Úvod
„Dlouhá je cestapřes pravidla,
lákavá a vydatná přes příklady. "
L. Annaeus Seneca
V současné době probíhají vnáší společnosti rozsáhlé změny, které se týkají
i školství. Posláním školy je poskytnout každému vzdělání, rozvinout jeho schopnosti,
kultivovat charakter a postoje.
Podmínkou pro úspěšné vzdělávání je vlastní prožitek žáků, vycházející
z konkrétních nebo modelových situací, vedení k logickému myšlení, aktivitě,
samostatnosti a k rozvoji jejich osobnosti.
Škola se pro žáka stává centrem všeho dění, kde tráví skoro polovinu svého dne.
Každý učitel by měl proto přemýšlet o tom, jak učinit vyučování zajímavější a pestřejší.
Musí vědět, kam směřuje a jaké cíle při tom sleduje.
Spolu s využitím odpovídajících metod pak motivuje žáky k dalšímu učení, vede je
k aktivitě, ochotě hledat, objevovat a tvořit.
Významné místo mezi vyučovacími předměty na 1. stupni základní školy zaujímá
vlastivěda, která ve 4. ročníku navazuje na výuku prvouky.
Svou náplní postupně pomáhá rozšiřovat obzor dětí v oblastech týkajících se člověka,
rodiny, společnosti, vlasti, kultury, techniky aj. Seznamuje žáky s historií i současností,
směřuje k dovednostem pro praktický život.
V souladu s principem přiměřenosti je učivo vlastivědy koncipováno postupně
od známého k neznámému, od vlastního poznání obce a okolní krajiny k utvoření si
uceleného obrazu světa.
Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak poznat své okolí a spojit tak teoretické znalosti
s vlastní zkušeností, je vlastivědná vycházka. Prostřednictvím ní žák provádí
svá pozorování, učí se rozlišovat, vyhledávat a objevovat souvislosti.
Cílem této práce je vytvoření metodického materiálu pro učitele, jehož obsahem
bude historická vycházka ve Žďáru nad Sázavou, seznámení s dílem a osobností
architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, jeho významem pro region a využití vlastních
poznatků žáků v mezipředmětových vztazích.
5
Proč právě regionální téma?
Regionální historie je nástrojem lásky k vlasti. Ta se rodí z lásky k rodnému městu,
rodnému kraji a domovu. Chtěla bych tímto dětem přiblížit národní dějiny na základě
regionálních prvků a seznámit je s historicky významnými místy jejich rodného města,
mezi které se bezesporu řadí i kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru
nad Sázavou, zařazený do Seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Mým cílem bylo i seznámení žáků s osobností opata Václava Vej mluvy a architekta
Jana Blažeje Sanitiniho Aichla, jejichž společným dílem je výše zmíněný kostel
na Zelené hoře. Zaměřila jsem se především na výraznou symboliku tohoto díla, která
mi poskytla široké pole námětů pro hodiny literatury, vlastivědy i následné vycházky.
Vlastivědná vycházka jako organizační forma klade vysoké nároky na odbornou
a metodickou přípravu učitele, vyžaduje dobrou organizaci, podrobné seznámení se
s místní oblastí, důkladné promyšlení trasy, metod a úkolů, které budou žáci plnit.
Nové pojetí výuky směřuje hlavně k rozvoji myšlení u žáků. Odkláníme se
od předkládání faktů jako ústředního článku učiva. Fakta se snažíme využívat jako
materiál sloužící k pozorování a objevování souvislostí. Stávají se tak učivem, které si
žáci osvojují během samostatné (individuální, skupinové) činnosti.
Teoretické vědomosti j sem získala studiem odborné literatury a využila jich zejména
při výběru metod a organizačních forem.
V praktické části diplomové práce jsem se pokusila o mezipředmětové propojení
hodin literární výchovy, českého jazyka - slohu, výtvarné výchovy, přírodovědy
a vlastivědy s vycházkou realizovanou v pátém ročníku základní školy. V rámci tohoto
typu vyučování jsou uplatňovány tradiční i aktivizující metody uvedené v diplomové
práci.
6
1. Představení regionu
Jen málo oblastí může nabídnout svým návštěvníkům takové bohatství krás a dojmů,
tak jako to je v případě Žďárská - kraji rybníků, prosluněných strání, hlubokých lesů
a malebných vesniček, které si zachovaly řadu prvků lidové architektury. Samotné
město i jeho okolí je turisticky velmi přitažlivé právě z důvodu dochovaných
historických památek, ale i zajímavých přírodních úkazů.
Žďársko leží na pomezí Cech a Moravy v samém středu Českomoravské vrchoviny,
uprostřed Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy.
Nejvyšší vrcholy se nacházejí v severní části území, kde přesahují nadmořskou
výšku 800 metrů. Nejvyšším bodem je Devět skal (836 m) a nejnižší místo najdeme
v jihovýchodní části v údolí řeky Loučky, kde nadmořská výška dosahuje 256 m.l/
Pro tento kraj jsou typické zachovalé hluboké lesy,2/
velké množství rybníků, je zde
možno najít pozůstatky po těžbě rašeliny, zajímavé rostliny i významná hnízdiště ptáků.
Nej cennější druhy rostlin i živočichů jsou chráněny v Chráněné krajinné oblasti
Žďárské vrchy nebo ve zdej ších přírodních rezervacích.
V kraji se nacházejí tři naučné stezky:
1. Tisůvka - Žákova hora: délka trasy je přibližně 10 km a na každé z dvanácti zastávek
čeká na turisty panel s textem.
2. Babin: naučná stezka vedoucí po březích Babínského a Matějovského rybníka je
malou botanickou zahradou vodní, pobřežní a řašeliništní květeny. Měří asi 5,5 km.
Obsahuje jedenáct zastávek s informacemi na panelech. Nechybí zde ani ornitologická
pozorovatelna.
3. Velké Dářko: vede kolem stejnojmenného rybníka a měří 9 km. Má celkem osm
zastávek s informačními panely, které pojednávají o historii zakládání rybniční sítě
na Vysočině, o historii Velkého Dářka, železářské výrobě v okolí atd.
Mezi nej navštěvovanější přírodní památky patří Devět skal. Jde o rulové skalní
útvary typu skalního města, někdy se o nich hovoří jako o skalních hradbách. Současně
se jedná o nej vyšší bod Žďárská, který je hojně využíván k horolezeckým výstupům.4 7
Dalším rulovým skalním útvarem je Peperek, v jehož okolí se nalézají balvanovité sutě
Pohl, M. a kol.: Vysočina. Žďár nad Sázavou, 1996, s. 49.
O jejich mohutnosti napovídá i příběh z roku 1792, kdy dcera hajného z Fryšavy zabloudila v lese při
sběru hub. Po třech dnech marného bloudění nakonec slabostí zemřela.
Jurman, H.: Žďársko. Brno, 1998, s. 12.
Tamtéž, s. 150, 151.
Tamtéž, s. 148.
7
dlouhé až 50 m. Ve vrcholovém skalisku je vytesaná žehlička, klubko nití a nůžky.
Podle pověsti se těmito symboly podepsal krejčí, který zde prodléval v exilu koncem
třicetileté války. 5 /
Za zmínku stojí také okolní vesnice města Žďáru nad Sázavou. Například obec
Skrdlovice, kde byla vybudována sklárna, která vyrábí kvalitní hutní ručně tvarované
sodnodraselné sklo i na vývoz.6 7
V neposlední řadě zaujmou turisty i zachovalé památky lidové architektury, např. domy
v nedaleké Polničce, Velké Losenici a v Cikháji, kapličky v Sázavě, tvrze vPořežíně
a Hamrech, zámeček v Novém Veselí a Rudolci a unikátní kostnice v Nížkově.
Své dojmy z návštěvy tohoto kraje vyjádřil r. 1970 spisovatel Jaromír Tomeček
u Stříbrné studánky:
„Ne, tady nemusí být Fontána di Trevi,
aby zavazovala k návratu,
poutník, který poklekl u zřídla Svratky
pod Žákovou horou,
napije se čiré vody z dlaně lesa
a tím se upíše srdcem této krajině,
aniž bylo třeba do studánky vložit peníz úplaty."
1.1. Geologický vývoj
Celá Českomoravská vrchovina patří ke krajinám s nejdelším geologickým vývojem.
Spolu s dalšími pohořími tvoří jádro Českého masivu a jeho stáří se odhaduje na více
než jednu miliardu let.
V době předprvohorní proběhlo v Českém masivu assyntské vrásnění, na konci prvohor
vrásnění variské neboli hercynské. S variským vrásněním je spojena další přeměna
hornin a vznik velkých masivů hlubinných vyvřelých hornin a některých rudných žil
zlata, stříbra, olova, zinku a mědi. V teplém a převážně vlhkém podnebí druhohor
následovala postupná eroze a denutace horstva do podoby zarovnaného povrchu.
Koncem druhohor byla část oblasti zalita mořem.
Na konci druhohor a v třetihorách byly oživeny některé starší zlomy vlivem tlaků,
5/
Jurman, H.: cd., s. 149.
6/
Tamtéž, s. 115.
1 1
Stříbrná studánkaje pokládána za prameniště řeky Sázavy.
8/
Nenadál, S.: Přírodou Žďárská, Žďár nad Sázavou, 2000, s. 1.
8
způsobených alpinským vrásněním v Karpatech. Některé části poklesly a byly
několikrát opakovaně zality mořem (jih Třebíčska), některé zas vyzdviženy (Železné
hory).
Koncem třetihor se začala utvářet říční síť, ve starších čtvrtohorách pak vznikala
kaňonovitá údolí řek. V tomto období se střídaly doby ledové a meziledové. Silné
mrazové zvetrávaní tak uvolnilo velké množství materiálu v balvanitých sutích.
Od mladších čtvrtohor do dnešní dobyje novým geomorfologickým činitelem činnost
člověka - v krajině se objevují odlesněná území se zvýšenou erozí a terénní úpravy.9 7
1.2. Vodstvo
Žďárské vrchy jsou pramennou oblastí a vede jimi rozvodí mezi Černým a Severním
mořem. Pramení zde pět větších řek - Svratka, Oslava, Sázava, Doubravka a Chrudimka.
Důležitým krajinotvorným prvkem jsou rybníky, které byly zakládány již
v 13. století. Sloužily k pohonu hamrů (menších vodních kováren) a k chovu ryb.
Patrně z těchto důvodů byl založen i nej starší rybník této oblasti - Branský,
rozprostírající se před bránou do původního cisterciáckého kláštera. O založení tohoto
rybníka nás informuje kronika žďárského kláštera „Cronica domus Sarensis".10/
Světská šlechta začala zakládat rybníky zhruba od 13. století, ovšem většina rybníků
na řece Oslavě vznikla až v 15. a 16. století.
Největším rybníkem Vysočiny je Velké Dářko (206 ha), nazývané „Moře Vysočiny" 111
„Od roku 1961 je Dářko Národní přírodní rezervací (61,6 ha) jako význačné rašeliniště
s vrchoví štními společenstvy borovice blatky a s výskytem řady chráněných a ohrožených
druhů rostlin a živočichů."1 2 7
1.3. Podnebí
Klimaticky patří tato oblast mezi nej příjemnější části našeho státu. Roční chod
počasí na Žďársku nemá velké zimní ani letní výkyvy. Průměrná teplota se pohybuje
kolem +7°C, na vrcholech jen +5°C. Nejteplejším měsícem bývá červenec, s průměrnou
teplotou+17,3°C.
9 1
Pohl,M. a kol.: cd., s. 4.
1 0 /
Svoboda, P.: Krajem kamení ajeřabin. Tišnov, 2002, s. 16.
1 1 7
Tamtéž, s. 17, 18.
12/
Jurman, H.: c.d., s. 146.
9
Ve vyšších polohách tu padá v létě v ročním průměru až 1100 mm, v celé oblasti
se roční srážky pohybují kolem 750 mm.
Panuje zde poměrně tuhá zima, a to od tří až do pěti měsíců. Sníh tu leží asi 60 - 120
dní v roce. Počasí je tedy celkově chladnější i vlhčí, avšak s vysokými zdravotními
13/
a léčebnými účinky.
1.4. Zemědělství
Vysočina byla lidmi odedávna považována za oblast s drsnějšími přírodními
podmínkami, proto se o ní říká, že tu končí chléb a začíná kamení.
Nej rozšířenějším půdním typem v tomto kraji jsou hnědé půdy, vytvořené převážně
na zvětralinách žul a rud. Ve vyšších nadmořských výškách jsou tyto půdy značně
kyselé a přecházejí v půdy podzolové.
Z půdních druhů převažují na Vysočině Minitopísčité a písčitohlinité půdy,
ve vyšších polohách obsahují velké množství skeletu. V oblastech výskytu hnědé půdy
se často objevují balvany a skelet, je tedy hůře obdělávatelná, a proto zde převažují lesy.
Nejvíce využívané j sou hnědozemě na jižní a jihovýchodní části Vysočiny.1 4 7
Zemědělství závisí na přírodních podmínkách. Vzhledem k vyšší nadmořské výšce,
chladnějšímu a vlhčímu podnebí a převaze nepříliš kvalitních půd se tu pěstují
brambory, obiloviny a pícniny.
Obiloviny tvoří téměř polovinu osevních ploch a pěstuje se především ječmen a pšenice.
Velký význam a tradici má na Vysočině pěstování brambor.
Živočišná výroba se orientuje na chov skotu, prasat, drůbeže a ovcí. Součástí
zemědělství je i chov sladkovodních ryb, který zde má také dlouhodobou tradici. Hlavní
chovnou rybou je kapr.1 5 /
1.5. Průmysl
Oblast Vysočiny nepatří mezi nej průmyslovější oblasti. Díky pomalejšímu rozvoji
dopravní sítě se tu začal průmysl budovat až později, v druhé polovině 19. století,
kdy k jeho rozvoji přispělo otevření železničních tratí.
Jurman, H.: cd., s. 11.
Pohl, M. a kol.: cd., s. 12.
Tamtéž, s. 22.
10
Prvním průmyslovým odvětvím, které se začalo rozvíjet, byla těžba a zpracování nerostných
surovin. Těžba zlata, stříbra a železné rudy také podpořila větší osídlování této
oblasti.
Větší rozmach průmyslu přichází až po vzniku Československa. V té době vznikají
obuvnické a kožedělné závody v Třebíči, textilní podniky v Jihlavě, ale oblast Žďárská
byla stále bez větších průmyslových závodů.
Až po roce 1945 dochází k mohutnému rozvoji průmyslu. Strojírenství se stává
převažujícím odvětvím a je budováno i v oblastech, které předtím průmysl neměly,
např. Žďár nad Sázavou. Zde byl postaven závod ŽDAS (Žďárské strojírny a slévárny).
K dalším větším změnám dochází po roce 1989, kdy se některé menší podniky vrátily
původním majitelům, ostatní se zprivatizovaly.167
Největším závodem ve Žďáru nad Sázavou zůstává i nadále ŽDAS, který vyrábí tvářecí
stroje, válcovací zařízení a další výrobky těžkého strojírenství.
Mezi větší podniky můžeme počítat i TOKOZ, jenž byl vytvořen sloučením několika
menších dílen. Vyrábějí se zde rybářské potřeby a visací zámky.
1.6. Významné památky a osobnosti Žďáru nad Sázavou
Žďár nad Sázavou má pestrou a bohatou historii. Málokteré naše město může doložit
své počátky dílem takové úrovně jakým je „CRONICA DOMUS SARENSIS"
Jindřicha Rezbáře z konce 13. století.
Historie města je úzce spjata s rozvojem cisterciáckého kláštera. Největší rozkvět
kláštera nastal za opata Václava Vej mluvy, jemuž se podařilo najít umělce, který
by pochopil jeho záměry. Zásluhou tvůrčí činnosti českého architekta italského původu
Jana Blažeje Santiniho Aichla, vzniklo mnoho uměleckých děl, nových staveb
a rekonstrukcí. Jeho nej krásnější dílo, barokněgotický poutní kostel sv. Jana
Nepomuckého na Zelené hoře, bylo zařazeno roku 1994 do chráněného seznamu
Světového kulturního dědictví UNESCO.1 7 7
Zajímavý je i přístup k areálu kláštera. Kamenný most, dlouhý 40 m, s galerií soch,
nechal vybudovat v roce 1761 opat Hennet. Stavba připomíná pražský Karlův most.18/
Pohl, M. akol.:c.d., s. 20.
Jurman, H.: cd., s. 138.
Pohl, M. a kol.: cd., s. 50.
11
Podle projektu Santiniho se realizovaly další stavby - Dolní hřbitov a kaple
sv. Barbory (u tohoto díla je podle některých pramenů autorství zpochybňováno).
Dolní hřbitov sloužil obyvatelům klášterní osady. Stavbu dokončil opat Václav
Vej mluva. Půdorys hřbitova připomíná tvarem lidskou lebku.
Ve středu města stojí budova staré žďárské radnice. Pochází ze 3. čtvrtiny 16. století
a její průčelí zdobí městský znak. Tehdy vznikla západní část budovy jako renesanční
radnice. Po povýšení Žďáru na město, roku 1607, se rozšířila o další část.
Po požáru roku 1864 získala současnou podobu.197
Poblíž kaple sv. Barbory stojí původně gotická stavba farního kostela sv. Prokopa.
Kostel byl barokně upravován kolem roku 1735 a regotizován v roce 1897.
V neposlední řadě je třeba také vzpomenout žďárský zámek, který vznikl po zrušení
kláštera v roce 1784. V roce 1957 vněm bylo otevřeno Muzeum knihy, zaměřené
na vývoj písemnictví, a v roce 1973 trvalá výstava s názvem „Jan Santini - život
adílo".2 0 /
V posledních letech se město obohatilo o řadu moderních plastik, které zde zůstávají
po účastnících mezinárodního sympozia „Dřevěná plastika". Vznikla tu tak jedinečná
přírodní galerie.
Žďár nad Sázavou se může pochlubit i řadou osobností, které svým dílem nebo
činností významně přispěly k jeho rozvoji.
Pokud sáhneme hluboko do minulosti, vybaví se nám jméno Jindřicha Rezbáře a jeho
„Cronica domus Sarensis", která se stala základním pramenem poznání a vylíčení
historie vzniku cisterciáckého kláštera a tedy i počátků města.
