vyřešen zjištěný rozdíl), zaúčtuje se do nákladů prostřednictvím dohadných položek. Je zřejmé, že při tomto způsobu účtování se v nákladech za určité období zobrazí veškerý nakoupený materiál bez ohledu na to, zda byl v tomto období skutečně spotřebován. Korekce se provádí ke konci každého měsíce jen u položek přímého materiálu, tzn. náklady se sníží o hodnotu skladových zásob na základě údajů získaných ze skladové evidence a zaúčtují se jako materiál na skladě, resp. změna stavu materiálových zásob. Pro ocenění zásob se použije poslední zaznamenaná nákupní cena. Stavy zásob pomocného a režijního materiálu se zjišťují při fyzické inventuře až ke konci 39 kalendářního roku, o hodnotu těchto zásob se sníží materiálové náklady. Pro jejich ocenění se používají rovněž poslední nákupní ceny daných materiálových položek. Další položkou zásob jsou hotové výrobky a rozpracovaná výroba. Hodnota zásob hotových výrobků, příp. nedokončené výroby se zjišťuje ke konci každého kalendářního měsíce z údajů ze skladové evidence, tyto zásoby se ocení kalkulovanými skladovými cenami a zaúčtují se jako výrobky nebo nedokončená výroba na skladě, resp. změna stavu zásob. Alespoň jednou v roce, nejčastěji ke konci kalendářního roku se navíc provádí fyzická inventura a skutečné zásoby materiálu, hotových výrobků i nedokončené výroby se porovnávají se skladovou evidencí. V současné době se připravuje změna způsobu účtování zásob. U položek přímého materiálu se bude jednat o přechod na účtování zásob metodou A. Tento materiál se už nebude účtovat do nákladů na základě přijatých faktur, ale na základě příjemky v systému XPPS se pořízení materiálu zaúčtuje na sklad (proti účtu pořízení materiálu). Do nákladů se jednotlivé položky materiálu zaúčtují až po jejich vyskladnení na výrobní zakázku. Současně se budou účtovat všechny pohyby materiálu, rozpracovaných výrobků a hotových výrobků na základě záznamů z evidence průběhu výrobního procesu. Pro ocenění materiálu se bude používat průměrná pořizovací cena, pro ocenění rozpracovaných a hotových výrobků kalkulovaná skladová cena. Příjem ostatního materiálu se bude účtovat do nákladů daného nákladového střediska (proti účtu nevyfakturované dodávky) již po okamžiku vystavení „příjmu na sklad" v systému XPPS - v těchto případech se však bude i nadále jednat spíše o odpis (splnění) objednávky. 6.3 Systém kalkulací V podniku se používají tři druhy kalkulací. Centrální oddělení controllingu zpracovává nabídkové kalkulace, které slouží pro stanovení prodejní ceny výrobku konečnému zákazníkovi, a kalkulace pro interní transfery mezi podniky ve skupině. Kalkulace nákladů na jednotlivé výrobky zpracovává oddělení controllingu v podniku a tyto se používají pro ocenění skladových zásob hotových výrobků a nedokončené výroby. 6.3.1 Postup při stanovení výrobkové kalkulace - současný kalkulační model Kalkulace se zpracovávají v systému XPPS. Každému výrobku, příp. nedokončenému výrobku je přiděleno jednoznačné označení (Ident). Každý Ident má kusovník materiálu a pracovní postup. Kusovník materiálu obsahuje specifikaci materiálových položek, které se stávají součástí výrobku, pracovní postup zahrnuje popis jednotlivých fází výroby včetně identifikace výrobních zařízení nebo pracovišť, kde se daná operace může uskutečnit. Pro každý Ident je stanovena kalkulační jednice, tj. množství výrobků, pro které se kalkulace zpracovává, a kalkulační dávka (zpravidla větší množství než kalkulační jednice), která slouží jako základna pro rozpouštění nákladů na přestavbu výrobního zařízení. Pro každou výrobní fázi je rovněž stanovená doba nutná na přestavbu či seřízení stroje a norma za 1 hod (počet zpracovaných ks), počet osob a počet obsluhovaných strojů. Z hlediska výrobních dávek se jedná o výrobu sériovou. Vzhledem k počtu výrobních operací může u části výrobků docházet ke vzniku nedokončené výroby. Cílem kalkulací je stanovení nákladů na kalkulační jednici i pro jednotlivé výrobní fáze, aby bylo možné ocenit nejen hotové výrobky, ale i nedokončené výrobky podle stupně jejich rozpracovanosti. 40 Kalkulační jednici lze přímo přiřadit přímé materiálové náklady, ostatní náklady lze zjistit pouze za nákladové středisko jako celek. Kalkulační vzorec Přímé materiálové náklady Pro každou výrobní operaci Náklady na zmetky Kalkulovaná skladová cena > Přímé materiálové náklady - zahrnují hodnotu materiálu, který vstupuje do výrobku, tj. surový materiál, polotovary, nakoupené díly, příp. hodnotu externího zpracování materiálu - pro ocenění materiálu se používá poslední zaznamenaná nákupní cena jednotlivých materiálových položek v době zpracovávání kalkulace > Náklady na jednotlivé výrobní operace dle pracovního postupu - zahrnují náklady na přestavbu nebo seřízení výrobního zařízení (pokud je nutná) a náklady na výrobu, a to v členění na náklady fixní a variabilní. Pro stanovení výše nákladů se používá hodinová sazba stanovená pro nákladové středisko, jehož součástí je pracoviště, kde se uskutečňuje daná výrobní operace. > Náklady na zmetky - stanoví se procentní sazbou ze součtu přímých materiálových nákladů a ostatních nákladů na výrobu. 