MASARYKOVA UNIVERZITA
FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra politologie
I
Nukleární zbraně USA v Evropě
Bakalářská práce
Filip Faltejsek(UČO 219 830)
Bezpečnostní a strategická studia - Mezinárodní vztahy
Bakalářské studium
Imatrikulační ročník 2006
Brno 2011
Prohlášení o autorství práce
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Nukleární zbraně USA v Evropě vypracoval
samostatně a použil jen zdroje uvedené v seznamu literatury.
V Brně, 16. května 2011
Filip Faltejsek
2
Děkuji vedoucímu této bakalářské práce doc. JUDr. PhDr. Miroslavu Marešovi, Ph.D.
za odborné vedení mojí bakalářské práce.
Dále bych chtěl poděkovat PhDr. Petru Zlatohlávkovi z Informačního centra o NATO
v Praze, za vstřícnost a pomoc při hledání informací pro moji bakalářskou práci.
3
4
Anotace:
Předmětem práce jsou nukleární zbraně USA rozmístěné v Evropě - představení a analýza
současné situace.
Abstract:
The object of this work are nuclear weapons of the USA, deployed in Europe - their
introduction and analysis.
Klíčová slova:
jaderné zbraně, NATO, DCA, Strategie concept, taktické jaderné zbraně, NPT, proliferace
Key words:
nuclear weapons, NATO, DCA, Strategic concept, tactical nuclear weapons, NPT, proliferation
5
Obsah
1 ÚVOD 8
1.1 Cíl práce: 10
1.2 Konceptuálni rámec: 10
1.3 Výzkumná otázka: 11
1.3.1 Doplňující výzkumné otázky 11
1.4 Použité metody řešení a data: 12
2 NUKLEÁRNÍ ZBRANĚ USA ROZMÍSTĚNÉ V EVROPĚ 13
2.1 Definice typů jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě 13
2.1.1 Taktické, nebo nestrategické jaderné zbraně? 13
2.1.2 Shrnutí 16
2.2 Mechanismus sdílení a další otázky týkající se legality umístění a sdílení nukleárních
zbraní 17
2.2.1 Obecný přehled typů bilaterálních smluv uzavíraných mezi USA a spojenci týkající se rozmístění
nukleárních zbraní USA v Evropě: 17
2.2.2 Smlouva o nešíření jaderných zbraní 19
2.3 Veřejné mínění týkající se přítomnosti jaderných zbraní USA na území Evropy 20
2.3.1 Období studené války - 80. léta 20. století 21
2.3.2 Průzkum pro Greenpeace z roku 2006 23
2.3.3 Výzkum Angus Reid Global Monitor z roku 2007 24
2.3.4 Shrnutí 24
2.4 Vojensko-technické aspekty nukleárních zbraní USA rozmístěných v Evropě 25
2.4.1 Otázka akvizice nových DCA letounů evropskými spojenci NATO 27
2.5 Vojensko-operační aspekty nukleárních zbraní USA rozmístěných v Evropě 31
2.5.1 Zamýšlené úkoly pro JZ USA rozmístěné na základnách v Evropě 31
2.5.2 Nasazení NSNW 32
2.5.3 Shrnutí 34
2.6 Politická role nukleárních zbraní USA rozmístěných v Evropě 35
2.6.1 Hlasy volající po změně 36
3 ZÁVĚR 41
4 POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE 43
PŘÍLOHA 1: SOUČASNÝ POČET A ROZMÍSTĚNÍ JADERNÝCH ZBRANÍ V EVROPĚ.
49
6
PŘÍLOHA 2: VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ TÝKAJÍCÍ SE ROZMÍSTĚNÍ
JADERNÝCH ZBRANÍ USA V EVROPĚ Z ROKU 1982 50
PŘÍLOHA 3: NÁZOR ZÁPADOEVROPSKÉ VEŘEJNOSTI NA ROZMÍSTĚNÍ DALŠÍCH
JADERNÝCH ZBRANÍ V ZÁPADNÍ EVROPĚ 50
PŘÍLOHA 4: NÁZOR VEŘEJNOSTI VE VYBRANÝCH EVROPSKÝCH ZEMÍ NA
POUŽITÍ JADERNÝCH ZBRANÍ 51
PŘÍLOHA 5: POVĚDOMÍ VEŘEJNOSTI O PŘÍTOMNOSTI JADERNÝCH ZBRANÍ
USA V EVROPĚ V ROCE 2006 51
PŘÍLOHA 6: VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ OHLEDNĚ BUDOUCNOSTNI NUKLEÁRNÍCH
ZBRANÍ V EVROPĚ 52
PŘÍLOHA 7: VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ NA TÉMA NUKLEÁRNÍCH ZBRANÍ
NATO Z ROKU 2007 52
PŘÍLOHA 8: BOJOVÝ DOLET LETOUNŮ, UMÍSTĚNÝCH NA ZÁKLADNÁCH
SKLADUJÍCÍCH NUKLEÁRNÍ ZBRANĚ 53
Rozsah práce: 77 991 znaků (včetně mezer a poznámek pod čarou; bez obsahu, seznamu
literatury a příloh).
7
1 Úvod
Historie rozmístění nukleární1
zbraní Spojených států Amerických (dále USA) na
evropském kontinentě se začala psát nedlouho po vzniku Severoatlantické aliance (dále
NATO), v roce 1954. Celkový počet rozmístěných jaderných zbraní USA v Evropě dosáhl
svého absolutního vrcholu v roce 1971, to se na území NATO nacházelo 7 300 kusů jaderných
zbraní USA. Od té doby docházelo k postupnému snižování počtu rozmístěných jaderných
zbraní v Evropě (Norris a Kristensen 2004: 76). V průběhu studené války plnily jaderné
zbraně USA rozmístěné v Evropě v prvé řadě funkci odstrašení - rozšířeného (jaderného)
deterentu namířeného především proti Sovětskému svazu - od jaderného, případně
masivního konvenčního útoku proti NATO. Po skončení studené války a s oslabením pozice a
následným rozpadem Sovětského svazu došlo sice k razantnímu snížení počtu rozmístěných
(jaderných) zbraňových systémů a celkového počtu rozmístěných jaderných hlavic v Evropě
pod tisíc kusů, určitý počet jaderných zbraní USA však zůstal v Evropě zachován až do
dnešních dnů (Norris a Kristensen 2004: 76). Zatímco problematika strategických jaderných
zbraní se vždy těšila velkému zájmu vědecké a bezpečnostní komunity, problematika
taktických jaderných zbraní2
se nacházela téměř po celou dobu v jejím stínu. Ostatně i
veškeré smlouvy mezi USA a SSSR o omezení jejich jaderných zbrojních arzenálů se zabývaly
strategickými jadernými zbraněmi a otázku taktických jaderných zbraní ponechávaly
stranou3
. Po skončení studené války sice došlo k drastickým redukcím taktických jaderných
zbraní rozmístěných v Evropě, jak Spojenými státy, tak Sovětským svazem. Ačkoliv byly tyto
redukce reciproční, byly ohlášeny jednostranně a nevznikl tak žádný, legálně závazný režim
jejich redukce a verifikace počtu a rozmístění (Woolf 2010: 9-11).
S proměnou bezpečnostní situace po skončení studené války a rozšířením pojetí
bezpečnosti se na problematiku taktických jaderných zbraní rozmístěných v Evropě
pozapomnělo, pozornost odborné veřejnosti zajímající se o jaderné zbraně se přesunula
k tématu proliferace, která se stala novým atraktivním trendem ve výzkumu v oblasti
1
Též jsou používané názvy atomové, nebo jaderné - jedná se o zbraně hromadného ničení, které
jsou založeny na principu jaderného štěpení, případně (termonukleární) fúze.
2
Problmlatice definování typů nukleárních zbraní se věnuje kapitola 2.1 této práce.
3
Určitou výjimku potvrzující pravidlo pak představuje smlouva INF - Smlouva o likvidaci raket
krátkého a středního doletu mezi SSSR a USA.
8
jaderných zbraní. Od roku 2005 se jaderné zbraně rozmístěné v Evropě pomalu vrací do
centra pozornosti4
, s tím, jak se blíží konec jejich technické životnosti, bude nutné
rozhodnout o jejich modernizaci. Nastalo tak období reflexe, kdy se zainteresovaní aktéři
snaží o zformování jejich budoucí podoby. Rozpoutala se tak i do určité míry (odborná)
veřejná diskuse týkající se daného tématu.
Problematika jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě je tak v současné době
aktuální téma, jehož atraktivita s největší pravděpodobností do budoucna poroste, jelikož se
očekává, že se stanou předmětem příštích smluv na omezení jaderných zbraní (RIA NOVOSTI
2011).
Téma jaderných zbraní USA v Evropě jsem si vybral z toho důvodu, že když jsem se
poprvé asi před třemi lety dozvěděl o jejich přítomnosti v Evropě, tak mě tato problematika
velmi zaujala a chtěl jsem o ní dozvědět více informací. Bohužel v rámci České republiky o ní
neexistují žádné studie, a proto mi přišlo účelné, že bych mohl produktivně využít informace,
které jsem do té doby shromáždil, jako základ své bakalářské práce, která by přiblížila
problematiku nukleárních zbraní USA českým čtenářům.
4
1 když jak jsem uvedl výše, dosti omezené pozornosti.
9
1.1 Cíl práce:
Cílem práce je představení a analýza nukleárních zbraní USA, dislokovaných na
základnách členských zemí NATO na evropském kontinentě z pohledu bezpečnostních studií,
v časovém rámci zhruba posledních pěti let5
tak, aby čtenáři umožnily základní seznámení a
porozumění problematice JZ USA v Evropě a stavu současné debaty týkající se jejich
budoucnosti.
Na začátku práce představím terminologii, která se používá v souvislosti s JZ USA
rozmístěnými v Evropě. V další části představím mechanismus, který USA používají pro
sdílení JZ se spojenci z NATO, a ukážu legislativní zajištění sdílení a analyzuji možnou kolizi
těchto dohod se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní. Následující kapitola se zabývá
veřejným míněním týkajícím se jaderných zbraní a analýza jejich změny. Další kapitoly se pak
budou zaobírat vojensko-technickými a vojensko-operačními aspekty JZ USA v Evropě.
Poslední kapitola se bude věnovat politické situaci kolem JZ USA v Evropě.
Přínos práce spočívá vtom, že pokud je autorovi známo, neexistuje v českém
prostředí žádná aktuální práce týkající se tématu jaderných zbraní USA rozmístěných
v Evropě6
. Jde o problematiku v České republice neprávem opomíjenou, jak v rámci
bezpečnostní komunity, tak i médii. A to i přesto, že díky členství České republiky v NATO, se
otázka JZ USA v Evropě nedotýká ČR pouze svou geografickou blízkostí, ale i příležitostí tuto
skutečnost aktivně ovlivňovat a utvářet. Práce může přispět ke zvýšení povědomí a zájmu o
problematiku nukleárních zbraní USA rozmístěných v Evropě a případně by mohla posloužit
jako východisko pro další výzkum v dané problematice.
1.2 Konceptuálni rámec:
Při zpracování výzkumu se budu pohybovat v konceptuálním rámci výzkumu
bezpečnosti, jak ho chápe tzv. realistický přístup (Frank 2006: 17), který asi nejlépe odpovídá
výzkumu „tvrdé" bezpečnosti týkající se jaderných zbraní. Tento realistický přístup klade
5
S výjimkou kapitoly o veřejném mínění ohledně JZ, kde jsou uvedena pro porovnání i data z 80. let
20. stol.
6
Před více jak jedenácti lety vyšel článek týkající se jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě
v časopise Vojenské rozhledy. Tento článek ale nelze považovat za vědecký v pravém slova smyslu neuvádí
například své zdroje (Brousil 1999).
10
primární důraz na bezpečnost státu a její zajištění, zejména vojenskými a politickými
prostředky. Důležitými determinanty bezpečnosti v realistickém přístupu jsou vojenská moc
a její relativní síla vůči (nepřátelským) aktérům a nutnost státu být neustále připraven na
nutnost chránit svoji bezpečnost vojenskými prostředky. Využití tohoto konceptuálního
rámce je vhodné z toho důvodu, protože je to v podstatě dodnes primárně využívaný přístup
při pohledu na zajištění „tvrdé" (vojenské) bezpečnosti většiny států - Spojenými státy
Americkými, Ruskou federací, ale i evropskými zeměmi NATO. Nicméně je nutné dodat, že
realistický konceptuálni rámec se použije pro obecné chápání zajištění bezpečnosti, než že by
se přímo jeho základní koncepty využily ve vlastním výzkumu. Autor si nicméně vyhrazuje
právo v určitých případech, kdy to bude vhodné a ku prospěchu věci, vymanit se zvýše
uvedeného rámce, pokud to bude potřeba k smysluplné interpretaci nějaké skutečnosti.
1.3 Výzkumná otázka:
Jaká je současná situace ohledně nukleárních zbraní USA rozmístěných v Evropě?
1.3.1 Doplňující výzkumné otázky
i. Jaké typy zbraní jsou v současné době rozmístěny v Evropě?
ii. Jak je možné, že se na území Evropy nachází nukleární zbraně USA?
a.Je to legální?
iii. Ví o tom veřejnost v zemích, kde jsou JZ USA rozmístěny?
iv. Jaký názor na přítomnost JZ USA má veřejnost v zemích, kde jsou JZ USA
rozmístěny?
v. Jak se podílí armády evropských zemí NATO na nukleární misi NATO?
vi. K jakým operacím jsou JZ USA určeny?
vii. Neexistuje možnost, aby mise určené pro JZ USA mohly splnit konvenční
zbraně?
viii. Jaký je současný stav jednotek podílejících se na nukleární misi NATO?
ix. Jaký názor na JZ USA v Evropě má
a. NATO jako celek?
b. Představitele NATO, USA, členských zemí NATO?
x. Jaká jsou současná témata debaty o JZ USA v Evropě?
11
1.4 Použité metody řešení a data:
Výzkum bude realizován jako jedinečná případová studie za použití empirickoanalytických
metod. Zkoumaný případ lze jednoznačně definovat v čase a předmětu
výzkumu.
