Masarykova univerzita
Pedagogická fakulta
Katedra českého jazyka a literatury
Ludmila Biskupova
v
Anglické listy Karia Capka
Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Ondřej Sládek, Ph.D.
Brno 2019
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím
pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním
řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem
č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně
některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
V Brně dne 25. března 2019 Ludmila Biskupova
Bibliografický záznam
BISKUPOVA, Ludmila. Anglické listy Karla Čapka: bakalářská práce. Brno: Masarykova
univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka a literatury, 2019, s. 50.
Vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Ondřej Sládek, Ph.D.
Anotace
Bakalářská práce se zabývá rozborem cestopisu Karla Čapka. V úvodní části je uveden autorův
život a tvorba. Následuje představení vývoje cestopisné literatury v českém i světovém kontextu
a její pozice v Čapkově díle. Hlavní těžiště práce tvoří textová analýza Anglických listů
z motivického, jazykového a kompozičního hlediska. Cílem práce je tuto analýzu postavit
na tvrzeních odborné literatury, soudobé recepci a reálných informacích o autorově
dvouměsíčním působení v anglosaských zemích.
Annotation
The bachelor's thesis deals with travel book of Karel Čapek. The first section is about the life
and work of the author. The following part is about evolution of travel literature in Czech,
worldwide and authors context. The thesis core is in themes, language and composition analyse
of The letters from England. The goal is built this analyse on reference books, reception
and the real facts of authors visit in parts of The Great Britain.
Klíčová slova
Anglie, Anglické listy, cestopis, ilustrace, Karel Čapek, kontext, literární analýza, recepce,
Velká Británie
Keywords
Context, England, Great Britain, illustration, Karel Čapek, Letters from England, literally analyse,
reception, travel book
Poděkování
Tímto bych chtěla poděkovat doc. PhDr. Ondřeji Sládkovi, Ph.D. za odborné vedení, vstřícný
přístup, cenné rady a připomínky, které mi při zpracování této bakalářské práce poskytl.
Obsah
Úvod 6
1 Osobnost Karia Čapka 7
1.1 Život 7
1.2 Dílo 9
2 Cestopisy 13
2.1 Cestopis jako literární žánr 13
2.2 Cestopis v pojetí Karia Čapka 16
2.3 Cestopisná díla Karia Čapka 19
2.3.1 Italské listy 19
2.3.2 Výlet do Španél 20
2.3.3 Obrázky z Holandska 22
2.3.4 Cesta na sever 23
3 Anglické listy 25
3.1 Tematická stránka díla 27
3.2 Jazyková stránka 28
3.3 Kompozice Anglických listů 31
3.3.1 Anglie 32
3.3.2 Cesta do Skotska 39
3.3.3 Severní Wales 43
3.3.4 Listy o írsku 43
3.3.5 Zase v Anglii 44
Závěr 47
Použité prameny a literatura 49
Primární literatura 49
Sekundární literatura 49
Úvod
Spisovatel Karel Čapek je jednou z nejvýznamnějších osobností české literatury meziválečného
období. Své postavení nejen v české, ale i světové, literatuře stvrdil především dramatickou
a prozaickou tvorbou, v níž se zabýval soudobými společenskými, kulturními a politickými
problémy. V českém prostředí se do širšího povědomí dostal mimo jiné i díky své mnohostranné
novinářské činnosti.
Tato bakalářská práce se bude v následujících kapitolách věnovat často opomíjenému
titulu z autorova rozsáhlého díla, který je součástí žánrově ucelené skupiny. Jde o Čapkovy
Anglické listy. Cílem této práce je analyzovat tuto cestopisnou knihu z tematického, jazykového
a především kompozičního hlediska.
V úvodní části bude představen autorův život a tvorba z obecného hlediska. Následně
bude nastíněn vývoj cestopisné literatury v kontextu světové a české literatury. Závěr této části
bude věnován Čapkovu pojetí cestopisu a dílům, které v tomto žánru napsal. Stejně jako
v následující analytické části, i zde bude využíváno soudobé recepce ke konkrétním údajům.
Rozborem díla Anglické listy, které Čapek poprvé knižně vydal ve dvacátých letech
20. století, se bude věnovat praktická část mé bakalářské práce. V ní budou postupně analyzovány
jednotlivé plány textu (zejm. jazykový, tematický, kompoziční), přičemž důraz je kladen zvláště
na práci s konkrétním textovým materiálem.
V rámci úvah o obsahu a kompozici díla budou zohledněny i údaje o Čapkově pobytu
a cestě po Anglii. Záměrem této druhé části práce je mj. konfrontovat obsah knihy se soudobými
i novějšími ohlasy. V průběhu analýzy textu Anglických listů bude přihlíženo i ke studiím
a publikacím, které již Čapkovu tvorbu ajeho cestopisy tematizovaly. Součástí detailního rozboru
Čapkova textu bude i reflexe soudobé recepce díla. A to na základě korespondence, memoárových
spisů vydaných rodinnými příslušníky a přáteli Karla Čapka. Stranou pozornosti však nezůstanou
ani dobové novinové recenze aj iné publikované texty.
Mezi hlavní cíle této práce patří: 1. nástin základních rysů cestopisné tvorby Karla Čapka,
2. objasnění role a postavení Anglických listů v Čapkově novinářské a literární tvorbě - zejména
té cestopisné.
6
7 Osobnost Karla Čapka
1.1 Život
Osud tohoto žurnalisty, dramatika, prozaika, překladatele, zakladatele českého PEN klubu, autora
pohádek, výtvarného i divadelního kritika, milovníka fauny i flóry, amatérského fotografa
a cestovatele se začal v Malých Svatoňovicích 9. ledna roku 1890. Stal se pátým do počtu v rodině
lékaře, který byl velmi charismatickou osobností. Pro své děti byl vzorem v mnoha ohledech.
Karel po něm zdědil, vedle lásky k zahradničení, až workoholický přístup k práci. Rád se svým
nejbližším chlubil, co všechno zajeden den stihl udělat.1
Zato matka nebyla pro děti ničím jiným než matkou, kterou musí poslouchat. Helena
s Josefem vnímali v ranném dětství svého bratra Karla jako matčina „miláčka". Jejich vztah
popsala Helena Čapková, Karlova sestra, ve svých pamětech takto: „U maminky měl vždycky
pravdu; byl rajskou výjimkou pro její srdce a my jsme byli - jak se jí zdálo - prolhaní a tajně
nehodní klaccŤ1
}
Byla na něj silně citově vázaná, což vadilo nejen Karlovým sourozencům, ale postupem
času i jemu samotnému. Díky svým učebním vlohám mohl studovat. Po obecné škole a první třídě
měšťanské školy se stal žákem gymnázia v Hradci Králové. Kvůli podezření z účasti
v anarchistickém kroužku byl však nucen přestoupit do Brna. Svá gymnaziální studia nakonec
dokončil v Praze.
Díky své touze po vědění se rozhodl pokračovat ve studiích na Karlově univerzitě, na
Filosofické fakultě. Velmi se zajímal o filosofii, dějiny výtvarného umění, estetiku
i francouzskou, anglickou a německou filologii. Během studií strávil jeden semestr v Berlíně
a jeden v Paříži, kde bydlel společně se svým bratrem Josefem, jenž zde chodil na výtvarné
kurzy.3
Po svém návratu z Francie se začal angažovat v nástupu nových výtvarných a literárních
proudů mladé generace. Své začlenění do předválečné avantgardy stvrdil mnoha články,
polemikami, prózami nebo překladem francouzské soudobé poezie.
1
KLIMA, Ivan. Velký věk chce mít též velké mordy: život a dílo Karla Čapka. Praha: Academia, 2001.
ISBN 80-200-0936-1.
2
ČAPKOVÁ, Helena. Moji milí bratři. Praha: Československý spisovatel, 1962, s. 58-59.
3
FORST, Vladimír, Jiří OPELÍK a Luboš MERHAUT. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha:
Academia, 2000, s. 381-383. ISBN 80-200-0797-0.
7
Pro svou fyzickou nezpůsobilost nebyl během první světové války odveden a hledal
po skončení univerzitních studií práci. Nejprve se stal soukromým učitelem u hraběte
Lažanského. Později pracoval v knihovně Národního musea, odkud přešel do redakce Národních
listů. Zde zůstal až do roku 1921. Tehdy byl z redakce propuštěn jeho bratr Josef a Karel
se rozhodl na protest odejít z Národních listů s ním. Společně v dubnu 1921 nastoupili do pražské
redakce Lidových novin, kde Karel působil až do své smrti. 4
Souběžně byl zaměstnán necelé tři roky jako dramaturg a režisér ve Vinohradském
divadle, jenž v té době vedl Jaroslav Kvapil. Ve dvacátých letech se Karel začal stávat známějším
i mimo Československo; stal se žádanou osobou na odborných kongresech i na společenských
akcích. Získal si jméno mezi zahraničními spisovateli i v divadelní sféře. To mělo za následek
mnoho pracovních cest, návštěv, účastí na zahraničních premiérách svých her, ale i udržování
korespondence s významnými představiteli světové literatury.
V roce 1925, po smrti své matky, se se svým otcem, bratrem a jeho rodinou přestěhovali
do nové dvojvily v Praze na Vinohradech. V ní, stejně jako dříve v Karlově bytě, se scházeli
„tzv. pátečnici, debatní klub intelektuálů nejrůznějších profesí i stanovisek".5
Později se sem
přistěhovala i jeho životní partnerka, od roku 1935 manželka, Olga Scheinpflugová.
Ve dvacátých a třicátých letech se velmi aktivně angažoval v boji za demokracii,
čímž se dostával do sporů s mnoha pravicově orientovanými spisovateli. Pořádal přednášky a šířil
své myšlenky nejen v prozaických dílech, ale i v novinových příspěvcích.
Čtvrtý listopad, humorný článek, který byl otištěn ve třicátém ročníku Světozoru,
upozornil na obrovský omyl, ke kterému došlo ve Frankfurtu. Podle tamních novin měl Karel
Čapek údajně zemřít na následky operace. Tato zpráva zapříčinila vlnu nekrologů nejen
v německých listech. Tehdy kvůli špatné informovanosti došlo k záměně Karla Čapka za Karla
Čapka-Choda. Když autor článku ve Světozoru vedle uvedení věci na pravou míru napsal, že tento
nekrolog mu podle starých podání zajišťuje dlouhý život. Nikdo nemohl tušit, že za necelých
deset let se na úvodní straně Lidových novin objeví titulek KAREL ČAPEK MRTEV. 6
„Zemřel básník Karel Čapek a jeho hlas umlkl pro celý národ [...]/ kdybyjiných hlasů
kolem ještě zpívalo jako ptáků v zahradě, slyšíte bolestně, že tam ten jeden hlas umlkl [...]
co mohl ještě krásného vyzpívat!".7
Takto poeticky vyjádřil František Langer svůj zármutek
nad úmrtím Karla Čapka, jenž na konci roku 1938 podlehl zápalu plic.
4
FORST, Vladimír, Jiří OPELÍK a Luboš MERHAUT. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha:
Academia, 2000, s. 381-383, ISBN 80-200-0797-0.
5
Tamtéž, s. 282.
6
J.S. K A R E L ČAPEK MRTEV. Lidové noviny, 1938, roč. 46, č. 650, s. 1.
7
LANGER, František. Zemřel velký spisovatel. Lípa: ilustrovaný měsíčník dorostu Československého Červeného
kříže. Praha: Dorostový' odbor Cs. Červeného kříže, 1939, roč. 19, č. 1-10, s. 90-91.
8
Obdobně se vyjádřil Jiří Krejčí ve Světozoru: „Úmrtím Karla Čapka neztrácí český život
jednoho člověka, nýbrž, jeho vlastními ústy řečeno, celý zástup lidí... ".8
Krejčí zde využil Čapkův
popis obyčejného člověka z románu Obyčejný život, čímž jej nejen vystihl, ale vzdal holt jemu
i jeho práci.
Na jeho předčasný odchod reagovali i jeho přátelé ze zahraničí. Například Anglický PEN
klub vzdal Čapkovi holt ve svém tiskovém orgánu, který zakončil slovy: „[...] Pro Pen klub byl
nepostradatelný; jeho smrt zanechává mezeru, která se nedá vyplniť'.9
1.2 Dílo
Ivan Klíma ve své knize o Karlu Čapkovi napsal: ,fiyl člověkem práce ajeho práce mu přinesla
dostatek zadostiučinění i ocenění11
}® Jde o jednu z mnoha charakteristik, která potvrzuje Čapkovu
pracovitost a zároveň úspěch. Poprvé se jeho jméno objevilo na stránkách brněnského časopisu
Neděle roku 1904, kde ještě jako student gymnázia uveřejnil své první básně. Přestože se vlastní
lyrice později nijak výrazně nevěnoval, jako překladatel zásadně ovlivnil vývoj českého básnictví.
Kniha Francouzská poezie nové doby byla pro českou nastupující básnickou generaci inspirací
v pohledu na svět i metodách tvorby.
Směřování Čapkovy tvorby bylo silně ovlivněno jeho studiem. Vedle něj figuroval vliv
nových myšlenek evropské kulturní společnosti a politické atmosféry v předválečném RakouskuUhersku
a meziválečném Československu.
Celým svým dílem se snažil o kontakt s přítomností. Tato potřeba provázat literaturu
se současností se projevila na volbě žánrů i hrdinů jeho děl.1 1
Je možné, že tato tendence,
provázaná především s žánry publicistickými se díky Čapkově mnohostrannosti přenesla i do jeho
prózy.
Ještě během první světové války vydal tři knihy. Z nich dvě sepsal spolu s bratrem
Josefem. Byly to Zářivé hlubiny z roku 1916 a Krakonošova zahrada publikovaná o dvě léta
později. Jeho první samostatnou prózou se stala sbírka filosoficky laděných povídek Boží muka,
vydaná v roce 1917.
8
KREJČÍ, Jiří. Co ztrácíme v Karlu Čapkovi. Světozor: světová kronika současná slovem i obrazem: časopis
pro zábavu i poučení. Praha: J. Otto, 1938, roč. 38, č. 52, s. 831.
9
VOČADLO, Otakar. 1975, Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, s. 308.
1 0
KLIMA, Ivan. Velký věk chce mít též velké mordy: život a dílo Karla Čapka. Praha: Academia, 2001, s. 215.
ISBN 80-200-0936-1.
1 1
FORST, Vladimír, Jiří O P E L K a Luboš MERHAUT. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha:
Academia, 2000, ISBN 80-200-0797-0, s. 381-383.
9
Když se uklidnila společenská a politická situace po vzniku samostatného
Československa, v níž se Čapek zaměřil více na žurnalistickou práci a filosofování nad otázkami
pragmatismu, pokračoval v literární tvorbě.
Dvacátými léty odstartoval Čapkův vzestup k světovému renomé. Jen v prvních pěti
letech vydal na třináct děl, z nichž největší ohlas vzbudily překlady, zmíněné výše, drama
R. U. R., či román Krakatit. V zahraničí si jej v té době všimli především v souvislosti
s jeho s dramaty. Jejich čtenářský zájem v cizině podpořil krátkými cestopisnými knížkami. Toto
plodné pracovní nasazení Ivan Klíma přisuzuje mimo jiné i událostem Čapkova osobního života,
v němž se setkávala zamilovanost se zklamáním.1 2
V druhé polovině dvacátých let na sebe upozornil, vedle povídkových či fejetonických
souborů, vydáním první části později třídílných Hovorů s T. G. Masarykem. Literární obraz
tehdejšího prezidenta Československa vznikal sedm let a stal se věrným svědectvím
o prezidentově životě a názorech na národní, politické, náboženské i filosofické otázky.1 3
Nutno zmínit, že Hovory vznikaly na základě spolupráce Čapka s Masarykem v rámci
prezidentské kanceláře, ale také jejich vzájemného přátelství. Masarykovu iniciativu můžeme
doložit z jeho dopisů adresovaných Čapkovi, v nichž je např. uvedeno: ,JCoriguji, doplňuji
Hovory III; až přijdete předložím Vám celek [...].14
Anebo jinde píše: „Teď se dám
do Hovorů, i po celý čas své chřipky jsem o nich přemýšlel [...]".15
Povídky zjedné a druhé kapsy, které po tomto dílu následovaly, byly překvapivou
změnou v Čapkově repertoáru. K žánru povídky se totiž vrátil po necelých deseti letech.
