PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA SPRÁVNÍ VĚDY A SPRÁVNÍHO PRÁVA obor Veřejná správa BAKALÁŘSKÁ PRÁCE PLACENÉ FORMY VZDĚLÁVÁNÍ NA VYSOKÉ ŠKOLE Nikol Dobrovolná 2012/2013 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Placené formy vzdělávání na vysoké škole zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 2 V Brně dne 30.6.2013 Na tomto místě bych velmi ráda poděkovala JUDr. Veronice Kudrové, Ph.D. za vstřícnost, ochotu, užitečné odborné rady a připomínky a také za trpělivost, kterou mi poskytla při zpracování mé bakalářské práce. 4 Abstrakt Tato bakalářská práce pojednává o placených formách vzdělávání na vysokých školách se zaměřením na právnické fakluty v ČR. Seznamuje čtenáře s obecnými pojmy, které úzce souvisí s daným tématem. Jedná se především o vzdělání a vzdělávání, bezplatné právo na vzdělání, celoživotní vzdělávání a učení a nakonec i vymezení pojmů jako studium, status studenta a účastníka CZV. Hlavním předmětem jsou pak zvláštní formy vzdělávání na vysokých školách, jejich ústavní, právní zakotvení, kdy není opomenuta ani otázka srovnání statusu studenta a účastníka těchto placených forem, poté i jejichimplemetace v rámci České republiky, otázka poplatků za studium a školného a nakonec i konkrétní charakteristika placených forem v rámci právnických fakult v ČR. Neopomenula jsem ani problematiku přechodu mezi celoživotním vzděláváním a studiem. Na závěr se práce zabývá i vývojem zákona o vysokých školách de lege ferenda. Klíčová slova: vzdělání a vzdělávání, právo na vzdělání a bezplatné právo na vzdělání, celoživotní vzdělávání a učení, vysoká škola, Boloňský proces, studium, status studenta a účastníka placených forem vzdělávání, poplatky spojené se studiem, školné, přechod mezi CZV a studiem, vývoj zákona o vysokých školách de lege feranda. 5 Abstract This bacherol's thesis deals with the Charched Forms of Higher Education. Acquaints the reader with general concepts that are closely connected with the main subject. It is all about the education and education training, the right to free education, lifelong learning and education and ultimately, the definition of terms such as studying, student status and life-long party. The main subjects are the special forms of education at universities, their constitutional, legal base, when the question is not omitted compared student status and the participant of these forms, then the implementations forms in the Czech Republic, the issue of tuition fees and school fees and ultimately paid particular characteristic forms of the law schools in the country. I did not forget the issue of the transition between education and lifelong learning. At the conclusion of the work deals with the development of the Higher Education Act de lege aspects. Keywords: education and education training, the right to education and the right to free education, lifelong learning, college, the Bologna process, study, student status and subscriber-paid forms of education, study-related fees, tuition fees, the transition between life-long learning and studying, Law Development universities de lege aspects. 6 Obsah 1 ÚVOD 8 2 OBECNÉ POJMY 12 2.1 Vzdelaní a vzdělávání 12 2.2 Právo na vzdělání a právo na bezplatné vzdělání 13 2.3 Celoživotní vzdělávání a učení 15 2.4 Vysoká škola 16 2.5 Boloňský proces 18 2.6 Studium, status studenta a účastník CZV 19 2.7 Poplatky spojené se studiem 21 3 ZVLÁŠTNÍ FORMY VZDĚLÁVÁNÍ NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH 23 3.1 Celoživotní vzdělávání 242 3.2 Vzdělávání v mezinárodně uznávaném kurzu 25 3.3 Účastník placených forem, status studenta a jejich srovnání 26 3.4 Strategie celoživotního vzdělávání 28 3.5 Shrnutí 28 4 NABÍDKA PLACENÝCH FOREM CŽV NA PRÁVNICKÝCH FAKULTÁCH V ČR 30 4.1 Podpora celoživotního vzdělávání 30 4.2 Implementace v ČR 31 4.3 Charakteristika placených forem celoživotního vzdělávání na vybraných Právnických fakultách v ČR 33 4.4 Mezinárodně placené formy vzdělávání na Právnické fakultě M U 37 5 POPLATKY SPOJENÉ SE STUDIEM VERSUS ŠKOLNÉ 39 5.1 Poplatky spojené se studiem, tzv. moderační právo 39 7 5.2 Školné 43 5.3 Ústavní přípustnost školného na veřejných vysokých školách 46 6 VÝVOJ VZDĚLÁVÁNÍ DE LÉGE FERENDA 49 7 ZÁVĚR 53 8 RESUMÉ 54 9 LITERATURA 57 9.1 Legislativa 57 9.2 Judikatura 58 9.3 Odborná literatura 59 9.4 Ostatní a internetové zdroje 60 8 1 Úvod Každý člověk má určitou představu o svém zaměstnání, o práci, která by ho uživila a přinášela mu životní naplnění a uspokojení. Základním předpokladem pro dosažení tohoto cíle a úspěchu v moderním, rychle se rozvíjejícím světe, je schopnost pružně reagovat, prosadit se díky znalostem a vzdělání a nakonec tak obstát v konkurenci neustále se rozvíjejícího trhu práce. Obecně vzato, ani tak nezáleží na dané formě vzdělávání, zdaje placená či nikoliv, ale nej důležitější na vzdělávání je samotná lidská potřeba člověka rozšířit své znalosti a obzory v souladu se zájmem společnosti, která regulací právních předpisů stanoví možnosti a hranice, ve kterých může člověk realizovat svou potřebu a touhu po vzdělání. Vzdělanost obyvatel každého státu spoluvytváří jeho duchovní bohatství a je i výrazem jeho vyspělosti a kulturní úrovně. V posledních letech se placené formy vzdělávání stávají čím dál více populárnější, mimo jiné i proto, že vysoké školy rozšiřují své kapacity pro potencionální zájemce o vzdělání a pružně tak reagují na narůstající poptávku o studium a umožňují tak vysokoškolské vzdělání i studentům, kteří sice uspěli u přijímacího řízení, avšak z kapacitních důvodů nebyli přijati ke studiu v neplacených programech. Z daného vyplývá, že vznik celoživotního vzdělávání má mnoho kladných stránek, ale má také svá rizika, kdy se do této formy vzdělávání mohou dostat účastníci, kteří se takto snaží obejít přijímací řízení do neplacených forem studijních programů s tím, že po splnění určitých podmínek, jsou do neplaceného studijního programu později zařazeni. Jako další riziko vnímám možnou komercionalizaci celoživotního vzdělávání a neúčelné narůstání počtu účastníků. Reálně by mohlo dojít ke stavu, kdy by se tato forma studia stala pouze obchodním 'Pavlíček, V. a kol.: Ústava a ústavní řád České republiky. Komentář. 2. díl: Práva a svobody. 2. doplněné a podstatné rozšířené vydání, Praha: Linde, 2002, s.264. 9 artiklem s cílem dosahování zisků bez ohledu na kvalitu studia a rozsah skutečných znalostí uchazečů. Tyto možné důsledky se neshodují s vytvářením tzv. evropského 2 konceptu vysokoškolského vzdělávání, nebo-li Boloňským procesem , kdy se jedná o první podnět ve vztahu k terciárnímu vzdělávání, který odstartoval pokus o 3 reformování vysokého školství. Právě zákon č.118/1998 Sb., o vysokých školách reagoval a navazoval na tyto cíle stanovené v rámci Boloňského procesu a pokusil se do českého vysokého školství přinést nové trendy, které z Boloňského procesu vyplývají. Přes všechna negativa a rizika jsou však placené formy vzdělávání novým a pokrokovým trendem, neboť dávají velkému počtu uchazečů možnost dosažení vysokoškolského vzdělání s šancí dobrého uplatnění v praxi, včetně mezinárodního trhu práce, jelikož placené formy vzdělávání je možné absolvovat i v cizím jazyce, eventuálně je možné se účastnit i mezinárodních programů Master 4 5 of Public Administration a L L M v oblasti obchodního práva . Díky tomu, že dané téma je nejen velmi rozsáhlé, ale především není knižně zpracováno, pokusím se v úvodních kapitolách své bakalářské práce vysvětlit obecné pojmy, se kterými se můžeme setkat nejen při studiu placených forem vzdělávání na vysoké škole, ale i v běžném životě. V hlavních kapitolách se budu okrajově zabývat vznikem koncepce celoživotního vzdělávání v Evropské unii (dále jen EU) a později i v České republice (dále jen ČR), ale podstatou mé práce bude snaha o rozbor jednotlivých placených forem vysokoškolského vzdělávání na Právnických fakultách v České republice, podmínek přijímacího řízení, poplatků souvisejících se studiem, samotného studia a úspěšnosti přestupu do běžným 2 Boloňský proces. [online]. [cit. 2013-03-25]. Dostupné z http://bologna.msmt.cz/. SLÁDEČEK, V., POUPEROVÁ, O. a kolektiv: Správní právo - zvláštní část (vybrané kapitoly). Praha: Leges, 2011, 416 s. 3 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „zákon o vysokých školách"). 4 Právnická fakulta Masarykovy univerzity [online]. [cit. 2013-03-25].Dostupnéz: http://www.law.muni.cz/dokumenty/2344 5 Právnická fakulta Masarykovy univerzity [online]. [cit. 2013-03-25] . Dostupné z:http://www.law.muni.cz/dokumenty/379 10 prezenčních neplacených forem studia se speciálním zaměřením výše uvedeného na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (dále jen Prf MU). Neopomenu ani právní postavení konzumentů placených forem vzdělávání a srovnání se statusem studenta v běžném denním studiu na vysokých školách. Cílem mé bakalářské práce je podat srozumitelný, ucelený výklad o tom, 6 co to je celoživotní vzdělávání , jaké jsou jeho klady a zápory jak pro samotné účastníky CZV, tak i pro možné zájemce o tyto formy studia. Také srovnám současnou právní úpravu vysokoškolského vzdělávání v ČR s evropským konceptem celoživotního vzdělávání včetně mého subjektivního hodnocení a nakonec se zaměřím se i na úpravu a vývoj vysokoškolského vzdělávání de lege ferenda. Kdy tento věcný záměr zákona o vysokých školách bychom mohli charakterizovat jako počáteční plán k vytvoření paragrafového znění a následné přípravě nového zákona o vysokých školách, který považuji za neméně důležitý a související s placenými formami vysokoškolského vzdělávání. Osobně jsem přesvědčena o narůstající důležitosti placených forem vysokoškolského vzdělávání, konkrétně na právnických fakultách v ČR a v závěru mé práce neopomenu ani opačný pohled na tyto formy studia. K dosažení cílů mé bakalářské práce používám při popisu a rozboru pojmů deskriptívni a analytickou metodu. A zároveň se snažím formulovat své vlastní myšlenky, srovnání a závěry, i přestože se v mnohém shodují s obecně známými pohledy, názory široké veřejné společnosti. Pokud jde o právní úpravu, vycházím a čerpám především z ústavního pořádku ČR, zejména pak ze samotného 7 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, dále čerpám z vnitřních předpisů 8 Masarykovy univerzity v Brně, např. Statutu Masarykovy univerzity i Rádu 6 Právnická fakulta Masarykovy univerzity: studium a vzdělávání [online], [cit. 2013-03-25] . Dostupné z:http://www.law.muni.cz/content/cs/studium/celozivotni-vzdelavani/ 7 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „zákon o vysokých školách"). 8 Statut Masarykovy univerzity účinný k 18.03.2013 (dále v textu „Statut Masarykovy univerzity") 11 9 celoživotního vzdělávání a částečně i z výročních zpráv Ministerstva školství, 10 mládeže a tělovýchovy (dále jen MSMT), které s daným tématem úzce souvisí. Opomenuto nesmí být ani to, že vedle již zmíněné ústavně právní úpravy lze základy právní regulace vysokoškolského vzdělávání nalézt i v dokumentech mezinárodněprávních, mezi které patří pro ČR ratifikované a zákonem stanoveným způsobem vyhlášené mezinárodní smlouvy jako Mezinárdní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech , Úmluva o právech dítěte a Úmluva o ochraně 13 lidských práv a základních svobod. Na závěr se prostřednictvím syntézy pokusím o shrnutí a zestručnění tak rozsáhlého, ale přesto velmi zajímavého tématu tak, aby se uchazeč v oblasti nabídek placených forem vzdělávání zorientoval a mohl se rozhodnout, jakým způsobem získá vysokoškolské vzdělání na Právnických fakultách v ČR. 9 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy registrovalo podle § 36 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) dne 5. června 2002 pod čj. 20 732/2002-30 Rád celoživotního vzdělávání Masarykovy univerzity v Brně. 1 0 viz. Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Kromě MŠMT to jsou také Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra pro oblast správy státních vysokých škol 1 1 Vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských sociálních a kulturních právech. 1 2 Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte 1 3 Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění sděl. M Z V č. 41/1996 Sb., sděl. M Z V č. 243/1998 Sb. 12 2 Obecné pojmy V této úvodní teoretické kapitole vysvetlím základní pojmy, které úzce souvisí s hlavním tématem práce, bez kterých by následují obsah práce pozbýval srozumitelnosti. 