Data budu získávat pomocí obsahové analýzy dokumentů - mezinárodních smluv,
strategických dokumentů NATO, strategických dokumentů členských zemí, veřejných
vyjádření7
představitelů NATO, členských zemí, nebo jejich armád, výstupů z konferencí,
novinových zpráv. Dalším použitým zdrojem dat pak bude obsahová analýza relevantních
odborných zdrojů - odborné literatury, článků z impaktovaných časopisů, odborných studií
dotýkající se tématu jaderných zbraní; případně dalších relevantních zdrojů a literatury.
7
Z povahy věci je jasné, že budou (nejčastěji) zaznamenané v textové podobě.
12
2 Nukleární zbraně USA rozmístěné v Evropě
2.1 Definice typů jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě
2.1.1 Taktické, nebo nestrategické jaderné zbraně?
Jaderné zbraně USA dislokované na základnách spojenců NATO v Evropě, jsou často
v odborné literatuře nazývány dalšími přízvisky - jako například taktické jaderné zbraně8
,
nestrategické jaderné zbraně9
, případně substrategické jaderné zbraně; jaderné zbraně
krátkého doletu, nebo též kratšího doletu. Lze pro ně nalézt i další pojmenování v angličtině,
která ale buď nemají svůj ekvivalent v češtině, nebo se nedají vhodně a jednoduše přeložit
do češtiny - battlefield, theater, forward-based, or forward-deployed nuclear weapons.
Někdy se mezi ně počítají i jaderné zbraně středního doletu1 0
. Kritérií, podle kterých můžeme
jaderné zbraně klasifikovat, je velké množství a nepanuje jasná shoda ohledně toho, jak by se
jaderné zbraně USA umístěné v Evropě měly nazývat. Proto v následující kapitole představím
některá dělení a definice jaderných zbraní USA v Evropě, jak se objevují v odborné literatuře
zabývající se touto problematikou.
2.1.1.1 Rozdělení vycházející z dob studené války
Například podle Larsena bylo během studené války rozdělení nukleárních zbraní na
strategické a taktické jasné jen jen velmi omezenému okruhu lidí, zejména kvůli umělým
kritériím pro jejich rozdělení, vytvořeným speciálně pro jednání o snížení počtu zbraní,
zejména pak pro jednání SALT (Larsen 2006: 7). Naopak Woolf argumentuje během studené
války bylo poměrně snadné od sebe odlišit strategické a taktické jaderné zbraně, protože
každý typ disponoval odlišnými schopnostmi, které odpovídaly rozdílným misím, pro něž byly
určeny (Woolf 2010: 5).
Pokud se podrobněji podíváme na capabilities11
, jak je uvádí Woolf, tak se jedná
rozdělení podle operačního dosahu dané jaderné zbraně - ty které mohly z vlastního území
8
Anglicky - tactical nuclear weapons (TNW).
9
Anglicky - non-strategic nuclear weapons (NSNW).
1 0
Intermediate-range nuclear forces (INF).
1 1
Schopnosti, případně lastnosti.
13
zasáhnout cíle v jeho zemi, byly považovány za strategické1 2
, zatímco zbraně, které tímto
dosahem nedisponovaly, byly považovány za zbraně taktické. Nicméně jak i sama Woolf
přiznává, problém s tímto rozdělením nastane, pokud daná zbraň disponuje takovými
vlastnostmi, že ji lze použít efektivně jak na dlouhé vzdálenosti, tak i na krátké. Další problém
pak vyvstane, pokud "taktické" jaderné zbraně s krátkým dosahem se rozmístí dostatečně
blízko tak, aby mohly zasáhnout strategické cíle nepřítele (Woolf 2010: 5). Během studené
války bylo také obvyklé, že strategické jaderné zbraně nesly hlavice s větší destruktivní silou,
tak aby i přes svoji menší přesnost bylo zaručeno, že dokážou s jistotou zničit svůj
předpokládaný cíl. Zatímco nestrategické jaderné zbraně nesly naopak hlavice s menší
destruktivní silou, aby mohly plnit "jemnější" úkoly - na bojišti - například v blízkosti
vlastních jednotek, nebo poblíž civilního obyvatelstva. Avšak i toto rozdělení se s příchodem
nových technologií stírá, protože "strategické" zbraně dosahují nyní takové přesnosti zásahu,
že už není zapotřebí, aby disponovaly jadernými hlavicemi s vysokou ničivou silou (Woolf
2010: 6). Nicméně i Larsen uznává, že typická taktická jaderná zbraň má operační dosah
méně než 500km, "nízkou" ničivou sílu1 3
a je k cíli dopravována ze zbraňových systémů
umístěných na zemi, moři, případně ze stíhacích bombardéru (Larsen 2006: 6).
Existuje zde ovšem ještě jedno kritérium, podle kterého lze tyto zbraně vymezit a na
kterém se oba výše uvedení autoři shodují - jsou to všechny jaderné zbraně, které
nepokrývají smlouvy o snižování počtu strategických jaderných zbraní, jako jsou SALT, START,
SORT, New START (Larsen 2006: 6), (Woolf 2010: 6) - pak o nich můžeme hovořit jako o
nestrategických jaderných zbraních.
Je nutné zmínit, že Sovětský svaz a později Ruská federace nazývá americké jaderné
zbraně umístěné v Evropě jednoduše jako "forward-based systems"1 4
(Yost 2001: 546). Pro
srovnání, Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace nazývá jako nestrategické nukleární
zbraně ty, které nespadají pod definici strategických nukleárních zbraní - tj. jejich operační
dosah nepřesahuje 5000km. Nestrategické nukleární zbraně pak dále dělí do dvou dalších
kategorií. První takovou kategorií jsou taktické nukleární zbraně, jejichž dosah operačního
nasazení nepřesahuje 300km a slouží k plnění úkolů v taktické hloubce rozmístění
nepřátelských jednotek. Druhou kategorií jsou potom operační nukleární zbraně, jejichž
1 2
Ty ale zpočátku bývaly mnohem méně přesné - proto se nehodily pro použití proti cílům, které se
mohly pohybovat.
1 3
Maximálně desítky kilotun.
1 4
Nejlepším překlad zní „předsunuté zbraňové systémy".
14
dosah operačního nasazení nepřevyšuje 600km a slouží plnění úkolů v operační hloubce
rozestavění nepřátelských jednotek. Zároveň obě tyto kategorie JZ spadají pod správu
Ruských pozemních sil. (Arbman - Thornton 2003: 11). Jak je z tohoto rozdělení patrné, RF
používá pro klasifikaci svých nukleárních zbraní hledisko vzdálenosti, na kterou mohou být
nasazeny.
2.1.1.2 Jak se liší jaderné zbraně "taktické" od "strategických"
S velmi zajímavým názorem na problematiku možnosti klasifikace a rozdělení
jaderných zbraní přichází autoři z USAF Academy1 5
Capello, Lambert a Hall (2002). Ti přichází
s mírně filosofickou otázkou, jestli je vůbec možné uvažovat nad taktickým využitím
nukleárních zbraní, protože jejich použití v takovém případě by mělo i tak nedozírné
strategické a politické důsledky. Zařazení zbraně, by tak mělo probíhat na základě, nejen
jejich vojenských efektů, ale i politických a na systém mezinárodních vztahů vůbec. Navíc
snaha o dělení nukleárních zbraní a vytvoření kategorie "taktických", které jsou jakoby
"použitelnější" a méně hrozivé než "normální" nukleární zbraně pak nahrává myšlení, že by
mohlo být snad přijatelné je použít i v jiném případě, než jako prostředek poslední nouze ultimatívni
zbraň. Tím pak ale snižují odstrašující roli, kterou nukleární zbraně hrají tím, že
jsou postaveny jako by mimo, pro svoje enormní destrukční efekty, teror a šok, který dokáží
v případě nasazení vyvolat u nepřítele. A právě tato jasná odlišnost, je to, co dělá z
nukleárních zbraní odstrašující prostředek a vlastně tak odstrašuje i od jejich použití vůbec.
Tím se posunujeme dále od dělení jaderných zbraní podle jejich vlastností a
schopností, ale kategorizujeme je podle politických a psychologických dopadů jejich
případného bojového nasazení. Autory zde předkládaná teze, že kategorie jaderných zbraní
je již sama o sobě natolik vzdálená zbrani, která by se dala použít v jiném, než extrémním
případě pak znamená, že jejich další dělení na další podskupiny nemá smysl a pouze nahrává
pokusům o snížení funkce odstrašení, kterou jaderné zbraně hrají. Ostatně s tímto názorem
se shoduje i současná Doktrína nukleárních operací US Air Force, kde je explicitně vyjádřeno,
že použití jaderných zbraní1 6
je formou strategického útoku a zároveň ze samotné povahy
jaderných zbraní vyplývá, že v případě jejich použití mohou politické a psychologické
důsledky jejich nasazení značně přesahovat rozměr, než by odpovídalo jejich vlastní fyzické
Institute for National Security Studies, United States Air Force Academy.
Není již dále nijak blíže specifikováno.
15
destruktivní síle (US AIR FORCE 2009: 3). Za zmínku stojí i zjištění Larsena pramenící z jeho
rozhovorů s představiteli Ministerstva obrany USA, že ačkoliv Ministerstvo stále považuje
nestrategické jaderné zbraně za samostatnou kategorii jaderných zbraní, neuvažuje se nad
jejich samostatným operačním nasazením, nezávislým na nasazení ostatních jaderných
zbraní. (Larsen 2006: 87).
2.1.2 Shrnutí
Jak bylo představeno výše, existuje povícero možností, jak lze jaderné zbraně USA,
které jsou rozmístěny na základnách v Evropě, nazývat. Nejčastěji se o nich hovoří jako o
"taktických jaderných zbraní" a často také jako o "nestrategických jaderných zbraních". Vždy
jde ale o ty stejné zbraně. Vzhledem k tomu, že v současné době je v Evropě navíc rozmístěn
Spojenými státy pouze jeden typ jejich jaderné zbraně1 7
- neexistuje důvod, proč by se
nemohly nazývat jednoduše jen jaderné zbraně USA rozmístěné na území Evropy. Pokud by
se však vyskytla nutnost tyto zbraně blíže specifikovat, případně o nich mluvit jako o
samostatné kategorii, použiji pro ně dále výraz „nestrategické jaderné zbraně", který, jak
bylo uvedeno výše, zahrnuje všechny jaderné zbraně, které nespadají pod žádný režim
týkající se snižování a kontroly počtu jaderných zbraní uzavřdených mezi USA a SSSR.
2.1.2.1 Příklady nestrategických nukleárních zbraňových systémů
Mezi nestrategické jaderné zbraně můžeme zařadit, alespoň pokud vycházíme
z Americo - Sovětských a Americko - Ruských jednání o omezení nukleárních zbraní:
• Ze země odpalované rakety s doletem do 500km1 8
;
• Střely vzduch-země s doletem do 600km1 9
, nukleární bomby schazované z
letadel2 0
;
• SLCM s doletem větším než 600km;
• Nukleární miny, dělostřelecká a demoliční munice, nukleární protiletecké a
protiraketové systémy (Sokov 2009: 74).
1 7
Viz Příloha 1: Současný počet a rozmístění jaderných zbraní v Evropě.
1 8
Ze země odpalované raketové systémy s doletem větším než 500km jsou zakázány Smlouvou mezi
SSSR a USA o likvidaci raket středního a kratšího doletu.
1 9
Střely vzduch-země s doletem nad 600km spadají pod smlouvu START I.
2 0
Zařazení do kategorie nestrategických JZ závisí na letadle použitém při dopravě pumy na cíl;
v případě použití strategického bombardéru by se jednalo o strategickou JZ
16
2.2 Mechanismus sdílení a další otázky týkající se legality umístění a sdílení
nukleárních zbraní
Sdílení jaderných zbraní USA, rozmístěných v Evropě probíhá na operační úrovni
dvěma způsoby. V prvním případě jsou JZ uskladněny na základně členské země NATO, kde
zůstávají pod výlučnou kontrolou USA po celou dobu a v případě vydání rozkazu, jsou
dopraveny na cíl letounem USA. V druhém případě jsou JZ uchovávány také na základně
hostící země, kde po celou dobu zůstávají pod výlučnou kontrolou USA, ale v případě
válečného stavu, kdy mají být použity, jsou pak vydány hostící zemi, respektive předány na
její DCA letoun, který je dopraví na cíl (Nassauer 2002: 5). Všechny země, ve kterých jsou JZ
USA umístěny, jsou zároveň země, které disponují kapacitami k dopravě JZ USA na cíl.
Vlastní rozmístění nukleárních zbraní USA na území evropských spojenců z NATO je
smluvně ošetřeno pomocí série několika typů tajných bilaterálních dohod uzavíraných mezi
Spojenými státy a státy hostícími na svém území nukleární zbraně. Další tajné bilaterální
dohody se pak uzavíraly mezi Spojenými státy a státy, které měly být koncovými uživateli
takto poskytnutých nukleárních zbraní (Kristensen 2005: 12). Není to tedy tak, že by umístění
nukleárních zbraní USA v Evropě bylo řešeno nějakou multilaterální smlouvou v rámci
Severoatlantické aliance, ačkoliv strategický rámec pro rozmístění a případné nasazení
nukleárních zbraní USA v Evropě byl vytvořen v rámci strategických dokumentů NATO.
2.2.1 Obecný přehled typů bilaterálních smluv uzavíraných mezi USA a
spojenci týkající se rozmístění nukleárních zbraní USA v Evropě:
2.2.1.1 Mutual Security Agreements
Zajišťují poskytnutí výzbroje USA, včetně zbraňových systémů jednotlivým zemím.
2.2.1.2 Status of Forces Agreements
Zajišťují rozmístění personálu ozbrojených sil USA v jednotlivých zemích a upravují
práva a povinnosti mezi USA a hostící zemí.
2.2.1.3 Storage Agreements
Umožňují dovoz a uložení nukleárních zbraní USA určené pro použití jednotkami
USA, na území hostující země.
