Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Národní hospodářství VYZNÁM ANTIDUMPINGOVÉHO ZÁKONODÁRSTVÍ V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ The Importance of Antidumping Laws in International Trade Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Autor: Ing. Monika JANDOVÁ Pavla KVARDOVÁ Brno, duben 2008 J m é n o a p ř í j m e n í autora: N á z e v b a k a l á ř s k é p r á c e : Pavla Kvardová Význam antidumpingového zákonodárství v mezinárodním obchodě The Importance of Antidumping Laws in InternationalN á z e v p r á c e v a n g l i č t i n ě : K a t e d r a : V e d o u c í b a k a l á ř s k é p r á c e : R o k obhajoby: Trade ekonomie Ing. Monika Jandová 2008 Anotace Předmětem bakalářské práce „Význam antidumpingového zákonodárství v mezinárodním obchodě" je analýza vývoje antidumpingového zákonodárství v rámci mezinárodních organizací a srovnání právních úprav Evropské unie se Spojenými státy. První část práce je zaměřena na vysvětlení některých základních pojmů týkajících se antidumpingu a jednotlivých druhů antidumpingu. Druhá část se zabývá právní úpravou v rámci mezinárodních organizací a jednotlivých států- E U a U S A a jejich vzájemné srovnání. Konec práce uzavírají vybrané spory ohledně dumpingu mezi těmito zeměmi a statistická data za posledních patnáct let. Annotation The goal of the submitted thesis: "The Importance of Antidumping Laws in International Trade" is an analysis of the development of antidumping legislation with a focus on international organisations and a comparison of legal rules of the E U and the U S A . The first part of study focuses on explanation of certain fundamental conceptions of antidumping and particular types of it. The second part deals both with legislation in international organisations and the legislation of the E U and the U S A and their comparison. The final part of this study contains specific processes concerning antidumping in previously stated countries and statistic data from the last fifteen years. Klíčová slova Dumping, antidumping, protekcionismus, liberalismus, zahraniční obchod, Světová obchodní organizace Keywords Dumping, antidumping, protectionism, liberalism, international trade, World Trade Organization Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Význam antidumpingového zákonodárství v mezinárodním obchodě vypracovala samostatně pod vedením Ing. Moniky Jandové a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty M U . V Brně dne 29. dubna 2008 vlastnoruční podpis autora Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Monice Jandové za cenné připomínky a rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce. Dále děkuji Ministerstvu průmyslu a obchodu, konkrétně Oddělení antidumpingu a regulace obchodních překážek, které mi poskytlo užitečné informace, které mi pomohli při psaní práce. Obsah Úvod 6 1 Dumping a související pojmy 8 1.1 Mezinárodní obchod, svobodný obchod a protekcionismus 8 1.2 Dumping 9 1.3 Antidumping 11 1.4 Druhy antidumpingu 12 Shrnutí kapitoly 15 2 Antidumpingové zákonodárství 17 2.1 Vývoj v mezinárodních organizacích IV 2.1.1. Všeobecná dohoda o clech a obchodu 17 2.1.2 Světová obchodní organizace 20 2.2 Vývoj v jednotlivých státech 21 2.2.1 Evropská unie 21 2.2.2 Spojené státy 22 Shrnutí kapitoly 23 3 Statistiky a spory týkající se antidumpingu 25 3.1 Srovnání antidumpingových případů 25 3.2 Spory týkající se antidumpingového zákonodárství 29 3.2.1 Antidumpingový zákon USA z roku 1916 30 3.2.2 Zákon o kompenzaci trvajícího dumpingu a subvencí - „Byrdův dodatek" 32 3.2.3 Způsob výpočtu antidumpingových cel - metoda „zeroing" 33 3.3 Antidumping v USA 34 Shrnutí kapitoly 36 Závěr 38 Seznam použité literatury 40 Seznam tabulek 44 Seznam grafů 44 Úvod Pro vývoj mezinárodního obchoduje důležité odstranění překážek vstupu na zahraniční trhy, ale na druhou stranu je pochopitelná snaha chránit své domácí výrobce před některými praktikami zahraničních výrobců, kteří se snaží dostat na jejich trh. Jednou z takových praktik může být prodej zboží na zahraničním trhu za nižší cenu, než je cena vytvořená v zemi vývozu nebo výroby. Takové zboží bývá označováno za dumpingové a může být na něj uvaleno antidumpingové clo, aby došlo ke zvýšení ceny. Pojetí dumpingu je staré více jak 100 let. První systém antidumpingového práva byl přijat v roce 1904 v Kanadě. Následoval Nový Zéland (1905), Austrálie (1906), Spojené státy (1916) nebo Velká Británie (1921).1 Některé z těchto zákonů byly navzájem odlišné, např. co se týče vymezení dumpingu a možnosti zavést opatření proti němu. Některé dovolovaly odškodnění, uvěznění nebo úplný zákaz dovozu. Většina z nich byla do pár let vylepšena a doplněna a některé jsou stále v platnosti až do dnešní doby. Co se týče pojetí antidumpingu jako takového, vedou se stále spory mezi jeho zastánci a odpůrci. Liberalisté tvrdí, že díky liberalizaci mezinárodního obchodu mají spotřebitelé větší možnosti výběru zboží, dochází k vyšší konkurenci, která snižuje cenu a zvyšuje kvalitu tohoto zboží. Uvalením antidumpingových cel dochází k umělému zvyšování cen a k narušování komparativních výhod zemí. Naopak protekcioni sté souhlasí se státními zásahy a argumentují, že je třeba chránit domácí výrobce před zahraničními konkurenty, jejich levnou pracovní sílou, aby nedošlo ke zvyšování nezaměstnanosti. Chránit je, protože vstupem na domácí trh s nižší (podhodnocenou) cenou zlikvidují domácí producenty a následně si budou moci zvýšit ceny na vyšší úroveň, než byla před jejich vstupem na trh. Zahraniční výrobce tak může získat monopolní postavení, tudíž provádění dumpingu je monopolistické, proti kterému musí vláda, v rámci své antimonopolní politiky, zasáhnout, například uvalením antidumpingového cla. Cílem mé bakalářské práce je analyzovat vývoj antidumpingového zákonodárství a jeho srovnání mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Dále se zaměřím na jeho význam v mezinárodním obchodě, tedy jeho vývoj v rámci mezinárodních organizací. Od poloviny století se jednalo o Všeobecnou dohodu o clech a obchodu a následně o Světovou obchodní organizaci. Hlavní hypotézou práce bude předpoklad, že antidumpingové zákonodárství, ačkoliv je nyní používáno i rozvojovými ekonomikami, je nastaveno a 1 Greg Mastel, Antidumping Laws and the U.S. Economy [online] 6 vyhovuje hlavně zemím s vyspělými ekonomikami. Podmínky nutné k prokázání dumpingu jsou hlavně pro rozvojové země obtížné a informace špatně dostupné. Další hypotéza souvisí s předchozí, že Spojené státy využívají nejvíce antidumpingového zákonodárství jako nástroj ochrany svého trhu, aby ochránily domácí výrobce, někdy i v těch situacích, kdy se o dumping nejedná. První část práce je zaměřena na vysvětlení některých základních pojmů týkajících se antidumpingu a vývoje jeho právní úpravy v rámci mezinárodních organizací. Druhá část se zabývá druhy dumpingu, které začali používat hlavně někteří politikové a ekonomové na konci minulého století. Dále se jedná o vývoj právní úpravy antidumpingového zákonodárství E U a U S A a jejich vzájemné srovnání. N a to navazuje kapitola s vybranými spory ohledně dumpingu mezi těmito zeměmi a statistická data za posledních patnáct let. 7 1 Dumping a související pojmy Než se začneme zabývat samotným pojmem dumping, je třeba si vymezit, v jakém prostředí se pohybujeme, protože ne ve všech ekonomikách světa se můžeme setkat s dumpingem. Například pokud by se jednalo o úplně uzavřenou ekonomiku, kdy se stát snaží pokrýt poptávku zvláštních zdrojů, nemůže zde vzniknout dumping, protože neexistuje žádný zahraniční obchod. Poté přejdeme k samotné definici dumpingu, antidumpingu a s nimi souvisejících pojmů. Kapitolu uzavírají druhy antidumpingu, které se začaly hojně používat v posledních desetiletích. 1.1 Mezinárodní obchod, svobodný obchod a protekcionismus Aby se mohlo jednat o dumping, je třeba uskutečňovat obchodování v rámci mezinárodního obchodu. Tento pojem by mohl být zjednodušeně interpretován jako obchod mezi národy, čemuž napovídá samotný název, ale jeho definice je: „směnaprobíhající mezi subjekty, které jsou pro tyto účely považovány různými právními normami za subjekty z rozdílných států (nikoliv národů). "2 Takže ve vymezení co je a co není mezinárodní obchod, kolikrát záleží na malých detailech a pokud hovoříme o obchodu například mezi Českou republikou a Spojenými státy, jedná se pouze o zjednodušení dané reality, že výrobce z České republiky uzavřel obchod s jednotlivcem nebo firmou ve Spojených státech. Jedná se o jakýkoliv jiný běžný obchod, kdy se výrobce snaží maximalizovat svůj zisk a spotřebitel zase svůj užitek. Pokud výrobce na domácím trhu toho dosahuje tím, že sníží své ceny pod úroveň ostatních, aby přilákal zákazníky a zvýšil svůj zisk, jedná se o běžnou praktiku, kterou se výrobce snaží konkurovat ostatním na trhu. O dumping se ovšem může jednat, provádí-li tuto praktiku v rámci mezinárodního obchodu. Už z tohoto vymezení na mě působí, že antidumpingové zákonodárství je jen forma protekcionismu ze strany státu, kdy zasahuje proti zahraničním vývozcům, aby uchránil své domácí výrobce a odvětví, ale proti domácím producentům nezasahuje. Mezinárodní obchod se začal rozvíjet v důsledku odlišných podmínek a preferencí jednotlivých zemí. Ty mají odlišné přírodní a klimatické podmínky, pro výrobu nebo spíše pěstování určitého zboží, dále se jedná o odlišné výrobní podmínky a rozdíly ve vkusu občanů jednotlivých států. Dalším důvodem může být skutečnost, že při zvětšování objemu výroby klesají náklady a pokud domácí trh nestačí spotřebovávat, dochází k uplatňování na zahraničním trhu. Nebo se stát specializuje na určité produkty, což má za následek zlepšení dělby práce. 2 Dan Šťastný, Mezinárodní obchod: teorie a politika, str. 11 8 S pojmem mezinárodní obchod také souvisí otevřenost ekonomiky, bez které by obchod nemohl probíhat a také pojem svobodný obchod, kdy se jedná o „jakoukoliv oboustranně dobrovolnou směnu, které není vjejím průběhu a uskutečnění bráněno. "3 Z tohoto vymezení mě potom zaráží například název Severoamerické dohody o volném obchodu - N A F T A , která má pojem free trade přímo v názvu, ale dle definice se rozhodně o něj jednat nemůže. Stejně tak jako s ostatními organizacemi, např. Středoevropská dohoda o volném obchodu - CEFTA, Všeobecná dohoda o clech a obchodu - GATT, Světová obchodní organizace - W T O , na kterou se zaměříme v následujících kapitolách, kdy tyto organizace sice ruší některá protekcionistická opatření, ale za cenu přijmutí jiných, možná mírnějších a pro členské státy navzájem výhodnějších, ale pořád se nejedná o svobodný obchod. Dalším pojmem je protekcionismus, kdy se jedná o „omezení zahraniční konkurence s cílem ochrany domácí produkce nebo podpory vnější obchodní rovnováhy." Pod tuto ochranu spadají kromě množstevních omezení a technických překážek také právě antidumpingová cla. Státní intervence nemusí být vždy jen na straně dovozů, ale mohou být také na straně vývozů, v případě České republiky se jedná například o pomoc exportérům formou levných úvěrů prostřednictvím České exportní banky - ČEB nebo pojištění před rizikem nezaplacení, které zajišťuje Exportní garanční a pojišťovací společnost - E G A P . Dalšími důvody pro obhajobu protekcionismu bývá často ochrana některých tradičních odvětví, ochrana před levnou pracovní sílou nebo se stát snaží ochrannými opatřeními zabránit zahlcení dováženými výrobky. 