Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva Diplomová práce Trest obecně prospěšných prací Kamila Korbová 2008 /2009 „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Trest obecně prospěšných prací zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny." OBSAH ÚVOD 4 1. POJEM A ÚČEL TRESTU 6 1.1 Pojem trestu 6 1.2 Účel trestu 7 1.3 Systém trestu 8 1.4 Jedntlivé druhy trestů 10 2. ALTERNATIVNÍ TRESTY 13 2.1 Pojem alternativního trestu 13 2.2 Princip restorativní justice 15 2.3 Alternativní tresty v ČR 15 3. TREST OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ 19 3.1 Zařazení do systému trestů a vývoj 19 3.2 Změny v novém trestním zákoníku 20 3.3 Hlediska pro ukládání trestu obecně prospěšných prací 21 3.4 Obsah trestu obecně prospěšných prací ajeho druhy 23 3.5 Výměra trestu obecně prospěšných prací 27 3.6 Přiměřená omezení a přiměřené povinnosti 28 3.7 Lhůta pro výkon trestu 29 3.8 Přeměna trestu obecně prospěšných prací 30 3.9 Účinky výkonu trestu 31 4. VÝKON TRESTU OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ 32 4.1 Nařízení výkonu trestu 32 4.2 Odklad, přerušení a upuštění od výkonu trestu 34 4.3 Změny trestního řádu po přijetí tzv. doprovodného zákonná 35 2 5. SUBJEKTY ZAJIŠŤUJÍCÍ S VÝKON TRESTU OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ 38 5.1 Soud 38 5.2 Obce a obecně prospěšné instituce 48 5.3 Probační a mediační služba ČR 40 6. TREST OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ PODLE ZÁKONA O SOUDNICTVÍ VE VĚCECH MLÁDEŽE 43 7. DALŠÍ OTÁZKY SPOJENÉ S VÝKONEM TRESTU OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ 45 7.1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 45 7.2 Odpovědnost za škodu vzniklou při výkonu trestu 46 8. KRÁTKÁ EXKURSE DO VYBRANÝCH ZAHRANIČNÍCH ÚPRAV 48 8.1 Velká Británie 48 8.2 Francie 49 8.3 Nizozemí 50 8.4 Německo 51 8.5 Shrnutí 52 ZÁVĚR 53 RESUMÉ 55 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 57 3 ÚVOD 20. století bylo obdobím velkých společenských změn, co do četnosti, rozsahu i hloubky. Výrazem těchto změn se stal i nárůst kriminality a s tím spojená přetíženost všech článků v systému trestní justice. Výrazná přeplněnost věznic vedla k hledání nových forem trestání zločinců a novému pohledu na smysl a účel trestů. To vyústilo k postupnému zavádění alternativních trestů, se kterými se v západoevropských zemích setkáváme již od 70. let minulého století. Předmětem mé diplomové práce je především trest obecně prospěšných prací, jako jeden z výrazných a velmi často užívaných alternativních trestů. Trest obecně prospěšných prací byl zakotven do našeho právního řádu na počátku roku 1996 a od té doby se stal nedílnou součástí trestněprávních sankcí. Za velmi významné pokládám přijetí nového zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, který přináší poměrně podstatnou změnu i v oblasti alternativních trestů. Jeho snahou je, aby bylo umožněno efektivnější využití alternativních trestů a dosažení účelu trestu. Přestože uvedený zákon nabude účinnosti až od 1. 1. 2010, je natolik důležitý, aby mu byla věnována pozornost. Jeho smysl vidím především v tom, že naši úpravu trestu alternativních trestů zase o krok přibližuje vyspělých západoevropským zemím, kde mají s těmito tresty zpravidla větší praktické zkušenosti. Ve své práci jsem se zaměřila na vymezení nej důležitějších změn, které trestní zákoník do úpravy alternativních trestů přináší, obzvláště pak ve vztahu k obecně prospěšným pracím. Cílem mé práce je především podat co nejucelenější obraz tohoto trestu podle platné právní úpravy, upozornit na případné změny, které přináší nový trestní zákoník; a v neposlední řadě nastínit také podobu a postavení obecně prospěšných prací zahraničních právních řádech. Samotnou práci jsem rozdělila do devíti kapitol. V úvodní kapitole se zabývám pojmem a účelem trestu a také systémem trestů. V případě systému trestů jsem vycházela z platné úpravy, kterou jsem doplnila o změny vyplývající z nového trestního zákonku. Druhá kapitola je věnována alternativním trestům. Zaměřila jsem se na jejich pojetí, které vychází z principu tzv. restorativní (obnovující) justice, a popisem jednotlivých druhů alternativních trestů, včetně dvou nově zavedených trestů - domácímu vězení a zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Stěžejní část této práce se nachází ve třetí a čtvrté kapitole. Ve třetí kapitole se zabývám nejprve vývojem tohoto trestu v naší právní úpravě a důvody pro jeho zavedení. Rovněž zde shrnuji ty nej důležitější změny, které přinese nový trestní zákoník na poli trestu obecně 4 prospěšných prací. Dále se věnuji kritériím pro ukládání tohoto trestu, jeho obsahem, výměře, lhůtě pro výkon a případné přeměně obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, pokud není trest řádně a včas vykonán. Čtvrtá kapitola navazuje na předchozí a jejím obsahem je procesněprávní úprava tohoto trestu, tedy výkon trestu a problematika s ním spojená. Rovněž zde vyzdvihuji roli nově přijatého zákona č. 41/2009 Sb., který doplňuje na hmotněprávní úpravu obsaženou v novém trestním zákoníku. V páté kapitole popisuji subjekty zajišťující výkon obecně prospěšných prací. Vyzdvihla jsem roli soudu, obcí a obecně prospěšných institucí a zejména pak roli Probační a mediační služby. Její úloha od zavedení tohoto trestu v ČR prošla poměrně značným vývojem a to směrem k posílení její role při výkonu alternativních trestů. Šestou kapitolu jsem věnovala úpravě tohoto trestu podle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Tento zákon obsahuje určitá specifika oproti obecné úpravě obsažené v trestním zákoně, proto jsem mu vyhradila celou jednu kapitolu. Sedmá kapitola je věnována dalším otázkám spojeným s výkonem tohoto trestu. Konkrétně jsem se zaměřila na problematiku odpovědnosti za škodu, která může při výkonu trestu vznikat, a bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Osmá kapitola je věnována popisu právních úprav trestu obecně prospěšných prací ve vybraných evropských zemích a jejich porovnání, vyzdvižení tohoto, co mají společného a v čem se naopak liší. Při zpracování této práce jsem se opírala především o odbornou právnickou literaturu a české právní předpisy, které jsou jejím základem. Využilajsem také články v odborných právnických časopisech a jako podklad pro analýzu nového trestního zákoníku pak důvodové zprávy. V neposlední řadě jsem využila i judikaturu Nejvyššího soudu a nejrůznější statistické publikace. 5 1. POJEM A ÚČEL TRESTU Již od nej starších dob se lidská společnost musela bránit před pro ni nežádoucím chováním svých členů, k tomuto účelu si postupně vytvářela systém obranných mechanismů. Tyto mechanismy měly za úkol především chránit základní normy a hodnoty, na kterých byla daná společnost postavena. Trestní právo není zdaleka jediným systémem postihujícím delikventní chování pachatelů. Je však jedinečné v tom, že je kodifikováno trestním řádem a zákonem a postihuje nej závažnější případy deviantního chování.1 Můžeme o něm rovněž hovořit jako o ochraně poslední instance (ultima ratio), protože jeho použití přichází v úvahu až po vyčerpání ochrany mimotrestní. 2 V průběhu času se pojetí funkce trestu postupně vyvinulo od odplaty k nápravě. 1.1 Pojem trestu Trest patří mezi stěžejní pojmy celého trestního práva. Jeho definici v trestním zákoně nenalezneme, nejčastěji ale bývá chápán jako zákonem stanovený právní následek za určité protiprávní jednání. Další definice jej vymezuje jako právní následek trestného činu, představující jeden z prostředků dosažení účelu trestního zákona, vyjadřující negativní hodnocení pachatele a jeho činu, sledující účel uvedený v trestním zákoně, ukládaný výlučně trestním soudem, jehož výkon je vynutitelný státní mocí.3 Každý trest může být uložen za spáchaný trestný čin jeho pachateli pouze na základě zákona (čl. 39 Usnesení Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, dále jen „LZPS"). Zde se odráží zásada „nullum crimen, nullapoena sine lege". Charakteristickým rysem každého trestu je, že pachateli trestného činu působí újmu. Tato újma však nemá, v souladu se zásadou ekonomie trestní represe, převyšovat míru potřebnou k dosažení účelu trestu. Čili újma by měla odpovídat společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu, osobě pachatele a dalším okolnostem. Pokud by uložený trest nebyl adekvátní, pak by to mělo vliv i na jeho účinnost.4 Konečně pro trest je rovněž typické, že jeho výkon lze zajistit i proti vůli pachatele za pomoci státního donucené. 1 Mezník, I, Kalvodová, V., Kuchta, J. Základy peneologie. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 4. 2 Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2003. s. 18 3 Tamtéž, s. 404. 4 Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné, obecná část, zvláštní část. Praha: Linde, 2005, s. 342. 6 1.2 Účel trestu V průběhu vývoje společnosti se pojetí účelu trestu proměňovalo a stále vyvíjí v závislosti na úrovni právního vědomí, zastávaných sociálních hodnotách, na ekonomické a politické situaci atd.5 Teoretické koncepce, které se snažily odpovědět na otázky, jaký účel a cíl je uložením trestu sledován, můžeme rozdělit na absolutní, relativní a smíšené. Absolutní teorie chápou trest jako spravedlivou odplatu za čin spáchaný v minulosti (punitur, quia peccatum est - trestá se, protože bylo spácháno zlo). Trest by měl vždy odpovídat povaze spáchaného provinění a jeho cílem je spíše potrestání samotného zločinu než náprava pachatele. Absolutní teorii zastávali například filozofové I. Kant a G. W. Hegel. Relativní teorie se naopak zaměřují na ochranu společnosti před nebezpečím dalších trestných činů (punitur, ne peccetur - trestá se, aby nebylo pácháno zlo). Relativní teorie tak stála u zrodu preventivního působení trestů. K jejím zastáncům patří H.Grotius nebo C. Beccaria. Teorie smíšené se snaží o propojení obou koncepcí a zahrnují jak odplatu, tak nápravu zločince. Právní úpravu v českém trestním zákoně charakterizují znaky smíšených koncepcí účelu trestu.6 Hlavní cíle trestání jsou výslovně uvedeny v § 23 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen „TZ"). „Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v páchání další trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit i na ostatní členy společnosti. Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost." V tomto ustanovení se odrážejí prvky několika teorií trestání. Jednak se zde uplatnila teorie eliminační, jejímž cílem je zabránit odsouzenému v páchání další trestné činnosti. Dále zde pak najdeme teorii rehabilitační, která se snaží vést k nápravě odsouzeného, aby vedl řádný život. Třetí teorií obsaženou v § 23 TZ je teorie odstrašení zaměřená na ostatní členy společnosti. Nej důležitějším cílem trestu nadále zůstává především ochrana společnosti před pachateli trestné činnosti. Rehabilitační teorie sehrává v případě alternativních trestů a probační činnosti zásadní místo. Je zaměřena na osobnost samotného pachatele a jeho kriminální chování. K výchově pachatele mohou být použity buď opatření přímo sledující výchovný cíl, nebo se může jednat např. o výchovné činnosti s odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody. Nicméně výchova pachatele k tomu, aby vedl řádného života, klade poměrně vysoké nároky na tvorbu a realizaci jednotlivých programů zacházení i na odbornou úroveň personálu. 5 Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminológie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 185-187 6 Tamtéž 7 Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné, obecná část, zvláštní část. Praha: Linde, 2005, s. 340-341. 7 Důležité je samozřejmě i aktivní zapojení a participace pachatele, aby se on sám podílel na pozitivních změnách svého chování. Jak jsem již uvedla výše, účel trestu je vymezen v § 23 TZ. Tohoto účelu je dosahováno prostřednictvím základního cíle, kterým je ochrana společnosti před trestnými činy a pachateli, a dílčích cílů, kterými jsou individuální represe, individuální prevence a generální prevence.8 Zabránění pachateli v další trestné činnosti představuje represivní složku funkce trestu, zatímco výchovné působení na ostatní členy společnosti představuje generální prevenci, výchova pachatele k řádnému životu je individuální prevencí. Generálně preventivní účinek se uplatňuje zejména prostřednictvím prevence individuální. Působí vůči všem potencionálním pachatelům trestných činů, má je odradit a ukázat, že trestná činnost se nevyplácí. Prevence však nespočívá v tvrdosti samotného trestu, ale především vjeho neodvrátítelnosti. Dalším aspektem generální prevence je posilování právního vědomí veřejnosti, z tohoto důvodu je vhodné, aby byly v zákonem stanoveném rozsahu zveřejňovány informace o trestních procesech.9 1.3 Systém trestů Systém trestů můžeme definovat jako uspořádání jednotlivých druhů trestů podle závažnosti, podle postihovaných zájmů a vzájemné vztahy mezi tresty10 . Veškeré tresty lze podle zásady legality ukládat pouze na základě zákona. Pouze zákon také stanoví, jaké jednání je trestným činem a jaký trest lze za jeho spáchání uložit. Nový trestní zákoník (dále též nový TZ) přináší do systému trestů poměrně převratnou změnu. Trestné činy rozděluje do dvou kategorií na zločiny apřečiny. Prečiny budou nejen všechny trestné činy z nedbalosti, ale také ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny pak budou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny. Uvedená změna se promítne i do trestního řízení. U zločinů bude vedeno standardní trestní řízení, u přečinů budou převažovat zrychlené formy řízení, odklony a alternativní řešení, včetně širokého uplatnění prostředků probace a mediace. Nový trestní zákoník dále doplnil systém trestních sankcí o dva druhy trestů. Tím prvním je trest domácího vězení, který je dalším projevem zásady humanismu v českém právu. Umožňuje postih pachatele, aniž by musel být vytrhován ze své rodiny a nejbližšího okolí. Tamtéž. 9 Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2003. s. 404 1 0 Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné, obecná část, zvláštní část. Praha: Linde, 2005, s. 344 8 Druhým nově zavedeným trestem je zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, který lze uložit za trestný čin až na dobu deseti let; odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje účast na stanovených sportovních, kulturních a jiných společenských akcích. Vedle tohoto výčtu zákon samostatně upravuje ještě výjimečný trest, který je ovšem druhem trestu odnětí svobody.12 Podle platné právní úpravy tak druhy trestů jsou: - odnětí svobody, - obecně prospěšné práce, - ztráta čestných titulů a vyznamenání, - ztráta vojenské hodnosti, - zákaz činnosti, - propadnutí majetku, - peněžitý trest, - propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, - vyhoštění, - zákaz pobytu, - výjimečný trest. Nově jsou zaváděny 2 tresty: - domácí vězení - zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. V systému trestů se kromě zásady legality odráží také další základní zásada trestního práva, a to zásada humanismu. Je vyjádřena v požadavku na ukládání a výkon trestů. TZ sám výslovně zakazuje v § 23 odst. 2 výkonem trestu ponižovat lidskou důstojnost. Rovněž posilování role alternativních trestů můžeme chápat jako projev zásady humanismu v českém trestním právu. Většina výše uvedených trestů může být uložena samostatně. Výjimkou jsou trest ztráty čestných titulů a vyznamenání a trest ztráty vojenské hodnosti, lze je uložit pouze vedle jiného trestu. Mají tak povahu trestů vedlejších. TZ výslovně nepoužívá označení tresty samostatné a 1 1 Ministerstvo spravedlnosti, dostupný z: http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=4980&d=281604 1 2 Teryngel, J. a kol. Trestní zákon s komentářem. Český Těšín: Poradce, 2007, s. 24 9 tresty vedlejší, nicméně toto rozlišení je ze zákona jasně patrné. Tresty samostatné lze uložit jak samostatně, tak i spolu s jiným trestem (odnětí svobody, obecně prospěšné práce, zákaz činnosti, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, vyhoštění, pobytu). Aby mohl být jakýkoliv výše uvedený trest uložen jako trest samostatný, je nutné, aby byl jako možný trest za konkrétní spáchaný trestný čin uveden ve zvláštní části TZ. Výjimku tvoří peněžitý trest, obecně prospěšné práce, trest zákazu pobytu, trest vyhoštění a zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, které je možné uložit jako tresty samostatné, i když TZ ve zvláštní části takový trest nestanoví.1 3 Uvádí-li příslušné ustanovení zvláštní části TZ více možných trestů, je možné v konkrétním případě uložit více trestů vedle sebe. Některé tresty ale kombinovat nejde. Například není možné uložit peněžitý trestu vedle trestu propadnutí majetku (§ 28 odst. 2 TZ) či trest obecně prospěšných prací vedle trestu odnětí svobody (§ 45 odst. 2 TZ).1 4 1.4 Jednotlivé druhy trestů V této části své práce bych se ráda stručně zaměřila na jednotlivé druhy trestněprávních sankcí, které náš právní řad umožňuje uložit. Vycházela jsem při tom ze systematiky stávajícího platného a účinného TZ, tuto pak doplňuji porovnáním s případnými změnami, které jsou obsaženy v novém TZ. Záměrně jsem zde vynechala peněžitý trest, podmíněné odsouzení a nově zavedené tresty domácího vězení i zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, kterým se podrobně věnuji v 2. kapitole. Trest odnětí svobody Tento trest je obecně možné uložit za každý trestný čin, který je uveden ve zvláštní části zákona. Je možné jej tedy považovat za univerzální trest. V případě nepodmíněného trestu odnětí svobody hovoříme o jeho subsidiární povaze. To znamená, že uložení tohoto trestu přichází v úvahu pouze, nelze-li ke splnění účelu trestu uložit některý z alternativních trestů. Trvání nepodmíněného trestu odnětí svobody je v trestním zákoně představováno jednak maximálně možnou délkou, která je představována obecnou horní hranicí 15 let (§ 39 odst. 1), a jednak trestními sazbami jednotlivých skutkových podstat.15 Nový TZ zavádí v této oblasti změnu tím, že zvyšuje obecnou horní hranici na 20 let. Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné, obecná část, zvláštní část. Praha: Linde, 2005, s. 344 - 348. 1 4 Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné -1. Obecná část. Praha: ASPI, 2007, s. 372. 1 3 Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné, obecná část, zvláštní část. Praha: Linde, 2005, s. 348 - 350. 10 Překročení horní hranice patnácti let je možné pouze výjimečně v případě nej závažnějších trestných činů a za podmínek uvedených v § 29 TZ. Výjimečným trestem je podle tohoto ustanovení trest odnětí svobody v délce trvání nad patnáct do dvaceti pěti let (podle nové úpravy nad dvacet až do třiceti let) a dále trest odnětí svobody na doživotí. Naopak minimální hranici trestu odnětí svobody náš právní řád nestanoví. Ztráta čestných titulů a vyznamenání Jak už napovídá název, tyto tresty se dotýkají osobní cti pachatele. Jedná se o tresty výlučně vedlejší, protože je není možné uložit samostatně. Soud je může uložit pouze, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta. Podstata trestu spočívá ve ztrátě vyznamenání, čestných uznání, vědecké a umělecké hodnosti a jiných čestných titulů, udělených podle vnitrostátních právních předpisů, jakož i ve ztrátě práva nosit cizozemská vyznamenání a užívání cizozemských čestných titulů. Trest zákazu činnosti Jeho smyslem je přímo zabránit odsouzenému v páchání další trestné činnosti. Soud může zakázat pouze tu činnost, v jejíž souvislosti se pachatel dopustil deliktního jednání. Trest je možné uložit na dobu nejméně jednoho roku a nejvýše na deset let. Zákaz činnosti se zpravidla ukládá vedle jiného trestu. Velmi zásadním problémem, který v souvislosti s tímto trestem vzniká, je kontrola jeho výkonu. Porušuj e-li pachatel uložený zákaz činnosti, posuzuje se jeho jednání jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí (§171 odst. 1 písm. c) TZ).1 6 Trest propadnutí majetku Radí se mezi nej přísnější majetkové sankce a zároveň představuje výjimku z ústavně zakotvené ochrany nedotknutelnosti majetku (čl. 11 LZPS). S ohledem na tvrdost tohoto trestu je jej možné uložit pouze za nejzávažnější trestné činný a za splnění dalších omezujících podmínek stanovených § 51 TZ. Trest propadnutí majetku není možné uložit vedle trestu peněžitého a soud musí vždy zvážit jak okolnosti spáchaného činu, tak majetkové a rodinné poměry odsouzeného. Vlastníkem propadnutého majetku se následně stává stát. 1 6 Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné -1. Obecná část. Praha: ASPI, 2007, s. 372. 11 Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Propadnutí věci se řadí mezi majetkové tresty. Jeho hlavním účelem je zneškodnit věc či jinou majetkovou hodnotu, která by mohla sloužit ke spáchání další trestné činnosti, a to tím, že věc nebo jiná majetková hodnota bude zneškodněna. Důležitou podmínkou je, aby věc či jiná majetková hodnota náležela pachateli. To bude podle § 89 odst. 13 TZ splněno, jestliže ji v době v době rozhodnutí vlastní nebo sní fakticky jako vlastník nakládá, aniž je vlastník znám. Tento trest může být udělen samostatně i vedle jiných trestů. Vyhoštění S ohledem na to, že každý občan České republiky má právo na svobodný přístup na území a nemůže být nucen k opuštění republiky (čl. 14 odst. 4 LZPS), týká se trest vyhoštění pouze cizinců. Vyhoštěním se rozumí odnětí práva cizince k dalšímu pobytu na našem území a jeho fyzické přemístění do jiného státu. Účel vyhoštění je zabránit cizincům v páchání další trestné činnosti na našem území a tento trest se ukládá ve výměře od jednoho roku do deseti let nebo na dobu neurčitou. Podle nového TZ byla zvýšena trestní sazba z 5 na 10 let a to z důvodu sjednocení maximální sazby s trestem zákazu činnosti a s trestem vyhoštění. Zákaz pobytu Jeho hlavní funkcí je zabránit odsouzenému, aby se zdržoval na určitém místě nebo v určitém obvodu. Tento trest se ukládá, pokud to vyžaduje se zřetelem na dosavadní přístup života pachatele a místo spáchání trestného činu ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku. Podstatou je, že se odsouzený nesmí po dobu výkonu trestu zdržovat na určitém území nebo v určitém obvodu. Lze ho uložit na dobu jednoho roku až pěti let. Důvodová zpráva nového TZ uvádí, že podmínky a ukládání trestů zákazu činnosti, zákazu pobytu, ztráty čestných titulů a vyznamenání a ztráty vojenské hodnosti se v praxi osvědčily a není proto důvod k jej ich zásadní změně. V návaznosti na to byla jednotlivá ustanovení jen přehledněji uspořádána.1 7 Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., dostupný z: http://www.portal.justice.cz 12 2. ALTERNATIVNÍ TRESTY Problematika alternativ v trestním právu je neoddělitelně spojena s postavením trestu odnětí svobody v sankčním systému trestního práva. Trest odnětí svobody začal být v průběhu 19. století velmi hojně užíván až postupně v polovině minulého století získal dominantní postavení. To s sebou však přineslo mnohá negativa, selhávala individuální i generální prevence trestu. Problémem se stalo i permanentní přetížení soudů a přeplnění věznic.1 8 Do právních řádů mnoha zemí tak začaly pronikat alternativní trestněprávní sankce. 2.1 Pojem alternativního trestu V současnosti nenajdeme jednotnou definici pojmu alternativní tresty. Například M vezinárodní dokumenty OSN je vymezují jako tresty nespojené s odnětím svobody, které je soudce oprávněn uložit v případech, ve kterých by jinak byl pachatel odsouzen k trestu odnětí svobody. Tradičně se pod pojem alternativní tresty zařazují sankce, které ačkoli nezbavují pachatele svobody, zaručují naplnění účelu trestu stejně, jako kdyby byl nad odsouzeným vykonáván klasický trest odnětí svobody.19 Alternativní tresty mohou být chápany v širším či užším pojetí. Širší pojetí rozumí alternativním trestem i takové sankce a opatření, které neeliminují zcela ztrátu svobody, a řadí se sem i alternativy trestního řízení ve formě odklonů. Naopak užší pojetí považuje za alternativní trest jakýkoli trest nespojený s odnětím svobody, který je uložen namísto trestu odnětí svobody, pokud vzhledem k osobě pachatele a okolnostem případu lze účelu trestu dosáhnout i jinak. 2 0 Alternativní trest můžeme tedy charakterizovat jako jakousi podanou rukou pachateli ze strany státu, který musí reagovat na spáchaný trestný čin, nechce však přímo přistupovat k uvěznění pachatele.21 Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 109 1 9 Kuchta, J., Válková, H. Základy kriminológie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 214. 2 0 Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brn : Masarykova univerzita, 2002. s. 114. 2 1 Barbořík, M. Trest obecně prospěšných prací - aktuální problémy ajejich řešení. Trestní právo, 2006, č. 5, s. 4 a násl. 13 Alternativní přístupy k řešení trestních věcí v České republice lze pozorovat ve dvou rovinách. Alternativy jsou nabízeny jednak jako součást systému platného trestního práva, jednak mimo tento systém, i přes to však mají určitý dopad v trestněprávní oblasti.22 Mezi alternativní postupy realizované mimo systém trestního práva patří zejména mediace a ujednání v ní dosažená. Mediace je procesem zprostředkování urovnání vzájemných vztahů mezi jednotlivými subjekty, které jsou dotčeny trestným činem. Jde o metodu rychlého mimosoudního řešení konfliktů za dobrovolné účasti stran a asistence třetí neutrální strany, tzv. mediátora. Jeho úkolem je vést strany k uzavření vzájemně přijatelné dohody. V tomto procesu se předpokládá snaha pachatele převzít skutečnou osobní odpovědnost za to, co svým jednáním způsobil. Mediace není právem upravena, ale může se promítnout do soudního rozhodnutí, ve kterém jsou obě strany přítomny dobrovolně. 2 3 Alternativy v oblasti trestního práva se dále člení na: a) hmotněprávní alternativy b) procesněprávní alternativy Použití hmotněprávní alternativy k potrestání má za následek, že soud neuloží žádný trest, resp. že soud výrok o trestu podmíněně odloží za současného dohledu nebo i za současného uložení přiměřených omezení a povinností směřujících k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Předpokladem pro použití některé z hmotněprávních alternativ je uznání obžalovaného vinným z trestného činu.2 4 Za hmotněprávní alternativy se v současnosti považují upuštění od potrestání (§ 24 TZ), upuštění od potrestání pachatele zmenšeně príčetného, který si tento stav nepřivodil zaviněně vlivem návykové látky (§ 25 TZ), a podmíněné upuštění od potrestání s dohledem (§ 26 TZ). V případě upuštění od potrestání je podle nového TZ dosavadní ustanovení doplněno o úpravu navazující na ustanovení o přípravě a pokusu trestného činu (§20 a 21), kdy lze upustit od potrestání také v případě tzv. nezpůsobilé přípravy nebo nezpůsobilého pokusu. Procesními alternativami k standardnímu trestnímu řízení, tzv. odklony v trestním řízení (diversion), rozumíme modifikaci průběhu trestního řízení vtom smyslu, že toto nekončí rozhodnutím o vině, popř. o trestu, ale trestní stíhání pachatele je zastaveno zcela nebo ' Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000. s. 15 Tamtéž, s. 9. ' Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné -1. Obecná část. Praha: ASPI, 2007, s. 372. 1 Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb. Dostupný z: http://www.portal.justice.cz 14 podmíněně, popř. přerušeno a pachateli j sou namísto trestu uloženy různé povinnosti, závazky či omezení. 2.2 Princip restorativní justice Toto pojetí přistupuje k trestnému činu jako k poškození jedné osoby jinou, nikoli jako útok na stát (poškození veřejných zájmů). Stíhaný trestný čin se posuzuje jako konflikt mezi jeho obětí a pachatelem. Koncepce restorativní justice je chápána jako úsilí o obnovení trestným činem narušeného nebo ohroženého systému chráněných hodnot a sociálních vztahů.2 6 V českém překladu by se pojem restorativní justice zřejmě nevíce blížil termínu obnovující spravedlnost. Východiska daného pojetí jsou založena na tom, že pokud má pachatel převzít skutečnou odpovědnost za svůj trestný čin, musí si nejdříve plně uvědomit následky svého jednání, a to nikoli pouze následky trestněprávní. Vždy zde hraje důležitou roli také vstřícnost a připravenost oběti přijmout pachatele zpět mezi sebe, pokud odčiní následky svého jednání. Právě tato možnost odčinit následky svého protiprávního jednání vlastním přičiněním odlišuje koncept restorativní justice od klasické retributivní justice.27 2.3 Alternativní tresty v ČR Mezi alternativy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, neboli alternativní tresty se podle stávající právní úpravy2 8 řadí obecně prospěšné práce (§§ 45,45a TZ), peněžitý trest (§§ 53,54 TZ). V právní nauce je spornou otázkou, zda se v případě podmíněného odsouzení jedná o zvláštní druh trestu, nebo jde pouze o způsob vyměření či výkonu trestu. Nicméně v současnosti se většina odborné veřejnosti přiklání k tomu, že se jedná o druh trestní sankce.29 Posílení úlohy alternativních trestů je jednou z hlavních koncepčních změn, které přináší nový TZ. Trest odnětí svobody má být určen především těm, které musí společnost izolovat, a proto také již zmíněné zpřísnění. V případě méně závažné trestné činnosti však často účinnější než vězení mohou být jiné, tzv. alternativní tresty, např. obecně prospěšné práce, peněžitý Žatecká, E. Postavení a úkoly probační a mediační služby. Ostrava: Key Publishing, 2007, s. 11 Sotolář, P., Púry, F., Rizman, S. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 9-12 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Novotný, O, Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné -1. Obecná část. Praha: ASPI, 2007, s. 372. 15 trest, zákaz činnosti aj. Nově jsou zaváděny dva druhy alternativních trestu: domácí vězení a zákaz vstupu na sportovní, kulturní ajiné společenské akce30 Podmíněné odsouzení Je významným prostředkem výchovného působen na pachatele a významnou alternativou krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody, zejména u pachatelů méně závažných trestných činů. Podstatou podmíněného odsouzení je odsuzující rozsudek, ve kterém soud uloží trest odnětí svobody, ale jeho výkon odloží pod podmínkou, že se odsouzený bude během zkušební doby řádně chovat a vyhoví stanoveným podmínkám. 3 1 Po novele trestního řádu provedené zákonem č. 253/1997 Sb. v současnosti rozlišujeme: a) podmíněné odsouzení b) podmíněné odsouzení s dohledem Než soud uloží podmíněné odsouzení, nejprve musí zjišťovat okolnosti pachatelovy osoby a jeho činu. Například bude zkoumat, zda jde o pachatele recidivistu nebo se dopustil trestného činu poprvé nebo například, zda jde o pachatele mladistvého či ve věku blízkém věku mladistvých. Zkušební doba při podmíněném odsouzení je jeden rok až pět let. Právní úprava podmíněného odsouzení nebyla novým TZ výrazně změněna. Došlo pouze ke sjednocení doby trvání dohledu a rozdíl mezi instituty podmíněného odsouzení a podmíněného odsouzení s dohledem je jen v podmínkách, které vyžadují uložení dohledu. Cílem dané změny je zvýšení efektivity ukládání a výkonu podmíněného odsouzení s dohledem.32 Peněžitý trest Představuje významnou alternativu krátkodobých trestů odnětí svobody. I když je zřejmá jeho majetková povaha, není určen jen k postihu majetkových trestných činů, ale dále také k postihu obecně nebezpečných či trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných. O tom svědčí zejména ustanovení § 53 odst. 2 písm. b) TZ.3 3 Peněžitý trestný čin může být ukládán jak samostatně, tak i v kombinaci s jinými druhy trestů. Bez předchozích podmínek ho lze uložit za předpokladu, že to zákon ve zvláštní části dovoluje, dále v případě, ukládá-li soud tento trest za trestný čin, u kterého horní hranice htrp://www.refonmjustice.cz/cz/trestm^ 3 1 Sotolář, P., Páry, F., Rizman, S. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2002, s.276 - 278 3 2 Důvodová zpráva 3 3 Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 116 16 trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři léta, a vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele trest odnětí svobody současně neukládá. Zákonná výměra peněžitého trestu je stanovena v rozsahu od 2000 do 5000 000 Kč a trest může být plněn i v měsíčných splátkách. Domácí vězení Novým druhem trestu, který byl začleněn do systému trestních sankcí jako alternativa především k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, je trest domácího vězení. Měl by být ukládán osobám, které je třeba postihnout omezením osobní svobody, ale vzhledem k jejich osobním vlastnostem a rodinným poměrům postačuje menší intenzita zásahu proti nim. 3 4 Tento trest by měl mimo jiné systémově zaplnit „mezeru", která vznikne díky nové úpravě trestu obecně prospěšných prací, který už nebude možné ukládat např. pachatelům opakované, zejména majetkové trestné činnosti, a u nichž soud zvažuje již uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.35 Trest domácího vězení může soud dle nového trestního zákoníku uložit pouze za přečin, tedy méně závažnou kategorii trestného činu; a to za současného splnění dvou podmínek: jestliže vzhledem k povaze a závažnosti prečinu a osobě a poměrům pachatele, lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu, a pachatel dá písemný slib, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese.36 Podstata trestu domácího vězení spočívá, nestanoví-li soud v rozsudku jinak, v povinnosti odsouzeného zdržovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin. Toto však neplatí, pokud mu v tom brání důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku jeho onemocnění. Trest domácího vězení patří mezi tzv. tresty s náhradou, neboť pro případ, že by výkon tohoto trestu byl zmařen, stanoví soud náhradní trest odnětí svobody až najeden rok. Zmaření trestu znamená nedodržení podmínek. 