Bezesporu nej významnější osobností byl již zmíněný Václav Vejmluva. Opatem
kláštera se stal v období 1705 - 1738, které pak patřilo k nejúspěšnějším obdobím
žďárského kláštera vůbec.2 1 /
Na základě pozvání Václava Vejmluvy zde působil český architekt italského původu
Jan Blažej Santini Aichel. Realizoval tu řadu svých geniálních projektů.2 2 7
Za zmínku stojí také působení vlasteneckého kněze Matěje Josefa Sychry, autora
humorných i mravoučných povídek a epigramů, který se zasloužil o obnovu kostela
na Zelené hoře.
1 9 1
Sedlák, J. a kol.: Významné památky okresu Žďár n. Sázavou. Žďár nad Sázavou, 1982.
2 0 /
Jurman,H.:c.ď, s. 140.
21/
Svoboda, P.: cd., s. 189.
2 2 /
Jurman,H.:c.ď, s. 138.
12
Mezi další významné rodáky patří např. hudební virtuóz František Drdla,
akademický malíř, krajinář a ilustrátor Josef Kozinka a PhDr. Zdeněk Vyhlídal, autor
pověstí z rodného kraje, povídek a románů.2 3 /
Jurman, H.:c.d., s. 142, 143.
13
2. Historie města Žďáru nad Sázavou
„Máme-li osvětlit minulost Zďäru a celého jeho okolí, pak si nezbytně na prvém
místě musíme uvědomit, že jde o pomezní kraj Českomoravské vysočiny u pramenů
řeky Sázavy; a proto lze právem očekávat, že osídlení se dlouho tomuto území
vyhýbalo, dávajíc přednost půdě hostinnější, která práci jí věnovanou odměňovala
výtěžkem snazším a hojnějším, nežli tvrdá a hubená půda Českomoravské vysočiny.
Ve shodě s tím jsou i fakta archeologická. Bylo sice na Žďársku nalezeno několik
kamenných nástrojů, které by mohly být pokládány za stopy lidského života již v době
neolithické, ale jejich snadná přenosnost, pro kterou sem mohly být zavlečeny z důvodů
buď pověrečných nebo praktických teprve v době poměrně pozdní odjinud, nedovoluje
činit závěr, že náš kraj byl snad osídlen již v době kamenné."2 4 7
Žďársko bylo osídleno poměrně pozdě. V celé oblasti se rozkládal široký pás
pohraničního hvozdu. O tom, že les byl tehdy obvyklým zjevem v těchto končinách,
svědčí zakládající listina třebíčského kláštera z roku 1101.
Dodnes se dochovaly zbytky přirozeného zemského opevnění v rozsáhlých žďárských
lesích, které donedávna kolem Žákovy hory tvořily prales.
Průchod lesnatým krajem znemožňovaly i četné bažiny. Tomuto území se vyhýbala
i nej důležitější komunikace, tzv. haberská stezka, spojující Čechy s Moravou.
Procházela tudy však druhá důležitá cesta, libická151
Na této libicko-žďárské cestě, v místech toku řeky Sázavy, byla uhlíři a horníky
založena vesnice Žďár. První uhlířské a havířské chatrče stály v původní vesnici Žďáru
asi na levém břehu Sázavy.
Vesnice Žďár dala jméno i později založenému klášteru.2 6 7
Jméno nově založeného Žďáru je podle kronikáře Jindřicha Heimburského slovanské
a znamená „kraj nově osedlý".
Mýcením lesů ke kolonizačním účelům se nedělo porážením stromů, ale kvůli úspoře
práce vypálením místa v lese. V tomto případě se nenazývalo takovéto místo „pasekou"
(od slova posekat) nebo „mýtem" (od mýtit), ale zžárem (Žďárem). Toto jméno pak
dostala nová osada.277
Zemek, M. - Bartušek, A.: Dějiny Žďáru nad Sázavou I. Havlíčkův Brod, 1956, s. 15.
Ve starší literatuře uváděna jako cesta libicko-žďárská.
Tamtéž, s. 15.
Drož, B.: Dějiny kláštera a města Žďáru na Moravě. Moravské Budějovice, 1903, s. 7.
Tamtéž, s. 29.
14
2. 1. Cisterciácký řád
Kolonizační činnost, vedená z české strany Janem z Polné, dospěla do našeho
regionu v 1. polovině 13. století. Vletech 1232 - 1234 sem tento šlechtic povolal první
skupinu mnichů cisterciáckého řádu z Oseká v Krušných horách.2 8 7
„Rád byl založen na základě reformy původní benediktinské řehole ve Francii roku
1098, kdy odešla skupina 20 mnichů z kláštera Molesme (tehdejší Burgundsko)
a usadila se v bažinaté odlehlé krajině poblíže dnešního Dijonu s úmyslem obnovit
v plném rozsahu původní řádovou čistotu a přísná řeholní pravidla. Nový klášter byl
nazván Cistercium (francouzsky Citeaux). Roku 1100 dosáhl nový řád papežského
uznání a ochrany a roku 1112 započala expanze do západní Evropy pod vedením
opata Bernarda. Oblibu si cisterciáci získali svojí skromností a pracovitostí. Prostředky
k obživě si získávali vlastní prací, žili prostě, prostě se také odívali do hrubé nebarvené
látky (odtud název šedí mniši), zříkali se činnosti v duchovní správě a jejich kostely
nebyly veřejně přístupné.Téměř výlučně se usazovali v odlehlých krajinách."2 9 7
„Středem každé cisterciácké komunity byl pochopitelně chrám. Podle řádových
předpisů neměl být uvnitř vybaven s nádherou. Neměly v něm být varhany, malovaná či
barevná okna, malby a sochy. Typ chrámové stavby přišel ze Citeaux. Jeho půdorys
tvořil kříž. Býval trojlodní bazilikou, jejíž velikost svým vnitřním prostorem
ochromovala."307
Stavební dílny (hutě) se držely vžitého vzoru, zpočátku románského. Když se začala
projevovat gotika, vyhnula se cisterciácká gotika zdobnosti a nádheře tvarů a zdůraznila
uvnitř velkolepost prostoru, který ve svém tichu vedl zahloubanou duši k cíli všeho
31/
snažení: nebi.
„Obliba cisterciáků rostla velmi rychle. Koncem 12. století měli již přes 500
a ve 14. století přes 700 klášterů. Důvodem byla jejich nenáročnost. Stačilo, aby
zakladatel nebo kolonizátor určité oblasti disponoval víceméně neobydlenými
a nevzdělanými plochami půdy a lesů. Jejich přeměna v produktivní zemědělskou oblast
byla pak již záležitostí cisterciáků-organizátorů. I početně velmi malý konvent dokázal
zpravidla za několik let vybudovat výnosné (podle dobových měřítek) panství.
Cisterciáčtí opati získali díky tomu řadu výsad, udělených přímo papežem. Mohli
Filka, I. - Švoma I: Stručné dějiny města Žďáru nad Sázavou. Žďár nad Sázavou, 1998, s. 5.
Tamtéž, s. 6.
Plichta, A.: Klášter na hranicích. Kostelní Vydři, 1995, s. 10.
Tamtéž, s. 10, 11.
15
např. zbavit církevní klatby veřejné násilníky, pokud dobrovolně vstoupili do kláštera,
jejich svěcení nezáviselo na územní pravomoci biskupů atd."32/
„V Českém království se cisterciáci usazovali souběžně s dalšími řády a měli
ve 13. století, v době vzniku žďárského kláštera, již 15 vlastních klášterů, mezi nimiž
vynikaly Osek, Plasy, Zbraslav, Zlatá Koruna, Sedlec, Vyšší Brod a další."3 3 7
2. 2. Založení kláštera a jeho počátky
Místo, na kterém měl vzniknout klášter, muselo být přístupné nějakou komunikací,
ale zároveň nepříliš rušné.
Jan z Polné byl majitelem velikých zalesněných ploch na zemských hranicích. Požádal
osecký klášter, aby vyslal skupinu řeholníků do Nížkova (později začali lidé mnišské
osadě říkat Mníškov). Reholníci vymýtili les, upravili pozemky, postavili dřevěný
konvent a dřevěnou kapli.
Na přidělené místo si však činil nárok olomoucký biskup, a tak osecký opat mníšskou
osadu zrušil.
Myšlenky založit klášter na pomezním území se chopil Přibyslav z Křižanova. Než ji
však stačil uskutečnit, roku 1251 zemřel.3 4 7
„Před smrtí odevzdal všechen majetek, shromážděný na založení kláštera, svému zeti
Bočkovi z Obran. Ten nemeškal, a když vybral místo pro klášter na mírné vyvýšenine
nad říčkou Sázavou při jmenované zemské cestě, obrátil se tentokrát o vyslání prvních
řeholníků do vzdáleného Nepomuku. Tamní opat Berchtold vyslechl posly, oznamující,
že už je všechno schystáno a vypravil do Žďáru pod vedením mnicha Fridricha roku
1252 nepočetnou skupinu řeholníků, aby tam utvořili konvent, který zatím přebýval
v dřevěných budovách na opačné straně cesty, v místech, kde byl později klášterní dvůr
a rybník Bránský.
Pilně se mýtil les v místech, kde měl stát klášter, a Boček z Kunštátu dal hned kopat
základy příštího konventního chrámu, jehož plány byly narychlo zhotoveny."
„Byla to první veliká slavnost, ke které přišli lidé z Cech i Moravy, Němci i Moravané.
Z nedalekých dolů, kde kutali stříbro, přišli i horníci."3 6 7
3 2 /
Filka, I. - Švoma I: cd., s. 6, 7.
3 3 /
Tamtéž, s. 7.
34/
35/
36/
Plichta, A.: cd., s. 12.
Tamtéž, s. 12.
Tamtéž, s. 13.
16
O této události psal žďárský kronikář Jindřich Řezbář ve svém díle „CRONICA
DOMUS SARENSIS":
„Andělé přišli sem a ďábli se na útěk dali;
jakmile spatřili jen, jak přibývá Kristovy slávy,
prchali smutně, neb nemohli vydržet oslavu Krista;
vyrvali velkou část lesa, i s kořeny trhali stromy,
kolem jak vidět jest; zvlášť poblíže nás, kde je nyní
viděti onen rybník, ten les byl poničen celý,
avšak na tomto místě zas nyní vyrostl jiný."
Svěcení základů proběhlo v den, který je zasvěcen památce Nalezení sv. kříže
(3. května) a Boček k němu přizval jakéhosi biskupa.
Král Přemysl Otakar II. stvrdil zakládací listinu kláštera, podle níž Přibyslavovi
dědicové, zeť Boček s vdovou Sibylou, dcerou Eufemií a švagrovou Eliškou, založili
ve Žďáre cisterciácký klášter, zvaný Studnice P. Marie.3 8 7
Koncem roku 1255 Boček ve Znojmě zemřel. Mniši dali jeho tělo dopravit do Žďáru
a tam ho pochovali v rozestavěném kostele.397
Vedle Bočka z Obran stála u počátků kláštera druhá významná osobnost, Smil
z Lichtenburka, který pomáhal dál budovat již započaté dílo. Tento politicky významný
činitel zaujímal vynikající místo v okolí „zlatého" a „železného" krále Přemysla
Otakara II.4 0 7
Stal se pokračovatelem a podporovatelem díla ve Žďáru, kde dal vybudovat kapli
k poctě Panny Marie. Postoupil klášteru některé své statky a tím si vysloužil po smrti
právo pohřbu v kapli Panny Marie. Vedle Bočka byl pokládán za spoluzakladatele
kláštera a jeho rodový erb - dvě zkřížené ostrve417
- jsou doposud zachovány
v městském znaku.427
„Stavba však pokračovala pomalu a teprve v roce 1263 se za opata Winricha mniši
stěhovali z dřevěného provizória do kamenného kláštera. Jejich dosavadní sídlo bylo
strženo a na jeho místě zbudován Bránský rybník.
Z nedalekého původního dvorce vznikl klášterní dvůr, zatímco obyvatelstvo se
Cronica domus Sarensis. Brno, 1964, s. 181.
Plichta, A.: cd., s. 13.
Tamtéž, s. 14.
Zemek, M. - Bartušek, A.: Dějiny Žďáru nad Sázavou I. Havlíčkův Brod, 1956, s. 30, 31.
Ostrev - osekaný kmen stromu, dříve se ho používalo místo žebříku.
Zemek, M. - Bartušek, A.: Dějiny Žďáru nad Sázavou I. Havlíčkův Brod, 1956, s. 33, 34.
17
stěhovalo v nově založenou tržní ves. Ta vznikla ve stejnou dobu „poblíž břehu",
zřejmě v dnešní trati Na Starém městě."4 3 /
Za opata Winricha byl klášter z podstatné části dokončen, zrovna tak i kostel, který se
dočkal zastřešení a celá raněgotická bazilika tak vyrostla v letech 1253 - 1276.
2. 3. Vznik městečka Žďáru a jeho další vývoj
Ves byla vzdálena od kláštera asi 1,5 km jižním směrem a konvent tím získal více
klidu. Ale i toto městečko, které budoval Ditvín, bylo brzy zrušeno. Kolem roku 1269
došlo k přemostění Sázavy a jejího přítoku Bystřice, takže libická stezka byla zčásti
převedena na levý břeh Sázavy. Opat Winrich proto nechal původní ves zrušit a dal
stavět městečko na levém moravském břehu Sázavy, kde je centrum města dodnes.447
Nový Žďár dostal za úkol založit lokátor4 5 7
Ditvín. Bylo nutné vyměřit a vykolíkovat
náměstí a ulice, připravit místo pro radnici a kostel a pomáhat při osazování. Za svou
práci dostával takovýto lokátor zpravidla největší výměru pozemků a dědičnou rychtu,
někdy i krčmu.
Papež Řehoř X. listem ze dne 30. června 1272 přijal klášter do ochrany i s jeho
veškerým majetkem. Od českých králů získala komunita i některé výsady, zejména
v oboru trestního práva. Klášter byl také vyňat z pravomoci zemského práva.
Osada Žďár získala tržní právo a usídlili se v ní četní řemeslníci, kteří se živili
především zemědělstvím. Byla soudním střediskem pro moravské klášterní osady.467
Odchod Winricha ze Žďáru (byl v roce 1276 povolán za opata do Brachu) se časově
shoduje s neklidem v českém státě, provázejícím pád krále Přemysla Otakara II.
Politická a hospodářská nejistota té doby se projevila i v osudech kláštera, který byl
několikrát přepaden a vypleněn. Zchudl tak, že se konvent na nějaký čas rozešel. Teprve
koncem 13. století se poměry zlepšily do té míry, že je možno mluvit o soustavnější
stavební činnosti, kronikářem spojované se jménem opata Arnolda ze Žďáru. Zprávy
kroniky Jindřicha Rezbáře končí rokem 1300 a jeho pokračovatel žďárský mnich Jan
z Augustu dovedl kroniku pouze do roku 1312, aniž zaznamenal zprávy rozhodné pro
stavební dějiny.4 7 7
Jurman, H.: cd., s. 137, 138.
Tamtéž, s. 138.
Lokátor prováděl středověké osídlování - lokaci.
Plichta, A.: cd., s. 33.
Zemek, M. - Bartušek, A.: Dějiny Žďáru nad Sázavou I. Havlíčkův Brod, 1956, s. 42, 43.
18
„Zdá se, že nedostatek písemných zpráv o osudu klášterního kostela pro pokročilé
14. století má částečně příčinu i vtom, že v té době nebylo k jeho původní tvářnosti
přidáno nic podstatného. V husitských válkách došlo kolem roku 1421 k zpustošení
kláštera, přičemž byl pobořen asi i kostel a zůstal po několik desetiletí bez střechy."4 8 7
Původní městečko Žďár se začalo rozšiřovat až k nedaleké řece Sázavě. Tam
zakotvily zvláště podniky, které potřebovaly vodu jako pohonnou sílu k pohánění
„hamrů", „kladiva" a později vodního kola, neboť tímto způsobem se dosavadní výroba
železa značně zmodernizovala a zracionalizovala. Byl tam nejen mlýn, ale zpracovávala
se zde i železná ruda.
O stavu velikosti a národnostním složení tehdejšího městečka podává zprávy nej starší
žďárský urbář z roku 1407, uložený v archívu Národního muzea v Praze.497
Vnitřní nepokoje na přelomu 14. a 15. století za vlády krále Václava IV. ovlivnily
situaci kláštera i jemu poddaného městečka. V těžké situaci se roku 1396 klášter obrátil
přímo k papeži Bonifáci IX., který zvláštní bulou povolil osazování některých farností
žďárskými mnichy, což znamenalo také příjem z jejich výnosů ve prospěch kláštera.
Počátkem 15. století se stala Morava dějištěm válečných událostí - střetů
mezi Václavem IV. a jeho bratrem uherským králem Zikmundem. Uherská vojska
po porážce ustupovala roku 1404 naším krajem a velmi poškodila klášterní velkostatky.
Teprve roku 1411, po opětovném spojení obou českých zemí, potvrdil Václav IV.
listinou ze dne 27. května 1411 všechny předtím nabyté klášterní majetky a výsady.
Hospodářská tíseň cisterciáckého panství však neskončila. Protáhla se až do husitských
válek.5 0 7
V období husitských válek došlo k vyplenění kláštera, řeholníci byli většinou pobiti
nebo se zachránili útěkem do Brna.
Obavy před husity zdržovaly návrat řeholníků do kláštera po celé roky. Došlo k němu
až na samém konci husitských válek. Ochráncem žďárského kláštera se stal Jiří
Poděbradský, který věřil, že je přímým potomkem zakladatele kláštera Bočka z Obran.
Z jeho popudu bylo papežem Piem II. uděleno žďárským opatům užívání biskupských
odznaků se všemi z toho plynoucími výsadami.
Kromě toho král Jiří obnovil klášteru také všechny jeho výsady a listiny vydané
Zemek, M. - Bartušek, A.: Dějiny Žďáru nad Sázavou I. Havlíčkův Brod, 1956, s. 43.
Tamtéž, s. 121, 122.
Filka, I. - Švoma, I: c.d., s. 10.