1.2 Dumping Za cenový dumping bývá považována ta situace, kdy se „ výrobek uvádí na trh druhé země za cenu nižší, než je normální hodnota obdobného výrobku při běžném obchodu v zemi vývozu, tyto dovozy způsobují nebo hrozí způsobit újmu výrobnímu odvětví v zemi dovozu a mezi dovozy a újmou nebo její hrozbou existuje příčinná souvislost. "J Jak již bylo uvedeno, pokud se to stejné děje na domácím trhu, jedná se o běžnou praktiku výrobce ve snaze konkurovat ostatním. Proč stejné jednání zahraničních výrobců má být trestáno? Mohou se přece jen snažit zjednodušit nebo urychlit si vstup na trh sníženými cenami, aby byli schopni konkurovat výrobkům již zavedených firem. Nebo se jedná o situaci, kdy zvýšení objemu výroby, i když dodatečné výrobky budou prodávány za nižší cenu, povede k celkově vyššímu zisku. Potom výrobce bývá obviněn z cenové diskriminace, protože prodává výrobek za různé 3 Dan Šťastný, Mezinárodní obchod: teorie a politika, str. 15 4 Milan Žák, Velká ekonomická encyklopedie. str. 622 3 Pavel Dvořák, Základy mezinárodní obchodní politiky, str. 127 9 ceny na různých trzích. Dalším možným důvodem provádění dumpingu, jak již bylo zmíněno v úvodu, je snaha nízkými cenami vytlačit konkurenci z trhu a získat monopolní postavení a poté zvýšit ceny na vyšší úroveň, než byla předtím. Takový případ, že by výrobce dosáhl monopolního postavení díky dumpingovým cenám, nebyl nikdy jasně prokázán. Pokud by toho výrobce i tak dosáhl, po zvednutí cen, které musí následovat, aby kompenzoval ztráty, které nesl na začátku kvůli podhodnocení ceny, se mohou vytlačení producenti opět vrátit na trh. Vždy je ale na rozhodnutí spotřebitele, do jaké výše je ochoten zaplatit za výrobek, takže i monopolní výrobce nemůže stanovit po vyloučení ostatních producentů libovolně vysokou cenu. Příklad, kdy firma provádí dumping je ilustrován na následujícím grafu. Graf č. 1: Příklad dumpingu Náklady C a Cena P PDOM - PjOR TO?. Domácí prodeje Expoit Produkovane a poptávané množství Q Celková produkce Pramen: Krugman, P. R., Obstfeld, M., International Economics,2003. str. 144 Graf popisuje situaci, kdy se jedná o monopolního domácího výrobce, který prodává na domácím trhu při poptávce DDOM a na zahraničním trhu je dokonale elastická poptávka a výrobce může prodat množství, jaké bude chtít za cenu PFOR. Vodorovná linka je tedy poptávka na zahraničním trhu. Dále je předpoklad segmentovaného trhu, a proto výrobce může prodávat za různé ceny na dvou trzích. MC je křivka mezních nákladů pro celkový výstup na 10 obou trzích. Aby výrobce maximalizoval zisk, musí se mezní příjem -MRaMC na obou trzích rovnat. MRDOM je mezní příjem na domácím trhu, jeho křivka leží pod poptávkovou na domácím trhu. Exportované výrobky jsou prodávány za cenu PFOR. K vyrovnání MC a MR na obou trzích je třeba vyrobit množství QMON, Z toho QDOM je prodáváno na domácím trhu a exportované výrobky představují QMON-QDOM. Produkční náklady na další jednotku jsou v tomto případě rovny PFOR. Množství QDOM je prodáváno za cenu PDOM, která je nad PFOR, tudíž firma praktikuje dumping.6 1.3 Antidumping Za antidumping je považován soubor opatření, která stát zavádí, aby zabránil provádění dumpingu ze strany zahraničních výrobců. Může se jednat o předběžné nebo konečné uvalení cla, případně přijetí závazku. Uvalením antidumpingového cla se zvýší cena dováženého výrobku, na čemž tratí spotřebitel, který musí v konečném důsledku tuto vyšší cenu uhradit. Postup při zjišťování dumpingu, aby mohlo být proti němu přijato opatření, je popsán v následujících kapitolách, jedná se ovšem o velmi těžké a náročné dokazování. Aby vůbec mohlo být zahájeno antidumpingové šetření, musí žalující strana předložit následující podklady:7 - identifikace žadatele: jeho totožnost, popis zboží, jejich objem a hodnota produkce od žadatele. V případě, že žádost podává odvětví, stejné informace o jejich jednotlivých producentech, kteří tuto žádost podávají. - identifikace dumpingové praktiky: kompletní popis ohledně údajného dumpingového zboží a informace o původu výrobku, o jejich výrobci, případně dovozci. - informace o ceně, za kterou je výrobek prodáván na domácím trhu, případně na trhu třetí země a dále také informace o vývozní ceně. - identifikace dopadu dumpingu: - informaci o objemu údajného dumpingového zboží a následný dopad těchto dovozů na domácí odvětví. - v případě, že by údajné dumpingové výrobky teprve hrozily způsobit újmu, pak je třeba doložit předpokládaný objem dovozu těchto výrobků. - dále je třeba doložit důkaz o příčinné souvislosti mezi dovozy údajných dumpingových výrobků a újmou způsobenou žadateli. 5 KRUGMAN, P. R. a OBSTFELD, M. International Economics: Theory andPolicy, str. 143-144 7 Uruguay Round Agreement: Agrement on Implementation ofArticle VI of the GATT 1994 [online] wto 11 Jak je vidět, jedná se o data, která jsou těžko k sehnání, aby mohlo být zahájeno antidumpingové šetření. Zvláště pro rozvojové země, kde nefungují instituce, které by jim s tímto pomohly, je celá procedura velice náročná. Jak je vidět určení dumpingu je náročné na zpracování, také kvůli vymezení některých pojmů jako např. normální hodnota, kdy se jedná o hodnotu, za kterou je prodáván výrobek na domácím trhu vývozce. I zde může nastat problém, pokud se nejedná o tržní ekonomiku a cena není určována trhem. Potom se hledá tzv. analogová země a použije se hodnota výrobku na trhu této země. Dalšími pojmy jsou vývozní cena, újma výrobnímu odvětví, obdobný výrobek nebo dumpingové rozpětí, které je třeba znát pro stanovení případného antidumpingového cla, které nesmí být vyšší než toto rozpětí. Veškeré tyto pojmy jsou podrobněji vysvětleny např. v Dohodě o provádění článku V I a bližší rozepisování se s nimi by přesáhlo rozsah této práce. 1.4 Druhy antidumpingu V celé bakalářské práci pojednávám o tzv. cenovém (zbožovém) dumpingu, který je přesně formulován mezinárodním právem, a proto za něj může být ten, který ho praktikuje postižen, zpravidla uvalením antidumpingového cla. V posledních letech se začaly hojně používat, během období vstupu do Evropské unie i u našich politiků a ekonomů, další výrazy pro označení dumpingu, kterým je věnována tato část kapitoly. K teoretickým vysvětlením, co je pod jednotlivými pojmy chápáno, uvádím také názory na danou problematiku od některých představitelů členských států v Evropské unii. Sociální dumping Za sociální dumping bývá považován dovoz zboží ze zemí, kde jsou nižší sociální a pracovní standardy než v zemi dovozu. Vývozcovy náklady jsou proto menší než v konkurenční zemi s vyššími standardy a tato situace představuje nespravedlivou výhodu v mezinárodním obchodě, protože může mít negativní důsledky pro zemi, která udržuje vysoké sociální a mzdové standardy. Jedním z příkladů může být „případ, který nastal v roce 1993, kdy americká nadnárodní společnosti Hoover přemístila svůj průmyslový závod z Dijonu ve Francii do Cambuslang ve Skotsku. Následovala vyjednávání se zaměstnanci ve Skotsku, kteří přijali horší podmínky zaměstnání. Výsledkem byla ztráta 600 pracovních míst ve Francii a najmutí 400 pracovníků na dobu určitou ve Skotsku. Francouzští vládní představitelé označili toto rozhodnutí jako sociální dumping ze strany Hooveru. "8 Pokud zůstaneme ještě chvíli u francouzských představitelů, nynější prezident Nicolas Sarkozy prohlásil v jednom ze svých 8 Sociál dumping, [online] Europa 12 projevů, když kandidoval na post prezidenta: „Věřím ve volný obchod, ale takový volný obchod, který je řízený a regulovaný - takový, kde stát intervenuje, aby kompenzoval sociální a ekologický dumping. "9 Jeho výrok se poněkud rozchází s již dlouhotrvajícím trendem na liberalizaci v mezinárodním obchodě. Pokud už bychom chtěli nějak kritizovat sociální dumping, hodilo by se zpřesnit definici na situaci, kdy dochází k nepřiměřenému snižování nákladů pod úroveň sociálních a mzdových standardů. Pokud by docházelo k porušování bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, kdy jsou opravdu špatné pracovní podmínky nebo k práci jsou nuceny také děti. Z těchto důvodů bývá často kritizována například Čína, těžko si lze ale představit, že by tyto podmínky panovaly také ve Skotsku, kam se přemístila společnost Hoover. Navíc E U přijala několik směrnic, na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pokud se mluví o sociálním dumpingu v rámci členských zemí Evropské unie, jedná se jen o nesouhlas vyspělejších zemí, které mají silné odbory tlačící neustále mzdy nahoru, kterým odchází části nebo celé podniky do členských států, kde jsou pro ně výhodnější podmínky. Je to normální reakce vedení podniku, na možnost snížit své náklady, aby mohli lépe konkurovat ostatním. S pojmem sociální dumping také úzce souvisí mzdový dumping, kdy se jedná v podstatě o totéž, jen je zde souvislost se mzdovými náklady. Na mzdový dumping si například stěžovalo Německo, které nemá minimální mzdu, taje zavedena jen ve stavebním průmyslu. Z tohoto důvodu si němečtí zaměstnavatelé mohli dovolit zaměstnat zahraniční pracovníky za mnohem nižší mzdu než by museli platit německým pracovníkům. Myslím si, že co se týče sociálního a mzdového dumpingu nejedná se vlastně o dumping, ale jen populární heslo mezi politiky. Je pochopitelné, že pokud je na tom jedna země ekonomicky lépe než druhá, budou tam také vyšší mzdy, ale to není důvodem proč obviňovat slabší zemi ze sociálního nebo mzdového dumpingu. Daňový dumping U daňového dumpingu se jedná o rozdíly mezi zdaněním různých zemí. Daňový dumping provádí země, které mají nižší daňové sazby a tento pojem bývá často používán zeměmi, které mají právě vyšší daňové sazby. Například v Evropské unii se jedná hlavně o Německo a Francii, které argumentují, že díky ostatním členským zemím, které mají nižší daňové sazby, přicházejí nejen o investice, ale také o celé firmy, které se stěhují do tzv. „daňových rájů". Nutno poznamenat, že otázka daňových sazeb není zdaleka jediným určujícím kritériem pro přesun do jiného státu, záleží také na celkové ekonomické situaci nebo politické stabilitě 9 Sarkozy chce „ochranářskou EU" jako protipól globalizace [online] Euractiv 13 země. V rámci E U je sjednocována výše cla, je stanoven dolní limit pro sazby D P H a také u spotřebních daní např. z