2.1 Vzdělání a vzdělávání Vzdělání můžeme definovat jako osvojení dovedností, získání znalostí a ucelených schopností, které charakterizují úroveň a gramotnost lidí a určují tak jejich sociální a ekonomické postavení ve společnosti. Vzdělávání můžeme definovat jako: „primárníproces směřující k rozvoji 14 vědomostí, dovedností, návyků, schopností a duchovních hodnoť. Vzdělávání je velmi obecný pojem, se kterým se setkáváme dnes a denně a lze jej považovat za jednu z nej důležitějších součástí a činností lidského života, která nás provází prakticky od narození do konce života ( např. v případě CZV konkrétně Univerzity třetího věku pro seniory). U laické veřejnosti dochází často k zaměňování obou výše uvedených pojmů, kdy však vzdělání je na rozdíl od vzdělávání širší, jelikož vzdělávání je právě tou cestou k dosažení samotného vzdělání. Z daného vyplývá, že vzdělání patří mezi nej důležitější hospodářská, sociální a kulturní práva deklarovaná a zaručená v Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky 15 (dále jen „Listina základních práv a svobod"). 1 4 SKALKOVÁ, Jarmila . Pedagogika a výzvy nové doby.Brno: Paido, 2004. 158 s. ISBN 80-7315- 060-3. 1 5 Zejména čl.33 usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16.12.1992 č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina základních práv a svobod") 13 2.2Právo na vzdělání a právo na bezplatné vzdělání Právo na vzdělání na vysokých školách v České republice vychází z Listiny základních práv a svobod čl. 33 odst.2: „Občané mají právo na bezplatné vzdělání na základních a středních školách, podle schopností občana a možností 16 společnosti též na vysokých školách". Právo na vzdělání patří mezi základní a zásadní priority státu, každá fyzická osoba, i když není občanem České republiky, má právo na vzdělání na 17 území našeho státu, které je zakotveno v ústavním pořádku České republiky a také 18 v mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána . Navíc občané České republiky mají právo na bezplatné vzdělání tam, kde to zákon umožňuje, což je vzdělání bez výjimky na základních a středních školách, s určitými omezeními pak na vysokých školách. Těmito omezeními mám na mysli jednak schopnosti uchazeče o studium (dosažení úplného středního vzdělání, úspěšné absolvování přijímajícího řízení) a možnosti společnosti, což jsou potřeby společnosti v množství vzdělaných lidí, v tom kterém oboru a především finanční možnosti plynoucí ze státního rozpočtu na provoz vysoké školy (např. zajištění výuky, provozu budov a mzdových nákladů). K realizaci tohoto bezplatného práva na vysokoškolské vzdělání jsou státem zřizovány a financovány veřejné vysoké školy. 1 6 Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16.12.1992 č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina základních práv a svobod") 1 7 Zejména čl.33 usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16.12.1992 č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina základních práv a svobod") 1 8 Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a další 14 19 „Stát ani kdokoliv jiný nemůže nikomu ve vzdělání brániť, což vyjadřuje tzv. negativní povinnost státu, avšak toto právo je omezeno povinností a možnostmi státu vzdělání jen v určitém omezeném rozsahu zajistit, což vyjadřuje 20 tzv. pozitivní povinnost státu . Právo na vysokoškolské vzdělání může stát zajistit i jinými institucemi než státními, např. soukromými, na kterých však není realizováno bezplatné vysokoškolské vzdělávání, i když z principu věci může být i těmito soukromými vysokými školami poskytováno, pokud budou mít jiný zdroj 21 financování než zápisné (školné). Přestože studenti vysokých škol veřejných a dvou státních vysokých škol realizují své právo na vzdělání formou účasti v akreditovaných programech na těchto školách bezplatně, neznamená to, že studenti nenesou žádné přímé náklady spojené se studiem. Běžně si hradí učebnice, skripta a jiné školní potřeby, mnoho z nich si alespoň částečně hradí i běžné životní náklady, neboť výživné od rodičů tyto skutečné náklady spojené se studiem nepokrývá. Nelze tedy říci, že vysokoškolské vzdělávání na veřejných vysokých školách je poskytováno absolutně bezplatně, tedy že studium studenty nic nestojí. Na druhou stranu tyto náklady nespadají do práva na bezplatné vzdělávání, jak judikoval Ustavní soud v jednom ze svých nálezů, a toto pstavní právo není porušeno díy tomu, že stát požaduje 22 částečnou účast na úhradě těchto nákladů. Dle závěrů Nálezu pléna Ústavního soudu přitom nelze chápat právo na vzdělání na vysoké škole jako neomezené základní právo vtom smyslu, že by každý byl oprávněn studovat na vysoké škole, kterou si sám zvolí, a že by stát byl povinen zaručit komukoliv takové vzdělání, jaké si přeje. Ve smyslu zákona o vysokých školách má občan právo studovat na vysoké škole jen, prokáže-li v rámci 1 9 Pavlíček, V. A kol.: Ústava a ústavní řád ČR. Komentář 2. díl: Práva a svobody. 2 .doplněné a podstatně rozšířené vydání. Praha: Linde, 2002, s. 264 2 0 JURNIKOVÁ, J. et al. Správní právo - zvláštní část, ó.doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 399 s. 2 1 čl. 33 odst. 3 Listiny základních práv a svobod 2 2 Nález Ústavního soudu ze dne 13. června 1995, sp. zn. Pl. ÚS. 25/94 15 přijímacího řízení potřebnou způsobilost k tomuto studiu. Specifická kritéria pro přijetí na danou vysokou školu nejsou stanovena zákonem, ale jsou věcí 23 24 samosprávné působnosti vysokých škol. Státní orgány mohou do činnosti veřejné vysoké školy zasahovat jen na základě a v mezích zákona a jen způsobem 25 zákonem stanoveným. Ustavně právní úprava není jediným zdrojem právní úpravy vzdělávání. Výše uvedené nalezeme i v mezinárodních právních dokumentech, zejména mezinárodních smlouvách jako např. v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvě o právech dítěte a nakonec i v Úmluvě o 26 ochraně lidských práv a základních svobod. 2.3Celoživotní vzdělávání a učení Definice celoživotního vzdělávání mezinárodní organizace OECD z roku 2000 zní: „Jedná se o systémový přístup: zaměřuje se na standardy vědomostí a dovedností, které platí pro všechny děti od nejútlejšího věku k učení po celý život a zvláště se snaží koordinovat snahy o zajištění příslušných možností pro všechny dospělé, bez ohledu na zaměstnané jedince usilující o postoupení na vyšší 27 kvalifikační stupeň či nezaměstnané, kteří se potřebují rekvalifikovat. " 2 3 Viz. Nález pléna Ústavního soudu ze den 3.dubna 1996 sp. zn. Pl. ÚS 32/35 ve věci návrhu R.K., podaného spolu s ústavní stížností, na zrušení ustanovení přílohy A zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vylučujícího možnost domáhat se, aby rozhodnutí rektora (u vysokých škol, které se nečlení na fakulty, akademického senátu) vysoké školy do odvolání do rozhodnutí děkana v otázkách přijetí či nepřijetí ke studiu na vysoké škole podle § 18 odst. 2 zákona č. 172/1990Sb., o vysokých školách, bylo přezkoumáno soudem ( nález byl vyhlášen pod č. 112/1996 Sb.), in Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5. Praha: C. H.Beck, 1997, s. 215 ( č. 26 Sb. nál. a usn. - sv. 5.). 2 4 V našem případě se jedná především o Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 2 5 PRŮCHA, p. Základní pojmy a instituty správního práva. Brno: Masarykova univerzita, 1998. s. 369. 2 6 JURNIKOVÁ, J. et al. Správní právo - zvláštní část, ó.doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 2 7 Národní ústav odborného vzdělávání., Strategie celoživotního učení ČR, MŠMT, Praha 2007. ISBN 978-80-254-2218 16 Stručně řečeno celoživotní vzdělávání je soustavný, dlouhodobý a mnohdy náročný proces získávání vědomostí a schopností, pro většinu občanů je vnímán již od základního vzdělání až po Univerzity třetího věku (pro seniory). Součástí celoživotního vzdělávání je celoživotní učení, jako proces získávání informací a získávání paměti, dovedností a chování. Zjednodušeně řečeno, samotné učení se podílí na tvorbě každého jedince a je dle psychologického slovníku definováno následovně: „ je smyslem učení právě přizpůsobování se novým situacím, které jsou následně maximálně využity v budoucím pracovním životě. Vzhledem k neustále narůstajícím nárokům kladených dnešní společností je nutno rozvíjet schopnost učit se až do nejvyššího stáří, neboť je prokázáno, že lidé, kteří se 28 soustavně učí, žijí déle. " Podrobně se budu celoživotním učením a Strategií celoživotního vzdělávání v ČR z různých úhlů a pohledů včetně právního zakotvení zabývat v kapitole č. 3. 2.4 Vysoká škola Vysoké školy jsou nejvyšší článek vzdělávací soustavy, ve kterých je zajištěno právo na vzdělání, jež vychází z ústavního pořádku ČR. Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně doplnění dalších zákonů definuje vysokou školu jako vrcholná centra vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti, které uskutečňují akreditované studijní programy a programy celoživotního vzdělávání ve třech typech studijních programů (bakalářském, magisterském a doktorském). Vysoká škola je právnickou osobou Haiti, R, Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál. 284 s. ISBN 80-7178-303 17 29 (s výjimkou dvou státních vysokých škol) a člení se na vysoké školy univerzitní a na vysoké školy neuniverzitní, kdy jen univerzita se člení na fakulty a může uskutečňovat všechny typy studijních programů a v souvislosti s tím vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou a další tvůrčí činnost. Vysoké školy lze dělit 30 na veřejné, státní a soukromé. Realizace práva na vysokoškolské bezplatné vzdělávání je především 31 v režii veřejných vysokých škol a dvou státních vysokých škol. Mezi právní předpisy, které regulují vysokoškolské vzdělávání v České republice patří především zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, dále pak zákony, kterými se jednotlivé vysoké školy zřizují (např. zákon č. 50/1919 Sb. z. a nař., kterým byla zřízena druhá česká univerzita- Masarykova univerzita v Brně), dále je možné zmínit i zákon č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje, který pro vysoké školy stanoví rámec pro čerpání účelově určených finančních prostředků, dále zákon č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, upravující podmínky, za jakých mají občané při studiu právo na pomoc státu. Patří sem i prováděcí právní předpisy, např. vyhláška č. 42/1999 Sb. o obsahu žádosti o akreditaci studijního programu, vyhláška č. 343/2002 Sb. o postupu a podmínkách při zveřejňování průběhu přijímacího řízení na vysokých školách. § 95 odst. 1 Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „zákon o vysokých školách"). 3 0 Má bakalářská práce se bude zabývat konkrétně podrobněji placenými formamy vzdělávání na vysoké škole a to „alma mater" Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 3 1 Státní vysoké školy definuje český zákon o vysokých školách v § 2 odst. 7: „ Státní vysoká škola je vojenská nebo policejní". 18 2.5Boloňský proces Historicky první velkou deklarací o harmonizaci a sjednocení evropského systému vysokoškolského vzdělání a vysokého školství byla tzv. Sorbonnská deklarace uzavřená v květnu 1998 v Paříži ministry školství Francie, Německa, Itálie a Velké Británie. Započala spolupráce na reformách v oblasti vysokoškolských systémů ve všech evropských zemích. Následně poté v roce 1999 32 celkem 30 evropských zemí včetně ČR podepsalo tzv. Boloňskou deklaraci o plánu rozvoje vysokých škol k vytvoření evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání do roku 2010. Touto deklarací bylo naplánováno: • zlepšit kvalitu vysokoškolského vzdělávání v rámci evropského prostoru • zpřehlednit systémy vysokoškolského vzdělávání v Evropě • zavést strukturované studium ve dvou-cyklovém systému studia s upřednostněním bakalářských programů • zavést kreditní systémy a jednotné diplomy • realizovat uznávaní studia v zahraničí a napomoci tak mobilitě studentů i akademických pracovníků Do Boloňského procesu se dosud zapojilo celkem 46 zemí Evropy i Zakavkazska, také mezinárodní organizace zastupující vysokoškolské instituce (univerzity), studenty a zaměstnavatele jako např. UNESCO (mezinárodní organizace pro výchovu, vědu a kulturu). V roce 2009 pak ministři těchto evropských zemí na tzv. Lovaňské konferenci stanovili prioritní oblasti vysokoškolského vzdělávání na další desetiletí. 