19
českými králi.5 1 7
Po smrti Jiřího převzali ochranu kláštera jeho synové Viktorin, Jindřich a Hynek, kteří
v roce 1472 získali titul knížat Múnsterberských.
V pohusitském období klášter neustále zůstává v hospodářském a mravním úpadku,
čehož zástupci městečka využívají k nabytí některých práv a výsad. První takovou
značně důležitou výsadu získali Žďárští od krále Vladislava roku 1515, a to právo trhů,
kterým byl povolen první jarmark. Pro městečko to znamenalo rozvoj obchodu a tím
i značný příliv peněz.5 3 /
V osmdesátých letech 16. století se Karel, kníže Múnsterberský, dostal do soudního
sporu s olomouckým biskupstvím, a to o medlické panství. Když měl být přinucen
k jeho vrácení, nabídl výměnou statky žďárského kláštera. Biskupství je tedy přijalo
roku 1588 jako své manství a od té doby považovalo žďárské panství za svůj majetek.
Zástupci kláštera se domnívali, že jde pouze o postoupení fundátorských práv, a tak
souhlasili. Když však zjistili skutečný stav, začali se řeholníci vzpírat a podněcovali
k odporu i městečko.
Žďár však přijal olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského za svého pána a zástupci
obce mu slíbili poslušnost a věrnost. Biskup přislíbil zachování všech svobod
poddaných. Za svého pobytu v klášteře se rozhodl zvýšit jeho důchody a zřídit vněm
pivovar. Poddaným poručil čepovat jiná piva než z městečka, a tím se Žďárští cítili být
kráceni na svých příjmech. Zvedli se k odporu a spolu s řeholníky odmítali vrchnosti
poslušnost. Tyto spory trvaly řadu let a byly řešeny až u císařského dvora.547
2. 4. Povýšení Žďáru na město
Zatímco se dlouholetý spor kláštera s olomouckým biskupstvím stal příčinou prvního
zániku žďárského kláštera, pro poddanské městečko znamenal důležité vývojové
rozmezí, jehož význam spočíval nejen v uhájení dosavadních výsad, ale především
v povýšení na město, což se stalo významným mezníkem v jeho dalším rozvoji.
Obyvatelé městečka byli od husitské revoluce zaujati jedinou myšlenkou, a to
vymanit se co nejvíce z pravomoci kláštera, rozšířit svá práva a mít možnost
Filka, I. - Švoma, I: cd., s. 13, 14.
Tamtéž, s. 15.
Zemek, M. - Bartušek, A.: Dějiny Žďáru nad Sázavou I. Havlíčkův Brod, 1956, s. 191.
Filka, I. - Švoma, I: cd., s. 18.
20
samostatného vývoje jako tehdejší města. Nemálo pomáhal městečku postupující
hospodářský i mravní rozvrat kláštera.
První polovina 16. století přinesla Žďáru rozšíření starých a získání nových práv, která
v té době získávala jenom větší města.5 5 7
Na sklonku 16. století se vyhrotily spory městečka s olomouckým biskupstvím.
Za těchto složitých podmínek se ujal vlády nad žďárským panstvím významný církevní
hodnostář František z Dietrichštejna.
Připojení klášterního panství k biskupským statkům bylo připravováno již od roku
1601, a to s podporou papeže Klementa. Jako důvod je uváděna nekázeň v klášteře,
neplnění řádových povinností a zejména značné rozšíření nekatolického vyznání
v městečku a okolí. O definitivním spojení klášterních statků se statky olomouckého
biskupa se rozhodlo v několika etapách mezi lety 1606 - 1611, i když generální kapitula
vCiteaux vydala souhlas až 14. ledna 1613 a kardinál Dietrichštejn obdržel odstupní
listinu až 27. ledna 1614.
Cisterciácký řád vyslovil zásadní souhlas s odstoupením klášterní državy biskupství
a tím bylo formálně potvrzeno zrušení kláštera a převedení řeholníků do jiných
komunit.567
Rok 1607 znamenal revoluční převrat v dosavadním vývoji Žďáru a přispěl k jeho
nebývalému rozkvětu a rozmachu.
Kardinál František z Dietrichštejna dne 11. června 1607 povýšil městečko Žďár
na město a upravil mu podle jiných biskupských měst jeho výsady.
Novému městu udělil nový znak a právo pečetit červeným voskem. Dosavadním
znakem byly dvě lichtenburské zkřížené ostrve v žlutém poli, kromě toho užívalo
městečko i rozšířenějšího lichtenburského znaku - s ležícím kaprem nad ostrvemi.
Nynější znak měl vyjadřovat nový poměr k vrchnosti. Skrížené ostrve bez kapra
v žlutém poli zůstaly i nadále v pravé spodní čtvrti štítu, který byl rozdělen na tři části.
Do levé od nynějška přibyl znak olomouckého biskupství - šest „piramides" neboli
kuželek (čtyři nahoře a dvě dole, byly bílé nebo stříbrné barvy v červeném poli).
Celou horní půlku pak zabíral kardinálův znak - dva nože železné barvy se žlutými
střenkami v červeném spodním a žlutém horním poli, jehož horní část byla šikmo
rozpůlená zprava doleva a toto pole uzavírala nahoře se vznášející knížecí koruna.
Zemek, M. - Bartušek, A.: Dějiny Žďáru nad Sázavou I. Havlíčkův Brod, 1956, s. 243.
Filka, I. - Švoma, I: c.d., s. 19.
21
Nový znak a z něho nově vyvozená pečeť plně hlásaly závislost města na olomouckém
biskupství a na rodu kardinála Dietrichštejna.
Poněvadž se Žďár stal městem, měl právo hradeb a mýta. Výtěžek ze zisku měl být
použit k „obecnímu dobru", ozdobě města, opravě cest a silnic, k vystavění a obehnání
zdí okolo města.
Z vděčnosti za obdarování měli občané povinnost pamatovat na kardinála a svou
vděčnost projevit účastí na mši ve farním kostele v den jeho jmenin, tedy o svátku
sv. Františka, a po jeho smrti na něj vzpomínat výročními bohoslužbami.
Městečko svůj zápas o existenci a o své těžce dobyté výsady po dlouhých a krušných
letech vyhrálo. Započalo novou etapu svého rozvoje.
2. 5. Zrušení kláštera
Kardinálu Dietrichštejnovi se záhy podařilo získat klášter zcela do olomouckého
biskupství a byl zbaven povinnosti vydržovat mnichy ve žďárském klášteře. Nic již
nebránilo kardinálovi v jeho záměru přeměnit klášter na své sídlo a provést jeho
přestavbu na zámek. V roce 1616 se mu podařila výměna žďárského statku za jiný
statek v Chropyni, takže Žďár získal do osobního vlastnictví.
Po jeho smrti však kardinálův dědic, synovec kníže Maxmilián Dietrichštejn,
prodává klášter a žďárské panství zpět cisterciáckému řádu. Tato událost r. 1638
ukončuje nešťastné období prvního zrušení kláštera a jeho budovy.597
Třicetiletá válka zanechala na vzhledu kláštera své stopy, není však známo, k jak
velkým škodám došlo. Po návratu do klidnějších dob, po vestfálském míru, bylo
započato i s jeho úpravami.
V říjnu roku 1689 stihla klášter velká pohroma, neboť rukou cizího paliče vznikl požár,
který zachvátil kromě klášterních budov i kostel. Z podnětu převora Gerarda Cyrkla se
provedly ihned další úpravy.6 0 7
Největší rozkvět kláštera nastal rokem 1705, kdy byl opatem zvolen Václav
Vej mluva. Tento typický barokní a neúnavný zvelebovatel nejen kláštera, ale i okolních
kostelů, uskutečnil velkorysou myšlenku obnovy kláštera v takovém rozsahu, jak se to
Zemek, M. - Bartušek, A.: Dějiny Žďáru nad Sázavou I. Havlíčkův Brod, 1956, s. 257, 258.
Tamtéž, s. 260.
Zemek, M. - Bartušek, A.: Dějiny Žďáru nad Sázavou II. Brno, 1970, s. 11, 12.
Tamtéž., s. 13.
22
od dob původní gotické výstavby nestalo.617
Václav Vejmluva se zapojil do celkového národního snažení o prohlášení Jana
z Nepomuku svatým už proto, že žďárská komunita měla kdysi svůj počátek
v Nepomuku, kde na tamní Zelené hoře cisterciácký klášter poskytl Janu
Nepomuckému prvé vzdělání.
Když za husitských bouří nepomucké klášterní bratrstvo zaniklo a už se nesešlo, cítil
opat povinnost uctít mučedníka zpovědního tajemství stavbou krásného chrámu
na Strmém či Černém kopci nad klášterem. Přejmenovali jej na Zelenou horu.
Opat tam v letech 1719 - 1722 dal vybudovat skvost naší chrámové architektury,
kostel sv. Jana Nepomuckého.6 2 7
Vejmluva byl nadšeným milovníkem a věhlasným znalcem stavitelského,
sochařského a malířského umění. Ke stavbám vypracovával vlastnoruční plány.
Ve svém snažení byl podporován stavitelem Santinim,637
sochařem Thenym
a malířem Šimonem Gionymou.6 4 7
Roku 1735 oslavoval žďárský klášter 500 let svého trvání a měl se čím chlubit:
konventní kostel byl obnoven a skvostně vyzdoben sochami a obrazy, vstupní trakt
prelatury zářil novotou, na prostranství před chrámem zřídili jeviště, ze kterého
zaznívala hudba a kde se provozovaly divadelní hry.
K lidu mluvili pozvaní nej lepší kazatelé a opat se radoval z obdivu vznešených lidí.6 5 7
Roku 1737 zachvátil klášter požár, který znamenal katastrofu s těžkými následky.
Později se zjistilo, že byl založen slabomyslným pomocných dělníkem. Opat Vejmluva
třetí den po požáru začal churavět a dne 17. března 1738 podlehl záchvatu mozkové
mrtvice.667
Vejmluvův nástupce Bernard Hennet převzal klášter v době, kdy byl zničen ohněm
a zadlužen. K těmto pohromám se přidružily války o rakouské dědictví.
Klášter byl těžce postižen v první slezské válce (1740 - 1742). V letech 1741 - 1742 se
na jeho panství stále zdržovalo vojsko. Procházela tudy saská, pruská, francouzská
a rakouská vojska. V únoru 1742 byl dokonce opat Hennet se dvěma řeholníky odveden
jako rukojmí k pruskému hlavnímu stanu v Třebíči.
6 1 1
Zemek, M. - Bartušek, A.: Dějiny Žďáru nad Sázavou II. Brno, 1970, s. 14.
6 2 1
Plichta, A.: cd., s. 65.
6 3 /
Architekt J. B. Santini je autorem projektu poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
6 4 /
Drož,B.: cď, s. 140.
6 5 1
Plichta, A.: cd., s. 65.
6 6 1
Tamtéž, s. 66.
23
Válka a škody, které způsobila, zdržely přestavbu vyhořelých budov kláštera. Opat
Bernard Hennet byl posledním žďárským opatem, který uskutečnil rozsáhlejší stavby.677
Mezi ně patří kamenný most přes řeku Sázavu, jehož dal Hennet zbudovat roku 1761,
který je osazen osmi kamennými sochami světců (sv. Benedikta, sv. Mikuláše, sv. Jana,
sv. Cyrila, sv. Bernarda, sv. Vojtěcha, sv. Pavla a sv. Metoděje) na podstavcích. Postavy
jsou v životní velikosti, s klidnými, jakoby nepřítomnými výrazy. Bohužel není známo,
kdo je autorem těchto soch.687
Bernard Hennet zemřel roku 1770. Za působení jeho nástupce Otty Logka narůstaly
dluhy. Situaci řešil odprodejem části klášterního majetku. Vtom pokračoval i jeho
nástupce Otto Steinbach.
Roku 1784 došlo k dalšímu požáru. Oheň zničil konventní a hospodářské budovy
a větrem byl přenesen až na kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Vyhořelý
klášter byl dekretem zemského gubernia 13. 10. 1784 zrušen.
Podle pověsti neměl císař Josef II. v úmyslu ho zrušit. Požádal o to prý sám opat
Steinbach. Toužil totiž po biskupské hodnosti a doufal, že se mu ji podaří tímto
způsobem získat.6 9 7
Obr. 1: Žďárský klášter v roce 1678. Rytina P. Karla Zemana.
Fotografie: archiv Regionálního muzea.
Převzato: Stručné dějiny města Žďáru nad Sázavou, 1998.
Filka, I. - Švoma, I: cd., s. 33, 34. ^
Zemek, M. - Bartušek, A.: Dějiny Žďáru nad Sázavou II. Brno, 1970, s. 61, 62.
Filka, I. - Švoma, I: cd., s. 35.
24
3. Osobnost Jana Blažeje Santiniho - Aichla
Umělecké památky i historie žďárského kláštera budí stále pozornost odborníků
z celého světa. I za hranicemi naší vlasti se téměř každoročně objevují nové a nové
studie díla Jana Blažeje Sanitiniho - Aichla.
Žďár nad Sázavou zůstal natrvalo Santiniho tvůrčím ohniskem, a to jak pro množství
prací, jež v klášteře, na jeho panství i ve vzdálenějším okolí postupně realizoval, ale
také pro neobyčejně podnětný a přátelský vztah ke žďárskému opatovi cisterciáckého
kláštera Václavu Vejmluvovi.
Jan Santini, narozen pravděpodobně 3. února 1677 v Praze, byl nej starším synem
kamenického mistra. Fyzickou podobu tohoto umělce nám nezachoval žádný obraz.
Z písemných zpráv však víme, že byl chromý. Tělesná vada pravděpodobně rozhodla
o tom, že nepokračoval v otcových šlépějích, ale vyučil se malířem.
Svou tvůrčí dráhu začínal stejně jako J. B. Mathey, který se z původního malíře stal
věhlasným architektem. Santini později vystupoval jako Matheyho pokračovatel,
přebíral jeho nedokončené stavby a částečně i styl architektury.707
Santiniho předkové pocházeli pravděpodobně ze severní Itálie. Tato oblast je
považována za kolébku vlašských řemeslníků a umělců, kteří přicházeli do Cech
za prací.
V roce 1696 odešel Jan Blažej Santini na zkušenou do ciziny. Pravděpodobně největší
vliv na jeho uměleckou dráhu měl pobyt v Itálii. Po návratu do Prahy se definitivně
rozhodl věnovat se spíše architektuře. Santiniho první projekční práce musely být velmi
71 /
úspěšné, protože se v krátké době stal známým a žádaným architektem.
Aichlovo dílo hýří rozmanitými výrazy, množstvím nápadů a forem. Za společného
jmenovatele všech jeho děl je možno pokládat tvořivý historismus, barokní aktualizaci
architektonických principů a detailů minulých slohů, zvláště gotiky, ale i renesance
a raného baroku.727
Při hodnocení významu architektova díla nemůže být opomenuta otázka jeho vztahu
k církvi a charakteru jeho staveb z náboženského hlediska. Většina tvorby J. B.
Santiniho byla určena pro církevní kruhy a spadá do sakrálního umění.
Janu Santinimu vyměřil osud na tvůrčí práci pouhá dvě desetiletí. Umělcův předSedlák,
I: Jan Blažej Santini, setkání baroku s gotikou. Praha, 1987, s. 9, 10.
SvobodaP.: c.d, s. 189, 190.
Sedlák, I: Jan Blažej Santini, setkání baroku s gotikou. Praha, 1987, s. 34.
Sakrální - bohoslužebný, posvátný.
25
časný skon však nic neubírá na velikosti a celistvosti jeho díla.
3.1. Česká barokní gotika a její ohnisko ve Žďáru nad Sázavou
S jedním z vrcholných projevů české barokní gotiky se setkáváme na Zelené hoře
ve Žďáru nad Sázavou, kde Santini vytvořil dílo, které více než jiná díla zvýrazňuje
základní tendence tohoto slohového útvaru. Zároveň můžeme v Santiniově přestavbě
cisterciáckého klášterního chrámu P. Marie postihnout souvislosti a inspirační zdroje,
které poskytla baroknímu umělci gotika 13. a 14. století.
Architekt Jan Blažej Santini - Aichl byl do Žďáru pozván tehdejším opatem
Václavem Vej mluvou, kterému se tímto krokem podařilo najít umělce, jenž plně chápal
jeho ideje a záměry, uměl je dále rozvíjet a dotáhnout až do jejich dokonalé výtvarné
podoby. Ve Žďáru a okolí pak od té doby vyrůstala zajímavá barokní díla, ať už
novostavby nebo přestavby, navrhovaná Santinim, z nichž některá patří k vrcholům
české barokní tvorby.
Pro Santiniho tvorbu, většinou ovlivňovanou Vejmluvovými idejemi, jsou typické
dva rysy: do mnohých staveb je vtělena důmyslná symbolika a ta nakonec ovládá celé
jejich řešení. U části staveb se výraznou měrou projevil historismus, a to citlivým
použitím zejména pozdní gotiky v jinak veskrze barokní architektuře. Tím vznikal nový
tvůrčí jev, typický zejména pro Santiniho, již zmíněná barokní gotika. Jejím ohniskem,
nejen českým, ale i evropským, je právě Žďár nad Sázavou.
Jedna z prvních novostaveb, která vzešla ze vzájemné spolupráce Santiniho
a Vej mluvy a v níž se plně projevila dokonalá symbolika, byl tz. Dolní hřbitov.
Václav Vej mluva dal tento malebný barokní hřbitůvek, stojící na konci Žďáru asi 300 m
od bývalého kláštera, vybudovat pro případ, že by město zasáhla morová epidemie,
která řádila po celé zemi. Naštěstí pro Žďár se nákaza městu vyhnula.7 6 7
"Celá stavba je prolnuta symbolikou Nejsvětější Trojice. Hřbitov měl trojúhelníkový
tvar, v rozích stály tři eliptické kaple s mansardovou střechou , otevřené do vnitřního
prostoru trojitými arkádami. Kaple, které byly dříve také vyzdobeny oltáři, spojovala
trojice ohradních zdí, členěných na tři střídavě prohnuté části. Uprostřed hřbitova stojí
na trojúhelníkovém podstavci kamenná socha Anděla Posledního soudu.
Průvodce expozicí Jan Santini, život a dílo. Žďár nad Sázavou, 1977.
