Anotace
Cílem této disertační práce bylo vytvořit empiricky podložené
modely společenské smlouvy v oblasti kybernetické bezpečnosti,
které by byly zobecnitelné a zároveň specifické pro daný
kontext. Jako základ posloužila teorie společenské smlouvy
(SCT). Přesto byly do rámce přidány myšlenky otevřené
společnosti, aby se překonala omezení, jako je technologický
pokrok překonávající institucionální a lidské kognitivní
limity. Čtyři studie využívající přístup smíšených metod
přinesly řadu poznatků.
Za prvé, systematický přehled literatury zkoumal průsečík SCT a
kybernetické problematiky, která se exponenciálně rozrůstá, ale
postrádá empirické zakotvení. Navzdory teoretické relevanci
bezpečnosti šetření ukázalo, že nové technologie, jako je umělá
inteligence, byly přehlíženy a bezpečnost byla podceňována.
Ačkoli lokalizovaná řešení ukázala potřebu flexibility, mezi
smluvními stranami existovaly rozpory. Při zkoumání pobídek a
sankcí jako nástrojů řízení se ukázala závislost na kontextu.
Pro získání empirických poznatků byl v rámci originálního
kvalitativního průzkumu shromážděn pohled občanů s využitím
crowdsourcingu. Občané si přáli bezpečnost a soukromí online a
uznávali, že stát by měl dohlížet na korporace prostřednictvím
regulace a zároveň využívat jejich odborné znalosti. Vzdělávání
bylo považováno za zásadní pro kompetence veřejnosti. Extrémní
hrozby však mohly některé přimět k přijetí nedemokratických
opatření. To zdůraznilo konkurenční imperativy týkající se
bezpečnosti, svobody a vlivu soukromého sektoru a potřebu
kompromisů.
Hloubkové rozhovory s experty pak zachytily zasvěcené názory 18
akademiků, úředníků veřejných institucí a zástupců soukromého
sektoru. Odborníci zdůraznili nedostatky v současné společenské
smlouvě vyplývající ze zastaralých zákonů, lidských omezení a
zvrácených motivů zisku, jako je kapitalismus dohledu nebo
kapitalizace zisků a socializace ztrát. Navrhovaná řešení
zahrnovala spolupráci, transparentnost, vzdělávání a vyváženost
hodnot. Rozdíly mezi státy však brání mezinárodní koordinaci.
Analýza rovněž zjistila, že kyberprostor se může stát arénou
politického soupeření i v demokratických zemích. Celkem bylo
vytyčeno devět souborů hypotéz, které byly testovány v rámci
experimentální studie.
Experimentální průzkum a konjointová analýza nakonec hodnotily,
jak individuální zkušenosti a preference ovlivňují veřejné
vnímání nástrojů kybernetické politiky, které jsou
klasifikovány jako mrkev, klacek a kázání. Faktory jako
viktimizace kybernetickou kriminalitou, bezpečnostní
kompromisy, věk a institucionální důvěra ovlivnily podporu
nástrojů, jak se předpokládalo. To odhalilo mnohostranné
faktory ovlivňující veřejné mínění. Některé hypotetické
prediktory z rozhovorů s experty však nebyly zachovány z důvodu
nedostatku důkazů.
Triangulace těchto zjištění umožňuje vytvořit obecnou
kyber(bezpečnostní) společenskou smlouvu pro demokracii, která
zůstává otevřená pro přizpůsobení specifickému kontextu, tj.
modelům. Základními premisami je, že zajištění bezpečnosti je
provázáno s dalšími hodnotami, jako je autonomie a soukromí.
Stát, soukromý sektor a občané mají složité vyvažující vztahy a
je zapotřebí mezinárodní spolupráce. Vytváření kompetencí
veřejnosti prostřednictvím vzdělávání umožňuje efektivní správu
vedle institucionální transparentnosti a důvěry. Díky
pragmatickým lokálním řešením, která doplňují univerzální
principy, může probíhající empirický výzkum řešit mezery ve
znalostech, protože technologie se vyvíjí při trvalých lidských
omezeních.
Rozšířením teorie společenské smlouvy prostřednictvím konceptů
otevřené společnosti a analýzy smíšených metod přináší tento
výzkum tři hlavní přínosy. Zaprvé poskytuje důkladný základ pro
politické úvahy o struktuře a hranicích kybernetické
(bezpečnostní) společenské smlouvy pro demokracii. Za druhé,
obecné modely zde vytvořené vymezují teoreticky podložený a
empiricky ověřený rámec a výzkumný program pro studium této
výzvy na pomezí technologií a správy věcí veřejných. A konečně,
tento přístup ukazuje hodnotu integrace normativního a
deskriptivního zkoumání při řešení mnohostranných
sociotechnických problémů.
Hlavními omezeními disertační práce jsou specifičnost vzorku,
spoléhání se především na západní subjekty a obtížnost
experimentálního hodnocení komplexní dlouhodobé dynamiky
vládnutí. Právě tímto směrem by se měl mimo jiné ubírat budoucí
výzkum. Navíc konjunkturální analýza vyžadovala zjednodušení
nástrojů při absenci jejich širšího aplikačního kontextu.
Celková strategie smíšených metod však tato omezení zmírnila
díky multimetodám, triangulaci více zkoumaných oblastí a
výzkumnému designu práce. Budoucí výzkum může dále zkoumat
kulturní rozdíly na mezinárodních úrovních analýzy (v případě
České republiky se ukázalo, že vnitrostátní úroveň je relativně
homogenní), kombinace nástrojů řízení a dopady v čase.