cigaret, piva, vína, benzínu, takže harmonizace, o které se zmiňuje Německo s Francií a další země s vysokými sazbami, se tedy týká přímých daní. Spíše než o provádění daňového dumpingu se jedná o daňovou konkurenci mezi státy. Pokud je ale obecně konkurence na trhu výrobků a služeb prospěšná, vede k efektivnější výrobě, snižování cen a nutí odcházet neefektivní výrobce, proč by nemohla být prospěšná i daňová konkurence mezi státy? Navíc určování centrálně o výši daňových sazeb, je nereálné stejně jako důvod, proč všechny členské státy například nepřijaly hned euro nebo proč není ve všech členských státech jednotná minimální mzda atd. Důvod je jednoduchý, každá země je na odlišné ekonomické úrovni. Čím více standardů budou členské státy přijímat, tím více také budou omezovány jejich konkurenční výhody. A pokud už bychom chtěli zavést nějaké daňové limity, kde bude určena hranice, kdy se jedná ještě o přípustné rozpětí v rozdílných mírách zdanění a kdy už země bude provádět daňový dumping? Navíc pokud se podíváme na definici dumpingu v první kapitole, která uvádí, že dumping je druhem cenového podbízení, kdy je zboží prodáváno pod cenou, daňový dumping se mi jeví jako absurdní pojem, protože stát nic neprodává a už vůbec ne za rozdílné ceny, na různých trzích. Tento pojem používají hlavně státy s vysokou mírou zdanění, ve snaze přimět ostatní země, kde jsou nízké daně, aby je zvýšily na jejich úroveň a tím zabránily odsunu kapitálu do jiných zemí. Objevují se například návrhy, aby ty země, které mají nízké daně a provádí „údajný" daňový dumping, nemohli čerpat ze strukturálních fondů. To už mi zní jako těžká regulace, v situaci, kdy se pokoušíme o liberalizaci mezinárodního obchodu. O snížení daní, jako druhé možnosti, jak zharmonizovat daně v rámci E U , se tyto země samozřejmě nepokouší. Přitom je dokázáno, samozřejmě hledat přímou souvislost je obtížné, že snížení daní má motivační a přiznávací efekt,1 0 vede i přes snížení k vyšším příjmům, to se např. stalo v Rusku nebo U S A . Proti harmonizací daní byl také kromě liberálních ekonomů např. bývalý britský premiér Tony Blair, který v článku pro jedny noviny uvedl, že „ daňová politika by měla být věcí státní suverenity... zachování daňové politiky na národní úrovni je totiž správné pro evropskou konkurenceschopnost... i pro demokracii. " n Pokud se sníží daňová sazba, dochází k menším únikům (samozřejmě že nelze očekávat žádné úniky), firmy nebudou své zisky převádět do daňových rájů a nevyplatí se jim složitě měnit účetnictví, aby se vyhnuly vysokému zdanění. 1 1 Petr Mach Daňová konkurence musí být zachována [online] 14 Ekologický dumping Za ekologický dumping bývá považováno, když výroba zboží probíhá v podmínkách, kde jsou nízké ekologické nároky na výrobu a nízká úroveň environmentálni legislativy. Výrobce, který není nucen dodržovat přísnější ekologické standardy a nemusí platit tzv. ekologické nebo zelené daně, má levnější výrobu, než například výrobce v E U , která má tyto zelené daně zavedeny. I u nás platí od začátku roku 2008 ekologická daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, z pevných paliv a z elektřiny. Podobně jako u daňového dumpingu se zde jedná o různé nastavení v jednotlivých zemích a ne o ekologický dumping. Těžko si lze představit, že některé asij ské země, které j sou obviňovány z tohoto dumpingu, si mohou dovolit zavést taková ekologická opatření, jako mají například vyspělé státy v E U . „Jedním z návrhů od Komise pro udržitelný rozvoj při OSN byl plán výměny dluhů rozvojových zemí za přijetí minimálních sociálních a ekologických standardů. "]2 Tím chtěli přimět rozvojové země, aby přijaly ekologické standardy blížící se vyspělým zemím, tím se jim zdražila výroba a nemohly tak být dále obviňovány z údajného ekologického dumpingu. Měnový dumping Za měnový dumping bývá považována situace, kdy stát prostřednictvím centrální banky uměle sníží kurz své měny, jinak řečeno provede devalvaci měny. Při takové situaci dochází k zvýhodňování vývozu, který se zlevňuje, ale oproti tomu se zdražuje dovážené zboží a roste inflace. Další pohled na měnový dumping nabízí následující definice: „devalvace měny ve větší míře, než odpovídá rozdílu mezi domácí a světovou cenovou hladinou. "; 5 Vzhledem k výše uvedeným negativním důsledkům, který tento typ údajného dumpingu přináší, hlavně rostoucí inflace, nebývá v praxi často používán. Shrnutí kapitoly V této kapitole jsme se stručně seznámili s prostředím dumpingu, protože zabývat se podrobněji konfliktem a názory pro a proti liberalismu a protekcionismu v mezinárodním obchodě ohledně dumpingu by stačilo na vlastní práci. Vymezili jsme pojem dumpingu a souboru opatření proti němu - antidumpingu. Z výše uvedených skutečností se kloním spíše k zastáncům liberalismu, kdy se domnívám, že odstraněním ochranných opatření by se jednotlivé země mohly specializovat na určitý druh výroby, rostla by mezinárodní dělba práce a zvyšoval se blahobyt zemí. Odstranění těchto překážek by pomohlo také rozvojovým Umíme snížit sociální pojištění, [online] 1 3 Encyklopedie Coje co [online] 15 zemím, které by se mohly lépe uplatnit na světových trzích. Jejich výhodou jsou nízké náklady na výrobu, z toho také levná pracovní síla, kvůli čemuž bývají často obviňovány z dumpingu, což doložím statistickými daty v poslední kapitole, a proto rozvinuté země proti těmto dovozům chrání své výrobce. Co se týče jednotlivých druhů antidumpingu, které jsou v poslední době hojně používány, jedná se podle mě pouze o politická hesla, která si jednotliví politikové oblíbili, jako jednu z možných variant na prosazování většího ochranářství svého domácího trhu před efektivnějšími zahraničními výrobci. Samozřejmě i zde mohou být výjimky v podobě například Cíny, kdy některé její zboží se nevyznačuje kvalitou, ale zákazník si je toho velice dobře vědom, jakou kvalitu si pořizuje ve srovnání s dražším domácím zbožím. V případě sociálního a mzdového dumpingu se jedná tedy pouze o rozdíly v sociálních podmínkách a mzdových standardech mezi jednotlivými ekonomikami, které nemohou být samozřejmě ve všude na stejné úrovni. Daňovým dumpingem se ohánějí hlavně ty státy, které mají nastaveny vyšší daňové sazby a zdůvodňují jím odchod investic ze svého území do zemí, které provádějí údajný daňový dumping, už podle definice dumpingu je jasné že s přívlastkem daňový se jedná dle mého názoru o absurdní pojem. Co se týče pojmu ekologický dumping, ten má souvislost s daňovým dumpingem a nastavením zvýhodněných daňových sazeb na ekologicky šetrnější výrobky nebo se jedná opět pouze o rozdíl v ekologických podmínkách jednotlivých zemí. 16 2 Antidumpingové zákonodárství 2.1 Vývoj v mezinárodních organizacích Jak už bylo uvedeno v úvodu, antidumpingové zákonodárství přijaly některé země samostatně už na začátku 20. století. Po první světové válce a hospodářské krizi na konci dvacátých let státy zavedly ochranná opatření, většinou ve formě zvýšených cel, aby ochránily svou ekonomiku. Během třicátých let se začaly uzavírat obchodní dohody, ale postupnou liberalizaci mezinárodního obchodu přerušila druhá světová válka. 2.1.1. Všeobecná dohoda o clech a obchodu Během konce druhé světové války byl přijat návrh na vytvoření Mezinárodní obchodní organizace (ITO). Jedním z cílů mělo být odstraňování překážek, které bránily rozvoji mezinárodního obchodu. Během jednání o chartě ITO byla uzavřena Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT 1947), splatností od 1. 1. 1948. Tato dohoda měla platit pouze dočasně, než bude zřízena ITO, ta ale nikdy nevznikla a G A T T 1947 byla v platnosti téměř padesát let. Hlavním cílem G A T T bylo liberalizovat zahraniční obchod a snížit celní sazby, což se podařilo, protože „v roce 1947 činil průměr celních sazeb průmyslových výrobků smluvních stran 40 %, který se snížil až na 4,7 % během Tokijského kola. "]4 Postupné snižování cel probíhalo v rámci mnohostranných jednání, která jsou uvedena v následující tabulce. Tabulka č. 1: Přehled jednotlivých kol jednání v rámci G A T T Rok Místo konání Předmět jednání Počet zemí 1947 Ženeva Cla 23 1949 Annecy (FRA) Cla 13 1951 Torguay (VB) Cla 38 1956 Ženeva Cla 26 1960-61 Ženeva- Dillonovo kolo Cla 26 1964-67 Ženeva- Kennedyho kolo Cla a antidumpingová opatření 62 1973-79 Ženeva- Tokijské kolo Cla, netarifní opatření a rámcové dohody 102 1986-1994 Ženeva- Uruguayské kolo Cla, netarifní opatření, pravidla, služby, práva k duševnímu vlastnictví, řešení sporů, textilie, zemědělství, vytvoření W T O atd. 123 Pramen: http://www.wto.org/English/thewto_e/whatis_e/tif_e/fact4_e.htm Ivan Šroněk, Světová obchodní organizace, str. 8 a 9 17 K tabulce by mohlo být připojeno další kolo jednání, tentokrát už pod záštitou Světové obchodní organizace, které začalo v D o h a (Katar) v roce 2001. I zde se pokračuje v projednávání ohledně odstranění překážek obchodu, o snížení zemědělských dotací a také je zde věnována pozornost rozvojovým zemím. Vzhledem k tématu mé bakalářské práce je důležitý hlavně článek VI Všeobecné dohody, který se zabývá dumpingem. Smluvní strany se v něm například shodují, že:1 5 - dumping, kdy se zboží na jednom trhu uvádí na druhém za cenu nižší než je běžná hodnota a způsobuje nebo hrozí způsobit podstatnou újmu odvětví nebo zdržuje vytvoření domácího průmyslu, je zavrženíhodný. - za zboží s nižší než běžnou hodnotou je určeno takové, když jeho vývozní cena je nižší než srovnatelná cena podobného výrobku, pro účel spotřeby ve vývozní zemi. Při absenci takové domácí ceny se srovnává s cenou obdobného výrobku vyváženého do třetích zemí nebo s výrobními náklady na výrobek v zemi původu plus s přiměřenou prodejní režií a ziskem. Je třeba zohlednit rozdíly v podmínkách prodeje, ve zdanění atd., které by mohly ovlivnit porovnání cen. - aby smluvní strana zabránila dumpingu, může uvalit na takový výrobek antidumpingové clo, které nesmí být vyšší než dumpingové rozpětí. Nesmí však uložit zároveň antidumpingové a vyrovnávací clo. - antidumpingové clo nemůže být uloženo, pokud by dumping nepůsobil nebo nehrozil způsobit podstatnou újmu odvětví nebo nezabraňoval vytvoření domácího průmyslu. Pokud tento článek srovnáme s úpravami a doplněními, které byly vypracovány později, je zřejmé, že původní článek V I dohody byl vypracován velice obecně a neposkytoval bližší vysvětlení, ohledně antidumpingového šetření. Nejsou v n ě m uvedeny žádné časové termíny, přesněji stanoveny určité hranice nebo minimální hodnoty, které je třeba zohlednit v postupu šetření, aby výrobek mohl být uznán za dumpingový a mohlo být na něj uvaleno clo. Tato rámcová ustanovení nechávala poměrně velký prostor pro vlastní interpretaci pro ty státy, které chtěly zavést svoji vlastní právní úpravu. Teprve až vKennedyho kole došlo také na antidumpingová opatření, kdy byl vypracován Antidumpingový kodex, neboli