3 7 Kontrola tohoto trestu bude zajištěna buď prostřednictvím elektronického monitorovacího systému, tj. tzv. elektronického náramku nebo pracovníkem Probační a mediační služby. Kontrolu výkonu trestu domácího vězení zajišťuje Probační a mediační služba ve spolupráci s Kuchta, I, Válková, H. Základy kriminológie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 244 - 245 3 3 Reforma justice, dostupný z: http://www.refonmjustice.cz/cz/trestni-zakoniyalternativni-tresty.html 3 6 Důvodová zpráva k záknu č. 40/2009 Sb., trestnímu zákoníku. Dostupný z: http://www.portal.justice.cz 3 7 Tamtéž 17 provozovatelem elektronického kontrolního systému. Trest domácího vězení může být uložen za prečiny v maximální délce dvou let. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Nový TZ umožňuje uložit pachateli za daných podmínek samostatně až na 10 let trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Při výkonu tohoto trestu je odsouzený povinen spolupracovat s probačním úředníkem podle probačního plánu. Trest byl do nového TZ začleněn pozměňovacím návrhem a měl by se stát dalším z významných kroků v boji proti diváckému násilí. Jeho uplatnění si lze rovněž představit i v dalších oblastech boje proti různým formám extremismu. Proto je tento trest formulován siřeji než jen jako zákaz vstupu na sportovní akce. Důležitým prvkem pro pozitivní dopad této sankce na potírání (nejen) diváckého násilí je nastavení efektivního systému kontroly dodržování soudem vysloveného zákazu. Proto navštíví-li odsouzený akci, na kterou se vztahuje trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, případně jiným způsobem maří účel tohoto trestu (typicky nebude-li bez vážných důvodů spolupracovat s probačním úředníkem a dodržovat jeho pokyny), spáchá tak trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí s horní hranicí trestní sazby až tři léta.3 9 Reforma justice, dostupný z: http://www.refonmjustice.cz/cz/trestni-zakoniyalteniativni-tresty.html 3 9 Zavedení trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní ajiné společenské akce, dostupný z: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.l55/7226/_s.l55/10202?docid=118123, [cit. 2008-03-11]. 18 3. TREST OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ Trest obecně prospěšných prací představuje jednu z forem zacházení s pachateli méně závažných trestných činů. V současnosti je považován za jenu z hlavních alternativ zejména trestu odnětí svobody, se kterou se můžeme setkat v právních řádech mnoha států. Všem úpravám je společné, že pachatel bezplatně ve svém volném čase vykoná v prospěch společnosti určitý počet hodin práce. 3.1 Zařazení do systému trestů a vývoj Trest obecně prospěšných prací byl do trestního zákona zaveden novelou provedenou zákonem č. 152/1995 Sb. s účinností od 1. ledna 1996, a to jako samostatný druh trestu. Tato alternativa si v průběhu několika málo let vydobyla svoje pevné postavení v systému trestněprávních sankcí a po podmíněném odsouzení se stala druhý nejčastěji aplikovaným trestem.40 Co do přísnosti je považován za trest, který následuje hned za trestem odnětí svobody, což vyplývá i ze systematického zařazení obecně prospěšných prací v § 27 TZ. Ve vztahu k trestu zákazu činnosti je přísnější v tom, že představuje vyšší míru omezení pachatele. Nelze ho ani obecně považovat za mírnější trest ve vztahu k trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen.4 1 Velký přelom nastal roku 2002 a to v důsledku novely trestního řádu a trestního zákona, která přinesla řadu změn. Jednou z nich je změna povahy trestu obecně prospěšných prací jakožto alternativy výlučně trestu odnětí svobody. V § 45 odst. 1 TZ bylo nově stanoveno, že tento trest je možné uložit všude, kde k dosažení účelu trestu není třeba jiné sankce. Mnozí autoři však uvádí, že tato konstrukce není nej šťastnější, protože obecně prospěšné práce představují v sankčních systémech typickou alternativu právě trestu odnětí svobody a původní znění § 45 mělo zůstat zachováno.4 2 Druhou změnou, kterou přinesla novela z roku 2002, bylo rozšíření výčtu subjektů v ustanovení § 45 odst. 3 TZ, v jejichž prospěch lze obecně prospěšné práce vykonávat. Vyřešena byla také sporná otázka subjektu, který má mít z obecně prospěšných prací prospěch. V původním znění byla tímto subjektem pouze obec, nově bylo stanoveno, že práce jsou vykonávány ve prospěch jak obcí, tak i ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí. Myslím, že toto rozšíření okruhu subjektů je k dobru věci 4 0 Barbořík, M. Trest obecně prospěšných prací - aktuální problémy ajejich řešení. Trestní právo, 2006, č. 5., s. 4-5 4 1 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 363 4 2 Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 127 -128 19 a umožní větší využívání trestu i na příklad v případech, kdy obce nedisponují dostatečnou nabídkou vhodných pracovních míst. Novelizace se nepřímo trestu obecně prospěšných prací dotkla také v tom smyslu, že zcela vyloučila možnost uložit trestním příkazem nepodmíněný trest odnětí svobody. To nemělo vliv ani tak na počet ukládaných trestních příkazů, jako spíše na volbu druhu ukládaného trestu. Trest obecně prospěšných prací tak začal být ukládán ve větší míře a v roce 2002 poprvé převýšil počet uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody.43 Podstatu trestu obecně prospěšných prací pak můžeme spatřovat v tom, že pachatel se provinil proti společnosti a má šanci odčinit své jednání prací pro obecný prospěch, např. úklidem veřejných prostranství. Trest je přitom představován újmou, která se projevuje zásahem do volného času odsouzeného a tím, že za práci nenáleží odměna.4 4 3.2 Změny v novém trestním zákoníku Nový trestní zákoník, který nabude účinnosti 1. 1. 2010, přináší několik změn i v oblasti obecně prospěšných prací. Jednotlivým změnám se budu věnovat i v následujících subkapitolách, kde případné změny oproti stávající úpravě uvádím. Nicméně se domnívám, že bude užitečné ty nej důležitější změny na následujících řádcích pro přehlednost shrnout. První z nich je omezení možnosti uložit trest obecně prospěšných prací pouze naprečiny, u nichž se tento druh trestu pro jejich povahu (obecně menší společenskou škodlivost) jeví vhodnějším i účinnějším. Dosud bylo možné uložit tento trest obecně u všech trestných činů, jejichž okruh by byl vymezen pouze horní hranicí trestní sazby, jež dosud činí pět let odnětí svobody. Dále je mnohem přesněji a přísněji vymezena cílová skupina pachatelů, které má být tento trest uložen a je především zamezeno ukládánítohoto trestu právě recidivistům, kteří tento trest již v minulosti nevykonali nebo jejichž kriminální minulost a aktuální životní situace nedává dostatek záruk, že ho budou schopni úspěšně splnit.45 Tato úprava byla přijata na základě zkušeností z praxe, kdy v minulosti byl někdy ukládán trest obecně prospěšných prací opakovaně bez ohledu na to, že odsouzený v předchozích případech tento trest mařil nebo ho řádně nevykonával. Nově je tedy v § 62 zařazen odstavec 2 zdůrazňující, že v takových případech soud trest obecně prospěšných prací zpravidla neuloží. Daná formulace přitom nevylučuje, aby v případech, ve kterých je to odůvodněno změnou postoje pachatele, byl 4 3 Barbořík, M. Trest obecně prospěšných prací - aktuální problémy ajejich řešení. Trestní právo, 2006, č. 5., s. 4-5. 4 4 Tamtéž 4 3 Reforma justice, dostupný z: http://www.refonmjustice.cz/cz/trestni-zakoniyalteniativni-tresty.html 20 znovu trest obecně prospěšných prací uložen. Na dané ustanovení navazuje nově zavedená podmínka uložení trestu obecně prospěšných prací, a tou je souhlas pachatele. V současnosti je soudce povinen při ukládání trestu pouze přihlédnout ke stanovisku pachatele (§ 45 odst. 2 TZ), jeho názorem však není vázán. Třetí podstatnou změnou oproti stávající úpravě je otevření výkonu i kvalifikovaných prací a nejen prací obdobných pracím úklidovým a údržbářským. To má význam zejména u činností ve prospěch jiných institucí než obcí, např. institucí zabývajících se vzděláním, kulturou, školstvím, humanitární, sociální, charitativní, náboženskou, tělovýchovnou a sportovní činností.4 7 Rovněž došlo k úpravě výměry tohoto trestu v rozsahu od 50 do 300 hodin, čímž se přibližujeme délce ukládaných trestů obecně prospěšných prací ve vyspělých evropských zemích. Za důležité také pokládám zmínit, že nový trestní zákoník obsahuje jen vlastní materii hmotného trestního práva. Nutné změny, promítnuté do ostatních právních předpisů v síle zákona, obsahuje tzv. doprovodný zákona, který již byl publikován se Sbírce zákonu jako zákon č. 41/2009 a nabude účinnosti k 1. 1. 2010. Změnám týkajícím se výkonu trestu obecně prospěšných prací se podrobně věnuji v kapitole 4. Již nyní je jasné, že všechny změny si kladou za cíl přispět k výraznému zvýšení vykonatelnosti a kvality obecně prospěšných prací. Nakolik se tento cíl podaří naplnit, ukáže až čas a především využití v praxi. 3.3 Hlediska pro ukládání trestu obecně prospěšných prací Trest obecně prospěšných prací je konstruován jako trest univerzální, který lze podle stávající úpravy uložit za jakýkoli čin odpovídající trestní sazbou trestu. Pro univerzální využití tohoto trestu vytváří trestní zákon široký prostor, neboť i když není uveden v žádné ze skutkových podstat zvláštní části trestního zákona, je v zásadě přípustný za jakýkoliv trestný čin bez ohledu na způsob jeho spáchání, druh a rozsah následku nebo formu zavinění.4 Při ukládání trestu obecně prospěšných prací je soud povinen přihlížet ke všem obecným hlediskům rozhodným pro stanovení druhu a výměry trestu, tedy jak je v ustanovení § 31 odst. 1 TZ uvedeno, ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnosti a k možnosti nápravy a poměrů pachatele se zřetelem k účelu trestu. U trestu obecně prospěšných prací Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., ttestnímu zákoníku. Dostupný z: http://www.portal.justice.cz Tamtéž Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 364. 21 navíc trestní zákon zvlášť vyžaduje, aby soud přihlédl rovněž ke zdravotní způsobilosti pachatele. Trest obecně prospěšných prací lze ukládat buď samostatně, nebo vedle jiného trestu (§ 45 odst. 2 TZ). Pokud však má být tento trest koncipován jako významná alternativa ve vztahu k trestu odnětí svobody, musí být nutně neslučitelný práv s trestem odnětí svobody, a to jak podmíněného, tak nepodmíněného.4 9 Účelem trestu ve smyslu § 23 odst. 1 TZ je chránit společnosti před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovávat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Podmínky pro uložení trestu obecně prospěšných prací vyplývají z ustanovení § 45 odst. 1 TZ. Jsou dvě a musí být splněny kumulativně. První podmínkou je horní hranice sazby trestu odnětí svobody trestného činu, za který soud může tuto sankci uložit, ta nesmí převyšovat pět let. Trest obecně prospěšných prací je tedy podle stávající úpravy přípustný v zásadě za jakýkoli trestný čin a horní hranicí nepřevyšující pět let a to bez ohledu na spáchání, druh a rozsah následku nebo formu zavinění. Právě zde je možné spatřovat jeden z problémových bodů trestu obecně prospěšných prací. Pohledem do zvláštní části TZ totiž zjistíme, že do této hranice spadá řada závažných trestných činů (mj. nedovolené ozbrojovaní - § 185 TZ, nedovolená výroba a držení radioaktivního materiálu a vysoce nebezpečné látky - § 186 TZ, mučení a jiné kruté a nelidské zacházení - § 259a TZ).5 0 Jakjsem již uvedla v části věnované novému TZ, právě u této podmínky došlo ke změně a v budoucnu bude možné uložit trest obecně prospěšných prací pouze za přečiny. Druhou podmínkou je předpoklad, že vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele bude dosaženo účelu trestu stejně, jako kdyby byl uložen trest odnětí svobody. Odůvodněný závěr o tom, že uložením trestu obecně prospěšných prací bude splněn účel trestu stejně jako výkonem trestu odnětí svobody, musí být opřen o povahu spáchaného činu a osobu pachatele. Co se této druhé podmínky týče, je nutné, aby soud možnost nápravy pachatele důkladně zkoumal v každém konkrétním případě zvlášť.5 1 Podmínky pro uložení trestu obecně prospěšných prací jsou nastaveny tak, aby se tento druh trestu uplatnil především u pachatelů, jejichž trestná činnost je pro společnost méně 4 9 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 9 -10. 5 0 Sotolář, P., Púry, F., Rizman, S. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 318-319. 5 1 Tamtéž 22 nebezpečná, a tak není potřeba za tyto méně závažné trestné činy ukládat trest odnětí svobody. Typicky bude trest ukládán za projevy vandalství, výtržnictví či za méně závažnou majetkovou trestnou činnost, kde je více než vhodné na pachatele působit i veřejným míněním.5 2 Pokud vycházíme ze statistik, je nejčastěji ukládán za trestné činy podle majetku, z nichž jednoznačně dominuje trestný čin krádeže podle § 247 TZ; poté s velkým odstupem následuje trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 TZ.5 3 3.4 Obsah trestu obecně prospěšných prací a jeho druhy Jak vyplývá z ustanovení § 45 odst. 3 TZ, podstatou trestu obecně prospěšných prací je povinnost výkonu určité soudem stanovené práce ve stanoveném rozsahu, kterou musí pachatel splnit osobně, bezplatně a ve svém volném čase. Druh práce a místo jejich výkonu určuje soud. Odsouzený nemůže soudem stanovené podmínky svévolně měnit, nemůže například vykonat trest pro jiný než určený obecní úřad. Pokud by tak učinil, nelze takto vykonanou práci považovat za výkon trestu.54 Druhy prací, které jsou náplní výkonu trestu, musí v každém jednotlivém případu splňovat podmínku obecné prospěšnosti. Půjde tedy o takovou práci, která bude užitečná a bude uspokojovat široký okruh lidí, protože práce vykonaná ve veřejném zájmu má pachateli přinést morální užitek, má sloužit k jeho začlenění do společnosti a přispět k jeho pracovní adaptaci. Proto také zákon vymezuje okruh subjektů, v jejichž prospěch mohou být takové práce prováděny. V tomto směru sehrála významnou roli novelizace TZ z roku 2002, která sjednotila výklad daného ustanovení. Původním znění § 45 odst. 3 bylo často interpretováno tak, že jde pouze o práce ve prospěch obce při údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací, nebo jiné obdobné práce sledující obecný prospěch. Nově jsou prováděné činnosti výslovně vymezeny tak, že je lze vykonávat nejen ve prospěch obcí, ale i ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných společností, které se zabývají vzděláváním a vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, požární ochranou, ochranou 5 2 Důvodová zpráva k zákonu č. 152/1995 Sb - novela trestního zákona, trestního řádu a zákona o Policii ČR. '3 Statistické ročenky kriminality rok 1995 - 2008. Ministerstvo spravedlnosti ČR. Dostupný z: http://www.portal.justice.cz 3 4 Jelínek, J. - Sovák, Z. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami ajudikaturou a předpisy souvisící v úplném znění, Praha : Linde, 2007, s. 70. 