Jak upozornil Ivan Klíma, vytvořil si vlastní žánr na pomezí povídky a fejetonu. Aby je mohl
nechat tisknout v novinách, musely být krátké, jednoduché a čtivé. Tyto požadavky jeho povídky
splňovaly a vyznačovaly se neobvyklostí a rozličností situací, které v nich zprostředkovával.1 6
1 2
KLÍMA, Ivan. Velký věk chce mít též velké mordy: život a dílo Karla Čapka. Praha: Academia, 2001, s. 56.
ISBN 80-200-0936-1.
1 3
Tamtéž, s. 129-132.
1 4
ČAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M . Dandová, M . Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 220. Dopisy,
deníky, dokumenty. ISBN 80-7106-368-1.
1 5
Tamtéž.
1 6
KLIMA, Ivan. Velký věk chce mít též velké mordy: život a dílo Karla Čapka. Praha: Academia, 2001, s. 137.
ISBN 80-200-0936-1.
10
Další spisovatelskou metou, které Čapek ve svém díle dosáhl, bylo vytvoření románové
trilogie, v níž opustil fantaskní tematiku. Hlavním společným rysem románů Hordubal, Povětroň
a Obyčejný život není žádná postava ani místní souvislost. Trilogií ji nazval sám Čapek v doslovu
ke třetí z nich. V něm také napsal: ,Je nutno si uvědomit tu ukrytost pravého člověka a jeho
vnitřního života, abychom se snažili ho poznávat spravedlivěji - nebo si aspoň víc vážili toho,
co o něm nevíme [...]. Naše poznání lidí se namnoze omezuje na to, že jim přisuzujeme určité
místo ve svých životních systémech"}1
Kritici ji později označili za noetickou, tedy za dílo
zabývající se lidským myšlením a poznáváním.1 8
Počátkem třicátých let také vydal dvě knihy určené dětem. Devatero pohádek
a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek a Dášeňka čili Život štěněte se odrážely
od teoretických tezí, jež napsal jako reakci na tzv. boje o pohádku. Ty v tomto období vrcholily
a Čapek se postavil na stranu obhájců tradičních folklorních pohádek a jejich významu
pro soudobé děti. Polemiky, které se k tomuto tématu objevovaly Čapek vyvrátil novátorskými
přístupy ve vlastní pohádkové tvorbě.
V posledním čtyřletí svého života se Čapkova prozaická i dramatická tvorba vrátila
k otázce civilizační a politické. Přestože se roku 1935 oženil a žil po boku milované ženy,
jeho šťastná léta se chýlila ke konci. Když o rok později vydal utopistický román Válka s mloky,
poukázal jím na nebezpečí hrozící z nacistického Německa.
Po dopsání dramatu Bílá nemoc, v němž ukázal: „[...] že válka je nejen nejtěžším
zločinem, ale i největším nebezpečím pro lidstvo",19
se už neobával o Evropu, ale o vlastní národ.
Divadelní list národního divadla v Brně ji po jejím uvedení a vydání sice obdivoval a vyzdvihl
jako drama výjimečného autora, současně však ocenil především aktuálnost použitých motivů.
Stálo zde: ,JÝová hra je především palčivě aktuální, její tematika je vylovena ze sváru dnešní
doby, její myšlenka odpovídá nejnaléhavějším potřebám dneška. Je to hra boje o světový mír,
tedy o to, co je nejvíc ohroženo [... ].20
Stejně jako u každého jiného díla, i zde se setkal autor s nepochopením. Pražský Polední
list Čapkovu hru na první straně odsoudil za nevýchovnou a ukončil článek takto: „Při veškeré
obratnosti hry nutno ji označiti za nevčasnou a nevhodnou pro naši národní scénu... ".2 1
Do své
smrti Čapek napsal již jen pár děl, z nichž drama Matka také obsahuje válečnou tematiku.
1 7
ČAPEK, Karel. Obyčejný život. V M K P 2. upravené vydání. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018, s. 133-134.
ISBN 978-80-7532-948-6. Dostupné také z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/34/55/30/obycejny_zivot.pdf
1 8
KLIMA, Ivan. Velký věk chce mít též velké mordy: život a dílo Karla Čapka. Praha: Academia, 2001, s. 143.
ISBN 80-200-0936-1.
1 9
Tamtéž, s. 188.
2 0
Nová hra Karla Čapka. Divadelní list Národního divadla v Brně. Brno, 1937, roč. 12, č. 11, s. 284.
2 1
KLIMA, Ivan. Velký věk chce mít též velké mordy: život a dílo Karla Čapka. Praha: Academia, 2001, s.209.
ISBN 80-200-0936-1.
11
Když se evropské mocnosti rozhodly podstoupit československé pohraničí Hitlerovu
Německu i Karla Čapka opustila odvaha a optimismus. Snesly se na něj obvinění, že utekl v době
mobilizace do Prahy a stranil se lidí. On však stále pracoval. Méně žurnalisticky, více literárně.
Tentokrát na románu Život a dílo skladatele Foltýna.
Podle Ivan Klímy byl Čapek po Mnichovu přesvědčován k odchodu do emigrace, ale on
to odmítal a věřil, že v Čechách bude užitečnější.2 2
Naopak Otokar Vočadlo tvrdí, že oba bratři
Čapkové byli na odjezd připraveni a jen očekávali výzvu z vyšších míst, aby mohli i v rámci
emigrace pro svou demokratickou republiku pracovat.
To, že Čapka ještě téhož prosince zachvátil zánět průdušek a následný zápal plic,
byla shoda náhod, která znamenala konec jedné velké osobnosti české literatury. Jeho přátelé
však později považovali jeho předčasnou smrt za vysvobození před válečnými útrapami. S velkou
pravděpodobností by se stal obětí nacistické hrůzovlády podobně jako jeho bratr Josef,
který zemřel v koncentračním táboře Bergen-Belsen patrně jen pár dní před osvobozením.
Po Čapkově smrti se na našem území vystřídaly dva totalitní režimy, které se k jeho
literárnímu dílu stavěly (minimálně v některých ohledech) velmi podobně. V období nacistické
okupace mohla Čapkova díla vycházet pouze do roku 1941. Po roce 1945 se situace sice změnila,
ale pouze na několik let, než se moci ujali komunisté, kteří v Čapkovi viděli propagátora
politických a společenských názorů T. G. Masaryka. Po roce 1948 se jeho dílo ocitlo pod tříletým
úplným zákazem. Později začalo být vydáváno - ovšem pod cenzurním dohledem.23
V průběhu
druhé poloviny dvacátých let se - mj. díky sovětské literární vědě (Sergej V. Nikolskij) —jméno
Karla Čapka do české literatury opět vrátilo.
A jaká je současná situace? Slovy Jiřího Opelíka: „Dnes je z Karla Čapka klasik,
který má stále hodně čtenářů a dokonce i čilý fanklub (Společnost bratří Čapků). Český klasik
nesporně; a teoreticky i klasik světový"?4
2 2
VOCADLO, Otakar. 1975, Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, s. 309-310.
2 3
OPELIK, Jiří. Uklizený stůl, aneb Moje druhá knížka o Karlu Čapkovi: a opět sjedním přívažkem o Josefovi.
Praha: Torst, 2016, s. 106-107. ISBN 978-80-7215-517-0.
2 4
Tamtéž.
12
2 Cestopisy
2.1 Cestopis jako literární žánr
Cestopis je v publikaci Encyklopedie literárních žánrů definován jako: „Próza zachycující průběh
putování objevovaným zeměpisným prostorem"?5
Aby však nešlo o pouhý geografický záznam
jako z encyklopedické knihy, je pro autory cestopisu nutné zachytit nejen zeměpisná fakta
a průběh putování, ale zároveň také autorovy vlastní zážitky a jejich emotivní prožívání.
Stěžejním a málokdy vynechaným znakem celosvětového cestopisu je komparace
domoviny a navštívené země. A to nejen z hlediska geografického, ale i společenského.
V průběhu staletí se k tomuto žánru připojilo i zachycení vlastních postojů a dojmů, spolu
s množstvím konkrétních zážitků, které se na cestě exotickými krajinami udály. Všechny znaky
společné pro díla tohoto žánru jsou pevně ukotvené v konkrétním čase
a prostoru. Soubor těchto složek dokládá na reálnosti a uvěřitelnosti výpovědi. A především
podporuje představivost čtenáře.
Cesta se samozřejmě nemusí odehrávat pouze v reálném čase a prostoru, ale může jít čistě
o fantazijní či snovou oblast. Dvě linie rozlišené podle reálnosti či jejího opaku se začaly ve velké
míře rozvíjet v období středověku. Vznikaly cestopisy založené buďto na faktografických údajích
nebo fantaskních až kuriózních představách.2 6
Smyšlené cesty byly typické především pro období renesance a baroka. Vedle
racionálních děl zaznamenávajících poutě do Svaté země či objevné plavby, vznikaly utopie.
V těch autoři putovali ideálními státy, a než jako dokumentární žánr je cestopis této doby zařazen
k literatuře dobrodružné a zábavné. V Evropském kontextu byli jejími představiteli Angličani
Thomas More a Francis Bacon a Ital Tommaso Campanella.27
Proti tomuto trendu se stavěli literáti osvícenští. Podle nich se „[...] cestovatel při psaní
neměl odchýlit od toho, co sám pozoroval, poznal nebo k čemu sám pronikl. V zájmu přísné
objektivity [...] cestopisů často zcela mizela postava cestovatele a žánr nabýval podoby
encyklopedie... ".28
2 5
MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004. ISBN 80-718-5669-X.
2 6
FAKTOROVÁ, Veronika. Mezi imaginací a poznáním. HOST [online]. Brno, 2008, roč. XXIV, č. 6, s. 74-76
[cit. 2019-02-28]. Dostupné z: https://casopis.hostbrno.cz/archiv/2008/6-2008/mezi-imaginaci-a-poznanim.
2 7
Tamtéž.
2 8
Tamtéž.
13
Sounáležitost vypravěče s autorem je v cestopisech velmi podstatným prvkem. V rámci
rozboru umělecké literatury se často zdůrazňuje rozlišení autora a vypravěče, a jejich vzájemná
podobnost. V cestopisech je ve většině případů autor a vypravěč jednou osobou. Cestu sám
absolvoval a jen na něm záleží, jak své putování a svůj prožitek převede do literárního díla,
a jakými prostředky je postoupí čtenáři.
Autor, resp. vypravěč, v textu uvádí své dojmy a názory, kterými určitým směrem
ovlivňuje čtenáře. Tento vliv se může promítnout do reality při konfrontaci autorových názorů
s osobními zkušenostmi čtenáře.
Při tvorbě realistického cestopisu zaleží i na době jeho vzniku. Podstatné je tedy, zda
autor putuje a současně píše knihu, či se obrací ke svým zážitkům v rámci vzpomínek a cestopisné
dílo utváří formou memoárových zápisů. Každý z těchto možných postupů nabízí jistou výhodu.
Dle první možnosti, je zcela jistě výhodou autentičnost zápisů. Pro samotného autora
je jednodušší sepsat detailní záznam konkrétní situace krátce po jejím odehrání. A také dochází
k bezprostřednějšímu a důvěryhodnějšímu zápisu dojmů a pocitů.
Naopak ve formě memoárového cestopisu může být problémem odstup od situací
a emotivních stavů, kterými při cestě autor prošel. Získává větší kontrolu nad obsahem, spádem
děje, formou či plnění ideologických cílů. To má za následek vynechání zajímavých,
avšak dle autora třeba nevyhovujících pasáží.
Faktorů ovlivňující takovou tvorbu je mnoho. Autor má větší prostor pro analýzu důvodů
svého chování a myšlení v konkrétní situaci. Při větším časovém odstupu od vykonané cesty
je možné oproštění od autenticity a přirozenosti vyprávění. Autor může věnovat více času
komponování textu. Tím dochází k složitějšímu skládání vět, čímž ubírá na čtivosti a plynulosti
myšlenek. Komplikovanost vět a souvětí navozuje pocit románové četby; to je vhodnější
pro subjektivnější polohu cestopisu.
Úplně jiná úskalí předkládá cestopis zcela smyšlený. Ten se svou tematikou podstatně
odklání od žánru cestopisu, a to v mnoha ohledech. Jde totiž spíše o děj, který se odehrává
na podkladu cesty, než ojejí konkrétní představení. Také o reálnosti prostředí se v tomto způsobu
tvorby díla nedá mluvit. Právě ona fantazie prostoru je pro takto vzniklé dílo stěžejní.
Nej důležitější je zde ideová stránka díla.
Jiří Hrabal tvrdí, že o počátcích cestopisu lze mluvit již u Homérovy epické básně
Odyssea, v níž se ithacký král vrací z Trojské války.2 9
Jde tedy o období starověkého Řecka.
V průběhu let došlo k vytvoření široké palety možností a variant uchopení tohoto žánru.
Cestopisy se staly nejen strohou zprávou o konkrétních či zcela fantazijních místech. Velmi rychle
se tento žánr rozvinul ve svébytný, široce zasahující a oblíbený formát literární produkce.
2 9
HRABAL, Jiří, ed. Fenomén cestopisu v literatuře a umění střední Evropy. Olomouc: Univerzita Palackého v
Olomouci, 2015. ISBN 978-80-244-4876-3.
14
V českém prostředí se cestopisná literatura rozšířila nejspíše již za vlády Karla IV.,
kdy texty zachycovaly putování delegací, vyslanců krále, či církevní misie.
Během renesance a období šíření humanismu se objevilo několik spisovatelů,
kteří inspirováni svým putováním sepsali odlišně komponovaná díla. Například Bohuslav
Hasištejnský z Lobkovic přezdíván Český Odysseus, promítl svou roční cestu do básní a krátkých
textů. Oldřich Prefát z Vlkanova se pokusil popsat faktografickou metodou svou cestu
do Palestiny. Do stejné země zamířil i Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, jenž svou cestu sepsal
a vykreslil v díle Putování aneb cesta z Království českého do Benátek a odtudpo moři do země
Svaté, země judské a dále do Egypta.
V sedmnáctém a osmnáctém století využívali cestopisný záznam misijní řády.
K umělecky hodnotnějším dílům jsou řazeny až práce Laurence Sterna a Alexandra Nikolajeviče
Radiščeva, které zachycovaly společenské a kulturní prostředí.3 0
K dalšímu vývoji přispělo období romantismu, kdy se cestopis zakládal na přesných
údajích i na subjektivitě romanticky založených hrdinech, kteří: „[...] hledali na svých cestách
ideál, ať již v podobě krajiny, tvořené dramatickými přírodními sceneriemi i monumenty
uplynulých věků, které vypovídaly o dávné minulostiprostoru, tak v představě země, v níž by mohl
umělec svobodně rozvinout svoufantazii a plně využít svých tvůrčích schopností"'.31
Významnými českými autory tohoto a následujícího období byli Jan Kollár, Karel Hynek
Mácha, Jan Neruda či Vítězslav Hálek. Jistě není náhodné, že jde především o zápisy ze zemí
jižní či východní Evropy. Avšak ani zaoceánské a severské země nebyly opomenuty. Vydal se
do nich například Josef Štolba již ve dvacátých letech 20. století; sever Evropy pak ve svém
cestopisu přiblížil i Karel Čapek. Ten svým přístupem k psaní a novinářské práci reagoval mimo
jiné na „masivní rozvoj publicistických žánrů v druhé polovině devatenáctého století"?2
Cestopis procházel rozvojem i v období po 2. světové válce. Velkou roli zde samozřejmě
sehrály historické a politické okolnosti, totiž jejich tvorba na objednávku vládnoucího režimu.
To mělo za následek zkreslování reality, hledání ideálů a vzorů namnoze v Sovětském svazu
a v zemích tzv. Východního bloku.
3 0
PAVERA, Libor a František VŠETIČKA. Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002.
ISBN 80-718-2124-1.
3 1
FAKTOROVÁ Veronika. Mezi imaginací a poznáním. Host [online]. Brno, 2008, roč. XXIV, č. 6, s. 74-76
[cit. 2019-03-01]. Dostupné z: https://casopis.hostbrno.cz/archiv/2008/6-2008/mezi-imaginaci-a-poznanim.
3 2
Tamtéž.