6.3.2 Analýza nákladových účtů Výchozím bodem je analýza náplně nákladových účtů ve finančním účetnictví a jejich rozlišení podle vztahu k výrobě na náklady výrobní nebo správní a podle závislosti na objemu výroby na náklady variabilní nebo fixní. Každá nákladová položka, která je ve finančním účetnictví zaúčtovaná, je současně přiřazena určitému nákladovému středisku, které tento náklad vyvolalo. Nákladová střediska v rámci výrobních profit center jsou rozdělena na střediska výrobní a střediska pomocná, resp. správní. Členění výrobních středisek vychází z rozdělení výrobního procesu na relativně samostatné fáze výroby. Téměř všechny náklady výrobních středisek se považují za výrobní, protože v nich probíhá výrobní proces. Náklady ostatních středisek souvisí se zabezpečením výrobního procesu nepřímo (řízení výroby, údržba, sklad, zajištění kvality). Nákladová střediska v rámci nevýrobních profit center jsou členěna podle druhů činností, které zabezpečují, přičemž náklady některých středisek mají přímý vztah k výrobě alespoň částečně (např. energie, kvalita, nákup, personalistika, IT), náklady jiných středisek s výrobou nesouvisí (vedení společnosti, finance/controlling, logistika). - ks x cena materiálu - doba přestavby zařízení x hod. sazba nákladového střediska - doba výroby x hodinová sazba nákladového střediska 41 Podíl variabilních a fixních nákladů jednotlivých profit center (mimo přímé materiálové náklady): Profit centrum výrobní nevýrobní Celkem Náklady 411102 stabi. plné 411101 stabi. trubkové 411111 pružiny 411050 servis 411940 správa Celkem Variabilní 62% 87% 64% 20% 5% 51% Fixní 38% 13% 36% 80% 95% 49% Celkem 100% 100% 100% 100% 100% 100% 6.3.3 Stanovení hodinové sazby nákladového střediska Systém XPPS obsahuje číselníky všech materiálových položek, výrobků, nákladových středisek i jednotlivých pracovišť. Každé nákladové středisko většinou zahrnuje několik výrobních zařízení či pracovišť. Hodinové sazby jsou stanoveny pro nákladová střediska na základě rozpočtu nákladů jednotlivých středisek a používají se pro všechna pracoviště, která jsou součástí daného střediska. Podkladem pro rozpočet nákladů jsou skutečné náklady a skutečný objem výroby za předchozí období. Nákladová sazba výrobního střediska se skládá z variabilní a fixní části. Variabilní část = podíl plánovaných variabilních nákladů střediska po alokaci I a II a celkového plánovaného počtu provozních hodin za období > Variabilní náklady daného výrobního střediska zahrnují jednotlivé nákladové druhy - pomocný a provozní materiál - mzdové náklady včetně soc. a zdr. pojištění - ostatní personální náklady - vybrané náklady na údržbu a opravy - cestovné - vybrané ostatní náklady > Alokace I - cílem je stanovení procentních podílů variabilních nákladů servisních a správních nákladových středisek nevýrobních profit center - pozemky a budovy - rozvrhovou základnou j e plocha v m2 - energie - rozvrhovou základnou j e spotřeba kW - plyn - rozvrhovou základnou j e obj em v m3 - centrální údržba - podíl stanoven v % - nákupní oddělení - podíl stanoven v % - personální oddělení - podíl stanoven v % - oddělení IT - podíl stanoven v % > Alokace II - cílem je stanovení procentních podílů variabilních nákladů pomocných a správních středisek profit centra, jehož součástí je dané výrobní středisko - rozvrhovou základnou jsou náklady daného výrobního střediska 42 Fixní část = podíl plánovaných fixních nákladů střediska po alokaci I a II a celkového plánovaného počtu provozních hodin za období > Fixní náklady daného výrobního střediska zahrnují jednotlivé nákladové druhy - vybrané náklady na údržbu - odpisy - pojištění - vybrané ostatní náklady > Alokace I - cílem je stanovení procentních podílů fixních nákladů servisních a správních nákladových středisek nevýrobních profit center - rozvrhové základny, resp. podíly v % jsou shodné jako u variabilních nákladů > Alokace II - cílem je stanovení procentních podílů fixních nákladů pomocných a správních středisek profit centra, jehož součástí je dané výrobní středisko - rozvrhovou základnou jsou náklady daného výrobního střediska 6.3.4 Použití výrobkových kalkulací Uvedeným způsobem stanovené plánové kalkulace se používají pro ocenění zásob hotových a rozpracovaných výrobků v průběhu celého kalendářního roku. Hodnota skladových zásob ke konci každého kalendářního měsíce je podkladem pro úpravu výnosů, které byly v daném období zaúčtovány ve finančním účetnictví na základě vystavených faktur za prodané výrobky. V každé výrobkové skupině se vyrábí velké množství různých typů výrobků, které se liší nejen použitým vstupním materiálem, ale i počtem výrobních operací během výrobního procesu. Při zahájení výroby dalšího typu výrobku je třeba zpracovat další kalkulaci. V takovém případě se pro výpočet nákladů na výrobní operace se použijí předem stanovené hodinové sazby nákladových středisek, pro výpočet přímých materiálových nákladů aktuální ceny vstupního materiálu. Ke konci kalendářního roku se zjistí výše skutečných nákladů a počet skutečných provozních hodin jednotlivých nákladových středisek za určité období (zpravidla za posledních 10-11 měsíců) a stanoví se nové hodinové sazby (variabilní i fixní část). Zpracují se výrobkové kalkulace za použití nově stanovených hodinových sazeb a aktuálních cen vstupního materiálu. Na základě nově zpracovaných kalkulací se na konci kalendářního roku provede přecenění skladových zásob hotových i rozpracovaných výrobků. 6.3.5 Nový kalkulační model V současné době probíhají přípravy pro přechod na nový kalkulační model. Tento model se používá v sesterských podnicích v Německu a v USA, kde se kalkulace se zpracovávají již v systému SAP. Pro zavedení tohoto kalkulačního modelu je třeba zajistit sjednocení kmenových dat všech položek přímého materiálu a výrobků, definic nákladových středisek i jednotlivých pracovišť v systémech XPPS a SAP. 43 Kalkulační vzorec 1. Přímé materiálové náklady 2. Materiálové režijní náklady - skladové - nákupní 3. Výrobní režijní náklady - tarif personálni - taríf strojní 4. Náklady servisních středisek Výrobní náklady = standardní cena pro ocenění zásob > Přímé materiálové náklady zahrnují hodnotu materiálu, který lze jednoznačně přiřadit každému výrobku - surový materiál, polotovary, nakoupené díly, příp. hodnotu externího zpracování. > Materiálové režijní náklady zahrnují - náklady na dopravu materiálu - část nákladů nákupního oddělení Stanovují přirážkou, rozvrhovou základnou jsou přímé materiálové náklady. > Výrobní režijní náklady zahrnují - personální náklady, tj. přímé mzdy výrobních dělníků včetně sociálního a zdravotního pojištění, a nepřímé mzdy technických pracovníků výrobních středisek včetně sociálního a zdravotního pojištění - přímé náklady výrobních zařízení, tj. pomocný materiál, obalový materiál, energie, nástroje, náhradní díly, náklady na opravy a údržbu zařízení apod. - nepřímé náklady výrobních zařízení, tj. ostatní provozní náklady, zmetky, náklady na kvalitu, nájem přepravek, pojištění majetku, náklady na odvod odvoz a zpracování odpadu apod. a odpisy výrobních zařízení Stanovují se hodinovým tarifem. > Náklady servisních středisek zahrnují ty náklady nevýrobních profit center, které mají vztah k procesu výroby. Stanovují se přirážkou, rozvrhovou základnou jsou přímé materiálové náklady. 