také Dohoda o provádění článku V I Všeobecné dohody o clech a obchodu. Tento kodex podrobněji rozpracovával některá ustanovení o dumpingu, která byla nejednoznačná a zpřesňoval podmínky pro ukládání antidumpingových cel, byl dále novelizován v průběhu Tokijského kola, kde se také pozornost zaměřila na obchodní jednání s rozvojovými zeměmi. Mezitím se mezinárodní obchod prohluboval a byl GeneralAgreement on Tariffs and Trade (GATT 1947) [online] wto 18 daleko složitější, také v důsledku rostoucího počtu účastníků, proto se některé země uchylovaly k dvoustranným dohodám. Byla třeba modernizace systému, rozšíření jeho pravidel a lepší mechanismus pro řešení sporů mezi členskými státy. Problémem pro rozvojové země byla také výjimka na zemědělství a textil v dohodě GATT, zatímco ve vyspělých zemích byl podíl pracujících v zemědělství malý, v rozvojových zemích pracovala v zemědělství více jak polovina zpracujících lidí, přitom poměr v zahraničním obchodě s těmito výrobky je opačný. Během Uruguayského kola byl opět přepracován Antidumpingový kodex a jeho část, Dohoda o provádění článku VI, která byla mnohem delší a propracovanější oproti první verzi. Je v ní například rozpracován:1 6 - postup jak zjistit, zda se jedná o dumpingový výrobek, pokud nelze porovnat ceny v zemi původu a dovozu nebo v zemi původu se prodává méně než 5 % posuzovaného výrobku, což neumožňuje pořádné cenové srovnání. Jestli jsou prodeje nižší, musí být prokázáno, že i tak malé množství je schopno zajistit řádné porovnání cen. Pokud jsou výrobky pouze převáženy přes třetí zemi, srovnává se cena v zemi původu. - důkazy, které musela poskytnout země, která chtěla žalovat jinou ohledně dumpingových výrobků. Nestačily už pouze důkazy o provádění dumpingu, újmě ve smyslu článku V I Dohody G A T T 1994 jak je vykládán touto dohodou, ale bylo třeba také doložit příčinnou souvislost mezi dumpingovými dovozy a údajnou újmou. Pokud by některý z těchto bodů nebyl splněn, nebylo by zahájeno šetření. - dále by bylo ukončeno šetření, pokud by bylo zjištěno, že dumpingová marže je menší než 2 % vývozní ceny nebo objem údajných dumpingových dovozů je menší než 3 % dovozů podobného výrobku v zemi dovozu, což je považováno za zanedbatelné. - rozpracovány byly pojmy újma, podobný výrobek a domácí průmyslové odvětví. - dohoda také počítá s možností, kdy se několik států dohodne na úrovni integrace, která má charakter jednotného trhu. Příkladem je například Evropská unie, kdy stejné odvětví několika států je považováno za domácí odvětví. Setření by mělo být ukončeno do jednoho roku, v některých případech nejpozději do osmnácti měsíců, mezitím může být uloženo prozatímní opatření ve formě cla nebo hotovostní zálohy, ne však dříve než šedesát dnů od data zahájení šetření. Uruguay Round Agreement: Agrement on Implementation ofArticle VI of the GATT 1994 [online], wto 19 - konečné antidumpingové clo by mělo být ukončeno po pěti letech. Dále je upřesněn postup, pokud se antidumpingové šetření týká rozvojových zemí, je zřízen Výbor pro antidumping a popsán postup při řešení sporů (blíže třetí kapitola). Dohoda o provádění článku V I je ve srovnání s dřívějšími ustanoveními opravdu více propracovaná, jak je vidět z některých zmíněných bodů, ovšem bližší seznamování s touto dohodou by překročilo rozsah této práce. Přepracována a doplněna o některé dokumenty byla také G A T T 1947, která aby nedocházelo k záměně, je nazývána G A T T 1994. Její struktura je v Příloze 1 v Dohodě o zřízení WTO. Vypracovávala se také nová pravidla pro řešení sporů nebo se řešila přeměna dosavadního provizoria, které trvalo téměř padesát let na pevnější organizační rámec. Celé jednání trvalo sedm let a výsledkem bylo „28 dílčích dohod s 550 stranami textu a asi 20 000 stran příloh. Jedním z dokumentů byla i Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace."11 Jednání bylo formálně zakončeno v Marrákeši, kdy byl podepsán dokument Závěrečný akt obsahující výsledky Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání. 2.1.2 Světová obchodní organizace Vznikla během osmého, Uruguayského kola jednání, kdy se účastníci dohodli na vytvoření mezinárodní organizace. Cílem bylo liberalizovat mezinárodní obchod a vylepšit a rozšířit pravidla současného systém obchodních dohod - G A T T . Dohoda o založení W T O byla podepsána v roce 1994 v marockém Marrákeši s platností od 1. 1. 1995. V rámci této dohody bylo přijato několik dílčích úmluv, vzhledem k tématu této práce je třeba zmínit hlavně Všeobecnou dohodu o clech a obchodu 1994, Dohodu o provádění článku V I Všeobecné dohody o clech a obchodu nebo Ujednání o řešení sporů (Dišpute Settlement Understanding DSU). G A T T 1994 má mnoho úprav a doplňků oproti G A T T 1947 a vychází ze stejného souboru pravidel, ale právně se jedná o dvě různá ujednání. Pokud chce některý člen W T O vést antidumpingové řízení, musí mít vlastní právní úpravu, která je v souladu s Dohodou o provádění článku VI. Dále jsou povinni informovat o veškerých změnách Výbor pro antidumping, který tento soulad kontroluje. Vlastní právní úprava jednotlivých členských států není povinná. Ivan Šroněk, Světová obchodní organizace, str. 9 20 2.2 Vývoj v jednotlivých státech 2.2.1 Evropská unie Antidumpingem se už zabýval i předchůdce E U , Evropské hospodářské společenství, které bylo založeno Římskou smlouvou v roce 1957. Nyní je v Evropské unii upraven komunitami legislativou, která je závazná pro všechny členské státy. Základním předpisem týkajícím se antidumpingu je Nařízení Rady (ES) č. 384/96, o ochraně před dumpingovými dovozy z nečlenských států Evropského společenství ve znění pozdějších úprav. Nej aktuálnější úprava je z roku 2005. Toto nařízení obsahuje i přijatá opatření, která byla vyjednána během Uruguayského kola jednání v rámci GATT. V EU je pověřena Evropská komise provádět antidumpingová šetření a vyhodnocovat stížnosti. To kromě posouzení zda došlo k dumpingu, tedy že exportní cena, za kterou je prodáváno na trhu EU, je nižší než cena na domácím trhu, zahrnuje také zkoumání, zda došlo nebo hrozí podstatná újma komunitárnímu průmyslu nebo zpomalení vzniku tohoto odvětví. Pod pojmem újma se rozumí ztráta podílu na trhu, snížení cen pro výrobce, tlak na produkci, prodeje, zisky, produktivitu. Je zkoumán také i zájem Společenství, čímž se rozumí, že náklady pro Společenství na zavedení opatření nesmí být nepřiměřené k získanému prospěchu. Zavedením konečných antidumpingových cel, pokud budou výše zmíněné podmínky shledány opodstatněnými, se zabývá Rada ministrů.19 Zjednodušené schéma antidumpingového řízení lze popsat následujícím způsobem:2 0 1) podání stížnosti (complaini) - Evropská komise zkoumá stížnost a do 45 dní rozhodne, zda zahájí šetření (investigatiorí) 2) zahájení šetření - je publikováno v Úředním věstníku (Official Journal of the European Union) a šetření trvá maximálně 15 měsíců. Po 60 dnech, ne však později než 9 měsících po zahájení šetření, může být přijato prozatímní opatření (provisional anti-dumping measure), které je taktéž publikováno v Úředním věstníku 3) ukončení šetření - publikováno v Úředním věstníku: a) přijetím konečného antidumpingového cla (definitivě anti—dumping duty) b) přijetím závazku (undertaking) - obojí obvykle s platností na 5 let c) bez přijetí opatření Evropská unie nemá právní subjektivitu, tudíž není z právního hlediska považována za mezinárodní organizaci a veškeré mezinárodní smlouvy za ni uzavírá Společenství. 19 Anti-dumping: Protection against dumped Imports [online] Europa 20 Antidumping v Evropské unii [online] MPO 21 V průběhu platnosti konečného opatření může být proveden přezkum (review): a) prozatímní přezkum (interim review) - z podnětu některé zúčastněné strany (interested party) b) přezkum pro nového vývozce (newcomer review) - z podnětu nově dotčené zúčastněné strany c) přezkum před pozbytím platnosti (expiry review - sunset review) - před vypršením pětileté doby platnosti opatření za účelem jejího dalšího prodloužení d) antiabsorpční šetření (anti-absorption investigation) - za účelem přezkoumání, zda se uložené antidumpingové clo promítlo do cen výrobku, tj. zda není "absorbováno" výrobcem či vývozcem e) šetření proti obcházení (anti-circumvention investigation) - za účelem přijetí opatření k zamezení obcházení přijatého antidumpingového opatření Platnost cla může být pozastavena (suspension) a pokud nedošlo po pěti (a více) letech k prodloužení platnosti konečného antidumpingového opatření, přestává být antidumpingové clo vybíráno. Pokud by stěžovatelé nepředstavovali nejméně 25 % celkové výroby podobného výrobku v Evropském společenství nebo nebyl dostatek důkazů, šetření by nebylo zahájeno. Pokud by bylo uvaleno antidumpingové clo, nesmí, jak je uvedeno v Dohodě o provádění článku VI, přesáhnout dumpingové rozpětí. Česká republika přijala před vstupem do E U jediný zákon týkající se dumpingu a to Zákon č. 152/1997 na ochranu před dovozem dumpingových výrobků, předtím jsme žádný neměli, řídili jsme se dle mnohostranných dohod, které jsou součástí Dohody o WTO. Tedy i Dohody o provádění článku V I a nemuseli jsme tudíž přijmout vlastní právní úpravu. Řízení o dovozu dumpingových výrobků provádělo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Po vstupu do E U je vše jinak, i když si právní úpravy ČR a E U byly velmi podobné, protože vycházely ze stejného právního základu. Nyní se Česká republika řídí antidumpingovými nařízeními, která jsou stejné pro všechny členské státy, z důvodu přijetí společné obchodní politiky. 