5.2 VÝZNAMNÉ OBCE NAŠEHO REGIONU A HRAD HELFŠTÝN
Záměrem této kapitoly bylo shromáždit a utřídit informace o významných obcích
regionu - Přerově, Lipníku nad Bečvou, Týnu nad Bečvou a hradu Helfstýnu.
5.2.1 Přerov - okresní město
Město Přerov se rozkládá uprostřed Moravy po obou březích řeky Bečvy. Je
společenským, administrativním a kulturním centrem přerovského okresu. Leží 22 km
jihovýchodně od krajského města Olomouce. Nadmořská výška Přerova činí 210 metrů.
Přerov má přibližně čtyřicet sedm tisíc obyvatel, žijících ve třinácti částech: Přerov město,
Předmostí, Lověšice, Kozlovice, Dluhonice, Ujezdec, Cekyně, Henčlov, Lýsky,
Popovice, Vinary, Žeravice a Penčice. Město tak zaujímá rozlohu přibližně 58 km2
.
Obr. č. 17: Pohled na město Přerov
Osídlení lokality sahá až do pravěku. Sídliště lovců mamutů se nacházelo na
pravém břehu řeky Bečvy v Předmostí, což dokumentují archeologické výzkumy a
nalezené pozůstatky z doby před 25 000 lety. Prvá písemná zmínka o Přerově však
pochází až z roku 1141. Na královské město byl Přerov povýšen Přemyslem Otakarem
46
II. v roce 1256. (V letošním roce proto slaví Přerov 750 let od svého povýšení.) Poté se
Přerov na dlouhou dobu stal sídlem rodů Pernštejnů a Žerotínů.
Obr. č. 18: „Přerovské brýle " - kamenná deska na radnici se znaky pána
Vratislava z Pernštejna a jeho ženy Manriguez de Lara a města Přerova z roku 1570.
Obr. č. 19: Soudobý znak města Přerova
Mezi nej známější osobnosti, jejichž jména jsou spjata s městem Přerovem,
nepochybně patří Karel starší ze Žerotína - zemský hejtman, který se zasloužil o velký
rozkvět města. Mezi další osobnosti neodmyslitelně spojené s Přerovem náleží „Učitel
národů" Jan Amos Komenský, který zde studoval a později i vyučoval na bratrské
škole, a dále Jan Blahoslav, jazykovědec a historik, který se narodil na Horním
náměstí.
Obr. č. 20: Socha Jana Blahoslava - dílo pražského Obr. č. 21: Socha J. A. Komenskéhosochaře
Františka Bílka roku 1921. dílo Tomáše Seidana z roku 1874.
47
Původní jádro města tvořilo Horní náměstí se zámkem. Je to historicky
nej cennější část města a bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Tvoří ji
renesanční měšťanské domy z 15. stol., z nichž nejvzácnější je tzv. Korvínský dům
s č.p. 31 se zachovalým renesančním portálem z roku 1570.
Obr. č. 22: Horní náměstí se zámkem a zámeckou věží
Okolo náměstí můžeme vidět zachovalé krásné městské hradby, pocházející taktéž
z 15. století. Jsou postaveny zlomového kamene a v současné době procházejí
rozsáhlou rekonstrukcí.
Obr. č. 23: Dochované městské hradby města Přerova
48
Přerovský zámek je renesanční čtyřkřídlý objekt z první čtvrtiny 17. století,
vybudovaný na místě původního hradu. Věž, která je dominantou zámku i města, byla v
roce 1997 po 225 letech dostavěna a zastřešena. V zámku v současné době sídlí
Muzeum Komenského, založené v roce 1888. Uchovává vzácné exponáty ve sbírkách
mineralogie, entomologie a archeologie, dokumenty vážící se k životu a dílu J. A.
Komenského, které doplňují dobové rekonstrukce školních tříd (ze 17. století,
Rakouska - Uherska, 1. republiky a 50. let 20. stol.). Nově byly zpřístupněny expozice
národopisu Hané a Záhoří a také ukázky zvonů ze světoznámé zvonařské dílny
Dytrychových z Brodku u Přerova.