3 2 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Vzdělávání: vysoké školy: Boloňský proces, [online], [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/bolonsky-proces-l. 19 Cílem těchto aktivit bylo vytvořit atraktivní a mezinárodně konkurenceschopný Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (European Higher Education Area EHEA) složený ze systémů národních, jejichž vysoké školy naplňují různá poslání podle potřeb společnosti, jejichž studenti i pracovníci mohou těžit z možností volného pohybu a získané vzdělání a kvalifikace jsou spravedlivě uznávány v celé 33 EHEA. 2.6 Studium, status studenta a účastník CŽV Studium obecně i v širších souvislostech můžeme chápat jako proces vzdělávání na všech stupních škol. Pokud jde o mou bakalářskou práci, budu se zabývat pouze studiem na vysokých školách v rámci akreditovaných studijních programů podle studijního plánu tak, jak je upraveno v § 44 a násl. zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách pouze stručně, neboť nabídkami placených forem studia - programy CŽV, jejich charakteristikou, přijímacím řízením, absolvováním, přestupy do běžného denního studia bude pojednávat kapitola č. 5, na kterou odkazuji. Vysokoškolské vzdělání se získává studiem v rámci akreditovaného studijního programu podle studijního plánu stanovenou formou studia. Vymezení pojmů: „studijní plán stanoví časovou a obsahovou posloupnost studijních předmětů, formu jejich studia a způsob ověření studijních výsledků. Forma studia vyjadřuje, zda jde o studium prezenční, distanční a nebo 34 jejich kombinaci." Studentem vysoké školy se stává uchazeč, který úspěšně absolvoval přijímací řízení, byl přijat ke studiu a studentem se stává dnem zápisu do studia, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Vzdělávání: vysoké školy: Boloňský proces, [online], [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://bologna.msmt.cz/ 3 4 §44 odst.3/4 Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „zákon o vysokých školách"). 20 eventuálně se studentem opětovně stává i student, kterému bylo studium přerušeno, a to dnem opětovného zápisu do studia. Status studenta může mít jen právě tato osoba při studiu v akreditovaném programu na vysoké škole. Z daného vyplývá, že statusem studenta se v širším slova smyslu rozumí práva a povinnosti studenta vyplývající z ustanovení § 61 - 69 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění předpisů pozdějších. V užším slova smyslu pod pojem status studenta patří sociální práva vyplývající z ustanovení § 12 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře. V případě studentů Masarykovy univerzity v Brně je tato oblast částečně upravena i ve vnitřním předpisu, ve Statutu Masarykovy univerzity ze dne 35 36 18.03.2013 , kdy student je členem akademické obce Naopak účastník CZV není studentem dle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (§ 60 odst.3), jelikož zákon to výslovně stanoví a zároveň není členem akademické obce. To znamená, že nemá status studenta a jeho práva a povinnosti jsou upraveny vnitřním předpisem vysoké školy Řádem celoživotního vzdělávání Masarykovy univerzity v Brně ze dne 1.9.2011 pro účastníky celoživotního vzdělávání M U . Z výše uvedeného vyplývá, že účastník CZV nemá sociální výhody dle zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře a má tudíž nepoměrně vyšší výdaje spojené se studiem. 2.7Poplatky spojené se studiem Právo na bezplatné vzdělání zakotvuje, tak jak jsem uvedla výše, Listina 37 základních práv a svobod , ve vztahu k vysokoškolskému vzdělání je však omezeno schopností občana a možnostmi společnosti, kdy reálně není 3 5 čl. 20 odst.1-10 Statutu M U v Brně ze dne 18.03.2013 3 6 Každý člen akademické obce M U požívá akademických práv a svobod uvedených v § 4 zákona a čl. 2. Statutu M U ze dne 18.3.2013 3 7 čl. 33 odst. 2 LZPS, usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16.12.1992 č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina základních práv a svobod") 21 v možnostech žádné společnosti nést náklady vysokoškolského studia každého jednotlivce dle jeho představ a přání. Toto omezení je dáno především v oblasti finanční, souvisí s příjmy a výdaji státního rozpočtu, s rozvojem ekonomiky, neboť každá společnost je schopna jen v určité výši ze státních prostředků zajistit úhradu nákladů tohoto studia. Poplatek se definuje jako jednorázové plnění za protihodnotu poskytnuté služby. Poplatky spojené s vysokoškolským studiem na veřejných vysokých školách nejsou školným (pojem školné zatím právní úprava pro veřejné vysoké školy v ČR nezná). Poplatky spojené se studiem nejsou v rozporu sústavne zakotveným právem na bezplatné vzdělání na vysokých školách. Povinností veřejné vysoké školy je, aby zveřejnila výši poplatků spojených se studiem pro příští akademický rok před termínem podání přihlášky ke studiu. Poplatky za studium (s výjimkou poplatku za studium v cizí jazyce) jsou ze zákona příjmem stipendijního fondu 38 veřejné vysoké školy a nelze jimi hradit provozní náklady školy. Proces vyměřování poplatků spojených s vysokoškolským studiem je upraven v zákoně č. 111/1998 Sb. o vysokých školách především v § 58 a jedná se o tyto typy: poplatek spojený s přijímacím řízením, který činní nejvýše 20% základu a veřejná vysoká škola ho může, avšak nemusí stanovit, resp. ho stanoví v nulové výši poplatek za prodlouženou dobu studia, který je vyměřován studentům bakalářských a magisterských programů, kteří překročili standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok poplatek za další studium, který je vyměřován studentům, kteří již absolvovali bakalářské nebo magisterské studiu a nyní studují v dalším bakalářském 3 8 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „zákon o vysokých školách"). 22 nebo magisterském programu, ale tento poplatek se netýká studentů, kteří po absolvování jednoho bakalářského studia pokračují v navazujícím magisterském studiu poplatek za studium v programu uskutečňovaném v cizím jazyce je vyměřován studentům, kteří studují ve studijním programu bakalářském, magisterském nebo doktorském v cizím jazyce Úprava zákona je strohá, poplatky jsou dále upraveny vnitřním předpisem vysoké školy, např. ve Statutu Masarykovy univerzity v Brně v části 3, v příloze č. 6. Tato úprava dále obsahuje poplatek, a to: poplatek za prodlouženou dobu studia v dalším studiu, který j e vyměřován studentům, kteří již absolvovali bakalářské nebo magisterské programy a nyní studují v dalším bakalářském nebo magisterském programu déle než je standardní doba tohoto studia Procesem vyměřování poplatků včetně moderačního práva a taktéž srovnání poplatků se školným se budu zabývat podrobněji v kapitole č. 6, na kterou odkazuji. 23 Zvláštní formy vzdělávání na vysokých školách V této samostatné kapitole se budu zabývat zvláštními formami vzdělávání, které zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách umožňuje, a to vzhledem k tomu, že tyto formy vzdělávání nabývají v dnešní ekonomické a společenské situaci velkého významu, jelikož jejich uchazečům a absolventům zvyšují šance na začlenění do společnosti, speciálně začlenění na trhu práce a tím se významně podílejí na celkovém zlepšení jejich sociálního a především ekonomického postavení. 3.1 Celoživotní vzdělávání Jednou z forem zvláštního vzdělávání na vysokých školách je celoživotní vzdělávání, které je součástí tzv celoživotního učení, jež zahrnuje jakékoliv vzdělávání v průběhu života jednotlivce od nejútlejšího věku až po vzdělávání seniorů. V rámci celoživotního učení mají dle mého názoru hlavní význam vysoké školy, a to především veřejné, jelikož díky celoživotnímu vzdělávání rozšiřují již nabyté vzdělání uchazečů o další odborné a speciální vzdělání a rozšiřují tak možnosti uchazeče v rámci jeho profese a uplatnění v zaměstnání. Také účastníkům různých přípravných kurzů, letních škol, jazykových a počítačových kurzů, seminářů a přednášek, velkému počtu laiků z okruhu veřejnosti, dávají možnost doplnit a prohloubit si vědomosti a znalosti, které je zajímají a zároveň které později mohou využít v praxi. CZV je formou vzdělávání, které rozšiřuje a doplňuje vzdělání, umožňuje tak profesní i kariérní růst jejich účastníků. Probíhá nejčastěji v rámci akreditovaných studijních programů jednotlivých fakult. Kurzy, přednášky a semináře mohou být realizovány i ve spolupráci s dalšími odbornými institucemi, např. výzkumnými a vývojovými ústavy. Délka studia na CZV může být 1 až 6 semestrů, avšak v praxi účastníci využívají nejčastěji dvou až čtyř semestrové programy a kurzy. CZV je nejčastěji realizováno formou prezenčního studia, i když 24 je možné ho absolvovat i formou distančního studia eventuálně kombinovanou formou obou. Speciálním úsekem C Z V jsou programy pro seniory, a to Univerzita třetího věku (U3V), jejichž programy jsou pro velký zájem uchazečů otevírány každoročně téměř na všech vysokých školách. I na Masarykově univerzitě v Brně je směrnicí rektora č. 11/06 ze dne 1.8.2006 umožněno seniorům účastnit se celoživotního vzdělávání na U3V. Konkrétně však Právnická fakulta M U programy U3V nepořádá. Možnost účastnit se programů CZV je právně zakotvena již v preambuli zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách tím, že: „ vysoké školy poskytují další formy vzdělávání a umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat a nebo obnovovat znalosti z různých oblastí, poznání a kultury a podílejí se tak na celoživotním vzdělávání." Celoživotní vzdělávání, problematika jeho rozvoje a především dlouhodobý záměr a cíle v této oblasti jsou povinny vysoké školy vypracovat a zveřejnit, což je upraveno a stanoveno v ustanovení § 21 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách, jelikož programy C Z V by měly pružně reagovat na aktuální společenské a zvláště ekonomické potřeby, pokud jde o počty účastníků a odborné zaměření. Financováním programů CZV se zabývá i ustanovení §18 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, dle něhož má veřejná vysoká škola nárok na příspěvek ze státního rozpočtu (dotaci), a to i pro tyto zvláštní formy vzdělávání. 39 Dále jsou v tomto zákoně zvláštní formy vzdělávání upraveny v § 60 , který stručně konkretizuje celoživotní vzdělávání na vysokých školách s odkazem, že další podmínky a pravidla C Z V stanoví vnitřní předpis, kterým je Rád celoživotního vzdělávání a prováděcí předpisy. Účastníci CZV s vnitřními předpisy musí být seznámeni předem, a proto jsou zveřejňovány, vyvěšovány na úředních deskách jednotlivých fakult a na rektorátu univerzity. Programy C Z V poskytuje 3 9 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „zákon o vysokých školách"). 25 vysoká škola bezplatně anebo za úplatu, avšak v praxi většina programu (domnívám se, že všechny) je poskytována za úplatu, jejíž výši stanoví vysoká škola v ceníku. Pokud se cena nedohodne jako smluvní, úhrada úplaty může být součástí podmínek pro přijetí uchazeče do vzdělávacího programu, což se týká různých kurzů, přednášek a seminářů, ve kterých uchazeči neprocházejí přijímacím řízením, kontrolou znalostí a vědomostí. Podmínkou pro přijetí uchazeče je právě zaplacení ceny za program CZV. Vysoká škola, která umožní účastníkům vzdělávání v těchto placených programech, obchází přijímací řízení. Uchazečům o studium, kteří splnili podmínky přijímacího řízení, ale pouze z kapacitních důvodů nebyli přijati do akreditovaných studijních programů, na které vysoká škola dostává prostředky ze státního rozpočtu, umožní absolvováním programů C Z V za úplatu získat vzdělání. Navíc se tito účastníci mohou po určité době (většinou po 2 letech) stát studenty bakalářských nebo magisterských programů, když jim vysoká škola uzná kredity, které získali v programu CZV až do výše 60% kreditů potřebných k řádnému ukončení studia. Ve své podstatě jde jednak o obcházení přijímacího řízení, tak o obcházení školného, které zákon veřejným vysokým školám neumožňuje vybírat a tento institut nezná. Programy CZV patří mezi mimořádné formy studia, které vysoká škola umožní zájemcům právě za úplatu, zaplacení konkrétní finanční částky, tzv. zápisného. Zápisné je v tomto případě pouze jiný název pro školné. Účastníkům CZV, kteří nevyužijí možnosti přechodu do bakalářského či magisterského studijního programu po absolvování studia v CZV vydá vysoká škola osvědčení. 