23 životního prostředí, podporou a ochranou mládeže, ochranou zvířat, humanitární, sociální, charitativní, náboženskou, tělovýchovnou a sportovní činností.5 5 Stávající TZ se nezmiňuje o pracovní kvalifikaci, obecně lze podle příkladů, které zmiňované ustanovení uvádí, říci, že z velké části případů půjde o málo kvalifikovanou fyzickou práci. Výběr konkrétního druhu práce je ovlivněn zaměřením subjektu, v jehož prospěch je práce vykonávána, názorem probačního úředníka, stanoviskem pachatele a jeho zdravotním stavem. Nicméně omezovat obecně prospěšné práce pouze na nekvalifikované práce by jistě byla chyba. Lze proto jen přivítat, že zákonodárce v novém TZ vypustil slovo "obdobných" v ustanovení § 62 odst. 3, čímž byla otevřena možnost výkonu i kvalifikovaných prací a nejen prací obdobných pracím úklidovým a údržbářským. Využití odborných znalostí a odborností může jen posílit výchovný aspekt trestu, zvýšit očekávaný výchovný aspekt trestu a na druhé straně může přinést i vyšší obecný pospěch.5 6 Další podmínkou pro uložení trestu obecně prospěšných prací je zdravotní způsobilost. Zákon ukládá soudu povinnost přihlížet k ní při ukládání trestu a neuložit ten trest, je-li pachatel zdravotně nezpůsobilý k výkonu práce (§45a odst. 2 TZ). Zdravotní způsobilost je posuzována podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.5 7 Od účinnosti zákona č. 256/2001 Sb., který novelizoval TZ je soudce povinen při ukládání trestu obecně prospěšných prací přihlédnout ke stanovisku pachatele (§ 45 odst. 2 TZ). Tímto stanoviskem však soudce není nijak vázán. V tomto ohledu se naše právní úprava významně liší od úprav zahraničních. Nicméně ani mezi odborníky nepanuje shoda, zda je souhlas pachatele nezbytný k uložení tohoto trestu. Podle H. H. Jeschenka je součinnost pachatele nezadatelným předpokladem k naplnění výchovného poslání trestu.58 Na druhé straně jiní autoři se domnívají, že pokud obecně prospěšné práce chápeme jako trestní sankci, není předchozího souhlasu pachatele třeba.5 9 Domnívám se, že po stránce penitenciární má tento trest působit na pachatele především výchovně tak, aby vedl řádný život. To jistě předpokládá pozitivní motivaci této osoby, která lze v případě obecně prospěšných prací nejsnadněji navodit při projednání podmínek a možností trestu mezi obviněným a probačním pracovníkem. 6 0 5 5 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 9 -10. '6 Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 129 - 132. 5 7 Tamtéž '8 Koncepce rekodifikace trestního práva hmotného, Právník, 2000, č. 4, s. 32 '9 Zezulová. I- Kabátová, I. Několik poznámek k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1997, č. 6., s. 11. 6 0 Barbořík, M. Trest obecně prospěšných prací - aktuální problémy ajejich řešení. Trestní právo, 2006, č. 5., 24 V novém TZ již zákonodárce tento problém vyřešil; a to tak, že souhlas pachatele s trestem obecně prospěšných prací bude přímo podmínkou jeho uložení. Nový TZ se dále snaží zamezit ukládání obecně prospěšných prací recidivistům, kteří tento trest již v minulosti nevykonali nebo jejichž kriminální minulost a aktuální životní situace nedává dostatek záruk, že ho budou schopni úspěšně splnit. Proto v § 62 odst. 3 stanoví, že: „soud trest zpravidla neuloží, jde-li o pachatele, kterému byl trest obecně prospěšných prací v době tří let předcházejících uložení tohoto druhu trestu přeměněn na trest odnětí svobody." Podle Sdružení pro probaci a mediaci v justici a Probační a mediační služby patří mezi obvyklé typy ukládaných prací následující: - úklidové práce - úklid a údržba vozovek, chodníků cyklostezek, chráněného krajinného území, sportovních a dětských hřišť, hřbitovů, čištění kanalizace, vodních toků a vodotečí, potoků, jezer, likvidace odpadů apod., - stavební a jiné odborné práce - budování chodníků a jejich údržba, demolice staveb, opravy plotů a zdí, truhlářské práce, pokrývačské práce, elektrotechnické a instalatérské práce, pokládání podlahy apod., - stavební a jiné pomocné práce - výkopové práce, přesun stavebního materiálu, stěhování, sekání a hrabání trávy, výsadba stromků a jiné veřejné zeleně, pomoc v kuchyních a prádelnách, nátěry zábradlí a laviček, stavba dětských táborů apod., - kancelářské a odborné práce - vytváření internetových stránek a počítačových programů, jazykové překlady, výuka cizích jazyků, vedení odborných kroužků pro děti a mládež, drobné administrativní práce, roznáška pošty apod.62 Kromě těchto prací je samozřejmě možné uložit i jiné druhy činnosti, vždy by měly být zohledňovány především potřeby organizace, pro kterou je práce vykonávána a také schopnosti a dovednosti odsouzeného. Výše uvedený výčet zahrnuje zejména činnosti manuálního charakteru. Myslím, že právě kvalifikovaná práce využívající více odborné znalosti a schopnosti odsouzeného, ve které navíc vidí smysl, by na něj měla mnohem 6 1 Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestnímu zákoníku. Dostupný z: http://www.portal.justice.cz 6 2 Blíže, http://www.spj.cz [cit. 2009-03-11]. 25 pozitivnější účinek a vedla lépe k jeho resocializaci. Nehledě na to, že využití jeho odborných schopností přinese vyšší prospěch i organizaci, pro které je práce vykonávána. A konečně podmínkou také je, že práce nesmí sloužit k výdělečným účelům. Provádění obecně prospěšných prací není pro pachatele zaměstnáním. Odsouzený ale přináší obcím a obecně prospěšným organizacím jistý „ nepřímý zisk " resp. majetkový prospěch, což je zcela v souladu se zákonem.6 3 3.5 Výměra trestu obecně prospěšných prací Trest obecně prospěšných prací může soud podle § 45a odst. 1 TZ uložit ve výměře od 50 do 400 hodin. Tyto hranice nesmí být překročeny a není možné mimořádné snížení ani zvýšení této sazby. V rámci uvedeného rozpětí soud musí již ve výroku odsuzujícího rozsudku výslovně uvést, na jakou dobu co do počtu hodin trest tohoto druhu ukládá.6 4 Trest obecně prospěšných prací musí být uložen na určitý počet hodin a z povahy věci a následného případného přepočtu nevykonaného trestu na trest odnětí svobody plyne, že se ukládá na celé hodiny. Zákonné rozpětí sazby dává soudu prostor, aby podle závažnosti spáchaného trestného činu uložil pachateli takový počet hodin, aby odpovídal závažnosti spáchaného činu.6 5 Soud by měl také přihlížet k tomu, zdaje trest ukládán osobě zaměstnané či nezaměstnané. Uvedená diferenciace by se měla odrazit i v době, v rámci které se trest má vykonat. Například pokud je nezaměstnané osobě uložen trest ve výměře 100 hodin, je možné požadovat, aby byl vykonán do 2 měsíců. Naopak u zaměstnaného člověku bude nutné tuto lhůtu prodloužit. Nepřekročitelnost horní hranice trestu obecně prospěšných prací je třeba respektovat i při ukládání dalšího trestu stejného druhu ve smyslu § 36 TZ. V situaci, kdy soud ukládá pachateli další trest stejného druhu, musí tento trest spolu s případnou nevykonanou částí dřívějšího trestu obecně prospěšných prací respektovat nepřekročitelnou horní hranici trestu tj. zmíněných 400 hodin. V praxi toto ustanovení může činit potíže, neboť soudy v některých případech nezjišťují, zda byl pachateli již dříve trest obecně prospěšných prací uložen a ukládají jej opakovaně v době, kdy předchozí trest ještě nebyl vykonán. Nápravu takového Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 28. 6 4 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 373. 6 3 Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2000. s. 133. 26 pochybení soudu je možné dosáhnout jen prostřednictvím některého mimořádného opravného prostředku. 6 6 Pokud se podíváme do nového TZ, zjišťujeme, že výměra trestu obecně prospěšných prací byla zkrácena a to v rozsahu od 50 do 300 hodin, které je nutné vykonat opět do jednoho roku ode dne nařízení výkonu trestu. Tato změna vychází ze zahraničních právních úprav a je také reakcí na poznatky z praxe. Zejména Probační a mediační služba v minulosti upozorňovala, že v případě uložení trestu ve výměře 400 hodin, je pro zaměstnaného člověka velmi obtížné takovýto trest vykonat během jednoho roku. Bylo pak také otázkou, zda takový trest můžeme ještě považovat za přiměřený spáchanému činu.6 7 3.6 Přiměřená omezení a přiměřené povinnosti Soud dále může současně s trestem obecně prospěšných prací uložit pachateli i přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život (§ 45a odst. 1 TZ). Tato omezení a povinnosti j sou demonštratívne uvedená v § 26 odst. 4 TZ: a. podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, b. podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, c. podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle tohoto zákona, d. podrobit se vhodným programům psychologického poradenství, e. zdržet se návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami, f. zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek, Jelikož TZ uvádí pouze příkladný výčet přiměřených omezení a povinností, může samozřejmě soud uložit i jiná adekvátní omezení a povinnosti, které budou vhodně reagovat na trestnou činnost pachatele. V novém TZ se výčet přiměřených omezení a povinností doplňuje o omezení a povinnosti spočívající ve zdržení se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob, ve zdržení se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, dále v povinnosti uhradit dlužné výživné nebo jinou dlužnou částku a veřejně nebo osobně se omluvit poškozenému, anebo poskytnout mu přiměřené 6 6 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 10. 6 7 Žatecká, E., Fryšták, M. Trest obecně prospěšných prací z pohledu nového ttestního zákoníku a případných změn dalších souvisejících předpisů, Trestní právo, 2007, č. 9, s. 6. 27 zadostiučinění. Doplněna je i možnost využití u pachatelů ve věku blízkém věku mladistvých uložení některých z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé v § 48 odst. 5.6 8 Současně s uloženým trestem obecně prospěšných prací soud pachateli zpravidla uloží i povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Tuto povinnost musíme odlišovat od povinnosti nahradit škodu poškozenému, který svůj nárok uplatnil v adhezním řízení. Náhradu škody může soud uložit i tehdy, když poškozený svoje nároky neuplatnil, protože toto ustanovení má především výchovný účel, neboť trestní zákon stanoví, že se jedná o náhradu „podle sil odsouzeného". Toto uložení náhrady škody není exekučním titulem.69 Dodržování soudem stanovených přiměřených opatření je jedním ze základních kritérií pro posuzování, zda pachatel v době výkonu trestu vedl řádný život nebo zda není důvod pro přeměnu tohoto trestu na trest odnětí svobody.70 3.7 Lhůta pro výkon trestu V zájmu co nej rychlejšího výkonu trestu a s ohledem na naplnění účelu trestu stanoví TZ časovou hranici, do níž musejí být obecně prospěšné práce vykonány. Konkrétně dle § 45a odst. 3 TZ je odsouzený je povinen vykonat trest obecně prospěšných prací dojednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Vzhledem k tomuto požadavku musí soud i příslušný obecní úřad ve vykonávacím řízení respektovat také délku uloženého trestu (počet hodin) a na jeho základě stanovit časový harmonogram výkonu trestu tak, aby byl pachatel schopen do jednoho roku obecně prospěšné práce provést.7 1 Doba jednoho roku se začíná počítat ode dne nařízení výkonu tohoto trestu. V ustanovení je dále uveden taxativní výčet překážek, které se nezapočítávají do stanovené lhůty. Tyto překážky byly do TZ včleněny již několikrát zmiňovanou novelou TZ, zákonem č. 265/2001 Sb. Konkrétně se jedná o dobu, po kterou pachatel nemohl obecně prospěšné práce vykonávat pro zdravotní či zákonné překážky nebo se zdržoval v cizině, anebo byl ve vazbě či vykonával trest odnětí svobody. Zdravotní překážky jsou dočasnou zdravotní nezpůsobilostí jako úraz, hospitalizace či jiná indispozice, které má za následek nemožnost Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestnímu zákoníku. Dostupný z: http://www.portal.justice.cz 6 9 Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné -1. Obecná část. Praha: ASPI, 2007, s. 385. 7 0 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 11. 7 1 Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000. s. 324-325. 28 výkonu stanovené práce ani jiné práce stejného druhu. Pobyt v cizině není v zákoně blíže specifikován, lze si tedy pod ním představit jak pobyt pracovní, tak i pobyt za účelem skrývání se před výkonem trestu. Nový TZ toto ustanovení zpřísňuje, oproti stávající úpravě se pobyt v cizině v budoucnu bude započítávat do doby pro výkon trestu. V ustanovení § 45a odst. 5 TZ najdeme také požadavek, že obecně prospěšné práce musí odsouzený vykonat osobně a bezplatně ve svém volném čase. Pachatel tedy vykoná trest sám, nemůže ho zastoupit jiná osoba ani mu nikdo jiný nesmí pomáhat. Skutečnost, že pachatel práci musí vykonat bezplatně a ve svém volném čase, je charakteristickým projevem trestu obecně prospěšných prací a právě zde se výrazně projevuje omezení či újma jako následek za spáchaný čin. Výkon trestu není pro odsouzeného zaměstnáním a nemůže být zdrojem jakéhokoli příjmu.7 2 Pokud odsouzený uložený počet hodin obecně prospěšných prací ve lhůtě do jednoho roku nevykoná a neuplatní se žádná ze stanovených překážek, nastávají důsledky uvedené § 45a odst. 4 TZ. 3.8 Přeměna trestu obecně prospěšných prací Podle ustanovení § 45a odst. 4 TZ může být trest obecně prospěšných prací přeměněn v nepodmíněný trest odnětí svobody. Soud trest obecně prospěšných prací přemění v nepodmíněný trest odnětí svobody při naplnění i jen jednoho ze dvou zákonem předpokládaných důvodů a zároveň rozhodne o způsobu výkonu tohoto trestu. Prvním důvodem přeměny trestu je, že odsouzený nevede řádný život. Nevedení řádného života však může být samo o sobě důvodem přeměny trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody logicky jen do doby, než byl celý trest obecně prospěšných prací vykonán pak by už nebylo co přeměnit.7 3 Podmínka vedení řádného života spočívá vtom, zda odsouzený dodržel přiměřená omezení a povinnosti (§ 26 odst. 4 TZ), které mu byly soudem uloženy a dále také, zda odsouzený dodržuje právní řád, plní si své povinnosti vůči státu a společnosti. Důvodem pro nařízení přeměny pak může být např. spáchání úmyslného trestného činu v rozhodné době (od právní moci rozhodnutí do skončení výkonu trestu) nebo bezdůvodné nesplnění povinnosti nahradit škodu vzniklou trestným činem. Druhým důvodem přeměny je zaviněné nevykonání trestu ve stanovené době. Tedy jestliže pachatel, aniž by mu v tom něco bránilo, vůbec trest nezačal vykonávat nebo v něm odmítl pokračovat po předchozím částečném výkonu. Nečinnost odsouzeného se může projevit i tak, 7 2 Tamtéž 7 3 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon: komentář. Praha: C.H.Beck, 2001, s. 370. 29 že se vyhýbá zahájení pracovní činnosti a svévolně oddaluje výkon trestu tím, že k němu nemůže dojít ve stanovené lhůtě. V daném ustanovení TZ se objevuje termín stanovená lhůta. Pod tímto pojmem se pro účely trestu obecně prospěšných prací rozumí konkrétní časové omezení (harmonogram) provádění výkonu trestu příslušným obecním úřadem v rámci projednání podmínek jeho výkonu s odsouzeným. Při vymezení této doby postupuje přitom obecní úřad/obecně prospěšná instituce tak, aby odsouzený mohl vykonat uložený trest nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil jeho výkon. Jen v případě, že odsouzenému není při projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací takto vymezena doba jeho provádění, je touto stanovenou dobou lhůta jednoho roku.7 4 Předpokladem rozhodnutí soudu o přeměně obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody je zjištění, že tak odsouzený učinil zaviněně. Každá překážka na straně pachatele nevede tedy automaticky k přeměně trestu. Například onemocnění či úraz pachatele, které mu po určitou dobu znemožní výkon práce, nemůžeme pokládat za zaviněné nevykonání trestu. Ovšem jiná situace by nastala, pokud by si pachatel způsobil újmu na zdraví úmyslně. Pro přeměnu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je stanoven trestním zákonem přepočet obou trestů, podle něhož každé i započaté dvě hodiny nevykonaného trestu se počítají za jeden den nepodmíněného odnětí svobody. Zahájení řízení o přeměně trestu nebo jeho zbytku není samo o sobě překážkou pro pokračování ve výkonu obecně prospěšných prací. Je povinností soudu vždy zjišťovat, zda a vjakém rozsahu ke dni rozhodnutí odsouzený vykonal trest obecně prospěšných prací. Pravomocné rozhodnutí o přeměně trestu, které vydává soud ve veřejném zasedání, se doručuje institucím, u kterých měla být práce vykonána.7 5 Výrazných změn dozná podle nového TZ i institut přeměny obecně prospěšných prací nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody. Soud bude moci přistoupit k vlastní přeměně trestu i během doby stanovené pro jeho výkon, jestliže odsouzený nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest. Výjimečně bude moci trest obecně prospěšných prací nepřeměnit a ponechat jej v platnosti, pokud nad odsouzeným zároveň stanoví dohled, stanoví dosud neuložená přiměřená omezení či přiměřené povinnosti. Nová je i úprava vzájemného přepočtu 7 4 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.10. 