Kalista, Z.: Česká barokní gotika ajejí žďárské ohnisko. Brno, 1970, s. 13.
SvobodaP.: c d , s. 191.
26
Celý půdorys hřbitova připomínal tvarem lidskou lebku. Symbolika této stavby byla
však porušena pozdějším opatem Bernardem Hennetem, který dal v roce 1755 přistavět
ke hřbitovu čtvrtou kapli."7 7 /
Santinim navržené stavby prováděli za jeho života, ale i dlouho po jeho smrti,
renomovaní stavitelé. Někteří si tak dokonale osvojili Santiniho architektonické prvky,
že byli schopni napodobit ho ve svých vlastních návrzích. Tato skutečnost vedla k tomu,
že Santinimu jsou připisovány některé stavby, u kterých je jeho autorství
zpochybňováno nebo přímo vyloučeno. V naší oblasti se to týká novostavby kaple
sv. Barbory ve Žďáre nad Sázavou, novostavby panské hospody ve Vojnově Městci,
barokní přestavby zámecké kaple sv. Barbory v Křižanově, barokní přestavby kostela
Nanebevzetí P. Marie v Netíně a barokní úpravy západního vstupního křídla zámku
ve Velkém Meziříčí po požáru.7 8 7
Obr. 2: Dolní hřbitov.
Kresba: P. Svoboda.
Převzato: Krajem kamení a jeřabin, 2002.
3. 2. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou
Opat Václav Vej mluva patřil k oddaným ctitelům Jana Nepomuckého a stále
zřetelněji mu v hlavě dozrávala myšlenka postavit tomuto mučedníkovi důstojný
památník.
Úcta k Janu Nepomuckému patrně pramenila z historických vazeb žďárského
kláštera a Nepomuku. První kolonie mnichů přicházela do nově založeného kláštera
právě z cisterciáckého kláštera v Nepomuku na tamní Zelené hoře. Z tohoto Nepomuku
pocházel i tehdejší generální vikář pražského arcibiskupství Jan z Pomuku.
1 1 1
Svoboda, P.: cd., s. 192.
7 8 /
Tamtéž, s. 205.
27
Jan z Pomuku - Nepomuku (příjmení se užívalo střídavě) se stal obětí sporu krále
Václava IV. a pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Byl zajat a těžce mučen. K smrti
zmučený a svázaný do kozelce byl vhozen z Karlova mostu do Vltavy. Podle pověsti se
tehdy objevilo nad jeho tělem pět hvězd.1 9 1
Jan Nepomucký byl stále více uctíván. Nárůst úcty u českého národa vedl ke snahám
prohlásit mučedníka za blahoslaveného. V roce 1719 zkoumala kanonizační komise
jeho tělesné ostatky a ke svému překvapení nalezla v lebce zachovalou měkkou tkáň,
kterou označila za mučedníkův jazyk. (Novodobý výzkum z roku 1972 ale
předpokládá, že jde o mozkovou tkáň.)
Úsilí kanonizační komise bylo úspěšné, a tak Jana Nepomuckého v roce 1721 prohlásila
blahoslaveným. Zanedlouho poté, roku 1729, je prohlášen za svatého.
Překvapivý nález kanonizační komise byl posledním impulzem Vejmluvových snah
postavit Janu Nepomuckému důstojný chrám, který bude sloužit veřejnosti jako poutní
místo.
O vypracování projektu požádal opat, v té době již slavného architekta, Jana Blažeje
Santiniho - Aichla. Projekt vznikl velice rychle a jeho vypracování nepochybně
předcházela intenzivní vzájemná spolupráce a hledání konečné podoby stavby.
Základní Vejmluvovu myšlenku a ideu Santini skvěle rozpracoval do konečné výtvarné
podoby. Výsledkem vzájemného ovlivňování stavebníka a architekta bylo dílo, které se
stalo vrcholnou ukázkou ideového symbolismu a barokní gotiky.
Santini pouze vypracoval prováděcí projekt, vlastní stavbu neprováděl. Tak tomu bylo
ostatně i všech jím navrhovaných staveb.80/
Pro staveniště zvolili Strmou horu (Černý les), přejmenovanou na Zelenou horu,
která terénním reliéfem a poté i jménem měla připomínat lokaci zaniklého kláštera
v Nepomuku.
Hvězdicový typ svatyně podle tradice oslavoval Jana Nepomuckého jako vítěze
a hrdinu. Mocná hora měla krásnou hvězdu vyvyšovat, aby se navěky třpytila
a ozařovala okolí.
Pěticípá hvězda v půdorysu se odvolávala na pět hvězd, které se podle legendy
objevily kolem hlavy utonulého mučedníka, dále na pět písmen V ve stavebníkově
jméně (WEJMLVWA), pět písmen v latinském slově tacui (mlčel jsem) a připomínala
1 9 1
Svoboda, P.: cd., s. 192, 193.
8 0 /
Tamtéž, s. 195.
28
i blížící se pětisté jubileum kláštera. Pentagram byl ale také chápán jako ochrana
před zlou kouzelnou mocí.
81/
Vlastní svatyni obklopují ambity ve tvaru deseticípé hvězdy, které jsou uvedené
do vzájemné vazby s kostelem. Forma ambitů připomíná desetibokou studnici, jež
zůstala dodnes zachována z křížové chodby gotického kláštera a v níž se nacházela
mariánská socha, kterou přinesli mniši z Nepomuku. Z mariánské studnice vzešlo
pojmenování žďárského kláštera - vztah hvězdy kostela a hvězdy ambitů vyjadřuje
spojení P. Marie s Janem Nepomuckým. Hvězdy se nesčetněkrát objevují uvnitř i vně
celého poutního areálu.
Kromě pěticípých a deseticípých hvězd zde nalezneme i šesticípé, patřící Janu
Nepomuckému, osmicípé, připomínající cisterciáky, dvanácticípé a deseticípé
mariánské.
Dalším dominantním symbolem je jazyk, vyskytující se na klenbě svatyně a ve tvaru
lomených oken. U lucernových kaplí nad vstupními vestibuly dokonce připomíná meč
zasazený v pochvě. Podle legendy Jan z Nepomuku neprozradil zpovědní tajemství
a jeho jazyk zůstal v ústech jako meč v pochvě. Tímto jazykem - mečem - dosáhl
mučedník duchovního vítězství.8 2 7
Jako vzpomínku na slavnou minulost lze spatřovat prolnutí celé barokní stavby
s gotickým tvaroslovím - okna i vnitřní arkády8 3 /
j sou ukončeny lomenými oblouky,
vnitřní prostor zdobí štukem provedené pozdně gotické přípory a žebroví; celý vnitřní
prostor se dvěma galeriemi byl vlastně vytvořen převedením schématu pozdně
gotického sinového chrámu do centrální podoby.
Zvenčí pozorujeme tři druhy oken - vysoká okna ukončená gotickým lomeným
obloukem připomínající svatojánský jazyk, okna ve tvaru sférického trojúhelníku
symbolizující Nejsvětější trojici a okna ve tvaru biskupské mitry vztahující se jako
opatský odznak ke stavebníkovi.
Vlastní kostel obepíná desetiúhelníkový ambit, který je prostoupen pěti čtyřbokými
branami a pěti pětibokými kaplemi, v nichž bylo zavěšeno pět zvonů.8 4 /
Při svěcení v roce 1722 měl chrám jen provizorní výzdobu. Opat Vejmluva získal
pro oltář jako svatojánský ostatek lingullu (kůstku, k níž byl jazyk přirostlý).
Ambit - na vnitřní straně otevřená sloupová chodba, ochoz, obvykle klenutý, zpravidla na vnitřním
obvodu klášterních budov; křížová chodba.
Sedlák, I: Jan Santini Aichl - dědictví. Žďár nad Sázavou, 1995.
Arkáda - řada stejně velkých oblouků nesených svislými podpěrami; podloubí.
Svoboda, P.: cd., s. 195, 196.
29
Sv. Jan Nepomucký stojí na zeměkouli nesené anděly a ztělesňuje vládce nad národy.
Skladba oltáře vychází z kombinace čísel 3,5, neboť udávaly věk, v němž došel
Nepomucký mučednické smrti a zároveň vítězství (53). Ne náhodou světce obklopuje
pět velkých a tři malé andělské postavy. Andělé drží v rukou klíč a pečeť, které
připomínají světcovu mlčenlivost.
Velice brzy se stal zelenohorský kostel slavným poutním místem. Ve své kráse však
nezůstal dlouho. V roce 1784 vyhořel celý klášter a s ním i zelenohorský kostel. Klášter
byl tentýž rok zrušen a kostel na Zelené hoře ponechán svému osudu.
I přes všechnu nepřízeň osudu se poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené
hoře dočkal svého nej vyššího ocenění. Mezinárodní výbor pro světové a přírodní
dědictví UNESCO na svém zasedání roku 1994 v Thajsku rozhodl o zařazení chrámu
do Seznamu světového dědictví UNESCO.
Tato skvělá Santiniho novostavba ve stylu gotizujícího baroka představuje vrcholné
barokní dílo v celé střední Evropě.8 6 7
Obr. 3: Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
Kresba : P. Svoboda
Převzato: Krajem kamení a jeřabin, 2002.
Sedlák, J. : Jan Blažej Santini, setkání baroku s gotikou. Praha, 1987, s. 154.
Svoboda, P. : cd., s. 196, 197.
30
4. Vlastivěda - předmět regionálního poznání
Vlastivěda je předmět, který svojí podstatou zaujímá zvláštní postavení mezi
ostatními předměty. Integruje složku zeměpisnou, přírodovědnou a společenskovědní.
Učivo vlastivědy v sobě tedy zahrnuje komplexní výchovu a vzdělávání v oblasti
poznávání přírodních a společenských komplexů a vzájemných souvislostí mezi nimi.8 7 /
Společenskovědní a přírodovědné učivo je propojeno v oblasti Člověk a jeho svět
v současném Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání.
Tato komplexní oblast vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny,
společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví aj.
Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život.
Vzdělávání v této oblasti rozvíjí poznatky, dovednosti a prvotní zkušenosti žáků
získané ve výchově v rodině a v předškolním vzdělávání. Učí se pozorovat
a pojmenovávat věci, jevy a děje, jejich vzájemné vztahy a souvislosti. Poznávají sebe
i své nejbližší okolí a postupně se seznamují s místně i časově vzdálenějšími osobami,
jevy i složitějšími ději.
Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je členěna do pěti tematických okruhů: Místo, kde
žijeme, Lidé kolem nás, Lidé a čas, Rozmanitostpřírody, Člověk ajeho zdraví.^1
Učivo vlastivědy v 5. ročníku poskytuje mnoho příležitostí k pestré a zajímavé
výuce. Pro utváření správného vztahu k domovu a blízkému okolí je třeba uplatňovat
v učivu regionální prvky. Je zcela logické, že žák bude lépe chápat souvislosti
v prostředí, které zná, kde má svůj domov a své blízké.
Důležitou roli hrají regionální prvky při vlastenecké výchově. Láska k vlasti začíná
vlastně tím, že se dítě učí milovat nejdříve svoji matku, rodinu a svůj domov. Postupně
se tato láska rozšiřuje na rodnou obec, kraj a celou vlast.
Regionální příprava by se měla stát zcela samozřejmou součástí přípravy učitele
na vyučování. Uplatnění regionálních prvků ve výuce odpovídá plně modernímu
a efektivnímu způsobu vyučování na základní škole.8 9 /
V rámci jednoho ročníku se vlastivěda podílí i na mezipředmětových vztazích.
Bezprostřední vztah má k přírodovědě, pracovním činnostem, k jazykovému vyučování
a slohu. Úzce může zasahovat i do výtvarné výchovy, a to poskytováním řady námětů
k výtvarnému zpracování a přispívat tak k prohloubení a upevňování učiva.
8 7 /
Musilová, H. - Hradil, F. - Šupka, J.: Přírodověda a vlastivěda na základní škole. Brno, 1979,
s. 60,61.
8 8 /
Kolektiv autorů: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha, 2004, s. 29.
89/
Fabiánková, B.: Didaktika prvouky. Brno, 1995, s. 24, 25.
31
4. 1. Vlastivědná vycházka j ako organizační forma
„Vycházkou rozumíme ve vlastivědě vyučovací jednotku, kterou vyučující
organizuje mimo prostory třídy a školy, zpravidla do přírodního prostředí."9 0 7
Výuka v jiném prostředí nepůsobí jednostranně, aktivizuje děti k větší činnosti.
Při vyučování ve třídě může vznikat stereotypnost z hlediska omezeném počtu činností,
výběru prostředků a metod. Většinou se zde střídá výklad učitele, čtení textu, mapy
a plánu, v lepším případě práce s buzolou či kompasem.
Vycházka jako vyučovací forma zprostředkovává žákům bezprostřední pozorování
předmětů a jevů v přirozených vztazích a souvislostech, kontakt sokolím, samostatné
objevování i spolupráci s ostatními. Umožňuje jim nejen poznat okolní prostředí, ale
i pracovat s mapou a plánem, používat kompas nebo buzolu, orientovat se v obci
a v krajině, seznamovat se s různými mravními normami, osvojovat si návyky
kulturního chování, získat přehled o historii obce, okolí i naší vlasti.
Vycházku lze zařadit na začátek nového tematického celku, kde slouží jako motivace
nové látky či k získávání materiálu pro další práci. Pokud ji zařadíme doprostřed
tematického celku, slouží k doplnění a konkretizaci poznatků sdělovaných
ve vyučování. Při jejím zařazení v závěru tématu přispívá k opakování a prohloubení
učiva.
Z hlediska organizace je vycházka velmi náročná a pro její zdárný průběh by měl
učitel zajistit tyto body:
- věnovat maximální pozornost trase a jejímu prozkoumání před vycházkou
- promyslet pracovní postupy dětí na vycházce
- věnovat pozornost materiálnímu zabezpečení pomůckami a oblečení dětí
- provádění poznámek, sběr dokumentačního materiálu
- využití materiálu v další vyučovací hodině vlastivědy9 1 7
4. 2. Další využité organizační formy
V průběhu vyučovacích hodin i během vycházky jsem využila následujících
organizačních forem:
1. Hromadné (kolektivní) výuky , jejíž základní formou je vyučovací hodina ve třídě.
Využila jsem kombinované vyučovací hodiny, která postihuje všechny důležité
9 0 1
Hradil, F.: Vlastivěda na I. stupni základní školy. Brno, 1985, s. 35.
9 1 /
Tamtéž, s. 36.
32
momenty vyučovacího procesu. Tento typ je v současnosti nejběžnější a nejvíce
používaný.
Obsahuje:
1. Úvodní část (organizační zahájení hodiny, motivace apod.).
2. Opakování dříve probraného učiva, kontrolu domácí práce žáků.
3. Výklad nového učiva.
4. Opakování a procvičování probraného učiva.
5. Shrnutí a utřídění nových poznatků.
6. Zadání a vysvětlení domácího úkolu.9 2 7
Předností hromadného vyučování je umožnit většímu počtu žáků současně sledovat
výklad učitele, jeho vysvětlování učiva, pozorovat předváděné pomůcky a činnosti.
Základní metodou je přednáška, výklad a demonstrace. Jedinou podmínkou je zachovat
dobrou slyšitelnost, viditelnost a kázeň.
Skutečnost, že mezi jednotlivci jsou podstatné rozdíly, které se uplatňují
i ve vyučovacím procesu, vede k zamyšlení, zda hromadné vyučování může být
univerzální metodou školní práce.
Hromadné vyučování je takový systém řízení práce žáků, který předpokládá, že myšlení
a činnosti žáků mohou úspěšně probíhat i paralelně, mohou být stejným tempem
navozovány, řízeny, korigovány a kontrolovány jednotlivými podněty učitele.
Tato předpokládaná možnost řízení násobí okruh působení jediného učitele jako zdroje
informací i centra řízení.
Při současné modernizaci vyučovacího procesu není účelné unáhleně odmítat tento typ
vyučování, nemůžeme v něm však spatřovat univerzální organizační formu. Vedle ní se
mohou uplatňovat i nové organizační formy, např. skupinové vyučování.9 3 7
2. Práce ve skupinách, která je zařazena především v průběhu vycházky.
Jedním z hlavních, již výše zmíněných, nedostatků hromadného frontálního
vyučování je neschopnost přizpůsobit výuku individuálním potřebám a zájmům
jednotlivých žáků. Organizační forma výuky, která tento nedostatek eliminuje, se
nazývá skupinové vyučování.
Práce ve skupinách vede žáky ke kolektivní spolupráci, k individuální odpovědnosti,
k větší aktivitě, samostatnosti i k vyšším výkonům.
9 2 1
Kalhous, Z. - Obst, O. a kol.: Školní didaktika. Praha, 2002, s. 296.
9 3 1
Mechlová, E. - Horák, F.: Skupinové vyučování na základní a střední škole. Praha, 1986, s. 21 - 25.
33
Poskytuje bohaté možnosti k rozvoji vlastností potřebných k vytváření a udržování
sociálního kontaktu (schopnosti vyjadřovat vlastní názory, chápat a osvojovat si názory
cizí, ovládat své emoce apod.).
Skupinová práce také působí na intelektuální vývoj. Vyvolává výměnu myšlenek
a současně se rozvíjí kritičnost a objektivita.947
Učení organizované ve skupině umožňuje věnovat zvýšenou pozornost vzájemné
komunikaci a kooperaci žáků a tím plnit další úkoly vzdělávání, které již přesahují
tradiční představy o cílech spočívajících pouze v oblasti vědomostí a dovedností.
Pro takovýto přístup k práci se skupinami se používá označení kooperativní výuka951
Kooperativní výuka se však vždy nerovná skupinové práci. Skupinové vyučování je
jedno z forem výuky, kdy je třída rozdělena do menších skupin. Zadání společného
úkolu a vyžádání jednoho společného produktu ještě nezaručí, že ke kooperaci dojde.