Závěrem lze říci, že tento výzkum přispívá k pochopení
společenské smlouvy o kybernetické bezpečnosti jak teoretickým,
tak empirickým způsobem. Ukazuje, jak lze využít filozofii a
sociální vědy k vytvoření dobře zavedené normativní teorie,
která je spojena s explorativními, deskriptivními a
vysvětlujícími zjištěními. Výsledná smlouva a její modely
nabízejí východisko pro další zkoumání tohoto dynamického
průsečíku mezi lidským řízením a technologickým pokrokem.
Pragmatická politika založená na morálních závazcích může
potenciálně držet krok s digitální revolucí, pokud bude
prováděna s pečlivostí a ve spolupráci. …víceméně
Abstract
This dissertation aimed to develop empirically based models of
the cyber(security) social contract that are both generalizable
and context-specific. The social contract theory (SCT) served
as its foundation. Still, open society ideas were added to the
framework to overcome constraints such as technological
advancement surpassing institutional and human cognitive
limits. Four studies using a mixed methods approach yielded a
variety of insights.
First, a systematic literature review examined the intersection
of SCT and cyber issues, which has grown exponentially but
lacks empirical grounding. Despite security's theoretical
relevance, the investigation indicated that new technologies
like AI were disregarded, and security was underemphasized.
Although localized solutions demonstrated the need for
flexibility, there were discrepancies among the contract
parties. Context dependence was shown when incentives and
penalties were investigated as governance tools.
To provide empirical insights, an original qualitative survey
gathered citizen perspectives using crowdsourcing. Citizens
wanted security and privacy online, recognizing that the state
should oversee corporations via regulation while accessing
their expertise. Education was deemed vital for public
competence. However, extreme threats could make some accept
undemocratic measures. This highlighted competing imperatives
around security, freedom, and private sector influence and the
need for tradeoffs.
Expert in-depth interviews then captured insider views from 18
academics, public institution officials, and private sector
representatives. Experts underscored deficiencies in the
current social contract stemming from outdated laws, human
limitations, and perverse profit motives like surveillance
capitalism or capitalization of profits and socialization of
losses. Suggested solutions included cooperation, transparency,
education, and balancing values. However, state differences
impede international coordination. The analysis also found
cyberspace may become an arena of political contest even in
democracies. In total, nine sets of hypotheses were drawn to be
tested in the experimental study.
Ultimately, an experimental survey and the conjoint analysis
assessed how individual experiences and preferences influence
public perceptions of cyber policy instruments, which are
classified as carrots, sticks, and sermons. Factors like
cybercrime victimization, security tradeoffs, age, and
institutional trust impacted tool support as hypothesized. This
revealed multifaceted drivers of public opinion. However, some
hypothesized predictors from the expert interviews were not
retained due to the lack of evidence.
Triangulating these findings facilitates a general
cyber(security) social contract for democracy that remains open
to context-specific adaptation, i.e., models. Core precepts are
that security provision interrelates with other values like
autonomy and privacy. The state, private sector, and citizens
have complex balancing relationships, and international
cooperation is needed. Generating public competence through
education enables governance efficiency alongside institutional
transparency and trust. With pragmatic localized solutions
complementing universal principles, ongoing empirical research
can address knowledge gaps as technology evolves amid enduring
human limitations.
By expanding social contract theory through open society
concepts and mixed methods analysis, this research makes three
primary contributions. First, it provides a rigorous foundation
to inform policy deliberations on the structure and boundaries
of the cyber(security) social contract for democracy. Second,
the general models constructed here delineate a theoretically
grounded and empirically validated framework and research
agenda for studying this challenge at the nexus of technology
and governance. Finally, the approach demonstrates the value of
integrating normative and descriptive inquiry to address
multifaceted sociotechnical problems.
The dissertation's main limitations are sample specificity,
relying primarily on Western subjects, and the difficulty of
experimentally evaluating complex long-term governance
dynamics. This is where future research should be headed, among
other directions. Additionally, the conjoint analysis required
simplifying tools absent their broader application context.
However, the overall mixed methods strategy mitigated these
constraints through multi-methods, multi-strain triangulation,
and the thesis's research design. Future research can further
investigate cultural variations on the international levels of
analysis (the intra-state level proved to be relatively
homogenous in the case of the Czech Republic), governance tool
combinations, and impacts over time.
To sum up, this research contributes to understanding the
cybersecurity social contract in both theoretical and empirical
ways. It illustrates how philosophy and social science can be
used to create well-established normative theory that is
coupled with exploratory, descriptive, and explanatory
findings. The resulting contract and its models offer a
starting point for further investigation into this dynamic
intersection between human governance and technological
progress. Pragmatic policy based on moral obligations can
potentially keep up with the digital revolution if it is
implemented with diligence and collaboration. …víceméně
angličtina
Soubor nebo složku lze nahrát pomocí tlačítka Přidat.
Podrobnosti lze zjistit označením příslušného řádku.
Pro častou práci je možné zvolit režim Více možností.
Vyhledávaný výraz můžete zadat přímo do adresního řádku.
Pomocí funkce Nedávné je možné se rychle vrátit k právě prohlíženým souborům. Oblíbené soubory je také možné označit Hvězdičkou.