V centru města pak lze vidět Městský dům, architektonicky významnou budovu z
roku 1897, v novorenesančním slohu s bohatou štukovou výzdobou a prvky secese. Je
to kulturní a společenské centrum, kde se konají různá divadelní představení, koncerty a
společenské akce. Mezi zde pořádané nejvýznamnější hudební akce patří
Československý jazzový festival s mezinárodní účastí, který se koná v říjnu, jehož
tradice se datuje již od roku 1966.
Obr. č. 24: Městský dům
Na území města Přerova se nachází několik galerií, kino Hvězda, divadlo Dostavník
a Loutkové divadlo.
Městský park Michalov byl založený z iniciativy okrašlovacího spolku v roce 1904
přeměnou bývalého lesa, podle plánů významného zahradního architekta Františka
Thomayera. V roce 2000 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce parku - komunikací,
výměny veřejného osvětlení a doplnění vhodného mobiliáře. Následovaly sadové
49
úpravy, včetně dobových květinových ornamentu, a instalace závlahového systému. V
roce 2003 vyrostl park do krásy srovnatelné s třicátými léty minulého století. Nechybí
zde ani dětská hřiště. Park byl oplocen a v noční hodinách je uzamykán. Park Michalov
je včetně stylové restaurace prohlášen od roku 1992 kulturní památkou.
Obr. č. 25: Park Michalov - fotografie pocházející z 30. let 20. stol.
Obr. č. 26, 27: Nově zrekonstruovaný městský park Michalov
50
Novodobý rozvoj města předznamenalo zavedení železnice v roce 1841 a Přerov se
tak stal významným železničním uzlem. S tím souvisel i rozvoj průmyslových odvětví
strojírenství, pivovarnictví a cukrovarnictví. Následoval vznik chemického průmyslu,
výroba koženého zboží firmy Kazeto a optických přístrojů Meopta. V současnosti je
Přerov moderní průmyslové město. Existence několika velkých průmyslových podniků
(Precheza Přerov, Pivovar Zubr, Meopta, Přerovské strojírny) představuje pracovní
příležitost pro mnoho Přerovanů, ale zároveň spolu s frekventovanou dopravou
negativně působí na životní prostředí ve městě.
Na území města se nachází několik předškolních zařízení, základních a středních
škol, Vyšší odborná škola živnostenská a od roku 2004 také Vysoká škola logistiky.
Mezi významné přerovské rodáky patří například hudebníci Karel Plíhal, Jaroslav
Wykrent a Pavel Novák, dále pak básník Jaroslav Mazáč a také slavný přemožitel
kanálu La Mance František Venclovský.
Pro oddech a rekreační sport zde slouží plavecký bazén, kuželna, tenisové kurty a
hala, zimní stadion a další sportovní areály, rehabilitační střediska a fit centra.
Obr. č. 28: Přerovská rokle - místo konání auto a motokrosových závodů
51
Naučná stezka Přerovským luhem
Naučnou vlastivědnou stezku Přerovským luhem zřídilo město Přerov v roce 2004.
Stezka návštěvníky na dvanácti kilometrech lesních pěšin, chodníků a polních cest
provází rozmanitými ekosystémy podél řeky Bečvy a upozorňuje na místní zajímavosti.
Celkem osmnáct bohatě ilustrovaných informačních tabulí umožní turistům
nahlédnout do dávné historie i současnosti města, poodhalí složité zákonitosti vývoje
lužní krajiny, představí stovky původních organismů.
Trasa naučné stezky, a s ní i procházka snad nej malebnějšími zákoutími Přerova,
končí v městském parku Michalov.
Mapka č. 5: Trasa naučné stezky Přerovským luhem
Informace o městě Přerov jsem čerpala především z těchto zdrojů:
• Lapáček, J. Přerov. Povídání o městě -1,2. Přerov 2002. 186 s.
• Přerov - části města. Přerov: Město 2002. 133 s.