1998, sp. zn. 7 Tz 138/1998, Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, 1999, NS ČR s. 176 . 7 3 Jelínek, J. - Sovák, Z. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami ajudikaturou a předpisy souvisící v úplném znění, Praha: Linde, 2007, s. 70. 30 trestu, podle které se i každá i jen započatá hodina nevykonaného obecně prospěšných prací počítá zajeden den nepodmíněného odnětí svobody. Domnívám se, že tato úprava především reaguje na současnou praxi, kdy soudy často ponechávají trest v platnosti, i když lhůta ke splnění již uplynula.76 Dodatečné podmínky zase posilují výchovný prvek trestu a umožňují vyšší kontrolu ze strany zejména probačních pracovníků. 3.9 Účinky výkonu trestu Jakmile byl trest obecně prospěšných prací vykonán, hledí se na pachatele, kterému byl tento trest uložen, jako by nebyl odsouzen. Vznik této fikce neodsouzení může nastat také upuštěním od výkonu trestu nebo jeho zbytku podle § 340a TR. Jestliže byl ale vedle trestu obecně prospěšných prací uložen ještě jiný trest, účinky fikce neodsouzení nastanou až teprve po splnění fikce i u ostatních trestů. Tím, že zákon s výkonem trestu spojuje zahlazení odsouzení, motivuje zároveň odsouzené, aby trest vykonali bez zbytečných průtahů a co nejdříve.7 7 Barbořík, M. Trest obecně prospěšných prací - aktuální problémy ajejich řešení. Trestní právo, 2006, č. 5., s. 11 7 7 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 11 31 4. VÝKON TRESTU OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ Právní úpravu samotného výkonu trestu obecně prospěšných prací obsahují ustanovení § 335 - 340b zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen TR). Na zajištění výkonu se různou měrou podílí několik subjektů, a to okresní soud, obec (obecní úřad), Probační a mediační služba, resp. probační úředníci, státní či jiné instituce, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány, případně zájmová sdružení občanů. Úprava praktických záležitostí týkajících se tohoto trestu je rovněž obsažena v materiálech Probační a mediační služby, např. Metodický postup střediska PMS v rámci zajištění možnosti ukladania výkonu trestu obecně prospěšných prací z roku 2003.7 8 Obecně platí, že trest obecně prospěšných prací vykonává odsouzený v obvodu okresního soudu, ve kterém má trvalé bydliště. Pokud s tím ale odsouzený souhlasí, může být trest vykonán i mimo tento obvod. K tomu může například docházet v případech, kdy v místě bydliště odsouzeného není možné zajistit mu práci. V souvislosti s přijetím nového TZ, který obsahuje pouze materii trestního práva hmotného, bylo nutné provést i určité změny v oblasti trestního práva procesního. Z tohoto důvodu byl přijat zákon č. 41/2009 Sb., který rovněž nabude účinnosti 1.1. 2010. Ten přináší výraznou změnu TR a to i pro oblast obecně prospěšných prací. Za nej důležitější změnu pokládám to, že je mnohem větší důraz kladen na odpovědnost probačního úředníka, který je pověřen kontrolou nad výkonem trestu obecně prospěšných prací. Probační a mediační služba ČR nově se rovněž připravuje celostátní elektronický webový katalog požadavků na obecně prospěšné práce, který bude k dispozici soudcům a vyšším soudním úředníkům, což také celou věc urychlí.7 9 Dalším změnám výkonu trestu obecně prospěšných prací se věnovat podrobněji v subkapitole 4.3. 4.1 Nařízení výkonu trestu Nezbytným předpokladem pro nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací je rozhodnutí soudu, kterým se tento trest ukládá. Takovým rozhodnutím může být odsuzující rozsudek (§ 120 a násl. TZ) nebo trestní příkaz (§ 314e TR). V odsuzujícím rozsudku, popř. trestním příkazu, soud nestanoví druh prací ani neurčuje instituci, u které bude trest vykonáván. Rozhodnutí zásadně vydává okresní soud, výjimečně také krajský soud jako soud Barbořík, M. Trest obecně prospěšných prací - aktuální problémy ajejich řešení. Trestní právo, 2006, č. 5., s. 5 7 9 Reforma justice: http://www.refonmjustice.cz/cz/trestni-zakonik/alternativni-tresty.html 32 prvního stupně např. při odsouzení obžalovaného jen za některý zvíce trestných činů uvedených v obžalobě. Nicméně k nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací vždy příslušný soud, v jehož obvodu odsouzený bydlí. Proto také ustanovení § 336 TR stanoví, že jakmile se takové rozhodnutí stane vykonatelným, předseda senátu (samosoudce) zašle jeho opis okresnímu soudu, v jehož obvodu má odsouzený trest vykonávat.8 0 To znamená, že rozsudek o vině a trestu (případně trestní příkaz) vydá soud, zpravidla okresní, jehož místní příslušnost je dána podle obecných ustanovení TR. Ve většině případů půjde o okresní soud, v jehož obvodu byl spáchán trestný čin. Naproti tomu bez ohledu na to, který soud vydal rozhodnutí, je k nařízení výkonu tohoto trestu vždy příslušný okresní soud, v jehož obvodu má odsouzený trvalé bydliště.8 1 Výkon trestu nařizuje zásadně samosoudce okresního soudu, který rozhoduje usnesením, proti němuž není přípustná stížnost. Soud přitom vychází z potřeby výkonu těchto prací ve svém obvodu a to ve spolupráci jednak s obecními úřady a jinými institucemi, u nichž jsou jednotlivé prospěšné práce vykonávány, a jednak ve spolupráci s probačními úředníky. Pro účelný přehled soudů o potřebě obecně prospěšných prací stanoví TR v § 338 odst. 2 povinnost obecních úřadů a jiných institucí sdělovat soudu každou případnou změnu, která by se týkala změny jejich požadavků. Požadavky obcí a dalších institucí musí být konkrétní, musí obsahovat místo požadovaného výkonu, druh a rozsah práce, možnou dobu jejího provedení, zvláštní podmínky, za nichž lze práce vykonávat apod. Soud pak vede jednotnou evidenci těchto požadavků a průběžněji aktualizuje.82 Soud zároveň v tomto nařízení výkonu trestu poučí odsouzeného o jeho povinnosti dostavit se do 14 dnů od oznámení usnesení o nařízení výkonu trestu na obecní úřad či instituci, kde má obecně prospěšné práce vykonávat, k projednání dalších podmínek práce. Odsouzený má také možnost se dohodnout, že vykoná určené práce v kratším termínu, pokud to povaha prací připouští. V takovém případě je pak takový termín závazný, a pokud by odsouzený zaviněně nedodržel stanovený harmonogram, je to důvod k přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, aniž by bylo nutné vyčkávat konce zákonné jednoroční lhůty.8 3 8 0 Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2000, s. 324 8 1 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 12 8 2 Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2000, s. 335 8 3 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 28 33 Na druhou stranu je ale třeba uvést, že pokud soud, obecní úřad či obecně prospěšná instituce stanoví časový harmonogram prací zaviněně tak, že odsouzenému znemožní vykonat práce v maximální zákonem stanovené lhůtě, nelze to přičítat k tíži odsouzeného.8 4 Součástí této dohody by s ohledem na charakter prováděných prací, zejména pro účely minimalizace rizika vzniku škod, mělo být i poučení odsouzeného o otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které by měl odsouzený stvrdit svým podpisem (více viz kapitola 7) Ustanovení § 337 TR ukládá obecním úřadům a jiným obecně prospěšným institucím povinnost bezodkladně sdělit soudu, který výkon trestu nařídil, skutečnost, že odsouzený bez závažného důvodu neprovádí určené práce, nebo se nedostavil ve stanovené čtrnáctidenní lhůtě k projednání podmínek výkonu trestu. Stejně tak soudu co nejdříve sděluje, že odsouzený uložený trest obecně prospěšných prací vykonal.8 5 Nezastupitelnou roli sehrává při výkonu obecně prospěšných prací také Probační a mediační služba. Jak vyplývá z ustanovení § 336 odst. 3 TR, jsou její pracovníci oprávněni provádět kontrolu nad výkonem tohoto trestu, poté co je soud o nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací vyrozumí. Při výkonu samotné kontroly postupují probační úředníci v součinnosti s příslušným obecním úřadem nebo institucí, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány. Více se Probační a mediační službě věnuji v 5. kapitole věnované subjektům, které podílejí se na výkonu trestu obecně prospěšných prací. 4.2 Odklad, přerušení a upuštění od výkonu trestu Odklad a přerušení výkonu trestu obecně prospěšných prací je upraven v ustanovení § 339 TR a v případě vojáků v ustanovení § 340 TR. Předseda senátu (samosoudce) tak může výkon trestu odložit nebo přerušit v těchto případech: a) jestliže v důsledku přechodného zhoršení zdravotního stavu není odsouzený schopen trest vykonat za podmínky, že tato skutečnost vyplývá z lékařských zpráv předložených odsouzeným nebo vyžádaných s jeho souhlasem soudem, b) jde-li o těhotnou ženu nebo matku novorozeného dítěte, odloží nebo přeruší předseda senátu výkon trestu na dobu jednoho roku po porodu, c) jestliže brání výkonu trestu jiné důležité (např. rodinné důvody), lze odložit či přerušit výkon tohoto trestu, a to i opakovaně, nejdéle však na dobu tří měsíců od právní moci rozhodnutí, jímž byl tento trest uložen, Sotolář, A. Nad judikaturou k obecně prospěšným pracím, Soudní rozhledy, 2001, č. 12 s. 439. 8 3 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 13 34 O odkladu nebo přerušení výkonu trestu rozhoduje předseda senátu (samosoudce) okresního soudu, který je místně příslušný k nařízení výkonu trestu. V případě, že pominou důvody takového odkladu či přerušení, soudce jej odvolá. Proti rozhodnutí o odložení nebo přerušení výkonu trestu, stejně jako proti rozhodnutí, jimiž byly odložení či přerušení odvolány, je přípustná stížnost. Ta má podle § 339 odst. 6 TŘ odkladný účinek. Doba, po kterou je výkon trestu odložen nebo přerušen, se samozřejmě nezapočítává do lhůty jednoho roku, v níž má být trest vykonán (§ 339 odst. 5 TŘ).8 6 Vedle institutu odložení a přerušení výkonu trestu existuje také institut upuštění od výkonu trestu (§ 340a TR). Předseda senátu (samosoudce) upustí od výkonu trestu obecně prospěšných prací nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený není v důsledku změny svého zdravotního stavu dlouhodobě trest vykonat. Toto rozhodnutí s konečnou platností zprošťuje odsouzeného povinnosti trest vykonat. Soud opět rozhoduje usnesením, proti němuž je přípustná stížnost. Změnou zdravotního stavu bude zpravidla vyvolána závažnou nevyléčitelnou chorobou, úrazem nebo nemocí, které zanechávají trvalé poškození organismu. Důležité v případě upuštění od výkonu trestu však je, aby tato zdravotní nezpůsobilost vznikla až po vynesení rozhodnutí, kterým se trest obecně prospěšných prací ukládá. 8 7 Pokud nedojde k upuštění od výkonu trestu obecně prospěšných prací nebo jeho zbytku podle ustanovení § 340a TŘ, je odsouzený zásadně povinen vykonat tento trest v celé výměře, jak mu byl soudem uložen, a nepřichází v úvahu podmíněné upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu. Rovněž není možné podmíněné odložení výkonu trestu obecně prospěšných prací.8 8 4.3 Změny trestního řádu po přijetí tzv. doprovodného zákona V návaznosti na úpravu trestu obecně prospěšných prací v § 62 až 65 nového TZ došlo k úpravě výkonu tohoto trestu v příslušných ustanoveních trestního řádu. Mnoho změn vycházelo z praktických zkušeností s ukládáním a plněním tohoto trestu odsouzenými. Nově budou obecně prospěšné práce a jejich výkon založeny na užší spolupráci obecních úřadů a Tamtéž Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení ttestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2000, s. 325. Tamtéž. 35 Probační a mediační služby a vymezení širší působnosti Probační a mediační služby v této oblasti, která bude zajišťovat jejich výkon ve spolupráci s dalšími organizacemi.89 Již v minulosti mnozí odborníci namítali, že trest obecně prospěšných prací by neměl být ukládán trestním příkazem. Alespoň dokud si soud neověří situaci na středisku Probační a mediační služby, kde odsouzený trest vykonává či již v minulosti vykonával, případně jeho motivaci odsouzeného, jeho zdravotní stav a sociální situaci.90 Právě na základě těchto poznatků byl do § 314c TR vložen nový odstavec 3, podle něhož může být trest obecně prospěšných prací trestním příkazem uložen pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka, které obsahuje zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu a o zdravotní způsobilosti obviněného, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu.91 Jak jsem se již zmínila výše, klade se podstatně větší důraz na odpovědnost probačního úředníka Probační a mediační služby, který je pověřen kontrolou nad výkonem trestu obecně prospěšných prací. O druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací bude rozhodovat vždy okresní soud, který trest obecně prospěšných prací uložil, a to na návrh probačního úředníka. Probační úředník v takovém návrhu, který podá po potřebném šetření a po spolupráci s odsouzeným pachatelem, vychází z potřeby výkonu těchto prací v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí. Rovněž se přihlíží k tomu, aby odsouzený trest vykonával co nejblíže místu svého bydliště. Pokud má být trest vykonáván mimo obvod okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, je součástí návrhu probačního úředníka také písemný souhlas odsouzeného s tímto výkonem (§ 336 TŘ).9 2 O rozhodnutí o druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací vyrozumí soud po nabytí jeho právní moci středisko Probační a mediační služby a zároveň pověří probačního úředníka kontrolou nad výkonem trestu. Také o změně druhu a místa výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní soud, který trest obecně prospěšných prací uložil. Probační úředník pověřený kontrolou nad výkonem tohoto trestu bude odpovědný i za to, aby odsouzeného vedl ke splnění povinností stanovených v § 336 odst. 3 TR. Pokud odsouzený tyto povinnosti nesplní nebo bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu, popř. zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest nebo jinak maří výkon tohoto trestu, je povinností probačního úředníka sdělit tyto skutečnosti bezodkladně soudu, který výkon trestu Důvodová zpráva k návrhu nového trestního zákoníku, s. 46. 9 0 Žatecká, E., Fryšták, M. Trest obecně prospěšných prací z pohledu nového trestního zákoníku a případných změn dalších souvisejících předpisů, Trestní právo, 2007, č. 9, s. 7 9 1 Důvodová zpráva k zákonu č. 41/2009 Sb. 9 1 Tamtéž 36 nařídil. V návaznosti na to rozhodne předseda senátu o přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho zbytku v trest odnětí svobody.93 Na závěr tedy nelze než konstatovat, že navrhovaná právní úprava je jistě krokem vpřed a přiblíží nás úpravě vyspělých evropských zemí. Nicméně samotná právní úprava nikdy nemůže zaručit, že v konečném důsledku bude dosaženo požadovaného efektu. Zákon sice může vytvořit prostředí, které k dosažení požadovaného cíle napomůže, ale vše další bude záviset na aplikační praxi samotných orgánů.9 4 Tamtéž 9 4 Žatecká, E., Fryšták, M. Trest obecně prospěšných prací z pohledu nového trestního zákoníku a případných změn dalších souvisejících předpisů, Trestní právo, 2007, č. 9, s. 8 37 5.SUBJEKTY ZAJIŤUJÍCÍ VÝKON TRESTU OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ Naše úprava trestu obecně prospěšných prací je specifická v počtu subjektů, které se podílejí na jeho realizaci. Těžko bychom hledali jiný institut práva, při jehož uplatňování je zapojeno takové množství subjektů. Účinnost trestu je do značné míry závislá na jejich vzájemné spolupráci.9 5 Za nejvýznamnější subjekty jsou považovány orgány justice (např. soudy, státní zastupitelství, Probační a mediační služba), orgány státní správy (obce) a obecně prospěšné instituce. Na trestním řízení při ukládání a výkonu trestu obecně prospěšných prací se v jeho různých fázích podílí také další subjekty. Jedná se o zájmová sdružení občanů, Policii ČR, advokáta, poručníka, lékaře (zpráva o pracovní nezpůsobilosti), rodinu odsouzeného či samozřejmě odsouzeného. 5.1 Soud Do pravomoci soudu spadá především rozhodnutí o uložení trestu obecně prospěšných prací. Při této činnosti by měl úzce spolupracovat s Probační a mediační službou (dále také PMS). Na dobu trestu může uložit odsouzenému i přiměněná omezení nebo povinnosti podle § 45a TZ. Po právní moci rozhodnutí o uložení trestu určuje také o druh a místo výkonu práce. Pouze soud může rovněž rozhodnout o odkladu, přerušení nebo upuštění od výkonu trestu nebo jeho zbytku. V poslední řadě také rozhoduje o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody. U trestu obecně prospěšných prací se příliš neuplatňuje role státního zastupitelství, které se ale může projevit v druhu trestu navrhovaném státním zástupcem v obžalobě. 