2.2.2 Spojené státy Antidumpingové právo Spojených států patři mezi jedno z nej starších a jeho první zákony byly často doplňovány a zlepšovány, jak ukazuje následující stručný přehled. První antidumpingový zákon byl přijat v roce 1916, některé jeho části byly koncipovány z již stávajících antimonopolních zákonů. Byl odlišný oproti kanadskému zákonu, umožňoval 22 21 například uložit odškodné až do výše trojnásobku nebo uvěznění, což se dostalo do rozporu s pozdějšími dohodami. Už tenkrát Nejvyšší celní úřad tento zákon přezkoumal a byl přijat další zákon v roce 1921,22 který měl tyto nedostatky odstranit a byl bližší kanadskému zákonu. Původní Antidumpingový zákon 1916 však zrušen nebyl. Následovaly další zákony, které ty původní upravovaly, např Fordney-McCumberů celní zákon 1922 nebo Celní zákon 1930. Po přijetí čtyřech zákonů během necelých patnácti let, Spojené státy dalších více jak čtyřicet let další zákon nevytvořily. Až v roce 1974 přijaly Obchodní zákon, který například zavedl časové limity pro rozhodnutí o dumpingu. V roce 1979 přijaly Zákon o obchodních dohodách, který implementoval Dohodu z Tokijského kola, mimo jiné zahrnovala také Antidumpingový kodex. Dále rušil Antidumpingový zákon 1921 a upravil Celní zákon 1930, aby vyhovoval Antidumpingovému zákoníku. Následovaly další opravy v Obchodním a celním zákonu 1984, Zákonu o obchodu a soutěži 1988 a opět implementování Dohody o antidumpingu, tentokrát z Uruguayského kola v roce 1994 a podepsání Dohody o založení WTO. Jak je vidět, tak americké antidumpingové zákonodárství je oproti ostatním mnohem složitější a spletitější. V provázanosti mezi jednotlivými zákony se lze lehce ztratit a navíc některé byly ve vzájemném rozporu s ostatními, čímž se zabývám v následujících kapitolách 3.1.1 - 3.1.3. V dnešní době se ochranou domácího trhu zabývá Ministerstvo obchodu (USDOC - U.S. Department of Commerce), které navrhuje základní principy domácí obchodní politiky a řídí antidumpingová šetření23 . Dále se jedná o Mezinárodní komisy pro obchod (USITC - U.S. International Trade Commission), což je nezávislá, polovládní agentura, která provádí objektivní expertízu obchodu pro pobočky vlády a zjišťuje dopad dováženého zboží na americký průmysl. Spolu s USDOC je orgánem zodpovědným za vedení antidumpingových vyšetřování.24 Shrnutí kapitoly V této kapitole byl charakterizován vývoj antidumpingového zákonodárství jak v rámci mezinárodních organizací, tak i jednotlivých vybraných států. První dohodou zabývající se antidumpingem byla G A T T uzavřená v roce 1947, která působila až do poloviny devadesátých let, kdy vznikla W T O , která měla větší působnost. Co se týče dumpingu, který byl popsán již v článku V I G A T T 1947, byla od té doby provedena spousta novelizací, což Greg Mastel, Antidumping Laws and the U.S. Economy, [online] tamtéž Spojené státy americké: Zahraniční obchod země. Ochrana domácího trhu [online] Businessinfo Důležité instituce International Trade Commision [online] MZV 23 dokazuje pokrok, který byl učiněn ve snaze liberalizovat mezinárodní obchod a snižovat ochranářská opatření. Avšak hlavními aktéry vyjednávání jednotlivých kol jednání byly hlavně silné země jako U S A nebo ES a rozvojové země spíše přihlížely a čerpaly výhody z doložky nej vyšších výhod, což potvrzuje jeden z cílů práce, kdy antidumpingová úprava je méně výhodná pro rozvojové země. Hlavně také díky výjimce na některé druhy zboží, se kterými by se mohly rozvojové země lépe uplatnit na světovém trhu. Na odstranění těchto rozdílů se začalo pracovat hlavně na prvním kole jednání pod záštitou W T O , tedy tzv. Doha round. Cleny W T O jsou také zmíněné Spojené státy a Evropská unie (respektive Společenství) jako celek. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jejich antidumpingová zákonodárství budou stejná, protože vychází ze stejných dohod, není tomu tak. Mnohem starší, složitější a také nepřehlednější je právní úprava Spojených států, která byla předmětem několika stížností od ostatních členských států, protože ji nedaly do souladu s mezinárodními dohodami. Těžko uvěřit, že tomu bylo z důvodu, že by si toho nebyly vědomy, spíše se jednalo o fakt, že americká právní úprava je silně ochranářská a využívaly j i , co nejdéle to bylo možné. Tyto stížnosti jsou popsány v následující kapitole. Vzhledem k omezenému rozsahu práce se sem nevešel také jeden případ, kvůli kterému je často kritizována E U . Jedná se o její společnou zemědělskou politiku, kdy je zemědělská produkce dotována z fondů E U a tím dochází k zlevňování zemědělských produktů. Opatřením proti těmto subvencím j sou vyrovnávací cla a ne antidumpingová, také z tohoto důvodu se o společné zemědělské politice nebudu více rozepisovat, i když ve dvacátých letech dvacátého století do první definice dumpingu zahrnul profesor chicagské univerzity Jacob Viner také subvence. 24 3 Statistiky a spory týkající se antidumpingu V této kapitole se pokusím podpořit svou část hypotézy, že antidumpingové zákonodárství je využíváno z velké části vyspělými ekonomikami. Mám na mysli hlavně Spojené státy a Evropskou Unii. Co se týče používání antidumpingového práva, tak americké obchodní praktiky jsou často předmětem stížností od ostatních států. Nejdříve uvedu některé hlavní ekonomické spory, týkající se tohoto zákonodárství, které byly nebo ještě jsou vedeny zejména Evropskou unií, společně s dalšími členy W T O , proti Spojeným státům. Spory vedené naopak, tedy U S A proti ostatním, co se týče například zákonů, které jsou ve vzájemném rozporu, způsobu výpočtu cel, aplikaci a vymahatelnosti práva v oblasti antidumpingu, jsem z dostupné literatury nenašla. N a závěr této kapitoly také uvedu jeden příklad, kdy U S A zavedly antidumpingová cla na dovážené výrobky ze zahraničí a domnívám se, že co se týče tohoto případu, jedná se pouze o protekcionismus ze strany U S A . 3.1 Srovnání antidumpingových případů V tabulkách a grafech jsou uvedena data za delší období, většinou se jedná o rozmezí 1995- 2006, aby se zamezilo případným zkreslením, které by mohlo nastat, pokud by byla použita data pouze zajeden vybraný rok. Ve srovnání s obdobím červenec 1980 až červen 1988, kdy 97,5 % všech šetření tvořily Spojené státy, Austrálie, Kanada a Evropská unie, je možné z těchto statistik vyčíst, že i rozvojové země začínají často iniciovat antidumpingová šetření.25 Tabulka č. 2: Antidumpingová šetření zahájená 1995-2007 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 (6months) 157 225 243 257 355 292 364 312 232 213 201 193 61 Pramen: Global Trade Protection Report 2007 Po založení Světové obchodní organizace k 1. 1. 1995 je patrný značný nárůst nových antidumpingových (AD) šetření, nejsou zde zahrnuty přezkoumání, pouze nové případy. Nejvyšších hodnot, více jak dvojnásobku oproti roku 1995, bylo dosaženo v roce 2001 a od té doby je jejich trvalý pokles. V první polovině roku 2007, po přepočítání na roční základnu, se počet případů dostal na nižší úroveň než při založení W T O . Tento trend zachycuje také následující graf. Trebilcock M. J., Howse R., The Regulation ofInternational Trade, str. 232-233 25 Graf č. 2: AD šetření zahájená 1995-2007 26 Anti-Dumping Investigations Initiated 1995-2007 «IOC- SSO 300 250 2o: ISO 10": 50 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Z001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Pramen: Global Trade Protection Report 2007 Z tohoto grafu vyplývá, že počet zahájených antidumpingových šetření klesl pod úroveň, která byla v roce 1995. Jedná se pouze o odhad, graf byl zkonstruován, když byla známa data pouze za prvních šest měsíců. Avšak informace za třetí čtvrtletí ukazují, že počet těchto šetření vzrostl skoro stejně jako za půl roku. Například devět států, které se pravidelně umisťují mezi hlavními uživateli, iniciovalo za prvních šest měsíců 40 šetření, ale za třetí čtvrtletí to už bylo 38 šetření.2 7 Pokud by tento vzrůstající trend pokračoval i v posledním čtvrtletí, křivka grafu by se jistě nedostala pod úroveň z roku 1995. Když přidáme na časové ose dalších patnáct let, zjistíme, že antidumping má také své cykly, které mají mnohem větší výkyvy, než zobrazuje graf č. 2. Graf č. 3: AD šetření 1980-2007 Global AD Initiations 1980-2007 400 350 300 2:c 200 150 100 50 0 n 1—i 1—i 1—i 1 1 1—i 1—i 1 — i — i 1—i 1—i r ~i 1 1—i 1 — i Pramen: Global Trade Protection Report 2007 2 6 Pro rok 2007 jsou zohledněna datajen za prvních šest měsíců (61 šetření), kterájsou přepočítána na roční základnu - tedy zdvojnásobena. Je tomu tak pouze pro účely srovnání. 2 7 Jedná se o Indii, USA, Brazílii, EU, Čínu, Mexiko, Kanadu a Austrálii. Datajsou čerpána z http://www.antidumpingpublislung.com/uploaded/documents/CSDocuments/GTP%20Quarterly%20Update.pdf 26 Za zkoumání téměř třiceti let vidíme, že antidumping měl své vrcholy téměř pravidelně po deseti letech, v roce 1982, 1992 a 2001 a také propady, kdy nej větší zaznamenáváme právě teď. Od roku 2001 kdy bylo dosaženo nej vyšší hodnoty 361 šetření, klesl počet pod polovinu, avšak stále ne pod nejnižší data z osmdesátých let. Celkový trend je rostoucí. Souvislost s těmito výkyvy vidím v hospodářských cyklech ekonomiky. Pokud bude ekonomika ve fázi recese, zvýší se počet zahájených šetření proti dumpingovým výrobkům a naopak. Antidumping se týká nejen výrobků, ale také surovin nebo polotovarů, které jsou vystaveny cenovým výkyvům, podle toho, v které fázi se ekonomika nachází, a proto se v určitou dobu přímo nabízí možnost iniciovat šetření, že došlo k dumpingu. Je třeba upozornit, že počet sporů, u kterých bylo požádáno o formální konzultace v rámci W T O Dohody o urovnávání sporů (WTO Dišpute Settlement Understanding), je mnohem nižší, než je uváděno v těchto grafech a tabulkách. Stejně tak se ještě nižší počet dostane do fáze šetření, kdy je třeba ustanovit porotu. Nejlepším indikátorem úrovně antidumpingové aktivity je počet zahájených šetření, včetně těch, kdy není přijato opatření, protože už samy o sobě mají vliv na obchod. Tento způsob je používán WTO.28 V následujících dvou tabulkách jsou uvedeny země, které nejčastěji iniciovaly antidumpingová šetření a země, proti kterým tato A D šetření byla iniciována. Tabulka č. 3: AD uživatelé 1995-2006 India 457 United States 373 EU 362 Argentina 219 South Africa 200 Australia 189 Canada 142 Brazil 134 China, P.R. 133 Turkey 109 Mexico 92 Korea, Rep. of 88 Pramen: Global Trade Protection Report 2007 Jak je vidět tak zemí, která nejčastěji iniciuje A D šetření je Indie, jedna z momentálně nejrychleji rostoucích ekonomik světa, následována teprve Spojenými státy a E U , o kterých Cliff Stevenson, Global Trade Protection Report 2006 [online] 27 jsem se domnívala, že tyto statistiky povedou. Mezi zeměmi můžeme nalézt také ty, které mají historicky nej starší právní úpravu, tedy Kanadu a Austrálii. Z aktuálnějších dat lze uvést, že za devět měsíců roku 2007 opět vede Indie s 30 případy a teprve daleko za ní, téměř s polovinou jsou opět Spojené státy se 17 případy a Argentina s 10 případy. Téměř stejné pořadí je i každý rok udržováno mezi zeměmi, na které j sou A D šetření zaměřena. Tabulka č. 4: Hlavní cíle AD 1995-2006 Target Investigations Target Investigations China, P.R. 536 Germany 78 Korea, Rep. of 229 Malaysia 72 United States 175 EU 63 Chinese Taipei 173 Ukraine 59 Japan 135 South Africa 54 Indonesia 130 Italy 44 India 127 Spain 42 Thailand 120 Singapore 41 Russia 101 UK 41 Brazil 92 Mexico 39 Pramen: Global Trade Protection Report 2007 Jasně vedoucí zemí, na kterou se zaměřují ostatní státy při iniciování A D šetření, je Čína, která patří mezi nej větší ekonomiky světa a také je jedním z nej větších exportérů. Za ní následuje ani ne s polovinou případů Jižní Korea. Jak je z těchto dvou tabulek zřejmé, tak Spojené státy často zahajují A D šetření, ale zároveň i proti nim jsou vedena od ostatních států. Je třeba upozornit, že v tabulce č. 4 je uvedena E U jako celek, ale zároveň se v ní objevují i jednotlivé členské státy E U . Jedná se konkrétně o Německo, Itálii a Španělsko, které se i jako samostatné státy dostaly mezi dvacet zemí, které jsou nejčastěji cílem. Proti EU a jejím členským zemím bylo za období 1995-2006 iniciováno 559 šetření.29 Je třeba také upozornit na to, že takto vysoké číslo je velice pravděpodobně mírně nadhodnoceno. Některé státy iniciují šetření proti E U jako celku a některé přímo proti jednotlivým členským státům. V tomto čísle jsou sečteny a nahromaděny údaje, které se opakují. Například šetření proti třem členským státům je uvedeno jednak jako 1 šetření proti E U jako celku a zároveň může být uvedeno také jako tři šetření, za každý stát jedno. Dalším aspektem, který je třeba brát do úvahy, proč je zrovna proti E U a jejím členským státům veden tak velký počet A D šetření, je rozšiřování jejich členů. V roce 1995 měla Evropská unie 15 členů a postupně přistupovaly Cliff Stevenson, Global Trade Protection Report 2007 [online] 28 další státy a celkový počet byl k 1. 