6.4 Controlling Hlavní úkolem oddělení controllingu je především sledování a kontrola nákladů a výnosů, sledování a ocenění skladových zásob přímého materiálu, hotových výrobků a rozpracované výroby, zpracování pravidelných reportů pro podnikový a koncernový management, zpracování různých analýz pro potřeby podnikového managementu a příprava podkladů pro sestavení plánů a rozpočtů. 6.4.1 Plánování a rozpočtování > Strategické plány vedou k naplňování strategických cílů celého koncernu, proto celý proces plánování a rozpočtování začíná na této „vyšší" úrovni. Centrální obchodní oddělení jedná se zákazníky a sestavuje plány prodejů, a to ve třech úrovních: zákazník - 44 projekt - výrobek. Podle výrobních kapacit a výrobních programů podniků ve skupině je výroba přidělena jednotlivým závodům a stanoveny plány prodejů na následující období pro jednotlivé výrobní podniky. Centrální oddělení nákupu sjednává smlouvy a rámcové objednávky se strategickými dodavateli a na základě vyjednaných cen a plánovaného množství materiálu zpracovává dodavatelské rozpočty. > Operativní plány vycházejí ze strategických plánů koncernu a sestavují se na úrovni podniků, základem jsou plány prodejů, na které navazují plány výroby, personální plány, plány investic a finanční rozpočty. Na základě plánu prodejů podniku jsou zpracovány plány tržeb (prodejní rozpočty) na kalendářní rok, čtvrtletí a měsíce v členění na profit centra a na externí a interní zákazníky (podniky ve skupině). Plány tržeb se pro každý měsíc upravují podle upřesnění odvolávek zákazníků a míra jejich plnění se sleduje průběžně každý den podle vystavených faktur na základě dodávek výrobků zákazníkům. 6.4.2 Finanční rozpočty > Rozpočet investic zahrnuje plánované výdaje na pořízení nových investic nebo modernizaci či technické zhodnocení stávajícího majetku pro kalendářní rok (čtvrtletí, měsíc) v členění na profit centra, tyto výdaje se zahrnují i do rozpočtu peněžních toků. > Rozpočet cash flow představuje plánování peněžních operací běžného roku, slouží pro řízení likvidity vlastního podniku a optimalizaci peněžních toků v rámci skupiny. Silný důraz je kladen především na řízení pracovního kapitálu (zásoby, pohledávky a závazky). Pro rozpočtování peněžních toků se používá přímá i nepřímá metoda. Rozpočty cash flow se sestavují předběžně na kalendářní rok v členění na kalendářní měsíce. > Rozpočtová rozvaha představuje předpokládaný stav jednotlivých položek aktiv a pasiv v zjednodušeném rozsahu v členění na kalendářní čtvrtletí a rok. > Rozpočtová výsledovka vychází z plánu prodeje a rozpočtů nákladů a představuje plánování hospodářského výsledu (zisku) jednotlivých profit center a podniku jako celku v členění na kalendářní měsíce, čtvrtletí a rok. Má následující strukturu: Výkony (výnosy z prodeje výrobků a služeb, změna stavu výrobků, ostatní provozní výnosy) - Materiálové náklady (přímý materiál, kooperace, problémy kvality a třídění) = Hrubý vynos - Osobní náklady (mzdy a platy, sociální a zdravotní pojištění, ostatní sociální náklady) = Příspěvek na úhradu I - Náklady servisních středisek a vývoje - Pomocný provozní materiál a ostatní provozní materiál - Opravy a udržování - Odpisy hmotného majetku a úroky - Přímé náklady na správu a odbyt = Provozní hospodářský výsledek > Rozpočty nákladů - při zpracování rozpočtů výrobních nákladů se vychází z plánovaného objemu výroby, při rozpočtování režijních nákladů z analýzy skutečných nákladů předchozího kalendářního roku a z odborného odhadu, přičemž se zohledňují zejména očekávané změny cen vstupů, ale i požadavek na neustálé snižování nákladů a především 45 na efektivnější vynakládání zdrojů. Roční rozpočty nákladů se rozdělí na čtvrtletí a měsíce na úrovni profit center včlenění na jednotlivé nákladové druhy a po schválení, příp. úpravě koncernovým vedením jsou platné po celý následující kalendářní rok. 6.4.3 Sledování a kontrola nákladů a výnosů Po ukončení kalendářního měsíce, po zaúčtování všech účetních případů a měsíční uzávěrce finančního účetnictví se zjistí výsledek hospodaření podniku jako celku i podíly vnitropodnikových útvarů (profit center) na jeho dosažení. Vnitropodnikové účetnictví je vedeno v analytické evidenci finančního účetnictví, veškeré účtování se uskutečňuje pouze prostřednictvím modulu Finanční účetnictví. Současně jsou všechny náklady a výnosy zachyceny i v účetnictví nákladových středisek, resp. profit center v modulu Controlling, ve kterém jsou předdefinovány sestavy, které umožňují zjistit hospodářský výsledek jednotlivých profit center. Přitom položky nákladů a výnosů jsou tříděny tak, aby se daly jednoduše použít pro zpracování pravidelných měsíčních výkazů. V současné době je modul Controlling využíván jen v omezené míře - obsahuje pouze data převzatá z finančního účetnictví. Pro účely porovnávání plánovaných a skutečných nákladů a výnosů a zjišťování odchylek slouží tabulky v Excelu. Plánované náklady se skutečně vynaloženými se porovnávají podle nákladových druhů za jednotlivá profit centra na úrovni dostupných nástrojů modulu Controlling. V případě negativních odchylek se zjišťují příčiny jejich vzniku důkladnou analýzou zaúčtovaných položek. S ohledem na způsob účtování nákladů mohou být způsobeny i skutečností, že zaúčtované náklady, zejména nepřímé režijní náklady, se netýkají jen sledovaného období, příp. mohou vzniknout i chybou při účtování (např. dohadných položek). Na rozdíl od nákladů, míra plnění plánovaných výnosů v položce tržeb za prodané výrobky se sleduje již v průběhu měsíce, a to formou denních hlášení na základě vystavených faktur odběratelům. 