• http://www.mu-prerov.cz
• http://blog. lide. cz/chat.prerov
52
5.2.2 Lipník nad Bečvou
Město leží v rovině Moravské brány. Je to historické město s mimořádně prostorným
náměstím ve tvaru písmene L a velmi zajímavým souborem pamětihodností.
Obr. č. 29: Pohled na centrum města Lipníka nad Bečvou
Od roku 1989 je Lipník nad Bečvou vyhlášen městskou památkovou rezervací. (V
Olomouckém kraji jsou pouze dvě - v Olomouci a Lipníku nad Bečvou.) Nachází se
zde 100 památkově chráněných objektů. Ve městě je zachovalé historické jádro
obehnané hradbami se zachovalými baštami. Na náměstí můžeme zhlédnout například
renesanční radnici, barokními kašny, měšťanské renesančními domy s podloubími.
Hned vedle náměstí tvoří dominantu města farní kostel sv. Jakuba s unikátní zvonicí.
Kromě toho se zde nachází zámek, bývalý piaristický klášter s kostelem sv. Františka
Serafinského a synagoga. Ve městě v minulosti žila početná židovská komunita.
Dokladem toho jsou dva unikátní židovské hřbitovy.
53
Obr. č. 33: Kostel sv. Jakuba se zvonicí Obr. č. 34: Kašna sv. Jana Nepomuského
54
Počátky Lipníka nad Bečvou bývají předmětem četných dohadů, neboť k nim
chybějí jednoznačné písemné doklady. Moravská brána sloužila už v pradávné době
jako obchodní stezka. Z okolí Lipníka nad Bečvou pocházejí archeologické nálezy už ze
starší doby kamenné. (Jedna z nejvíce prozkoumaných lokalit pozdní doby kamenné se
nachází u nedalekého Hlinská.) V okolí města byly zaznamenány i nálezy z keltského
období. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1238. Bylo patrně založeno jako
královské město Za Přemysla Otakara II., o čem svědčí i lev ve znaku města.
Největšího rozmachu dosáhlo město v polovině 15. století, kdy se jeho pánem stal
Vilém z Pernštejna.
Dnes má Lipník nad Bečvou 8 505 obyvatel a je sídlem pověřeného úřadu III.
stupně, jehož správní obvod čítá 13 okolních obcí. Má výhodnou dopravní dostupnost silniční
i železniční. V současnosti nabízí k investicím průmyslovou zónu na východním
okraji města.
Obr. č. 35: Město Lipník nad Bečvou od 14.
století užívá znak města.
Obr. č. 36: Prapor byl městu Lipníku nad
Bečvou udělen předsedou poslanecké sněmovny
panem Václavem Klausem dne 14. května 2002.
Lipník nad Bečvou se stal od roku 2001 také centrem mikroregionu nazvaného
Lipensko, který sdružuje 11 obcí za účelem vzájemné spolupráce.
Informace o městě Lipníku nad Bečvou jsem čerpala především z těchto zdrojů:
• Žůrek, K. Lipník nad Bečvou, město a okres. Lipník nad Bečvou, 1933.
• Jandová, N . , Pjentak, M . Mikroregion Lipensko. Lipník nad Bečvou, 2002. 70 s.
ISBN 80-238-9914-7.
• Baďura, J. Lipenský okres. Vlastivěda moravská. Brno, 1919.
• Lipník nad Bečvou. Klíč k Moravské bráně. Lipník nad Bečvou: Město, 2002. 127 s.
• http://www.mesto-lipnik.cz
55
5.2.3 Týn nad Bečvou
Obr. 37: Letecký pohled na obec Týn nad Bečvou
Týn nad Bečvou se rozkládá v nadmořské výšce 238 m n. m. na ploše 1 199,81 ha.
Nachází se asi čtyři kilometry jihovýchodně od Lipníka nad Bečvou na úpatí svahu
kopce Krásníce, pod hradem Helfštýnem, při levém břehu řeky Bečvy.
Mapa č. 6: Poloha obce Týn nad Bečvou
56
Historie
Život v blízkosti obce byl už v období lužické kultury, což dokumentují nálezy
žárových hrobů. Lidé tu přebývali už ale i v mladší době kamenné, o čemž svědčí
nálezy předmětů z tohoto období - pazourková sekyra, obuch z hadce, popelnice s
kostmi a další.