1. 2007 už 27 členů. Ale i přes pravděpodobné mírné nadhodnocení je dlouhodobě E U a její členské státy na čelním místě spolu s Čínou. Neméně důležité je také se podívat, kterých skupin surovin, polotovarů nebo výrobků se tyto šetření týkají. Podle dostupných informací za první polovinu roku 2007 se téměř ze dvou třetin jedná o chemikálie a jim podobné produkty30 Pokud to srovnáme s delším obdobím, které nabízí následující tabulka, zjistíme, že se jedná o překvapivý nárůst. Dlouhodobě se chemikálie a kovové předměty podílejí každý zhruba jednou třetinou na antidumpingových šetřeních rozdělených podle odvětví. Tabulka č. 5: Cílené odvětví 1995-2006 Chemikálie a jím podobné produkty 32,90% Kovy a kovové předměty (včetně oceli) 28,28% Strojní zařízení 9,65% Textilní zboží a obuv 8,03% Papír a dřevo 6,08% Zemědělství a potraviny 4,99% Jiné 4,39% Kámen, sádra, cement, azbest, slída a podobné materiály, 3,50% Nerosty 2,18% Celkem 100% Pramen: Global Trade Protection Report 2007 3.2 Spory týkající se antidumpingového zákonodárství Jelikož všechny tři níže uvedené spory, které jsou seřazeny podle časové posloupnosti, kdy bylo zažádáno o konzultace, byly řešeny v rámci W T O , tak nejdříve stručně nastíním, jak vypadá postup řešení sporů u zmíněné organizace. Orgán pro řešení sporů (Dišpute Settlement Body - DSB), který se zabývá urovnáváním sporů, nevytváří nová pravidla, pouze ustanovuje poroty, přijímá jejich zprávy, schvaluje závazky a odklady ústupků, dohlíží nad implementací rozhodnutí. Jeho cílem je zajištění plnění pravidel ze strany členských zemí. Jestliže sejedna z členských zemí domnívá, že jiná země svým konáním jí působí přímé či nepřímé nevýhody, může si vyžádat konzultace. Jedná se zatím o neformální jednání, pokud po 60 dnech nevedou konzultace k výsledkům, může členská země požadovat ustanovení poroty (většinou tři odborníci na mezinárodní obchodní právo a politiku) k vyřešení konfliktu. Ten vždy vyslechne návrhy zainteresovaných stran a případně i stanoviska ostatních členských zemí, které nejsou vpřípadu zainteresovány a do šesti měsíců vydá zprávu, ve které doporučí DSB určitou akci. Tenji může schválit nebo 3 0 Cliff Stevenson, Global Trade Protection Report 2007 [online] 29 po jednohlasném rozhodnutí ji nepřijme. Jakákoliv ze zainteresovaných stran se může odvolat, pokud tak učiní je vybrán tříčlenný Odvolací orgán (Appellate Body - AB), který zhodnotí bezvadnost zprávy poroty. Zpráva odvolacího orgánu je schválena do 30-ti dnů. Jestliže se členská země nepodrobí rozhodnutí DSB, tak ten může povolit protiopatření nebo odložení závazků a ústupků ze strany stěžovatele ve sporu.31 3.2.1 Antidumpingový zákon USA z roku 1916 Tento zákon zakazuje dovozcům dovážet nebo prodávat zboží ze zahraničí za nižší cenu, než je tržní, velkoobchodní cena v zemi vývozu. Žalobcem proti tomuto zákonu byla Evropská konfederace železářského a ocelárenského průmyslu (EUROFER - European Confederation of Iron and Steel Industries), která předložila v lednu 1997 prostřednictvím T B R (Trade Barriers Regulation) stížnost Evropské Komisy.3 2 TBR od roku 1995 umožňuje evropským podnikům bránit se proti nedovoleným překážkám obchodu, které znesnadňují přístup na zahraniční trhy. Podat stížnost mohou samotné podniky, stejně tak jako sdružení nebo přímo členské země. Evropská komise musí do 45 dnů od podání rozhodnout, zda stížnost přijme, pokud ano je zahájeno šetření, které trvá pět až sedm měsíců a výsledkem je závěrečná zpráva33 Ta byla vypracována ještě téhož roku a dává za pravdu žalobci, že Antidumpingový zákon 1916 je v rozporu s několika nařízeními W T O , například s Článkem V I dohody G A T T 1994, některými dalšími články Dohody W T O nebo Antidumpingové dohody. Americká vláda potvrdila Evropské komisy, že tento zákon je stále v platnosti a aplikovatelný také na dovozy produktů, původem z členských zemí W T O . Proto byl zákon shledán v rozporu se závazky U S A k Dohodě W T O . Porušením zákazu dovozu a prodeje zboží v U S A za cenu podstatně nižší, než je aktuální tržní cena v zemi výrobce, může soud dle uvážení schválit pokutu, odškodné, které není limitováno do výše rozpětí nebo soud může žalovaného uvěznit. E U R O F E R se ve stížnosti obává nepříznivých efektů a dopadů na ekonomiku Společenství. Dále bylo v závěrečné zprávě uvedeno několik aspektů, které nemohou být v souladu s nynějšími předpisy W T O . Jedná se například o vymezení pojmu normální hodnota, újma, výše finanční nápravy, postup soudního procesu, možnost uvěznění. Jelikož U S A nepodnikly kroky k odstranění překážek, ani nebylo dosaženo dohody, Společenství podalo stížnost k DSB, pár měsíců nato zaslalo stížnost také Japonsko. Po neúspěšných pokusech najít řešení byla ustanovena porota a koncem března 2000 byla vydána 31 Urovnávání obchodních sporů v rámci WTO [online] NATO 32 Rozhodnutí Komise z 16. dubna 1998 [online] EK 33 Obrana proti nedovoleným překážkám obchodu - TBR [online] MPO 30 zpráva, která potvrzovala některá zjištění uvedená již ve zprávě od T B R pro Evropskou Komisi.3 4 Antidumpingový zákon z roku 1916 je rozporuplný a neslučitelný se závazky U S A vůči W T O Dohodě a jejím přílohám, jmenovitě např. Článek X V L 4 Dohody, Článek V I Dohody G A T T 1994 a některými ustanoveními Antidumpingové dohody. Spojené státy se proti některým ustanovením zprávy koncem května odvolaly. Avšak Odvolací orgán 28. srpna 2000 potvrdil všechna zjištění a závěry poroty. Poté Spojené státy na schůzi DSB uvedly, že zamýšlí implementovat jejich doporučení a předpisy, ale potřebují na to určitou dobu. Arbitrážní rozhodčí stanovil přiměřenou dobu do 26. července 2001. Dva dny před vypršením této lhůty D S B schválil návrh na prodloužení do 31. prosince 2001. Na schůzi DSB, která se konala 18. prosince 2001, Spojené státy uvedly, že návrh zákona na zrušení Antidumpingového zákona 1916 a ukončení všech nevyřešených žalob předložily Americkému kongresu. Ten ho ale nepřijal, ba ani nebyl diskutován, z tohoto důvodu Společenství a Japonsko v lednu 2002 požadovaly pozastavení závazků proti Spojeným státům. Ty proti tomu návrhu vznesly námitku a byla ustanovena rozhodčí komise, která ale byla odložena v očekávání, že U S A předloží ke schválení nedávno navržený zákon. Následovaly další schůze DSB, kde Spojené státy předkládaly zprávy o postupu, týkajícího se zrušení Antidumpingového zákona z roku 1916 a Společenství společně s Japonskem naléhaly na U S A , aby tak učinily co nejdříve. V dubnu 2002 byl návrh zákona představen Senátu U S A a v červnu jeho Kongresu. Během této doby Společenství s Japonskem upozorňovaly na to, že některé procesy proti jejich společnostem stále pokračují. Také návrh zákona od Henryho Hydea z června 2002 je nekompletní, protože pokud bude schválen, zruší to sice Antidumpingový zákon 1916, ale nepostihuje nevyřízené případy, což je v rozporu s rozhodnutím D S B a tudíž od ES a Japonska neakceptovatelné řešení. Jelikož Spojené státy neudělaly za celý rok žádný pokrok, Společenství 19. září 2003 požádalo o znovuobnovení arbitrážního řízení, ohledně pozastavení závazků. Bylo jim vyhověno v únoru 2004 a "ES přijalo nařízení, které zabraňuje prosazování rozhodnutí podle Antidumpingového zákona 1916 a opravňuje evropské společnosti nebo jednotlivce podat žalobu na americké žalobce, aby nahradili výdaje způsobené aplikací Antidumpingového zákona z roku 1916. Spojené státy nakonec zrušily tento zákon v prosinci 2004. " Trvalo tedy téměř šest let, než byl zrušen a během této doby U S A některá opatření nadále používala. Myslím, že požadavku o pozastavení závazků mohlo být vyhověno dříve, než po více jak Dispute settlement: dispute DS136, United States - Anti-DumpingAct of 1916 [online] WTO Trade Barriers Regulation: United States:AntidumpingAct of 1916 [online] ec.europa 31 dvou letech ujišťování ze strany U S A , že dají vše do souladu s předpisy W T O . Jak se později ukázalo, teprve tento krok přiměl U S A ke zrušení zákona. 3.2.2 Zákon o kompenzaci trvajícího dumpingu a subvencí - „Byrdův dodatek"36 Jedná se o dodatek k Celnímu zákonu z roku 1930 (Tariff Act of 1930), který prosadil americký senátor Robert Byrd a podepsán byl v říjnu roku 2000. Umožňuje přerozdělovat výnosy z antidumpingových a vyrovnávacích cel americkým firmám poškozeným antidumpingem, které podají stížnost. To mělo za následek, že Evropské společenství a dalších deset členů W T O 3 7 si vyžádalo v prosinci 2000 konzultace. Jelikož nevedly k vzájemné dohodě se Spojenými Státy, výše zmíněné země požádaly o ustanovení poroty a bylo jim v srpnu 2001 vyhověno. Ve zprávě se uvádí, že Byrdův dodatek je v rozporu s pravidly mezinárodního obchodu a neslučitelný se závazky U S A podle dohod W T O . Spojené státy se hned následující měsíc proti rozhodnutí odvolaly, ale Odvolací orgán, po drobných změnách, na začátku roku 2003 zprávu panelu potvrdil. Spojeným státům byl dán termín do 27. prosince 2003, aby daly své právní předpisy do souladu s rozhodnutím DSB. Jelikož tak ani po roce neučinily, „Společenství požádalo DSB o povolení pozastavit vůči USA používání celních koncesí a souvisejících závazků podle Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994. "38 U S A proti tomu samozřejmě podala námitku. Nicméně W T O rozhodla, že osm zemí smí zavést odvetná „sankční cla tak, aby jejich vybraný objem dosahoval 72 % nedovoleně získané částky, "39 a díky tomuto rozhodnutí například „EU aplikovala odvetné opatření ve formě dalšího 15% dovozního cla, které platí od 1. května 2005, na sortiment amerického zboží zahrnujícího papír a textilní produkty, strojní zařízení a kukuřici. Tři další členové WTO také zavedli opatření: Kanada taktéž od 1.5. 