17
2.2.1.4 Agreements for Cooperation
Formální dohody mezi Spojenými státy a jednotlivými zeměmi NATO, stejně jako přímo mezi
USA a NATO umožňující předávání informací, nebo výstroje a výzbroje obsahující tzv.
Restricted Data2 1
.
2.2.1.5 NATO Stockpile Agreements
Uzavírané mezi USA a zemí, která dostává práva k použití nukleární zbraně USA.
Pokrývají dovoz, skladování a použití nukleárních zbraní USA při podpoře spojeneckých sil.
Vyjasňují záležitosti jako
(1) Sdílení nákladů a konstrukční podmínky.
(2) Správu, dozor, zabezpečení a vydání zbraní.
(3) Údržbu a umístění zbraní.
(4) Logistickou podporu pro ozbrojené síly USA.
2.2.1.6 Service-to-Service Technical Agreements
Tyto dohody jsou uzavírány na úrovni jednotlivých složek ozbrojených sil jednotlivými
složkami ozbrojených sil USA2 2
s korespondující složkou ozbrojených sil státu,
kterému jsou poskytovány nukleární zbraně USA. Jsou doplňkem k NATO Stockpile
Agreements.
Zabývají se detailnějšími záležitostmi, jako jsou standardní operační postupy,
povinnostmi týkající se údržby a logistické podpory kasáren, ubytovacích zařízení, stravování,
přístupových cest, dopravy, komunikace a povinnostmi jednotlivých ozbrojených sil při
závěrečné fázi vydání nukleární zbraně - přesunu z úkrytu a zaměřování (HISTORY OF THE
CUSTODY AND DEPLOYMENT OF NUCLEAR WEAPONS 1978: 54-55).
Mezi lety 1952 až 1968 bylo uzavřeno celkem 68 těchto jednotlivých tajných
bilaterálních dohod mezi USA a spojeneckými zeměmi NATO. V roce 1978 zůstávalo
v platnosti 53 takových dohod (Kristensen 2005: 12-13). Příklad jedné takové dohody a to
uzavřené mezi USA a Kanadou o vyzbrojení letky kanadských CF-104 Starfighters
dislokované v Evropě nukleárními zbraněmi nalezneme v Butcher et al. (2000).
Informace podléhající určitému stupni utajení.
Letectvo Spojených států, Námořnictvo Spojených států a Armády Spojených států
18
2.2.2 Smlouva o nešíření jaderných zbraní'
2.2.2.1 Článek I. Smlouvy o nešíření jaderných zbraní
Každá smluvní strana vlastnící jaderné zbraně se zavazuje nepředávat přímo ani
nepřímo komukoliv jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení, ani kontrolu nad
těmito zbraněmi nebo jadernými výbušnými zařízeními, jakož i žádným způsobem
nepodporovat, nepodněcovat a nepovzbuzovat jakýkoliv stát nevlastnící jaderné zbraně k
výrobě nebo k získání jaderných zbraní či jiných jaderných výbušných zařízení jakýmkoliv
jiným způsobem nebo k získání kontroly nad těmito zbraněmi nebo výbušnými zařízeními
(SMLOUVA O NEŠÍŘENÍ JADERNÝCH ZBRANÍ).
2.2.2.2 Článek II. Smlouvy o nešíření jaderných zbraní
Každá smluvní strana nevlastnící jaderné zbraně se zavazuje nepřijímat přímo či
nepřímo od kohokoliv jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení ani kontrolu nad
těmito zbraněmi nebo výbušnými zařízeními, nevyrábět jaderné zbraně nebo jiná jaderná
výbušná zařízení, ani je nezískávat jakýmkoliv jiným způsobem, ani nevyhledávat a nepřijímat
jakoukoliv pomoc při výrobě jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení
(SMLOUVA O NEŠÍŘENÍ JADERNÝCH ZBRANÍ).
2.2.2.3 Kolize dohod o sdílení nukleárních zbraní se Smlouvou o nešíření
jaderných zbraní
Právní posudek vypracovaný Lawyers Committee on Nuclear Policy24 míní, že
sdílení nukleárních zbraní USA se spojenci NATO je v rozporu s články I. a II. NPT, protože jde
o transfer kontroly nad JZ USA státům, které se v NPT zavázaly JZ nevyvíjet, ani nepřijímat od
jiných států (Burroughs 1999: 11). Administrativy spojených států se brání tím, že v rámci
sdílení svých JZ se spojenci v NATO si nad nukleárními zbraněmi v době míru udržují plnou
kontrolu (Butcher 2000: 25). Dále pak Spojené státy veřejně publikovaly svoji jednostrannou
interpretaci článků I. a II. NPT vtzv. Ruskově dopise, kde dále vysvětlují svůj postoj tím, že
v případě války se necítí být dále vázáni spolu se spojenci z NATO Smlouvou o nešíření
jaderných zbraní, protože jejím cílem bylo takovou válku odvrátit a v případě jejího
2 3
NPT
2 4
LCNP je neziskové sdružení právníků, která zároveň působí jako kancelář Organizace spojených
národů a podílí se na vypracovávání právních posudků týkajících se např. odzbrojení. Více viz
http://www.lcnp.org/aboutlcnp/index.htm.
19
vypyknutí, tak NPT ztrácí svůj smysl (Nassauer 2000). Nicméně s takovou interpretací
nesouhlasí výše uvedený posudek LCNP, který nenašel pro takovou interpretaci základ
v mezinárodním právu (Burroughs 1999: 11). Butcher (2000) se pak ve svém článku snaží
zjistit, co USA míní spojením „v případě války" a dochází ke zjištění, že taková definice je
značně volná, nemá jednoznačnou právní interpretaci a umožňuje tak velmi volný výklad.
Tato interpretace USA se v 90. letech 20. stol. stala terčem kritiky na hodnotících konferencí
Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Na hodnotící konferenci v roce 1995 požádalo Mexiko o
vyjasnění, zda sdílení JZ USA je v souladu články I. a II. NPT a tento požadavek se dostal i do
závěrečné zprávy Hlavní komise I. hodnotící konference. Na hodnotící konferenci v roce 1998
pak Egypt navrhl znění závěrečné zprávy tak, že by znemožnila vágní interpretaci článků I. a
II25
(Oxford Research Group 2005a: 2). Nicméně do závěrečné zprávy hodnotící konference
se tento požadavek nakonec nedostal (Oxford Research Group 2005b: 6).
Nicméně když byla Smlouva o nešíření jaderných zbraní koncem 60. let. 20. stol.
dojednávána, tak byly články I. a II. záměrně formulovány a dojednány tak, aby umožňovaly
nejasný výklad týkající se sdílení nukleárních zbraní mezi spojenci NATO, ke kterým v té době
už docházelo. Navíc když USA a SSSR dojednávaly znění článků I. a II. NPT, tak SSSR nemělo
proti jejich nejednoznačnosti výhrady. Za prvé hrozilo, že pokud by dojednané znění
znemožnilo v té době již praktikované sdílení JZ mezi spojenci NATO, tak USA odstoupí
z jednání o NPT. Za druhé SSSR sice neplánovaly podobné sdílení svých nukleárních zbraní se
svými satelity z organizace Varšavské smlouvy, ale chtěly si zachovat otevřenou takovou
možnost do budoucna, pokud se to pro ně ukázalo výhodným, a proto by se jim precedens
sdílení JZ v rámci NATO mohl hodit (Butcher 2000: 21).
2.3 Veřejné mínění týkající se přítomnosti jaderných zbraní USA na území
Evropy
Pro nastolení určité představy, jak se k rozmístění nukleárních zbraní USA staví
veřejnost v dotčených zemích NATO, představím několik výsledků výzkumů veřejného
25
Přípravná komise doporučila, aby v Závěrečné zprávě z roku 2000 bylo jasně a jednoznačně
formulováno, že články I. a II. Smlouvy o nešíření jaderných zbraní nedovolují žádné výjimky a že
Smlouva platí pro všechny zúčastněné státy po celý čas (Oxford Research Group 2005: 2).
20
mínění, které byly za tímto účelem prováděny, a to jak v průběhu 80. let 20. stol, tak i
poměrně nedávné, z roku 2006.
2.3.1 Období studené války - 80. léta 20. století
Jak je patrno z Tabulky 9 v Příloze č. 2, veřejné mínění v Evropě2 6
se na otázku „Jaký
dopad má rozmístění jaderných zbraní2 7
(případně přítomnost amerických jednotek)
v Evropě?" zhruba ze čtvrtiny přiklání k názoru, že takové zbraně zvyšují pravděpodobnost
útoku2 8
, s výjimkou Velké Británie, kde se k tomuto názoru přiklonilo 42% dotázaných. Pro
srovnání, přítomnost vojenských jednotek USA zvyšuje možnost takového útoku podle
čtvrtiny dotázaných ve Velké Británii, v Belgii 22% a v SRN se k tomuto názoru přiklonilo 15%
dotázaných. Naopak, že jaderné zbraně rozmístěné v Evropě přináší větší ochranu proti
napadení Sovětským svazem, si myslelo zhruba okolo 30% respondentů, v případě Německa
dokonce 41%. Vojenské jednotky USA rozmístěné v Evropě pak přináší větší ochranu podle
čtvrtiny dotázaných, v případě Německa se k tomuto názoru přiklonilo 48% respondentů. Jak
můžeme z daného výzkumu vyvodit, až na případ Velké Británie, byla přítomnost nukleárních
zbraní v Evropě vnímána veřejností jako opatření, zvyšující ochranu proti případnému útoku
ze strany SSSR. Za zmínku stojí poukázat na to, že na rozdíl od nukleárních zbraní,
přítomnost vojenských jednotek USA v Evropě vyvolávala mnohem menší názorovou
polarizaci u veřejnosti, například přes 50% respondentů ve Velké Británii a Belgii buď neví,
nebo si nemyslí, že vojenské jednotky USA v Evropě ovlivňují2 9
bezpečností situaci v Evropě.
Naopak v SRN byla přítomnost jednotek USA, i samotných jaderných zbraní, vnímána
mnohem více pozitivně než v ostatních zemích. To lze vysvětlit tím, že SRN přímo hraničilo se
zeměmi Varšavské smlouvy a panovaly tam větší obavy z důsledků případného útoku ze
strany SSSR. K danému výzkumu je vhodné poznamenat, že byl prováděn v době, kdy již byly
známy plány NATO na rozmístění jaderných střel Pershing II v západní Evropě, jako opatření
namířené proti rozmisťování nukleárních střel SS-20 Sovětským svazem (Russet - Deluca
1983:192).
2 6
Velké Británii, Francii, SRN, Belgii.
2 7
Otázka se v tomto výzkumu ptala specificky na nukleární střely (rakety).
2 8
Bohužel se v daném výzkumu neuvádí, jaký útok je tím myšlen, nicméně lze předpokládat, že se
jedná o možnost sovětského preemptivního útoku proti těmto zbraním rozmístěným v Evropě.
2 9
Ať pozitivně, nebo negativně.
21
Názor veřejností zemí NATO na případné další rozmisťování jaderných zbraní
v Evropě z října 1981 nalezneme v Příloze 3. Nejvyšší podporu mělo rozmístění nových JZ ve
Velké Británii (44%), následované Itálií (43%) a ve Francii (42%). Naopak nejmenší podpoře
se rozmístění dalších JZ těšilo v Belgii, kde s ním souhlasilo pouze 14% respondentů. V Belgii
se také vyjádřilo proti dalšímu rozmisťování JZ 84% dotázaných, nejvíce ze všech zemí, kde
byl výzkum veřejného mínění prováděn. Více jak polovina respondentů pak nesouhlasila
s dalším rozmisťováním v Nizozemí a Itálii. S výjimkou Francie, kde nesouhlasilo 36%
dotázaných, v ostatních zemích nesouhlas s dalším rozmisťováním JZ vyjádřilo zhruba 45%
respondentů (Příloha 3). Pokud vynecháme Francii a Norsko, které na svém území jaderné
zbraně USA neměly a případné další rozmisťování JZ by se jich netýkalo, tak v žádné další
zemi, ve které jaderné zbraně USA již byly v tu dobu rozmístěny, veřejnost nepodporovala
rozmisťování dalších jaderných zbraní3 0
.
Celkový postoj veřejnosti v jednotlivých zemích NATO vůči použití jaderných zbraní
z 2. poloviny roku 1983 přináší tabulka v Příloze 4. Z ní je na první pohled jasné, že s možností
použití jaderné zbraně jako první při obraně proti útoku SSSR nesouhlasí v žádné zemi více
jak 8% Evropanů a to šlo v té době o oficiální doktrínu NATO. Naopak, proti jakémukoliv
použití jaderných zbraní, i v případě nukleárního napadení NATO Sovětským svazem se
vyslovilo přes 42% respondentů v Nizozemí, Itálii, Řecku. V SRN to pak bylo 31% vzorku
obyvatelstva. Jaderný protiútok NATO tak v případě napadení jadernými zbraněmi SSSR
podporovala větší část veřejnosti jen v Německu (42%) a Velké Británii (61%). Pro zajímavost,
k novému mírovému hnutř1
se v SRN hlásilo, nebo sním sympatizovalo v roce 1982 66%
vzorku populace (Boer 1985: 123). Za povšimnutí stojí, že veřejnost v zemích disponujících
vlastními jadernými zbraněmi3 2
byla nakloněna jejich případnému použití více, než veřejnost
v zemích, které vlastní JZ nevlastní. Zároveň v zemích s vlastními JZ byla signifikantně menší
část veřejnosti, která se vymezila proti jakémukoliv použití JZ.
3 0
Podíl nesouhlasících respondentů byl vždy vyšší než podíl souhlasících respondentů.
3 1
Více informací k mírovým hnutím 80. let 20 století v západní Evropě, např.: Laquer a Hunter (1988),
Breyman (2001), Rudig (1988), Joffe (1987), Salomon (1986).
3 2
USA, Velká Británie a Francie.