Sporadické použití skupinové práce a pedagogická nedotaženost způsobuje, že
se nezúročí to, co by měla skupinová kooperativní činnost přinést9 6 7
"Kooperativní uspořádání výuky je založeno na principu spolupráce při dosahování
cílů. Výsledky jedince jsou podporovány činností celé skupiny a celá skupina má
prospěch z činnosti jednotlivce. Základními pojmy kooperativního vyučování jsou tedy
sdílení, spolupráce, podpora."977
Na skupinových procesech učení staví nejzásadněji tzv. konstruktivismus,
konstruktivní škola. Na rozdíl od tradiční školy, kde učitel předkládá poznatky a ručí
za jejich správnost, konstruktivní škola pracuje s jedinečností individuálních procesů
učení, chápe pokrok v učení především jako společnou práci a společné budování
(tzv. auto-socio-konstrukci).987
4. 3. Vyučovací metody
Metoda(z řec. methodos, meta hodos = cesta směrem k cíli) je způsob, jak dosáhnout
nějakého teoretického nebo praktického cíle.
Lze ji také charakterizovat volně podle Maňáka (1990) jako koordinovaný systém
vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáka, který je zaměřen na dosažení
Vorlíček, Ch.: Úvod do teorie výchovy. Praha, 1984, s. 84.
Kalhous, Z. - Obst, O. a kol.: cd., s. 303.
Kasíková, H.: Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha, 1997, s. 18 - 23.
Tamtéž, s. 27.
Tamtéž, s. 36.
34
učitelem stanovených a žáky akceptovaných výukových cílů.
V systému pedagogických kategorií má metoda významné postavení, protože
jakékoli záměry lze uskutečnit jen jejím prostřednictvím. Důležité místo zastává také
ve výuce, kde ztělesňuje komunikační vazby mezi učitelem a žákem.
Velké množství výukových metod, které se v průběhu dob vyvinuly, vyvolává
potřebuje utřídit, specifikovat a klasifikovat. V současné době vzniká mnoho nových,
často i neobvyklých variant výukových metod jejich spojováním s organizačními
formami výuky nebo s moderními médii. Vznikají zejména v souvislosti s novými
koncepcemi a projekty výuky.1 0 0 /
Na školách často narazíme na problém malého podílu aktivizujících metod. Převažují
metody verbální, které jsou sice také nezbytné, ale vedou žáky spíše k reprodukování
učiva bez samostatného uvažování. Proto je nutné doplňovat je metodami přímé
zkušenosti, které žáky vybaví návyky tvořivé učební činnosti.
Ve vyučování jsou důležité jednak metody vedoucí k reproduktivnímu osvojování
učiva, tak i metody zaměřené na produktivní myšlení a na samostatnou poznávací
činnost.
Z hlediska současných aktuálních potřeb školní didaktiky je pro učitelskou praxi
vhodná klasifikace metod výuky podle I. J. Lernera (1986), která vychází z charakteru
poznávacích činností žáka při osvojování obsahu vzdělávání a ze základní
charakteristiky činnosti učitele, který tuto činnost organizuje.
Uvádí pět metod výuky:
1. Informačně-receptivní metoda (realizuje se formou výkladu, vysvětlování, popisem,
ilustrací, pomocí tištěného textu, učebních pomůcek, poslechem zvukových nahrávek,
sledováním videoprogramů atd.).
2. Reproduktivní metoda (realizuje se ústní reprodukcí, opakovacím rozhovorem, čtením,
psaním, řešením typových úloh, čtením map, atd.).
3. Metoda problémového výkladu (učitel vytýčí žákům problém, tj. takovou učební úlohu,
na kterou žáci neznají odpověď a musí se k ní na základě osobních aktivit za pomoci
učitele dopracovat).
4. Heuristická metoda (učitel konstruuje učební úlohy tak, aby pro žáky znamenaly
určitou obtíž, aby od nich vyžadovaly samostatné řešení; mezi aktivitou učitele a žáka
je rovnováha).
9 9 1
Kalhous, Z. - Obst, O. a kol.: cd., s. 307.
1 0 0 /
Maňák, J. a kol.: Alternativní metody a postupy. Brno, 1997, s. 5 - 7.
35
5. Výzkumná metoda (vyžaduje od žáků samostatné hledání řešení pro celistvý problémový
úkol; aktivita učitele u této metody ustupuje do pozadí).1 0 1 7
Podle klasifikace F. Hradila (1978) můžeme rozdělit vyučovací metody do těchto
skupin:
I. Metody slovního sdělování věcí a jevů
a) monologické: 1. vyprávění
2. popis
3. vysvětlení
b) dialogické : 1. rozhovor
2. beseda
3. dramatizace
II. Metody praktických prací
a) pozorování
b) pokus
c) laboratorní práce (morfologická cvičení)
d) práce v koutku přírody a na školním pozemku
III. Metody zprostředkovaného nazírání věcí ajevů (demonstrační)
a) demonstrace přírodnin
b) demonstrace všech druhů pomůcek
c) demonstrace prostřednictvím didaktické techniky
IV. Práce s textem
a) pracovní listy
b) s učebnicí
c) s ostatní literaturou
V. Didaktické hry
Kalhous, Z. - Obst, O. a kol.: cd., s. 309 - 311.
36
VI. Metody kontroly, hodnocení a klasifikace
Pro svoji práci jsem si z široké škály těchto metod vybrala následující:
- vyprávění
- rozhovor
- pozorování
- práci s textem
- didaktickou hru
- metodu kontroly a hodnocení
4.4. Charakteristika vybraných metod
Vyprávění
Vyprávění patří k výukovým metodám, které nachází ve vyučovacím procesu
své opodstatnění. Ve škole se podřizuje vzdělávacím cílům. Více než jiné slovní metody
si zachovává intimnější vztah mezi vypravěčem a posluchačem a také emocionální
náboj společného prožívání. K charakteristickým znakům vyprávění patří poutavost
obsahu, dynamičnost podání a dramatičnost děje. K dosažení optimálního účinku
vyprávění, je nezbytné, aby bylo názorné, napínavé, živé a přirozené. Angažuje se
při něm celá osobnost vypravěče - velmi důležitá je práce s hlasem, zanedbatelná není
ani řeč těla (mimika, gesta, intonace, tempo apod.).103/
Vyprávění učitel používá tehdy, když žáky seznamuje s různými událostmi,
společenskými a přírodními procesy a s jevy, které není možno bezprostředně
pozorovat. Musí být srozumitelné, výstižné.1 0 4 7
Rozhovor
Rozhovor patří k metodám dialogickým, můžeme ho členit na několik druhů:
- motivační ( probouzí zájem a aktivitu žáků)
- vyvozovací ( žákům j sou sdělovány nové poznatky, j eho prostřednictvím j sou vyzdvihovány
podstatné znaky, jejich vzájemná souvislost a podmíněnost)
- opakovací (slouží k upevnění vědomostí)
Fabiánková, B.: cd., s. 26.
Maňák, J. - Švec, V.: Výukové metody. Brno, 2003, s. 55, 56.
Fabiánková, B.: cd., s. 27.
37
-prověřovací ( zjišťujeme jím, jak žáci pochopili a zvládli učivo)
- řízený (nejčastěji používaný, učitel má připraven přesný systematický sled otázek
i požadovaných odpovědí, které mají vyústit v seznámení s určitou problematikou)
- improvizovaný ( použijeme ho, pokud musíme reagovat na neočekávanou situaci)
- heuristický ( slovní metoda spojená s manipulací s předměty)
- sokratovský ( klade velké nároky na abstrakci; žákům jsou kladeny otázky tak, aby sami
došli k objasnění problematiky)1057
Základem rozhovoru je otázka, která umožňuje vzájemnou komunikaci. Otázkou
dostává žák podnět, impuls k aktivitě, přemýšlení, k činnosti. Důležitá je řídící funkce
otázky, neboť učitel jejím prostřednictvím vede žáka k postižení podstaty a k rozlišení
hlavních a vedlejších stránek jevu.
Má-li otázka v metodě rozhovoru plnit svoji funkci, musí být správně formulována.
Metoda rozhovoru poskytuje příznivé podmínky pro rozvoj aktivity.1 0 6 7
Pozorování
Pozorování je záměrné vnímání předmětů nebo jevů. Jako záměrné, cílené
a soustavné vnímání je třeba ho neustále nacvičovat, neboť žáci většinou vnímají
povrchně.
Nelze podceňovat ani význam slovního doprovodu. Vhodný komentář řídí vnímání
a pozorování, upozorňuje na ty stránky, vlastnosti nebo prvky jevu, které by jinak
zůstaly nepovšimnuty.1 0 7 7
Podle délky pozorování rozlišujeme krátkodobá pozorování (příležitostná
pozorování na vycházkách, na pozemku, při pokusech) a pozorování dlouhodobá
(většina biologických pokusů, změny v přírodě apod.).
Pozorování nesmí být živelné. Je třeba jasně vytýčit objekt pozorování, spojit
tuto činnost s popisem příslušných objektů a dějů, s vedením záznamů, zhotovováním
náčrtů, jmenovek apod. Na závěr je potřeba shrnout výsledky pozorování.1 0 8 7
Práce s textem
Práce s textem patří k nej starším výukovým metodám založených na zpracování
Fabiánková, B.: cd., s. 27.
Maňák, I: Nárys didaktiky. Brno, 1991, s. 38.
Maňák, J. - Švec, V.: cd., s. 79.
Fabiánková, B.: cd., s. 28.
38
textových informací, jejichž využití směřuje k osvojení nových poznatků, k jejich
rozšíření a prohloubení.
Prostřednictvím textu žák získává i podněty k dalším samostatným aktivitám,
např. k pozorování, experimentování apod. Jde však především o to, aby žák psanému
textu porozuměl.1 0 9 7
K nej častějším metodickým postupům při práci s učebnicí patří vyhledávání
důležitých pojmů, termínů, zajímavých slov v textu, členění na odstavce, vymýšlení
nadpisů nad jednotlivé úseky textu apod.
Tato metoda nemá vést žáky jenom k osvojení si technické nebo metodické dovednosti,
ale zahrnuje také vytvoření pozitivního postoje a vztahu ke knize vůbec.1 1 0 7
Kromě učebnic mají žáci k dispozici i pracovní listy, které je vedou k různým
intelektuálním i praktickým činnostem, jejichž prostřednictvím se připravují
na samostatnou práci s učebnicí ve vyšších ročnících. Pracovní listy slouží k opakování,
procvičování a systematizaci učiva.1 1 1 7
Didaktická hra
Hra je u člověka jedna ze základních forem činnosti (vedle práce a učení), pro niž je
charakteristické, že je to svobodně volená aktivita, která nesleduje žádný zvláštní účel,
ale cíl a hodnotu má sama v sobě.
Didaktická hra se musí vyvarovat dvou extrémů: na jedné straně nesmí sledování
učebních cílů silně překrývat vlastní podstatu hry, protože by ji žák už jako hru
nevnímal, na druhé straně však neúčelnost a volnost hry nemůže zajít tak daleko, že se
cíl výuky zcela vytratí.1 1 2 7
Didaktická hra patří k aktivizujícím metodám. Žáci si jejím prostřednictvím osvojují
určité vědomosti. Didaktické hry v sobě zahrnují velké množství aktivit, které můžeme
utřídit z různých hledisek. Dobrou orientaci v nabídce her podává H. Meyer (2000):
a) interakční hry, svobodné hry (s hračkami, se stavebnicemi), sportovní a skupinové
hry, s pravidly, společenské hry, myšlenkové a strategické hry, učební hry
b) simulační hry (hraní rolí, řešení případů, konfliktní hry, loutky, maňásci)
c) scénické hry , rozlišení mezi hráči a diváky (rekvizity, jeviště)
Maňák, J. - Švec, V.: cd., s. 64, 65.
Tamtéž, s. 68.
Fabiánková, B.: cd., s. 30.
Maňák, J. - Švec, V.: cd., s. 126.
39
Metodická příprava k efektivnímu začlenění her do výuky musí respektovat didaktické
zásady:
a) vytýčení cílů (kognitivních, sociálních; ujasnění důvodů pro hru)
b) diagnóza připravenosti žáků (potřebné vědomosti, dovednosti, zkušenosti, přiměřená
náročnost hry)
c) ujasnění pravidel hry (jejich znalost žáky, upevnění či obměna)
d) vymezení úlohy vedoucího hry (řízení, hodnocení)
e) stanovení způsobu hodnocení (diskuze, otázky subjektivity)
f) zajištění vhodného místa (uspořádání místnosti, úprava terénu)
g) příprava pomůcek, materiálu, rekvizit (možnosti improvizace, vlastní výroba)
h) určení časového limitu hry (rozvrh průběhu hry)
i) promyšlení případných variant (možné modifikace, iniciativa žáků)1 1 3 /
Metoda kontroly a hodnocení
Kontrola probíhá všemi etapami vyučovacího procesu. Učitel musí neustále zjišťovat
stav žákových vědomostí, dovedností a porovnávat ho s požadavky stanovenými
osnovami.
Kontroluje připravenost žáků na vyučování, plnění domácích úkolů, přípravu
pracovních pomůcek, pochopení a osvojení učiva, schopnosti aplikovat získané
poznatky, kvalitu vyjadřování, přesnost a úplnost provedení zadaných úkolů apod.
Kontrolu musí učitel promýšlet už ve své přípravě na vyučování. Musí předem vědět,
co bude kontrolovat a jakým způsobem.
Hodnocením učitel sděluje žákovi, co zvládl a kde jsou ještě nedostatky. Nikdy by
nemělo docházet ke zesměšňování žáka. Musí být prováděno taktně a správně.
Prostřednictvím kladného hodnocení učitel žáky motivuje a probouzí u nich zájem
o určité oblasti učiva. Správně prováděné hodnocení má přispět k sebekontrole
a sebehodnocení žáků.1 1 4 /
Při hodnocení skupinové práce se v úvahu berou čtyři různé možnosti:
- skupiny hodnotí celoskupinové procesy
- členové skupiny jsou podněcováni k hodnocení jeden druhého
-jednotlivci hodnotí sami sebe v kontextu skupiny
1 1 3 7
Maňák, J. - Švec, V.: cd., s. 128, 129.
1 1 4 7
Fabiánková, B.: cd., s. 36.
40
- konečná prezentace nebo produkt může být hodnocen jinou skupinou a učitelem1 1 5 7
Kontrolní a hodnotící opatření představují také prostředky, jimiž se ve výuce
realizuje zpětná vazba, zajišťující účinnost výuky. Dobře fungující zpětnovazební
okruh umožňuje postupné zdokonalování výchovně vzdělávací práce a vyrovnává
případné odchylky od sledovaného cíle.1 1 6 7
Zvláštní místo při rozvoji samostatnosti a tvořivosti žáků mají tzv. aktivizující
metody. Mezi ně patří projektové vyučování a činnostní učení.
Projektová metoda je definována jako výuková metoda, jíž jsou žáci vedeni k řešení
komplexních problémů a získávají zkušenosti praktickou činností a experimentováním.
Výukové projekty mohou mít formu integrovaných témat, praktických problémů
ze životní reality nebo praktické činnosti, vedoucí k vytvoření nějakého výrobku,
výtvarného či slovesného produktu.1177
Podstatou projektové výuky je zcela jiné uspořádání učební látky. Žáci nemají
tradiční povinnost vyslechnout výklad učitele doplněný někdy názornými ukázkami,
zapamatovat si látku a umět ji reprodukovat. Mají s pomocí vyučujícího řešit určitý úkol
komplexního charakteru, který buď přímo vychází z praktických potřeb, neboje s praxí
úzce spojen. Předložený úkol musí být pro žáky zajímavý a významný, aby jej přijali
za svůj a se zájmem ho řešili.1 1 8 7
Do výuky i do vlastivědné vycházky jsem zařadila následující prvky projektového
vyučování:
- potřeby a zájmy dítěte (zejména dětské potřeby aktivního střetávání se světem, potřeby
nové zkušenosti, poznatků a schopností, potřeby vlastní odpovědnosti a spoluodpovědnosti
za práci)
- aktuálnost situace (podněty, se kterými se pracuje, přicházejí ve smyslu "nyní"
a "zde")
- seberegulaci při učení (řídící a sebeřídící činnost)
- orientaci na produkt (dokumentaci průběhu i výsledku učení, prezentaci pro školu
i mimo ni)
- skupinovou realizaci (kolektivní úsilí, týmovou práci)
1 1 5 /
Kasíková,H.: cd., s. 91-94.
1 1 6 7
Maňák, I: cd., s. 102.
1 1 7 7
Průcha, J. - Walterová, E. - Mareš, I: Pedagogický slovník. Praha, 1995, s. 172 - 173.
1 1 8 /
Kalhous, Z. - Obst, O. a kol.: cd., s. 299.
41
Činnostní učení je další metodou, při níž není jedinec pasivním příj
ale projevuje vlastní iniciativu, koná a jedná, je aktivní.1 1 9 7
Ve své práci jsem využila těchto pracovních metod činnostního učení:
- manipulaci s předměty
- pozorování přírodnin a jevů
- využití mezipředmětových vztahů
- práci ve skupinách
- práci s didaktickými pomůckami
- získávání informací z různých zdrojů
Průcha, J. - Walterová, E. - Mareš, I: cd., s. 39.
42
5. Vlastivědná vycházka
5.1. Příprava na vycházku v hodinách literární výchovy a vlastivědy
V této oblasti se zaměřím na předmět literární výchovy a vlastivědy, kde se děti
seznámí s určitými prvky, které se objeví při vycházce. Například v literární výchově
budou pracovat s pověstí, v níž se vypráví, jak vznikl kostel na Zelené hoře.
Ve vlastivědě pak zhodnotí své znalosti z předchozích hodin, kde se seznamovaly se
základními prvky barokního a gotického slohu. Zaměříme se zde také na významné
osobnosti našeho regionu, Václava Vej mluvu a Jana Blažeje Santiniho Aichla,
a zejména na jejich společné dílo - poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
ve Žďáru nad Sázavou.
Příprava na hodinu literární výchovy
Téma: Pověst „Vo Zelený Hoře" z knihy „U vyhaslých milířů" od spisovatele
Vladimíra Šachy.
Cíl: Čtenářský: Žáci umí číst plynule, dokáží přizpůsobit svůj projev obsahu textu,
dbají na správný výraz a intonaci. Dále dokáží číst i méně známá, nezvyklá nebo
zastaralá slova a znají jejich význam.
Literárně-estetický. Žáci dokáží slovně vyjádřit pocity z četby. Seznámí se
s autorem a knihou, ze které je ukázka vybrána.