3.2 Vzdělávání v mezinárodně uznávaném kurzu Další zvláštní formou vzdělávání je vzdělávání v mezinárodně uznávaném kurzu, který může poskytovat pouze veřejná vysoká škola, a to za úplatu anebo bezplatně za účelem zvýšení odbornosti a speciálních vědomostí studentů a absolventů zahraniční vysoké školy. Tato forma vzdělávání je právně upravena v ustanovení § 60a zákona o vysokých školách s tím, že další podmínky a pravidla 26 kurzu stanoví vnitřní předpis veřejné vysoké školy se kterým musí být účastníci kurzu seznámeni předem. Absolventům kurzu vydá veřejná vysoká škola osvědčení, může jim i udělit mezinárodně uznávaný titul. 3.3Účastník placených forem, status studenta a jejich srovnání Účastníci placených forem vzdělávání nejsou studenty podle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách. To znamená, že se na ně nevztahují výhody, plynoucí z řádného denního studia na vysoké škole, v oblasti zdravotního pojištění, zachování rodinných přídavků, daňových úlev a dalších slev, např. na jízdném, kultuře a v bankovnictví. Tyto výše uvedené výhody můžeme shrnout pod pojem „status studenta". Obecně studentem je osoba, která se soustavně studiem připravuje na své budoucí povolání v denním studijním programu na střední škole nebo na vysoké škole, nejdéle však do dovršení věku 26 let, při splnění určitých podmínek do věku 28 let, pokud studuje v navazujícím doktorském studijním programu. Studentem je i osoba, která studuje v ročním pomaturitním kurzu na jazykové škole, které jsou uvedeny ve vyhlášce MŠMT č. 167/2006 Sb, Základním předpokladem čerpání výhod plynoucích ze statusu studenta je, aby se uchazeč o studium stal studentem. Dle znění § 61 odst.l zákona o vysokých školách se „ uchazeč stává studentem dnem zápisu, osoba, které bylo studium přerušeno se stává studentem dnem opětovného zápisu do studia". Důležitá je i právní úprava v zákoně o státní sociální podpoře č 117/1995 Sb., která mimo jiné považuje pro sociální účely za neopatřené dítě osobu do skončení povinné školní docházky, a poté nejdéle však do 26 let věku, jestliže se soustavně připravuje na své budoucí povolání. Přípravou na budoucí povolání se rozumí i studium na veřejných, státních a soukromých vysokých školách v České republice a za určitých zákonem stanovených podmínek i studium na vysokých školách v cizině. Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání začíná dnem, kdy se dítě 27 stává studentem vysoké školy a končí dnem, kdy dítě ukončilo řádně vysokoškolské studium. MSMT může stanovit vyhláškou, které další studium v ČR se pro účely státní sociální podpory považuje za studium na vysokých školách (konkrétně se pro 40 tyto účely považuje i doktorské studium do 28 let věku). Mezi zásadní výhody plynoucí ze statusu studenta patří to, že student neplatí zdravotní pojištění. Toto za něj platí stát ze státního rozpočtu, a to nejdéle měsíc následující po závěrečných státních zkouškách na vysoké škole. Pokud student dosáhne 26 let věku, je tuto okolnost povinnen nahlásit zdravotní pojišťovně, a pokud dále studuje, patří mezi tzv. osoby bez zdanitelných příjmů. V takovém případě bude platit minimální pojistné, které je stanoveno na rok 2013 na částku 1.080,-Kč/měsíčně. To neplatí v případě, že student je v pracovním poměru, kde tyto odvody za něj platí zaměstnavatel, nebo v případě, že má příjem plynoucí z dohody o provedení práce měsíčně přesahující částku 10.000,-Kč. Dalšími výhodami je zachování rodinných přídavků, daňových úlev pro pracující studenty a zachování i sociálních dávek při splnění příslušných podmínek daných zákonem, včetně běžných studentských slev plynoucích z karty ISIC v dopravě, kultuře a bankovnictví. V rámci důchodového pojištění, které není hrazeno státem již od 18. narozenin člověka, student není na tomto účasten, nic neplatí, ale doba studia se mu jištění mu stát finančně pomáhá tím, že mu neubírá finanční prostředky. Stát sice důchodové pojištění za studenta nehradí a nemá s tím žádné výdaje, ale přesto takto přispívá k výhodnému postavení studenta na vysoké škole. I za této situace si však student může sám dobrovolně přispívat na důchodové pojištění, a to částkou stanovenou pro rok 2013 ve výši 1.812,- Kč/měsíčně nebo může nastoupit do zaměstnání, do pracovního poměru včetně výkonu práce na dohodu o provedení 4 0 M Š M T 322/2005 Sb., o dalším studiu, které se pro účely státní soc.podpory a důchodovému pojištění považují za studium na vysokých školách ( §15 zákona č. 117/1995 o státní sociální podpoře) 28 práce s příjmem nad 10.000,-Kč měsíčně. V těchto případech pojistné za studenta odvede zaměstnavatel. Oprávnění a výhody plynoucí ze statusu studenta jsou taxativně vymezeny v různých právních předpisech a ve svém souhrnu tvoří právě komplex práv a výhod studenta na vysoké škole. Pokud jde o účastníky CZV, tito mají přímo zákonem o vysokých školách v ustanovení § 60 a § 60a výslovně stanoveno, že nejsou studenty, tudíž nemají žádné výhody plynoucí ze statusu studenta. Postavení účastníků CZV je tak vymezeno a není třeba, aby v právních předpisech bylo negativně jednotlivě konkretizováno na co nemají nárok. 3.4 Strategie celoživotního vzdělávání Základním dokumentem celoživotního učení (CZU) je Strategie celoživotního učení ČR. Tato Strategie obsahuje i koncept celoživotního vzdělávání (CZV), který byl schválen usnesením vlády č. 761 ze dne 11.7.2007. Hlavním cílem tohoto dokumentuje dát jednotný, kompletní zdroj informací nejen pro odbornou, ale i laickou veřejnost. MSMT připravilo další plán strategie celoživotního učení, který schválila vláda usnesením č. 8 ze dne 5.1.2009 pod názvem Implementační plán Strategie CU, v němž byla výše uvedená Strategie C Z V doplněna o řadu konkrétních prováděcích opatření, které napomohou realizovat její samotné cíle v období 2009-2015. 3.5 Shrnutí Vzhledem k výše uvedenému můžeme zvláštní formy vzdělávání vyhodnotit jako moderní a aktuální nástroje rozšiřování vědomostí, včetně odborných a speciálních znalostí, které vedou a slouží k získávání vysokoškolského vzdělání pro větší okruh „uchazečů o studium". Vedou také ke zvyšování a prohlubování kvalifikace občanů již vystudovaných. Nekvalifikovaným lidem, kteří právě v rekvalifikačních kurzech získávají znalosti, dávají možnost určitého stupně konkurenceschopnosti a zvyšují jejich šanci na uplatnění na trhu práce. 29 Rekvalifikační kurzy, které j sou realizovány ve spolupráci s úřady práce, umožní určitým směrem orientovaným uchazečům o zaměstnání prohloubit nebo získat zcela nové vědomosti a dává jim tak možnost najít zaměstnání. Mezi další zvláštní formy vzdělávání patří i přípravné kurzy pro uchazeče o studium, kteří si účastí v těchto kurzech doplňují a prohlubují znalosti důležité pro přijímací řízení na vybrané vysoké škole a zvyšují si tak šance na přijetí ke studiu. V poslední době nabývají na aktuálnosti různé jazykové kurzy, kurzy výpočetní techniky a zájmové kurzy, které se např. orientují na životní prostředí a ekologii. Do této skupiny patří i kurzy pro seniory, tzv. Univerzity třetího věku. Závěrem lze říci, že okruhem - typem oborů a počtem účastníků všech zvláštních placených forem vzdělávání se budou muset vysoké školy aktuálně zabývat, což je bude nutit sledovat trendy ve vývoji společenské a ekonomické situace ve státě. Školy tak budou moci pružně reagovat na nabídku a poptávku trhu práce, kdy nej vyšším oceněním, a tím pádem i vyjádřením důležitosti toho kterého typu zvláštních forem vzdělávání, bude realizace získaných vědomostí, znalostí a schopností a následné úspěšné uplatnění účastníka vzdělávání v pracovním procesu. 30 4 Program CZV na Právnických fakultách v ČR V této kapitole se budu věnovat nabídce placených forem celoživotního vzdělávání na vybraných Právnických fakultách v České republice. 4.1 Podpora celoživotního vzdělávání Všechny vzdělávací procesy během života jedince od předškolní úrovně až po vzdělávání starší populace jsou v konečné fázi definovány Evropskou komisí jako celoživotní vzdělávání. Tyto formy vzdělávání v terciárním sektoru se objevují i na Právnických fakultách v ČR a jejich společným cílem je zdokonalovat znalosti, dovednosti a schopnosti jednotlivce v rámci osobní, občanské, společenské a 41 nakonec i pracovně orientované oblasti. Tento výčet je považován za stěžejní cíl Boloňského procesu týkajícího se podpory celoživotního vzdělávání i na vysokých školách právnického zaměření. První zmínka o vzdělávání dospělých byla již v roce 1979 začleněna do dokumentu s názvem „Další rozvoj československé výchovně-vzdělávací soustavy". Občanské vzdělávání dospělých bylo v té době plně v režii komunistické strany. Ke změně obsahu vzdělávání došlo až po roce 1989, kdy se vzdělání dospělých stalo novou kapitolou vzdělávání a reaguje na nabídku a poptávku profesí na trhu práce. K posunu v této oblasti došlo v roce 2001 vypracováním Strategie vzdělávání v České republice, byl vypracován Národní program rozvoje vzdělávání tzv. Bílá kniha. Na tento národní program navazuje v souladu s cíli Boloňského procesu Strategie reformy vzdělávání a rozvoje terciárního vzdělávání - tzv. Bílá 42 kniha terciárního vzdělávání. European Commission: Making an European Area of Lifelong Learning a Reality, s. 3 - 9. 4 2 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Reforma terciárního vzdělávání: Bílá kniha terciárního vzdělávání [online]. [cit. 2013-02-20] Dostupné z:http://www.msmt.cz/reforma-terciarniho- vzdelavani/bila-kniha 31 4.2Implementace v ČR 43 Vysoké školy v ČR mohou podle zákona poskytovat v rámci své vzdělávací činnosti bezplatně či za úplatu programy celoživotního vzdělávání, které jsou zaměřené na výkon povolání nebo na zájmové oblasti účastníka, např. kurzy tělocviků na právnických fakultách, konkrétně na M U jsou tyto považovány za zájmový program CZV. Účastníci programu CZV se sice soustavně a dlouhodobě připravují na své budoucí povolání, avšak po celou dobu studia nejsou studenty ve smyslu zákona o vysokých školách tzn. nemohou čerpat sociální výhody studenta ani získat akademický titul. Celoživotní vzdělávání může mít také podobu studijních pobytů, letních škol, rekvalifikačních kurzů, jazykových kurzů či kurzů univerzity třetího věku. Účastník, který úspěšně absolvuje program CZV, obdrží od vysoké školy osvědčení. Jedinou možností pro účastníky programu CZV, jak získat vysokoškolský diplom a akademický titul, je jejich přestup do akreditovaných studijních programů. Podmínky tohoto přestupu stanoví přímo zákon o vysokých školách tak, že kredity získané v programu celoživotního vzdělávání mohou být uznány až do výše 60 % celkového počtu kreditů potřebných k řádnému ukončení studia. Toto opatření, tato možnost má velký význam a důležitost pro podporu prostupnosti celoživotního a akademického vzdělávání a umožňuje tak získání vysokoškolského vzdělání vyššímu počtu uchazečů. Konkrétně na Právnické fakultě M U v Brně je možný přestup do akreditovaných bakalářských a magisterských programů za situace, kdy účastník CZV ve 2. ročníku podá přihlášku ke studiu do akreditovaného programu a oboru, který navštěvuje v rámci CZV a splní fakultou stanovené podmínky: a) uchazeč získal nejméně 45 kreditů v předešlém akademickém roce nebo 30 kreditů v předešlém semestru a současně b) dosáhl celkem nejméně 60 kreditů, a to za absolvované studijní 4 3 § 60 zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „zákon o vysokých školách"). 