15
Proti tomuto oficiálnímu proudu se vymezovalo mnoho spisovatelů. Mezi ty,
kteří pracovali s cestopisnou tématikou patřila i známá dvojice českých cestovatelů Jiří Hanzelka
a Miroslav Zikmund. I přes obtížnou politickou situaci v Československu se jim podařilo
procestovat autem několik kontinentů: Afriku, Ameriku, Austrálii a Asii.3 3
2.2 Cestopis v pojetí Karla Čapka
Přestože je Karel Čapek široké veřejnosti znám spíše svými dramaty a románovou tvorbou,
cestopisy zastávají v jeho obsáhlé literární práci zcela nezastupitelnou pozici. Autorovi se sérií
cestopisných záznamů povedlo sepsat autentický průběh svých poutí. Jedinečně přitom zachycuje
své vnímání tamějšího kulturního a společenského koloritu.
Jednotlivá díla jsou zajímavá nejen díky společenským, kulturním i dalším odlišnostem
ve vybraných destinacích, ale především díky formě zpracování tohoto žánru. Čapek předkládá
čtenářům pohled na řadu cizích zemí a kultur, srovnává je přitom s domovem, totiž českým
prostředím. Zároveň odhaluje předem neznámé i známé obyčejné rysy zemí, které mohl do té
doby čtenář pochytit z jiných literárních děl i svých cest. Porovnání vlastních dojmů a zážitků
s poznatky autora cestopisů je přirozené a Čapek s tímto faktem záměrně pracuje.
Můžeme říci, že jednotlivé cestopisy tvoří součást cyklu, ale současně jsou samostatnými
jednotkami. A to z toho důvodu, že je každý pojat jiným způsobem, je psán na základě jiných
předchozích zkušeností a představ o zvolené zemi. Tyto představy i předsudky jsou v každém
z děl vyvráceny či potvrzeny. Dochází tak k zajímavému střetu skutečnosti a fantazie.
Cestopisné dílo Karla Čapka zahrnující Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet
do Spaněl (1930), Obrázky z Holandska (1932) a Cesta na sever (1936), můžeme již při zběžném
pohledu označit za kosmopolitní. Prvotně to samozřejmě potvrzuje zvolený žánr, na druhou stranu
oslovily lid v Československu, v zahraničí a neméně i obyvatele zemí, o nichž jsou konkrétní
cestopisy napsány.
Ostatně většina z jeho děl měla obrovský ohlas po celém světě. Počínaje Evropou šířila
se jeho tvorba na americký kontinent a do Asie. „[...] Vaše jméno je již známo po celém světě,
dokonce i v naši zemi na Dálném východě [...] Upřímně vás prosíme, abyste nás omluvil,
že jsme hru uvedli bez vašeho svolení [...] RUR přijali mladí Japonci s nadšením [...] Mnoho
mladých Japonců chce vidět RUR a Ze života hmyzu na naší malé scéně".34
3 3
MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA, a kol., 2004. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, s. 75-83.
ISBN 80-718-5669-x.
3 4
ČAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M . Dandová, M . Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 358-359.
Dopisy, deníky, dokumenty. ISBN 80-7106-368-1.
16
Dopis z roku 1925, ze kterého je tento úryvek, napsal Kunitarô Takahashi především
za zakladatele malého divadla v Japonském Tokiu. Vedle přiznání k nepovolenému uvedení
Čapkovy hry žádají o dodatečné svolení k překladu a uvedení jeho her na své scéně. Obsah tohoto
listu potvrzuje proslulost Karla Čapka ve východních zemích - tolik odlišných od Evropy.
A to se týká i toho, jakým způsobem se jeho dílo šířilo jinde na světě.
Stejně jako na dramata docházelo Čapkovi mnoho korespondenčních reakcí i na díla
prozaická. A to nejen krátce po jejich vydání, ale i s několikaletým odstupem. K takovým patří
i dopis od Edith Snaith. Angličanky, která dostala do rukou Anglické listy až deset let po jejich
uvedení. Byla jimi natolik nadšená a pobavená, že i přes časový odstup svou radost z díla Čapkovi
popsala.: „[...] Smála jsem se od začátku až do konce, a když jsemji dočetla pustila jsem se do ní
znovu a smála jsem se zas [... ],"35
Výběr destinací, o nichž Karel Čapek následně psal, nezávisel jen na touze danou zemi
vidět na vlastní oči. Mnohdy trvalo léta, než opravdu odjel. Svou cestu většinou spojil s jinými
povinnostmi. Je nutné podotknout, že primárním cílem jeho cest nebylo vytvoření cestopisných
děl. Vždy se jednalo o jakousi přidruženou práci, kterou odváděl za svého naplněného programu.
Díky své dramatické a románové tvorbě byl natolik známý, že mnohokrát neměl o návštěvy,
společenské akce a povinná setkání nouzi. Ne vždy se ale o těchto setkáních přímo v knihách
zmínil.
Jeho cestopisná díla tak vznikala v závislosti na možnostech a volném času,
který mu byl během cest dopřán. Texty neměly hned knižní podobu, původně byly vydávány
jako sloupky v různých českých novinách. Výjimečně i v novinách zahraničních. Až po návratu
zpět do Čech byla z jednotlivých příspěvků vytvořena knižní vydání.
Samotné využití žánru cestopisu, a nikoli povídkového či románového formátu,
přineslo čtenářům velmi zajímavý pohled do míst, kam se díky uvolněné atmosféře v Evropě
(po ukončení první světové války) může vydat. Čapek svými cestopisy poukazuje na nepřeberné
množství nových možností, které se lidem nabízejí po ukončení válečných útrap. Podněcuje
tak k cestování i navštívení konkrétních míst.
Žánrové ukotvení Čapkových cestopisných knih je dle článků v tisku i různých
teoretických statí o jeho díle nejednoznačný. Čapek je sám nazýval feuilletony, Ivan Klíma o nich
mluví jako o cestopisných črtách, Jiří Opelík je nazval cestopisnými fejetony.
3 5
ČAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M . Dandová, M . Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000, s.324, Dopisy,
deníky, dokumenty. ISBN 80-7106-368-1.
17
Otázkou, jaký žánr Čapek u cestopisů využíval, se zabýval kupř. literární vědec Miloš
Pohorský. Podle něj je tato otázka velmi obtížně zodpověditelná a jako jednu z možností řešení
tohoto problému předkládá názor, že Čapkovou tvorbou došlo ke krystalizaci nového typu
cestopisného fejetonu. Zároveň považuje za zbytečně striktní konkretizovat žánr, v němž Čapek
mísil deníkové záznamy, obrázky, črty, causerie a fejetony.36
Karlu Čapkovi se podařilo vytvořit
ojedinělou syntézu žánrů fejetonu, povídky a novinového sloupku. Šlo tak o zcela novou formu
prozaického díla, která se stala značně oblíbenou, což lze doložit širokým čtenářským okruhem
jeho cestopisů.
Všechny spisy, kromě Italských listů, jsou doplněny jednoduchými lineárními
ilustracemi, které autor vkládal přímo do textů. A přestože kresbu nikdy nestudoval, na rozdíl
od svého bratra Josefa, zdají se být velmi zdařilé. Staly se podstatnou součástí vyprávění a celkové
kompozice cestopisů.
O vzniku kreseb v cestopisech se zmínil i František Langer, ve svých vzpomínkách
na osobnost Karla Čapka v knize Byli a bylo slovy: „[...] neosvěžoval svou kreslířskou dovednost,
až teprve v Anglii, když viděl, že mnoho věcí lze názorněji pro českého čtenáře vykreslit než slovně
vylíčit. A začal ve svou způsobilost věřit, když se mu docela pěkně povedl netoliko snadný
G. B. Shaw, ale mnohem tíž trefitelný H. G. Wells. A ještě více, když mu bratr Josef obrázky
pochválil11
?1
Jak již bylo řečeno, Karel Čapek neměl umělecké vzdělání; jeho kresby také ne vždy
vznikaly hned a spontánně. Langer uvádí, že kresba někdy vznikala lehce, jindy až po mnoha
pokusech.3 8
Přestože Langer uznává pramalý vývoj Čapkovy kresby, vyzdvihuje je pro jejich
výmluvnost: „Jeho kresby [...] jsou také kreslenými metaforami, epitety, výklady, rozjímáním,
humornými poznámkami"?9
3 6
POHORSKÝ, Miloš. Karla Čapka fejetony z cest. in: ČAPEK, Karel. Cestopisy 2. 2. vydání. Praha:
Československý spisovatel, 1980, s. 291-306.
3 7
LANGER, František. Byli a bylo: vzpomínky. Praha: Československy' spisovatel, 1963, s. 104.
3 8
Tamtéž.
3 9
Tamtéž.
18
2.3 Cestopisná díla Karla Čapka
2.3.1 Italské listy
Autorovým prvním pokusem o zápis svého pobytu v cizí zemi se stala uměním, historií a kulturou
oplývající města Itálie. Tuto cestu podnikl v roce 1923, kdy na sedm týdnů přerušil práci
na románovém díle Krakatit a vydal se po krásách Itálie. Období čtyř let, které vyvrcholilo
vydáním Krakatitu v srpnu 1923, popsal Ivan Klíma za nejvýznamnější ze stránky pracovní
i osobní.
To potvrzuje Čapkovo působení coby režiséra a dramaturga ve Vinohradském divadle,
redaktora v Lidových novinách a „Během téže doby dopsal a vydal svoje Trapné povídky, napsal
hru R. U. R., vtipnou politickou satiru s filosofickým vyzněním Továrna na Absolutno, spolu
s bratrem Josefem hru Ze života hmyzu a další svoji hru Věc Makropulos, libreto k filmu Zlatý
klíček i další náčrty ke scénářům [... ]".40
Během této sedmitýdenní cesty původně nechtěl vůbec psát - jak přiznává v předmluvě
Italských listů: ,JVechtěl jsem vůbec cestovat, a zatím jsem jezdil jako blázen [...], nechtěl jsem
napsat nic, a zatím jsem toho napsal celou tuto knížku [...]."41
Byl nicméně tak nadšen,
že již po pár dnech posílal krátké zprávy do Lidových novin. Ty byly okamžitě publikovány.
Na druhou stranu v dopisech adresovaných Olze Scheinpflugové si vůči výše zmíněné
předmluvě protiřečí. Napsal: ,Jvírzí mne, že musím i odtud psát do novin. Ty nejkrásnější dojmy
sejaksi stydím napsat, popisovat mne nebaví, žertovat, do toho se musím nutit, protože je mi příliš
vážně"42
Ani menší neshoda s Československou bankou o vydání akreditivu, nezabránila Čapkovi
do Itálie vyjet. Trasu svého putování neměl předem naplánovanou, řídil se pouze mapou
a jízdními řády. 4 3
4 0
KLÍMA, Ivan. Velký věk chce mít též velké mordy: život a dílo Karla Čapka. Praha: Academia, 2001, s. 56. ISBN
80-200-0936-1.
4 1
ČAPEK, Karel, 1960. Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československý spisovatel, s. 9.
4 2
HALIK, Miroslav. Karel Čapek; Listy Olze. Praha: Československý spisovatel, 1971, s. 128.
4 3
ČAPEK, Karel, 1960. Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československý' spisovatel, s. 9.
19
Ve svém vyprávění přiznává, že nej větším problémem byla komunikace s místními
obyvateli. Sám italsky neuměl a využíval většinou francouzštinu. Tu však mnohdy neovládali
naopak Italové. Tato jazyková bariéra byla podle jeho slov komplikací, ale současně i velkou
výhodou. Díky této zkušenosti, která údajně posílila jeho optimismus, poznal blíže nejen Italy,
ale i Itálii samotnou. 4 4
Nakonec po příjezdu domů ze svých zápisků vytvořil, ještě spolu s dalšími dodatečnými
poznámkami a postřehy ze zpáteční cesty přes pohoří Alp a města Bolzana, samostatnou knížku.
V novinách uveřejněné fejetony před vydáním knihy ještě upravil a mírně doplnil.
Italské listyjsou syntézou pohledů na místní kulturně-historický kontext. Čapek navštívil
většinu známých i méně známých památek. V dopise z Florencie, ale také v některých dalších,
se zmiňuje o své zaneprázdněnosti a snaze vidět vše na úkor odpočinku: „[...] píšu jen v noci,
padaje únavou; neumíš si představit, jak využívám času do poslední kapky [... ]".45
Zaznamenává konkrétní díla, prostory, v nichž se nachází, i osudy jejich autorů. Také
si všímá střetu uměleckých slohů a směrů. Jedním z témat je i vliv katolické církve na podobu
umění. Všechny jeho postřehy vystihují poslední slova knihy: „nesmírná hojnost obrazů a soch
a divů divoucích, neboť umění jest veliké, amen".46
Čapek se v rámci této cesty stal svědkem vlády nastupujícího fašismu a jejího předního
vůdce, Mussoliniho. Tomu se pomocí organizace „černokošiláčů" podařilo v italských zemích,
jen půl roku před Čapkovým příjezdem, převzít násilím titul předsedy vlády. Nijak výrazné
narážky na tento politický aspekt země se v knize neobjevují.
Jedním z mála mírných náznaků je například pohled na místní policii či zmínka
o florentském lidu, který: „[...] méně než jinde čmárá na zdech Viva lafascio".41
Do rozsáhlejších
popisů místní politické situace se nepouští s odůvodněním, že bohudíky není politik a může
se vrátit k cizincům.4 8
2.3.2 Výlet do Španěl
Španělskou cestu autor plánoval již kolem roku 1914 společně s bratrem Josefem, ale kvůli válce
z ní sešlo 4 9
Úspěšně ji podnikl až v říjnu 1929. Miroslav Halík v doslovu souborného vydání
cestopisů upozorňuje, že u této knihy si nemůžeme být jistí místem jejího vzniku.
4 4
Tamtéž, s. 40.
4 5
ČAPEK, Karel, 1960. Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československy' spisovatel, s. 131.
4 6
Tamtéž, s. 69.
4 7
Tamtéž, s. 22.
4 8
Tamtéž.
4 9
NOVÁKOVA, Zdeňka, ed. Karel Čapek; Věčné dobrodružství. Praha: Československý spisovatel, 1984, s. 340.
20
Všechna dostupná fakta však nasvědčují skutečnosti, že Výlet do Spaněl vznikl
definitivně až po Čapkově návratu zpět do Čech.5 0
K těmto pochybnostem přispívá i tvrzení Jana
Mukařovského, který zmínil, že o Výletu do Spaněl se v hovoru dokonce vyjádřil sám básník,
tedy Karel Čapek, že text vznikl dodatečně jako doprovod k hotovým kresbám.5 1
Pokud bychom porovnávali Italské listy s těmito Výlety, můžeme nalézt podobnost
ve vytvoření záznamu nejen o hlavní zemi, jež je i předmětem názvu, ale také o zemích,
kterými jen projížděl: Francií a Německem. V úvodu zaznamenal výhody a úskalí mezinárodně
vedených vlaků, expresů. Na několika řádcích zmiňuje i příhodu nepříliš vážné srážky vlaků,
během níž v jednom z nich sám seděl.
Svou cestu přes tyto státy shrnuje v jednom krátkém fejetonu,
kde poukazuje na typické rysy ubíhající krajiny z pozice cestujícího těchto vlaků. Vypsal se tedy
ze svých dojmů, kterých nabyl zpoza okna. V těchto popisech je však zřetelné, že autor tyto státy
zná nejen ze sedadla svého kupé, ale že je již dříve osobně navštívil.
Tematicky je Výlet do Spaněl zaměřený především na společensky rušné prostředí.
Objevují se zde mnohé popisy ulic zaplněných lidmi, trhovci a dětmi. Ulice se stala ve Španělsku
výchozí pozicí pro Čapkovo pozorování. Je z ní vidět do zelených dvorů, zamřížovaných oken
domů a je středobodem života Španělů.
Několik dlouhých kapitol věnuje koridě, flamencu či baskické pelotě, v nichž velice
detailně popisuje jednotlivé pohyby a chování hlavních aktérů. Zároveň si všímá lidí, kteří jsou
na stejné úrovni jako on. Tedy lidí v roli pozorovatelů. V menší míře neopominul ani krásu
místních žen, odlišnosti odrůd vín a regionálního jídla.
Stejně jako v předešlých cestopisech, zabývá se i zde místní architekturou a uměním.