22
2.3.2 Průzkum pro Greenpeace z roku 2006
Průzkum vypracovaný v roce 2006 pro Greenpeace International zkoumal veřejné
mínění a povědomí týkající se přítomnosti nukleárních zbraní USA v Evropě v zemích, ve
kterých se tyto JZ USA vdaný okamžik nacházely - Belgii, Německu, Nizozemí, Itálii,
Spojeném Království a Turecku. Jak lze vyčíst z tabulky v Příloze 5, povědomí veřejnosti zemí,
ve kterých jsou JZ USA rozmístěny, o přítomnosti takových zbraní není příliš vysoké. Pokud
nezapočítame případ Turecka, kde je povědomí o přítomnosti nejnižší - téměř 80% vzorku
populace není o přítomnosti amerických JZ na svém území srozuměno, pak zhruba 60%
vzorku populace ostatních zemí si není vědomo přítomnosti JZ USA na svém území. Pokud
započítáme Turecko, pak o přítomnosti JZ USA si je vědomo 35,5% vzorku populace, podle
43,2% respondentů se na území jejich státu žádné jaderné zbraně USA nenachází a 21,3%
dotázaných neví, nebo odmítlo odpovědět. Největší povědomí o přítomnosti JZ USA na svém
území mají obyvatelé Belgického království - 52% vzorku.
Průzkum pak pokračoval tím, že respondentům bylo sděleno, že se na území jejich
státu nachází jaderné zbraně USA a výzkumná otázka byla, nakolik respondenty tato
skutečnost znepokojuje. Přítomností JZ USA bylo znepokojeno zhruba 60% respondentů zemí
s rozmístěnými JZ USA, s výjimkou Turecka, kde znepokojení projevilo 77,5% dotázaných
(Nuclear Weapons in Europe: Results of Public Opinion Research 2006: 4). V tabulce
v Příloze 6 nalezneme odpovědi respondentů na otázku, zdali by si přáli Evropu bez
jaderných zbraní3 3
. Turecko se opět výrazně odlišovalo od ostatních zemí z průzkumu, když
se pro Evropu bez JZ kladně vyjádřilo přes 88% respondentů. V této otázce se výrazně
odchýlil i názor veřejnosti Spojeného království, kde se pro bezjadernou Evropu vyslovilo
55,7% dotázaných. To však bude pravděpodobně dáno tím, že Spojené království patří mezi 5
původních jaderných velmocí, jak je definuje NPT3 4
a jako jediná země, ve kterých byl
prováděn výzkum, disponuje vlastními jadernými zbraněmi - které mohou být vnímány částí
veřejností jako určitý znak prestiže národa, a proto je podpora pro jejich eliminaci nižší, než
3 3
Tuto otázku můžeme vnímat jako poněkud zavádějící, vzhledem k tomu, že se v Evropě nenachází
pouze jaderné zbraně USA, ale JZ disponují i Spojené království, Francie a Rusko. Tak jak byla otázka
položena, by znamenalo, že by se kromě stažení JZ USA, musely JZ vzdát i Spojené království, Francie
a Ruská federace.
3 4
Smlouva o nešíření jaderných zbraní.
23
v zemích, které vlastními JZ nedisponují. V těch se pak podpora Evropy bez jaderných zbraní
pohybovala mezi 6 0 - 7 0 % vzorku populace.
2.3.3 Výzkum Angus Reid Global Monitor z roku 2007
V Příloze 7 nalezneme odpovědi respondentů z Itálie a Německa na podobné
otázky, jako se ptal výzkum z roku 1983 v Příloze 4. Můžeme tak sledovat, jak se změnilo
veřejné mínění ve zkoumaných zemích po 24 letech. Pro srovnání použijeme odpověď
Nasazení jaderných zbraní není akceptovatelné za žádných podmínek, ani v případě, že bychom byli
sami napadeni jadernými zbraněmi s odpovědí3 5
Ne, není to nikdy ospravedlnitelné. V Itálii stoupla
podpora tohoto tvrzení veřejností ze 47% v roce 1983 na 69,9% a V Německu za stejné
období, z 31% na 76,9%.
2.3.4 Shrnutí
Srovnávat situaci období první poloviny 80. let 20. století se situací v dnešní příliš
době nelze, bezpečnostní prostředí se od té doby výrazně proměnilo. Co však můžeme
vypozorovat z průzkumů veřejného mínění, které byly prováděny tehdy a dnes, je odmítání
rozmístění jaderných zbraní na území Evropy částí obyvatel. Část obyvatel odmítajících JZ
měla převahu v zemích3 6
, které nedisponovaly vlastními JZ, s výjimkou SRN. Zvláštní případ
SRN můžeme vysvětlit tím, že jako jediná ze zemí NATO přímo sousedila se zeměmi
Varšavské smlouvy, a proto byla v případě vypuknutí střetu svojsky VS ohrožena nejvíce a
nukleární zbraně tak mohly být vnímány částí veřejnosti jako účinná bezpečnostní záruka
proti vypuknutí takového střetu. Jak je ale patrné, s koncem studené války a proměnou
bezpečnostního prostředí v Evropě, došlo k výrazné změně vnímání role jaderných zbraní
německou veřejností, když tři čtvrtiny veřejnosti nevidí žádné ospravedlnění pro případné
použití nukleárních zbraní NATO v současné době.
Z průzkumu pro Greenpeace z roku 2006 můžeme soudit, že ačkoliv téma JZ
v Evropě silně rezonovalo ve společnosti v průběhu 80. let 20. stol., se změnou
bezpečnostního prostředí v Evropě na počátku 90. let se veřejnost přestala o toto téma
zajímat a povědomí o přítomnosti JZ USA v Evropě se vytratilo. Lze se domnívat, že veřejnost
předpokládala, že se skončením studené války a rozpadem SSSR, proti kterému byly JZ USA
3 5
Na otázku Myslíte si, že použití jaderných zbraní by bylo ospravedlnitelné v případě... ?
3 6
V kontextu zemí NATO, ve kterých byly rozmístěny JZ USA.
24
v Evropě určeny, znamenalo, že tyto zbraně byly staženy. Pokud je však veřejnost o
přítomnosti těchto zbraní informována, pro většinu to znamená důvod k obavám3 7
a zároveň
se většina veřejnosti vyslovila proti přítomnosti JZ v Evropě. Za pozornost stojí případ Belgie,
kde se v průzkumu z roku 1981 proti dalšímu rozmisťování JZ vyslovilo 84% vzorku populace,
nejvíce, ze všech sledovaných zemí. Nicméně v průzkumu z roku 2006 byla Belgie země
s druhým nejnižším počtem dotázaných, kteří by si přáli Evropu bez nukleárních zbraní,
zároveň ale mají o přítomnosti JZ USA na svém území největší povědomí ze sledovaných
zemí. Můžeme jen spekulovat, proč tomu tak je, ale je možné předpokládat, že obyvatelstvo
Belgie patří k lépe informovaným o tématu přítomnosti JZ USA na Evropském území, a proto
tuší, že otázka jejich přítomnosti je velmi komplikované téma.
2.4 Vojensko-technické aspekty nukleárních zbraní USA rozmístěných
v Evropě
V roce 2010 bylo podle Kristensen (2010)3 8
rozmístěno v Belgii, Itálii, Německu,
Nizozemí a Turecku na celkem 6 základnách mezi 150 až 200 kusy nukleárních zbraní USA,
jednalo se výlučně o bomby B-613 9
. K jejich doručení na cíl jsou určeny tzv. DCA4 0
letouny.
Schopnost nést B-61 mají letouny F-15E a F-16C/D USAF4 1
, Belgické, Nizozemské a Turecké F-
16 a Italské a Německé PA-200 Tornádo (Kristensen 2005:11). Turecké letouny F-16 nicméně
podle všeho pozbyly jadernou certifikaci mezi lety 2005 až 2006 a tudíž se již nemůžou
podílet na nukleárních misích NATO (Larsen 2006: 75). Certifikaci k provádění nukleárních
operací pozbyly pravděpodobně i letouny F-15 USAF (Anthony a Janssen 2010: 17). V roce
2006 pak USAF plánoval vyřazení obou svých DCA letounů z aktivní služby na rok 2013, kde
měly být nahrazeny novou generací bojových letounů F-15 za F-22, která byla konstruována
pro plnění pouze konvenčních misí a F-16 za F-35 JSF, u kterého nebylo jasné, zda bude mít
svoji DCA variantu (Larsen 2006: 43). Vzhledem ale ke zpomalení zavádění těchto letounů
nové generace do služby, USAF se rozhodl prodloužit životnost svých F-16 o dalších 9 let
Anglický výraz, který byl ve výzkumu použit je „concerned".
Viz tabulka v Příloze 1.
Více informací i této zbrani např. viz The B61 (Mk-61) Bomb (1997).
Duál Capable Aircraft - letouny schopné provádět jak nukleární, tak i konvenční mise.
Letectvo Spojených států.
25
(Trimble 2011). V průběhu roku 2006 pak došlo ke stažení JZ USA ze základny Lakenheath ve
Spojeném království a s největší pravděpodobností tak i letka F-15 USAF umístěná na této
základně přišla o jadernou certifikaci a nemůže se tedy dále účastnit nukleárních misí NATO
(Anthony a Janssen 2010:17). Ostatní letky F-15 USAF rozmístěné na základnách v USA přišly
o certifikaci k provádění nukleárních misí v roce 2005 (Larsen 2006: 43). Jediným
certifikovaným DCA letounem, kterým tak v současné době USAF disponuje v Evropě4 2
, jsou
tedy letouny F-16 rozmístěné na evropských základnách4 3
.
Po dlouhou dobu nebylo jasné, zda bude vyvinuta varianta F-35 JSF schopná nést
nukleární zbraně4 4
, čekalo se totiž na to, jestli bude po takové variantě poptávka od spojenců
NATO, kteří budou potřebovat náhradu za svoje dosluhující DCA letouny (Anthony a Janssen
2010: 18). Jak bude ukázáno dále, žádná země podílející se na sdílení JZ s USA vůči tomu
nezaujala rozhodné stanovisko. I tak se ale administrativa Spojených států rozhodla a
v dubnu 2010 publikovala v strategickém dokumentu Nuclear Posture Review4 5
rozhodnutí
vyvinout variantu F-35 JSF schopnou nést JZ (DoD 2010: 27). Zároveň s tím se rozhodla pro
provedení Life Extension Program u B-61 tak, aby mohla být v budoucnu použita jak u F-35
JSF4 6
, tak B-2 (DoD 2010: 35). Vývoj této nové verze B-61 započal sice již v roce 2003 a podle
plánů bude ukončen v roce 2017, kdy bude následovat produkce, přibližně 100, nebo méně,
až do roku 2023. Celkové náklady na prodloužení životnosti B-61 mají přijít na celkem 4
miliardy USD (Pincus 2010). V současné době kolují zvěsti, že program F-35 JSF je zpožděn
zhruba o dva roky oproti plánu, vývoj DCA varianty by tím ale neměl být postižen a F-35 JSF
by měly disponovat softwarem umožňujícím nést B-614 7
ihned po uvedení do výroby, podle
původního plánu měly být k nukleární F-35 JSF k dispozici v roce 2017 (Reed 2011). Za
každou zmínkou o rozhodnutí vyvinout DCA variantu F-35 JSF a prodloužit životnost B-61 pak
následuje poznámka, že výše uvedená rozhodnutí nepředpokládají, pro jaké budoucí zajištění
4 2
Bombardéry B-2 a B-52, které disponují nukleární certifikaci, mají svoje základny pouze v USA.
4 3
F-16 se základnami v USA přišly o jadernou certifikaci také v roce 2005 (Larsen 2006: 43) a
(Anthony a Janssen 2010: 17-18).
4 4
Respektive variantu B-61.
45
NPR je zákonem vyžadované přezkoumání role nukleárních zbraní USA, které předurčuje, kam se
v následujících pěti až deseti letech bude ubírat americká nukleární politika a strategie, jaké
schopnosti a struktura bude po nukleárních silách USA vyžadována (NUCLEAR POSTURE REVIEW
2011).
4 6
V současnosti operačně rozmístěné B-61 nejsou kompatibilní s F-35 JSF, v něm půjde použít pouze
B-61 typ 12 (Coghlan 2011) (Norris a Kristensen 2010: 71.
4 7
Výše uvedený B-61 typ 12.
26
odstrašení se NATO rozhodne, ale jsou zamýšleny tak, aby ponechaly Alianci otevřené
možnosti a poskytly schopnosti k zajištění dalších závazků USA (DoD 2010: 27, 35).
2.4.1 Otázka akvizice nových DCA letounů evropskými spojenci NATO
2.4.1.1 Německo
V současné době plní roli DCA letounu pro Luftwaffe PA-200 Tornádo 33.
bombardovací letky umístěné na základně v Búchelu. Původně bylo oznámeno, že stahování
PA-200 Tornád ze služby začne někdy v rozmezí let 2013 až 2015, v roce 2008 bylo ale
rozhodnuto, že vzhledem ke zpoždění zavádění letounů Eurofighter do aktivní služby, které
měly PA-200 Tornáda nahradit, zůstane část PA-200, včetně jejich DCA varianty v aktivní
služby až do roku 2020, německé ministerstvo obrany pak plánuje v případě nutnosti,
ponechat DCA variantu jako rezervu pro provádění nukleárních misí i déle (Meyer a Szandar
2008) (Larsen 2006: 68). V roce 2004 německá vláda oznámila Spolkovému sněmu, že
nástupce PA-200 Tornád, Eurofighter nehodlá nechat certifikovat jako DCA, protože by to
znamenalo nutnost předat USA citlivá technická data týkající se tohoto letounu4 8
a obává se
tak o ztrátu obchodního tajemství4 9
(Meier 2006). Nákup F-35 JSF jako nástupce DCA letounů
PA-200 Tornádo se nejeví, vzhledem k značnému Německému zapojení v programu
Eurofighter a finančním aspektům, jako schůdná varianta zachování německé kapability
k provádění nukleárních misí (Thränert 2009: 66)5 0
.
2.4.1.2 Itálie
Itálie se nyní nachází v otázce DCA v podobné situaci jako Německo, protože
jediným typem DCA letounu, kterým disponuje, je PA-200 Tornádo, které se blíží ke konci
svého životního cyklu v roce 2012 (Larsen 2006: 73). Ačkoliv Itálie spolupracuje na programu
Eurofighter, zároveň se podílí i na programu F-35 JSF, který se měl stát náhradou za
dosluhujícími PA-200 Tornády. Nicméně vzhledem k napjaté rozpočtové situaci, levicová
vláda v roce 2006 uvažovala nad ukončením spolupráce na tomto programu (Meier 2006).