32 předměty odpovídající studijním předmětům studijního programu, do něhož podal přihlášku k přijímacímu řízení. Takovému účastníku CZV bude prominuto konání přijímací zkoušky a bude mu umožněn zápis do akreditovaného studijního programu. Dnem zápisu se stane studentem ve smyslu zákona o vysokých školách. I zde platí obecná úprava o uznávání kreditů zakotvená v ustanovení § 60 odst. 2 zákona o vysokých školách. Navíc u magisterského studijního programu Právo a právní věda, obor Právo je vyžadováno k úspěšnému ukončení studia 300 kreditů, u navazujícího magisterského studijního programu Veřejná správa je to 120 kreditu. V případě bakalářského studijního programu Právní specializace je požadováno 180 kreditů. Jedním z důležitých nástrojů pro rozvoj celoživotního vzdělávání je přijetí národního rámce kvalifikací pro terciární sféru, který by měl mj. zjednodušit uznávání absolvovaného studia v rámci celoživotního vzdělávání či jeho části. Dále by mělo být podpořeno uznávání odborné zkušenosti získané praxí či kurzů absolvovaných mimo terciární sféru. Obecně neexistují překážky bránící tomuto uznávání, nicméně v praxi toto uznávání stále nefunguje. Další formou, která umožňuje získání vysokoškolského vzdělání v rámci placených forem vzdělávání, je kombinované a distanční studium. Zde hovoříme o studiu v rámci akreditovaných programů, jež vede k výše zmíněnému akademickému titulu. Za hlavní důvody, proč se vzdělávat v rámci celoživotního studia, považuji stálou potřebu člověka získávat a prohlubovat si znalosti a dovednosti za účelem získání či udržení si dobrého zaměstnání, s čímž souvisí i vyšší příjmy sloužící k obživě rodiny a vede ke zvýšení životní úrovně. Tato forma vysokoškolského vzdělávání umožňuje zvyšování kvalifikace pracovníků se středním ukončeným vzděláním kdykoliv během života. Účastník CZV tak může aktivně reagovat na potřeby pracovního trhu, zvyšováním kvalifikace dochází i k jeho osobnímu růstu a ke zvýšení jeho příjmů z výdělečné činnosti, což v konečném důsledku vede ke zkvalitnění jeho života. 33 4.3Charakteristika vybraných placených forem celoživotního vzdělávání na Právnických fakultách v ČR a jejich srovnání Aktuální programy CZV na právnických fakultách pro akademický rok 2013/2014 jsou: Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně vyhlásila pro tento rok tři programy celoživotního vzdělávání: I. Program celoživotního vzdělávání „Právo" (dále jen PCZVPrávo), II. navazující program pro absolventy bakalářského studijního programu Právní specializace nebo Veřejná správa celoživotního vzdělávání „Veřejná správa" (dále j en PCŽVNVS), III. program celoživotního vzdělávání pro absolventy středních škol s maturitou „Veřejná správa" a „ Mezinárodněprávní obchodní studia". Společným znakem těchto programů C Z V na PF M U v Brně je hned několik. Realizuji se účastí v akreditovaných bakalářských nebo magisterských studijních programech: program je Právo a právní věda studijní obor Právo (dále jen obor Právo) a realizuje se účastí v akreditovaném magisterském studijním programu, kdy tento program je právě využíván studenty s ukončeným středoškolským vzděláním, kteří sice úspěšně prošli přijímacím řízením, avšak z kapacitních důvodů fakulty nebyli přijati do magisterského prezenčního studia. Uchazeči studují v tomto programu pouze v prezenční formě po dobu dvou let, výuka je rozdělena na semestry a je koncipována jako tzv. neuzavřená, umožňující přestup dle předem zákonem stanovených podmínek. Za akademický rok 2013/14 účastník zaplatí stanovenou cenu ve výši 50.000,-Kč. Maximální počet uchazečů v kurzu 100. Navazující program celoživotního vzdělávání „Veřejná správa" (dále jen PCŽVNVS) je uskutečňován v rámci akreditovaného navazujícího magisterského studijního programu, studijní obor Veřejná správa (dále jen obor), 34 kdy tento program je vhodný pro účastníky, kteří již absolvovali předchozí program III. a také pro všechny zájemce s ukončeným vysokoškolským bakalářským vzděláním, kteří si chtějí rozšířit vědomosti v oboru, jde o specializované vzdělání, umožněné uchazečům pouze v kombinované formě studia po dobu jednoho roku, také tento kurz je tzv. neuzavřený, umožňující přestup dle předem zákonem stanovených podmínek. Za akademický rok 2013/14 účastník zaplatí stanovenou cenu ve výši 40.000,-Kč. Maximální počet uchazečů v kurzu 70. Jediný tento program CZV na PF M U v Brně je určen pro absolventy bakalářského studijního programu Právní specializace nebo Veřejné správa, jedná se o tzv. „navazující studium". Program celoživotního vzdělávání „Veřejná správa" je samostatný bakalářský program, který je také tzv. neuzavřený a účastník si může vybrat specializaci dle svého zájmu: všeobecná veřejná správa, katastrální správa, finanční správa nebo správa sociálního zabezpečení. Za akademický rok 2013/14 účastník zaplatí stanovenou cenu ve výši 25.000,-Kč. Maximální počet uchazečů v kurzu je 70. Další možností pro uchazeče CZV jsou Programy Právní specializace, mezi které patří: Mezinárodněprávní obchodní studia (pouze tato jsou zpoplatněna cenou ve výši 25.000,-Kč na akademický rok 2013/14) , Právní vztahy k nemovitostem, Teorie a praxe přípravného řízení trestního nebo Veřejná správa. Všechny typy Programů Právní specializace jsou koncipovány jako studium v kombinované formě v délce dvou let a u všech je možnost přestupu do bakalářských studijních programů dle oboru. Další možností pro uchazeče CZV jsou kurzy: Mezinárodní programy s možnou specializací na MPA a L L M , o který se podrobněji zmíním níže. Pokud jde o právní úpravu, všechny výše uvedené programy CZV jsou právně zakotveny v § 60 zák. č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, ve znění 35 44 pozdějších předpisů (dále jen zákon) , ve vnitřním prováděcím předpisu Masarykovy univerzity v Brně, kterými jsou Rád celoživotního vzdělávání Masarykovy univerzity a Směrnice děkana č. 10/2010 o vzdělávání v programech celoživotního vzdělávání (dále jen „Směrnice o vzdělávání") a okrajově i ve Statutu Masarykovy univerzity. Právnická fakulta Karlovy univerzity v Praze má v rámci placených forem vzdělávání tyto následující programy CZV: Kurz Univerzity Třetího věku pro školní rok 2013/14, kdy obsahové zaměření kurzu se zaměřuje na sociální postavení seniorů a výuka probíhá formou přednášek, jež se konají jednou týdně ve dvou vyučovacích hodinách. Přednášky vedou profesoři, docenti a také odborní asistenti z jednotlivých kateder PF. Délka studia je jeden rok, tedy dva semestry. V průběhu již započatého školního roku nelze přijímat nové uchazeče a uchazeči o toto vzdělání musí splňovat podmínku důchodového věku a ukončeného středního vzdělání s maturitou. Kurz celoživotního vzdělávání pro akademický rok 2013/2014. Přihlásit se může jen účastník přijímacího řízení do magisterského studijního programu na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Tento kurz je omezen kapacitními možnostmi fakulty na 220 účastníků. Výuka probíhá ve formě přednášek a ve vybraných předmětech i formou seminářů. Přijetí do kurzu nezakládá automaticky nárok na přijetí-přestup do řádného studia magisterského studijního programu. O podmínkách tohoto kurzu je s účastníkem uzavřena smlouva. Za uvedený kurz účastník zaplatí částku ve výši 45.000,- Kč. Absolventi kurzu usilující o přijetí do magisterského studia na PF U K v Praze se musí podrobit přijímacímu řízení (podat novou přihlášku ke studiu). O absolvování kurzu celoživotního vzdělávání se vydá Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „zákon o vysokých školách"). 36 účastníku kurzu osvědčení s přehledem vykonaných studijních povinností spolu s dosaženými výsledky. Mimořádné studium na Právnické fakultě U K je studiem vybraných předmětů akreditovaného studijního programu. Slouží k rozšiřování znalostí a je určeno pro učitele a studenty Univerzity Karlovy, učitele a studenty jiných vysokých škol, případně zájemce z praxe. Úspěšné vykonání zkoušek v rámci mimořádného studia nezvýhodňuje uchazeče o prezenční magisterské studium při přijímacím řízení. Mimořádné studium je zpoplatněno a pro akademický rok 2013/14 je cena vyčíslena na 5000,-Kč. Učitelé a studenti Univerzity Karlovy za studium neplatí. Studenti mimořádného studia nemají práva studentů řádného studia, nemají nárok na ubytování v koleji, nevztahují se na ně (s výjimkou slevy z titulu řádného studia na jiné vysoké škole) žádné slevy, nemohou získat potvrzení o studiu, platí si sami zdravotní pojištění. Zcela novým typem kurzu je kurz pořádaný Juridikem - Ústavem pro další vzdělávání právníků, kdy obsahové zaměření kurzů vychází z ověřených zkušeností tohoto pracoviště získaných během dlouholetého poskytování prakticky zaměřených právních informací a poznatků směřujících k právnické i neprávnické veřejnosti. Tento kurz je možný pro absolventy právnických fakult, ale i ostatních vysokých škol. V omezeném rozsahu je možné přijmout ke studiu i absolventy středních škol. V tomto případě výjimku uděluje proděkan pro celoživotní vzdělávání právníků. Přijetí do kurzu není podmíněno zkouškou ani žádným jiným ověřením znalostí posluchačů. Kurz bude zahájen, pokud se přihlásí alespoň 15 účastníků. Po úspěšném absolvování kurzu, tj. po vykonání zkoušky, kolokvia, obhajobě předložené práce, příp. testu (u každého kurzu je zakončení odlišné), získá posluchač osvědčení o studiu. Nabídku těchto konkrétních kurzů, kterých je celkem 44, je možné nalézt na internetu. Na dalších Právnických fakultách v Olomouci a v Plzni jsou v rámci CZV realizovány programy a kurzy se stejnou či obdobnou obsahovou náplní jako na Právnických fakultách v Brně a Praze. Taktéž podmínky a právní zakotvení 37 vychází ze stejné právní úpravy zákona o vysokých školách a z vnitřních předpisů jednotlivých univerzit. 4.4Mezinárodně placené formy vzdělávání na Právnické fakultě MU Masarykova univerzita v Brně jako první univerzita v České republice nabízí studijní program MPA ( Master of Public Administration) a zároveň tak doplňuje svou nabídku mezinárodně uznávaných kvalifikačních standardů v oblasti postgraduálního vzdělávání. Druhým mezinárodně uznávaným kurzem je L L M in Corporate Law. Tento mezinárodní kurz v oblasti obchodního práva nabízí i Karlova Univerzita v Praze. Oba tyto studijní programy CZV Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně poskytuje ve spolupráci s Fakultou sociálních studií a Ekonomicko-správní fakultou Masarykovy univerzity pod validací britské Nottingham Trent University, kdy právě tato univezita dohlíží na dodržování standardů tohoto typu kvalifikací a úspěšným absolventům uděluje titul a diplom. Oba mezinárodní studijní programy jsou zaměřeny na rozvoj znalostí a dovedností pro výkon povolání, jak v oblasti veřejné správy, tak v oblasti samotného práva se zaměřením na obchodní právo. Délka studia výše uvedených programů jsou dva roky a je založena na kombinaci prezenční a distanční formě studia, kdy samotná výuka je realizována ve formě víkendových soustředění v českém jazyce. Cena zajeden semestr kurzu MPAje pro akademický rok 2013/2014 stanovena na částku 35.000,- Kč + sazba DPH. Cena zajeden semestr kurzu L L M je pro akademický rok 2013/2014 stanovena na částku 62.500,- Kč + sazba DPH. S každým účastníkem je uzavřena samostatná smlouva o podmínkách studia a jeho 45 financování. Studijní program Master of Public Administration (MPA) a L L M je poskytován pod validací Nottingham Trent University (NTU) ve Velké Británii. Povolení poskytovat tento studijní program získala Masarykova univerzita na základě validačního řízení v květnu 2008. Dle českého zákona o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.) se na studium vztahují ustanovení §60 (celoživotní vzdělávání) a 38 5 Poplatky spojené se studiem versus školné 5.1Poplatky spojené se studiem, tzv. moderační právo 46 Jak jsem zmínila již výše, právní úprava poplatků obecně vychází z Listiny základních práv a svobod, z čl. 11 odst. 5, který zní: „ daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona" ze zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a z vnitřních předpisů vysokých škol. V oblasti vysokoškolského vzdělání umožňuje zákon i veřejným vysokým školám vybírat poplatky spojené se studiem, aniž by tímto bylo omezeno ústavně zaručené právo na bezplatné vzdělání, neboť těmito poplatky nej sou přímo financovány náklady a výdaje na provoz veřejných vysokých škol. Poplatky související se studiem nemají klasickou fiskální funkci (až na poplatek související se studiem v programu v cizím jazyce), ale mají funkci stimulační a především funkci regulační, jelikož mají omezit určité nežádoucí jednání studentů. V podstatě můžeme říci, že mají sankční charakter a jejich úkolem je motivovat studenty, aby studium ukončili řádně a včas. Jedná se o následující poplatky: poplatky spojené s přijímacím řízením Ač se to nezdá, jsou tyto poplatky velmi důležité, neboť regulují množství uchazečů o vysokoškolské studium. Tím mám na mysli, že k přijímacímu řízení se přihlásí jen ti studenti, kteří mají vážný zájem o vysokoškolské studium. Vysoké škole by v případě neregulovaného počtu studentů mohly vzniknout velké komplikace s administrativními úkony i se samotnou realizací vlastního přijímacího §47a (studium poskytované ve spolupráci se zahraniční vysokou školou). Účastníci studia jsou zapsáni jako posluchači Právnické fakulty M U (účastníci programu celoživotního vzdělávání) a současně jsou registrováni jako studenti Nottingham Trent University ve Velké Británii (statut tzv. registered student). Po úspěšném absolvování studia získávají absolventi titul M P A (uváděno zájmenem) a diplom vystavený partnerskou britskou univerzitou. 