5.2 Obce a obecně prospěšné instituce Již samotný název tohoto trestu napovídá, že vedle soudu jsou důležitým subjektem podílejícím se na jeho realizaci obce a obecně prospěšné instituce. Právě obce a tyto instituce sdělují své požadavky na provedení prací soudu. Odsouzený je povinen se do 14 dnů ode dne doručení usnesení soudu musí do dané obce nebo neziskové organizace dostavit k projednání dalších podmínek vlastního výkonu obecně prospěšných prací. V opačném případě obec nebo 3 Vůjtěch, J. Problematika součinnosti a spolupráce orgánů při uplatňování institutu obecně prospěšných prací, Právní praxe, 1998 č. 4, s. 236. 38 obecně prospěšná instituce písemně informuje příslušné středisko PMS. Nicméně v praxi se obvykle uplatňuje odlišný postup, kdy soud zašle opis usnesení o nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací do příslušného místního střediska Probační a mediační služby. A toto středisko následně samo kontaktuje obce a obecně prospěšné instituce a zajišťuje pro odsouzeného vhodnou práci. Pokud má obec zájem využít této nabídky a poskytnout místo pro výkon tohoto trestu, nejjednodušší a nejrychlejší je kontaktovat nejprve místní středisko a domluvit se na dalším postupu. Probační a mediační služby poskytne obci nebo obecně prospěšné instituci jednoduchý formulář, do kterého se vyplní iniciály organizace, druh prací které nabízí a přibližný počet hodin. Požadavky obce musí být konkrétní, obec musí uvést místo požadovaného výkonu práce, druh a rozsah práce, možnou dobu jejího provedení či zvláštní podmínky výkonu práce.9 7 Pracovníci PMS se poté snaží najít nejvhodnějšího odsouzeného. Myslím si, že právě tento druhý postup, kdy se obec obrátí na PMS je výhodnější. Probační pracovníci mají především mnohem větší zkušenosti s odsouzenými pachateli a mohou tedy lépe posoudit, která práce je pro ně vhodná, případně lépe sestavit harmonogram výkonu prací. Stávající právní úprava sice obci neukládá povinnost upozornit odsouzeného na požadavky spojené s bezpečností a ochrannou zdraví při práci, nicméně je vhodné, aby obecní úřad či obecně prospěšná instituce odsouzeného o těchto otázkách poučily, učinily o tom písemný záznam a předložily jej odsouzenému k podpisu.98 Podrobněji se těmto otázkám věnuji v 7.kapitole Zadávající organizace má povinnost práci zadávat a plánovat, poskytnout odsouzenému odpovídající pracovní nástroje (nářadí) a ochranné prostředky). Její povinností je také evidovat pracovní výkon odsouzeného (sčítat odpracované hodiny za jednotlivé dny) a informovat o tom příslušné středisko PMS.9 9 Zákon neukládá obcím ani neziskovým organizacím povinnost dohledu nad průběhem výkonu trestu. Avšak TR obcím a obecně prospěšným institucím ukládá povinnost informovat soud v případě, že odsouzený bez závažného důvodu neprovádí určené práce (§ 337 TR). Tato povinnost vychází ze smyslu obecně prospěšných prací, jejichž provedení si obec nebo instituce vyžádala. V praxi se setkáváme i s jiným postupem, kdy obec nebo nezisková 9 6 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 24. 9 7 Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2000, s. 335. 9 8 Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 137 - 138. 9 9 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 25. 39 organizace takovou událost nejprve řeší společně s pracovníky PMS, kteří na výkon trestu dohlížejí a motivují odsouzené k jeho řádnému výkonu. Pokud potíže přetrvávají i nadále nebo odsouzený nedbá výstrahy probačního pracovníka, musí o tom být písemnou zprávou informován příslušný okresní nebo obvodní soud, který výkon trestu nařídil.1 0 0 Pokud je trest řádně v roční lhůtě vykonán, organizace o tom vystaví písemné potvrzení zprávu a předá ji soudu nejčastěji prostřednictvím místního střediska PMS. Tím povinnosti zadavatele končí. 5.3 Probační a mediační služba ČR PMS ČR byla zřízena zákonem č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS"), súčinností od 1. ledna 2001. Probační a mediační služba je tedy v České republice poměrně novým institutem, přestože ve světě má již dlouholetou tradici. Jejím hlavním úkolem je provádět úkony probace a mediace dané výše uvedeným zákonem, TR a zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnost mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „ZSVM"). PMS je organizační složkou státu, je podřízena ministerstvu spravedlnosti a vjejím čele stojí ředitel PMS. Pod ředitelstvím, které je ústředním orgánem, jsou jednotlivá samostatná střediska PMS. Tato střediska se řídí příslušností soudu, v přípravném řízení pak příslušností státního zástupce, a většina z nich působí přímo v sídlech okresních soudů.1 0 1 Tato střediska plní úkoly PMS ČR ve vztahu k soudům, státním zastupitelstvím a orgánům Policie ČR (§ 3 odst. 1 ZPMS). Vlastní probační a mediační činnost pak vykonávají probační úředníci a asistenti. Posláním Probační a mediační služby je přispívat k naplňování trestní spravedlnosti, především vytvářením podmínek pro uplatnění alternativních postupů v trestním řízení, zajištění účinného výkonu alternativních trestů a nalezení účinné reakce na spáchaný trestný čin.1 0 2 Samotný výkon trestu obecně prospěšných prací spadá do oblasti probace, probační středisko je odpovědné za kontrolu výkonu trestu, za spolupráci a organizacemi umožňujícími tento výkon a za individuální práci s obviněnými.1 0 3 1 0 1 Žatecká, E. Postavení a úkoly probační a mediační služby. Ostrava: Key Publishing, 2007. s. 48-49. 1 0 2 Ouředníčková, L. Alternativní a restorativní justice v legislativě ajustiční praxi České republiky, Parlamentní zpravodaj č. 10/2004, s i l . 1 0 3 Žatecká E., Probační a mediační služba dle platné právní úpravy, Časopis pro právní vědu a praxi, 2004, č. 2, s. 155 40 Při zajišťování přípravy, organizace a možnosti výkonu trestu obecně prospěšných prací zohledňuje Probační a mediační služba jak veřejný zájem - ochrana společnosti, tak zájem samotné oběti - participace poškozeného, a stejně tak usiluje o prevenci dalšího trestného jednání pachatele a motivuje ho k převzetí odpovědnosti za způsobené škody a jeho opětovné zapojení do života ve společnosti bez konfliktu se zákonem.1 0 4 PMS můžeme také označit jako nej bližšího partnera obcí a nevládních organizací při organizaci výkonu trestu obecně prospěšných prací. Činnost PMS v souvislosti s tímto je možné rozdělit do dvou fází. Na činnost střediska Probační a mediační služby před a po pravomocném rozhodnutí soudu. Vefázi před pravomocným rozhodnutím soudu probační úředník po získání podnětu k zahájení činnosti zavede probační spis dle spisového řádu a provede evidenci odsouzeného do probačního rejstříku a poté zašle odsouzenému pozvánku k prvnímu jednání. Na setkání s odsouzeným j ej probační pracovník seznámí s podmínkami trestu, domluví místo výkonu a jeho případné stanovisko k tomuto trestu. Toto předjednání je zvoleno z toho důvodu, že obec nebo obecně příp. instituce, u nichž má pachatel trest vykonat, se od něj potřebují dozvědět určité informace.105 Takto zvolený postup je zároveň výhodnější a účelnější pro obě strany. Na základě proběhlého jednání vypracuje PMS probační zprávu, která se zasílá zpět vyššímu soudnímu úředníkovi, a ten nařídí výkon trestu již u konkrétní organizace. V této fázi dále probační úředník mj. průběžně ověřuje aktuální možnosti pro výkon trestu obecně prospěšných prací u konkrétních institucí, které místo pro výkon trestu obecně prospěšných prací nabízí. Vychází přitom z evidence požadavků vedených ve spolupráci s místně příslušným soudem. V druhé fázi, tedy po vydání pravomocného rozhodnutí soudu, je úloha PMS ČR mnohem významnější a také převažující. Po nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací se může probační úředník účastnit úvodního projednání podmínek práce odsouzeného se zadavatelem práce, kam se má odsouzený po vydání usnesení o nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací do 14 dnů dostavit. Jak jsem již uvedla v minulé kapitole, v praxi je však obvyklejší, že se odsouzený do 14 dnů dostavuje na místně příslušné středisko Probační a mediační služby. Zde je sním projednána dohoda o realizaci výkonu tohoto trestu a vytvořen časový harmonogram práce.1 0 7 Následně obecní úřad či obecně prospěšná organizace neprodleně informuje probačního úředníka o datu zahájení výkonu trestu OPP. Probační úředník tuto 1 0 4 Metodický standard činnosti Probační a mediační služby v oblastittestuobecně prospěšných prací, Probační a mediační služba ČR, 2003, s. 1. 1 0 3 Žatecká, E. Postavení a úkoly probační a mediační služby. Osttava: Key Publishing, 2007. s. 82-83. 1 0 6 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 30. 41 informaci zanese do probačního spisu a písemně o ní informuje soud. V případě, kdy odsouzený nezahájí výkon trestu výkon trestu v dohodnutém termínu, kontaktuje jej probační úředník a upozorní ho na jeho povinnosti při výkonu trestu.108 PMS ČR je svěřena také dohledová činnost nad výkonem trestu obecně prospěšných prací. Probační úředník provádí minimálně jedenkrát za dva měsíce kontrolu výkonu prací a získané informace zaznamenává do probačního spisu. Probační úředník dále kontroluje, zda odsouzený vede řádný život, dodržuje soudem uložená přiměřená omezení a povinnosti a snaží se odčinit následky svého trestného činu. Dále klientovi nabízí i psychosociální podporu, pomoc a zprostředkovává kontakty na odborníky.1 0 9 S odsouzenými, kteří nevykonávají trest řádně a včas nebo nedodržují podmínky uložené soudem, si úředník PMS sjedná schůzku a zjistí důvody porušení povinností. V případě, že odsouzený i přes toto upozornění nadále trest nevykonává, příslušné středisko PMS mu zašle tzv. poslední výzvu nástupu trestu. Poté má lhůtu 14 dnů, ve které by měl začít trest vykonávat. Nestane4i se tak, podá probační úředník soudu návrh na přeměnu trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody.110 V momentě, kdy je trest obecně prospěšných prací vykonán v celém rozsahu, oznámí probační úředník tuto skutečnost soudu a společně s tímto oznámením zašle soudu i hodnocení výkonu trestu obecně prospěšných prací. Dále informuje soud o tom, zda odsouzený hradil či nehradil způsobenou škodu. Metodický standard činnosti Probační a mediační služby v oblasti trestu obecně prospěšných prací, Probační a mediační služba ČR, 2003, s. 5. 1 0 9 Žatecká, E. Postavení a úkoly probační a mediační služby. Ostrava: Key Publishing, 2007. s. 86. 1 1 0 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 31. 42 6. TREST OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ PODLE ZÁKONA O SOUDNICTVÍ VE VĚCECH MLÁDEŽE Od 1. 1. 2004 upravuje trestní odpovědnost a sankcionování mladistvých samostatný zákon č. 218 / 2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „ZSVM"). Tento zákon má postavení lex specialis vůči trestnímu zákonu a dalším obecným právním předpisům (tj. zejména k trestnímu řádu, zákonu o rodině či občanskému soudnímu řádu). Podle platné právní úpravy je mladistvým ten, kdo v době spáchání trestného činu dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok věku (§ 2 písm. d ZSVM). ZSVM používá odlišné pojmy než TZ, namísto trestného čin užívá termín provinění a právním následkem provinění není trest jako u dospělých pachatelů, ale opatření. U mladistvých lze ukládat opatření trojího druhu (výchovná, ochranná a trestní), zatímco u dětí mladších patnácti let lze ukládat jen opatření uvedená v § 93 odst. 1 Z S V M . 1 1 1 Mladistvý se jako pachatel může dopustit všech trestných činů uvedených v TZ, za ně je mu však možné uložit pouze trestní opatření uvedená v ustanovení § 24 odst. 1 ZSVM. Vždy je však třeba respektovat základní obecné vodítko použití jednotlivých složek systému opatření, které je obsaženo v ustanovení § 3 odst. 3 ZSVM. To říká, že opatření uložené podle tohoto zákona musí přihlížet k osobnosti pachatele, včetně jeho věku a rozumové a mravní vyspělost, zdravotnímu stavu, jakož i osobním rodinným a sociálním poměrům, a musí být přiměřené povaze a stupni nebezpečnosti spáchaného činu. Účelem opatření vůči mladistvému je pak především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění.1 1 2 Samotné trestní opatření obecně prospěšných prací je upraveno v ustanovení § 26 odst. 1 ZSVM. Mladistvému lze uložit trestní opatření obecně prospěšných prácí za podmínek stanovených v TZ. Soud je povinen přihlížet ke stanovisku mladistvého k jeho uložení, které je povinen zjistit.1 1 3 Stejně jako u dospělého pachatele se v současnosti nevyžaduje o souhlas s uložením trestu. Na rozdíl od trestu obecně prospěšných prací ukládaném dospělým pachatelům, horní hranice trestní sazby u mladistvých nesmí přesahovat polovinu horní 1 1 1 Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné, obecná část, zvláštní část. Praha: Linde, 2005, s. 419. 1 1 2 § 9 odst. 1 ZSVM 1 1 3 § 26 odst. 1 ZSVM 43 hranice stanovené TZ. Jinými slovy obecně prospěšné práce se mladistvým ukládají ve výměře od 50 do 200 hodin. Toto trestní opatření také nesmí vzhledem ke své povaze nebo okolnostem, za kterých je vykonáváno, ohrožovat zdraví, bezpečnost nebo mravní vývoj mladistvého. Stejně jako dospělému pachateli může soud vedle obecně prospěšných prací i mladistvému uložit další omezení a povinnosti. ZSVM pro tato omezení a povinnosti používá pojem výchovná opatření (§ 15 a násl. ZSVM). Jde o dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení a napomenutí s výstrahou. Zákon dále stanoví, že vykonání společensky prospěšné činnosti určitého druhu smí být mladistvému uložen jen tak, aby nenarušilo jeho přípravu na budoucí povolání, přípravu do školy atd.1 1 5 V souvislosti s přijetím nového TZ a tzv. doprovodného zákona, který jej doplňuje a zároveň také novelizuje ZSVM, bych se nyní ještě krátce věnovala změnám, které oba přinášejí v oblasti obecně prospěšných prací mladistvých. Velkou novinkou týkající se celé koncepce trestání mladistvých je snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let věku. To znamená, že za mladistvého bude nově považovat ten, kdo v době spáchání provinění dovršil čtrnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. Nutno podotknout, že tato změna jistě nebyla jednoduchá a ani v současnosti na ni nepanují jednotné názory. O této otázce se vedly odborné debaty i polemiky v průběhu celé přípravy kodifikace nového TZ. Snížení hranice trestní odpovědnosti bývá nejčastěji odůvodňováno jednak stále rostoucí brutalitou čtrnáctiletých dětských pachatelů na straně jedné a vyspělostí dnešních čtrnáctiletých dětí na straně druhé. Pokud se týká samotného trestního opatření obecně prospěšných prací, v důsledku snížení výměry tohoto trestu u dospělých pachatelů, byla výměra zkrácena i zde. Nově tedy výměra trestního opatření činí 50 až 150 hodin. A konečně v návaznosti na TZ a v souvislosti s požadavky praxe bude souhlas mladistvého jednou z podmínek uložení opatření.1 1 7 Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné, obecná část, zvláštní část. Praha: Linde, 2005, s. 433. Tamtéž Reforma justice, dostupný z: htrp://www.refonrnjustice.cz/cz/testni-zakonil^alteniativni-tresty.html Důvodová zpráva k zákonu č. 41/2009 Sb. 44 7. DALŠÍ OTÁZKY SPOJENÉ S VÝKONEM TRESTU OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ V souvislosti s výkonem trestu obecně prospěšných prací se v praxi i v teorii naskýtá řada otázek, které je nutno řešit. V této části své práce se věnuji odpovědnosti za škodu, která může při výkonu trestu vznikat, a bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Tyto dvě otázky, ačkoli nej sou výslovně upraveny v trestním zákoně, s výkonem trestu obecně prospěšných prací úzce souvisí a je třeba jim věnovat pozornost. 