Cílem práce je konfrontovat transhumanismus s kritickou pozicí Jürgena Habermase – zejména v kontextu možností genetického (sebe)vylepšování a jeho důsledků pro společnost. Habermas, který vychází z kritické teorie, má za to, že transhumanistické postoje jsou v rozporu se základy rovnostářské demokratické společnosti. Oproti tomu řada transhumanistických myslitelů předkládá liberální a rovnostářsky orientovaný pohled na společnost, v níž by měl mít každý člověk možnost svobodného sebe-utváření i za hranici lidské „přirozenosti“. Součástí práce by mělo být kritické vymezení sporu v rámci těchto zásadně protichůdných hledisek uvažování o člověku.