Architektury si všímá ve velké míře na všech lokacích. Španělské umění představuje především
na třech odlišných uměleckých osobnostech a na Maurském umění. El Greco je Čapkem vnímán
jako génius, Diego Velazquez jako dvorní malíř, jenž si mohl dovolit v malbě nelhat, a Francisco
Goya coby malíř výsměchu a grafik žurnalista.
Na konci svého putování, když opouští opět ve svém kupé Španělsko, vnímá svou cestu
jako radostný návrat k domovu a předkládá své myšlenky o národech světa a jejich rozdílnosti
i vzájemnosti. Tuto úvahu uzavírá větou: „Ať nás spojuje všechno, co nás dělí!".51
5 0
ČAPEK, Karel, 1960. Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československý spisovatel.
5 1
MUKAŔOVSKÝ, Jan. Výbor z prózy Karla Čapka. Druhé vydání. Praha: Státní nakladatelství, 1946, s. 234.
5 2
Tamtéž, s. 315.
21
N Národních listech se objevilo kritické hodnocení Výletu do Španěl již v květnu 1930.
Autor článku se nevěnuje ani tak obsahu knihy, jako spíše jeho formální podobě a kompoziční
výstavbě. Uvažuje mimo jiné i nad žánrovým zařazením Výletu do Španěl: ,Jvfluvíme-li
0 cestovatelských dojmech, mohlo by ovšem vzniknouti nedorozumění. Karel Čapek u nás stvořil
nový typ slovesnosti tohoto druhu: jest to jistě míň než obyčejně čekáme od cestopisných knih
(dříve se to všelijak opisovalo: cestopisné feuilletony, causerie apod.), ale je to - na štěstí! -
1 mnohem víc11
.53
2.3.3 Obrázky z Holandska
Stejně jako ostatní cestopisy Karla Čapka, i tento byl jakýmsi vedlejším produktem v rámci cesty
za jinými povinnostmi. V tomto díle se autor dostal na holandské území díky účasti na kongresu
PEN-klubů v Haagu v červnu 1931. Hlavní cíl své cesty sám zmiňuje hned na úvodní straně
tohoto krátkého cestopisu.
Krátkým jej můžeme nazvat především pro malý rozsah textu.
Ten je ale o to více doplněn kresbami, které jsou namnoze podstatnější než samotný text. Nejvíce
jsou zastoupeny v úvodních stranách, kde jsou doslova vykresleni slavní literáti,
s nimiž se Čapek na konferenci setkal. U těchto osobností se snažil zachytit rysy jejich tváří,
aby čtenářům ulehčil představu o jejich vzhledu. V textu se pak díky tomu mohl věnovat spíše
charakteristice povahy, profesního zaměření či zajímavostem z osobního života.
Kresbyjsou v knize skutečnou dominantou, která často přesahuje i celou polovinu strany.
Od zmíněné metody (primární obraz, sekundární text) upustil až v posledních čtyřech kapitolách,
kde se ilustrace nevyskytují vůbec. Přestože i zde jsou zmiňováni významní umělci, Čapek jejich
stylizované portréty nevytvořil.
Tematiku holandské cesty z poloviny vystihují slova kapitoly Pastorále: „Holandsko,
toť voda. Holandsko, toť květinový záhon. Holandsko toť pastvina...".54
Voda
jakožto všudypřítomná součást holandské krajiny spojuje všechny kapitoly. O květinách se Čapek
zmiňuje mimo jiné i kvůli své zahradnické vášni.
Pastvinu můžeme chápat jako místo pastvy pro krávy a koně, ale i jako metaforu pastvy
pro oči cestovatele. Ten může navštívit pravé holandské vsi i města, ale také místa závislá
na turismu, která překypují kýčem a falší. Stejně jako během předešlých cest, i tentokrát Čapek
využil příležitosti navštívit místní galerie, a zabývá se jejich obrazovým bohatstvím. V souvislosti
se slovutnými umělci upozorňuje i na malíře drobných krajin.
5 3
POHORSKÝ, Miloš. Karla Čapka fejetony z cest, in: Cestopisy 2, 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1980.
s. 291-306.
5 4
ČAPEK, Karel, 1960. Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československy' spisovatel, s. 356.
22
Že se Čapkovi podařilo zachytit Holandsko značně věrohodně potvrzuje mimo jiné
i reakce Zdeňka Štorcha. Tento Čech žijící v Amsterodamu Čapkovi ještě během vycházení
článků o Holandsku v Lidových novinách napsal: „[...] s upřímným nadšením čtu vaše články
0 Holandsku a věřte, že teprve nyní, třebas už tu jsem pomalu rok a myslil jsem si, že všechno
kolem sebe vidím, se učím ,po čapkovsku' koukat na všechno, co je zde typické [.. .]".55
2.3.4 Cesta na sever
Toto cestopisné dílo podobně jako Italské listy zachycuje více státních území. Tento fakt
je předznamenán i titulem knihy, který na rozdíl od ostatních Čapkových cestopisů neobsahuje
konkrétní stát. Cesta na sever zahrnuje Švédsko, Dánsko a Norsko.
Zatímco Josef Čapek vydává roku 1936 svého Kulhavého poutníka, jež ,je zpovědí
životního hledání, knihou velmi bolestnou, poctivou a statečnou",56
Karel v červenci utíká
od bouří ve střední Evropě na klidný a nijak nepoznamenaný sever. Ještě téhož roku v listopadu
se v norském tisku objevuje návrh, aby mu byla udělena Nobelova cena.57
Výrazným a unikátním prvkem tohoto cestopisu mimo textové pasáže s doplňujícími
kresbami jsou básně. Ty napsala Čapkova manželka Olga Scheinpflugová, která sním cestovala
po severských zemích. Novomanžele doprovodil i její bratr, Karel Scheinpflug.
Básní, z nichž některé přesahují stranu, napsala Scheinpflugová osm. Jsou součástí
několika kapitol knihy. Vztahují se ke konkrétním místům, do jejichž popisu jsou vloženy.
Nad významností spoluúčasti Scheinpflugové v Čapkově díle se zamyslel i Bohuslav
V. Lohniský. V dopise adresovaném přímo Karlu Čapkovi se vyjádřil takto: „vzal si na cesty
1 svou ženu [...] Ale co nejhlavnějšího. Karel Čapek vpustil svou ženu i do své knihy a s mírou ne
sice poloviční (to nadpráví muže si ponechal) přenechal jí několik stránek v svém cestopise.
Udělal to s příkladnou poklonou. Je to pěkné a masarykovské. Lámat si vidění světa, půl mně půl
tobě [...]".58
Stejně tak jako v ostatních cestopisech, i zde Čapek doplňuje své texty kresbami. Je jich
na dvě stě padesát a převážně jde o pohledy do krajiny. Naopak místní lid je v obrazové
i textové rovině popsán velmi málo.
5 5
ČAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M . Dandová, M . Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 355. Dopisy,
deníky, dokumenty. ISBN 80-7106-368-1.
5 6
J. B. Č , Josef Čapek: Kulhavý poutník. Naše doba: revue pro vědu, umění a život sociální. Praha, 1937, roč. 44,
č. 5, s. 309.
5 7
HALIK, Miroslav. 1983. Karel Čapek: život a dílo v datech. Praha: Academia, s. 64.
5 8
ČAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M . Dandová, M . Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 196. Dopisy,
deníky, dokumenty. ISBN 80-7106-368-1.
23
Tematicky Cestu na Sever koncipuje obdobně jako předešlé. Až na pasáže o umění,
které vždy vyhledával, a se kterým se zde nesetkal. Jeho absenci se snaží překrýt obšírnějšími
popisy přírody a architektury. Fascinace zdejší - ve větší míře nedotčenou - přírodou je znát
v každé z kapitol. K těmto poznatkům se vyjádřila dobová kritika následovně: „[...] Lze proto
velmi litovat, že Karel Čapek neosvětlil českému čtenáři také severské lidství [...], že také věnoval
příliš převážnou pozornost přírodě před kulturou a před památníky severské historie. V líčení
severské přírody fjordové i pralesové vrcholí ovšem jeho mistrovství [,..]".59
5 9
J. B. Č , Karel Čapek: Cesta na sever, Naše doba: revue pro vědu, umění a život sociální. Praha, 1937, roč. 44, č. 5,
s. 310.
24
3 Anglické listy
Anglické listy byly poprvé knižně vydány v říjnu roku 1924. Nejprve vycházely v podobě
samostatně publikovaných fejetonů na stránkách brněnských Lidových novin, kam je Čapek
pravidelně zasílal. Některé z jeho postřehů vyšly překladu Otakara Vočadla ještě během jeho
pobytu v Anglii v místním tisku.
V Manchester Guardianu vycházely v překladu stejné fejetony jako v Lidových novinách
od srpna téhož roku s podtitulem How it feels to be in England.60
Jeden britský večerník
si od Čapka vyžádal článek, ještě před jeho příjezdem, v němž stálo: „[... ] Náš list The Evening
News by velice uvítal možnost otisknout kratší článek pocházející z Vašeho pera,
který by zábavnou formou přiblížil čtenářům Váš názor na divadlo [... ]".6 1
Čapek však zadání
nedodržel. Krátce po příjezdu do Anglie sepsal své první dojmy z Londýna, a ty jim vzápětí zaslal.
Již obsah tohoto článku napsaném ve formě dopisu naznačil, jakým směrem se budou ubírat
kapitoly Anglických listů.
Jednotlivě byly fejetony zveřejňovány během pobytu Karla Čapka v Anglii v období
od 15. června 1924 do 21. srpna téhož roku. Pokud uvážíme, že zde pobýval přesně od 28. května
do 26. července 1924, vyházely zhruba s čtrnáctidenním odstupem.
O realizaci Čapkovy cesty do této ostrovní země se výrazně zasloužil Otakar Vočadlo.
Přestože se Čapek znal s rodáky anglo-keltské oblasti, manžely Muirovými, již několik let
před svou cestou, a mohl si tak zprostředkovaně prohloubit vztah k jejich zemi i jazyku, nepatřili
k hlavním osobám, které by jeho cestu podnítili.6 2
Tou byl naopak zcela nepochybně Otokar Vočadlo, který Karla Čapka zval do Anglie
opakovaně. Jejich spolupráce počala Čapkovým nástupem do Vinohradského divadla,
v němž chtěl obohatit repertoár nové sezóny o anglická dramata. Vočadlo studující na Londýnské
univerzitě mu byl v této věci doporučen jako referent.
Vočadlo byl nejprve pouze jeho zpravodajem ohledně anglického soudobého dramatu,
který by mohl být představen i českému publiku. Postupně jejich čistě pracovní vztah přerostl
ve vztah profesně-přátelský a prohloubil Čapkův zájem nejen o anglickou dramatickou tvorbu.
6 0
VOČADLO, Otakar. Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, 1975. s. 178.
6 1
ČAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M . Dandová, M . Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 12. Dopisy,
deníky, dokumenty. ISBN 80-7106-368-1.
6 2
VOČADLO, Otakar. Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, 1975.
25
Když Čapek po pěti měsících, v dubnu roku 1924, uzavřel práci nad Krakatitem,
který ještě následující měsíc vydal knižně, začal přemýšlet nad dalším projektem. Byla to
Anglo-americká knihovna, tedy edice, v níž by vycházely jak klasická díla, tak i tvorba
současných spisovatelů obou v titulu zmiňovaných zemí. V dopise konkretizujícím svůj příjezd
Čapek zmínil, že má určitý literární plán, který mu má Vočadlo připomenout.6 3
O této věci tedy
Čapek uvažoval již před svým příjezdem a s Vočadlem ji chtěl hlouběji prodiskutovat.64
Cesta do Anglie tedy nezapríčinila jen vznik Anglických listů, ale započala i cestu
k založení Anglo-americké knihovny. Její vydávání zahájil jakožto hlavní redaktor Otokar
Vočadlo až roku 1926 v rámci nakladatelství Aventinum. Čapek se knihovny oficiálně neúčastnil,
ale Růstal knihovně kmotrem".65
Vočadlo jeho kmotrovství popsal takto: pobádal mě
v dopisech, abych vydávání urychlil, radil překladatele, měl starost o jakost překladů [...]
Zajímal se i dále o výběr autorů [... ]".66
Po vzoru Britů a dalších států, jejichž hosty se stal, založil Čapek v Praze roku 1925
pobočku Mezinárodního PEN klubu. Souvislost lze vidět i mezi Čapkovým nadšením
z londýnských gentlemanských klubů, o nichž psal ve fejetonu Clubs v Anglických listech,
a pořádáním pátečnických schůzek v jeho bytě a později ve dvojvile obou bratří. Ty započaly
svou mnohaletou tradici téhož roku na podzim.
Přijetí Anglických listů v českém i anglickém prostředí lze až na výjimky považovat
za pozitivní. Tento závěr můžeme vyvodit z mnoha kladných recenzí ve světovém i domácím
tisku, z Čapkovy Přijaté korespondence,61
ale také Vočadlovy publikace Anglické listy Karla
Čapka.68
Tyto zdroje budou primárními prameny obzvlášť pro představení kompozice a reálných
okolností vzniku anglického cestopisu.
6 3
VOČADLO, Otakar. Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, 1975, s. 85.
6 4
Tamtéž, s. 40^12.
6 5
Tamtéž, s. 40.
6 6
Tamtéž.
6 7
ČAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M . Dandová, M . Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 24-25. Dopisy,
deníky, dokumenty. ISBN 80-7106-368-1.
6 8
VOČADLO, Otakar. Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, 1975. Prameny k dějinám české literatury.
26
3.1 Tematická stránka díla
Hlavním tématem Anglických listů je bezpochyby představení Anglie a jejích částí
prostřednictvím vlastních zážitků. Pokud pomineme kapitolu, v níž se ospravedlňuje za své
nenavštívení Irska, a krátkou zmínku o Holandsku, zabývá se jen Spojeným královstvím
Velké Británie. Holandsko, kolem něhož jen proplouval při cestě zpět do Cech, chtěl původně
také navštívit. Stvrzuje to jeho dopis adresovaný významné člence holandského PEN klubu,
v němž napsal, že se právě při zpáteční cestě zastaví. Obratem mu bylo odpovězeno. Změna
programu cesty ale této návštěvě zabránila.6 9
Knižní zpracování působí dojmem, že je uspořádáno chronologicky. Jednotlivé kapitoly
a jejich části se svým pořadím však neshodují s novinově vydanými fejetony, které kopírují
posloupnost absolvované trasy. Jakékoli změny si však čtenář nemůže všimnout díky zvolenému
žánru. Jednotlivé texty j sou sice pokračováním Čapkovy cesty, ale zároveň v nich není uveden
konkrétní den. Jejich domnělou časovou postupnost tedy vytváří pouze uspořádání do kapitol.
Také děje kapitol na sebe přímo nenavazují a často jsou samy pro sebe uzavřeny i tematicky.
Pokud Čapek popisuje fakta používá čas přítomný: ^ísmo svaté praví zcela zřejmě
[... ]".7 0
Jestliže popisuje konkrétní prožívání využívá buďto času přítomného nebo minulého: „Já
nevím, proč mají některá jména na mne magický účinek; musiljsem vidět Llandudno |... |".71
Využívání mnoha časových rovin můžeme přisoudit psaní jednotlivých fejetonů bud'
přímo na místě, o kterém píše, nebo v bezprostředně krátké době po jeho opuštění. K tomuto jevu
pravděpodobně dochází z důvodu prolínání faktických popisů, tedy toho, co reálně je,
a popisů, jak to vidí autor.
Jedním z hlavních témat je představení země z hlediska prostoru. V návaznosti na toto
tvrzení můžeme Anglické listy rozdělit do tří kontrastních rovin. K těm patří městské a venkovské
území, obydlené a neobydlené prostory a oblasti civilizované v kontrastu k neporušené přírodě.
Tyto tři vzájemně protikladné roviny se během vyprávění neustále obměňují a autor staví
příběh na jejich objevování a pozorování. Z velké části je dějová linka postavena na odlišnostech
navazujících prostor. A to nejen mezi jednotlivými kapitolami, ale i v rámci textu jedné kapitoly.
6 9
VOČADLO, Otakar. 1975, Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, s. 82.
7 0
Severní Wales. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 142.
7 1
Tamtéž.
27
Dalším tématem je charakter anglického národa a jeho regionálních odlišností.