Výchovně-vzdělávací: Žáci zvládnou čtení s porozuměním přiměřeně náročných
textů (lidové vyprávění vpolničském podřečí). Umí vyjádřit hlavní myšlenku
literárního díla. Dokáží rozlišit pověst od pohádky a znají hlavní rozdíly mezi nimi.
Pomůcky: kniha „U vyhaslých milířů" od Vladimíra Šachy, kopie pověsti
„Vo Zelený Hoře" pro každého žáka, pracovní listy, psací potřeby.
A) Motivační fáze :
1) Úvod: sdělení tématu a cíle hodiny.
2) Aktivizace: vyluštěním tajenky žáci získají název pověsti, kterou budou v této hodině
číst (viz příloha č. 1).
3) Motivace: ukázka knihy, seznámení s autorem, který se řadí k významným
osobnostem našeho kraje.
43
Dětem je přečtena část autorovy předmluvy, kde popisuje pohnutky, jež ho vedly
ke sbírání a sepsání bájí a pověstí (kníhaje z roku 1954):
"Pověsti připisuji svému drahému rodnému kraji, svému Žďársku, které se v této
době tak bouřlivě mění. Na tichých kamenitých polích hučí bagry, jezdí vláčky, traktory
- včera jsme ještě sedávali v idylickém lesíku, dnes není po něm ani památky, daleký
obzor zakrývají ohromné haly, garáže, budovy. A kde se nestaví, bzučí traktory, měnící
středověký život vesnice.
Můj kraj roste do krásy, protože jeho lid bude šťasten.
A pověsti - nechť zůstanou božími mukami u našich cest a zbylých pěšin, mohylami,
které tvořil lid v době nesmírného sociálního útisku.
Ještě mnoho lidové poesie koluje mezi naším horáckým lidem a je třeba veliké
trpělivosti a mnoho času, než budou objevena všechna její kouzla.
Motivy těchto pověstí mi vypravovali staří lidé a školní děti."1 2 0 7
B) Seznámení s novým textem:
- zopakovat již probrané učivo o pověsti (Co je pověst? Jak ji poznáš? Znáš nějakého
autora pověstí? Jaký je rozdíl mezi pohádkou a pověstí?)
- přečtení pověsti učitelem - seznámení s polničským podřečím
VO ZELENÝ HOŘE
"Co byl ten, co bylo jeho panství - nevím, jak se menoval už - tak že se podívá
do tejch svejch hor. Tak jel a jezdil až do večera na koni. Teď dyž už byl večír, chtěl jet
spátky a cesta se mu stratila, von nemoch trefit, zabloudil. Pod Zelenou Horou je studna
a u tý studně stál buk. Tak dyš bylo tma, koňa uvázal g buku a sám si tam lech. A teď
ráno stal, kady prej pojede si rozvažoval, dyš večír zabloudil. A teď stal a umyl se f tý
studni a koňa napojil v tý studni. A sed na koňa: "Kady já ubohej budu jezdit?" A dyž
na něj sed, tak teď viděl přet sebou áliju, vijou, co je to. Teď se pustil po áliji ven z lesa
až dom. Dyš přijel dom, tak se umínil, že tam na tom místě dá vystavět kaplu. Tak
žebral tesaři a vyznačil jim, hde to je, aby tam sekali dříví na kaplu. A tesaři šli a sekali
dříví. Dyš večír bylo, tak dom nešli, bylo to daleko; uďáli voheň a vostali tam až
do rána. A teď dyž ráno stali, dříví fšecko se stratilo, co vosekali za ten den. A teď
nevěděli, co se stalo s dřívím. Tak sekali zas celej den. A teď zas večír uďáli voheň
Šacha, V.: U vyhaslých milířů. Havlíčkův Brod, 1954, s. 5.
44
a zas lehli. A ráno stali a dříví bylo zas pryč. Tak teď už nesekali nic, teď se žebrali a šli
dom. Dyš přišli, tak šli k tomu pánovi a povídali mu, co se stalo. A von sed na koňa
a vona s ním šli tam. Teď dyš přijeli tam, von povídá jim:"Ó holeci, to nejni tam, co
sem vás poslal.Tak pojte se mnou." A teď jeli tam, co je poslal na to místo. Přišli tam
a to dříví bylo fšecko na tem místě, co chtěl tu kaplu stavět. Tak stavěli kaplu. Teď to
necháme stát.
To byl mladej kníže, co dal tu kaplu vystavět. A pánom na tem panství se to nelíbilo.
Voni psali starýmu knížeti, aby ta kaple přišla g zrušení, že tam vystaví vovčíreň, že to
bude zdravý pro vofce, že je to na kopci. Dyž vodepsali, tak večír, dyž bylo jedenást
hodin, tak se zvony spustily a začaly zvonit.
Tak si myslí kostelník:"Co se to učinilo?" Klíče vot kaple mněl u sebe. Tak teď se zbih
a běží na fáru. Ta byla zas u dolního kostela, vijou. Tak teď tluče, zazvoní, kněží uš
spali. Tak mněl vodevříto hnetka. A teď povídá - zvony posavad zvonily, co se to
učinilo, že pude nahoru do tý kaple. A teď vono je kolem zeď a sou vrata a je krchof
vokolo kostela. Teď přidou, brána byla krajní zavřitá. A kostelník vodemkne a u kostela
dveří vodevřítý byly už. A plnej kostel lidů a žádnýho neznal. A svatej Ján sám sloužil
mši svatou.
Tak teď se dívají, co se bude dít. Dyž votsloužil mši svatou, tak vod voltáře šel ven
svatej Ján jako kněz a procesí veliký za ním. Šli dvakrát vokolo kostela a dyš přišli
po třetí ke kostelu, tak svatej Ján šel do kostela aš k voltáři. A teď jak přišel k voltářu,
fšecky světla zhasly, zvony přestaly a fšecky lidi se stratili. Tak teď zrovna psali, že to
nemůže bejt, aby kápla přišla g zrušení. Teď to vostalo všecko tak. Na to byl zas tam
takovej starej kněz. A ten už byl tak jako na penzi, víme. Tak šel cestou zhůru a teď
na tý cestě se stratil a byl stracenej do druhýho dne do tý chvíle. A druhej den tu chvílu
zas na tem místě se výskyt. A teď co byl stracenej, f takový prej kapli byl a f tý kapli, že
viděl svatýho Jána a ten mu povídal, aby místo tý kaple postavili kostel do pěti hran.
Tak tu kaplu rozbourali a vystavěli kostel. Ten kostel je moc pěknej. Svatej Ján v něm
stojí nad voltářem na kouli a anděl ju nese na zádech.
Dyš ten kostel stavěli, nemohli stačit; tak prej anděle sami pomáhali nosit, co bylo
potřeba. Teď už je to celý.
Stržanov, Jozefa Synková, 73 letá (r. J90J)."l2l/
m /
Šacha, V.: cd., s. 91-93.
45
C) Orientační rozhovor:
Co se vám na ukázce líbilo (nelíbilo)? Jak na vás působilo nářečí? Rozuměli j ste textu?
0 čem ukázka vypráví?
D) Interpretační fáze:
1) Přípravné čtení : nezvyklá a zastaralá slova jsou vypsaná na tabuli, děti si společně
1 jednotlivě procvičí čtení těchto slov. Učitel vysvětlí význam slov, která děti neznají.
2) Hromadné čtení : jeden žák čte nahlas a ostatní sledují text očima. Čtení probíhá
za kontroly celé třídy.
3) Převyprávění podle osnovy : osnovu utvoří učitel společně s dětmi.
4) Rozhovor : Kdo všechno v ukázce vystupuje? Kam a proč poslal mladý kníže tesaře?
Co se jim tam přihodilo? Co se stalo se dřívím? Proč chtěli páni kapli zbořit? Jaká
událost se potom přihodila v jedenáct hodin večer? Kdo to byl "svatej Ján", který v kapli
sloužil mši svatou? Kdy přestaly zvony zvonit? Co povídal svatý Jan starému knězi?
Jakým způsobem kostel postavili a kde je v něm umístěn sv. Jan?
Víte, o kterém kostele tato pověst vypráví a kde stojí? (Poutní kostel sv. Jana
Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou.)
E) Fáze následných činností:
1) Skupinová práce:
1. skupina - Najděte v textu pasáž, kde svatý Jan radí starému knězi, jak postavit kostel.
Pokuste se upravit text tak, jak bychom ho napsali v současném spisovném jazyce.
2. skupina - Najděte v textu co nejvíce slov, která jsou psaná nářečím. Pokuste se
některá slova vysvětlit.
3. skupina - Napište co nejvíce přídavných jmen, která vyjádří, jaký může kostel být.
Zkuste vlastními slovy vyprávět, co se stalo, když svatý Jan přišel k oltáři.
Jednotlivé skupiny prezentují ostatním splněné zadané úkoly. Společné zhodnocení
práce.
2) Pracovní list, (viz příloha č. 2)
F) Závěrečná fáze:
- stručný zápis do sešitu (jméno autora, název knihy a vybrané pověsti)
- zhodnocení hodiny
46
Příprava na hodinu vlastivědy
Téma: "Vysočinské květy" - architekt Jan Blažej Santini a jeho významné stavby stavby
ve Žďáru nad Sázavou.
Výchovně-vzdělávací cíl: Žáci se seznámí s významnými osobnostmi a památkami našeho
regionu. Využijí dostupných informačních zdrojů k vyhledání potřebných
údajů. Seznámí se s významem použitých symbolů ve stavbách J. B. Santiniho.
Dovedou se orientovat na vlastivědné mapě České republiky, umí vyhledat
jednotlivé oblasti a vyjádřit jejich polohu.
Pomůcky: kniha M. Horyny: Jan Blažej Santini - Aichel, P. Svobody: Krajem kamení
a jeřabin, J. Pohanky: Poutní chrám sv. Jana Nepomuckého ve Žďáre nad Sázavou,
J. Pospíšila: Poutní kostel na Zelené hoře ve Žďáre nad Sázavou a M . Holečkové:
Vysočinou po stopách Santiniho, zpracované úkoly z předchozí hodiny
vlastivědy, pracovní list, plánky k vyznačení trasy vycházky, příruční mapy
České republiky, psací potřeby.
Pracovní postup:
I. Úvodní část
- seznámení s cílem hodiny.
II. Hlavní část
A) Motivace: Ukázka z knihy Pavla Svobody "Krajem kamení a jeřabin":
SANTINIHO VYSOČINSKÉ KVĚTY
"Kdyby mohl každý tak jako polní skřivánek vzlétnout prudce vzhůru do oblačných
výšin, vesele si prozpěvovat a třepetavě kroužit nad naší Vysočinou, určitě by jeho
bystré oko muselo se zaujetím spočinout na hrstce symbolických krásných belavých
květů rozesetých ve zdejší malebné krajině.
Líbezné stavební kvítky vyrostly v této pomyslné zahradě již před necelými třemi sty
lety, kdy nedaleko od pramenů Sázavy začala vynikající souhra mezi zahradníkem který
horoucně miloval tyto květiny a měl přesnou představu o tom, jaký kvítek by
do kterého kouta své zahrady potřeboval - a šlechtitelem, který měl od Boha velké
nadání a věděl, jak všechna zahradníkova přání splnit a jak smíchat pyl některých
47
zahradních druhů, aby pak kvítka vyrostla do plné své oslnivé krásy. Nejkrásnější květ
s deseticípým okvětím a nádherně utvářenou hvězdicovou bliznou uprostřed pak tomuto
zahradníkovi vyrostl na Zelené hoře nedaleko Žďáru nad Sázavou.
Snad již není ani nutné prozrazovat, že oním "zahradníkem" byl žďárský opat
cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva a oním "šlechtitelem" jeden z předních
architektů českého vrcholného baroka Jan Blažej Santini Aichel."1 2 2 /
Obr. 4: Půdorys poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
Kresba: P. Svoboda
Převzato: Krajem kamení a jeřabin, 2002.
B) Prezentace výsledné práce (z předchozí hodiny vlastivědy) ve skupinách:
V předchozí hodině vlastivědy byl dětem zadán úkol: vytvořit čtyři skupiny a zjistit
z dostupných informačních zdrojů (z literatury, internetových stránek...) údaje
k zadaným tématům, zpracovat je a v další hodině prezentovat ostatním. Žáci měli
k dispozici literaturu ve škole - knihy J. Pospíšila, M . Holečkové, M . Horyny, P.
Svobody a J. Pohanky, mohli si donést i texty nalezené na internetových stránkách.
Zadaná témata:
1. skupina - Stručný životopis architekta J. B. Santiniho.
2. skupina - Santiniho působení ve Žďáru nad Sázavou - stavby podle jeho návrhů.
3. skupina - Vztah J. B. Santiniho k opatu Václavu Vejmluvovi a výsledek jejich
spolupráce.
4. skupina - Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého - některé symboly.
Všechny skupiny navzájem předvedly výsledky své práce (viz příloha č. 15). Hodnocení
provedli žáci společně v průběhu jednotlivých prezentací.
SvobodaP.: c d , s. 187.
48
(Tyto materiály budou použity k vytvoření mapy po realizaci vycházky v následné
hodině vlastivědy.)
C) Rozhovor spojený s doplňujícím vyprávěním:
- k názorným ukázkám díla byly při výkladu využity obrázky z těchto publikací:
P. Svoboda - Krajem kamení a jeřabin, M . Horyna - Jan Blažej Santini - Aichel,
J. Pohanka - Poutní chrám sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáre
nad Sázavou, M . Holečková - Vysočina po stopách Santiniho, J. Pospíšil - Poutní kostel
na Zelené hoře ve Žďáre nad Sázavou
- odkaz na literární výchovu - o čem pojednávala pověst, jak měl být kostel
podle pověsti postaven a kdo to knězi poradil
Rozhovor, doplňující vyprávění:
- Kdo ve skutečnosti provedl návrh kostela a kdo jej dal postavit?
Žďárskému opatu Janu Vejmluvovi se podařilo najít umělce, který plně chápal
jeho ideje a záměry, uměl je dále rozvést a dotáhnout do dokonalé výtvarné podoby.
Opat Vejmluva proto požádal o vypracování projektu architekta Jana Blažeje Santiniho
Aichela. Vypracování projektu předcházela intenzivní vzájemná spolupráce a hledání
konečné podoby stavby. Výsledkem vzájemného ovlivňování stavebníka a architekta
bylo dílo, které se stalo vrcholnou ukázkou symbolismu a barokní gotiky.
- Komu byl kostel zasvěcen a proč?
Opat Václav Vejmluva patřil k oddaným ctitelům Jana Nepomuckého a v hlavě mu
stále zřetelněji dozrávala myšlenka postavit tomuto mučedníkovi důstojný památník,
který bude veřejnosti sloužit jako poutní místo. Celá stavba je symbolicky ovládána
hlavním atributem světce - pěticí hvězd.
- V jakém slohu bylo dílo postaveno?
Zopakovat základní znaky baroka a gotiky - ukázka obrázků.
Gotika - stavby j sou vystavěné co nejvíce do výšky. Okna mají většinou tvar obdélníku
a jsou zakončena lomeným obloukem. Často bývají vyplněna obrazy z barevných
sklíček.
49
Baroko - tento styl se snaží působit na lidi pomocí náboženských témat. Je silně spjat
s katolickou vírou. ZNAKY: sochy (zejména svatých), malířská díla. Vyjadřují různé
nálady (bolest, strach, náboženskou pokoru...). Stavby jsou vyplněny množstvím ozdob.
Sochaři nejčastěji zpodobňovali svaté mučedníky (lidi, kteří umřeli pro víru).
V Santiniho díle nacházíme hodně gotických prvků - lomený oblouk u oken, zalomení
mají i vchody; baroko tu zastupují symboly a alegorie...
- Kolik druhů oken můžeme na stavbě najít?
1. Vysoká gotická okna - lomený oblouk připomíná svatojánský jazyk.
Symbol světcova jazyka najdeme také v kupoli vnitřního prostoru kostela. Podle
legendy Jan Nepomucký údajně odmítl prozradit králi Václavu IV. tajemství, které mu
sdělila královna při zpovědi - jeho jazyk zůstal jako meč v pochvě - mučedník tak
dosáhl duchovního vítězství. Václav IV. ho nechal utopit ve Vltavě. Symbol tímto
připomíná světcovu mlčenlivost.
2. Okna ve tvaru sférických trojúhelníků - symbolizují Nejsvětější trojici.
3. Okna ve tvaru biskupské mitry - opatský odznak vztahující se ke stavebníkovi
Václavu Vej mluvovi.
1. Vysoká gotická 2. Okna ve tvaru sfé- 3. Okna ve tvaru biskupské
mitry.okna. rických trojúhelníků.
Obr. 5: Trojí druh oken kostela sv. Jana Nepomuckého.
Fotografie: Jaromír Uher.
Převzato: Poutní chrám sv. Jana Nepomuckého ve Žďáre
nad Sázavou, 1996.
50
- Která čísla se nejvíce objevují v určitých symbolech celé stavby?
Nejvíce je to symbolika pěticípé hvězdy - areál je prostoupen pěti čtyřbokými branami
a pěti pětibokými kaplemi, uvnitř kostela je pět oltářů, celý chrám je pěticípý...
Vej mluva nabídl Santinimu symboliku pěticípé hvězdy, protože podle legendy se při
utopení Jana Nepomuckého nad ním objevilo pět hvězd, před pěti sty lety sem přišli
mniši z Nepomuku a pět písmen K má jméno WejmlWVa. Pět andělů obklopuje Jana
Nepomuckého, stojícího na zeměkouli nad hlavním oltářem, kde ztělesňuje vládce
nad národy.
Skladba oltáře vychází z kombinace čísel 3 a 5, neboť udávaly věk, v němž došel světec
mučednické smrti a zároveň i duchovního vítězství (53). Proto Jana Nepomuckého
obklopuje 5 velkých a 3 malí andělé, kteří drží v ruce klíč a pečeť připomínající
světcovu mlčenlivost.
- Která další stavba byla provedena podle návrhu Santiniho?