4 8
Vyvinutého ve spolupráci Německa, Spojeného království, Itálie a Španělska.
4 9
USA vyvíjejí konkurenční letoun 5. generace - F-35 JSF, který hodlají nabízet dalším státům, stejně
jako Evropané Eurofighter. Akvizice bojových letounů patří totiž mezi sektor zbrojního průmyslu, kde
se točí jedny z nejvyšších částek, které jsou státy ochotny utratit za zbrojní systémy, viz (BAE Systems
2003).
5 0
Navíc nákup pouze jedné letky odlišného typu bojových letounů se nejeví ani z logistického
hlediska jako příliš vhodné řešení.
27
K tomu nakonec nedošlo, ale kvůli zdržení programu F-35 JSF není jasné, kdy DCA verze
budou k dispozici a zdali se podaří prodloužit životnost PA-200 Tornádo. První čtyři F-35 JSF
by měla, podle předběžného planu, Itálie sice obdržet již v roce 20145 1
, zbylých 127 pak do
roku 2025 (Norris a Kristensen 2010: 69), avšak vzhledem k problémům a zdržením
programu F-35 JSF je počátek dodávek v roce 2014 v současné v ohrožení (Nativi a Wall
2010). Může se tak lehce stát, že pokud DCA verze F-35 JSF nebude brzy k dispozici, tak Itálie
ztratí dočasně schopnost provádět nukleární mise.
2.4.1.3 Belgie
Belgickými DCA letouny jsou F-16. V roce 2006 se belgická vláda rozhodla provést u
nich modernizační program, který prodloužil jejich životnost do roku 2020 s tím, že o
nástupci rozhodne až kolem roku 2010, kdy belgická vláda předpokládala, že dojde
k rozhodnutí ohledně budoucnosti nukleárního sdílení a nových DCA letounech v ostatních
státech. To mělo podle Larsena (2006: 74), který prováděl rozhovory s belgickými
představiteli, umožnit vybrat nejvhodnější variantu akvizice nových DCA letounů, aniž by se
Belgie zbytečně předem zavazovala do nákupu techniky, pro kterou nebude mít využití.
Protože se ale i ostatní vlády rozhodly v d a n é oblasti nepospíchat, nachází se nyní Belgie
v obdobné situaci jako ostatní země. Navíc se Belgie v průběhu 90. let rozhodla zúčastnit
projektu vojenského transportního letounu Airbus 400M, místo spolupráce právě na
programu F-35 JSF, vzhledem k složité finanční situaci tak zvažuje zrušení stíhacího letectva5 2
a nahrazení jeho role při zajišťování belgického vzdušného prostoru spoluprácí s Francií a
Nizozemím a tím by de fakto ukončila spolupráci na nukleární misi NATO (Anthony a Janssen
2010:18) (Thränert 2009: 66).
2.4.1.4 Nizozemí
Podobně jako v Belgii, i v Nizozemí plní roli DCA letouny F-16, na rozdíl ale od
Belgických letounů, Nizozemským by měla skončit plánovaná životnost již v roce 2016,
nicméně nizozemské ministerstvo obrany plánuje prodloužit jejich životnost do roku 2020
(Netherlands Court of Audit 2011: 58). Již v minulosti bylo předběžně rozhodnuto o tom, že
je nahradí 85 letounů F-35 JSF, na jehož vývoji se Nizozemí podílelo. Dodávky podle
5 1
Jak jsem však již uvedl výše, nukleární varianta má být k dispozici nejdříve v roce 2017, stejně jako
nová verze B-61, kterou bude F-35 JSF schopen nést.
5 2
Respektive tím, že po skončení životnosti letounů F-16, nebudou nahrazeny novými.
28
předběžného plánu měly začít v roce 2014 a probíhat až do roku 2023, s tím, že DCA verze se
dodají v roce 2018. Vzhledem ale k vnitropolitické situaci, došlo v Nizozemí k politické
dohodě, že se konečné rozhodnutí o nákupu nástupce letounů F-16 rozhodne až po volbách
v roce 2014 (Norris a Kristensen 2010: 69). Pokud tedy nedojde k nákupu F-35 JSF, tak po
roce 2020 ztratí Nizozemí možnost podílet se na nukleární misi NATO tak jako dosud. Žádný
jiný letoun, pro který se nizozemská vláda rozhodne jako náhradu za F-16 totiž nebude
schopen nést B-61, protože nedostane potřebnou nukleární certifikaci. Například pro JAS-39
Gripen by to s největší pravděpodobností vyloučila vláda Švédska, jako podmínku prodeje5 3
.
U francouzského Rafale F3, podobně jako u evropského (německého) Eurofighteru, by
Francie musela předat určitá konstrukční data letounu Spojeným státům a naopak USA by
musely předat Francii informace týkající se softwaru B-61, což je téměř vyloučené (Anthony a
Janssen 2010:19).
2.4.1.5 Turecko
Ačkoliv je v současné době nejasné, zda Turecké letouny F-16 disponují certifikací
k provádění nukleárních misí, Ankara se podílí na projektu F-35 JSF a plánuje nákup 100 kusů
tohoto letounu (Meier 2006). Navíc se uvádí, naposledy v roce 2010 v Norris a Kristensen
(2010: 70), že než bude mít Ankara k dispozici F-35 JSF, tak její letouny F-16 projdou
modernizací, která jim umožní nést nové B-61 typ 12, které mají nahradit v roce 2017
současné typy rozmístěných B-61, tak aby si turecké letectvo uchovalo schopnost provádět
nukleární operace NATO.
2.4.1.6 Shrnutí
V současné době je situace ohledně DCA letounů poměrně značně kritická, protože
současná generace DCA letounů se velmi rychle blíží konci své životnosti a nedošlo k dohodě
o náhradě za novou generaci na alianční úrovni, nebo alespoň koordinovaně mezi zeměmi,
které se v současné době podílí na nukleární misi NATO s úkolem dopravy nukleárních bomb
na cíl. Jediným novým letounem nové generace, který bude schopen plnit roli DCA, je F-35
JSF. Tento zbrojní program nabral však zpoždění oproti původním plánům a DCA varianta
bude podle současných odhadů k dispozici nejdříve v roce 2017. To způsobilo problém všem
evropským letectvům, které se podílí na nukleární misi NATO, protože kolem roku 2005 se
Pro svůj protijaderný postoj.
29
předpokládalo, že současná generace DCA letounů bude vyřazena ze služby v roce 2012
v Německu a v Itálii, využívajících letouny PA-200 Tornádo, tak i pro uživatele letounů F-16,
kterým životnost končí v roce 2020 v Belgii a Turecku, v Nizozemí možná i dříve (Larsen 2006:
67-68, 73-76). Německo sice přistoupilo k akvizici nových letounů 5. generace Eurofighter,
ten však není certifikován jako DCA, a proto se rozhodlo prodloužit životnost svých PA-200
Tornádo, nicméně až dojde k jejich vyřazení někdy po roce 2020, Německo nebude mít
k dispozici žádný DCA letoun a nebude se tak moci podílet na dopravě nukleárních zbraní na
cíl5 4
. Situace v Itálii je obdobná, protože i tam začalo nahrazování PA-200 Tornádo letouny
Eurofighter, jelikož se však na rozdíl od Německa Itálie podílí na projektu F-35 JSF, který má
DCA variantu, uchová si Itálie schopnost provádět nukleární mise i do budoucna. Belgie
neplánuje nákup nové generace letounů a po vyřazení svých F-16 nebude mít po roce 2020
schopnost podílet se na nukleárních misích. Podobně i Nizozemí s vyřazením svých F-16
přijde do roku 2020 o schopnost provádět nukleární mise NATO. Situace ohledně nákupu
nové generace je značně nejasná a není jisté, zda nové letouny nizozemského letectva budou
schopny plnit DCA mise. Turecko pak, pokud nedojde k dalšímu zpoždění programu F-35 JSF,
jím nahradí svoje současné DCA F-16. Z pěti zemí, které se tak v současné době podílí na
nukleární misi NATO s úkolem dopravy JZ na cíl, má budoucnost DCA schopností vyřešenou
pouze Itálie a Turecko, ostatní země tyto schopnosti ztratí s vyřazením svých současných
DCA letounů nejpozději v roce 2020. Rozhodnutí týkající se nákupu nových DCA letounů,
můžeme použít jako lakmusový papírek ukazující, jak moc jednotlivé vlády mají zájem na
zachování nukleární mise a tím, jak se staví k budoucnosti přítomnosti JZ USA v Evropě.
Pokud by chtěly, aby tato mise a jejich participace v nich pokračovala, tak by neváhaly
s rozhodnutím akvizice nových DCA letounů, tak jako to udělalo Turecko, případně by
povolily provedení a financování nukleární certifikace jejich letounů, i kdyby to mohlo
znamenat určité ohrožení obchodního tajemství. Ale je zřejmé, že pokud nevěří
v budoucnost sdílení JZ s USA, respektive čekají, že dojde v určitém časovém horizontu ke
změně, tak se nechtějí pouštět do rozhodnutí o akvizici nástupce DCA letounů, které bude
finančně velmi nákladné a přitom není jisté, jestli by pro ně bylo v budoucnu využití.
Pokud nezmění názor a nenechá pro tuto roli certifikovat letouny Eurofighter.
30
2.5 Vojensko-operační aspekty nukleárních zbraní USA rozmístěných v Evropě
2.5.1 Zamýšlené úkoly pro JZ USA rozmístěné na základnách v Evropě
V studii rolí nukleárních zbraní, kterou si nechal zpracovat USAF v roce 2000 u
RAND5 5
, bylo zkoumáno, jakou roli hrají JZ v bezpečnostní politice USA a pro jaké úkoly je
možné jejich použití. V rámci této studie bylo také zkoumáno, jestli předpokládané role JZ
mohou být nahrazeny konvenčními zbraněmi, respektive tzv. smart / brilliant weapons5 6
.
Kromě odstrašení proti nepřátelskému strategickému nukleárnímu útoku, byly zkoumány
scénáře, ve kterých se uvažovalo o použití nukleárních zbraní (Buchán et al. 2003), tedy i pro
úkoly, se kterými se počítalo pro NSNW USA rozmístěné v současné době na území Evropy.
Mimochodem i jiné studie, např. Oelrich (2005) se shodly, že nukleární zbraně hrají důležitou
roli (pouze) při strategickém odvetném útoku v případě (nukleárního) napadení státy jako je
Rusko, nebo Čína, protože konvenční vojenská operace skládající se z invaze a okupace těchto zemí
by byla nepraktická (Oelrich 2005: 53). V některých případech pak nukleární protiútok nemusí
být vhodná reakce ani na napadení nukleární zbraní, záleží například, kdo je původcem
útoku, protože pak může i náboj z automatické pušky být vhodnější odpověď (Buchán 2002:
262)5 7
.
2.5.1.1 Příklad - Zastavení postupu nepřátelské armády
Podle mnoha výzkumů, které byly provedeny na téma zastavení postupující
nepřátelské armády, postačuje k zastavení postupu zničení 50 - 70% obrněné techniky.
Záleží, co je pak přesně cílem dané mise, pokud zničení velkého množství obrněné techniky a
zabití jejich osádky, pak JZ jsou mnohem efektivnější, než tzv. „chytré bomby". Když jde ale
především o zastavení nepřátelského postupu, pak PGW zvládnou daný úkol s mnohem
menšími vedlejšími škodami, zvláště pokud nepřátelské jednotky postupují v blízkosti, nebo v
obydlených oblastech, případně blízko (našich) vlastních jednotek, vtom případě se nasazení
PGW jeví jako mnohem vhodnějším. Navíc odpadají „starosti" spojeném s nasazením JZ povolení
a autorizace útoku, nutnost speciálního tréninku pro použití JZ, nutnost
5 5
Pro více informací o RAND viz. <http://www.rand.org/>.
5 6
Precision guided weapons. Zkráceně PGW - Konvenční munice, která je dokáže být dopravena na
cíl s vysokou přesností. Více informací k soudobým PGW, viz např. Lane (2001).
5 7
V této souvislosti si lze snadno přestavit podobnou akci, jak rovedl tým SEALS proti Osama bin
Ladinovi v květnu 2011.
31
urychleného opuštění prostoru letounem shazující JZ, zamoření životního prostředí
radioaktivitou, prolomení tabu použití JZ (Buchán et al. 2003: 51-58).
Obdobně je ale dnes k dispozici, nebo ve vývoji konvenční munice, která dokáže
zničit i další cíle5 8
, dříve vyhrazené pouze pro zničení nukleární municí. Ve vývoji se nachází
speciální munice pro nasazení proti nukleárním, chemickým a biologickým zbraním,
respektive cílům5 9
, které je mohou obsahovat. Docílí toho kombinací produkcí vysokých
teplot v kombinaci s neutralizačními chemikáliemi (Lane 2001: 37, 44-45). Existuje však i
široká plejáda PGW, která dokáže zničit zpevněné, v podzemí vybudované bunkry, i když je
vhodnější podobné cíle ničit v režimu functional kill (Lane 2001: 43-44) (Buchán et al. 2003:
70-71).
2.5.2 Nasazení NSNW
Zatímco během studené války byly NSNW rozmístěné v Evropě a posádky DCA
letounů připraveny ke startu během několika minut, v současné době nejsou žádné jednotky
podílející se na nukleární misi v takovém stavu vysoké pohotovosti. V roce 1995 došlo
k prvnímu prodloužení bojové připravenosti z minut na týdny a v roce 2002 se požadavky na
operační připravenost ještě dále uvolnily, takže doba potřebná na operační nasazení se nyní
počítá na měsíce (Yost 2004: 702). Zatímco v průběhu studené války se počítalo s jejich
pravděpodobným nasazením během několika prvních hodin konfliktu a byly považovány za
úhelný kámen bezpečnosti NATO, v současné době nemají jasné vojenské využití (Sokov et
al. 84). Úpadku jejich role si je vědom i Robert Einhorn6 0
, který na sympoziu o jaderném
odstrašení v Omaze řekl6 1
, že NSNW rozmístěné v Evropě mají v současné době minimální,
ne-li žádné vojenské opodstatnění a odstrašující potenciál, kterým disponují, není v současné
době již relevantní (Kelleher a Warren 2009). To ostatně přiznávají i sami příslušníci USAF,
když skupina podplukovníků sepsala článek pro Joint Forces Command, ve kterém píší, že
z vojenského hlediska se stalo použití NSNW v operacích NATO přežitým a vojenští plánovači
NATO si nedovedou představit scénář, ve kterém by mělo k jejich nasazení dojít (Byrne et al.