Přesto nej starší písemná zmínka o obci pochází až z roku 1447. Osud Týna byl po
celá staletí spojen s hradem Helfštýnem a náležel do helfštýnského panství. Za
Pernštejnů v roce 1530 bylo v Týně 22 usedlostí, nechyběl zde mlýn ani rychta. Páni z
Ludanic zde pak v polovině 16. století vystavěli dvůr a pivovar, který konkuroval
měšťanskému pivovaru v Lipníku, což bylo příčinou dlouholetých sporů. K Týnu
patřily obce Kaly, o nichž známe první písemnou zmínku z roku 1536, a Zlechov, o
kterém pochází první písemná zmínka z roku 1503. Obě obce zanikly ve dvacátém
století. V roce 1707 byl v obci postaven hřbitov, v roce 1733 kaple Panny Marie, v roce
1777 byla přistavěna věž kostela. Týn byl církevně přifařen do Hlinská až do roku 1785,
kdy byla v místě zřízena duchovní správa.
Obyvatelé se zde živili polním hospodářstvím, prací v lomech, v průmyslových
závodech, v lese a řemesly. V místě bylo koncem devatenáctého století šest hostinců,
dva kramáři, řezník, zednický mistr, pekařství, dva kováři, kolář, tři stolaři, dva krejčí,
dva obuvníci, zahradnictví a obchod s dřívím. Průmyslové závody postupně zanikly, ale
ještě na konci 19. století tu byl pivovar a palírna, koželužna, olejna a bělidla. Na konci
19. stol. byla v obci zřízena poštovna a telefonní stanice. Na počátku 20. stol se vývoje
obce dotkla také regulace řeky Bečvy. V roce 1921 byl založen v Týně Sokol a v roce
1931 pak postavena sokolovna.
Až do roku 1787, kdy byla v Týně zavedena jednotřídní škola, musely místní děti
docházet za vzděláním do Lipníka nad Bečvou. Od roku 1892 má Týn dvojtřídní školu.
V roce 1794 žilo v Týně 430 obyvatel. Roku 1900 bylo sečteno v Týně 765
obyvatel. V šedesátých letech dvacátého století pak ale došlo k masovější migraci
obyvatel - kvůli zařazení obce do nerozvojové oblasti.
57
Historické písemnosti se zmiňují také o katastrofách, které potkaly Týn nad
Bečvou. Kromě dešťů, které ničily úrody, pustošily kraj také kobylky ( poprvé v roce
1475, dále v roce 1624 a také roku 1712). Od šestnáctého do osmnáctého století zažili
Týnečtí údajně takovou bídu, že jim k přežití nezbývalo, než péct chleba z pýru. Podle
písemností obec vedla kvůli měnícímu se toku řeky Bečvy několik sporů o pozemky se
sousedními obcemi. Obec zasáhly několikrát i velké požáry. V roce 1856 shořela část
dědiny a Novosady, koncem 19. století docházelo k častějším drobným požárům, v roce
1912 pak shořel mlýn - zvaný Molovský.
Podoba názvu obce se v průběhu historie měnila. V roce 1447 měl tvar Týn, vletech
1520-30 nosila obec jméno Tayn. Lipnická matrika z roku 1718 uvádí název Teyn,
později (1872) Tein a od roku 1881 pak Týn. Až v roce 1973 byl název doplněn na
současný - Týn nad Bečvou.
Novodobá historie a současnost obce
V sedmdesátých letech byl Týn n. B. územně přičleněn k Lipníku n. B. Samostatnost
získala obec až po revoluci v devadesátých letech dvacátého století. Od roku 2001 byla
obec přizvána do mikroregionu Lipensko za účelem vzájemné podpory a spolupráce
mezi sdruženými obcemi.
Obec má vlastní obecní vodovod od roku 1976, kanalizace je v obci určena jen pro
odvod dešťové vody a pouze jedna ulice je napojena na malou čistírnu odpadních vod.