2005 (15% dodatečné dovozní clo na vepře, tabák, ústřice,ryby). Mexiko od 18.srpna 2005 (dodatečné 30% clo na mléčné výrobky, 20% na víno a 9% na cukrovinky a žvýkačky) a Japonsko je zavedlo od 1. září 2005 (dodatečné 15% clo na kuličková ložiska, různé ocelové zboží, tiskárny, vysokozdvižné vozíky). "40 Od přijetí „Byrdova dodatku" se odhaduje, že během 4 let bylo rozděleno mezi americké žadatele více než 1 bilion amerických dolarů. Avšak z většiny těchto peněz měla prospěch jen velmi malá skupina žadatelů, podnikající hlavně v oblasti ložisek, oceli a Dispute Settlement: Dispute DS217. United States - Continued Dumping and Subsidy OffsetAct of2000 [online] WTO 3 7 Austrálie, Brazílie, Chile, Indie, Indonésie, Japonsko, Korea, Thajsko. Kanada a Mexiko podaly stížnost zvlášť 38 Nařízení Rady(ES) ze dne 25. 4. 2005 [online] EK 39 EU smí uvalit sankce na USA. [online] 40 EU welcomes repeal ofByrdAmendment and regrets transition period, [online] ec.europa 32 potravinářského průmyslu. Ačkoliv W T O několikrát rozhodla, že zákon je v rozporu s pravidly mezinárodního obchodu, Spojené státy až 1. února 2006 přijaly Zákon o snížení schodku 2005 (Deficit Reduction Act 2005), kterým se mimo jiné ruší Byrdův dodatek. Zákon vstoupí v platnost po podpisu prezidenta.4 1 Zrušení ale nebude mít okamžitý efekt, protože se Spojené státy nerozhodly pro okamžité ukončení těchto plateb. Takže na nastolení stejných podmínek hospodářské soutěže pro všechny v mezinárodním obchodě, aniž by některé americké firmy těžily z výnosů antidumpingových cel, si budeme muset ještě pár let počkat. 3.2.3 Způsob výpočtu antidumpingových cel - metoda „zeroing"4 2 Tato metoda není sice zakotvena v americké legislativě, aleje hojně používána již delší dobu. Zvyšuje hodnotu antidumpingového cla nebo odhalí dumping tam, kde by podle pravidel výpočtu W T O nebyl. Nej lepší ilustrace bude na následujícím zjednodušeném příkladě. Tabulka č. 6: Příklad zeroingu Cena v E U Cena v USA Rozdíl Výrobek A 10 12 +2 Výrobek B 10 8 -2 Součet 1 20 20 0 Součet 2 20 18 -2 Pramen: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_130283.pdf Evropská firma prodává dva druhy určitých výrobků jak v E U tak U S A . Výrobek A je v U S A prodáván za vyšší cenu než v E U , zatímco výrobek B je prodáván za cenu nižší. Při stanovení dumpingového rozpětí, podle pravidel W T O , je požadován vážený průměr cen zobou výrobků, což představuje Součet 1, kde nebyl nalezen dumping. Avšak podle amerického výpočtu byl nalezen dumping a U S A by mohly zavést antidumpingové clo ve výši 10%. Americký přístup porovná rozdíly pro každý výrobek zvlášť. U výrobku A byla zjištěna negativní dumpingová marže, u výrobku B pozitivní dumpingová marže. Rozdíl je v tom, že se nejdříve přidělí nulová hodnota všude tam, kde byla zjištěna negativní dumpingová marže a teprve poté se počítá vážený průměr. Potom to vypadá tak, že výrobek A je prodáván na obou trzích jakoby za stejnou cenu, ale výrobek B je na americkém trhu prodáván pod cenou a může se stanovit antidumpingové clo. EUwelcomes repeal ofByrdAmendment and regrets transition period, [online] ec.europa 4 2 Dišpute Settlement: Dišpute DS294. United States - Laws, Regulations andMethodologyfor Calculating Dumping Margins (Zeroing) [online] WTO 33 Obvykle se srovnávají stovky, někdy i tisíce výrobků. Potom by mohla nastat absurdní situace, kdy při porovnávání 500-ti výrobků bude u 490-ti zjištěna negativní dumpingová marže a pouze u 10-ti pozitivní, metoda zeroing ale zajistí, že i tak bude moci být zavedeno antidumpingové clo. Kvůli této metodě požádalo Evropské společenství v červnu 2003 o konzultace s U S A , ke kterým se připojily i ostatní členské státy W T O . Jelikož nevedly k dohodě, jako ostatně i u výše zmíněných případů, na žádost ES byla ustanovena porota v březnu 2004. ES připojilo k žádosti také informace o případech, kdy byl údajně použit ze strany U S A zeroing, ke kterým uvádí, že bez metody zeroing by byla dumpingová marže menší nebo dokonce záporná. Ve zprávě nebylo jednoznačně určeno, zda je zeroing jako takový neslučitelný se závazky U S A vůči dohodám WTO. S některými články je v rozporu a bylo doporučeno, aby byly uvedeny do souladu a některé požadavky ES byly zamítnuty. Tím došlo samozřejmě k odvolání obou stran a záležitost byla postoupena Odvolacímu orgánu. Ten v dubnu 2006 obrátil některá zjištění D S B , ale také potvrdil, že metodika je v rozporu se články Dohody o antidumpingu a má být uvedena do souladu. Zpráva například uváděla, že metoda zeroing ignoruje negativní marži a tím porušuje požadavek „spravedlivého srovnání" podle článku 2.4.2 Dohody o antidumpingu. Termín byl stanoven do dubna 2007. U S A oznámily, že podniknou změny dle doporučení DSB. Jelikož se ES domnívalo, že U S A nevyhověly úplně všem stanoveným požadavkům, požádaly opět o ustanovení poroty v září 2007. Celá věc je stále v šetření. 3.3 Antidumping v USA Mnoho případů, kdy je popsán celý postup, tedy podání žádosti o konzultace, přes rozhodnutí poroty, až k případnému přijetí opatření, jsou velice dobře popsány na stránkách W T O , kde jsou dostupné také celé obsáhlé dokumenty. V této podkapitole představím jeden případ, který se bude týkat dovozu garnátů z Asie a Jižní Ameriky do Spojených Států.4 3 Důvodem, proč jsem si vybrala právě tento případ, je můj názor, že velice dobře ilustruje protekcionismus ze strany U S A , kdy se snaží chránit své domácí producenty, kteří nejsou schopni konkurovat efektivnějším zahraničním dovozcům. Dříve byly garnáti považování za delikatesu a byli velice drazí. Jedná se o oblíbený pokrm v Americe, kdy jeho spotřeba v roce 2003 činila 1,1 bilion liber (495 mil. kg). Dalo by se předpokládat, že americké odvětví produkující garnáty bude tedy velice prosperující. Avšak počet rybářských lodí, které loví garnáty v Mexickém zálivu, se snížil za posledních 4 3 . Don Mathews, The Fallacies ofShrimp Protectionism. [online] 34 deset let z 5000 na 1900. Důvodem dle amerických producentů je dumping ze strany zahraničních firem, které dováží garnáty na americký trh. Spotřeba garnátů roste a při upadajícím domácím trhu se zvyšují importy tohoto zboží a klesá jejich cena. Objem importů v roce 2004 dosahoval až 90 % americké spotřeby. Snižování cen tlačí některé domácí producenty mimo trh a ti se proto obrátili pro pomoc na federální vládu a její antidumpingový zákon. Dne 31. prosince 2003 byla sepsána petice od Southern Shrimp Aliance (organizace, kterou vytvořili lovci garnátů) proti garnátím farmám v Brazílii, Číně, Ekvádoru, Indii, Thajsku a Vietnamu. Těchto šest zemí tvořilo v roce 2004 75 % dovozu do U S A a zbývající část připadla na ostatních 44 exportérů. Americké ministerstvo obchodu dalo organizaci za pravdu, že jim dumpingem byla způsobena materiální újma a zhruba po roce šetření, v lednu 2005, zavedlo ministerstvo proti výše zmíněným zemím cla na dovoz garnátů, aby byl zmenšen objem těchto dovozů a jejich cena stoupla. Na různé firmy ze stejného státu, byly uvaleny různé sazby, ale nejčastěji proti jednotlivým zemím byly zavedeny tyto cla: Ekvádor 3,58 %, Thajsko 5,95 %, Brazílie 7,05 %, Indie 10,17 %, Vietnam 25,76 % a Čína 112,81 % Avšak i přes očekávání poklesu, celkový objem dovozů garnátů po zavedení cel stoupnul.44 Samozřejmě se dalo očekávat, že obviněné země se proti tomu budou bránit a opravdu ze zpráv W T O vyplývá, že některé podaly na U S A stížnost. Buď se týkala zákazu dovozu garnátů z některých zemí nebo metody zeroing použité ze strany U S A . Dalším problémem také byla skutečnost, že v té době platil tzv. Byrdův dodatek a tudíž vybraná cla byla navíc ještě přerozdělována mezi domácí producenty, kteří podepsali petici. Souhlasím s autorem článku, Donem Mathewsem, že je velice nepravděpodobné, aby se několik tisíc farem na dvou různých kontinentech společně domluvily k provádění dumpingu na americkém trhu. Pokud by snížily ceny garnátů, aby dosáhly vytlačení amerických producentů, dělají tak za účelem, aby ji potom mohli opět zvýšit a inkasovat zisky. Nedovedu si představit tak obrovskou spolupráci na snižování a poté opětovném zvyšování cen. Spíše se jedná o efektivnější výrobu na těchto farmách, které jsou schopny zabezpečit stabilní množství garnátů a celkově nižší náklady, i mzdové vzhledem ke srovnání s americkými producenty. Autor upozorňuje také na standardy, kterými se řídí ITA (International Trade Administration), která je zodpovědná za vyhodnocení dumpingových stížností. Jedná se například opět o problém vymezení pojmu normální hodnota nebo způsob odhadu ceny, pokud takový výrobek není prodáván v zemi exportéra, to je případ mražených Aleksandra Dunaeva and Don Mathews, How the Shrimp TariffBackfired [online] 35 garnátů dovážených do U S A , které nejsou na trhu v zemi vývozu. Důvodem, proč se domnívám, že jde o čistý protekcionismus ze strany U S A , je fakt, že chrání své domácí producenty před efektivnější zahraniční konkurencí než proti dumpingu. Shrnutí kapitoly V osmdesátých letech využívali antidumpingová šetření hlavně tradiční uživatelé, Austrálie, Kanada, Spojené státy a Evropská unie, kteří tvořili přes 90 % veškerých šetření. V devadesátých letech se začaly prosazovat také menší ekonomiky a rozvojové země. Na přelomu století se na čelní místo v počtu iniciovaných šetření dostala Indie, která si první pozici stále drží. Avšak U S A a E U se pravidelně také umisťují na předních příčkách, i když trend u těchto zemí je momentálně klesající. To má souvislost se situací v jaké se momentálně nachází jejich ekonomiky, takže zvlášť u U S A se dá očekávat opětovný nárůst. Žádné změny nejsou u zemí, proti kterým tato šetření bývají zahájena. N a čele je stále Čína s obrovským náskokem, která kvůli levným nákladům, nízkým mzdám a také nižší úrovní pracovních podmínek bývá nejčastěji terčem obviňování z dumpingu. Také U S A , které jsou mezi nej častějšími iniciátory A D , se objevují na předních příčkách zemí, proti kterým bývají A D šetření zahájena. V osmdesátých letech byl často předmětem šetření elektrotechnický průmysl, avšak od devadesátých let do současnosti jasně vedou chemikálie a různé kovy. Co se týče jednotlivých případů proti A D zákonodárství v U S A , myslím si, že jsou velice dobrým argumentem pro potvrzení mé hypotézy, že Spojené státy využívají obchodní politiku pro ochranu svých domácích výrobců před zahraničními dovozci více než ostatní země. Vždyť ani nebyly sami schopni uvést svou legislativu do souladu se závazky k WTO. V prvním případě se jednalo o Antidumpingový zákon z roku 1916, který navzdory pozdějším dohodám byl stále v platnosti, ačkoliv byl v rozporu s těmito dohodami. Umožňoval dovozci, který dováží a prodává zboží pod nižší než je tržní cena v zemi vývozu, uložit pokutu, stanovit odškodné bez limitu nebo ho dokonce uvěznit. V druhém případě se spor týkal Zákona o kompenzaci trvajícího dumpingu a subvencí, tzv. Byrdova dodatku. Byrdův dodatek byl schválen teprve až několik let poté, co U S A s ostatními členskými státy přijaly Dohodu o antidumpingu a G A T T 1994. S těmito a dalšími dohodami byl v rozporu, protože umožňoval rozdělovat výnosy z antidumpingových cel domácím firmám, které se cítily být poškozeny dumpingem. Během této doby byly vybrány nemalé částky od zahraničních dovozců. Co se týče metody výpočtu antidumpingového cla - zeroing, zde není stále jasno, žalující země stále předkládají stížnosti s dalšími případy, kde se domnívají, že byly touto metodou poškozeny. D S B přistupuje ke každému případu zvlášť, ale z veliké části dává za pravdu žalujícím 36 zemím. Také případ týkající se dovozu garnátů do U S A , je podle mě zřejmým důkazem o protekcionismu této země, aby uchránily své domácí producenty před zahraniční konkurencí. Navíc jsou v případu krásně propojeny dva výše uvedené spory, a to metoda zeroing a Byrdův dodatek. 