5 8
Respektive provést tzv. „functional kill" - zařízení přestane plnit účel, pro který představovalo
hrozbu.
5 9
Budovám, raketám a dalším.
6 0
Poradce současné ministryně zahraničí USA Hillary R. Clinton.
6 1
Poznamenal ale, že mluví spíše za sebe osobně, než z povahy své funkce.
32
2010). Navíc upadá úroveň nukleárního tréninku a dovedností mezi posádkami DCA letounů,
protože USAF odsunul nukleární mise do pozadí oproti konvenčním (US AIR FORCE 2008).
Dalším problémem, na který narazíme, pokud se budeme zevrubněji zabývat
operačními možnostmi JZ USA, které jsou v současné době rozmístěny v Evropě, je otázka
umístění základen a operačního dosahu DCA letounů, které jsou určeny k jejich dopravě na
cíl. Protože se JZ USA nachází stále na stejných základnách jako v průběhu studené války, tak
po rozšíření NATO o země z východní Evropy se tyto základny nyní nachází hluboce uvnitř
aliance. Jejich přesunutí do nových členských států NATO, které se nachází blíže východnímu
okraji aliance, není možné pro slib, který NATO dalo Rusku při prvním rozšiřování v roce
1997, kdy se aliance zavázala, že nemá záměr, plán ani úmysl62
rozmisťovat JZ na území nově
pristúpivších států, ani tam budovat infrastrukturu pro jejich případné budoucí rozmístění
(NATO 1997). Zároveň pak tehdejší ministryně zahraničí USA M. Albright a ministr obrany
Cohen na slyšení před Kongresem uvedli, že NATO nemá v záměru výcvik pilotů, ani
poskytnutí technologie týkající se DCA letounů nově přistupujícím zemím (Nassauer 2002: 6).
Mapku, ukazující umístění základen se znázorněným operačním dosahem letounů na nich
umístěných, nalezneme v Příloze 8. Z ní snadno vyčteme, že kromě základny Incirlik
v Turecku, nemohou DCA letouny plnící nukleární misi bez přídavných palivových nádrží,
nebo doplnění paliva za letu doletět ani k vlastním hranicím aliance. Například nejkratší cesta
do Ruska pak vede ještě přes území třetích států. Navíc například útok na Irácký nukleární
výzkumný komplex AI Tuwaitha během války v zálivu znamenal nasazení celkem 72 letounů
F-16 a celé řady dalších letounů, které zajišťovaly podpůrné úkoly pro provedení vlastní mise
- doplňování paliva za letu, letouny včasné výstrahy, letouny elektronického boje a rušení
nepřátelské komunikace - celkem přes 40 dalších letadel. V průběhu kampaně pak bylo
sestřeleno 15 letadel, z toho 11 zařízeními protivzdušné obrany i přes to, že irácký systém
protivzdušné obrany byl jedním z cílů útoku od počátku kampaně (Anthony a Janssen 2010:
24). Podle všeho by navíc použití strategických bombardéru B-2 ze základen v USA pro
podobnou misi nebylo o mnoho časově náročnější, než použití DCA letounů rozmístěných
v Evropě (Sokov et al. 2009: 85). Pokud by se v d a n é m případě ale měly nasadit nukleární
zbraně, pak by se podle USAF jevilo vhodnějším použití interkontinentálních balistických
Tzv. „three no's" (Nassauer 2002: 6).
33
raket6 3
umístěných v USA. Umožňují totiž útok z odstupu a bez varování, protože dokážou
zasáhnout cíl za zlomek času, co by to trvalo DCA letounům. Nepotřebují žádnou podporu
dalších jednotek a na rozdíl od DCA letounů a jejich posádek, jim nehrozí žádné nebezpečí od
protivzdušné obrany (US AIR FORCE 2009: 5). Podle výzkumníka RANDu George Buchaná
(2002) pak pro všechny tyto svoje inherentní nedostatky jsou nukleární volně padající bomby
dopravované na cíl pomocí DCA letounů6 4
použitelné pouze, pokud nastanou zároveň tyto
dvě podmínky. Za prvé cíle se musí nacházet v operačním dosahu DCA letounů a za druhé,
protivník nesmí disponovat protivzdušnou obranou (Buchán 2002: 273). Splnění obou těchto
podmínek je značně nepravděpodobné v současné době. Lze si jen těžko přestavit protivníka,
který by se dokázal přiblížit tak blízko k území NATO přes mohutnou konvenční sílu, kterou
aliance disponuje azároveň, pokud by měl takové kapacity, tak je nepravděpodobné, že by
při tom nedisponoval systémy protivzdušné obrany.
2.5.3 Shrnutí
Pokud se podrobněji podíváme na možnosti vojenského využití nukleárních zbraní
USA, které jsou v současné době rozmístěny v Evropě - jedná se pouze o zbraňový systém B-
61 - nukleární puma, která je na cíl dopravována stíhacími bombardéry F-16 a PA-200
Tornádo, zjistíme, že po skončení studené války v podstatě neexistují mise, pro které by se
tento systém dal využít vhodněji, než nabízené alternativy. Vývoj konvenčních zbraní
v oblasti PGW - Precision guided weapons - dosáhl takového stupně schopností, že jsou
schopny nasazení i proti cílům, proti kterým dříve připadalo v úvahu pouze použití
nukleárních zbraní. Limitujícím faktorem je pak především omezený operační dosah DCA
letounů nesoucích tyto nukleární zbraně, po rozšíření NATO směrem na východ se nyní
nachází základny sJZ hluboko vnitru aliančního prostoru. Jedinou výjimkou je základna
Incirlik v Turecku, která se nachází na okraji aliančního prostoru, navíc v relativní blízkosti
problémového regionu Blízkého východu. Pokud by však mělo dojít k použití nukleární
zbraně, například proti cílům v Íránu, bylo by z operačního hlediska výhodnější použití
strategických prostředků, jako jsou ICBM, než dopravy JZ nad cíl pomocí DCA, jež trpí
vysokou zranitelností vůči protileteckým systémům a vyžadují součinost mnoha dalších
letounů pro úspěšné zvládnutí takové mise. Z vojensko-operačního hlediska tak dnes JZ USA
6 3
ICBM
6 4
Jako jsou v Evropě rozmístěné B-61.
34
rozmístěné v Evropě nemají žádné opodstatněné využití, že si je toho vědomo i samotné
NATO můžeme vypozorovat z toho, že schopnost nasazení během několika minut od
vyhlášení poplachu, jak tomu bylo během studené války, přestala být po DCA vyžadována,
místo toho se dnes čas potřebný k jejich nasazení do akce počítá na měsíce.
2.6 Politická role nukleárních zbraní USA rozmístěných v Evropě
Ve strategickém konceptu NATO z roku 1999 se hovoří o nukleárních zbraních
v rámci článků 62 - 64. Role JZ je v nich popsána velmi obecně, článek 62 se zaobírá
strategickými JZ. V článku 63 se uvádí, že pro věrohodnost nukleární politiky NATO a
demonstraci alianční solidarity a odhodlání předcházet válkám, vyžaduje široké zapojení
evropských spojenců do společného jaderného plánování a rozmístění JZ na jejich
základnách. JZ USA umístěné v Evropě a vyčleněné pro použití aliancí tak poskytují podstatné
politické a vojenské propojení mezi evropskou a americkou částí aliance, a proto NATO bude
udržovat adekvátní nukleární zbraně v Evropě, aby byly vnímány jako věrohodný a efektivní
element alianční strategie prevence války (NATO 1999). V článku 64 pak říká, že vzhledem
k radikálním proměnám bezpečnostní situace v Evropě, se jeví možnost použití jaderných sil
NATO, jako extrémně vzdálená. I přesto ale NATO bude udržovat v Evropě adekvátní substrategické
síly, poskytující podstatné propojení se strategickými nukleárními silami, posilující
tak transatlantickou vazbu. Sub-strategické síly se budou skládat z DCA letounů a malého
počtu nukleárních hlavic Trident, patřící Spojenému království, které však za normálních
podmínek, nebudou rozmístěné na žádných plavidlech (NATO 1999). V příručce NATO
můžeme nalézt podrobnější popis, jaké funkce hrají JZ pro NATO. Nukleární síly NATO
přispívají k míru a stabilitě v Evropě, protože činí potenciální agresi proti alianci
nepředvídatelnou a neakceptovatelnou způsobem, jakým to konvenční síly nedokážou a
zajišťují pocit nejistoty u zemí, které by se mohly snažit získat politické, nebo vojenské
výhody hrozbou použití zbraní hromadného ničení proti NATO (NATO 1999).
Nedlouho po přijetí strategického konceptu, v červnu 2002 Colin Powell, tehdejší
ministr zahraničí USA prohlásil: na světě existují země vyzbrojené nukleárními zbraněmi,
zvláště Rusko a i když s ním teď máme dobré vztahy, oni mají a budou mít nukleární zbraně i
v budoucnu, a protože člověk nemůže předvídat budoucnost s jistotou, je pro nás moudré,
35
abychom si zachovali pojistku65
(Yost 2009: 759). Onou pojistkou6 6
byly myšleny právě JZ USA
rozmístěné v Evropě. Otázkou je, nakolik jsou tyto zbraně opravdu kredibilním deterentem,
ve světle operačních limitů jejich použití proti Rusku, které jsem popsal v kapitole výše. A
pokud není kredibilní možnost jejich úspěšného operačního nasazení, vyvstane následně
otázka, zdali dokáží plnit úlohu pojistky, o které hovořil Powell. Der Spiegel se na podzim
2005 zeptal tehdejšího ministra obrany USA D. Rumsfelda, jaký účel podle něj mají JZ USA
rozmístěné v Evropě. Rumsfeld na to odpověděl slovy: "Myslím, že [odpověď na] to
ponechám Německu a NATO. Některé země v Evropě udělaly v minulosti rozhodnutí, dovolit
jejich umístění v Evropě. Zdálo se, že to je v jejich zájmu a tento názor přetrvává dodnes.
Takže by člověk předpokládal, že to je stále v jejich zájmu." Der Spiegel: „To není moc dobrá
odpověď." Rumsfeld: "To byla velmi dobrá odpověď." V podobném duchu se pak o JZ USA
v Evropě vyjádřil i ministr obrany USA R. Gates v říjnu 2008, když na otázku, zda si
nedomnívá, že sdílení JZ USA s Evropskými spojenci je zbytečné, s ohledem na vysoké
náklady a jiné palčivé otázky, kterým NATO čelí. Odpověděl, že jeho dojem je takový, že
všichni spojenci v Evropě jsou velmi spokojení s fungováním, jak je nastavené v dnešní době
(Gates 2008).
Mezi další role, které jsou JZ USA rozmístěným v Evropě bezpečnostní komunitou
přisuzovány a které by nemusely být na první pohled jasné z krátkého výtahu ze
Strategického konceptu výše, patří: Odstrašení regionálních mocností disponujících ZHN,
poskytování alternativy k Britským a Francouzským nukleárním silám, případně snaze získat
vlastní JZ, poskytnout důkaz opravdovosti závazku USA poskytovat Evropě tzv. extended
deterrence a umožnění podílení se na formulování nukleární politiky NATO i zemím,
2.6.1 Hlasy volající po změně
Politická debata, nebo spíše její první náznaky, ohledně budoucnosti JZ USA
rozmístěných v Evropě se objevila v roce 2005, kdy bývalí mistři zahraničí USA a Spojeného
království, Robert McNamara a Robin Cook publikovali svůj komentář ve Financial Times, ve
6 5
Pro zajímavost, že ve stejném roce, dokonce měsíci, prohlásil ministr obrany USA Donald Rumsfeld
před Kongresem: Nevím, jestli budeme chtít, aby tady byla symetrie mezi počtem našich a Ruských
nestrategických jaderných zbraní (...) jejich situace je jiná. Nevadilo by mi, kdybyjich měli víc jak my,
jednoduše proto, že jsme v rozdílných situacích. Nežádám proto symetrii, ale větší transparentnost
(Yost 2004: 714).
5 6
V originále „hedge".
36
kterém se zasazovaly o stažení JZ USA z Evropy, které podle nich dávno ztratily svůj vojenský
smysl, stejně jako politický - znak solidarity a společného odhodlání prosazovat bezpečnost,
kdy je tato jednota demonstrována participací na operaci v Afghánistánu. Citovali v článku
také vyjádření ruského ministra obrany Ivanova, že Rusko je připraveno začít jednat o snížení
počtu jejich taktických JZ, ale nejprve musí být staženy JZ USA z Evropy. Zároveň přináší
v článku informaci, že američtí představitelé jsou ochotni jednat o ukončení rozmístění
zbývajících amerických JZ v Evropě, ale podnět k tomu musí vzejít od evropských spojenců
(Cook a McNamara 2005). Poukazují a podporují tím svoji tezi, že stažení JZ USA z Evropy, by
tak mělo příznivý dopad na jednání s Ruskem o omezení rozmístění jejich NSNW umístěných
v současné době v západní části Ruska6 7
. V ten samý rok se objevilo volání po stažení JZ USA
z Evropy i na půdě Bundestagu, kde se pro stažení JZ USA vyslovily v rezolucích6 8
všechny
strany kromě CDU. CDU byla současně jediná strana, která politicky podpořila návrh Bílé
knihy o budoucnosti obrany SRN, která doporučovala zachování participace na nukleární misi
NATO a umístění JZ USA v Německu (Yost 2009: 774). Zvláště silně se proti JZ začali
vymezovat sociální demokraté6 9
, kteří se jako součást velké koalice s CDU vyslovili pro jejich
stažení. Poprvé v historii SRN, se tak vládní strana7 0
vyslovila pro stažení JZ USA z Německa
(Meier 2006).