Dolní morový hřbitov - symbolika Nejsvětější trojice - trojúhelníkový tvar hřbitova,
tři kaple, trojice ohradních zdí, členěných na tři střídavě prohnuté části. Uprostřed
hřbitova stojí na podstavci kamenná socha Anděla Posledního soudu. Celá symbolika
byla porušena přistavěním čtvrté kaple opatem Hennetem. Půdorys připomíná tvarem
lidskou lebku.
Obr. 6 : Půdorys Dolního hřbitova ve Žďáre nad Sázavou (vlevo původní podoba,
vpravo po úpravě v roce 1755).
Kresba: Pavel Svoboda.
Převzato: Krajem kamení a jeřabin, 2002.
51
D) Práce ve skupinách:
- děti se rozdělí do tří skupin
- jednotlivé skupiny budou skládat puzzle - obrázky poutního kostela na Zelené hoře
ze tří pohledů (od západu, jihozápadu a východu) - (viz příloha č.3)
E) Pracovní list - samostatná práce (viz příloha č. 4).
F) Didaktická hra „Hádej, kde právě jsem" (v lavicích, práce ve dvojicích):
- procvičování světových stran
Každá dvojice má k dispozici příruční mapu České republiky. Jeden žák říká ostatním:
„Jsem ve městě, které leží směrem na východ od Prahy a je známé výrobou perníku,
chemickým průmyslem a mezinárodními závody dostihových koní. Hádejte, kde jsem?"
(V Pardubicích.). Děti hádají popsaná místa a vyhledají je na mapě. V zadávání otázek
se postupně střídají.
F) Příprava na vycházku:
- seznámení s cílem vycházky a upozornění na jevy, které budou žáci pozorovat a jakým
způsobem je zaznamenávat během vycházky
- seznámení s úkoly, které budou plnit
- trasa a doba trvání (rozdání plánku a vyznačení trasy)
- vhodné oblečení, obuv
- pomůcky
- vytvoření skupin (nejvíce po třech)
III. Závěrečná část:
- zhodnocení práce žáků ve vyučovací hodině
52
5. 2. Realizace vlastivědné vycházky
Žáci se shromáždili před 3. základní školou ve Žďáru nad Sázavou, která byla
zároveň jejich prvním stanovištěm.
Před zahájením utvořily děti skupiny, na jejichž uspořádání se dohodly předem.
Všichni si měli donést tyto pomůcky: psací potřeby a pastelky, pevné podložky,
do skupiny: lx nůžky, bílou lepicí pásku, klubko provázku, lx voskovky. Každá
skupina dostala dvě buzoly, tabulku na měření výšky stromů, pásmo (lx pro všechny
skupiny), obálky s dílčími úkoly č. 1 - 6, na čtvrtce nakreslenou malířskou paletu
(viz příloha č. 5), plánky s předem vyznačenou trasou a pracovní listy č.l - 4, které si
žáci uložili do desek.
Na každém stanovišti budou upozorněni, který dílčí úkol (z obálek) nebo pracovní list
mají zpracovávat.
Společně jsme ještě zopakovali zásady slušného chování v přírodě, ve městě i k sobě
navzájem.
53
Plán trasy
trasa vycházky
X označení jednotlivých stanovišť
Stanoviště č. 1 - prostranství před 3. základní školou ve Žďáru nad
Sázavou
Cíl: Žáci dokáží určovat světové strany v přírodě i podle mapy a orientovat se
podle nich. Dovedou pracovat s buzolou a plánem mapy města. Snaží se vzájemně
si pomáhat a spolupracovat, ohleduplně se chovat k ostatním ve skupině
a respektovat jejich názor.
Pomůcky: buzoly, plánky města, pracovní list č. 1, psací potřeby, pevné podložky.
Organizace: práce ve skupinách.
Pracovní list č. 1
1. Dopište do směrové růžice světové strany.
v
2. Stoupněte si zády k budově školy a určete na svém stanovišti světové strany pomocí
buzoly, zapište odpovědi k otázkám.
Která světová strana je napravo od školy?
Která nalevo ?
Jaká světová strana je před vámi?
Za vámi?
3. Zorientujte plánek města podle světových stran.
Které místo je cílem naší vycházky?
Na kterou světovou stranu tedy půjdeme?
55
Vyluštěním rébusu zjistíte, zda vaše odpověď byla správná.
Cíl
Ř I O
E
L
E
E
Z
K
V
E
E'
S
A
M
E
N i
D
J Start
TAJENKA:
4. Zapište, na které známé místo byste došli, pokud půjdete na východ z našeho
stanoviště.
5. Umíte se orientovat v krajině bez kompasu? Podle obrázků si vyzkoušejte určit
světové strany ve volné přírodě.
Obr. 7: Pracovní list č. 1, který budou děti vyplňovat
ve skupinách na stanovišti č.l.
56
Stanoviště č. 2 - přírodní areál Libušin
Cíl: Žáci poznají důležité dopravní značky a chápou jejich význam. Dále poznají a umí
rozlišit jednotlivé druhy jehličnatých stromů. Znají zásady správného chování
v přírodě a řídí se jimi. Umí se orientovat v přírodě podle buzoly.
Pomůcky: malířská paleta, lístečky s úkolem č. 1,3 a rébusem k úkolu 2, pastelky, psací
potřeby, buzoly, bílou lepicí pásku, nůžky, pevné podložky.
Organizace: hromadná, skupinová práce.
ÚKOL č. 1: Cestou od 1. stanoviště na 2. budeme míjet některé dopravní značky.
Zapište k obrázkům jejich název a značky si postupně vybarvěte.
Při příchodu ke stanovišti č. 2 - KONTROLA ÚKOLU č. 1:
Jaké dopravní značky jsme cestou viděli? Jaký je jejich název? Význam? Které z nich
j sou příkazové, zákazové a informativní?
ÚKOL č. 2: Děti mají za úkol odpovědět na tyto otázky (pracujeme společně):
Kolem které řeky jdeme? Zjistěte, na které světové straně se nachází. Je přítokem jaké
řeky? Kde tato řeka pramení?
57
Správnost poslední odpovědi zjistíte vyluštěním rébusu.
TAJENKA:
ÚKOL č. 3: ve skupinách.
A) Vyhledejte a nalepte na malířskou tapetu (viz příloha č. 5) všechny přírodniny (listy
i části rostlin), které bezpečně poznáte. Určovat tyto přírodniny budeme v další hodině
přírodovědy.
B) Pojmenujte jehličnaté stromy podle obrázků šišek ve větvích. Označte ty stromy,
které můžeme najít zde v areálu.
58
Stanoviště č. 3 - Zelená hora
Cíl: Žáci umí poznat a rozlišit určité druhy listnatých stromů. Dokáží porovnat velikost
útvarů, měřit a odhadovat výšku objektů.
Pomůcky: pevné podložky, psací potřeby, pracovní list č. 2 „Můj přítel strom",
provázek, voskovky, pásmo, lístečky s úkoly č. 4,5.
Organizace: skupinová práce.
ÚKOL č. 4: Spočítejte, kolik schodů vede ke kostelu sv. Jana Nepomuckého. Počet
zapište:
Pracovní list č. 2 — „Můj přítel strom (viz příloha č. 6)
Jednotlivé skupiny si vyberou „svůj strom", o kterém budou zjišťovat tyto údaje
a zaznamenávat je do pracovního listu:
1) Napsat název stromu.
2) Změřit obvod kmene stromu pomocí provázku, přeměřit na pásmu a výsledek měření
zaznamenat.
3) Pomocí pásma naměřit 10 m od stromu. Pokusit se nejprve odhadnout, jak je vysoký.
Potom změřit výšku pomocí tabulky (viz příloha č. 7) a výsledek zapsat.
4) Zachytit strukturu kůry stromu frotáží.
ÚKOL č. 5: Poznáte tyto listnaté stromy? Doplňte jejich názvy.
podle tvaru listů:
59
Stanoviště č. 4 - poutní kostel sv. Jana Nepomuckého
Cíl: Žáci dokáží rozeznávat termíny minulost, přítomnost a budoucnost. Znají některé
významné osobnosti a památky regionu. Dokáží určit světové strany pomocí
buzoly.
Pomůcky: pevné podložky, psací potřeby, pracovní list č. 3, buzoly.
Organizace: skupinová práce, hromadná.
A) Pracovní list č. 3
1.Zjistěte:
a) Kolik věží má ohradní zeď kolem areálu?
b) Víte, jakou má tato zeď délku? Správným vyluštěním rébusu to zjistíte (tři slova).
TÉ+MĚŘIDLO-IDLO///PŮLKA-KA///KINO-NO+LOM-M+METRU
TAJENKA:
Umíte tuto délkovou míru převést na metry?
c) Kolik vchodů vede do areálu kostela?
d) Spočítejte hvězdy, které vidíte na ohradní zdi. Jejich
a mají tvar : pěticípý - trojcípý - šesticípý (správnou volbu označte).
2.Qdpovězte na otázky nebo doplňte do věty (pomůže vám text na desce umístěné
u hlavního vchodu do areálu kostela):
V jakém slohu je stavba postavena?
Kdy byla stavba započata?
Kdy byla vysvěcena?
V roce byla stavba zařazena do kulturního dědictví UNESCO.
60
1 800
Které je to století?
Spočítejte, kolik uplynulo let od započetí stavby až do našeho letopočtu.
4. Postavte se k hlavnímu vchodu kostela a zjistěte, na kterou světovou stranu směřuje.
Použijte buzolu. Odpověď zaznamenejte.
Určili jste správnou světovou stranu?
©
A
S = © J = Á JZ = P
V = A Z = A SZ = D
SV= N JV= Z
Tajenka: Hlavní vchod kostela směřuje
5. Najděte hrob, který má na náhrobku napsáno:
„Za dluh pokládej,
by chvála tomu se
vzdala, kdo má platné
zásluhy."
Čí je tento hrob? Napište jméno a příjmení:
61
Označte správné tvrzení nebo doplňte (pomůže vám text na náhrobku):
Tato významná osobnost působila jako farář - mnich - opat v zámku ve Žďáre a také
jako národní buditel a pedagogický.
Víte, jaká žďárská budova byla po něm pojmenována? Pomůže vám rébus.
Í N S E R K O
A N V O H I N K
Obr.8: Pracovní list č. 3, který budou žáci zpracovávat
hned po příchodu do areálu kostela.
B) Návštěva kostela sv. Jana Nepomuckého.
Děti si společně poslechly výklad průvodkyně, který se týkal historie kostela, původní
výstavby i současných oprav a vnitřního vybavení svatyně. Paní průvodkyně upozornila
děti na některé symboly, které uplatnil Santini a Vej mluva při realizaci stavby a dala
prostor pro případné dotazy.
V době volné prohlídky se žáci opět rozdělili do skupin a plnili úkoly pracovního listu
č. 4.
O Pracovní list č. 4
1. Doplňte:
Po kom je kostel pojmenován ?
Jak se jmenuje architekt, který stavbu provedl? J . . B . . Ž . J S . N T . N .
Kdo se zasloužil o výstavbu kostela? V . . L .. V . J M . . V .
Jaké číslo se nejvíce objevuje v symbolice kostela? Zaškrtněte. 5, 1, 2, 4
Kde všude číslo 5 můžete najít?
Svatý Jan Nepomucký zemřel ve věku let. Jeho věk symbolizují andělé
nad hlavním oltářem. Velkých andělů je a malých
Na čem stojí Jan Nepomucký?
62
2. Prohlédněte si obrázek. Kde najdete tento symbol?
a) na podlaze kostela
b) nahoře v klenbě kostela
c) u hlavního oltáře
Víte, co tento obrázek zobrazuje?
3. Najděte kazatelnu.
a) Pozorně si prohlédněte obraz. Jakou příhodu zobrazuje?
b) Kolik hvězd se tehdy objevilo?
Obr. 9: Pracovní list č. 4, který budou děti vyplňovat po výkladu
průvodkyně.
63
Stanoviště č. 5 - Dolní morový hřbitov
Cíl: Poznávání dalších významných památek regionu. Žáci dokáží vyhledávat některé
symbolické znaky stavby.
Pomůcky: psací potřeby, pevné podložky, úkol č. 6.
Organizace: hromadná, skupinová práce.
VÝKLAD:
Jednou z prvních novostaveb Santiniho a Vej mluvy, kde se projevila dokonalá
symbolika, je Dolní morový hřbitov, před nímž právě stojíme a který byl dokončený
v roce 1709.
Václav Vejmluva ho dal vybudovat pro případ, že by Žďár zasáhla morová epidemie.
Řádila po celé zemi v letech 1709 - 1715. Naštěstí pro Žďár se tak nestalo a nákaza se
městu vyhnula.1 2 3 7
Hřbitov působí spíše jako půvabný letohrádek. Najdeme zde významné uplatnění
čísla tři, tedy symboliku Nejsvětější trojice - trojúhelník svševidoucím božím okem
uprostřed. Vyjadřuje ji nejen trojice kaplí, ale i trojité arkády (řady stejně velkých
oblouků nesených svislými sloupy; podloubí), trojí dělení spojovacích zdí
i trojúhelníkový podstavec sochy Anděla posledního soudu z dílny Řehoře Thényho
z roku 1729, stojící uprostřed hřbitova.
Tento půdorys však porušil o více než 20 let opat Hennet, který dal přistavět další,
čtvrtou kapli. Celá stavba tak dostala tvar lebky - vyjádření věčného života po Kristově
ÚKOL č. 6 (ve skupinách):
1) Kolik kaplí měl původní hřbitov?
2) Kolik jich má současná stavba?
3) Co nám její tvar připomíná? Obrázek vám pomůže.
Svoboda, P.: cd., s. 192.
Holečková, M : Vysočina po stopách Santiniho. Beroun, 2006, s. 69.
64
Doplňte. Pomůže vám informační tabule.
Uvnitř areálu hřbitova stojí socha (napište její jméno)
od (jméno sochaře)
Hřbitov byl zřízen v roce
Dokážete vyjádřit tento letopočet římskými čísly?
a) M D C C I X Pomůcka: L 50
b) M C C M IX C 100
c) M C M IX D 500
M 1000
ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ VYCHÁZKY, kontrola zadaných úkolů:
Ze stanoviště č. 5 se žáci přesunuli na odpočívadlo před cukrárnou. Všechny
skupiny si připravily vypracované otázky, úkoly a pracovní listy. Proběhla kontrola
odpovědí a úkolů prováděných na jednotlivých stanovištích.
Hodnocení se týkalo těchto bodů:
1. Počtu správných odpovědí.
Děti neměly s vyplňováním pracovních listů i dílčích úkolů žádné závažné potíže.
Pokud potřebovaly zpočátku pomoc učitele, týkalo se to zejména nedostatečného
přečtení zadaného úkolu.
Některé děti však měly obtíže při určování světových stran, zejména východu a západu,
což bylo zapříčiněno záměnou levé a pravé strany. Ostatní ve skupině jim buď poradili
okamžitě na místě nebo si špatnou odpověď opravili při závěrečném hodnocení.
Děti byly s celkovým výsledkem své práce spokojené, protože všechny skupiny splnily
zadané úkoly bez vážnějších chyb.
2. Aktivity a spolupráce ve skupině.
Jelikož skupinovou práci zařazuji do výuky poměrně často, děti jsou zvyklé
spolupracovat při plnění úkolů jako "tým". Vzhledem k tomu, že dostaly prostor pro
vytvoření skupin dle vlastní volby, neměly problém se zařazením do kolektivu. Každý
65
si vybral účast ve skupině, kde se cítil dobře a kde měl své kamarády. Během činnosti
v průběhu celé vycházky nedocházelo ke konfliktům ani hádkám.
K výborné spolupráci došlo u některých skupinek na stanovišti v areálu kostela
na Zelené hoře, kde děti zpracovávaly pracovní list č. 3. Obsahoval více úkolů, které
byly náročnější zejména z hlediska časového. Děti si mezi sebou navzájem rozdělily
jednotlivé úkoly a každý zjišťoval jiný údaj. Nakonec své poznatky společně
zaznamenaly.
3. Zaujetí pro činnost.
Všichni pracovali s chutí a velkým nasazením. Do činnosti se zapojili i ti, kteří mají
potíže se sebeprosazováním v kolektivu, bojí se vyjádřit svůj názor a jsou obyčejně
málo aktivní. Činnost všech skupin jsem hodnotila velmi kladně.
4. Schopnosti zhodnotit vlastní činnost i činnost druhých.
Členové jednotlivých skupin provedly sebehodnocení i hodnocení práce druhých.
V závěru děti zhodnotily celý průběh vycházky:
1. Která část vycházky se jim líbila (nelíbila) a proč:
Největší ohlas měly činnosti na stanovišti č. 3 - Zelená hora a stanovišti č. 4 - kostel
sv. Jana Nepomuckého.
Na stanovišti č. 3 děti měřily objem a výšku stromů pomocí provázku, pásma a tabulky.
Frotáží potom zachycovaly strukturu kůry voskovkami na papír. Tyto činnosti byly
pro ně nové a tím také zajímavější.
Na stanovišti č. 4 měly děti zadány velmi různorodé úkoly, po určitých informacích
musely "pátrat"(např. najít hrob podle nápisu na náhrobku).
2. Na jakém stanovišti se jim dobře (hůř - z jakého důvodu) plnily úkoly:
Největším problémem bylo již zmíněné určování světových stran. Nejrychleji a nejlépe
měli žáci zpracovány úkoly na stanovišti č. 2 v přírodním areálu Libušin, kde plnili
hlavně úkoly přírodovědné.
66
3. Jak se jim spolupracovalo ve skupině, co je nejvíce zaujalo, jaké největší poznatky
žáci získali, co zajímavého se dozvěděli:
K zhodnocení tohoto bodu dostanou děti prostor v hodině českého jazyka - slohu, kde
budou mít za úkol zachytit své dojmy a zážitky z vycházky formou vypravování.
Z celkového hodnocení dětí vyplynulo, že oproti tradiční výuce ve třídě je pro ně
tento typ vyučování zajímavější a přitažlivější. Všichni projevovali podstatně větší míru
aktivity.
Jelikož měli žáci již teoretické poznatky z přípravných hodin literární výchovy
a vlastivědy, dokázali sami a bez potíží získávat další, nové informace.
Teoretické poznání tak na základě vlastního pozorování a vlastní zkušenosti dostalo
konkrétní podoby.