7.1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci osob odsouzených k výkonu trestu obecně prospěšných prací Jak bude v další části mé práce uvedeno, může při výkonu trestu obecně prospěšných prací docházet ke škodám; a to na zdraví, majetku či životním prostředí. V ČR je bezpečnost a ochrana zdraví při práci upravena zejména v rámci pracovně právních vztahů, tj. zaměstnanec - zaměstnavatel. Konkrétně se jedná o zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcí předpisy, ve kterých je upravena bezpečnost práce. V zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a jeho prováděcích předpisech pak nalezneme především úpravu hygienické stránky výkonu práce. Neohraničený rozsah druhu prací pro výkon trestu obecně prospěšných prací v předem nespecifikovaném prostředí neumožňuje vyčerpávajícím způsobem stanovit všechna kritéria potřebná pro preventivní opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.1 1 8 Před započetím samotného výkonu trestu je tak vůči odsouzenému vhodné a žádoucí provést několik úkonů, jež sledují jeho bezpečnost a ochranu zdraví. Mezi tyto úkony můžeme zařadit: a) výběr vhodné práce pro pracovníka vzhledem kjeho schopnostem, dovednostem a zdravotní způsobilosti Výkon obecně prospěšných prací by měl být prioritně zaměřen na nenáročné a bezpečné druhy práce, kde nebezpečí úrazu nebo styku s nebezpečnými látkami hrozí jen minimálně. Pokud je určitá práce spojená s bezpečnostními riziky, je vhodné zadat takovou práci odsouzenému, kteří se již osvědčili a zadavatel již měl možnost seznámit se s jejich Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 32. 45 rozumovými, manuálními a povahovými předpoklady. Vždy je také třeba respektovat zdravotní stav a prípadná zdravotní omezení osob vykonávajících práci.1 1 9 b) řádné a prokazatelné poučení odsouzeného o bezpečnostních pravidlech pro konkrétní práci. Toto poučení by se odsouzenému mělo dostat ještě před zahájením výkonu samotné práce. Poučením může být v budoucnu zabráněno vzniku mnohých škod, ať už na zdraví či majetku. Mezi taková poučení patří například sdělení možných rizik plynoucích z vykonávané práce, vysvětlení obsluhy svěřených nástrojů, pracovních strojů, zacházení s nebezpečnými látkami, používání ochranných pomůcek apod. Je nutné poučit odsouzeného o tom, jak postupovat v případě pracovního úrazu nebo jiné neočekávané události. Zejména z důvodu pozdější prokazatelnosti bude pro zadavatele práce důležité, aby s odsouzeným o proběhlém proškolení sepsal záznam. Tento záznam by měl být opatřen podpisem jak školitele, tak odsouzené osoby. c) důsledné dodržování a kontrola dodržování právních předpisů Jedná se o speciální právní normy upravující bezpečnost a ochranu zdraví při práci, požární ochranu, hygienické a další normy. d) prevence rizik na pracovišti Pod tímto termínem se skrývá povinnost předcházet vzniku rizik na pracovišti. Je nezbytné (prostřednictvím odborníka na BOZP) důsledně identifikovat a zhodnotit rizika, která se při výkonu práce objevují, a následně sestavit plán jejich předcházení a minimalizace formou školení, bezpečnostních značek atd. V případě, že odsouzený, který provádí obecně prospěšné práce, utrpí úraz, je zadavatel práce povinen vyšetřit okolnosti, za kterých ke zranění došlo a zjistit příčiny této nehody a vše zaznamenat do knihy úrazů a poranění.1 2 0 e) vybavení odsouzeného osobními ochrannými pomůckami Ochrannými pomůckami se rozumí zejména přilba, brýle, rukavice, rouška, špunty do uší atd. Kromě vybavení je zadavatel práce povinen odsouzeného s používáním těchto pomůcek seznámit a řádně jej poučit o možných rizicích spojených s jejich neužíváním. 7.2 Odpovědnost za škodu vzniklou při výkonu trestu I přes veškerou snahu a úsilí ji odvrátit, může při výkonu trestu obecně prospěšných prací dojít ke vzniku škody. Skoda může vzniknout jak zadavateli práce či odsouzenému, tak také třetím osobám. Pokud vycházíme z obecné úpravy odpovědnosti za škodu tak, jak je upravena 1 1 9 Tamtéž 1 2 0 Tamtéž 46 v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ"), odpovědnost má ten, kdo škodu zavinil. Obce a obecně prospěšné organizace j sou jakožto zadavatelé práce v nevýhodném postavení. Vzniká jim totiž odpovědnost i za škody způsobené odsouzenými při výkonu práce třetím osobám nebo za škody vzniklé odsouzenému i v některých dalších případech, pokud neprokáží, že je nezavinily.1 2 1 Domnívám se, že právě tato odpovědnost a následná povinnost zaplatit škodu, může být velkou překážkou pro obce či jiné instituce, aby se staly zadavateli obecně prospěšných prací. Vhodným řešením pro zadavatele prací je uzavřít pojištění. To by mělo krýt jak nezaviněné, tak i zaviněné škody na majetku a zdraví, které mohou vzniknout odsouzenému, ale i třetím osobám. Pokud se týká škody na zdraví, již jsem se zmínila, že před samotným začátkem výkonu prací je nezbytné odsouzeného řádně poučit o bezpečnosti práce. K předcházení vzniku škod na zdraví vede nejen toto poučení, ale svou důležitost má i případná kontrola dodržování předpisů o bezpečnosti práce, hygienických a zdravotních předpisů. Pokud dojde k úrazu, je nutné jej zaznamenat do knihy úrazů, zjistit jeho příčiny a sepsat o tom protokol. V závažnějších případech je třeba informovat inspektorát bezpečnosti práce, popř. Policii ČR. Je nutné informovat i příslušné středisko PMS ČR. Následná pracovní neschopnost je důvodem pro přerušení lhůty pro výkon trestu obecně prospěšných prací.1 2 3 V případě škody na majetku, hraje opět roli prevence. Velkou výhodu má zadavatel, který má uzavřeno pojištění pro případ požáru. Rovněž není vhodné hned na počátku svěřovat odsouzeným cenné předměty. Je důležitá vzájemná důvěra mezi pracovníky zadavatele a odsouzeným. V případě, že by odsouzený odcizil, zpronevěřil, či poškodil úmyslně cizí majetek, vystavuje se tak vzniku trestní odpovědnosti. Pokud jím způsobená škoda nepřesáhne 5000 Kč, vzniká mu odpovědnost za přestupek podle § 50 zákona č. 200 / 1990 Sb., o přestupcích. Je-li škoda vyšší, dopouští se trestného činu. V obou případech bude nutné informovat Policii ČR a probačního úředníka. Třetím rizikem je vznik škody na životním prostředí. Ty mohou dosahovat obrovských rozměrů a rovněž odstranění jejich následků bude spojeno s vysokými výdaji (např. požár lesa, dojde k úniku nebezpečné chemické látky do ovzduší). Proto je více než vhodné odsouzeného poučit o těchto možných rizicích a snažit se těmto škodám předcházet. 1 2 1 Tamtéž, s. 35. 1 2 2 Tamtéž 123 Malinová, K. Náhrada škody způsobené při výkonu trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1998, č. 4, s. 241 a násl. 1 2 4 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 36. 47 8. KRÁTKÁ EXKURSE DO VYBRANÝCH ZAHRANIČNÍCH ÚPRAV Obecně prospěšné práce představují v mnoha evropských zemích významnou alternativu trestu odnětí svobody. Jejich význam se navíc v poslední době stále zvyšuje, někteří autoři hovoří dokonce o tom, že tento trest stává jakýmsi módním trendem trestní politiky.1 2 5 Jako samostatný trest byly poprvé zavedeny roku 1972 ve Velké Británii a postupně se rozšířily do dalších evropských i mimoevropských zemí. Přestože jejich úprava se v jednotlivých státech liší, základní charakteristika je vždy stejná: jedná se o bezplatnou práci, kterou je nutné vykonávat ve volném čase pro společenské účely po určitý, zákonem stanovený počet hodin, přičemž tato práce musí být vykonána do určité, zákonem stanovené 8.1 Velká Británie Velká Británie má s obecně prospěšnými pracemi zřejmě nejbohatší zkušenosti. Obecně prospěšné práce (community service) zde byly zavedeny zákonem o trestním soudnictví (Criminal Justice Act) již v roce 1972 a od roku 1975 se jich používá v celé Anglii a Walesu jako samostatného hlavního trestu u všech trestných činů, za něž lze uložit trest odnětí svobody.127 Současná právní úprava tohoto trestu pochází z roku 1991, kdy došlo k přijetí tzv. Crimanal Justice Act. Trest obecně prospěšných prací může být uložen pachatelům starším 16 let. Podstatou tohoto trestu je, že odsouzený bezplatně vykoná práci ve prospěch společnosti (local community). Počet odpracovaných hodin může být stanoven v rozsahu od 40 do 240 hodin, které je nutné vykonat do 1 roku. Obecně prospěšné práce jsou určeny jen pro pachatele souzené za trestné činy, za něž lze uložit trest odnětí svobody. Před vydáním rozsudku musí být soudu předložena zpráva probačního úředníka, že pachatel je vzhlede ke svým poměrům schopen práci vykonat. Dále musí v místě pachatelova bydliště existovat reálná možnost vykonat právě tento trest. To například znamená, že v místě pachatelova bydliště působí probační úředník nebo že soud je obeznámen s povahou těchto prací apod. Nezbytným předpokladem trestu je také souhlas pachatele s jeho výkonem.1 2 8 1 2 5 Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminológie a trestní politiky. Praha : C. H. Beck, 2005. s. 222. 1 2 6 Suchý, O., Válková, H. Obecně prospěšné práce jako alternativa trestu odnětí svobody v mezinárodním srovnání. Právní rozhledy, 1996, č. 4., s. 151. 1 2 7 Tamtéž, s. 152 1 2 8 Stephens, M. Crime and Sociál Policy: The Police and Criminal Justice Systém. Routledge, 2000, s. 108 48 Konkrétní druh a průběh a průběh soudem uložené obecně prospěšné práce je stanoven probačním úředníkem, který pro každou osobu odsouzenou k tomuto trestu vyhotoví plán těchto prací, sleduje jejich průběh a organizuje potřebné podmínky pro jejich náležitý výkon.1 2 9 Podle soudní praxe je výkon obecně prospěšných prací ukládán místo trestu odnětí svobody nejčastěji u trestných činů krádeže, neoprávněného užívání cizího motorového vozidla, u trestných činů v dopravě a u některých případů úmyslného poškozování cizího majetku nebo při lehčích případech ublížení na zdraví.1 3 0 Zákon o trestním soudnictví (Criminal Justice Act) z roku 1991 řadí obecně prospěšné práce mezi čtyři hlavní typy trestu vykonávaného ve společenství. Trest ve společenství, spočívající ve výkonu neplacené práce pro společnost, lze spojit s příkazem k nápravě (probation order). Uvedený kombinovaný příkaz je opět možné uložit pachatelům starším 16 let, kteří spáchali trestný čin, za nějž hrozí trest odnětí svobody.131 Příkaz slučuje probaci a obecně prospěšnou práci, resp. Kombinuje prvky probačního příkazu a výkon obecně prospěšné práce do jednoho trestu. Dohled probačního pracovníka nad pachatelem je ukládán na dobu 1 až 3 léta, odsouzený má zároveň má povinnost vykonat práce v rozsahu 40 až lOOhodin. Kombinované příkazy jsou určeny především pro více narušené pachatele.132 8.2 Francie Ve Francii byl trest obecně prospěšných prací zaveden v roce 1984. Současná úprava tohoto trestu je upravena v trestním zákoníku z roku 1994. Ten rozděluje sankční systém na tresty za zločiny, prečiny a přestupky. Pachateli, který se dopustil prečinu, za který je stanoven trest odnětí svobody, může soud uložit obecně prospěšné práce.1 3 3 Ty mohou mít povahu samostatné trestní sankce nebo podmínky při odkladu trestu odnětí svobody. V případě, že trest uloží pachateli trest obecně prospěšných prací, musí jej odsouzený bezplatně vykonat ve svém obecném zájmu a ve svém volném čase. Trest může být uložen v rozsahu 40 až 240 hodin, musí být vykonán ve lhůtě stanovené soudem, nejpozději však do 18 měsíců. U mladistvých pachatelů (16 až 18 let) se rozsah zkracuje na polovinu a mladistvý je trest povinen vykonat do doby jednoho roku. Je-li odsouzená osoba zaměstnaná, nesmí doba výkonu práce v zaměstnání a doba výkonu práce v rámci trestu obecně prospěšných 1 2 9 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 19. 1 3 0 Tamtéž 1 3 1 Stephens, M. Crime and Social Policy: The Police and Criminal Justice Systém. Routledge, 2000, s. 112. 1 3 2 Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminológie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 223. 1 3 3 travail ďintéret general 49 prací v součtu překročit 12 hodin denně.1 3 4 Nezbytnou podmínkou tohoto trestu je souhlas pachatele s jeho uložením. Na provádění prací se vztahují všechny podmínky a omezení vyplývající z pracovněprávních předpisů, např. pokud jde o bezpečnost a hygienu při práci. Na odsouzeného se rovněž vztahují předpisy o sociálním pojištění. Je však povinen hradit si náklady spojené s výkonem práce jako je cestovné či strava.135 Odsouzení při výkonu tohoto trestu spolupracují s probačním úředníkem. Jeho úkolem je spolupráce s odsouzeným, se kterým je v osobním kontaktu, dále navštěvuje místo výkonu a případně informuje soud o obtížích a nedostatcích při realizaci soudního rozhodnutí. Druh prací se svým obsahem zásadně neliší od jiných evropských právních úprav. Odsouzený tak může vykonávat údržbu a zlepšování životního prostředí, údržba budov a veřejných zařízení, údržbu a čištění komunikací, pomoc v oblasti sociální péče apod.1 3 6 8.3 Nizozemí Obecně prospěšné práce byly do nizozemského trestního práva začleněny roku 1989 a velmi brzy se stal třetím nejčastěji ukládaným trestem po trestu odnětí svobody a peněžitém trestu. Samotnému zakotvení tohoto trestu do právního řádu předcházelo šestileté experimentální období, ve kterém měl státní zástupce možnost navrhnout v některých případech trest obecně prospěšných prací namísto postoupení věci soudu. V současnosti má Nizozemí velmi propracovaný model alternativních trestů, který se vyznačuje širokou nabídkou probačních a mediačních programů a individuálním přístupem k pachatelům. Do systému jsou zapojeny jak státní organizace, tak také nestátní sektor.137 Soud může tento trest nařídit za trestný čin, na který je stanoven trest odnětí svobody do šesti měsíců. Jedná se o alternativu trestu odnětí svobody, soud tedy ve svém rozhodnutí vysloví výši trestu odnětí svobody, který by byl jinak uložen. Obecně prospěšné práce spočívají v tom, že odsouzený vykoná neplacené práce ve stanoveném rozsahu, nejvýše však 240 hodin, a to do 6 měsíců. Trest může být uložen jen tehdy, jestliže obviněný sám konání Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 21. 1 3 5 Tamtéž 1 3 6 Tamtéž 1 3 7 Sotolář, A., Šámal a kol.: Nizozemský model uplatnění alternativních trestů a mediace v trestních věcech a další perspektivy rozvoje mediační a probační služby v České republice (část II.), Právní praxe, 1999, č. 10, s. 612-613 50 těchto prací nabídne a s uložením této sankce souhlasí. Soud může zároveň odsouzenému uložit konkrétní omezení podle okolností případu a osoby odsouzeného. Vykonávané obecně prospěšné práce spočívají nejen v jednoduchých manuálních činnostech, ale objevují se mezi nimi také kvalifikované práce. Konkrétní druh prací, které má odsouzený vykonávat, určí buď soudce sám, nebo jejich určení přenechá probačnímu úředníkovi. Nesplní-li pachatel podmínky stanovené ve smlouvě, je obecně prospěšná práce ukončena a státní zastupitelství požaduje vykonání zbývající části trestu ve vězení.1 3 9 8.4 Německo Německé trestní právo nezná obecně prospěšné práce jako samostatný trest. Tím se německá úprava podstatně odlišuje od většiny evropských zemí. Mezi základní tresty podle německého trestního zákona patří trest odnětí svobody, peněžitý trest, náhradní trest odnětí svobody. Trest obecně prospěšných prací lze uložit pouze ve formě soudního pokynu a to ve třech formách: a) namísto vykonání náhradního trestu odnětí svobody V případě kdy je nařízen výkon náhradního trestu odnětí svobody, tedy zaplatit peněžitý trest, se zkoumá, zda není místo tohoto náhradního trestu možné provést obecně prospěšné práce. Odsouzenému ale zůstává zachováno právo kdykoliv zaplatit zbytek peněžitého trestu a vyhnout se tak obecně prospěšným pracím. b) Pokud dojde k zastavení vyšetřování při nepatrné škodě nebo podmíněnému zastavení, může soud odsouzenému uložit určité povinnosti. Mezi ně náleží také obecně prospěšné práce, které mají sloužit jako zadostiučinění za spáchané bezpráví. c) jakojedno z výchovných opatření Obecně prospěšné práce lze v tomto případě nařídit mladistvému (14-18 let) nebo mladému dospělému (18-21 let). Na odsouzeného při výkonu trestu dohlížejí sociální pracovníci sociálních služeb. Zároveň zprostředkovávají kontakt mezi odsouzeným a zadavatelem práce a zjišťují, zda daný druh práce splňuje předpoklady pro vykonání trestu obecně prospěšných prací, protože druh vykonávané práce musí sloužit ve prospěch veřejnosti. Suchý, O., Válková, H. Obecně prospěšné práce jako alternativa trestu odnětí svobody v mezinárodním srovnávání. Právní rozhledy, 1996, č. 4, s. 153. 1 3 9 Přesličková, H., Gajdoš, R., Kratina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 19 1 4 0 Tamtéž, s. 22 51 Pokud nejsou práce vykonávány, povolení k výkonu prací je odvoláno a je vykonán trest odnětí svobody. Zejména, jestliže odsouzený bez omluvy nezahájí práci, často se do práce nedostavuje, nepodává požadovaný výkon či se proviňuje proti uloženým omezením a opatřením. V případě vykonání obecně prospěšných prací odpadá trest odnětí svobody i trest peněžitý, který mu předcházel. 