Tato bakalářská práce analyzuje vizuální metaforu v díle Reného Magritta optikou kognitivní lingvistiky. Ústřední otázkou je, jak Magritte skrze narušování zažitých metaforických struktur transformuje estetickou zkušenost diváka. Práce nejprve zasazuje autora do kontextu surrealismu a následně aplikuje teorii Lakoffa a Johnsona na konkrétní díla. Výzkum se zaměřuje na využití orientačních metafor a principu „zvýrazňování a skrývání“ k destrukci konvencí objektivismu. Analýza dokazuje, že Magrittovy obrazy nejsou jen estetickými objekty, ale kognitivními nástroji, které nás učí vidět realitu jako aktivní mentální konstrukci.