Vybudování kanalizace je proto hlavní prioritou obce vnejbližších letech. Plynofikace
probíhala v obci postupně v letech 2001 - 2003.
Obr. č. 38: Od roku 1994 má obec vlastní znak a prapor.
58
Dle posledního sčítání obyvatelstva žije v obci okolo 830 obyvatel, z toho
v produktivním věku asi 460. Průměrný věk obyvatel je 41 let. K usedlíkům přibývá
v období pracovního volna také velké množství rekreantů, jelikož asi sto domů v obci
patří chatařům a chalupářům, kteří zde nemají trvalé bydliště.
Téměř třicet místních dětí chodí do zdejší mateřské školy. Přibližně stejný počet
žáků navštěvuje každým rokem týnskou Základní školu, která je organizována jako
málotřídní (dvojtřídní) - pouze do 4. ročníku. Starší žáci jsou nuceni dojíždět do
základních škol v Lipníku nad Bečvou. Při místní ZS pracuje od roku 1992 i „hudební
škola", kam se chodí vzdělávat i děti z okolních obcí.
V Týně n. B. jsou tři obchody, řeznictví, dvě pohostinství, restaurace, poštovní
úřad. Pracovní příležitosti v místě poskytuje pouze Zemědělské družstvo Podhradí, které
se specializuje na sadovnictví. Většina místních obyvatel proto dojíždí za prací do
Lipníka n. B., Přerova a Hranic. Nejbližší lékařská služba je v Lipníku nad Bečvou.
Od roku 2002 obec Týn nad Bečvou spadá do správního obvodu Lipníku nad
Bečvou, který se stal obcí s rozšířenou působností, což znamená, že na ni Krajský úřad
převedl určité kompetence ve správě a rozhodování.
Kulturní život obce, tradice a zvyky
Kulturní život obce je velmi pestrý. Aktivně zde působí zejména tzv. „kulturní
komise", která ve spolupráci s místními spolky (Myslivecké sdružení, Sbor
dobrovolných hasičů a Sokol) pořádá různé kulturní a společenské akce a věnuje se
dodržování místních tradic. Každoročně se uskutečňují akce jako: Vítání nových
občánků, plesy, zábavy, Ostatky, Sibřinky, Vodění medvěda, setkání důchodců a oslavy
obecních výročí. Týnské hody probíhají v obci v září.
V kulturní oblasti je také velmi činná místní základní a mateřská škola. Připravují
různé slavnosti a akce pro děti, jejich rodiče i ostatní spoluobčany. Již tradičně
organizují „Vítání prázdnin", „Drakiádu", slavnost vítání podzimu spojenou s
„Dýhováním", „Čertovskou veselici", Karneval pro děti, „Upalování čarodějnic",
„ Vynášení smrtky", čímž významně přispívají k udržení místních zvyků a tradic.
59
Významné osobnosti spjaté s obcí
Vletech 1852 a 1854 pobýval v obci Týn nad Bečvou světoznámý hudební
skladatel Bedřich Smetana, který sem přijel ke své sestře a švagrovi Matějkovým.
Spřátelil se zde s místním obyvatelstvem. V roce 1854 navštívil obec podruhé za účelem
uzdravení své dcery Gabrielky v prostředí týnských lesů. Čisté ovzduší a pobyt v krásné
krajině ale dceři nepomohl a v červenci roku 1854 zde zemřela na tuberkulózu. Na
původním hřbitově vedle kostela má z tohoto důvodu pomníček.
Obr. 39: Dům v Týně nad Bečvou, ve kterém pobýval Bedřich Smetana.
• - 1
%
Obr. 40: Podobizna Bedřicha Smetany Obr. 41: Hrob Gabrielky, dcery Bedřicha
Smetany, na hřbitově u kostela Panny Marie
60
Zajímavosti
Za povšimnutí jistě stojí skály pod Helfštýnem, které jsou tvořeny vrstevními
polohami karbonských hornin, odolných erozi (sloužící jako cvičné horolezecké
skály). Zajímavou procházku nabízí také lesní stezka vedoucí z Týna po vrstevnici
Maleníku, nazvaná podle dcery Bedřicha Smetany - Gabrielka. Pobyt Bedřicha
Smetany v obci připomíná pamětní deska na domě, kde se zdržoval, a pomníček
jeho dcery na původním hřbitově u kostela Panny Marie. Mezi další historické
památky patří socha sv. Jana Nepomuského z roku 1778, kříž pocházející z 19.
století a pomník obětem I. a II. světové války na návsi.
