Staročeská rytířská epika prezentuje specifický náhled do
představ středověké šlechty, jejích hodnot a prezentuje i
jistou estetickou preferenci. Tato práce se zabývá emocí hněvu
ve vybraných osmi pramenech staročeské rytířské epiky vzniklých
od konce 13. do začátku 15. století. Inspirována konceptem
Barbary Rosenwein se snaží nahlížet na českou šlechtu 14.
století jako na součást emoční komunity, která ve svých
rytířských eposech reflektuje deskriptivní, ale i normativní
aspekty hněvu. Důraz je kladen na specifičnost verbálních i
tělesných reprezentací hněvu, na symboliku hněvu a na fenomén
ira regis.