Dle následujícího úryvku se Čapek podle rozhořčeného čtenáře málo věnoval rozdílům mezi
Angličany a Skoty: „Vážený pane, ve svém vylíčení Angličanů, které jste nedávno napsal,
si nepleťte Skoty a Skotsko s Angličany a Anglií. Jsme odlišný národ a máme svou vlastní kulturu
i jazyk, tradice i zvyky. To že si nás mnozí cizinci pletou s Angličany, je nám Skotům velmi
nepříjemné [,..]".72
Obdobné výtky se objevily v recenzi skotského deníku The Scotsman.13
Také architektura tvoří samostatné téma, jehož si Čapek ve velké míře všímá,
a kterou chápe jako odraz historie země a mentality místního lidu. Detailněji se zajímá spíše
o atmosféru jejích interiérů. V katedrálách popisuje vedle detailů stropů či pilířů tíhu pohledů
kostelníků: „[...] katedrála je šerá a krásná, a zpívají tam nějaké bohoslužby pro tři kostelníky,
kteří mne nevraživě hlídají. [...] Ty pilíře jsou pokryty hluboko vtesaným rýhováním, což působí
zvláštním, skoropolychromatickým dojmem [,..]."74
V londýnských klubech pozoruje nejen honosné vybavení, ale i obřadné mlčení; „Provedl
mě celým tím historickým palácem; ukázal mi knihovnu, čítárnu, staré rytiny, vytápěné klozety
[...]. Toto mlčení není mlčení člověka o samotě, ani mlčení pythagorejského filosofa, ani mlčení
před bohem [...]je to mlčení zvláštní, společenské a vytříbené [...]."75
3.2 Jazyková stránka
Jazykovým rozborem čapkových děl se velmi podrobně zabývali např. literární teoretik a estetik
Jan Mukařovský nebo lingvista a literární teoretik Lubomír Doležel. Na základě jejich analytické
práce můžeme předložit specifické prvky jazyka, které Čapek využíval ve svých cestopisech
i jiných prozaických dílech, na konkrétních příkladech z Anglických listů.
Mukařovský zařadil Čapkovy Anglické listy k jeho úvahovým knihám a causeriím
pro podobnost ve využití mluveného projevu. Zároveň zmiňuje jejich souvislost s žurnalistikou.
Tedy fakt, že většina těchto knih byla nejprve uveřejňována po částech v tisku, a až později
z nich zkomponoval knižní vydání.7 6
7 2
ČAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M . Dandová, M . Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 253. Dopisy,
deníky, dokumenty. ISBN 80-7106-368-1.
7 3
Britain Through Czech Eyes. The Scotsman. 1925, (Jul 30), s. 2.
7 4
Poutník navštěvuje katedrály. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl;
Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 115-117.
7 5
Clubs. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československý' spisovatel, 1960, s. 96-98
7 6
MUKAŘOVSKÝ, Jan. Výbor zprózy Karla Čapka. Druhé vydání. Praha: Státní nakladatelství, 1946, s. 27.
28
K tomuto připomíná, že čtenářem jeho knih byl primárně adresát denního tisku, což může
být jeden z důvodů užití hovorového jazyka a dialogičnosti v textech. Hovorové zabarvení textu
má dle Mukařovského za následek sblížení žurnalisty se čtenářem a dodává slovům na aktuální
naléhavosti. Tuto provázanost s žurnalistikou srovnává s obdobným působením Jana Nerudy.7 7
Podobně smýšlel i Lubomír Doležel. Ten své teze o Čapkově mluveném jazyku předkládá
v rámci kontextu vývoje národní literatury. Podle něj hovorovou češtinu nejvíce odsouvali autoři
v průběhu národního obrození, kdy byl český jazyk a jeho spisovnost považován za vizitku
českého národa, a literatura byla psána pro sofistikované a vzdělané čtenáře.
Nebylo tedy přípustné hovorovou češtinu využívat jinde než v přímé řeči. Tuto tendenci
mírně porušovala ve svém pozdějším díle Božena Němcová či Jan Neruda, ale na přelomu
devatenáctého a dvacátého století, byly tyto trendy zcela potlačeny a kult vysoké uměleckosti
literárního díla byl dále vyzdvihován.7 8
Až do období první republiky, kdy Čapek tvořil nejvíce, se s uchylováním k hovorovému
jazyku takřka nesetkáme. Hovorová čeština byla do té doby znakem nižších žánrů, a pro díla
s vyššími cíli byla považována za naprosto nevhodnou. Toto nepsané pravidlo porušil právě
až Čapek.
Jeho čerpání z mluveného jazyka označuje Doležal termínem „hovorová básnickosŕ,19
kterou popsal jako: „soustavné osvojování básnických možností soudobé mluvené češtiny".80
Je pravdou, že Čapek využíval mnoho jazykových prostředků typických pro poezii. Jsou jimi
slovní hříčky, hyperboly, řetězová symbolika, metafory, kontrasty, vkládání hovorových výrazů
do striktně spisovných oddílů a mnohá další.
Pro gradaci textu využívá takto zdánlivě synonymicky navazovaných slov: „Složitější
je to s hlasy Londýna [... ] to vám je, lidi, jakoprádelna s tisíci vřeteny; to to drnčí, rachotí, přede,
bublá, sviští a hrčí tisíci nacpanými motory, busy, auty a parními mašinami [...] ."8 1
Tím dochází
k navýšení dramatičnosti či zvýrazněnému upozornění na danou skutečnost. V tomto případě
zdůraznil své vnímání hluku na ulici. Mukařovský tyto synonymické výčty vztahující se k jedné
věci chápe jako zachycení věci z mnoha stran, úhlů pohledů, osvětlení apod.8 2
Slovních hříčky, které se objevují v Anglických listech velmi často, plní funkci zlehčení
až ironizování reality. Hojně se vyskytuje v části věnované Skotsku, kde předkládá krkolomné
názvy ve waleštině, ale píše o nich s jakousi samozřejmostí až banálností.
7 7
MUKAŘOVSKÝ, Jan. Výbor z prózy Karla Čapka. Druhé vydání. Praha: Státní nakladatelství, 1946, s. 27.
7 8
DOLEŽEL, Lubomír. Studie z české literatury a poetiky. Praha: Torst, 2008. s. 92,-104. ISBN 978-80-7215-337-4.
7 9
Tamtéž.
8 0
Tamtéž.
8 1
Londýnské ulice. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska.
Druhé vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 78.
8 2
MUKAŘOVSKÝ, Jan. Výbor z prózy Karla Čapka. Druhé vydání. Praha: Státní nakladatelství, 1946, s. 32.
29
Dalším z básnických prostředků, které Čapek hojně využíval, je personifikace.
Ta se objevuje takřka na každé straně knihy a také umocňuje dojem běžné mluvené komunikace.
V listech ji využil takto: „V Exeteru mne přepadla anglická neděle spojená s deštěm"S3
nebo ,JJncoln běží do kopečka, má hrádek, a katedrálu a něco po Římanech [...] ,"84
Mukařovský klade velký důraz na Čapkovu snahu přiblížit věci cizí a vzdálené
přenesením do známých poměrů. A to formou přirovnání. Tento jev představil ve svém rozboru
na Italských listech. U cestopisu z Anglie jej můžeme najít v popisu výtahu, který Čapkovi
připomínal dobytčí váhu8 5
nebo obšírněji, když chce přiblížit velikost prostoru londýnského
veletrhu: „A nyní si představte, že toto je natěsnáno na ploše větší než Václavské náměstí,
že je to větší než Ufizzie a Vatikánské sbírky dohromady"?6
Dále upozornil na mnohé způsoby, jimiž Čapek měnil významové polohy textu.
K těm řadí transpozici. Což je popis nepatrné věci jako velké. V přírodovědném museu
v Londýně pomocí ní líčil vystavené krystaly: ,Jsou krystalové jeskyně nebo obludné bubliny
minerální těsta; je to nerostné kvašení škvaření, růst, architektura i inženýrství; přisámbůh,
gotický kostel není nejsložitější z krystalů [...] ,"87
Nakonec je nutné zmínit typický prostředek, který ozvláštňuje všechny cestopisné
fejetony tohoto autora. Je jím zakomponování slovní zásoby jazyka navštívené oblasti.
S cizojazyčnými slovy a souslovími pracuje tak automaticky, že vypadají přirozeně a bere
je jako běžnou součást svého vyjadřování.
Y Anglických listech se více objevují až po pár podkapitolách, což můžeme přisoudit
Čapkovu postupnému zvykání si na angličtinu. Poprvé se ve větší míře objevují anglická slova,
pokud pomineme místopisné názvy, v textu popisujícím Cambridge: „vidím gotické kaple [...],
hodovní síně pro masters a fellows, ctihodné uzené portréty earlů, státníků a poetů, [...] vidím
proslulé backs, totiž zadky kolejí na říčkou Cam [,..]."88
V největší míře se kombinování dvou
jazyků, mateřského a místního, nachází v kapitole Cesta do Skotska.
83 Dartmoor. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 148.
84 Poutník navštěvuje katedrály. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z
Holandska. Druhé vyd. Praha: Československý' spisovatel, 1960, s. 116.
85 Traffic. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československý spisovatel, 1960, s. 81.
86 Největší vzorkový veletrh čili British Empire Exhibition. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do
Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 100.
87 V Natural history museum. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska.
Druhé vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 89-90
88 Cambridge a Oxford. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska.
Druhé vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 81.
30
3.3 Kompozice Anglických listů
Celkově dílo zahrnuje devětadvacet fejetonicky komponovaných textů, které jsou dál včleněny
do pěti kapitol. Souborně tvoří řetězovou kompozicí tematicky, námětově i časově ucelené
literární dílo, díky čemuž navozuje čtenáři dojem reálného putování.
Z kompoziční stránky jsou jednotlivé cestopisné knihy zpracovány rozdílně. Přestože jde
vždy o zachycení průběhu cesty v konkrétní destinaci, autor volí podobné způsoby řazení textu
i jeho otitulování popisky kapitol. Lze však vidět nepatrný vývoj této tendence, který můžeme
založit i na citovém postoji autora k dané zemi. N Italských listech, Obrázcích z Holandska
a Výletu do Spaněl se autor omezuje pouze na členění do jednoduše pojmenovaných kapitol
bez číslování či dalších podkapitol. V Cestě na sever a Anglických listech se naopak můžeme
setkat s detailnějším rozvrstvením a jednotlivé části, dál dělené na podkapitoly, tvoří ucelenější
strukturu dané knihy.
Autor se tedy dopouští detailnějšího strukturování textu v dílech, ve kterých postupně
procestuje a popíše nejen jednu zemi, ale dokonce zemí více. Třebaže jen na mapě. Tímto
členěním upozorňuje na fakt jejich samostatnosti a jedinečnosti. Také motivické zaměření
je pro tyto díla společné. V obou se autor zaobírá ve větší míře krajinnými scenériemi a pobytu
v divoké přírodě oproštěné od zásahů lidstva.
Anglické listy jsou rozděleny do pěti hlavních kapitol. Ty se dále člení do menších částí.
Kapitoly Anglie, Cesta do Skotska, severní Wales, Listy o Irsku a Zase v Anglii tak tvoří
pomyslnou kostru díla. Každá z nich uvádí čtenáře do motivicky i geograficky ucelené oblasti.
Dodatečně byly na závěr Anglických listů zařazeny dva rozsáhlejší texty. Těmi jsou:
Vy Angličané 8 9
a Řeč do britského rozhlasu. 9 0
Můžeme je považovat za samostatné kapitoly
knihy. Jde o texty vytvořené pro jiný účel, ale sekundárně byly do Anglických listů zařazeny.
Čapek se v nich obrací na své zkušenosti a zážitky z cest po Anglii a dalo by se říci,
že jsou shrnutím a ohlédnutím za tímto dvouměsíčním pobytem.
8 9
Vy Angličané. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 168-170.
9 0
Reč do britského rozhlasu. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska.
Druhé vyd. Praha: Československý' spisovatel, 1960, s. 171-177.
31
3.3.1 Anglie
Kapitola Anglie 9 1
je úvodní částí díla a přivádí čtenáře přímo do ruchu velkoměsta. Do všeobecně
známých i neznámých koutů londýnských ulic a parků. V podkapitole První dojmy se Čapek
krátce zamýšlí nad faktem objevení na vlastní pěst něčeho hodně známého, a přesto tolik
udivujícího. To jsou pro něj ulice plné lidí, budovy parlamentu u řeky Temže či policejní strážníci
vzbuzující respekt svou výškou. Autor své pohnutí umocnil metodou vrstvení jevů a dojmů.
Využívají nejen v tomto cestopisu, ale i ve většině svých prosaických děl. Toto řazení
dějů či obrazů těsně za sebe lze představit například na tomto úryvku: „[...] beze všeho se vám
přiznám, že jsem se bál: bál jsem se, že se ztratím, že mne přejede autobus, že se mi něco stane,
že jsem ztracen, že lidský život nemá ceny, že člověk je zvětšená bakterie [,..]."92
Pokud budeme
doslovně citovat Mukařovského: „Čapkova próza miluje totiž hromadění slov v bohatých
a rozmanitých výčtech."93
Autor v patnácti podkapitolách Anglie píše o pobytu v jejím hlavním městě - Londýně.
Obsahuje syntézu pohledů do rušných ulic přeplněných lidmi a auty i klidných parků, museí
či proslulých klubů. Těch je v Londýně mnoho. Potkávají se zde slavné osobnosti s méně
slavnými a není zde po hluku ulice ani památky, čehož si Čapek považoval.
Podkapitola Trajfic pojednává o Čapkově sklíčení a hrůze, když 28. května 1924 poprvé
navštívil přelidněný Londýn. V zápalu emocionálního vypětí popisuje množství techniky a lidí,
kteří jej obklopují ve vlaku i chodbách metra. Tento dav lidí, který jej neopustil ani o pár minut
později na ulici, jej skličoval čím dál víc. Když se z těchto lidí a mnoha hlučných dopravních
prostředků vytvořil nekonečný proud na ulici, kterou musí přejít, pocítil „[...] slepý a zuřivý odpor
k moderní civilisaci. "94
9 1
Anglie. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Spaněl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československy' spisovatel, 1960, s. 72-118.
9 2
Traffic. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Spaněl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československy' spisovatel, 1960, s. 82-83.
9 3
MUKAŔOVSKÝ, Jan. Výbor z prózy Karla Čapka. Druhé vydání. Praha: Státní nakladatelství, 1946, s. 32.
9 4
Traffic. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Spaněl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československý spisovatel, 1960, s. 81.
32
Této nechuti si všiml i Vočadlo, který jej doprovázel, a napsal: „Pozoroval jsem,
hned na nádraží, že je mu výtah nepříjemný a že raději stoupá po schodech. Také podzemní
drahou nerad jezdil, dával přednost autobusům [...]."95
Své zděšení nad rušnými ulicemi
Londýna Čapek sám potvrzuje větou: „Tehdy jsem se vracel z Londýna zdrcen, zoufalý, zhroucen
na duchu i na těle [...]. Zdálo se mi, že je něco barbarského a katastrofálního v tom strašném
nakupení lidí [...],"96
Prvotní zaujetí tak vystřídalo zděšení nad silou moderní civilizace. V opozici k ní
však stojí další část. V ní popsal, jak se, ač nechtěně, objevil uprostřed Hyde parku. Zde se sice
setkal opět s civilizací, ale tentokrát mu byla milá a zajímavá.
Z popisu místních lidí, kteří hlásali své pravdy, náboženství a názory, je znát,
že se zde Karel Čapek cítil velmi dobře. To potvrzuje i svým přirovnáním na konci této
podkapitoly: „šel jsem domů, spokojen a očištěn jako po bohoslužbě."91
Nejen že zde autor
předkládá uklidňující a usmiřující závěr, ale vyvažuje tím negativitu předešlé podkapitoly.
Silný vliv lidí, techniky a velkoměsta se promítá i do autorova nutkání vložit do děje
přírodní prvky. Staly se zde prostředkem pro vyvážení tematické kompozice díla. Díky tomu,
že se nachází v sedmimilionovém městě a je neustále obklopen lidmi, snaží se najít místo,
kde tomuto přelidnění uniknout.