Informace o obci Týn nad Bečvou jsem získala z těchto zdrojů:
• Žůrek, K. Lipník nad Bečvou, město a okres. Lipník nad Bečvou, 1933.
• Jandová, N . , Pjentak, M . Mikroregion Lipensko. Lipník nad Bečvou, 2002. 70 s.
ISBN 80-238-9914-7.
• Baďura, J. Lipenský okres. Vlastivěda moravská. Brno, 1919.
• Bednařík, V . Týn nad Bečvou. Poznáváme města a obce přerovského okresu. Přerov: NP,
11.10.1996, s.12.
• Pechová, V. Jak vidí a hodnotí „ svou " obec starosta Týna nad Bečvou Josef Vaculin. Přerov: NP,
1.12.2000, s.4.
61
5.2.4 Helfštýn
V blízkosti obce Týna nad Bečvou a asi 4 km od Lipníka nad Bečvou vévodí údolí
Moravské brány rozsáhlá zřícenina hradu Helfstýna.
Obr. č. 42: Hrad Helfitýn - letecký pohled
V archiváliích se jméno hradu počínaje rokem 1348 až do 20. století uvádí ve třech
základních podobách: Helfenstayn, Helfensteyn a Helfenstein. (Ve „zčeštělé" podobě
se někdy uváděl i název Helfenštajn a Helfenstein. Název hradu Helfen - Stein (Helfův
Kámen) pochází od Helfa (Helfrida, Helferika, Fridusia - Friduše - Bedřicha) z Linavy,
loupeživého rytíře, jenž hrad založil. Současná podoba názvu hradu je Helfštýn nebo
Helfštejn.
62
Historie hradu
Hrad Helfštýn vznikl pravděpodobně v poslední čtvrtině 13. století a jeho zakladatelem
a prvním majitelem byl již zmiňovaný slezský šlechtic Friduš (Fridrich) z Linavy.
Friduš z Linavy, který (jak uvádí záznam v moravských deskách zemských z roku
1349) se zmocnil v tomto kraji části majetku pánů z Drahotuš a vybudoval na nejvyšší
části hřebene nad řekou Bečvou malý hrad s oválným půdorysem. Hrad vznikl na ploše
dlouhé přibližně 50 m a široké 30 m a byl už tehdy opevněn silnou hradební zdí.
Historikové se domnívají, že Friduš z Linavy nejen bezprávně uchvátil část cizího
pozemkového vlastnictví, ale že také zneužíval strategické polohy hradu Helfštýna
k loupežení na významné obchodní cestě Moravskou bránou. O Fridušovi z Linavy
ovšem žádné spolehlivé zprávy neexistují a není ani známo, kdy a za jakých okolností o
hrad Helfštýn přišel.
Někdy kolem r. 1320 se stal vlastníkem Helfštýna Vok z Kravař, příslušník
významného moravského panského rodu. Hrad se tak stal centrem poměrně rozsáhlého
panství, k němuž náleželo i město Lipník, založené dříve než Helfštýn. V držení
Kravařů zůstal Helfštýn déle než sto let a v této epoše prodělal dalekosáhlé stavební
proměny. Se stavebními úpravami se započalo ve větším měřítku již v první polovině
14. století, ale hlavní přestavba hradu na gotickou pevnost se odehrála až na konci 14. a
na začátku 15. století, kdy se stal hrad sídlem Lacka z Kravař. Kravařové především
zdokonalili opevnění Helfštýna. Lacek z Kravař patřil k aktivním stoupencům
reformního hnutí a k horlivým ochráncům Jana Husa.