(Materiály, které děti nasbíraly na stanovišti č. 2, budou třídit a popisovat v hodině
přírodovědy. Použijí je i při vytvoření výsledné mapy a zhodnotí tak své poznatky
nabyté při dnešní vycházce.)
5.3. Zpětná vazba v dalších vyučovacích hodinách
Výtvarná výchova
Cíl: Žáci výtvarně vyjádří na základě vlastního pozorování zobrazení objektů a prostře­
dí.
Organizace: samostatná práce.
Téma: Návrhy pohlednic: a) Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sáza­
vou
b) Dolní morový hřbitov
Technika: volný výběr: a) kolorovaná kresba dřívkem, tuší a vodovými barvami
b) kresba pastelkami
Pomůcky: podle zvolené techniky - dřívka, tuš, vodové barvy, pastelky, čtvrtky.
Výkresy (viz příloha č. 14) budou použity k vytvoření výsledné mapy.
67
Česky iazvk - sloh
Cíl: Žáci na základě vlastní zkušenosti zachytí své dojmy z vycházky ve vypravování.
Téma: Mé dojmy (zážitky) z vycházky.
Organizace: samostatná práce.
Tato vyučovací hodina se uskutečnila s týdenním časovým odstupem. Chtěla jsem
zjistit reakci dětí na tuto formu výuky, jejich dojmy a zážitky, které si z vycházky
odnesly.
Vybrané ukázky slohových prací:
...Navštívili jsme poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Paní nám
vyprávěla, že Václav IV. hodil svázaného Jana Nepomuckého do vody a nad ním se
objevilo pět hvězd. Také jsme se dozvěděli, že pod kostelem jsou uloženy kosti...
... Nejvíce se mi líbila okna kostela, která byla v gotickém slohu. Také byla hezky
barevná. A když svítilo sluníčko, tak se to od nich krásně odráželo...
...Vycházka se mi velice líbila a ráda bych se do kostela někdy ještě jednou jela
podívat...
...Hlavním cílem naší cesty byl poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
V kostele nám jedna paní řekla mnoho o tomto kostele...
...Další zastávkou byl Dolní morový hřbitov se sochou Anděla posledního soudu. Tam
jsme si vyplnili poslední testík. Poté už jsme šli jenom do cukrárny, kde jsme si mohli
něco koupit a zamlsat si...Nejvíce se mi líbil kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené
hoře. Tato vlastivědná vycházka se mi moc líbila...
...Na Zelené hoře nám paní ukazovala zeměkouli. Na ní bylo pět hvězd. Okolo bylo pět
velkých a tři malí andělé, kteří drží zeměkouli. Na ní je Jan Nepomucký...
...Potom jsme šli k morovému hřbitovu. Nejdřív měl tři kaple, pak tam nechali postavit
další...
68
...Nejvíce úkolů jsme měli na 4. zastávce na Zelené hoře. Celý program byl velice
zábavný...
...Po vydařené vycházce jsme se osvěžili zmrzlinou...
...Moc se mi líbilo měření stromů a malování jejich kůry...
...Na sportovním areálu na Libušině jsme měli ve skupinách udělat úkol a test. Nalepit
lístky stromů nebo trávy, které známe. I test se týkal stromů....
(Slohové práce budou také využity k vytvoření výsledné mapy.)
Přírodověda
Cíl: Žáci umí třídit a poznávat přírodniny podle určujících znaků.
Organizace: skupinová práce.
Pomůcky: malířská tapeta s přírodninami, atlasy rostlin a stromů, psací potřeby.
Jednotlivé skupiny budou určovat přírodniny získané v průběhu vycházky, které mají
nalepené na malířské paletě.
Děti mají k dispozici atlasy rostlin a stromů, kde si mohou neznámé druhy najít a určit.
Pod každou bylinu, dřevinu či list napíší název. Dále mají za úkol roztřídit přírodniny
na byliny a dřeviny.
Vypracovaný materiál poslouží také k závěrečné práci.
69
Vlastivěda
Cíl: Žáci dokáží na základě vlastního pozorování využít znalostí získaných při vycházce.
Dokáží spolupracovat a komunikovat ve skupinách, umí vyjádřit svůj vlastní
názor.
Téma: Po stopách J. B. Santiniho.
Organizace: skupinová práce.
Pomůcky: balicí papír, lepidla, nůžky, voskovky, pastelky, psací potřeby, materiály
z předchozí hodiny vlastivědy (zpracované úkoly ve skupinách), obrázky
pohlednic z hodiny výtvarné výchovy, slohové práce, knihy: M . HorynaJan
Blažej Santini Aichel, Jan Santini Aichl - Dědictví, P. Svoboda Krajem
kamení a jeřabin, J. Pohanka - Poutní chrám sv. Jana Nepomuckého
ve Žďáre nad Sázavou, J. Pospíšil - Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého
na Zelené hoře ve Žďáre nad Sázavou, M . Holečková - Vysočinou
po stopách Santiniho, malířské tapety s nalepenými a popsanými přírodnina­
mi.
Pracovní postup:
1) Shromáždění materiálu:
Všechny skupiny si shromáždí veškerý materiál: slohové práce, pohlednice z hodiny
výtvarné výchovy, materiály z předchozí hodiny vlastivědy a malířské tapety.
Každá skupina bude zpracovávat materiály k jinému tématu:
1. skupina - Co jsme cestou pozorovali a určovali? (Dopravní značky, přírodniny,
světové strany...)
2. skupina - Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou. (Symboly,
autor projektu, stavitel, informace o stavbě...)
3. skupina - Dolní morový hřbitov ve Žďáru nad Sázavou. (Symboly, informace
o stavbě, autor projektu...)
70
2) Společné vytvoření mapy vycházky.
3) Zhodnocení výsledné práce, vystavení mapy na chodbě školy (viz příloha č. 13).
71
Zaver
Učitel je důležitým článkem v životě každého dítěte. Při výuce používá
své osvědčené metody, které jsou zobrazením jeho poznání, vědění a osobitého
přístupu.
Současný stav lidské společnosti vyžaduje nejen výchovu všech jejich členů, ale
i pěstování schopnosti tvořivě myslet a jednat. Vedení žáků k logickému myšlení,
k aktivitě, samostatnosti a zároveň i rozvíjení jejich osobnosti patří k novému přístupu
učitele k žákovi i ke škole.
Stále větší aktuálnosti nabývá názor, že poznání by mělo začínat od nejbližšího okolí
ke vzdálenějšímu světu. Tento princip je nutné uplatňovat tím důsledněji, čím je dítě
mladší a v celém systému jeho vzdělávání, tedy i ve vyučovacím předmětu, který má
pomoci vybudovat prvotní ucelený obraz světa - ve vlastivědě.
Cílem mé diplomové práce je přiblížit dětem regionální historii, seznámit je
s historicky významnými místy rodného města a získat jejich zájem o výuku vlastivědy,
později dějepisu. Představy žáků o minulosti budou dokonalejší, pokud si je mohou
porovnat s předměty a jevy, které znají, a také zajímavější, čím blíže jejich domova se
odehrály. Proto by měl každý učitel využít všech místních historických
a archeologických památek k hlubšímu rozvíjení jasných představ žáků o minulosti.
Těmito hledisky se zabývá právě vlastivědná vycházka, která hraje důležitou roli
při výuce vlastivědy.
Protože předměty vlastivěda a přírodověda j sou provázány mezipředmětovými vztahy,
využila jsem k většímu prohloubení a upevnění poznatků i dalších vyučovacích hodin,
a to českého jazyka - slohu, výtvarné výchovy, literární výchovy.
Samotné vycházce předcházela hodina literární výchovy a vlastivědy. V literární
výchově se děti seznámily s pověstí „Vo Zelený hoře", která v nich měla probudit zájem
o nej významnější památku našeho města - poutní kostel sv. Jana Nepomuckého
na Zelené hoře, i o osobnosti Jana Blažeje Santiniho a Václava Vej mluvy, kteří se
na této stavbě podíleli.
Hodina vlastivědy byla zaměřena především na seznámení s dílem architekta J. B.
Santiniho a se symbolikou, která prolíná všemi jeho stavbami. Zde jsem využila
samostatné práce skupin a jejich dovednosti při vyhledávání informací z různých
dostupných zdrojů. Vzhledem k tomu, že si tyto informace děti opatřily samy a ostatním
je prezentovaly, zapamatovaly si větší množství faktů než při tradičním výkladu.
72
Následná vycházka potom proběhla za účelem zhodnocení získaných teoretických
poznatků a vlastním pozorováním si tak dotvořit ucelený obraz významného místa.
V průběhu vycházky děti na stanovištích plnily jednotlivé dílčí úkoly nebo
zpracovávaly pracovní listy. Otázky a úkoly byly formulovány tak, aby žáci cestou
uplatnili své poznatky z oblasti přírodovědy, orientace v přírodě, dopravní výchovy
i z matematiky. Z hodnocení vycházky v jejím závěru vyplynulo, že právě tato
různorodá činnost se dětem velmi líbila, pracovaly vesměs samostatně (pouze
u několika úkolů potřebovaly některé skupiny pomoc učitele, a to zejména proto, že si
špatně přečetly zadání úkolu) a se zaujetím.
Prostřednictvím skupinové práce byly děti vedeny ke vzájemné spolupráci
a komunikaci. Vzhledem k tomu, že tuto formu zařazuji do výuky často a děti jsou tedy
zvyklé spolupracovat, neměly problém s komunikací ani se zapojením do činnosti
ve skupině.
Ke zdokonalování výchovně vzdělávací práce přispívá dobře fungující
zpětnovazební vztah, který svými prostředky zajišťuje účinnost výuky. Zpětnou vazbu
jsem realizovala v hodinách přírodovědy, výtvarné výchovy, českého jazyka - slohu
a vlastivědy.
V hodině přírodovědy děti třídily a poznávaly přírodniny, které na vycházce nasbíraly.
0 zobrazení objektů a prostředí pomocí libovolné techniky se pokusily v hodině
výtvarné výchovy, kde vytvářely pohlednice města s motivem staveb J. B. Santiniho.
Celkový náhled, zážitky a zhodnocení vycházky zvláštního hlediska pak ztvárnily
formou vypravování v hodině slohu.
Zvláštní místo při rozvoji samostatnosti a tvořivosti žáků mají tzv. aktivizující
metody výuky. Proto jsem pro svoji práci zvolila kombinaci metod tradičních
1 aktivizujících. Ukázalo se, že právě aktivizující metody byly pro děti přínosem
(zejména práce ve skupinách, vyhledávání informací, prezentace vlastní činnosti, práce
s didaktickými pomůckami apod.).
Jejich vlivem výuka v některých případech nabyla odlišného charakteru od tradičního
modelu. Žáci měli sami zájem o učení, získali více prostoru pro vlastní sebeutváření
a dařilo se motivovat i děti, které se do činnosti mnohdy vůbec nezapojují nebo jen
velmi zřídka.
Forma tematického vyučování spojená s vlastivědnou vycházkou se mi velmi
osvědčila, neboť žáci pracovali s větším nasazením, měli dostatek prostoru
pro seberealizaci, komunikaci a spolupráci.
73
Přestože příprava učitele na vycházku i následné propojení s dalšími předměty je velmi
náročné, přináší uspokojení na obou stranách. Děti pracovaly s pocitem, že to, co dělají,
má smysl.
74
Resumé
Diplomová práce je rozdělená do pěti oblastí. První část představuje celkové
seznámení s regionem Žďárská.
Druhá část je zaměřena na historický vývoj města Žďáru nad Sázavou, na jeho úzké
sepětí se založením cisterciáckého kláštera, a to až do roku 1784, kdy byl zrušen.
Třetí oblast navazuje na historickou část představením architekta Jana Blažeje
Santiniho Aichla, který je významnou osobností tohoto regionu. Právě
jeho monumentální dílo s výraznou symbolikou, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého
na Zelené hoře, se stalo hlavní náplní realizované vlastivědné vycházky.
Čtvrtá oblast obsahuje část teoretickou, kde jsou charakterizovány použité metody
a formy. Pátá část je zaměřena na využití vycházky při výuce vlastivědy v 5. ročníku
základní školy. Realizace vycházky se dotkla i mezipředmětových vztahů - českého
jazyka, literární výchovy, vlastivědy a výtvarné výchovy.
Vlastivědná či přírodovědná vycházka má jako progresivní forma spolu se
standartním stylem výuky v procesu vzdělávání své opodstatněné místo. Její využití
dává žákům prostor mimo jiné i pro kreativitu, seberealizaci, bezprostřední zkušenost
a vzájemnou spolupráci.
75
Resumé
The graduation thesis is divided into five parts. The first part familiarizes you with
the region of Žďársko.
The second part is oriented on the historical devolepment of the town Žďár nad
Sázavou. Then on its tight connection with the cistercian monastery to the year 1784
when the monastery was closed.
The third part continues introducing the architect Jan Blažej Santini Aichl who is
an important person for the region. His monumental work, with an expressive
symbology, the Pilgrimage Church of St. John of Nepomuck at Zelená Hora is the main
filling of the realized homeland studying walking tour.
The fourth part is theoretical where are characterized used methods and forms.
The fifth part is specialized on the usage of the walking tour in homeland study of fifth
class at the primary school. The execution of the walking tour counts also with other
subjects like Czech, Literature and Arts.
The homeland studying or naturalistic walk tour together with a standart form of
education has its well-founded place. Its usage gives pupils a space for creativity,
selffullfillment, proximate experience and mutual cooperation.
76
Seznam literatury
1. Cronica domus Sarensis. Brno: Krajské nakladatelství, 1964.
2. Drož, B.: Dějiny kláštera a města Žďáru na Moravě. Moravské Budějovice, 1903.
3. Fabiánková, B.: Didaktika prvouky. Brno: Paido, 1995. ISBN 80-85931-03-6.
4. Fabiánková, B. - Horká, H : Náměty do prvouky. Brno: Paido, 1996.
ISBN 80- 85931-29-X.
5. Filka, I- Svoma, J.: Stručné dějiny města Žďáru nad Sázavou. Žďár nad Sázavou :
Městský úřad, 1998.
6. Holečková, M.: Vysočinou po stopách Santiniho. Beroun : Nakladatelství M H ,
2006. ISBN 80-86720-27-6.
7. Horyna, M.: Jan Blažej Santini - Aichel. Praha: Karolinum, 1998.
ISBN 80-7184-664-3.
8. Hradil, F.: Vlastivěda na I. stupni základní školy. Brno: UJEP, 1985.
9. Jurman, H : Žďársko. Brno: SURSUM, 1998. ISBN 80-85799-33-2.
10. Kalhous, Z. - Obst, O.: Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X.
11. Kalista, Z.: Česká barokní gotika ajejí žďárské ohnisko. Brno: Blok, 1970.
12. Kolektiv autorů: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha:
Výzkumný ústav pedagogický, 2004.
13. Kasíková, H : Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál, 1997.
ISBN 80-7178-167-3.
14. Kovaliková, S.: Integrovaná tematická výuka. Kroměříž: Spirála, 1995.
ISBN 80-901873-1-5.
15. Maňák, J. a kol.: Alternativní metody a postupy. Brno: Masarykova univerzita, 1997.
ISBN 80-210-1549-7.
16. Maňák, J. - Švec, V : Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5.
17. Maňák, J.: Nárys didaktiky. Brno: Masarykova univerzita, 1991.
ISBN 80-210-0210-7.
18. Mechlová, E. - Horák, F.: Skupinové vyučování na základní a střední škole. Praha:
Státní pedagogické nakladatelství, 1986.
19. Mojžíšek, L.: Vyučovací metody. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.
20. Musilová, H. - Hradil, F. - Šupka, J.: Přírodověda a vlastivěda na základní škole.
Brno: UJEP, 1979.
21. Nenadál, S.: Přírodou Žďárská. Žďár nad Sázavou: Regionální muzeum, 2000.
77
22. Pasch, M . a kol.: Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál,
2005. ISBN 80-7367-054-2.
23. Petry, G..Moderní vyučování. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-070-7.
24. Plichta, A.: Klášter na hranicích. Kostelní Vydři: Karmelitánské nakladatelství,
1995. ISBN 80-7192-002-9.
25. Pohl, M . a kol.: Vysočina. Žďár nad Sázavou: Informační a metodické centrum,
1996.
26. Poutní chrám sv. Jana Nepomuckého ve Žďáre nad Sázavou. Žďár nad Sázavou:
Společnost Cisterciana Sarensis, 1996.
27. Poutní kostel na Zelené hoře ve Žďáre nad Sázavou. Žďár nad Sázavou: Osvětový
dvůr, 1993.
28. Průcha, J. - Walterová, E. - Mareš, J.: Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995.
ISBN 80-7178-029-4.
29. Průvodce expozicí Jan Santini, život a dílo. Žďár nad Sázavou: Okresní památková
správa, 1977.
30. Sedlák, J.: Jan Blažej Santini - setkání baroku s gotikou. Praha: Vyšehrad, 1987.
31. Sedlák, J.: Jan Santini Aichl — dědictví. Žďár nad Sázavou, 1995.
32. Sedlák, J. a kolektiv: Významné památky okresu Žďár nad Sázavou. Žďár nad Sázavou:
Okresní památková správa, 1982.
33. Skalková, J.: Za novou kvalitu vyučování. Brno: Paido, 1995. ISBN 80-85931-11-7.
34. Svoboda, P.: Krajem kamení ajeřabin. Tišnov: SURSUM, 2002.
ISBN 80-7323021-6.
35. Sacha, V.: U vyhaslých milířů. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství, 1954.
36. Štiková V.: Prvouka 3 - pracovní sešit pro 3. ročník základní školy. Brno: Nová
škola, 2003. ISBN 80-7289-045-X.
37. Štiková, V.: Přírodověda 4 - pracovní sešit pro 4. ročník základní školy: Brno: Nová
škola, 2005. ISBN 80-7289-052-2.
38. Vorlíček, Ch.: Úvod do teorie výchovy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,
1984.
39. Zemek, M . - Bartušek, A.: Dějiny Žďáru na Sázavou L Havlíčkův Brod: Krajské
nakladatelství, 1956.
40. Zemek, M . - Bartušek, A.: Dějiny Žďáru na Sázavou II. Brno: Musejní spolek,
1970.
78
79