6.4.5 Reporting Podnikovému a koncernovému managementu jsou určeny výkazy, které se zpracovávají pravidelně vždy po ukončení daného období. Jejich forma a struktura je předepsaná koncernovým vedením a je jednotná pro všechny podniky ve skupině. Zpracovávají se ve formě tabulek a grafů v Excelu. Oddělením controllingu j sou zpracovávány tyto výkazy: > Vývoj stavu zásob materiálu, výrobků a polotovarů a jejich obrátkovost za jednotlivá profit centra. Podkladem pro jeho zpracování jsou zůstatky těchto položek evidované v systému XPPS. Zpracovává se jednou týdně a po skončení kalendářního měsíce. > Produktivita práce vyjádřená v množství, tj. vyrobených ks/hod a v hodnotovém vyjádření, tj. v EUR/hod, za jednotlivá profit centra. Podkladem je počet vyrobených kusů výrobků a odpracovaný počet hodin. Zpracovává se po ukončení každého kalendářního měsíce. 46 > Výsledovka (Ergebniss) za jednotlivá profit centra a za podnik jako celek za kalendářní měsíc a v kumulaci za uplynulé období kalendářního roku. Podkladem jsou údaje získané z finančního účetnictví. > V+V report (náklady na odbyt a správu), H+B report (náklady na pomocný a provozní materiál) - reporty, které upřesňují hodnoty u specifických položek výsledovky. Obsahují rozpad těchto položek na jednotlivé nákladové účty. Zpracovávají se za každý kalendářní měsíc. > Výkaz cash flow se zpracovává přímou i nepřímou metodou za každý kalendářní měsíc. > Rozvaha ve zkráceném rozsahu se zpracovává čtvrtletně, z důvodu konsolidace a konzistence dat obsahuje i údaje upravené podle německých standardů. > Stav pohledávek se zpracovává vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce a obsahuje strukturu pohledávek a seznam největších dlužníků. 47 7 Shrnutí a zhodnocení Podnik je součástí zahraničního koncernu a v tomto směru je jeho autonomie poměrně malá. I když vystupuje jako samostatná právnická osoba, je ovládán a řízen mateřskou společností, resp. centrálním vedením koncernu, které sídlí v Německu. Mezi všemi útvary organizační struktury funguje velmi úzká spolupráce s útvary centrálními. Oblast obchodu a marketingu je zabezpečována jen na úrovni koncernového vedení, proto tato důležitá oddělení v organizační struktuře podniku chybí. Z organizační struktury je patrné, že v podniku je veškerá rozhodovací pravomoc soustředěna do rukou vrcholového vedení, které je tvořeno jednateli a ředitelem závodu. I tady lze tedy hovořit o centralizované formě řízení. Rozdělení pravomocí vedoucích pracovníků není jednoznačně stanoveno, jak by se mohlo zdát z označení jejich funkcí. Schvalování požadavků probíhá v řadě případů duplicitně. I když se to může zdát jako zdlouhavé a neefektivní, tento postup se v podniku osvědčil při procesu kontroly přijatých faktur a došlo tak ke zkrácení doby potřebné pro jejich zpracování. Ekonomická struktura navazuje na organizační strukturu, tedy rozdělení na úsek výroby a úsek správy a administrativy. Základní členění pak tvoří profit centra, která jsou dále rozdělena na nákladová střediska. Profit centra představují v podniku úroveň, na které jsou rozpočtovány, sledovány a kontrolovány všechny náklady a výnosy. Sledování nákladů na úrovni nákladových středisek má význam především pro zpracování výrobkových kalkulací. Jednotliví pracovníci jsou podle svého pracovního zařazení pověřeni plněním věcných úkolů, nejsou však přímo odpovědni za náklady, které v souvislosti s jejich plněním vzniknou. Dodržení rozpočtovaných nákladů je v současné době částečně zabezpečeno již ve fázi objednávání tak, že pracovníci nákupního oddělení mají k dispozici pro každé profit centrum a nákladový druh týdenní rozpočet pro hodnotu objednávaných položek. Na každém požadavku musí být uvedena priorita, přičemž priorita 1 představuje ohrožení pro zákazníka, priorita 2 ohrožení výroby, požadavky s prioritou 3 a 4 se netýkají přímo výrobního procesu, ale musí být vždy zdůvodněny. Všechny požadavky navíc podléhají schválení pracovníků vedení podniku, v jejichž pravomoci je konečné rozhodnutí o hodnotě budoucí objednávky. Pro zpracování a uchování informací jednotlivých agend v podniku slouží různé softwarové aplikace, které jsou sdíleny v rámci počítačové sítě. Prostřednictvím uživatelského jména a hesla mají jednotliví pracovníci přístup k těm aplikacím, které využívají při své práci. Snahou koncernového vedení je sjednocení účetních a controllingových výstupů, proto bylo rozhodnuto o postupném zavádění systému SAP v podnicích ve skupině. V první fází se v tomto systému využívají pouze moduly Finanční účetnictví a Controlling, výhledově je v plánu i využití modulu Logistika. Pro informační zobrazení výrobních a logistických procesů je v současnosti v podniku využíván systém XPPS, pro zpracování mezd a evidenci zaměstnanců se používá systém Target 2001. Přestože jednotlivé systémy pracují odděleně, jednotné číselníky, zejména struktura nákladových středisek, databáze dodavatelů a odběratelů a účtový rozvrh, umožňují téměř bezproblémové přenosy dat do systému SAP. Používaný způsob vedení účetnictví podniku - účtování zásob metodou B - má významný vliv na zobrazení nákladů i výnosů. I když je tento způsob vedení účetnictví ve výrobním podniku neobvyklý, není v pravomoci podniku tuto skutečnost změnit, protože celý informační systém je podřízen požadavkům mateřské společnosti a metodologii koncernu. 