Cílem práce je zjistit, jakým způsobem je upraven podle stávající právní úpravy systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (ETS). V úvodu autor stručně vymezí prameny právní úpravy na úrovni mezinárodní, unijní i české, zrekapituluje historický vývoj systému ETS a vymezí jeho cíle jako právního nástroje ochrany klimatu. Základní rysy unijního systému ETS může porovnat se systémy ETS existujících v jiných státech či regionech. V jednotlivých kapitolách se autor zaměří na konkrétní mechanismy a podmínky fungování systému ETS, a to s využitím odborné literatury i judikatury včetně rozhodnutí Soudního dvora Evropské Unie. Z dílčích závěrů by mělo být patrné, jaké konkrétní povinnosti a pro které provozovatele ze systému ETS vyplývají, ale také jaké možnosti mají členské státy ve vztahu k nastavení a optimalizaci podmínek obchodování s povolenkami. Závěr práce přinese hodnocení silných i slabých míst stávající úpravy zvláště z hlediska jejích ekologických cílů, predikce dalšího vývoje unijního systému ETS a rovněž návrhy de lege ferenda, které by mohly vést k odstraňování výkladových nejasností nebo k posílení účinného uplatňování analyzované legislativy.