4 6 Jedná se openěžitou dávku zákonem stanovenou, nenávratnou, vybíranou státem nebo jinými veřejnoprávními korporacemi za zákonem stanovené úkony jejich orgánů. 39 47 řízení. Dle ustanovení § 58 odst. 1, 2 zákona o vysokých školách činí poplatek spojený s přijímacím řízením nejvýše 20% základu. Tímto základem pro stanovení poplatku je 5% z průměrné částky připadající na jednoho studentka z celkových neinvestičních výdajů poskytnutých ministerstvem ze státního rozpočtu veřejným vysokým školám v kalendářním roce. Jde o poplatek fakultativní povahy, to znamená, že vysoké školy ho mohou, ale nemusí vybírat. Jedná se o jediný poplatek, který je splatný nejpozději v den podání přihlášky ke studiu. poplatek zaprodlouženou dobu studia poplatek za další studium poplatek zaprodlouženou dobu studia v dalším studiu Tyto poplatky patří mezi poplatky obligatórni, to znamená, že vysoké školy je musí vybírat od studentů, kteří splní zákonné podmínky pro jejich vyměření. Vznik poplatkové povinnosti nastane v okamžiku, kdy student naplní znaky stanovené zákonem pro jeden nebo více druhů poplatků a zároveň veřejná vysoká škola o této individuální záležitosti vydá rozhodnutí. Vznik nelze spojovat pouze se slynutím se znaky skutkové podstaty v zákoně, ale je nutné, aby k nim přistoupilo i jednání vysoké školy, v podobě individuálního aktu, jímž je o 48 povinnosti rozhodnuto, jak judikoval Nejvyšší správní soud. Tyto poplatky mají především stimulační funkci a svým způsobem i sankční, jelikož jsou určitou pokutou za nežádoucí chování studentů. Pokutou za neskončení studijního programu v řádném termínu nebo pokutou za další studium eventuálně kombinací obou. Účelem bezplatného vysokoškolského studia na veřejných vysokých školách je, aby student co nejdříve a v rámci určených termínů získal znalosti a vědomosti a řádně a včas ukončil vysokoškolské vzdělání. Tyto 4 7 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „zákon o vysokých školách"). 4 8 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 9 As 8/2007. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2012-12-15]. 40 poplatky stimulují studenty, aby se studiu skutečně věnovali, aby studovali rychle a na každém stupni studia pouze jedno studium. poplatky za studium ve studijním programu uskutečňovaném v cizím jazyce Tento poplatek je také obligatórni povahy a má klasickou fiskální funkci, neboť není příjmem stipendijního fondu, tak jako všechny výše uvedené poplatky spojené se studiem. Tento poplatek není v rozporu s ústavním právem na bezplatné vzdělání, jelikož studium v akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských programech v cizím jazyce je považováno za nadstandard, který může veřejná vysoká škola nabídnout a poskytnout uchazečům o tyto formy vysokoškolského vzdělání. Režim poplatků spojených se studiem pro veřejné vysoké školy je stejný i pro státní vysoké školy, a to pro Policejní vysokou školu a pro Vojenskou vysokou školu. Konkrétně výše poplatků za studium na Masarykově univerzitě v Brně je v souladu s ustanovením § 58 odst. 6 zákona o vysokých školách a v souladu se Statutem M U . Výše poplatků je každoročně stanovována pro jednotlivé fakulty příslušným děkanem pro projednání v akademickém senátu. Proces vyměřování poplatků souvisejících se studiem zahrnuje zjištění, že student splnil zákonem stanovené podmínky pro uložení poplatku. Na to navazuje písemné rozhodnutí děkana fakulty vydané ve správním řízení nejpozději do 30 dnů po zjištění skutečností o splnění zákonných podmínek pro vyměření poplatku. Toto rozhodnutí musí být doručeno v písemné podobě do vlastních rukou studenta, což se nejčastěji děje prostřednictvím České pošty na kontaktní adresu studenta v IS M U . V rámci doručování je možné uplatnit i fikci tzv. náhradního doručení v případě, že si student rozhodnutí nepřevezme. Za den doručení rozhodnutí je považován desátý den od jeho uložení na poště. Rozhodnutí děkana nabývá právní moci po uplynutí 30 dnů od doručení rozhodnutí, a to jen v případě, že student nepodá v této zákonné lhůtě opravný prostředek, žádost o přezkoumání. 41 V rámci tohoto opravného řízení má student právo děkana požádat o přezkoumání rozhodnutí. Děkan pak může pouze vyhovět odvolacím důvodům stěžovatele a rozhodnutí zrušit nebo změnit, ale nemůže žádost o přezkum zamítnout, nemůže své rozhodnutí potvrdit. V takovém případě předá žádost studenta rektorovi, který rozhodnutí děkana znovu přezkoumá. I když nevyhoví žádosti studenta a rozhodnutí děkana nezruší, může rozhodnout o prominutí, snížení nebo odkladu splatnosti poplatku, zejména s přihlédnutím k vynikajícím studijním výsledkům, sociální situaci a zdravotnímu stavu studenta. Rektor při svém rozhodování není vázán ani žádostí studenta ani případným stanoviskem děkana, může na základě písemných podkladů samostatně rozhodnout. Poplatek je splatný ve lhůtě 90 dnů ode dne doručení o jeho vyměření. Pokud však student podá žádost o přezkoumání rozhodnutí vyměření poplatku, má tato žádost vždy odkladný účinek pro jeho splatnost. Celý výše uvedený proces vyměřování poplatků souvisejících se studiem na M U v Brně má zákonný podklad v ustanovení § 58 odst. 3,4 zákona o vysokých školách a v příloze č. 6 ke Statutu M U . Výše poplatků spojených se studiem je zveřejněna na úředních deskách jednotlivých fakult a na rektorátu MU. S poplatkovou povinností úzce souvisí i tzv moderační právo, což znamená, že vyžadování zaplacení již vyměřených poplatků za studium by za určitých okolností a v konkrétních případech mohlo být velmi nespravedlivé. Zejména za situace, kdy student splnění zákonných předpokladů pro vyměření poplatků objektivně nezavinil (nejčastěji se bude přihlížet k aktuálnímu zdravotnímu stavu, ve výjimečných případech může dojít k zániku vysoké školy nebo k zániku akreditovaného studijního programu). V neposlední řadě by v určitých situacích mohlo být zaplacení poplatku pro studenta obrovskou finanční zátěží, jelikož student pochází nebo se aktuálně ocitl v těžké sociální situaci, která mu neumožňuje poplatek zaplatit. Taktéž v rámci moderačního práva je možné přihlížet i k určitému kladnému studijnímu konání studenta, které převyšuje obvyklý průměr a je možné vyhodnotit v jeho prospěch např. i vynikající studijní 42 výsledky a školní reprezentaci. Jednoduše moderační právo znamená možnost prominout či snížit poplatek, eventuálně odložit jeho splatnost. K uplatnění tohoto práva je příslušný rektor univerzity, a to pouze v rámci přezkumného řízení, neboť veřejná vysoká škola musí vyměřit poplatek ve výši uvedené ve statutu veřejné vysoké školy a povinností studenta je tento poplatek zaplatit. Pokud si student nepodá opravný prostředek do rozhodnutí o vyměření poplatků studia, nelze akceptovat a přihlédnout k jeho odvolacím důvodům a nelze tak využít tzv. moderačního práva. Všechny poplatky (finanční částky), kromě poplatků za studium ve studijním programu uskutečňovaném v cizím jazyce, jdou přímo do stipendijního fondu příslušné fakulty veřejné vysoké školy. Z tohoto fondu jsou pak odčerpávány výlučně na výplatu stipendií, tedy slouží opětovně studentům. Ze stipendijního fondu nelze hradit přímé náklady na vzdělávání dotyčného studenta. 5.2 Školné Školné lze chápat jako finanční prostředky poskytované vysoké škole za realizaci práva na vzdělání, tedy jako úplatu za možnost studovat a vystudovat. Školné je platbou, která na rozdíl od poplatků souvisejících se studiem má výlučně fiskální-finanční funkci a mělo by z velké části hradit náklady studenta na 49 studium. Institut školného na veřejných vysokých školách v ČR není znám a dosud není právně upraven. Na soukromých vysokých školách je školné obcházeno tzv. zápisným, které co do obsahu a funkce se rovná právě školnému. Otázka školného na veřejných vysokých školách je v současné době velmi aktuálním tématem, které je rozpracováno v tzv. Bílé knize terciárního 49 KUDROVA, Veronika. Poplatky za studium nejsou školným. Revue universitas. 2010, roč. 43, č. 2. ISSN 12113387. S. 17. 43 50 vzdělávání , což je dokument připravený skupinou expertů. Stanoví, jakým směrem se bude terciární vzdělávání ubírat v následujících 10 až 20 letech, zabývá se strukturou vzdělávacího systému, samosprávou vysokých škol a především financováním vysokoškolského vzdělávání, tj. zavedením školného za současného vytvoření systému finanční pomoci studentům ve formě grantů, stipendií a půjček. 51 Bílá kniha je národní ucelený program rozvoje vzdělávání v ČR. Návrh reformy terciárního vzdělávání projednala vláda ČR v březnu 2007, následující rok 2008 se autorský tým Bílé knihy zabýval připomínkami a mnohé z nich byly zapracovány do druhé verze Bílé knihy, jež byla v roce 2009 projednána vládou. Současná snaha o zavedení školného ve veřejných vysokých školách vychází z koaliční smlouvy ODS, Top 09 a V V z roku 2010, vychází z principu zavedení finanční spoluúčasti absolventů VS na hrazení nákladů jejich studia formou tzv. odloženého školného, které dle záměru mělo být zavedeno již od akademického roku 2013/2014, avšak reálně to zatím nepřipadá v úvahu, neboť chybí právní úprava - přijetí odpovídajících právních předpisů. Bezplatnost vzdělávání na veřejných vysokých školách nelze však chápat absolutně, jelikož stát nemůže nést veškeré náklady související se studiem. Poukazuji tak i na Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/94, který se touto „bezplatností vzdělání" zabývá s tím, že stát nese finanční náklady související pouze se zřizováním škol a školských zařízení, zejména pak náklady na jejich provoz a údržbu a nevyžaduje platbu tzv. školného. Tento judikát se vztahuje právě ke studiu na veřejných vysokých školách, které jsou zřizovány a financovány státem. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Reforma terciárního vzdělávání: Bílá kniha terciárního vzdělávání [online], [cit. 2013-02-20] Dostupné z: http://www.msmt.cz/reforma-terciarniho-vzdelavani/bila-kniha 5 1 Matějů, P. a kolektiv, Bílá kniha terciárního vzdělávání, Praha: Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, 2009. ISBN 978-80-254-4519-8. str. 9. 