V roce 2008 si ministr obrany USA nechal vypracovat studii, která se zaobírala
tehdejším stavem nukleárních sil USA. Nalezneme v ní i několik poznámek vysokých
představitelů americké armády v Evropě, ohledně JZ USA rozmístěných v Evropě.
USEUCOM71
, dlouho jeden z hlavních obhájců rozmístění JZ v Evropě, se nyní vzdává této
pozice, protože už nespatřuje, že nukleární zbraně USA rozmístěné v Evropě, disponují v rámci
NATO politickou rolí. Navíc personál USECOM mající na starosti nukleární záležitosti atrofoval
natolik, že se jeho schopnosti vytrácí (Schlesinger et al. 2008: x). Platíme královské peníze za
tyhle věci (...) nemající žádné vojenské využití (Schlesinger 2008: 59). V dlouhodobém
pohledu USEUCOM shledává, že odstrašení poskytované strategickými silami z území mimo
Evropu, je výhodnější z hlediska nákladů a poskytuje stejnou míru kredibility, jako síly
rozmístěné v Evropě (Schlesinger et al. 2008: 59). Komise, která měla za úkol vypracovat výše
6 7
Respektive na poloostrově Kola a v oblasti Kaliningradu, tedy blízko území členských států NATO ().
6 8
Pouze deklaratorní funkce, prezentují pouze názor, neovlivňují žádnou politiku.
6 9
SPD
7 0
1 když pouze jako menší strana velké koalice.
7 1
The United States European Command - Velitelství sil USA v Evropě.
37
uvedenou studii pro DoD7 2
, zjistila, že i vysoce postavení američtí vojenští velitelé v SHAPE7 3
jsou podobně skeptičtí vůči soudobé politice USA a NATO týkající se JZ (Schlesinger et al.
2008: 16). Tento přístup, tak Podle Schlesingera nerozpoznává politickou váhu, kterou
Evropští spojenci těmto zbraním přisuzují (...) USA by je proto měly ponechat v Evropě tak
dlouho, dokud jim evropští spojenci přisuzují politickou váhu (Schlesinger et al. 2008: 59). Je
nutné si ale v tomto případě položit otázku, jestli právě velitelé v USEUCOM a SHAPE, kteří
jsou v denním kontaktu se svými kolegy z evropských zemí, neví lépe, jakou váhu přisuzují
Evropané JZ USA v Evropě, než komise ministra obrany USA. Pokud se vrátíme ke
Schlesingerovi, tak ten dochází ve své zprávě k závěru, že na zbraňové systémy by se nemělo
pohlížet pouze z hlediska jejich finanční a operační efektivity, ale také z pohledu, jak a jestli
přispívají k celkovému odstrašujícímu potenciálu. Pohlíží tak na JZ USA i z pohledu
psychologických efektů, než pouze ekonomiky jejich nasazení, jako je tomu mezi mnoha
americkými veliteli v Evropě. Podle Schlesingera (2008: 59 et al.) jsou pak DCA letouny a s
nimi spojené JZ viditelné, účinné, odvolatelné, vícenásobně použitelné, flexibilní a jsou
vojenským sdělením politické vůle a odhodlání NATO a USA. V souvislosti s tím, je vhodné
poznamenat existenci názoru, že JZ USA mohou ovlivňovat vnímání bezpečnostních záruk
poskytovaných USA evropským spojencům. Avšak, případné stažení JZ USA z Evropy nemusí
nutně vůbec změnit (snížit) vnímání těchto bezpečnostních záruk případnými nepřáteli
(Sokov et al. 2009: 87). Je proto možné, že některé země NATO tak přisuzují přítomnosti JZ
USA větší důležitost, než by se bylo racionální se domnívat z čistě bezpečnostního hlediska.
Obhájci přítomnosti JZ USA v Evropě v nich tak vidí nástroj posilující alianční kohezi (Yost
2009: 769). Nicméně je vhodné na tomto místě připomenout prohlášení ministra zahraničí
USA Perryho z roku 1995, který deklaroval, že „jaderný deštník" se bude rozprostírat nad
územím spojenců, ať už jsou na území Evropy rozmístěny JZ USA, nebo ne (Bergenäs et al.
2008: 8).
Téma JZ USA se pak opět vytratilo z veřejné diskuze, aby se znovuobjevilo v roce
2009, kdy v lednu vyšel v IHT článek bývalých významných německých politiků - Schmidta,
Weiszäckera, Bahra a Genschera, ve kterém volali po stažení JZ USA z Evropy. V dubnu téhož
roku pověřili lídři zemí NATO Generálního tajemníka NATO, aby začal proces přípravy
Nového strategického konceptu NATO, tak aby návrh byl hotov příští rok na jaře a finální
7 2
Department of Defence - Ministerstvo obrany USA.
7 3
Supreme Headquarters Allied Powers Europe - Vrchní velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě.
38
znění mohlo být přijato na summitu v Lisabonu na podzim 2010. Ten identifikoval téma
přítomnosti JZ USA v Evropě jako oblast zájmu, na kterou by bylo vhodné se zaměřit a
přepracovat (Bergenäs 2010: 15). Na jaře 2009, během rozhovoru s představiteli NATO,
Miles Pomper7 4
narazil na názory, že někteří představitelé států v alianci věří, že by bylo lepší
se vyhnout veřejné debatě na téma přítomnosti JZ USA v Evropě, které by mohly vést k
politickým konsekvencím v jejich zemích, a proto by preferovali, kdyby se USA jednostranně
rozhodli, co udělají s jejich JZ v Evropě a ostatním státům to pak pouze oznámily. Představitel
jednoho evropského státu si během rozhovoru postěžoval, že Obamova administrativa
zjišťovala názor jeho země na budoucnost JZ USA v Evropě. Neměli by chodit za námi a ptát
se, co mají dělat, měli by se prostě rozhodnout co dělat a stáhnout je zpět o týden později
(Sokov etal. 2010: 88).
Nejvíce se proměnila vnitropolitická situace ohledně JZ USA v Německu, kde se
otázka přítomnosti JZ USA na území Evropy stala součástí předvolebního boje na podzim
2009. Z něj vyšla s velmi dobrým výsledkem FDP, která zakomponovala požadavek stažení JZ
USA z Evropy do svého předvolebního programu. Po tom, co vstoupila jako menší strana do
koalice s vítěznou CDU, prosadila tento požadavek i do programového prohlášení vlády a
dokázala tak změnit dlouholetý7 5
názor CDU na téma přítomnosti JZ USA v Evropě
(Gotkowska 2010). V únoru 2010 pak německý ministr zahraničí, spolu s kolegy s Belgie,
Lucemburska, Nizozemí a Norska zaslali dopis Generálnímu tajemníku NATO Rasmussenovi,
ve kterém vyjádřili naději, že v průběhu roku 2010 dojde k diskuzi o budoucí roli JZ v rámci
strategie NATO a pokroku při snižování počtu rozmístěných NSNW v Evropě7 6
(Westerwelle
et al. 2010). Ve stejné době pak ministři zahraničí Švédska a Polska publikovali komentář v
IHT77
, ve kterém volali pro zahájení rozhovorů o snížení počtu NSNW v Evropě a redefinování
konceptu odstrašení (Bildt a Sikorski 2010). Duben 2010 byl ve znamení konference ministrů
zahraničí NATO v Tallinnu, jejímž hlavním tématem byla právě otázka budoucnosti NSNW
v Evropě. Ministryně zahraničí H. Clintonova tam přednesla postoj Obamovy administrativy,
která se nestaví proti jednání o snížení počtu NSNW, ale odmítla, aby USA stáhly svoje JZ
z Evropy, pokud Rusko nebude souhlasit se snížením velikosti jejich arzenálu NSNW.
Výzkumník v oblasti bezpečnostní politiky a NATO.
Názor, který CDU v podstatě zastávala od 50. let 20. stol.
Jak na straně USA, tak Ruska, k čemuž by mělo dopomoci právě stažení amerických JZ.
International Herald Tribune.
39
Strategický koncept NATO z roku 2010 deklaruje, že ultimativním cílem NATO je svět
bez jaderných zbraní, nicméně dokud na světě existují JZ, tak NATO zůstane jadernou aliancí.
Nicméně i přesto se bude NATO pokoušet vytvářet příležitosti pro další redukce JZ
v budoucnu. V budoucích redukcích pak chce NATO hledat v součinnosti s Ruskem možnosti,
jak omezit počet JZ v Evropě. I přesto ale koncept deklaroval, že pro zajištění plného rozsahu
možností odstrašení a obraně proti hrozbám zajistí NATO co nejširší zapojení spojenců do (a)
plánování týkajícího se jaderné obrany, (b) rozmístěním nukleárních jednotek na základnách
spojenců v době míru a (c) zapojením do velících struktur (NATO 2010b).
40
3 Závěr
Situace ohledně nukleárních zbraní USA rozmístěných v Evropě, se po delším období
klidu probudila v posledních šesti letech poměrně k životu. Jedním z životabudičů byla
potřeba nahrazení současné techniky - DCA letounů - které zajišťují evropský podíl na
sdílení nukleárních zbraní s USA. To představuje poměrně dosti nákladnou akvizici nových
stíhacích letadel 5. generace. Tomu by se některé státy nejraději vyhnuly, jak z finančních,
tak i politických důvodů. Jak vyplývá z předchozích kapitol, ačkoliv existuje vágní politické
ospravedlnění pro přítomnost JZ USA v Evropě, mise, které by vyplývaly z toho politického
zadání, buď současný formát sdílení JZ USA neumožňuje provést, vzhledem ktechnickooperačním
limitům DCA letounů, případně je dokážou zajistit jiné nukleární zbraně
efektivněji, nebo se dají použít moderní „chytré bomby". Toho si je vědomo mnoho vlád
v Evropských zemích, stejně jako na velitelství NATO a jednotek USA umístěných v Evropě.
Těm by při tom nevadilo se své nukleární mise vzdát, ba by to i přivítali, protože by se zbavili
úkolu, který podle nich stejně nemá praktické vojenské dopady a pouze je stojí velké
množství prostředků. Podobně vidí situaci i mnohé evropské vlády, které také shledávají JZ
USA v Evropě za přežité. Navíc mají obavy nastartovat veřejnou debatu na téma JZ USA
v Evropě, vzhledem k protijadernému naladění velké části veřejnosti, která z velké části ani
netuší, že v jejich zemích jsou umístěny nukleární zbraně USA. To můžeme dobře ilustrovat
na příkladu Německa, kde je přes 70% obyvatel proti přítomnosti JZ USA v jejich zemi. Toho
se snažili využít v posledních volbách v roce 2009 jak sociální demokraté, tak i liberálové,
kteří na rozdíl od jiných zemí, kde se nachází JZ USA a snaží se na jejich přítomnost co
nejméně upozorňovat, začali hrát na protiatómovou kartu ve svých předvolebních
programech. To vedlo s největší pravděpodobností k tomu, že křesťanští demokraté změnili
svůj dlouholetý postoj, podporující přítomnost JZ USA na území Německa, jelikož by to
vzhledem k antijadernému naladění obyvatel Německa znamenalo platit za tento postoj
příliš velkou politickou cenu. Proto, aby zbytečně nedráždili veřejnost, se mezi evropskými
vládami objevil názor, že o dalším osudu JZ v Evropě by měly rozhodnout USA unilaterálně.
Na druhou stranu, v USA se mění názor na téma důležitosti přítomnosti jejich JZ v Evropě
s každou změnou ministra i mezi ministry obrany a zahraničí. To pak vede k tomu, že ačkoliv i
oni sami často přiznávají, že si nejsou jisti praktickou funkcí, kterou plní přítomnost jejich JZ
41
v Evropě. Případně, se pak snaží „vyhandlovat" stažení jejich zbraní, o kterých ví, že nemají
praktické vojenské využití, za snížení počtu ruských nestrategických JZ. Bývalý ministr obrany
USA Schlesinger jednou prohlásil: americké nukleární zbraně umístěné v Evropě jsou lepidlo,
které lepí NATO k sobě (Horton 2007:13). Dnes to ale vypadá, že už moc dobře nelepí.
42
4 Použitá literatura a zdroje
1) Angus Reid Global Monitor (2007): Global Poll Finds Varied Views on Nuclear Weapons
[online] [cit. 2010-04-15] <http://www.angus-
reid.com/polls/27829/global_poll_finds_varied_views_on_nuclear_weapons/>.
2) Arbman, G. - Thornton, Ch. (2003): Russia's Tactical Nuclear Weapons. Part I: Background
and Policy Issues, [online] [cit. 2010-05-09]
<http://drum.lib.umd.edU/bitstream/1903/7912/l/thorntonrussia.pdf>.
3) BAE Systems (2003): Typhoon Selected For Final Stage Of Singapore's Next Fighter
Replacement Competition, [online] [cit.2010-05-25]
<http://www.baesystems.com/Newsroom/NewsReleases/2003/press_10102003.html>.
4) Bergenás, J. (2010 et al.): Reducing and Regulating Tactical (Non-strategic) Nuclear Weapons
in Europe: Moving Forward?, Monterey, THE JAMES MARTIN CENTER FOR
NONPROLIFERATION STUDIES, [online] [cit. 2011-05-01]
<http://cns.miis.edu/opapers/pdfs/reducing_tnw_april_2010.pdf>.
5) Bildt, C. - Sikorski, R. (2010): Next, the Tactical Nukes, International Herald Tribune, [online]
[cit. 2011-05-01] <http://www.nytimes.com/2010/02/02/opinion/02iht-edbildt.html>.
6) Boer, C. D. (1985): The Polls: The European Peace Movement and Deployment of Nuclear
Missiles, The Public Opinion Quarterly, roč. XUX, č. 1, [online] [cit. 2010-05-23]
<http://www.jstor.org/stable/2748936>.
7) Breyman, S. (2001): Why movements matter: the West German peace movement and U.S.
arms control policy, Albany, State University of New York Press.