V neklidné atmosféře sedmdesátých let 15. století se na Moravě zdály pevnosti stále
ještě potřebné a s tímto přesvědčením přistoupil k přestavbě Helfštýna roku 1474 Vilém
z Pernštejna. Za Viléma z Pernštejna se stalo Helfštýnské panství součástí největšího
šlechtického majetku na Moravě a v Cechách. Půdorys hradu dostal s konečnou
platností svůj protáhlý tvar.
Obr. č. 43: Pernštejnský erb na druhé hradní bráně
s nápisem: ^NNO M C D L X X X WILEM
Z PERNSTAYNA PAN N A HELFENSTAYNYE
63
Z hospodářských důvodů pak museli Pernštejnové hrad prodat rodu z Ludanic.
Kateřina z Ludanic spojila majetek s Petrem Vokem a Helfštýn se stal znovu součástí
velké rodové enklávy, tentokrát rožmberské.
V době třicetileté války sídlila na Helfštýně posádka císařského vojska. Když válka
skončila, zemská vláda navrhla zboření hradu, aby se tak zamezilo jeho zneužití
případným nepřítelem. Roku 1656 bylo tedy přikročeno k poměrně rozsáhlým
demoličním pracem, které sice opevnění Helfstýna příliš nepoškodily, ale zbavily jej s
konečnou platností rázu panského sídla. A tím začala dlouhodobá zkáza hradu.
O úpravách hradu v moderní pevnost uvažovaly vládní úřady ještě za pruských
válek v polovině 18. století, ale nakonec došlo jen k drobnějším stavebním pracím.
Hrad stále pustl a jeho zkázu urychlili ve druhé polovině 18. století i Ditrichštejnové
demoličními pracemi. Tyto pokusy vyvrcholily roku 1817, kdy byla dělostřeleckou
palbou poničena část vnitřního hradu.
Zřícenina Helfstýna byla v 19. století hojně navštěvována a už krátce po polovině
století byl podniknut první pokus o zpřístupnění hradu. Se soustavnějšími zajišťovacími
pracemi se však započalo až roku 1911. Po druhé světové válce byl hrad zařazen jako
významná památka do kategorie státních hradů. Byly provedeny poměrně rozsáhlé
rekonstrukční práce a v jejich rámci se uskutečnil systematičtější umeleckohistorický a
archeologický průzkum objektu, který přispěl podstatným způsobem k objasnění jeho
minulosti.
Obr. 44,45: Historické malby hradu Helfstýna
Současnost hradu
V nynější době je Helfštýn pod správou Muzea Komenského v Přerově a stal se
přirozeným kulturním centrem regionu. Původně byl nevelkým hradem, ale dnes je jeho
součástí pět bran a čtyři nádvoří. Na čtvrtém nádvoří stojí zbytky jednopatrového
renesančního paláce. Hrad je dlouhý 310 m a široký 152 m. Patří mezi nej větší hrady
v české republice i Evropě.
64
Obr. 46: Plánek hradu
Od roku 1982 se stal i místem mezinárodního setkávání uměleckých kovářů
„Hdaiston", které se každoročně koná poslední srpnový víkend. Součástí akce je
výstava uměleckých děl, z nichž některá jsou součástí stálé expozice hradu.
Obr. 47, 48, 49: Fotografie z kovářského fóra - Hefaiston
Informace k této části práce o hradu Helfstýnu j sem čerpala z těchto zdrojů:
• Bednařík, V. Hrady a zámky přerovského okresu. Helfštýn. Přerov: NP, 2000. l i s .
• Gardavský, Z. Co víte a nevíte o hradě Helfštýně. Lipník nad Bečvou: LL, 1990. 25 s.
• Jandová, N., Pjentak, M . Mikroregion Lipensko. Lipník nad Bečvou, 2002. 70 s.