48 V oblasti nákladů dochází ke zkreslení zejména ze dvou důvodů: prvním je okamžik zaúčtování, druhým je okamžik skutečné spotřeby zdrojů. Většina nákladových položek je zachycena v účetnictví v okamžiku zaúčtování došlých faktur, které se však účtují až po jejich kontrole a odsouhlasení. • Nesoulad mezi okamžikem zaúčtování faktury a okamžikem skutečného příjmu materiálu či uskutečnění služby je částečně ošetřen tak, že nevyfakturované dodávky jsou v daném měsíci zaúčtovány prostřednictvím dohadných položek. • Nesoulad mezi zaúčtováním nákladů a skutečnou spotřebou je zohledněn jen u položek přímého materiálu. Vzhledem k tomu, že pro tyto položky je vedena i skladová evidence, lze zjistit skutečný stav jejich zásob. O zjištěnou hodnotu skladových zásob, resp. změny stavu těchto zásob, se opraví náklady, zaúčtované v daném měsíci. K ocenění zásob se používají poslední nákupní ceny daných materiálových položek. V oblasti výnosů může být zkreslení způsobeno zejména okamžikem zaúčtování. Nejvýznamnější položku výnosů tvoří tržby za prodané výrobky, které se účtují po vystavení faktur zákazníkům. K nesouladu mezi okamžikem zaúčtování tržeb za podané výrobky a okamžikem expedice dodávky může dojít např. z důvodu opožděné fakturace v případě, že v systému dosud nebyla zadána prodejní cena výrobku. Na základě jednání se zákazníky mohou nastat situace, kdy dojde v průběhu kalendářních roku ke změnám prodejních cen výrobků (často i zpětně), tato změna cen se promítne v tržbách až na základě dodatečné fakturace v následujících měsících. Výnosy daného měsíce se dále upravují o změnu stavu zásob hotových výrobků, příp. rozpracovaných výrobků na základě údajů ze skladové evidence, pro jejichž ocenění se používají kalkulované skladové ceny. Pro stanovení skladových cen hotových a rozpracovaných výrobků se zpracovávají plánové kalkulace. Kalkulační vzorec zahrnuje náklady na přímý materiál, náklady na jednotlivé výrobní operace (podle pracovního postupu) a náklady na zmetky. Pro stanovení nákladů na přímý materiál se používá aktuální nákupní cena v době zpracování kalkulace, pro stanovení nákladů na výrobní operace se používá předem stanovená hodinová sazba nákladového střediska, ve kterém výrobní operace uskutečňuje, náklady na zmetky se stanoví procentní sazbou ze součtu přímých materiálových nákladů a nákladů na výrobní operaci. Důležitým nástrojem manažerského účetnictví je plánování a rozpočtování. Plánovací proces začíná na úrovni koncernového vedení, jedná se tedy o rozpočtování „shora - dolů". Způsob sestavování rozpočtů, zejména režijních nákladů, však nezohledňuje možné výkyvy, které mohou být způsobeny změnou rozsahu využití výrobních kapacit v souvislosti se změnami plánů výroby na základě aktualizovaných odvolávek zákazníků, které v současné době nelze v horizontu jednoho kalendářního roku spolehlivě odhadnout. Proto by bylo vhodné minimálně čtvrtletně provádět úpravu všech plánů a rozpočtů a zvýšit zainteresovanost podniku v oblasti plnění prodejních cílů celého koncernu. Rovněž snaha minimalizovat skladové zásoby nepřináší očekávaný efekt. Výroba v menších sériích vyvolává vyšší náklady spojené s nutností přestavby a seřízení výrobních zařízení, vyšší podíl zmetků při náběhu nových výrobních zakázek a nižší produktivitu práce. Proto by bylo vhodnější stanovit optimální výši zásob polotovarů s ohledem na náročnost výrobního procesu jednotlivých druhů výrobků. 49 7.1 Plánované změny podnikového informačního systému a jeho přínosy Ke zkvalitnění informačního systému podniku by měly přispět významné změny: • implementace plného modulu Controlling v prostředí systému SAP • přenos většího množství dat ze systému XPPS do systému SAP • metodika zpracování výrobkových kalkulací • metodika účtování zásob Nyní jsou tyto změny ve fázi příprav a testování, jejich zavedení je plánováno od následujícího kalendářního roku. Využití všech nástrojů, které nabízí modul Controlling, povede k zefektivnění procesu kontroly nákladů a výnosů, usnadní porovnání plánovaných a skutečných hodnot, umožní vyhodnocování j ednotlivých výrobních zakázek a ziskovost jednotlivých zákazníků. Dosud se ze systému XPPS do účetnictví v systému SAP automaticky přenáší pouze vystavené a přijaté faktury. V budoucnu se budou přenášet i kmenová data všech položek přímého materiálu, kmenová data všech výrobků (včetně kusovníků materiálu a pracovních postupů), všechny skladové pohyby přímého materiálu, polotovarů a výrobků, zadání a průběh výrobních zakázek. Dojde tak ke sjednocení dat v obou systémech. Přínosem bude určitě skutečnost, že bude možné okamžitě zjistit aktuální stavy nejen v naturálním, ale i finančním vyjádření, což systém XPPS neumožňuje. Změna u výrobkových kalkulací předpokládá přechod na nový kalkulační model a současně zpracování kalkulací v systému SAP. Tento systém zrychlí celý proces zpracování kalkulací, protože po zadání vstupních údajů lze provést výpočet pro větší množství výrobků, na rozdíl od systému XPPS, kde je nutné provádět výpočet pro každý výrobek zvlášť. Výrazným přínosem pak bude zejména skutečnost, že na základě nastavených parametrů v modulu Controlling bude možné sestavovat i výsledné kalkulace a vyhodnocovat jednotlivé výrobní zakázky. Změna způsobu účtování zásob ovlivní zejména zobrazení nákladů v účetnictví. U položek přímého materiálu se bude do nákladů účtovat materiál skutečně vydaný do výrobního procesu na jednotlivé výrobní zakázky. V tomto případě se bude jednat o přechod na účtování zásob metodou A, kdy se budou účtovat všechny skladové pohyby zásob. U položek ostatního režijního materiálu se i nadále bude používat metoda B, ale materiál se bude účtovat do nákladů již při zaznamenání jeho dodání do podniku. Stejný postup se bude používat i v případě poskytnutých služeb. Protože již nebude nutné čekat, až dojde faktura a projde kontrolním procesem, povede tato změna k rychlejšímu zachycení vzniklých nákladů v účetnictví. 