44 Zcela jiná situace je možná u soukromých vysokých škol, u kterých je poskytování vysokoškolského vzdělávání jejich podnikatelskou aktivitou. Tyto školy mají povinnost samy si sehnat a zajistit finanční prostředky na svou činnost a mohou tedy (avšak nemusí) vybírat i tzv. zápisné. Školy určují v jaké rozsahu, výši a za jaké služby budou platby za studium od studentů vybírat. Pokud by „školné" soukromé vysoké školy nevybíraly, musely by finanční prostředky na zajištění činnosti sehnat jiným způsobem, např. ze sponzorských darů firem či fyzických osob. Na jedné straně je školné chápáno v negativním slova smyslu. Mohlo by dojít k znevýhodnění sociálně slabších studentů, pro které je školné velkou finanční zátěží, což by mohlo vést k tomu, že byť chytří a talentovaní mladí lidé by si právě ze sociálních důvodů nemohli vysokoškolské studium dovolit a stát by tak přišel o tzv. nadané mozky a kapacity a místa by zbyla pouze pro méně kvalitní a schopné, avšak bohatší uchazeče. Ve školném vidím i další negativum, a to možné velké zadlužení studentů, kteří po skončení studia budou muset velkou část vydělaných finančních prostředků vracet po dlouhou dobu na půjčky za studium. Absolventi tak nebudou moci, nebo jen v omezené míře, získávat prostředky k bydlení a tím pádem nebudou mít předpoklady k osamostatnění, zakládaní rodin a kvalitnímu osobnímu životu. Zavedení školného sníží motivaci vysokých škol v oblasti shánění financí i jinými způsoby a nakonec by také mohlo dojít k degradování vysokoškolského vzdělávání na pouhý obchodní artikl, což ve svém důsledku může vést k velkému snížení kvality vysokoškolského vzdělávání a kvality vědomostí, znalostí, schopností jejich absolventům a problémům s uplatněním na trhu práce. Dle mého názoru je zavedení školného jednou z možností jak obejít přijímací řízení, neboť vysoké školy by mohly přijímat ke studiu plošně každého uchazeče bez ohledu na rozsah jeho vědomostí a znalostí, stačilo by pouze zaplacení školného. Tato praxe zatím na veřejných vysokých školách neexistuje, jelikož školné není vybíráno, ale ve skutečnosti na soukromých vysokých školách 45 toto existuje v podobě tzv. zápisného a studium na soukromých vysokých školách bez ohledu na kvalitu poskytovaného vzdělání si mohou dovolit pouze studenti pocházející z movitých rodin. I přes zaplacení zápisného a velkých finančních výdajů na studium, je však otázkou kvalita jejich skutečných znalostí a vědomostí. Efektivním studiem pak je takové studium, které „netrvá déle než o rok víc než je určená standardní délka studia, zároveň je vystudován jeden bakalářský a navazující magisterský obor nebo jeden nenavazující magisterský obor a započaté 52 studiumje řádně a úspěšně dokončeno. Na druhé straně však je školné možné vnímat i pozitivně vtom směru, že úhrada části nákladů na studium by přešla ze státního rozpočtu na studenty, tím by se odlehčil státní rozpočet a tyto prostředky by mohly být využity na zvyšování kvality vysokoškolského vzdělávání, včetně vědy a výzkumu. Školné by však nemělo plnit funkci náhrady za výpadky veřejného financování. Zavedením školného by došlo k určité regulaci zájemců o studium na vysokých školách, jelikož úhrada školného by odradila od studia ty uchazeče, kteří nemají o studium enormní, vážný zájem a také by se vysoká škola mohla zbavit tzv. věčných studentů, neboť studenti by zaplacením školného získali velkou motivaci, aby studiu věnovali veškerý možný čas a úsilí a studium ukončili řádně a včas. Školné má nesporně i motivační funkci, také by mohlo být v budoucnu bráno jako určitá investice včetně pracovní motivace, jelikož z vysokoškolského vzdělání byť i placeného, má prospěch právě jeho absolvent, má vyšší šance na trhu práce, šance na lépe placenou odbornou práci a pokud by došlo k tzv. odloženému školnému, které je pro systém v ČR navrhován, mohli by studenti začít splácet půjčky až od momentu, kdy začnou vydělávat určitou sumu peněz, což zpětně vede a nutí vysoké školy k tomu, aby své absolventy připravovaly na praxi, aby zajistily kvalitní výuku. § 45 odst. 2 zákona o vysokých školách - bakalářské studium (nejméně 3, nejvíce 4 roky); § 46 odst. 2 - magisterské studium navazující (nejméně 1 rok, nejvýše 3 roky), magisterské studium nenavazující (nejméně 4 roky, nejvýše 6 let) 46 Zcela specifická situace je u CŽV, kde uchazeči a účastníci o studium platí škole zápisné reálně ve velkých částkách, v podstatě jde i tady o školné, neboť si tak hradí z velké části náklady na vzdělávání. V tomto případě však mám za to, že zaplacením zápisného nedochází k obcházení přijímacího řízení, jelikož účastníci CŽV se účastnili řádného přijímacího řízení, které úspěšně absolvovali, ale z kapacitních důvodů nebyli do řádných bakalářských či magisterských studijních programů přijati. Odpověď na otázku zavedení či nezavedení školného není jednoznačná a zvýše uvedených hledisek je i značně komplikovaná. Já osobně se domnívám, že zavedení plánovaného tzv odloženého školného do výše 5.000-6.000,- Kč zajeden semestr studia je akceptovatelné za současné zákonné právní úpravy finanční pomoci studentům od státu ve formě půjček nebo stipendií. Domnívám se, že zavedení školného by takto skutečně regulovalo počet vážných uchazečů o vysokoškolské studium a přijaté studenty by motivovalo k ukončení studia řádně a včas. 5.3Ústavní přípustnost školného na veřejných vysokých školách Odpověď na to, zdaje zavedení a placení školného v souladu s ústavním pořádkem v ČR, není jednoznačná ani jednoduchá. Na tuto problematiku lze nahlížet z různých úhlů pohledu. Obecně právo na vzdělání patří mezi lidská práva vyplývající z Úmluvy o právech dítěte, z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústava ČR stanoví, že součástí právního pořádku jsou i vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal parlament souhlas a jimiž je ČR vázána. Mezi tyto mezinárodní smlouvy patří i Listina základních práv a svobod, na kterou přímo Ústava ČR odkazuje v čl. 33 odst. 1, kde přiznává každému právo na bezplatné vzdělání na základních a středních školách, na vysokých školách v souladu se schopnostmi občana a možnostmi společnosti. Mezi další mezinárodní smlouvy, které jsou součástí našeho právního řádu, patří Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních 47 a kulturních právech, který zavazuje i ČR, aby zaváděla bezplatné vzdělávání na vysokých školách. Tyto pakty a mezinárodní smlouvy mají zaručit rovný přístup ke vzdělání. Na jedné straně tedy vyplývá, že zavedení školného by mohlo být v rozporu s Ústavním pořádkem ČR, kdežto na druhé straně se ukazuje, že „ bezplatnost" vysokoškolského vzdělání na veřejných vysokých školách je omezena schopnostmi studenta a především možnostmi společnosti. Těmito možnostmi společnosti myslím finanční příspěvky plynoucí ze státního rozpočtu vysokým školám vtom směru, že pokud je ve státním rozpočtu vzhledem ke společenské a ekonomické situaci nedostatek finančních prostředků, není dle mého názoru v rozporu s Ústavním pořádkem ČR, zavedení školného jako příspěvku, jako platby, kterou by student přispíval na studia na veřejné vysoké škole. Zavedením školného by nedošlo k porušení Ústavy ani mezinárodních paktů o bezplatnosti vzdělání, jelikož za dané nepříznivé situace státního rozpočtu, a tedy veřejných financí, je školné požadováno po studentech v souladu s právním řádem ČR právě s odkazem na „omezení možnostmi společnosti". Za této konkrétní situace může právě školné vést ke zvyšování kvality vysokoškolského vzdělání. Je však otázkou, zda za nepříznivé situace veřejného rozpočtu státu nedojde k situaci, kdy příspěvky ze státního rozpočtu se vzhledem ke školnému sníží tak, že nedojde k navýšení finančních prostředků pro veřejné vysoké školy a v podstatě se situace zavedením školného nějak nezmění. Naopak dojde u většiny studentů a jejich rodin k velkému finančnímu zatížení. Rozpor s Ústavním pořádkem ČR by zavedením školného mohl nastat v tom, že školné by fungovalo jako ekonomické třídící síto a znemožnilo by určité části mladých lidí studium na vysokých školách bez ohledu na jejich předpoklady a schopnosti. Mohlo by tak být porušeno základní lidské právo na vzdělání a vysokoškolské vzdělání by se stalo výsadou jen pro určitou skupinu obyvatelstva. V současné době bude otázka školného aktuální na podzim v roce 2014, kdy proběhnou volby do poslanecké sněmovny. Školné bude určitě jedním z 48 ústředních témat předvolební kampaně, a pokud v příštích volbách uspěje levice, která školné na veřejných vysokých školách striktně odmítá, lze očekávat, že školné na těchto vysokých školách nebude vůbec zavedeno. 49 6 Vývoj vzdělávání de lege ferenda Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách v současné době již neodpovídá záměrům a cílům, ze kterých vycházel v době jeho schválení na počátku účinnosti v roce 1998. Od této doby během cca 151et se vysokoškolské vzdělávání v České republice na základě různých mezinárodních deklarací a dohod přiblížilo (stále se snaží přiblížit) rozmanitosti vysokého školství v Evropě. Vláda České republiky v roce 2010 aktualizovala cíle formulované „v programovém prohlášení vlády ČR" a o rok později v roce 2011 v „Národním programu reforem ČR 2011", které se mimo jiné týkají vysokého školství, jeho reformy a inovace tak, aby vysokoškolské studium splňovalo vysoké standardy a kvalitu v porovnání s mezinárodními vysokými školami a vedlo tak k posílení mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky na mezinárodním trhu práce a podporoval růst zaměstnanosti v závislosti na společenské a ekonomické situaci státu. MSMT předložilo pro oblast vysokých škol pro období roku 2011-2015 53 „Dlouhodobý záměr ministerstva" na modernizaci vysokého školství právě se zaměřením na mezinárodní konkurenceschopnost jejich absolventů, včetně podpory rozvoje vysokých škol orientovaných na špičkový výzkum a zejména rozvoj vzdělání na doktorské úrovni. Zároveň však v souladu se závěry Boloňského procesu záměr klade důraz na rozšíření vzdělávání na bakalářské úrovni jako základního typu vysokoškolského vzdělání. Nezapomíná ani na vzdělávání dospělých, na rozšíření nabídky kurzů CZV včetně umožnění tohoto vzdělávání účastníkům z netradičních skupin společnosti (různých národnostních menšin, sociálních vrstev) a na navázání spolupráce s firmami a podniky v rámci rozvoje regionů a podpory zaměstnanosti. Záměr však také klade důraz na rozvoj Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Reforma terciárního vzdělávání: Věcný záměr zákona o vysokých školách [online], [cit. 2012-12-13] Dostupné z: http://rtv.reformy-msmt.cz/view-document-details/vecny-zamer-zakona-o-vysokych-skolach 50 doktorského studia a podpory excelence v prováděných činnostech (výzkumné, vědecké činnosti). Cílem záměru je i změna či úprava financování vysokého školství v souvislosti s vlivem trvající ekonomické krize. V lednu 2011 vláda schválila plán legislativních úkolů na tento rok a pro MSMT zadala úkol předložit do konce roku 2011 věcný záměr zákona o vysokých školách, o reformě vysokého školství. Věcný záměr o vysokých školách počítá s těmito hlavními změnami v oblastech: diverzifikace vysokých škol zabezpečení kvality činnosti vysokých škol - financování vzdělávání s využitím jak veřejných tak i soukromých zdrojů vymezení vztahu státu a vysokých škol, autonomie vysokých škol a jejich vnitřních záležitostí Diverzifikací (strategie růstu a rozmanitosti) vysokého školství se rozumí typy vysokých škol podle akreditací s diferencovaným hodnocením podle ukazatelů výkonu a podle systému financování (veřejná vysoká škola, která bude poskytovat vzdělání vysoké kvality a jejichž absolventi se bez problémů uplatní v praxi na trhu práce, má dostávat ze státního rozpočtu v rámci financování větší objem prostředků). V praxi půjde i o zjednodušení postupů i právní úpravy pro organizační změny uvnitř vysoké školy nebo mezi vysokými školami navzájem a ve vztahu i k j iným institucím včetně zřizování poboček vysokých škol, a tím umožnění vzdělávací možnosti i mimo sídlo vysoké školy v různých regionech. Pro zajištění a zvýšení kvality činnosti vysokých škol budou posíleny prvky hodnocení činnosti oproti převažující kontrole vstupních předpokladů. S kvalitou vysokoškolského vzdělávání souvisí i rozvoj studijních programů a přechodem vzdělávací soustavy s upřednostněním kratší doby studia a vzdělávání 51 v bakalářských studijních programech, s podporou distančního a kombinovaného studia, což je v souladu se záměry a cíli tzv Boloňského procesu. Záměr zákona o vysokých školách počítá se zásadní zjednodušenou úpravou financování veřejných vysokých škol ze státního rozpočtu s ohledem na kvalitu poskytovaného vzdělání a počítá v rámci financování i s účastí samotných studentů (zavedení školného). Novou právní úpravou se má posílit i princip autonomie vysokých škol v souvislosti s kvalitou poskytovaného vzdělávání a posílit i odpovědnost za dosahované výsledky, což se odrazí právě v zásazích státu v rámci řízení prostřednictvím financování. V rámci posílení autonomie má dojít k posílení významu vnitřních předpisů školy, především posílení významu statutu vysoké školy jako základního vnitřního předpisu. Reforma vysokého školství v CR je potřebná a jejím cílem je jednoduše modernizace vysokého školství, svým způsobem jeho zjednodušení a přehlednost. Výše naznačený záměr lze realizovat buď dalšími novelami existujícího zákona č. 111/1998 S. o vysokých školách s tím, že by se pouze odstranily nedostatky stávající právní úpravy. Vzhledem k tomu, že původní zákon o vysokých školách byl již 19 krát novelizován a došlo tak i k určité nepřehlednosti a možným interpretačním problémům, myslím si, že lepším postupem je druhá možnost, a to vypracování nové komplexní právní úpravy vysokého školství, tedy vypracování úplně nového