37 Závěr Antidumpingové zákonodárství jednotlivých statuje starší více než sto let. První zemí, která přijala antidumpingovou úpravu, byla Kanada v roce 1904. Co se týče zákonodárství v rámci mezinárodních organizací, trvalo více jak čtyřicet let od tohoto prvního zákona než došlo k mezinárodní úpravě a to přijetím Všeobecné dohody o clech a obchodu v roce 1947. Už tenkrát obsahovala dohoda článek VI, který se zabýval dumpingem, avšak z jednotlivých kol jednání bylo důležité Kennedyho kolo, které se zabývalo podrobněji antidumpingovými opatřeními a byl vypracován Antidumpingový kodex, který byl postupně novelizován. Nynější společná antidumpingová úprava se řídí přepracovanou dohodou G A T T z roku 1994, Dohodou o provádění článku V I Dohody G A T T a Dohodou o založení W T O , která nahradila GATT. Význam antidumpingového zákonodárství rostl s přibývajícími členy a postupnou liberalizací v obchodě, ale zhruba od sedmdesátých let je patrný nárůst antidumpingových šetření, kdy největšího počtu bylo dosaženo v roce 2001. Statistická data v této práci jasně potvrzují jednu z hypotéz, že U S A je jednou ze zemí, která provádí silnou ochranářskou politiku. V osmdesátých letech iniciovaly spolu s dalšími třemi státy 97,5 % všech šetření. Co se týče statistik za posledních zhruba 10 let, nejsou sice Spojené státy na prvním místě v počtu šetření, jak jsem předpokládala, ale jsou na druhém místě za Indií a na třetím místě je E U . Ačkoliv U S A a E U často iniciují A D šetření, jsou také nej častějšími cíli od ostatních států hned za Čínou. Pokud bychom se podívali na jednotlivé případy, uvidíme, že případy vedené proti U S A jsou specifické ještě jednou skutečností, která potvrzuje výše zmíněnou hypotézu této práce. Jedná se o spory týkající se antidumpingového zákonodárství, kdy U S A nebyly schopny uvést svou legislativu do souladu se závazky k WTO. Těžko lze předpokládat, že si toho nebyly vědomy, spíše se jednalo o fakt, že chránily těmito zákony své domácí producenty. Antidumpingový zákon umožňoval zavést opatření, která jsou v rozporu s mezinárodními dohodami, Byrdův dodatek zase zvýhodňoval americké producenty, když jim byly přerozdělovány výnosy z antidumpingových cel a metoda zeroing zvyšovala hodnotu antidumpingového cla. Spojeným státům trvalo u prvních dvou zmíněných případů více jak šest let než uvedly vše do souladu a poslední spor vedený o metodu zeroing stále pokračuje. Rostoucímu významu antidumpingového zákonodárství nasvědčuje fakt, že se v posledních letech začaly objevovat také různé formy dumpingu, které používají někteří politici a ekonomové. Tyto druhy údajných antidumpingů nejsou zakotveny v mezinárodním právu, to upravuje pouze zbožový dumping. Také z toho důvodu se proto domnívám, že se jedná pouze o politická hesla, kdy se státy, které se cítí být ohroženy údajným sociálním, 38 mzdovým, daňovým nebo ekologickým dumpingem, snaží o prosazování většího ochranářství svého trhu a brání se efektivnějším výrobcům ze zahraničí. Ačkoliv všechny členské státy se řídí stejnou úpravou, bývá vymezení dumpingu vykládáno různě v jednotlivých státech. Problémy nastávají ve formulování samotného dumpingu, jeho vymezení a antidumpingových opatření, kdy v definicích je uvedena spousta obtížně vysvětlených pojmů a důkazy, které musí žalující strana předložit, aby mohlo být vůbec zahájeno antidumpingové šetření, jsou velice náročné na sehnání. Zvláště pro rozvojové země, kde nefungují instituce, které by jim s potřebnými podklady pomohly. Také zacházení s rozvojovými zeměmi v rámci mezinárodního obchodu je řešeno více až v posledních letech, např. v rámci jednání tzv. Doha round. Jak je patrno z uvedené literatury, nejčastěji jednotlivá kola jednání vedly hlavně vyspělé státy a rozvojové země spíše přihlížely a čerpaly z doložky nejvyšších výhod. Tím se domnívám, je potvrzena hypotéza, že antidumpingové zákonodárství je vyhovující hlavně pro vyspělé státy, méně už pro rozvojové země. Tyto rozdíly se snaží W T O odstraňovat. Dalším důvodem pro potvrzení hypotézy je fakt, že v antidumpingových dohodách je uvedena výjimka na některé druhy zboží, např. zemědělské produkty, s kterými by se rozvojové země mohly uplatnit na zahraničních trzích. Těžko budou schopny konkurovat např. elektronikou, různými druhy chemikálií nebo strojními zařízeními. Uplatnění na zahraničním trhu je jim znesnadňováno např. Společnou zemědělskou politikou E U , kdy jsou zemědělské produkty dotovány z fondů E U a tím dochází k zlevňování těchto výrobků. Celkově se k antidumpingovému zákonodárství stavím spíše negativně a souhlasím se zastánci liberalismu. Přispívá k tomu také fakt, že aby se jednalo o dumping, musí se jednat o směnu v rámci mezinárodního obchodu, kdy je na zahraničním trhu zboží prodáváno za nižší cenu než na domácím. Pokud ovšem výrobce prodává za různé ceny na domácím trhu, nejedná se o dumping. Také jeden z argumentů zastánců protekcionismu, že se zahraniční producent snaží nízkou cenou získat monopolní postavení na trhu a poté zvednout ceny, nebyl nikdy prokázán. Navíc cenu zboží navýšenou o antidumpingové clo, nese stejně na konci spotřebitel. Odstraněním ochranných opatření by se jednotlivé země mohly specializovat na určitý druh výroby, rostla by mezinárodní dělba práce a zvyšoval se blahobyt zemí. Odstranění těchto překážek by pomohlo také rozvojovým zemím, které by se mohly lépe uplatnit na světových trzích. 39 Seznam použité literatury [1] Anti-dumping: Protection against dumped Imports, ec.europa [online], září 2003, dostupné na Internetu: [2]Antidumping v Evropské unii. MPO [online], 19. prosince 2007, dostupné na Internetu: [citováno 7. května 2008] [3] BENEŠ, O. Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT). Praha: Československá obchodní komora, 1970. 120 s. [4] Dispute Settlement: Dispute DS136. United States - Anti-Dumping Act of 1916. WTO [online], 22. ledna 2008, dostupné na Internetu: [5] Dispute Settlement: Dispute DS217. United States - Continued Dumping and Subsidy Offset Act of 2000. WTO [online], 22. ledna 2008, dostupné na Internetu: [6] Dispute Settlement: Dispute DS294. United States - Laws, Regulations and Methodology for Calculating Dumping Margins (Zeroing). WTO [online], 22. ledna 2008, dostupné na Internetu: [7] Důležité instituce: International Trade Commision. MZV [online], dostupné na Internetu: [citováno 5. května 2008] [8] D U N A E V A , A . a M A T H E W S , D. How the Shrimp Tariff Backfired [online], 1. srpna 2007, dostupné na Internetu: [9] D V O R A K , P. Základy mezinárodní obchodní politiky. 1. vyd. Praha: VŠE, 1999. 221 s. ISBN 80-7079-658-8. [10] Encyklopedie Co je co [online], 29. září 2005, dostupné na Internetu: [cit. 18. dubna 2008] 40 [11] EU smí uvalit sankce na USA. [online], 1. září 2004, dostupné na Internetu: [citováno 2. dubna 2008] [12] E U welcomes repeal of Byrd Amendment and regrets transition period, ec.europa [online], 2. února 2006, dostupné na Internetu: [citováno 2. dubna 2008] [13] General Agreement on Tariffs and Trade (GATT 1947). WTO [online]. Dostupné na Internetu: [14] GTP Quarterly Update (Q3.07) [on-line], dostupné na Internetu: [15] K R U G M A N , P. R. a OBSTFELD, M . International Economics: Theory and Policy. 6. vyd. Boston, 2003. 754 s. ISBN 0-321-1639-9. [16] MACH, P. Daňová konkurence musí být zachována [online], 13. ledna 2004, dostupné na Internetu: [cit 5. května 2008] [17] M A S T E L , G. AnidumpingLaws and the U.S. Economy, [on-line]. Dostupné na Internetu: [cit 2. 5. 2008] [18] M A T H E W S , D. The Fallacies of Shrimp Protectionism [on-line], 27. června 2004, dostupné na Internetu: [19] Nařízení Rady (ES) ze dne 25. dubna 2005 [online], 30. dubna 2005, dostupné na Internetu: [citováno 5. dubna 2008] [20] Obrana proti nedovoleným překážkám obchodu - TBR. MPO [online], 13. února 2008, dostupné na Internetu: 41 [21] PRENOSILOVÁ, Z. a D V O R A K , P. Dumping: komentovaný zákon na ochranu před dovozem dumpingových výrobků: všeobecná dohoda o clech a obchodu. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 1997. 91 s. ISBN 80-7208-036-9. [22] Rozhodnutí Komise z 16. dubna 1998 [online], 28. dubna 1998, dostupné na Internetu: [23] Sarkozy chce „ochranářskou E U " jako protipól globalizace. Euractiv [online], 23. února 2007, dostupné na Internetu: [cit. 5. května 2008] [24] Sociál dumping [online], 12. prosince 2007, dostupné na Internetu: [cit. 24. dubna 2008] [25] Spojené státy americké: Zahraniční obchod země. Ochrana domácího trhu. Businessinfo [online], dostupné na Internetu: [cit. 5. května 2008] [26] S T E V E N S O N , C. Global Trade Protection Report 2006 [online], únor 2007, dostupné na Internetu: [27] S T E V E N S O N , C. Global Trade Protection Report 2007 [online], 18. října 2007, dostupné na Internetu: [28] ŠRONĚK, I. Světová obchodní organizace. 1. vyd. Praha: VŠE, 1997. 64 s. ISBN 80-7079-080-6. [29] ŠŤASTNY, D. Mezinárodní obchod: teorie a politika. 1. vyd. Praha: VŠE, Oeconomica, 2004. 150 s. ISBN 80-245-0805-2. 42 [30] Trade Barriers Regulation,United States: Antidumping Act of 1916. ec.europa [online], červen 2005, dostupné na Internetu: [cit. 10. dubna 2008] [31] T R E B I L C O C K , M . J. a HOWSE, R. The Regulation of International Trade. 3. vyd. New York: Routledge, 2005. 759 s. ISBN 978-0-415070034-4. [32] Umíme snížit sociální pojištění [online], dostupné na Internetu: [cit. 5. května 2008] [33] Urovnávání obchodních sporů v rámci W T O . NATO [online], dostupné na Internetu: [34] Uruguay Round Agreement: Agrement on Implementation of Article V I of the G A T T 1994. WTO [online], dostupné na Internetu [35] ŽÁK, M . , aj. Velká ekonomická encyklopedie 2. rozšiř, vyd. Praha: Linde. 2002. 887 s. ISBN 80-7201-381-5 43 Seznam tabulek Tabulka č. 1: Přehled jednotlivých kol jednání v rámci G A T T 17 Tabulka č. 2: Antidumpingová šetření zahájená 1995-2007 25 Tabulka č. 3: A D uživatelé 1995-2006 27 Tabulka č. 4: Hlavní cíle A D 1995-2006 28 Tabulka č. 5: Cílené odvětví 1995-2006 29 Tabulka č. 6: Příklad zeroingu 33 Seznam grafů Graf č. 1: Příklad dumpingu 10 Graf č. 2: A D šetření zahájená 1995-2007 26 Graf č. 3: A D šetření 1980-2007 26 44