Přestože se Londýn pyšní mnoha uměleckými galeriemi, které jsou mu doporučeny,
a které také navštívil, hlouběji se jimi nezabývá. Byly by určitě zajímavé i pro čtenáře,
avšak o umění jako takovém se rozepsal v cestopisu z Itálie. Zprvu tyto galerie opomíjí,
ale později se k nim vrací v souvislosti s úvahami o smyslu umění. Klid hledal v přírodě,
zprostředkované v expozicích národního musea.
V podkapitole Natural history museum se zaobírá dvěma konkrétními oblastmi
přírodního bohatství, které museum zmíněné v názvu obsahuje. Jsou to mušle a škeble spolu
s krystaly, které vyzdvihuje pro svou dokonalost a mnohotvárnost. V rámci těchto produktů
přírody oslavuje přírodu samu jako předobraz všeho umění a múzu umělců větou: , / buďtež
jako příroda; tvořte, tvořte věci podivné, krásné, rýhované či točené, pestré i průsvitné;
čím hojněji divněji a čistotněji budete tvořiti, budete bližší přírodě nebo snad bohu. Veliká
je příroda."9S
A tato oslava přírodního díla je opět kontrastem ke špinavým ulicím plných strojů.
9 5
VOČADLO, Otakar. Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, 1975. Prameny k dějinám české literatury,
s. 86.
9 6
Traffic. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československý spisovatel, 1960, s. 81.
9 7
Hyde park. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 87.
9 8
V Natural history museum. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska.
Druhé vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960., s. 89.
33
V části Poutník probírá další musea, v níž bychom čekali autorovo zaměření na detaily
či pozoruhodnosti, které během návštěvy galerií či museí potkal, se Čapek odklání
od vyzdvihování detailu. Právě naopak. V širokém záběru se snaží vyjmenovat podstatné prvky
a díla jednotlivých museí a upozorňuje tím na velké množství děl, která se snažil pochytit
a zapamatovat. Slovy „Poklady celého světa shrnula bohatá Anglie ve svých sbírkách; sama
nepříliš tvořivá", 9 9
popisuje Čapek realitu obsáhlosti sbírek a zároveň výstižně upomíná
na skutečnost, že tuzemská umělecká tvorba není příliš rozsáhlá.
Hlavní myšlenkou této části však není kritizovat nevelký rozsah původní anglické tvorby.
Postupně se díky ní dostává k otázce dokonalosti člověka a jejího věčného hledání napříč
dějinami. Autor zde srovnává díla klasických umělců s domorodými kmeny, či současnou tvorbou
a ptá se, co je opravdu dokonalost a proč jsou všechna umělecká díla uzavřen a nakupená
v museích a mimo ně není.
Poutník vidí zvířata a slavné lidi je krátká kapitola, v níž vedle sebe klade autor zážitky
z londýnské zoo, Richmond parku se stády jelenů a návštěvu musea voskových figurín Madame
Tussauďs. Klade vedle sebe prvky velmi odlišného charakteru, čímž poukazuje na rozmanitost
Londýnského prostředí. Zároveň u těchto třech míst odůvodňuje svou návštěvu jakousi
povinností, která je vlastní každému turistovi.
Ve zmínce o zoologické zahradě se Čapek zaměřuje na chování jednotlivých zvířat,
které mohl zblízka pozorovat. Zároveň upozorňuje na jejich velké množství, které umocňuje
v textu jejich dlouhým výčtem. K Richmond parku se dostává jakoby náhodou díky potřebě
kresby jelena. Jejich bezstarostnost v bezprostřední blízkosti člověka jej udivovala. Toto
až nepřirozené soužití předkládá čtenáři popisem stáda, které nakreslil, a vedle něhož posedával
milenecký pár.
To byla již druhá neobvyklá a nepřirozená situace, nad kterou se autor pozastavil.
Zde pozoruje nejen chování zvířat, ale především soužití zvířat a lidí na malém prostranství
a vzájemné narušování osobního prostoru. Zajímavou obdobou nepřirozenosti je následně
návštěva musea voskových figurín, kde zjistí, že mu dělá problém rozeznat pravého člověka
a člověka voskového. Zde nastupují i pochyby nad rozeznáním lidských tváří, autentičností
člověka i vlastním úsudkem. Svou nejistotu autor zahání humornou příhodou o záměně
katalogových stránek s čísly figurín.
9 9
Poutník probírá další musea. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska.
Druhé vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 91.
34
Vedle běžných veřejných míst se Karel Čapek snažil představit i místa nepříliš přístupná.
K takovým místům patří například místní gentlemanské kluby, o nichž se zmiňuje v podkapitole
Clubs. U jednoho z klubů popisuje nejen samotný klub, ale i příchod k němu. A to z toho důvodu,
neboť byl pro něj sám o sobě velkým zážitkem, pro svou spletitost a tajemnost, která průchod
různými chodbami se zatemněnými okny provázela.
Pobyt v samotném klubu pak vyjadřuje slovy: „díra fantastická a hrozná" 1 0 0
a skvěle
vystihuje pocity, jež v něm vyvolávaly. Oproti tomuto staví klub druhý, historický, pln přepychu,
uměleckých děl, a křesel, na kterých seděly současné i minulé přední literární osobnosti.
Přestože se zde autor dostal do míst v níž se setkává elita anglické společenské scény, snižuje se
na úroveň obyčejného nijak neprivilegovaného člověka. Se zaujetím se poddává pozorování
chování ostatních a obdivuje se všemu, co kolem sebe vidí. Cítil zde symboličnost ticha. Mlčení,
které neznamenalo nic, ale bylo obřadnou součástí tohoto i některých dalších klubů,
které se mu podařilo navštívit.
Popisovaným tichým klubem je bezpochyby klub společnosti Athenaeum, který Čapkovi
nabídl čestné členství a pohostinství po dobu jednoho měsíce, tedy údobí jeho pobytu v Anglii.
Zde se také poprvé setkal s Bernardem Shawem a jinými literáty na večeři pořádané Johnem
Galsworthym, jíž započal sérii oficiálních setkání.1 0 1
Po této podkapitole se začíná reálný čas Čapkovy cesty výrazně odklánět od času
Anglických listů. Návštěva klubů předcházela společenským akcím, večeřím, obědům
i vícedenním návštěvám. Tyto formální i přátelské povinnosti zabraly zhruba první polovinu
června. Tedy první čtvrtinu Čapkova zdejšího pobytu. V knize se o nich ale zmiňuje až v částech
druhé poloviny vyprávění.
Další podkapitolou, která je dále členěna na dva oddíly nadepsané římskými číslicemi,
je Největší vzorkový veletrh čili British empire exhibition. V této části je popsán veletrh ze všech
možných úhlů, kterými poutník, cestovatel a novinář může proniknout do jeho tajů.
l 0 0
Clubs. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československý spisovatel, 1960, s. 96.
1 0 1
VOČADLO, Otakar. Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, 1975. Prameny k dějinám české literatury,
s. 92.
35
Český Časopis turistu k této části napsal: ,firitish Empire Exhibition vylákala
do Londýna mnoho lidí, i našich, ale kdo z nich dovedl by tento největší vzorkový veletrh,
tento roh komerciální hojnosti zachytiti z ptačí perspektivy tak výstižně jako náš Čapek
na necelých šesti stránkách?"}02
Oproti této kladné recenzi, která měla vyjádřit obdiv k širokému
záběru autorových pohledů, se postavil článek v nedělníku The Observer.103
Podle něj je Čapek
ve svém pozorování příliš povrchní a nahlíží na Anglii,jako z letadla". 104
Spisovatel na počátku popisuje svou nechuť v přítomnosti obrovského množství lidí,
a především školních výprav, které jej natolik iritují, že píše: „[...] přiznám se, že chvílemi jsem
si přál mít s sebou strojní pušku, abych si proklestil cestu splašeným, tlačícím se, běžícím,
dupajícím stádem [...]."10S
V následujících odstavcích pomalu upouští od beznaděje z davů
a pohrává si s humornými představami o přítomných gentlemanech a dámách.
První část této podkapitoly zakončuje autor výčtem superlativů obdivného charakteru
vůči technice, která byla představena v paláci strojnictví: „[...] nejkrásnější díla britského
výtvarného umění jsou lokomotivy, lodi, kotle, turbíny, transformátory, takové divné mašiny
se dvěma rohy na čele [...] obludy dalekofantastičtější a nekonečně elegantnější [...]je to krásné
[...] pouhá šroubová matička je vrchol formální dokonalosti. " m
Je nutné připomenout, že na počátku knihy psal o technice a množství lidí v přesně
opačných konotacích. Jenže v negativní podkapitole Traffic se pohybovaly nejen masy lidí,
ale i strojů. Oproti tomu zde, na veletrhu, se pohybují pouze davy lidí a stroje jsou jako sochy,
na nichž může člověk pozorovat každý šroubek a všechny detaily konstrukce, stejně jako tahy
štětce na obrazech v uměleckých galeriích, které Čapek tak rád navštěvoval.
Z počtu lidí, které se bude v Londýně díky veletrhu pohybovat měl český rodák
už předem strach. V několika dopisech z Prahy naléhal na Vočadla, aby mu zařídil místo
v některém londýnském hotelu s dostatečným předstihem.1 0 7
Nakonec pobýval nejen v hotelu,
ale i v Surbitonu u Vočadla a výjimečně i u jiných osobností, které navštívil.
V části druhé se prostřednictvím surovin a produktů z nich vyrobených autor
v myšlenkách dostává do různých končin světa. Díky setkání s mnoha výrobky exotických zemí,
přemýšlí nad jejich původem a využitím. Neopomněl také fakt neautentičnosti, neboť už nejde
o pravé domorodé a lidové umění, ale výrobu pro výdělek a produkci organizovaného průmyslu.
I 0 2
HORSKÝ, K. Karel Čapek: Anglické listy. Praha: Časopis turistů, 1925, roč. 37, č. 11, s. 335.
1 0 3
As Mr. Čapek Sees us. The Observer, Mar 15, 1925, s. 5.
1 0 4
Tamtéž.
l 0 5
Největší vzorkový veletrh čili British empire exhibition. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet
do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 99.
1 0 6
Tamtéž, s. 100.
1 0 7
VOČADLO, Otakar. Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, 1975. Prameny k dějinám české literatury
36
Z přehlcení výrobky, děl, věcí, či dokonce vycpaných zvířat, je znát autorovo zklamání
a přerod z nadšení a údivu ve smutek. Přestože sám sebe přemlouvá k optimismu, ovládne jej
stesk po domově a prostotě pražských krámů, v nichž každé jen trochu exotičtější koření či plody
jsou výjimečné, a mnohem více fascinující, než když jsou všechny, co jich jen je, vedle sebe
nakupeny na jednom místě.
K množství lidí, v němž se Karel Čapek prodíral na výstavišti, obklopen bohatstvím všech
zemí světa, staví do protikladu oblast East Endu. Průmyslové části Londýna, kterou poznal
jako špinavou, chudou a trpící oblast Londýna. V místních čtvrtích, kde se člověk z West Endu
bál nejen o své peníze v kapsách, ale i vlastní život, se Karel Čapek poklidně procházel.
A své poznání konstatoval slovy: ,JVestalo se mi nic, vrátil jsem se jen hodně smuten [...]."108
Nebylo nutné, aby se Čapek rozepisoval ze svých poznání dlouze. Místní atmosféru
zachytil velmi autenticky svým dlouhým výčtem. Chudoba, špína
a všudypřítomný zápach doprovozený křikem opilých lidí a bezstarostnou hrou dětí, které sám
nazval nadpočetnými,109
jej nepřekvapovaly svou přítomností, ale svým množstvím. Neustále
zdůrazňuje fakt mnohosti a zároveň vlastní neschopnosti s problémy chudoby cokoli dělat. V této
části můžeme sledovat i pocity existenciálního ztracení se v davu a ulicích, ze kterého nemůže,
nebo snad ani nelze, najít cestu ven.1 1 0
Po trpkém zážitku odjíždí Karel Čapek za zvuku kol lokomotivy: „kudy ven, kudy veríilu
do volného prostoru přírody, ke níž se utíká vždy, když je mu nejhůře. V pozitivním naladění
opouští temné město a vstupuje do krajiny, ve které se u něj probouzí zahradnické sklony.
Ty přednesl dialogickou formou s imaginárním českým strýčkem. Společně přemýšlí, co by kde
vysázeli a obdivují bohatost místní země.
V tomto vykonstruovaném dialogu Čapek představuje anglickou krajinu jako jeden velký
zelený park s živými ploty a vřesovými loukami. V rámci vstupu děje do anglické krajiny, uvádí
čtenáře i do Anglických domovů, které jsou dle jeho názoru plné harmonie a dokonalosti života.
V této podkapitole autor opět obrací svůj pohled do ostrého kontrastu vůči části předešlé.
Poslední dvě podkapitoly jsou z velké části oslavou architektury. Cambridge a Oxford
představují část světskou, v níž Čapek snad jen vyjmenovává množství hal, kaplí, kolejí a síní.
Také popisuje své osobní setkání s cambridgeskými studenty v černých pláštích, kteří mají tu čest
v těchto zdech studovat.
l 0 8
East End. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československy' spisovatel, 1960, s. 104.
1 0 9
Tamtéž s. 105.
""Tamtéž, s. 104-106.
'"Country. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československy' spisovatel, 1960, s. 107.
37
Do protikladu vůči nim staví české studenty, kterým se o přepychu hal a obrazových síní
v Cambridge ani nesní. Také zde popisuje možnost vykreslit jednoho kolejního probošta,
který mu nabídl i sklenku sherry. Současně líčí svůj zážitek z místních laboratoří, kde viděl umírat
králíka, u něhož studenti zkoumali vliv jistého plynu na slezinu.
Po tomto nepříjemném a zároveň fascinujícím zážitku se obrací k Oxfordu.
Protože je uchvácen úplně stejně, nebo možná ještě více než v Cambridge, nedokáže říci,
která z univerzit je mu bližší. V této chvíli pomocí svého upřímného a vytříbeného humoru
upomene na vzájemné soupeření obou historických univerzit. Ani zde si autor neodpustil srovnání
historických budov a místního univerzitního koloritu se studenty v Praze.
V následující podkapitole, se Čapek, jak je psáno výše, taktéž zaměřuje na architekturu.
Centrem pozornosti cestovatele se zde staly katedrály a chrámy, které dominují městům Ely,
Lincon, York a Durham. Nejprve předkládá svou zkušenost z návštěvy románského chrámu
v Ely, která se mu zdá až příliš holá a neosobní. Cítil se zde velmi nesvůj nejen pro neznalost řeči,
délku bohoslužeb, neladné tvary samotné stavby, ale také kvůli místním kostelníkům, které popsal
slovy: „[...] protestanští kostelníci jsou tvrdší než katoličtí a potrpí si stejně na spropitné
jako kostelníci italští, jenže - jsou gentlemany - musejí dostat větší [...]."112
I z této krátké citace je znát, že autor má potřebu srovnávat aktuálně prožívané
s již prožitým při jiných cestách. Neodkazuje se tedy pouze na kontrasty mezi domovinou
a Anglickým prostředím, ale využívá i zkušeností z jiných procestovaných zemí.
Po zklamání z architektury protestantského chrámu vybudovaného v románském slohu,
a následném neúspěchu nalézt útočiště v pět odpoledne v jakékoli místní hospodě, se přesouvá
do měst s cílem navštívit jejich gotické katedrály. V nich konečně nachází krásu Anglie.
I přes nadšení z gotického rysu těchto měst, si neodpustil potřebu komparovat ji s gotikou
kontinentální, která je dle něj malebnější a plastičtější.1 1 3
K příhodě, při níž Čapek odsoudil Ely jako mrtvé město, které i v pět odpoledne spí,
se vyjádřila Mary E. Bell. Ve svém dopise Čapkovi vysvětlila, že měl patrně to štěstí, a Ely
navštívil během tzv. zavíracího dne, kdy dle zákona všechny obchody musí zavírat v jednu hodinu
odpoledne.114
Zkratkovité vyjádření, jakým o jednotlivých katedrálách psal do svých sloupků není
pro jeho cestopisy nijak neobvyklá. Toto vměstnání více míst vedle sebe do krátkého, původně
žurnalistického, útvaru si vyžadovala stručnost, věcnost a zároveň vystižení podstaty míst.
1 1 2
Poutník navštěvuje katedrály. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z
Holandska. Druhé vyd. Praha: Československy' spisovatel, 1960, s. 115.