8.5 Shrnutí Obecně prospěšné práce bývají obvykle koncipovány jako trestněprávní sankce, kterou ukládá soud, protože došlo ke spáchání trestného činu menší závažnosti. Pokud bychom porovnaly úpravu tohoto trestu v jednotlivých zemích, zjistíme, že může být chápán jako: a) alternativa trestu odnětí svobody b) alternativa náhradního trestu odnětí svobody za nedobytný peněžitý trest c) soudem uložená povinnost při podmíněném zastavení trestního stíhání nebo při podmíněném odsouzení. Ve většině zemí jsou ukládány jako samostatný trest, (Francie, Nizozemí), ale můžeme se setkat i s tím, že slouží jako trest vedlejší ukládaný vedle jiného trestu. Počet ukládaných hodin práce pro společnost se pohybuje mezi 20 a 300 hodinami (Belgie), 20 a 200 hodin (Finsko) až po 36 a 380 hodinami v Portugalsku. Souhlas pachatelem je téměř výlučně ve všech státech podmínkou uložení tohoto trestu. Organizaci a výkon obecně prospěšných prací zajišťuje zpravidla probační služba, případně jiné k tomu určené služby sociálního charakteru. Tamtéž, s. 22 Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminológie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 224 - 225. 52 ZÁVĚR Cílem mé práce bylo podat co nejúplnější obraz platné právní úpravy trestu obecně prospěšných prací. A to jak po stránce teoretické, tak i po stránce praktické, s přihlédnutím ke změnám vyplývajícím z nového trestního zákoníku. Zavedení trestu obecně prospěšných prací do českého právního řádu bylo jedním z důležitých kroků, kterými se naplňuje a dál rozvíjí koncept moderního trestního práva. Pro ně je charakteristická snaha po hledání nových způsobů řešení trestních věcí, a to způsobů alternativních, které by nahradily či doplnily v některých případech tradiční způsoby trestání. Základním smyslem obecně prospěšných prací je vedle obecného naplnění účelu trestu také skutečnost, že odsouzený není umístěn do vězení a nejsou tím pretrhaný jeho sociální vazby prostředím, ve kterém žije. Právě ty jsou pro zpětné zařazení člověka do společnosti jedním z klíčových elementů. Mezi nesporná pozitiva tohoto trestu můžeme také zařadit vyšší individualizaci trestů, kdy se při jejich ukládání bere v potaz osobnost jedince, jeho schopnosti a dovednosti. S tím nepochybně souvisí i snaha pozitivně motivovat pachatele k životu podle zákonných norem. Nelze pominout ani ekonomickou stránku věci, tedy snížení finančních nákladů spojených s jejich výkonem oproti trestu odnětí svobody. Nicméně bylo by špatné domnívat se, že obecně prospěšné práce nemají i své stinné stránky. Poměrně velkým problémem je vysoké procento nevykonaných trestů. Odsouzení si zvolí tento druh trestu, aby se vyhnuli nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a poté se skutečnému výkonu vyhýbají. Prevenci proti tomuto nešvaru vidím v pečlivém výběru vhodných pachatelů, pro které obecně prospěšné práce přicházejí v úvahu. Je třeba zjistit si jejich sociální návyky, z jakého prostředí pocházejí či zda již v minulosti tento trest nevykonali. Další dosud nedořešenou otázkou je odpovědnost za případnou škodu vzniklou při provádění trestu a následná úhrada vzniklé škody. V textu mé práce jsem se mnohokrát věnovala novému trestnímu zákoníku a změnám, které přináší zejména v oblasti alternativních trestů. Jeho přednost s ohledem na trest obecně prospěšných spočívá v tom, že odstraňuje některé nej palčivější nedostatky, které byly stávající úpravě v minulosti vytýkány jak odbornou veřejností, tak také orgány zodpovídajícími za výkon trestu v praxi. Mezi nej důležitější změny, které mají přispět ke kvalitnějšímu a efektivnějšímu uplatňování tohoto institutu, bych zařadila: změnu rozsahu výměry trestu, okruh trestných činů, za které lze obecně prospěšné práce uložit a otázku souhlasu pachatele s uložením trestu. Horní hranice trestní sazby byla snížena na 300 hodin za 53 rok ze současných 400 hodin za rok. Tím se naše úprava přiblížila té, která je uplatňována ve vyspělých západoevropských zemích. V minulosti Probační a mediační služba ČR mnohokrát upozorňovala, že hranice 400 hodin je opravdu extrémní a zejména pro zaměstnané osoby je takřka nereálné trest do jednoho roku vykonat. Druhou změnou je, že tento trest bude možné ukládat za přečiny, tedy nedbalostí či úmyslné trestné činy, na něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do tří let. Tato transformace mnohem více zohledňuje princip restorativní justice a respektuje zásadu spravedlivého trestání. Zakotvení souhlasu pachatele jakožto nezbytné podmínky výkonu tohoto trestu opět můžeme jen uvítat. Na druhé straně pouhá právní úprava nikdy nemůže zaručit, že povede k dosažení požadovaného efektu. Zákon sám sice může vytvořit ideální prostředí, které k dosažení vytyčeného cíle bude napomáhat, ale vše další se bude odvíjet od samotné aplikační praxe příslušných orgánu zainteresovaných na ukládání a výkonu obecně prospěšných prací. Domnívám se, že i do budoucna by bylo vhodné posilovat úlohu Probační a mediační služby a jejích pracovníků. Individuální přístup k jednotlivým odsouzeným, pomoc s výběrem vhodné práce, ale i bedlivý dohled nad výkonem trestu, to vše jsou oblasti, kde jsou probační úředníci nezastupitelní. Myslím, že právě úzká spolupráce všech zainteresovaných orgánů, kteří se podílejí na výkonu trestu, je základem úspěchu. Je více než zřejmé, že i přes určité nedostatky, má trest obecně prospěšných prací převažující pozitiva a za více než 12 let si vydobyl pevnou pozici, stal se nedílnou součástí našeho právního řádu a hojně užívanou trestněprávní sankcí. V souvislosti s nově přijatým trestním zákoníkem bude jistě velmi zajímavé sledovat vývoj obecně prospěšných prací i v budoucnu. 54 RESUMÉ In this thesis the author decided to deal with community service order, its place among other punishments, history and current state of regulation of the community service order in Czech Republic. The main goal of this paper is to show the most detailed picture of this punishment as one of the alternative punishments, which is regarded as one of the most perspective measure in criminal justice in present time. The introduction chapter is followed by chapter one, in which the author maps the criminal law sanction system and various types of punishments which can be prescribed in Czech legal system. The author also pays attention to the evolution of approach to punishments and purpose of punishments. The approach to punishment was changed in eighteen century in consequence of ideas of the Enlightenment which brought reduction of using mentioned penal sanctions and expansion of imprisonment. The aim of punishments is comprehended in different ways - as retribution, deterrence, rehabilitation, elimination or compensation. The following chapter deals with different types of alternative punishments and evolution of the idea of alternative punishments. Their role arose during the 1970's in the USA and Western Europe as a result of the problem of prison overcrowding and height costs of imprisonment. These sanctions are not connected with imprisonment, they are not understood as society's revenge for the committed crime, but their purpose is to renew disturbed state. The third and fourth chapters may be designated as the main part of this thesis. The third chapter is devoted to analysis of valid legal regulations of community service order. The author's attention is paid to following questions: characteristic of community service, conditions which must be fulfilled to impose this alternative punishment and its measure. This punishment penalizes as a crime, where the penal code determines the upper limit of confinement of five years, assuming that due to the possibility of redress and nature of committed crime, is no longer necessary. It can be given to someone aged 18 or over convicted of an impressionable offence if the offender consents and may be between fifty and three hundred hours duration. The offender is obligated to fulfill the sentence within one year. Offenders failing to comply with the terms and conditions of the order may find themselves back in Court facing the prospect of a custodial sentence. This chapter also deals with community service order law regulation in the bill of New Codification of the Criminal Substantive Law of the Czech Republic. Special attention is also 55 given to practical experience with the penalty's application. The author analyzes the evolution of its law regulation and her attention is paid to the order of the community service execution, conditions of its interruption, suspension and its conversion into imprisonment. The execution of community service order is arranged by the court, by the community which the offender has to execute the community service order in and by the probation officer. The fifth chapter is devoted to subjects that are responsible for execution of this punishment. The three main subjects are: the court, the municipality and Probation and Mediation Service. The aim of Probation and Mediation Service has been increasing throughout the years. Nowadays probation officers organize what work is to be done and ensure offenders attend and work to standards. The range of work carried out by the offender is varied, for example; assisting at social clubs for older people or people with disabilities, painting and decorating work, gardening and landscaping etc. The sixth chapter is dedicated to the regulation of community service and specialties of the imposition of community service order to juvenile delinquents which is contained the new Code of Judiciary in Juvenile Affairs. The seventh chapter deals with insurance against damages caused during the execution of community service and safety and protection during the execution. These are still questions which are not regulated by Czech criminal law and cause some difficulties. The eight chapter is devoted to the legal regulation of community service order in particular states belonging both to the continental and the common law systems. The author provides a characteristic of community service order and measures in chosen European states, namely in Great Britain, France, Netherlands and Germany. The last part of this thesis contains the author's conclusions and suggestions for the future development of community service order. Despite some negatives we can undoubtedly claim, that the community service order has gained really important place in our legal system since its establishing in 1996 has since become an integral constituent of the criminal law sanction system in the Czech Republic. 56 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie • Císařová D., Fenyk J. a kol. Trestní právo procesní. Praha: ASPI, 2008 • Engelmann, J. Trestní zákoník s komentářem. Český Těšín: Těšínská tiskárna, 2009. • Gřivna, T. Trestní právo hmotné. Judikatura k obecné části. Praha: ASPI, 2007. • Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné, obecná část, zvláštní část. Praha: Linde, 2006 • Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. Praha: Linde, 2007. • Jelínek, J. a kol. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou a předpisy souvisící v úplném znění. Praha: Linde, 2007. • Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brno: Masarykova univerzita, 2002. • Karabec, Z. Restorativní justice: sborník příspěvků a dokumentů, 2005 • Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné - obecná část. Brno: MU, 2005. • Kuchta, J., Válková, H. Základy kriminológie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck, 2005. • McKee, J. - Y.: Systémy trestní justice v Evropě a Severní Americe: Francie, Praha, IKSP, 2003 • Mezník, J., Kalvodová V., Kuchta J. Základy penologie. Brno: Vydavatelství MU, 1995. • Osmančík, O., Rozum, J. K problematice alternativních trestů a opatření. Praha: IKSP, 1996. • Osmančík, O., Rozum, J. Výzkum nově zavedených prvků probace do trestního práva ČR. Praha: IKSP, 2000. • Přesličková, H., Gajdoš, R., Krutina, M . Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003. • Rozum, J. a kol., Vybrané problémy sankční politiky, Praha: IKSP, 2005. • Rozum, J. a kol. Výzkum nově zavedených prvků probace do trestního práva ČR, Praha: IKSP, 2000. • Sotolář, P., Púry, F., Rizman, S. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2002. • Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M . Zákon o soudnictví ve věcech 57 mládeže. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2004. • Stephens, M . Crime and Social Policy: The Police and Criminal Justice Systém. Velká Británie: Routledge, 2000 • Větrovec, V., Nedorost, L., Sovák, Z., Adamová, Z. Zákon o mediaci a probaci. Komentář. Praha: Eurolex Bohemia, 2002. • Vůjtěch, J. a kol. Výzkum institutu obecně prospěšných prací. Praha: IKSP, 1998. • Zezulová, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Brno: Masarykova univerzita, 1997. • Žatecká, E. Postavení a úkoly probační a mediační služby. Ostrava: Key Publishing, 2007. Odborné články • Žatecká, E., Fryšták, M . Trest obecně prospěšných prací z pohledu nového trestního zákoníku a případných změn dalších souvisejících předpisů, Trestní právo, 2007, č. 9. • Barbořík, M . Trest obecně prospěšných prací - aktuální problémy a jejich řešení. Trestní právo, 2006, č. 5. • Háková, L., Kotulan, P., Rozum, J. Několik poznámek k trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 2005, č. 4. • Draštík, A., Hasch, K , Kabátová, I. K výkonu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1999, č. 4. • Draštík, A., Hasch, K. Ještě k výkonu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1999, č. 5. • Zezulová, J., Kabátová, I.: Několik poznámek k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací, Trestní právo, 1999, č. 6 • Rizman, S., Sotolář, A., Šámal, P. K problematice alternativních trestů. Trestní právo, 1997, č. 7-8. • Hanák, V. Sazba trestu obecně prospěšných prací a jeho přeměna v trest odnětí svobody. Právní praxe, 1998, č. 4. • Karabec, Z., Rozum, J. K problematice souhlasu pachatele s uložením trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1998, č. 4. • Kotulan, P. K pojmu obecné prospěšnosti při ukládání trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1998, č. 4. 58 • Malinová, K. Náhrada škody způsobené při výkonu trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1998, č. 4. • Suchý, O., Válková, H. Obecně prospěšné práce jako alternativa trestu odnětí svobody v mezinárodním srovnání. Právní rozhledy, 1996, č. 4. • Vůjtěch, J. Problematika součinnosti a spolupráce orgánů při uplatňování institutu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1998, č. 4. • Větrovec, V., Nedorost, L., Sovák, Z. Probační a mediační služba ČR. Právní rádce, 2002, č. 8. • Chromý, J. K efektivitě výkonu trestu obecně prospěšných prací. Časopis pro právní vědu a praxi, 2006, č. 3. • Žatecká, E. Probační a mediační služba dle platné právní úpravy. Časopis pro právní vědu a praxi, 2004, č. 2. Právní předpisy • Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 142/ 1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník • Zákon č. 41/2009 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku • Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 218/ 2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů. • Usnesení Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. • Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Judikáty • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. března 2001, sp. zn. 7 Tz 39/2001. • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. března 2001, sp. zn. 7 Tz 41/2001. • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. února 2001, sp. zn. 7 Tz 22/2001. • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. května 2006, sp. zn. 4 Tz 39/2006. 59 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. listopadu 2005, sp. zn. 4 TZ 161/2005. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. dubna 2003, sp. zn. 4 Tz 16/2003. Rozsudek Nej vyššího soudu ČR ze dne 23. října 1998, sp. zn. 7 Tz 138/1998. Další zdroje • http://portal.justice.cz • http://www.pmscr.cz • http://www.spj.cz • http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/alternativni-tresty.html • http://www.law.muni.cz/edicni/Days-of-public-law/files/pdf/trest/Kalvodova.pdf • Metodický standard činnosti PMS ČR v oblasti trestu obecně prospěšných prací. Probační a mediační služba ČR, 2003. • Statistické ročenky kriminality rok 1995 - 2008. Ministerstvo spravedlnosti ČR. Dostupný z: http://www.portal.justice.cz • Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestnímu zákoníku. Dostupný z: http ://www. portál justice.cz • Důvodová zpráva k zákonu č. 41/2009 Sb. Dostupný z: http://www.portal.justice.cz 60