65
5.3 LIPENSKO - JEHO FOLKLOR A NÁŘEČÍ
„Záhoří je vůči městu Lipníku nad Bečvou "za horama týnskýma" a táhne se
směrem k Bystřici pod Hostýnem. Kraj byl dříve málo znám, poněvadž neměl
vybudovány silnice, a tak býval od světa hodně odloučen. Proto se dlouho ve své
starobylosti a rázovitosti zachoval. K Záhoří na Lipensku patří osady kolem Soběchleb,
Symře, Radotín, Lhota, Kladníky, Horní a Dolní Nětčice. Záhoří je přechodem z Hané
na Valašsko. Hranice mezi hanáckým a valašským nářečím nedají se ani přesně určití.
Na Záhoří směrem ku Přerovu převládá více nářečí hanácké, ku Kelci zase valašské.
Lipenské Záhoří patří více k území Hané, vlastně k jeho pohraničí. Celému Záhoří
vévodí obec Soběchleby." (Žůrek,1933, s. 220)
Kroj
Záhorský kroj se zachoval až do 80. let 19. stol. Ženský kroj byl podobný
hanáckému. Nosily se černé šorce, na slavnosti bílé fěrtochy, vystřižené frýdky (vesty) s
pentlemi, rukávce s černými límečky a "Lipský šátek". V chladnějším počasí nosily
ženy marinky (kabátce) a v sychravém podnebí zelený vlňák. Na nohách měly střevíce,
v zimě však bílé papuče, podobné valašským. Staré ženy nosívaly tmavomodré "šorce"
(sukni), květované potištěnou zástěru a šátek. Nevěsta mívala na hlavě nevěstinskou
plachtu hanáckého rázu, žlutě vyšitou. Muži nosili žluté koženky, modré frýdky (vesty)
a marinky (kabátce) s pestře obšitými dírkami. Ze starých původních ženských krojů se
v mnohých obcích dochovaly do dnešní doby pouze šátky. (Zřejmě proto, že kroj ženy
oblékaly v pozdějších dobách už jen výjimečně při slavnostních příležitostech, ale šátky
nosily nadále jako součást denního oděvu).
Obr. 50: Dobová fotografie - Záhorská svatba Obr. 51: Svatební kroj
66
Obr. 52, 53: Zrekonstruované záhorské kroje
V roce 1952 byl ve Veselíčku založen taneční soubor, jehož hlavní náplní bylo
zachovat a oživit lidové tance z oblasti Lipenského Záhoří a na základě historických
dokladů zrekonstruovat a ušít pro soubor také záhorské kroje. Od roku 1983 propaguje
záhorskou lidovou kulturu Dětský folklorní soubor Maleníček, jehož zřizovatelem je
Středisko volného času v Lipníku nad Bečvou. V podání Maleníčku se daří zachovávat
staré tradice, zvyky, lidové písně, říkadla a dětské hry, které by jinak postupně upadly v
zapomnění. Vyvrcholením práce souboru jsou dnes již tradiční Záhorské slavnosti, které
do města každoročně přilákají mnoho návštěvníků ze širokého okolí.
Obr. 54: Děvčata ze souboru Maleníček při vynášení Mořeny - smrtky
67
Jazyk a nářečí na Lipensku
Na Lipensku hovoří lidé v běžném kontaktu obecnou češtinou s prvky hanáckého a
valašského nářečí, které se vyznačují zejména zkrácením některých samohlásek ve
slovech jako např. mlíko, polívka. Pod vlivem valašského nářečí je přízvuk přesouván
na předposlední slabiku. Výslovnost a přízvuk je lašský, ale slovní zásoba je podobná
spíše nářečí hanáckému. Tyto dialektické znaky na vesnici stále přetrvávají a jsou
patrné hlavně u starší generace. Děti a mládež se postupně vlivem edukace a školního
prostředí snaží od těchto nářečních prvků postupně oprostit.
Kapitolu o regionálním folkloru a nářečí jsem zpracovala na základě těchto zdrojů:
• Žůrek, K. Lipník nad Bečvou, město a okres. Lipník nad Bečvou, 1933.
• Dohnal, A. K současnému stavu nářečí lipenského Záhoří. Kroměříž 1993, s. 86-98.
• Dohnal, A. Náš lipenskýMaleníček. Lipník nad Bečvou: LL, 2002, č. 5, s. 6.
68