1 1 3
Poutník navštěvuje katedrály. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z
Holandska. Druhé vyd. Praha: Československy' spisovatel, 1960, s. 117.
I I 4
ČAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M . Dandová, M . Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 24-25. Dopisy,
deníky, dokumenty. ISBN 80-7106-368-1.
38
Vedle toho se Čapkovi podařilo tento styl doplnitještě humornými vsuvkami a ozvláštnit
text pohledem cestovatele a jeho zážitky s konkrétními lidmi v konkrétních situacích,
které přidaly nejen tomuto cestopisu na čtivosti.
3.3.2 Cesta do Skotska
Po průjezdu anglických hrabství se vydal Karel Čapek více na sever, aby se seznámil s krásami
skotských měst i zdejší přírody. Původně měl uskutečnit i cestu do Irska, o níž chtěl listy,
tedy cestopisné fejetony do Lidových novin, také psát. Nakonec se k ní, z důvodů,
jež v předposlední krátké kapitole Listy o Irsku115
popsal, vůbec neodhodlal.
Čapek svou cestu po Skotsku shrnul do části nevelkého rozsahu, kterou dál rozdělil
na osm podkapitol. Nezapomněl ani na obrazový doprovod. Jednotlivé podkapitoly opět velmi
hojně doplnil ilustracemi, a dalo by se říci, že tvoří až třetinu celkového materiálu této části.
Nejvíce kreseb využívá v části pojednávající o oblasti skotských jezer.
Prvním místem, které Čapek navštívil na skotském území, se stalo, stejně jako v Anglii,
přední město oblasti. Tedy Edinburgh. Již v úvodu je popsána náhlá změna krajiny,
kdy: „[...] přestávají živé ploty a místo nich táhnou se kamenné zídky [...]."116
Prvek kamene
a jeho množení v krajině je pro tuto část naprosto zásadním motivem. Jistě by stály za zmínku
i mnohé jiné rysy, ale Čapek se zde snaží o zobrazení typických vlastností krajiny vnejvyšší
možné míře.
V této kapitole se poprvé objevuje i jméno Mr. Bone, které Čapek jen mimochodem
zmínil. Patrně když si vzpomněl najeho tvrzení, že Edinburgh je nejkrásnější město na světě.1 1 7
Ve skutečnosti byla tato osobnost anglické žurnalistiky pro Čapka při jeho cestě po anglických
zemích velmi významná. Jak zmiňuje Otokar Vočadlo: „V Londýně Čapek přilnul k ,dobrému
rudolícímu Skotovi' Bonovi, s kterým si pak čile dopisoval."1 1 8
1 1 5
Listy o Irsku. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960., s. 145-147.
1 l 6
Edinburgh. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 119.
1 1 7
Tamtéž.
1 1 8
Rodinný kruh a přátelé kolem Karla Čapka. In: VOČADLO, Otakar. Anglické listy Karla Čapka. Praha:
nakladatelství Československé akademie věd, 1975, s. 20.
39
Jejich vzájemná korespondence i osobní setkání byla založena na pracovních
záležitostech, přesto se z nich stali dobří přátelé. Boneovy dopisy jsou protkány obdivem
a superlativy hodnotící Čapkovy články. Mnohokrát zmiňuje vlastní práci pro Manchester
Guardian, v němž vydával i Čapkovy Anglické listy. V jednom z dopisů přiznal, že jej zamrzelo,
když nenašel jméno svého deníku v předmluvě knihy, vzhledem k jeho úloze ve vydávání
v Anglii.1 1 9
Postupně v Edinburghu předkládá popisy situací a faktů, na které narazil při obyčejném
průchodu městem. Vedle domů s nezvyklými komínovými průčelími, parlamentem plným
advokátů či rušné ulice s hudebníky, upozorňuje také na kamenitou architekturu a zeleň
v samotném centru. Na závěr se vyznal z upřímného zalíbení v toto město a navázal ještě krátkým
popisem místní krajiny, řeky i průběhu vystoupení tanečnice v kiltu.
Když však Čapek opustil město a dostal se do volné krajiny, o níž píše v podkapitole
Loch tay™ a v následujících částech, je z textu patrné, jaké bylo jeho zaujetí přírodou
a přírodními jevy. Tuto zálibu v přírodě však dokazují i jiná díla, která za svůj život napsal. Mimo
cestopisy jsou to například Zahradníkův rok či Krakonošova zahrada, kterou sepsal spolu
s bratrem Josefem již v roce 1918.
Všeobecně vyzdvihl Čapkovy popisy krajiny ve své recenzi britský žurnalista
E. Wertheier. Tvrdí, že Anglické listy jsou jako celek dílem žurnalisty a není podle něj nijak
významné. Zároveň Čapkovi vytýká opomenutí politiky, sportu a dokonce i malou pozornost
věnovanou kultuře. Pokud se ale zaměříme na jeho popisy přírody, čteme krásné básně v próze.1 2 1
V úvodních větách Loch tay velmi procítěně vyjádřil obdiv ke zdejší přírodě a věřil
v poetičtější vyjádření tohoto kraje povolanějšími autory. V návaznosti na tyto myšlenky vzdal
hold krajinným básníkům jako je Karel Toman či Otokar Fisher. A slovy: ,Jvíusím říci surovou
prózou: Je tu krásně"122
uzavřel svůj povzdech o zoufalství z neschopnosti psát verše.
Emocionální rozpoložení náhle přerušil návštěvou hradního popraviště, kde jej místní
hlídač seznámil s hradem i samotným místem pro stětí hlav odsouzených. Čapek všechny tyto
informace stlačil do krátkého odstavce s humorným až ironickým podtónem, kdy vlastně nevíme,
zda sám Čapek věděl více než sepsal. Neboť jeho průvodce: „vykládal zvláštním nářečím"123
a v dalším odstavci se objevuje nejistota při snaze reprodukovat hlídačova slova.
I I 9
ČAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M . Dandová, M . Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 37. Dopisy,
deníky, dokumenty. ISBN 80-7106-368-1.
1 2 0
Loch tay. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 122-125.
1 2 1
WERTHEIER, E. Explorer in England. The Spectator Literary Supplement, Apr 25, 1925, s. 659.
1 2 2
Loch tay. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 122.
1 2 3
Tamtéž s. 123.
40
Humornou vsuvkou mezi výklady o kráse skotských polí, divokých lesích a zapáleném
vyprávění hlídače, tvoří malá kresba dvojice Skotů, u nichž dokonce pro jistotu zapsal i genderové
znaky (9 a S)- V malém odstavci charakterizoval nejen jejich fyziognomické rysy, styl oblékání,
zvyky, ale i způsob svěcení neděle, jež srovnává s anglikánskou nedělí. Po této zmínce o místním
lidu se opět vrací ke krajině.
Následnou podkapitolou je „Binnorie, o Binnorie",124
jejíž název jsou slova refrénu staré
skotské balady. V ní se cestovatel dostal až do míst bez lidí, kde jedinou známkou lidského bytí
jsou jen ovce na pastvinách ohraničených kamennými zídkami. Opět se tu objevuje motiv
kamene, jako znamení Skotska. Také si povšiml pustoty zdejšího kraje a jejího násobení při cestě
do vyšších poloh kopců a hor.
Neobydlení zdejších kopců, které podtrhoval jen malý počet domů a jejich současná
zchátralost, působily na Čapka až skličujícím dojmem. Sám si zde připomínal přelidněnost měst
a snažil se uchlácholit tím, že jde vlastně o pravý opak nepříjemného městského ruchu
sedmimilionového Londýna.
Přesvědčoval se o výhodách přítomnosti naprosté samoty a pokusil se o její pozitivní
vnímání. To umocnil výčtem kvetoucích rostlin, a následným popisem panoramatu,
jenž pozoroval při odjezdu. Opět se zde setkáváme s vyvažováním nepříjemného s příjemným,
negativního s pozitivním.
A v různých polohách kontrastů se odvíjí i vyprávění v podkapitole Terra Hyperborea,125
v níž navštívil Skye. Jde o nej severnější ostrov Skotska aje tvořen převážně pohořími doplněnými
vodními díly. V této krátké kapitole Čapek představil čtenáři mimo jiné místní názvosloví,
které je pro něj, jakožto Čecha, naprosto nesrozumitelné. Tento fakt předkládá pomocí svého
humoru páry zdánlivě nijak významných slovních spojení: ,^4 tenhlepotůčekje prostě Aan Reidhe
Mhoire [...]."126
Jeho popis je sice strohý, věcný, ale zároveň vytváří čtenářům úsměv na tváři
spojením jednoduchých přívlastků s krkolomnými skotskými názvy.
1 2 4
„Binnorie, o Binnorie". In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska.
Druhé vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 126-129.
1 2 5
Terra Hyperborea. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé
vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 130-132.
1 2 6
Terra Hyperborea. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé
vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 130.
41
Na návštěvu Skye vzpomínal i James Bone, který zde s Čapkem údajně „pozoroval
chlupaté, sportovně vyhlížející ovce".1 2 7
Je však zvláštní, že o přítomnosti Bonea se Vočadlo
ani Čapek, jež opravdu tuto okružní cestu společně absolvovali a popsali, nezmínili. Pravdou
aleje, že se o svých přátelích či průvodcích sám Čapek zmiňuje jen v nej menší možné míře. Často
tak nepatrně, že si čtenář přítomnost jiných lidí vůbec neuvědomí.
Neodmyslitelnou součástí je zde, stejně jako v jiných kapitolách, vtahování čtenáře
do aktuální situace pomocí nekonečného jednosměrného dialogu a popisů smyslových vjemů.
Čtenáři tak navozuje pocit, že stojí vedle cestovatele, a spolu sním vnímá všemi smysly
popisovaný kraj.
Na závěr této podkapitoly pozoruje cestovatel mnohé ptactvo, které se po ostrovní zemi,
i nad ní, pohybuje. Na dlouhý výčet ptáků a jejich chování navazuje i v další podkapitole.
„But I am Annie of Lochroyan". 1 2 8
Tu uvádí krátkou vzpomínkou na krásy Prahy,
po které je mu zde, v končinách u Skotských hor a jezer po dlouhém odloučení teskno. Toto
vzpomínání převádí ve slova pomocí interpretace sebe samajako racka a kam by v jeho těle letěl,
kdybyjím byl. Už se nesnaží o vyostrovaní kontrastu k rodné zemi, ale pokládá přímý výčet míst,
které má v Praze nejraději.
Další místa, která navštívil zobrazuje spíše obrazově a deskriptívni texty se odkazují
na konkrétní ilustraci. Zajímavým detailem je krátká zmínka o nejvyšší hoře celého Britského
území Ben Nevis, který, ač by si zasloužil větší pozornost, je Čapkem zmíněn jen pro úplnost.
A nejen zde, i v dalších úsecích, přestože neupouští od barvitých přívlastků a přirovnání,
je z jednotlivých vět cítit zchlazení prvotního nadšení ze Skotské země.
Ani vjezerní oblasti se český rodák příliš neradoval a v textu je to znát. Snad
jen v krátkém úryvku: „[...] za večera tak sladkého a tichého, že mi bylo až úzko radostí; západ
česal kadeřavé vlnky zlatým hřebenem, a tady si poutník sedl nad tichou sítinou, a již se mu
nechtělo domů [...]",1 2 9
můžeme vidět zlepšení nálady a snahu o kontrast postoje oproti předešlé
podkapitole. Tato kontrastnost ale není tolik vyhraněná jako v první části knihy.
Čapek pokračuje popisem svých poutí k místním ovcím, kravám a koním,
v němž využívá až poeticky laděných obrazů pasoucích se zvířat. Oprošťuje se od jakýchkoli
vlastních pocitů. Namísto toho v textu převažuje věcnost žurnalisty. Ta se ukazuje jako vhodný
způsob zachycení skutečnosti. A jako žurnalista a turista v jedné osobě si neodpustil mnohé výzvy
k navštívení konkrétních míst.
1 2 7
ČAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M . Dandová, M . Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 37. Dopisy,
deníky, dokumenty. ISBN 80-7106-368-1.
1 2 8
„But I am Annie of Lochroyan". In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z
Holandska. Druhé vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 133-137.
1 2 9
Jezerní oblast. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 139.
42
3.3.3 Severní Wales
Již úvodním odstavcem, počínajícím slovy z Bible waleské: ,físmo svaté praví sice zcela zřejmě:
Ac efe a ddywedodd hefyd wrth y bobloedd [...]"130
, přivádí Čapek čtenáře k hlavní podstatě celé
kapitoly, jazyku. Přestože se snaží opět vystihnout místní výjimečnosti krajiny i života zdejších
obyvatel, celým textem se šíří vlna místních názvů ve waleštině. Tento krkolomný jazyk, českému
cestovateli naprosto nesrozumitelný, čtenáři pak o to více, je součástí vyprávění celé třetí kapitoly.
V některých místech jimi autor dokonce nahrazuje celé výroky, jako například zde:
„Ac felly y mae: nejen pršelo, ale ocitl jsem se v mracích [,..]."131
Co se tedy za těmito výroky
skrývaje pro čtenáře neznalého waleštiny tajemstvím. Můžeme toto interpretovatjako prostředek
pro zvýšení autentičnosti, ale zároveň jej můžeme chápat jen jako autorovu hru s jazykem
(přestože překlad dává smysl), neboť nebyl příliš zdatný ani v angličtině, natož ve waleštině.
Přes nadšení z tuzemského názvosloví ajazyka obecně, který jej nutí k většímu zamyšlení
nad tím, jaká místa se za danými tituly nachází, j e v textu znát jisté zklamání. Toto tvrzení
můžeme potvrdit na souslovích, které zde použil: „[...] jsou tam jen lomy a mořské lázně [... ] byl
jsem zdrcen [...]já nevím, proč jsem tam byl celé dva dny [,..]."132
Tuto deziluzi z předčasné
radosti se následně snaží vyrovnat svým úžasem nad množstvím kavek, výčtem místních
zajímavostí, a neopomenul ani vyzvat k navštívení místních měst a hradu v Carnarvonu.
3.3.4 Listy o Irsku
Jak už je řečeno výše, Listy o Irsku1 3 3
měly být původně mnohem rozsáhlejší, a především
se měly odrážet od osobního poznání této země. Tato krátká kapitola je strukturovaná
ještě do pěti menších částí, z nichž každá je sama o sobě vysvětlením, proč tuto ostrovní zemi
nenavštívil.
Každý z úseků je označen římskou číslicí a obsahuje jen po jednom
až třech krátkých odstavcích. Pod číslem / až představuje svůj neúspěch při snaze získat bližší
informace o možných cílech cesty. Tedy kam jet a co by neměl rozhodně opomenout. Vždy
se setkal s nijak příznivými odpověďmi. A to rozhodně nepodpořilo jeho chuť k navštívení této,
k Anglii přilehlé, ostrovní země.
1 3 0
Severní Wales. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 142.
1 3 1
Severní Wales. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 142.
1 3 2
Severní Wales. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 142-143.
1 3 3
Listy o Irsku. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 145-147.
43
V částech IV a V přivádí čtenáře do otevřeného monologu o svých pochybnostech
a záměru pořídit si tištěného průvodce a odjet „na vlastní pěst". Bohužel ani zakoupit tohoto
průvodce se Čapkovi podle textu nepodařilo, a nakonec pro nepřízeň osudu opouští od svého
původního záměru.
Optimismus jej ale neopustil a zhodnotil svůj neúspěch slovy: J budu se povždys láskou
a radostí dívat na mapu Irska: Hle, země, z níž jsem roušky nesňal [,..]."134
A právě tuto čtvrtou
kapitolu, následující po hojně vykreslené Cestě po Skotsku, ilustroval pouze výše zmíněnou
mapou Irska. Tento ostrov, který se mu nepodařilo navštívit, vyobrazil pomocí popisků
neurčitých latinských názvů s otazníky jako: Terra Incongnita, Inexploratum, Yeats et mystici135
a mnoha dalších.
Reálným důvodem, proč Čapek spolu s Vočadlem Irsko nenavštívili, byl mnohem prostší.