zákona o vysokých školách, do kterého by byly zahrnuty všechny plánované změny v souladu s aktuálními společenskými a ekonomickými potřebami a s ohledem na světové trendy tak, že nový zákon o vysokých školách by měl novou systematiku, logiku a srozumitelnost. Vnitřní poměry veřejných vysokých škol by byly regulovány vnitřními předpisy a byla by tak posílena autonomie vysokých škol. Nový zákon o vysokých školách je připravován ve shodě s reformou veřejných financí a v koordinaci s Ministerstvem financí. Realizací reformy školství 52 dojde k navýšení výdajů ze státního rozpočtu, ale tyto zvýšené výdaje budou hrazeny v rámci rozpočtové kapitoly školství a budou kryty v rámci výdajů MSMT. Předpokládaný návrh nemá mít finanční dopady na podnikatelské prostředí, veřejné rozpočty, v podstatě na státní rozpočet a na rovné postavení mužů a žen. Na základě tohoto nového zákona, který by byl přehlednější, stručnější, méně obsáhlý a stanovil by základní okruhy regulované státem. V ostatních oblastech by byly vydány prováděcí právní předpisy např. rozpočtová pravidla státu. Navrhovaná právní úprava (nový zákon o vysokých školách) respektuje závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv, jimiž je vázána, taktéž je v souladu se základními právy a svobodami v Listině a nakonec i se soukromoprávní zásadou, dle které občan může činit to, co není zákonem zakázáno. Tato navržená právní úprava je tedy v souladu s ústavním pořádkem ČR. 53 Závěr Obsahem a cílem mé bakalářské práce bylo zpracování problematiky placených forem vzdělávání na vysokých školách se zaměřením na právnické fakulty v rámci ČR. Ve své práci jsem se zaměřila od vymezení základních pojmů, přes právo na vzdělání, právě k celoživotnímu vzdělávání a učení a k mezinárodním programům CZV. Podstatnou kapitolou související právě s placenými formami vzdělávání je kapitola o školném a poplatcích spojených se studiem na vysokých školách. Také v rámci srovnání placených forem vzdělávání v ČR jsem se okrajově zmínila i o možnostech vzdělávání v mezinárodních programech realizovaných konkrétně na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Součástí mé bakalářské práce, která bezprostředně souvisí obecně se vzděláváním, jeho aktuálním vývojem, směřováním a modernizací, je i záměr vzdělávací činnosti pro oblast vysokého školství, týkající se především veřejných vysokých škol. Snažila jsem se zpracovat problematiku úplatného vzdělávání na českých vysokých školách, i když jde o téma velmi rozsáhlé a jednotlivé podkapitoly mé práce by vydaly na samostatná témata a zadání závěrečných prací. Pokusila jsem se srozumitelně upozornit na pozitiva i negativa placených forem vzdělávání na veřejných vysokých školách, na právní úpravu a právní postavení účastníků těchto forem vzdělávání tak, aby si i případný zájemce a uchazeč z řad veřejnosti mohl udělat představu o tomto studiu, aby se v této oblasti lépe zorientoval. Vzhledem k aktuálnosti reformy terciárního vzdělávání jsem se zabývala i otázkou školného na veřejných vysokých školách, jeho možnými přínosy pro zvýšení objemu finančních prostředků vysokých škol. Na druhé straně poukazuji také na záporné stránky školného, a to na finanční zatížení studentů a jejich rodin, a tím možné „diskriminaci" a možnému vyloučení sociálně slabých studentů z 54 vysokoškolského studia. V rámci této reformy, aby neměla negativní dopady na mladé lidi bez príjmu, bude nutné současně i upravit sociální výpomoc studentům ve formě půjček (částečně by se mohlo jednat i o půjčky nevratné pro studenty s excelentními studijními výsledky), grantů, stipendií. V případě zavedení plošného školného pro všechny, zůstává důležitou otázkou i problém ručení - garance státu za studentské půjčky bankám, neboť v rámci právní jistoty v návratnost, musí být upraveno i toto ručitelství státu, a nelze přesně dopředu odhadnout, kolik studentů si studentské půjčky vezme a v jakém objemu. Je zde riziko, že prostředky, za které stát bude ručit, se za určitých podmínek do státního rozpočtu nemusí vrátit a stát tak placením školného nic nevyřeší. 55 8 Resumé Nikol Dobrovolná- Bachelor Thesis: Charged Forms of Higher Education Most people aspire to have a job and career path that will provide financial support for them and their family as well as satisfy their need for a lifetime of intellectual growth and stimulation. In a modern and fast-paced world there is a ever growing competition for jobs and a constantly evolving and mobile labour market. Accordingly job candidates must have the ability to flexibly respond and assert themselves through knowledge and skills to succeed. The legislation and regulation that govern Charged Forms of Higher Education provide both opportunities and limits within which one can realize their education goals. In recent years, paid forms of education have become increasingly popular, mainly for the reason that universities are expanding their flexibly to respond to the increasing demand for higher education for students who don't succeed in admission to unpaid programs. The availability of "Lifelong Learning" paid and unpaid programs at Czech Universities has many positive aspects but also creates risks in providing a back door for students who do not meet the initial admission criteria and incentivising Universities to divert resources away from unpaid programs towards paid programs thereby reducing capacity for otherwise merit based successful applicants and those most in need of financial assistance. Despite the risks, the growing trend towards new forms of paid education gives a larger number of candidates the opportunity to achieve higher education and the chance of good practical application, increasing in access to the international labour market as paid forms of training can be completed in foreign languages, and improving 56 participation in international programs such as Masters of Public Administration and commercial law L L M . Through Lifelong Learning research, I seek to explore and explain the emergence of Lifelong Learning in the European Union (EU) and in the Czech Republic (CZ). This thesis analyses each paid form of higher education, their admission requirements, fees structures, success levels of the student programs and transfer methods to full-time unpaid student programs, with a special focus above the Law Faculty of Masaryk University in Brno (MU). Included is a comprehensive explanation of: Lifelong Learning; the pros and cons for the participants themselves and the wider education system; a comparison of the current legal system of higher education in the Czech Republic with the European concept of Lifelong Learning, my subjective evaluation and a focus on potential adaptation and future development of this aspect of higher education "de lege ferenda". I believe that, on balance, the growing trend in paid forms of higher education is a positive and important aspect of the development of law schools in the Czech Republic. I have used descriptive and analytical methods to research and explore all aspects of Lifelong Learning. With regards to the applicable legislation, I make reference to a constitutional order of the Czech Republic, especially Act No. 111/1998 Coll. on Higher Education, the internal regulations of M U in Brno, Masaryk University Statute, Ministry of Education, Youth and Sports annual reports and my personal experience as a Law student. An important practical aim of my thesis is to provide a concise, yet comprehensive, summary of paid and unpaid Lifelong Learning programs, which I hope will be useful for future potential candidates. 57 Literatura 9.1 Legislativa Ustavní zákon č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplněné dalších zákonů (zákon o vysokých školách) Zákon č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Zákon o státní sociální podpoře č. 17/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře a výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů Statut Masarykovy univerzity ve znění účinném od 18.03.2013 a Příloha č. 6 ke Statutu M U Studijní a zkušební řád M U s (účinností od 1.2.2012) Rád celoživotního vzdělávání M U (s účinností od 1.9.2011) Směrnice rektora č. 11/06 - Univerzita třetího věku 58 Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Věcný záměr zákona o vysokých školách Prováděcí právní předpisy jako vyhláška č. 42/1999 Sb., o obsahu žádosti o akreditaci studijního programu, vyhláška č. 343/2002 Sb., o postupu a podmínkách při zveřejňování průběhu přijímacího řízení na vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 322/2005 Sb., o dalším studiu Vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění sděl. M Z V č. 41/1996 Sb., sděl. M Z V č. 243/1998 Sb. MSMT 322/2005 Sb., o dalším studiu, které se pro účely státní sociální podpory a důchodovému pojištění považují za studium na vysokých školách Judikatura Nález Ústavního soudu Pl. Ús 32/95 a také Usnesení Ústavního soudu I.ÚS 667/2000. Nález Ústavního soudu ze dne 13. června 1995, sp. zn. Pl. ÚS. 25/94 Nález pléna Ústavního soudu ze den 3.dubna 1996 sp. zn. Pl. ÚS 32/35 ve věci návrhu R.K., podaného spolu s ústavní stížností, na zrušení ustanovení přílohy A zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 59 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 9 As 8/2007. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2012- 12-15]. 9.20dborná literatura HARTL, R, HARTLOVÁ, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál. 284 s. ISBN 80-7178-303-X JURNIKOVÁ, J. et al. Správní právo - zvláštní část, 6.doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 399 s. KUDROVÁ, V. Poplatky za studium nejsou školným. Revue Universitas. 2010, roč. 43, č. 2, s. 16 - 22. ISSN 1211-3387 KUDROVÁ, V. Soudní přezkum rozhodnutí vysoké školy z pohledu vybrané judikatury. Správní právo, Praha: Ministerstvo vnitra, 17, 4, od s. 233- 242, 10 s. ISSN 0139-6005. 2009. MATEJU, P. a kolektiv, Bílá kniha terciárního vzdělávání, Praha: Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, 2009. 73 s. ISBN 978-80-254-4519-8. M R K Y V K A , Petr, a kol. Finanční a daňové právo. Plzeň: Aleš Čeněk 2009. 525 s. ISBN 9788073801557 PAVLÍČEK, V. A kol.: Ústava a ústavní řád ČR. Komentář.2.díl: Práva a svobody. 2.doplněné a podstatně rozšířené vydání, Praha: Linde, 2002, s. 264 o PRŮCHA, p. Základní pojmy a instituty správního práva. Brno: Masarykova univerzita, 1998. s. 369 SKALKOVÁ, Jarmila . Pedagogika a výzvy nové doby. Brno: Paido, 2004. 158 s. ISBN 80-7315-060-3. SLÁDEČEK, V , POUPEROVÁ, O. a kolektiv: Správní právo zvláštní část (vybrané kapitoly). Praha: Leges, 2011, 416 s. Ostatní a internetové zdroje BENEŠ, A. Strategie celoživotního vzdělávání, Praha, 2003, s. 27 60 PALÁN Z. Celoživotní učení. In: KALOUS, J. - VESELÝ, A.: Vybrané problémy vzdělávací politiky. Praha, Karolinum 2006, str. 25-37. KUDROVÁ, V. Poplatky za studium nejsou školným. Revue Universitas. 2010, roč. 43, č. 2, s. 16 - 22. ISSN 1211-3387 Permanent Education,Final report.Strasbourg.Council of Europe, 1978. Faure, E,: Learning to be,Paris-London,Unesco-Harrat 1972 Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol pro rok 2013 ze dne 24.5.2012 MOTYKO VA, J. Celoživotní vzdělávání na českých veřejných vysokých školách -Analýza dlouhodobých záměrů vysokých škol. AULA, roč. 12, 04/2004. Právnická fakulta Masarykovy univerzity [online], [cit. 2013-03-25] . Dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/2344 Právnická fakulta Masarykovy univerzity [online], [cit. 2013-03-25] . Dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/379 Právnická fakulta Masarykovy univerzity: studium a vzdělávání [online], [cit. 2013-03-25] . Dostupné z: http://www.law.muni.cz/content/cs/studium/celozivotni-vzdelavani/ Boloňský proces. [online]. [cit. 2013-03-25]. Dostupné z http://bologna.msmt.cz/. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Vzdělávání: vysoké školy: Boloňský proces. [online]. [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/bolonsky-proces-1. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Reforma terciárního vzdělávání: Věcný záměr zákona o vysokých školách, [online], [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://rtv.reformy-msmt.cz/view-document-details/vecny-zamer-zakon-vysokych- skolach 61 62