7.2 Využití informací na jednotlivých stupních řízení Koncernový a podnikový management je prostřednictvím pravidelně zasílaných reportů informován o výsledcích hospodaření podniku i jednotlivých profit center za uplynulý kalendářní měsíc, přičemž informace o plnění plánu tržeb jednotlivých profit center jsou poskytovány denně. Managementu podniku j sou navíc předkládány podrobné analýzy odchylek rozpočtovaných a skutečných nákladů a výnosů. Zvýšená pozornost je věnována nákladům způsobeným 50 mimořádnými okolnostmi, jedná se zejména o náklady na reklamace, náklady na zvláštní jízdy a náklady ze způsobených škod. Snahou vedení podniku je tyto náklady minimalizovat. Alespoň jednou za čtvrtletí se koná porada vedení podniku s vedoucími jednotlivých oddělení, kde probíhá hodnocení výsledků podniku za uplynulé období prostřednictvím vybraných ukazatelů. Předmětem tohoto hodnocení nejsou jen ukazatele finanční a naturální povahy, ale např. i spokojenost zákazníků, počet reklamací, využití kapacity výrobních zařízení, nemocnost pracovníků, pracovní úrazy apod. 51 Závěr Cílem mé práce bylo provést analýzu podnikového informačního systému. Vzhledem k tomu, že vedení podniku mi neumožnilo použít jakékoliv finanční ukazatele, má tato práce spíše popisný charakter. V teoretické části jsem definovala podnik, jeho cíle a funkce, znázornila podnik jako systém, který má svou strukturu a chování. K získáváním, třídění a vyhodnocování informací o výkonnosti podniku slouží účetnictví, které tvoří základ informačního systému podniku. Rozdíly mezi finančním a manažerským (vnitropodnikovým) účetnictvím jsou dány rozdílnými požadavky uživatelů, kterým jsou tyto informace určeny. Struktura manažerského účetnictví vychází z informačních potřeb řídících pracovníků podniku v závislosti na velikosti a členění podniku a charakteru j eho činnosti. K důležitým nástrojům manažerského účetnictví patří nákladové účetnictví, kalkulační systém a systém plánů a rozpočtů. V praktické části jsem se po stručné charakteristice podniku zaměřila na analýzu jeho organizační a ekonomické struktury, popis důležitých informačních toků a procesy zpracování těchto informací prostřednictvím různých softwarových aplikací, které se v podniku využívají. V další části jsem se věnovala způsobu vedení finančního a vnitropodnikového účetnictví, struktuře nákladů a výnosů, a metodice účtování zásob včetně jejich ocenění a zobrazení v účetnictví. V části věnované systému kalkulací jsem popsala zejména postup při zpracování výrobkových kalkulací, kalkulační vzorec a metodiku přiřazování režijních nákladů. V závěru jsem uvedla postavení oddělení controllingu, jehož úkolem je spolupráce při tvorbě rozpočtů, sledování a kontrola nákladů a výnosů, zpracování reportů a analýza odchylek. Provedená analýza prokázala, že informační systém podniku je funkční. S využitím dostupných nástrojů mají výkonní pracovníci k dispozici potřebné informace v dostatečné kvalitě. Přestože metodika vedení vnitropodnikového účetnictví v podniku se liší od metod, které jsou popisovány různými autory v odborné literatuře, lze konstatovat, že prostřednictvím pravidelně předkládaných reportů mají pracovníci managementu podniku i koncernu k dispozici kvalitní informace o výkonnosti a výsledcích hospodaření podniku i jednotlivých jeho částí (profit center). Standardizovaná forma těchto reportů umožňuje koncernovému vedení i srovnání jednotlivých podniků v rámci skupiny a hodnocení celého koncernu. 52 Použitá literatura: [I] Král, B. a kolektiv. Manažerské účetnictví. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 2006. 622 s. ISBN 80-7261-141-0 [2] Lazar, J. Manažerské účetnictví kontrola a řízení nákladů v praxi. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2001. 152 s. ISBN 80-7169-985-3 [3] Lanča, J., Sedláček, J. Manažerské účetnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, ESF, 2005. 186 s. ISBN 80-210-3643-5 [4] Hradecký, M., Lanča, J., Šiška L. Manažerské účetnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, ESF, 2006. 138 s. ISBN 80-210-4212-5 [5] Lang, H. Manažerské účetnictví - teorie a praxe. Z německého originálu Kosten- und Leistungsrechnung, 5. vyd. München: Verlag C. H. Beck 2002 přel. Forejtková J. a Maňasova Z. 1. vyd. Praha: C. H. Beck 2005. 216 s. ISBN 80-7179-419-8 [6] Soljaková, L. Manažerské účetnictví pro strategické řízení. 1. vyd. Praha: Management Press, 2003. 146 s. ISBN 80-7261-087-2 [7] Synek, M . a kolektiv. Manažerská ekonomika. 3. přepracované a aktualizované vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. Dotisk 2006, 2005. 472 s. ISBN 80-247-0515-X [8] Synek, M . a kolektiv. Podniková ekonomika. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1999. 456 s. ISBN 80-7179-228-4 [9] Fibírová, J. Reporting moderní metoda hodnocení výkonnosti uvnitřßrmy. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2001. 120 s. ISBN 80-247-0066-2 [10] Eschenbach, R. a kolektív. Controlling. Přel. Fialová P. a Chmátalová E. 2. vyd. Praha: ASPI, 2004. 816 s. ISBN 80-7357-035-1 [II] Woehe, G. Úvod do podnikového hospodářství. Přel. Dvořák J. a kolektiv. 1. vyd. Praha: C.H.Beck 1995. 748 s. ISBN 80-7179-014-1 [12] Sodomka, P. Informační systémy v podnikové praxi, l.vyd. Brno: Computer Press, 2006. 351 s. ISBN 80-251-1200-4 [13] Holínská, E., Svoboda, S. Informační systém pro vnitropodnikové řízení (vybrané pasáže). 1. vyd. Praha: VŠE, Oekonomica, 2003. 