Vočadlo tvrdí, že konečné rozhodnutí, zdajet, či ne, leželo doopravdy na Čapkovi. Ten se rozhodl
Irsko vyměnit za delší cestu po Jezerním kraji, který byl inspirací pro mnohé anglické romantické
básníky.1 3 6
3.3.5 Zase v Anglii
Touto třetí kapitolou se Karel Čapek navrátil zpět do anglické části Velké Británie. Výjimečnou
se stává především proto, že se přes mnohé jiné aspekty jednotlivých podkapitol obrací
především na místní lid a osobnosti, se kterými se setkal.
Ve třetí podkapitole poutník si všímá lidí", u níž její titul vystihuje obsah textu se věnuje
místním obyvatelům obecně. Obzvlášť poznámka počínající slovy: příroda má tu sklon
k neobyčejné huňatosti, obrůstání [...]"1 3 7
až vybízí k pousmání. Následné vyčtení znaků,
které tuto myšlenku potvrzují, a jež končí až u hustých trávníků, je velmi komickou myšlenkou.
A zároveň známkou dokonalého pozorovacího talentu autora.
Čapek pokračujíc ve vyzdvihování typických vlastností, nejen obecně charakterových,
ale i vnějších, sestavuje obraz typického Angličana - gentlemana, kterého si čtenář velmi lehce
může představit. Je pozoruhodné, a snad až genderově nekorektní, že se jeho zájem obrací
zejména k mužské populaci než k té ženské.
134 134 Lis ty o Irsku. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska.
Druhé vyd. Praha: Československy' spisovatel, 1960, s. 147.
1 3 5
Tamtéž, s. 146.
1 3 6
VOČADLO, Otakar. 1975, Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, s. 156.
1 3 7
Poutník si všímá lidí. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska.
Druhé vyd. Praha: Československy'' spisovatel, 1960, s. 156.
44
Za mnohem zajímavější můžeme považovat soubor kreseb a popisů navazující
podkapitoly, tedy ,JVěkolik tváří". 1 3 8
Zde totiž Čapek doslova vykresluje významné osobnosti
tehdejší anglické literární scény, s nimž při své cestě přišel do styku. I když mnohdy s nimi nestihl
ani promluvit. V každém jednotlivém odstavci je znát obrovská úcta, sniž k těmto literárně,
žurnalisticky či divadelně zaměřeným mužům vzhlížel.
Přestože nebyl nijakým karikaturistou, své portréty spisovatelů vypracoval jak s vážností,
tak i s jistou dávkou humoru a symboličnosti. Z jednotlivých popisů lze také vyčíst doják velké
míry se se spisovateli osobně sblížil. Například kresba Gilberta Keith Chestertona je pojata
humorně. Ztvárnil jej jako muže letícího nebem, připomínajícího zjevem barokního anděla,
což mělo své opodstatnění. Jejich velmi letmé setkání doprovozené jen pár úsměvy.
Chesterton se k jejich setkání vyjádřil dopisem až v lednu roku 1925. Zde vedle omluv
a díků reagoval na svou podobiznu takto: „Chvěji se při pomyšlení na karikaturu, jíž byste mě byl
vypodobnil ve své knize, kdybyste býval věděl, jaké zmatky dokážu nadělat ve svém životě
i korespondenci. Já osobně si sebe sama dokážu představit jenomjako hrocha spícího ve velikém
koši na papír [...]. "139
Oproti tomu velmi věrná kresba Herberta George Wellse a text, které jej mají vystihnout,
jsou plné konkrétních znaků nejen jeho charakteru, ale i informací o jeho domácnosti, ženě
či dětech. Což naznačuje bližší poznání tohoto muže v mnohem osobnější sféře, než byly mnohé
oficiální pozvání a schůzky v rámci Čapkovy návštěvy Anglie. Toto potvrzuje i rozsáhlá
vzájemná korespondence obou spisovatelů. Avšak také Čapkův víkendový pobyt u samotného
H. G. Wellse, který Vočadlo označil za „[...] snad nejkrásnější a nejzajímavější zážitek z celého
Čapkova pobytu v Anglii. "14
°
Vedle těchto dvou postav dál zmiňuje dramatika a romanopisce Bernarda Shawa a osobu
téměř nadpřirozenou141
Johna Galsworthyho. V neposlední řadě představil i muže,
kterému Čapek vděčil za šíření svých her po anglických scénách Anglie, Nigela Playfaira.
Tyto jednotlivce zařazuje z nevyjasněných důvodu až sem, přesto, že se s nimi poznal
již během prvního měsíce svého pobytu. Jeho volbu, vpravit je až sem, můžeme přisoudit
spojitosti jejich charakterů s charakterem veškerého lidu Anglie, jehož si všímá v předešlé části.
l 3 8
Několik tváří. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československy' spisovatel, 1960, s. 158-162.
1 3 9
ČAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M . Dandová, M . Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000., s. 137-138.
Dopisy, deníky, dokumenty. ISBN 80-7106-368-1.
1 4 0
VOČADLO, Otakar. 1975, Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, s. 129-130.
1 4 1
Několik tváří. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, s. 161.
45
Třetí část kapitoly Zase v Anglii je, v návaznosti na průběh cesty, představením ruchu
přístavního města Liverpoolu, architektonicky odlišné pojetí obyčejných domů v jednotlivých
částech země a vnímání místní kuchyně. Ke stravě, která Čapka vůbec neoslovila, se vyjádřil
i Vočadlo, jenž s ním v jeho nechuti souhlasil: „Čapka omrzela věčná skopová kýta a obligátní
pudinky, těžko si zvykal na ryby, které nám předkládali ve Skotsku k snídani, a slaná ovesná kaše
mu tam teprve nechutnala [...]."142
Čapek sám se k ní vyjádřil mnohem ostřeji: „Dobrá anglická kuchyně je dvojího druhu:
dobrého a prostředního. Dobrá anglická kuchyně je prostě francouzská kuchyně; prostřední
kuchyně v prostředním hotelu pro prostředního Angličana vysvětluje [...] anglickou zasmušilost
a zamlklost. Nikdo nemůže zářit a trylkovat, žvýkaje pressed beefi potřený dábelskou
hořčicí [...]."143
Takovýto postoj k anglické gastronomii se dotkl i některých místních recenzentů v tisku.
Také zde, v jihozápadní krajině, se poutník pozastavil nad lidem Anglie
a představení jeho charakteru v obecném kontextu země i na zcela konkrétní úrovni,
při představování soudobé spisovatelské elity v předešlé části.
Na závěr autor zařadil i podkapitolu věnující se shrnutí jeho dojmů a pocitů v průběhu
plavby zpět na Evropský kontinent. Při opouštění tohoto nekontinentálního státu se v jednotlivých
odstavcích projevila jistá dávka sentimentu a smutek nad odjezdem. Na druhou stranu
se nedočkavě obrací ke svému domovu a české hovorné povaze, která mu scházela.
Jak už bylo zmíněno výše, na závěr celé knihy byly doplněny dva samostatné texty,
které jsou graficky připojeny k páté kapitole. Jedním z nich je příspěvek Vy Angličané,
jenž byl uveřejněn k anketě v Daily Heraldu. Druhým je promluva do britského rozhlasu
kterou však sám nepronesl, nýbrž sepsal, a do éteru byla pouze přečtena 18. února 1934.
Od téhož roku byla Řeč do britského rozhlasu zařazena do knižního vydání v nakladatelství
Františka Borového.1 4 4
Samotná výprava byla zakončena v Surbitonu u Vočadla, kam dorazili k večeru
22. července 1924. O čtyři dny později se Čapek vydal - již sám - zpět na kontinent.145
Styky,
které zde navázal se snažil udržet alespoň korespondenčně. Někteří angličtí přátelé,
pokud je tak smíme nazývat, přijeli v rámci PEN klubu i do Prahy. Byli mezi nimi například
C. A. Dawson Scottová, John Galsworthy, H. G. Wells a další.1 4 6
On sám se do jejich rodné vlasti
již nepodíval, třebaže po Evropě cestoval poměrně často.
1 4 2
VOČADLO, Otakar. 1975, Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, s. 167.
1 4 3
Útěk. In ČAPEK, Karel: Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd. Praha:
Československý spisovatel, 1960, s. 163-164.
1 4 4
HALIK, Miroslav. 1983. Karel Čapek: života dílo v datech. Praha: Academia, s. 60.
1 4 5
VOČADLO, Otakar. 1975, Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, s. 167-169.
1 4 6
HALIK, Miroslav. Karel Čapek: život a dílo v datech. Praha: Academia, 1983.
46
Závěr
Cílem této bakalářské práce byla literární analýza cestopisné knihy Anglické listy, kterou Karel
Čapek napsal v průběhu svého dvouměsíčního pobytu v Anglii. Toto literární dílo se stalo druhou
Čapkovou cestopisně zaměřenou publikací. Po umělecky zaměřených Italských listech
se opět věnoval cizím krajům, které čtenářům představoval ve zcela novém světle.
V úvodu práce jsem se zaměřila na nástin Čapkova života a tvorby na základě
biografických faktů i memoárových zmínek jeho nejbližších. Následně
jsem se pokusila o zpřehlednění vývoje cestopisné literatury v evropském a českém prostředí.
Na to navázalo vymezení jejího postavení na pomezí beletristické a žurnalistické sféry literatury.
Právě propojení různých žánrů a styluje pro Čapkovu tvorbu (i tu cestopisnou) typické. Tento
jeho literární postup se stal velmi oblíbený, přičemž balancování mezi beletrií a žurnalistikou
mu zajistilo široký čtenářský okruh. V krátkosti byly představeny i další Čapkovy cestopisy,
např. Cesta na Sever, Výlet do Spaněl aj. Jejich vznik, obsahová stránka a případné ohlasy byly
v menší míře taktéž zmíněny.
V následující analytické části bakalářské práce byla představena tematika, jazyková
stránka a kompozice Anglických listů. V ní byl kladen důraz na zobrazení jevů v konkrétních
úsecích knihy. V centru pozornosti byl především Čapkův tvůrčí přístup k jazyku,
který se vyznačoval silnou subjektívností (např. užitím hovorových a poetických prostředků)
a multiperspektivností.
Ze srovnání struktury Anglických listů a Čapkovy reálné cesty po Anglii bylo zjištěno,
že při přemisťování jednotlivých fejetonů z publikované (novinové) podoby do knižní se odchýlil
od skutečné časové posloupnosti jejich vzniku. Kompozici díla založil na kontrastech a paralelách
jednotlivých kapitol.
Soudobá recepce díla, jež byla rovněž součástí analýzy, se ukázala jako velmi důležitá.
A to jak rámci samotného Čapkova literárního díla, tak i tehdejšího českého literárního života.
Čapkův pobyt v Anglii upevnil jeho postavení v evropské literatuře. V jeho průběhu navázal řadu
osobních přátelství, která udržoval po celý svůj život. Nepřímým důsledkem této cesty bylo
i zkvalitnění překladů jeho děl do anglického jazyka. Nová přátelství s sebou totiž nesla i zvýšený
zájem o jeho literární a dramatické dílo.
47
Avšak platilo to i obráceně: Čapek se zasloužil o zvýšené sledování anglické literatury
u nás. Inicioval ale také vznik samostatné edice zaměřující se na překlady významných
anglických a amerických literátů. Recepci Anglických listů jsem zkoumala na základě osobní
korespondence a vybraných novinových příspěvků.
Karel Čapek byl v mnoha ohledech ovlivněn anglickou literaturou, což jeho osobní
návštěva ještě více umocnila. Hluboký dojem, který na něj Anglie udělala, se projevil
mj. v založení pražské pobočky PEN klubu, o jehož působení a myšlenkách získal dostatek
informací v Londýně.
48
Použité prameny a literatura
Primární literatura
ČAPEK, Karel. Cestopisy 2. 2. vydání. Praha: Československý spisovatel, 1980, 305 s.
ČAPEK, Karel. Italské listy; Anglické listy; Výlet do Spaněl; Obrázky z Holandska. Druhé vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1960, 416 s.
ČAPEK, Karel. Obyčejný život. 2. upravené vydání. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018,
143 s. ISBN 978-80-7532-948-6. [cit. 2019-02-24] Dostupné také z:
https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/34/55/30/obycejny_zivot.pdf
ČAPEK, Karel. Přijatá korespondence. Ed. M . Dandová, M . Chlíbcová. Praha: Lidové noviny,
2000, 497 s.
Sekundární literatura
As Mr. Čapek Sees us. The Observer, Mar 15, 1925, s. 5.
Britain Through Czech Eyes. The Scotsman. 1925, (Jul 30), s. 2.
ČAPKOVA, Helena. Moji milí bratři. Praha: Československý spisovatel, 1962, 362 s.
DOLEŽEL, Lubomír. Studie z české literatury a poetiky. Praha: Torst, 2008. 355 s.
ISBN 978-80-7215-337-4.
FAKTOROVÁ, Veronika. Mezi imaginací a poznáním. Host [online]. Brno, 2008, roč. XXIV,
č.6, s. 74-76 [cit. 2019-02-28]. Dostupné z: https://casopis.hostbrno.cz/archiv/2008/6-
2008/mezi-imaginaci-a-poznanim.
FORST, Vladimír, Jiří OPELIK a Luboš MERHAUT. Lexikon české literatury: osobnosti, díla,
instituce. Praha: Academia, 2000, 2105 s, ISBN 80-200-0797-0.
HALIK, Miroslav. Karel Čapek: Listy Olze. Praha: Československý spisovatel, 1971, 291 s.
HALIK, Miroslav. Karel Čapek: život a dílo v datech. Praha: Academia, 1983. 88 s.
HORSKY, K. Karel Čapek: Anglické listy. Praha: Časopis turistů, 1925, roč. 37, č. 11, s. 335.
HRABAL, Jiří, ed. Fenomén cestopisu v literatuře a umění střední Evropy. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, 2015, 347 s. ISBN 978-80-244-4876-3.
J. B. Č., Josef Čapek: Kulhavý poutník. Naše doba: revue pro vědu, umění a život sociální.
Praha, 1937, roč. 44, č. 5, s. 309.
J. B. Č., Karel Čapek: Cesta na sever, Naše doba: revue pro vědu, umění a život sociální. Praha,
1937, roč. 44, č. 5, s. 310.
J.S., K A R E L ČAPEK MRTEV. Lidové noviny. Brno, 1938, roč. 46, č. 650, s. 1.
49
KLÍMA, Ivan. Velký věk chce mít též velké mordy: život a dílo Karla Čapka. Praha: Academia,
2001. 215 s. ISBN 80-200-0936-1.
KREJČÍ, Jiří. Co ztrácíme v Karlu Čapkovi. Světozor: světová kronika současná slovem
i obrazem: časopis pro zábavu i poučení. Praha: J. Otto, 1938, roč. 38, č. 52, s. 831.
LANGER, František. Byli a bylo: vzpomínky. Praha: Československý spisovatel, 1963, 203 s.
LANGER, František. Zemřel velký spisovatel. Lípa: ilustrovaný měsíčník dorostu
Československého Červeného kříže. Praha: Dorostový odbor Čs. Červeného kříže, 1939, roč. 19,
č. 1-10, s. 90-91.
MOCNA, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004.
699 s. ISBN 80-718-5669-X.
MUKAROVSKY, Jan. Výbor z prózy Karla Čapka. Druhé vydání. Praha: Státní nakladatelství,
1946, 238 s.
Nová hra Karla Čapka. Divadelní list Národního divadla v Brně. Brno, 1937, roč. 12, č. 11,
s. 284.
NOVÁKOVÁ, Zdeňka, ed. Karel Čapek: Věčné dobrodružství. Praha: Československý
spisovatel, 1984, 347 s.
OPELÍK, Jiří. Uklizený stůl, aneb Moje druhá knížka o Karlu Čapkovi: a opět sjedním přívažkem
o Josefovi. Praha: Torst, 2016, 213 s. ISBN 978-80-7215-517-0.
PAVERA, Libor a František VSETIČKA. Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství
Olomouc, 2002. 422 s. ISBN 80-718-2124-1.
POHORSKY, Miloš. Karla Čapka fejetony z cest. in: ČAPEK, Karel. Cestopisy 2. 2. vydání.
Praha: Československý spisovatel, 1980, s. 291-306.
THON, J. Karel Čapek ve Spanělích. Národní listy. 1930, roč. 70, č. 129, s. 10.
VOČADLO, Otakar. Anglické listy Karla Čapka. Praha: Academia, 1975, 372 s.
WERTHEIER, E. Explorer in England. The Spectator Literary Supplement, Apr 25, 1925,
s. 659.
50