158s. ISBN 80-245-0635-1 53 Seznam obrázků Obr. 1: Podnik jako celek Obr. 2: Podnik j ako systém Obr. 3: Struktura a chování podnikového systému Obr. 4: Vztah manažerského a finančního účetnictví Obr. 5: Organizační struktura Obr. 6: Ekonomická struktura Obr. 7: Přenosy dat mezi používanými software Obr. 8: Proces nákupu materiálu a služeb Obr. 9: Proces evidence materiálových zásob Obr. 10: Proces zpracování přijatých faktur Obr. 11: Proces plánování výroby Obr. 12: Proces expedice hotových výrobků Obr. 13: Hotové výrobky - pružiny a stabilizátory Seznam grafů Graf 1: Struktura nákadů Graf 2: Struktura výnosů Seznam příloh Příloha 1: Struktura nákladových středisek Příloha 2: Účtový rozvrh nákladových a výnosových účtů 54 Příloha 1 Nákladové středisko / Kostenstelle Popis Servisní středisko / Service Center 4110501100 Pozemky a haly,Sprava budov 4110501200 Energie/plyn/voda 4110501400 Centrálni udrzba 4110507600 Doprava Trubkové Stabi / Rohrstabi 4111011000 Obecné nákladové středisko 4111011100 Pozemky a haly 4111011900 Vedeni závodu 4111013000 Sklad 4111014000 Zakladni nákladové středisko 4111014040 Lisováni 4111014060 Přitlačeni kroužku 4111014170 Ohýbáni 4111014350 Popousteci pec 4111014420 Vnejsi tryskáni 4111014460 Lakováni 4111014590 Vulkanizace 4111014660 Zpracováni konců 4111014810 Montaz / baleni 4111015100 Vedeni závodu 4111015800 Udrzba 4111016300 Zajištěni kvality Plne stabi / Vollstabi 4111021000 Obecné nákladové středisko 4111021100 Pozemky a haly 4111021900 Vedeni společnosti 4111023000 Sklad 4111024000 Zakladni nákladové středisko 4111024040 Lisováni 4111024060 Přitlačeni kroužku 4111024170 Ohýbáni 4111024250 Frézováni 4111024350 Popousteci pec 4111024420 Vnejsi tryskáni 4111024460 Lakováni 4111024590 Vulkanizace 4111024660 Zpracováni konců 4111024810 Montaz / baleni 4111025100 Vedeni závodu 4111025800 Udrzba 4111026300 Zajištěni kvality 55 Pružiny / Achsfeder 4111111000 Obecné nákladové středisko 4111111100 Pozemky a haly 4111111900 Vedeni společnosti 4111113000 Sklad 4111114000 Zakladni nákladové středisko 4111114130 Navíjeni / vinuti 4111114350 Popousteci pec 4111114420 Vnejsi tryskáni 4111114450 Napetove zpevňováni 4111114460 Lakováni 4111114580 Blokováni 4111114760 Blokováni/mechanické značeni 4111114810 Barevné značeni/Baleni 4111115100 Vedeni závodu 4111115800 Udrzba 4111116300 Zajištěni kvality Administrativa / Administration Prostějov 4119401300 Autopark 4119406300 QM 4119409100 Vedeni společnosti 4119409200 Nakup 4119409300 Personální odděleni 4119409400 Administration 4119409500 Finance/controlling/Refa 4119409600 IT 56 Příloha 2 Účtový rozvrh nákladových a výnosových účtů Mubea - HZP s.r.o. Ucet cz Ucet DE Název uctu Druh uctu 501100 600100 Spotreba materiálu - plny materiál Rohmaterial 501110 600200 Spotreba materiálu - duty materiál Rohmaterial 501120 600300 Spotreba materiálu - plochy materiál Rohmaterial 501140 603600 Spotreba - kuličkováni Hilfs- & Betriebsstoffe 501150 600600 Spotreba materiálu - nakoupené díly Kaufteile 501155 603700 Spotreba - lak, vosk, lepidla Hilfs- & Betriebsstoffe 501160 603200 Spotreba materiálu - pomocný materiál Hilfs- & Betriebsstoffe 501165 603300 Provozni materiál - nástrojárna - interni projekty Kosten Werkzeugbau 501170 603800 Spotreba - olej Hilfs- & Betriebsstoffe 501175 604500 Práškováni Auswärtige Lohnarbeit & Oberfläche 501180 603900 Svarovaci plyny Hilfs- & Betriebsstoffe 501200 603500 Spotreba materiálu - benzin, nafta Hilfs- & Betriebsstoffe 501300 603100 Spotreba materiálu - obaly Hilfs- & Betriebsstoffe 501400 680000 Spotreba materiálu - kanc.potreby Direkte V&V-Kosten 501410 681000 spotreba materiálu - odb.literatura Direkte V&V-Kosten 501500 604200 Drobný majetek do 40.tisic Hilfs- & Betriebsstoffe 501510 604400 Vybaveni IT - hardware - do 40.tisic Direkte V&V-Kosten 501550 604600 Dočasne nástroje Hilfs- & Betriebsstoffe 501600 604100 Spotreba materiálu - naradi, nástroje Hilfs- & Betriebsstoffe 501610 604000 Brousicí kotouče Hilfs- & Betriebsstoffe 501800 601200 Doprava - materiál Rohmaterial 501810 687800 Podniková doprava vstupni Rohmaterial 501830 603400 Doprava - nahradni dily, ostatní Hilfs- & Betriebsstoffe 501900 603000 Spotreba materiálu - ostatni provozni materiál Hilfs- & Betriebsstoffe 501911 663700 Opravy a udržováni- nahr.dily Instandhaltung 501920 664600 Spotreba materiálu ostatní Hilfs- & Betriebsstoffe 501921 670000 Ostatni kancelárske náklady Direkte V&V-Kosten 501950 618000 Sleva - dodavatel Indirekte V&V-Kosten 501980 609900 Rozdily ve faktuře - X P P S Indirekte V&V-Kosten 502100 603520 Spotreba - el.energie Hilfs- & Betriebsstoffe 502200 603530 Spotreba - plyn Hilfs- & Betriebsstoffe 502300 603510 Spotreba - voda Hilfs- & Betriebsstoffe 504000 600500 Spotreba materiálu - prodané zbozi Handelswaren 511100 663000 Opravy a udržováni - budovy a zarizeni Instandhaltung 511110 663100 Opravy a udržováni - stroje a pece Instandhaltung 511120 663200 Opravy a udržovaní - inventár Instandhaltung 511130 663300 Opravy a udržováni - vozový park Instandhaltung 511140 663400 Opravy a udržováni - nástroje a zarizeni Instandhaltung 511150 663500 Opravy a udržováni - pozemky Instandhaltung 512100 685100 Ubytováni, stravné Direkte V&V-Kosten 512200 685200 Cestovne - jizdne Direkte V&V-Kosten 512300 685300 Cestovne - letenky Direkte V&V-Kosten 513000 686000 Reprezentace Direkte V&V-Kosten 518000 663900 Servis EDV-Hardware Instandhaltung 518100 661000 Telefony - pevne Direkte V&V-Kosten 518110 661010 Telefony - mobilní Direkte V&V-Kosten 57 518200 617400 Zapůjčena pracovni sila Direkte Personalkosten 518220 660500 Náklady na dalsi vzděláváni Sonstige Personalkosten 518300 677100 Ost.sluzby - audit Direkte V&V-Kosten 518310 677000 Ost.služby - poradenské služby Direkte V&V-Kosten 518340 687550 Ostatni audity (ISO,...) Direkte V&V-Kosten 518400 687600 Doprava - vyvoz Direkte V&V-Kosten 518410 671700 Náklady na sklad Direkte V&V-Kosten 518420 687900 Vnitropodniková doprava vystupni Instandhaltung 518430 671400 Ostatni služby - nájemné kontajner Direkte V&V-Kosten 518440 687610 Mimořádná doprava Direkte V&V-Kosten 518450 687620 Letecká doprava - vyvoz Direkte V&V-Kosten 518500 617000 Ostatni externi služby Instandhaltung 518520 617200 Externi služby kooperace - galvanizace Auswärtige Lohnarbeit & Oberfläche 518530 617300 Externi služby kooperace - ostatni Auswärtige Lohnarbeit & Oberfläche 518540 604300 Náklady na vypalováni Hilfs- & Betriebsstoffe 518600 684000 Ost.sluzby - poštovné Direkte V&V-Kosten 518620 664000 Servisní náklady na software Instandhaltung 518700 661200 Strázni služby Andere Betriebskosten 518730 688000 Náklady na autopark Direkte V&V-Kosten 518800 676200 Prodejní provize Direkte V&V-Kosten 518830 687000 Ost.sluzby - reklama Direkte V&V-Kosten 518850 672500 Patenty a licence Direkte V&V-Kosten 518890 682000 Internet, prenos dat Direkte V&V-Kosten 518910 671200 Ostatni služby - nájemné stroju Andere Betriebskosten 518930 671500 Ostatni služby - nájemné nábytek, P C Direkte V&V-Kosten 518940 671600 Ostatni služby - ostatni nájemné Direkte V&V-Kosten 518977 691200 Opravy a udrzba - úklid Instandhaltung 518980 660800 Ostatni služby - půjčováni prac.odevu Sonstige Personalkosten 518999 686600 nedaňové náklady Direkte V&V-Kosten 521010 620000 mzdy - dělnici Direkte Personalkosten 521020 630000 platy -THP Indirekte Personalkosten 524110 640000 Soc.pojisteni - dělnici Direkte Personalkosten 524120 641000 Soc.pojisteni - THP Indirekte Personalkosten 524210 641200 Zdravotní pojištěni - dělnici Direkte Personalkosten 524220 641300 Zdravotní pojištěni - T H P Indirekte Personalkosten 527100 642000 Zákonne pojištěni Sonstige Personalkosten 527300 660300 Ostatní personálni náklady - lekar Sonstige Personalkosten 527400 648100 Životni pojištěni Sonstige Personalkosten 527800 660410 Zákonne sociální náklady Sonstige Personal kosten 528200 660400 Ostatni soc. náklady - stravováni nad 55% Sonstige Personalkosten 528900 660000 Ostatni sociální náklady Sonstige Personalkosten 531000 781000 Silnicni dan Steuern 532000 782000 Dan z nemovitostí Steuern 538100 675300 Ost.dane a poplatky Direkte V&V-Kosten 541100 670130 Zůstatková cena prodaného HaNM (ucetni ztráta) Neutrales Ergebnis 542100 602000 Ostatni provozní náklady - srotace mat. Rohmaterial 543000 686900 Dary Direkte V&V-Kosten 545000 689400 Ostatni pokuty a penále Direkte V&V-Kosten 546100 672000 Ztráta z pohledávek Neutrales Ergebnis 548100 690000 Ost.provozní náklady - majetkové pojištěni Direkte V&V-Kosten 548110 690100 Ost.provozni náklady - pojištěni odpovědnosti Direkte V&V-Kosten 548120 690200 Ost.provozni náklady - pojištění osobních automobi Direkte V&V-Kosten 58 548130 690300 ost.provozni náklady - ostatní pojištění Direkte V&V-Kosten 548300 604800 Problémy kvality a trideni Auswärtige Lohnarbeit & Oberfläche 548320 617600 Reklamace - logistika Direkte V&V-Kosten 548350 692100 Náklady ze zapríčinených skod Neutrales Ergebnis 548400 605000 Nástroje - formy Hilfs- & Betriebsstoffe 548500 691400 ost.provozni náklady - odvoz a zpracování odpadu Andere Betriebskosten 548900 691100 Ostatní provozní náklady Neutrales Ergebnis 549000 574500 Inventur-Differenzen Rohmaterial 551100 651000 odpisy nehmotného majetku Abschreibungen 551200 651020 odpisy budovy Abschreibungen 551300 651030 odpisy stroju a zarizeni Abschreibungen 551400 651040 odpisy inventáre Abschreibungen 551900 670170 Vyraženi majetku bez výnosu Neutrales Ergebnis 554000 548500 Ostatni rezervy - tvorba+zuctovani Neutrales Ergebnis 557000 547000 Rozpuštěni opravných položek Neutrales Ergebnis 558000 672410 Tvorba O P k pohledávkám Neutrales Ergebnis 559000 672400 Tvorba O P k pohledávkám Neutrales Ergebnis 559500 602500 Umbewertung Roh-, Hilfs- u. Betriebsstoffe Rohmaterial 562100 750200 Úroky - bankovní úvery dlouhodobé Korrektur Zinsen 562120 750000 Úroky - kontokorent Korrektur Zinsen 563000 675200 Kurzová ztráta Indirekte V&V-Kosten 563010 695400 Kurzová ztráta Neutrales Ergebnis 563100 675210 Nerealizovane kurzové ztráty Indirekte V&V-Kosten 568100 675000 bankovní poplatky Direkte V&V-Kosten 591000 771000 Dan z príjmu - splatná Steuern 592000 775000 Odložena dan Steuern 601100 500000 Tržby za vl. Výrobky- domáci Serienumsätze 601200 500010 Tržby za vl. Výrobky- zahraniční mimo EU Serienumsätze 601220 500310 Tržby - zahraniční vzorky Musterumsätze 601300 500020 Tržby za vl. Výrobky- E U Serienumsätze 601400 500040 Výnosy z obratu-tuz. mit deutscher DPH Serienumsätze 601500 500200 Tržby nástroje - domáci Werkzeugumsätze 601800 500320 Tržby - vzorky - E G Musterumsätze 601900 518000 Sleva - odběratel Umsatzschmälerungen 604100 500100 Tržby za prodané zbozi - domáci Serienumsätze 604200 500110 Tržby za prodané zbozi - zahraniční mimo E U Serienumsätze 611000 521000 Zmena stavu nedokončené výroby Bestandsveränderung Halbzeug + WIP 613000 522000 Zmena stavu výrobku Bestandsveränderung Fertigerzeugnisse 621000 530000 Aktivierte Eigenleistungen Neutrales Ergebnis 641000 546100 Zúčtováni - vynos z prodeje majetku Neutrales Ergebnis 641100 546200 Tržby z prodeje HaNM (ucetni ztráta) Neutrales Ergebnis 642000 508300 Tržby z prodeje materiálu Sonstige Erlöse 648000 540000 Ostatni provozni výnosy Sonstiqe Erlöse 662000 571000 Bankovniuúroky Korrektur Zinsen 662100 570200 Úroky Mubea Group Korrektur Zinsen 663000 572100 Kurzový rozdil - zisk Neutrales Ergebnis 663010 571200 Kurzové zisky Neutrales Ergebnis 663100 572110 Ertrag aus nicht real. Währungskurs-Differenzen Neutrales Erqebnis 668000 578100 Ostatni finanční vynosy Korrektur Zinsen 59