8) Brousil, Z. (1999): Jaderná síla NATO v novém bezpečnostním prostředí. Vojenské
rozhledy [online], č. 4, [cit. 2010-10-26].
<http://www.army.cz/avis/vojenske_rozhledy/1999_4/27.htm>.
9) Buchán, G. C. (2002): NUCLEAR WEAPONS AND U.S. NATIONAL SECURITY STRATEGY FOR A
NEW CENTURY, in Khalizad, D. - Shapiro, J. (eds.): Strategic Appraisal, United States Air and
Space Power in the 21st Century, Santa Monica, RAND Corporation, [online] [cit. 2011-05-
01]
<http://www.rand.org/content/dam/rand/pubs/monograph_reports/2005/MR1314.pdf>.
10) Buchán, G. C. (2003): The Future Roles of U.S. Nuclear Forces, Implications for U.S. Strategy,
RAND, [online] [cit. 2010-09-20]
<http://www.rand.org/pubs/monograph_reports/2005/MR1231.pdf>.
11) Burroughs, J. (1999): TWO LEGAL ISSUES CONFRONTING NATO AND THE NONPROLIFERATION
REGIME, New York, Lawyers Committe on Nuclear Policy, [online] [cit. 2011-
05-01] <http://lcnp.org/disarmament/npt/Nato.pdf>.
43
12) Butcher, M. (2000, et al.): Questions of Command and Control: NATO, Nuclear Sharing and
the NPT; Berlin, PENN. [online] [cit. 2011-03-14] <http://www.bits.de/public/pdf/00-
lcommand.pdf>.
13) Byrne, E. - Edson, D. - Hlosek, A. (2010): A Nuclear Weapons Free NATO, [online] [cit. 2011-
05-01]
<http://www.unc.edu/depts/diplomat/item/2010/0406/comm/byrneetal_natonuke.html>.
14) Capello, J. - Hall, G. - Lambert, S. (2002): Tactical Nuclear Weapons: Debunking the
Mythology, [online] [cit. 2010-12-05]
<http://www.stormingmedia.us/41/4105/A410534.pdf>
15) Coghlan, J. (2011): Big Money for the B61's New Ride, The Nuclear Watchblog, [online] [cit.
2011-05-01] <http://www.nukewatch.org/watchblog/?p=710>.
16) Cook, R. - McNamara, R. S. (2005): It is time to dismantle the cold war's nuclear legacy,
Financial Times, [online] [cit. 2011-05-01] <http://www.ft.com/cms/s/0/4fbf4b54-e383-
Hd9-b6f0-00000e2511c8.html#axzzlMX0TH9E3>.
17) Der Spiegel (2005): SPIEGEL Interview with US Secretary of Defense Donald Rumsfeld,
[online] [cit. 2011-05-01] < http://www.spiegel.de/international/0,1518,382527,00.html>.
18) DoD (2010): Nuclear Posture Report, [online] [cit. 2010-09-20] <
http://www.defense.gov/npr/docs/2010%20nuclear%20posture%20review%20report.pdf>.
19) Frank, L. (2006): Analýza a predikce bezpečnostních hrozeb a rizik v České republice. Brno.
133 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita.
20) Gates, R. (2008): GATES: NUCLEAR WEAPONS AND DETERRENCE IN THE 21 ST CENTURY,
[online] [cit. 2011-05-01]
<http://carnegieendowment.org/files/1028_transcrip_gates_checked.pdf>.
21) Gotkowka, J. (2010): Germany wants US nuclear weapons to be removed from its territory,
OSW, [online] [cit. 2011-05-01 <http://www.osw.waw.pl/en/publikacje/ceweekly/2010-04-
14/germany-wants-us-nuclear-weapons-to-be-removed-its-territory>.
22) Hartley, K. - Sandler, T. (1999): NATO Burden-Sharing: Past and Future. Journal of Peace
Research, roč. 36, Č. 6, s. 665-680. [online] [cit. 2010-10-27]
<http://jpr.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0022343399036006004>.
23) HISTORY OF THE CUSTODY AND DEPLOYMENT OF NUCLEAR WEAPONS (1978), OFFICE OF
THE ASSISTANT TO THE SECRETARY OF DEFENSE (ATOMIC ENERGY), [online] [cit. 2011-02-15]
<http://www.dod.mil/pubs/foi/reading_room/306.pdf>.
24) Horton, S. C. (2007): NATO's Nuclear Glue, U.S. Army War College, [online] [cit. 2011-05-01]
<http://www.dtic.mil/cgi-
bin/GetTRDoc?Location=U2&doc=GetTRDoc.pdf&AD=ADA469599>.
44
25) Joffe, J. (1987): Peace and Populism: Why the European Anti-Nuclear Movement Failed,
International Security, roč. XI, č. 4, [online] [cit. 2011-04-28]
<http://www.jstor.org/stable/2538836>.
26) Kelleher, C. M. - Warren, S. L. (2009): Getting to Zero Starts Here: Tactical Nuclear Weapons,
[online] [cit. 2011-05-01] <http://www.armscontrol.org/act/2009_10/Kelleher>.
27) Kristensen, H. (2010): Status of U.S . Nuclear Weapons in Europe 2010, [online] [cit. 2010-12-
13] < http://www.fas.org/programs/ssp/nukes/images/euronukes2010.pdf>.
28) Lane, G. W. (2001): NEW CONVENTIONAL WEAPONS, REDUCING RELIANCE ON A NUCLEAR
RESPONSE TOWARD AGGRESSORS, [online] [cit. 2011-05-01]
<http://handle.dtic.miI/100.2/ADA407719>.
29) Laquer, W. - Hunter, R. (1985, eds.): European peace movements and the future of the
Western Alliance, New Brunswick, Transaction Books.
30) Larsen, J. (2006): The Future of U.S. Non-Strategic Nuclear Weapons and Implications for
NATO Drifting Toward the Foreseeable Future, [online] [cit 2010-05-15]
http://www.dtic.mil/cgi-
bin/GetTRDoc?Location=U2&amp;doc=GetTRDoc.pdf&amp;AD=ADA513720.
31) Meier, O. (2006): News Analysis: An End to U.S. Tactical Nuclear Weapons in Europe?,
[online] [cit. 2011-05-01] <http://www.armscontrol.org/act/2006_07-08/NewsAnalysis>.
32) Meyer, C. - Szandar, A. (2008): Berlin Holds on to Obsolete Weapons, [online] [cit. 2010-05-
25] <http://www.spiegel.de/international/germany/0,1518,563137,00.html>.
33) Ministerstvo zahraničí České republiky (2010): Taktické jaderné zbraně by v Evropě měly
zůstat, [online] [cit. 2010-10-26].
<http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/z_medii/taktickeJaderne_zbrane_by_v
_evrope_mely$2548.html?action=setMonth&year=2049&month=8>.
34) Nassauer, O. (2000): Nuclear Weapons, NATO, and the EU; [online] [cit. 2011-05-01]
<http://www.bits.de/public/reden/red240400.htm>.
35) Nassauer, O. (2002): NATO's Nuclear Posture Review, Should Europe end nuclear sharing?;
Berlin, Berliner Informationszentrum für Transatlantische Sicherheit (BITS), [online] [cit.
2011-05-01] <http://www.bits.de/public/pdf/pn02-l.pdf>.
36) Nativi, A. - Wall, R. (2011): Italy, Netherlands See JSF Plans In Flux; [online] [cit. 2011-05-02]
<http://www.military.com/features/0,15240,213722,00.html>.
37) NATO (1997): Founding Act on Mutual Relations, Cooperation and Security between NATO
and the Russian Federation, [online] [cit. 2011-05-01]
<http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_25468.htm>.
38) NATO (1999): The Alliance's Strategic Concept, [online] [cit. 2010-12-13]
<http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_27433.htm?selectedLocale=en>.
45
39) NATO (2010a): NATO-Topic: Strategic Concept, [online] [cit. 2010-12-13]
<http://www.nato.int/cps/en/natolive/topics_56626.htm?selectedLocale=en> .
40) NATO (2010b): Strategic Concept: For the Defence and Security of The Members of the
North Atlantic Treaty Organisation" - Active Engagement, Modern Defence, [online] [cit.
2010-12-13] <http://www.nato.int/lisbon2010/strategic-concept-2010-eng.pdf>.
41) NATO (2011): The Nuclear Planing Group, [online] [cit. 2011-05-01]
<http://www.nato.int/cps/en/SID-F50A8EF4-17E2C45C/natolive/topics_50069.htm>.
42) Netherlands Court of Audit (2011): Monitoring the Replacement of the F-16, [online] [cit.
2011-05-01]
<http://www.rekenkamer.nl/english/News/Audits/Bronnen/2011/03/Monitoring_the_Repla
cement_of_the_F_16/Report_Monitoring_the_Replacement_of_the_F_16>.
43) Norris, R. - Kristensen, H. M. (2004): US nuclear weapons in Europe, 1954-2004. Bulletin of
the Atomic Scientists. 6, s. 76-77. [online] [cit. 2010-08-18]
<http://thebulletin.metapress.com/index/82558P4J65585158.pdf>.
44) Norris, R. - Kristensen, H. M. (2010): US tactical nuclear weapons in Europe, 2011; Bulletin of
the Atomic Scientists, roč. CXVII, č. 1, s. 64-73, [online] [cit. 2011-05-01]
<http://www.nonukes.nl/media/files/2010-12-bas-us-tactical-nukes-in-europe-2011.pdf>.
45) NORTH ATLANTIC MILITARY COMMITTEE (1968): FINAL DECISION ON MC 14/3. [online] [cit.
2010-11-07] Dostupné z WWW: <http://www.nato.int/docu/stratdoc/eng/a680116a.pdf>.
46) NUCLEAR POSTURE REVIEW (2011), [online] [cit. 2011-04-28]
<http://www.defense.gov/npr/>.
47) Oelrich, I. (2005): Missions for Nuclear Weapons after the Cold War, Occasional Paper No. 3,
Federation of American Scientists, [online] [cit. 2011-05-01]
<http://online.physics.uiuc.edu/courses/phys280/spring09/archive/01282005175922.pdf>.
48) Oxford Research Group (2005a): NATO: Nuclear Sharing or Proliferation?, [online] [cit. 2011-
05-01]
<http://kmsl.isn.ethz.ch/serviceengine/Files/ISN/90409/ipublicationdocument_singledocu
ment/7acbaadd-b2c4-4f52-8adf-b9a78el6dd4c/en/05-
04+NATO+Nuclear+Sharing+or+Proliferation.pdf>.
49) Oxford Research Group (2005b): Breakthrough or Bust in '05? The Non-Proliferation Treaty
Review Conference, [online] [cit. 2011-05-01]
<http://kmsl.isn.ethz.ch/serviceengine/Files/ISN/89828/ipublicationdocument_singledocu
ment/8ef8e31c-fd5d-449f-8e05-90942604f072/en/05-01+Breakthrough+or+Bust.pdf>.
50) Perry, W - Schlesinger, J. (et. al. 2009): America's Strategic Posture, [online] [2010-12-13]
<http://www.usip.org/files/America's_Strategic_Posture_Auth_Ed.pdf>.
46
51) Pincus, W. (2010): Extending the life of B-61 nuclear weapons could cost $4 billion, [online]
[cit. 2010-09-20] <http://www.washingtonpost.com/wp-
dyn/content/article/2010/07/19/AR2010071905187.html>.
52) Reed, J. (2011): Minuteman III Follow-On Being Eyed, Nukes for JSF Delayed; [online] [cit.
2011-05-01] <http://www.dodbuzz.com/2011/04/06/minuteman-iii-follow-on-being-eyed-
nukes-for-jsf-delayed/>.
53) RIA NOVOSTI (2011): United States to hold talks on tactical nuclear weapons with Russia,
[online] [cit. 2011-05-01] < http://en.rian.ru/world/20110203/162430188.html>.
54) Rúdig, W. (1988): Peace and ecology movements in western Europe, West European Politics,
roč. XI, č. 1, s. 26-39.
55) Russet, B. - Deluca, D. R. (1983): Theater Nuclear Forces: Public Opinion in Western Europe,
Political Science Quarterly, roč. XCVIII, č. 2, [online] [cit. 2010-05-23]
<http://www.jstor.org/pss/2149414>.
56) Salomon, K. (1986): The Peace Movement. An Anti-Establishment Movement, Journal of
Peace Research, roč. XXIII, č. 2, [online] [cit. 2011-05-05]
<http://www.jstor.org/stable/423904>.
57) Shmidt, H. et al. (2009): Toward a nuclear-free world: a German view, International Herald
Tribune, [online] [cit. 2011-05-01] <http://www.nytimes.com/2009/01/09/opinion/09iht-
edschmidt.l.l9226604.html?pagewanted=all>.
58) Schlesinger, J. R. (2008): Report of the Sevretary of Defense Task Force on DoD Nuclear
Weapons Management, Phase II: Review of the DoD Nuclear Mission; [online] [cit. 2011-05-
01] <http://www.defense.gov/pubs/pdfs/PhasellReportFinal.pdf>.
59) SMLOUVA O NEŠÍŘENÍ JADERNÝCH ZBRANÍ, [online] [cit. 2011-05-01]
<http://www .suj b.cz/docs/N P T v C S .txt>.
60) Sokov, N. (2009): Tactical (Substrategic) Nuclear Weapons, In Gormley, D. (eds. et al.): Four
Emerging Issues in Arms Control, Disarmament, and Nonproliferation: Opportunities for
German Leadership, Monterey, James Martin Center for Nonproliferation Studies, [online]
[cit. 2011-05-10].
<http://kmsl.isn.ethz.ch/serviceengine/Files/ISN/116403/ipublicationdocument_singledocu
ment/38db6775-77fe-4ce9-b7f6-5b9dfafc7337/en/2009-07-german_leadership_full.pdf>.
61) Sokov, N. (2009): Tactical (Substrategic) Nuclear Weapons, In Gormley, D. (eds. et al.): Four
Emerging Issues in Arms Control, Disarmament, and Nonproliferation: Opportunities for
German Leadership, Monterey, James Martin Center for Nonproliferation Studies, [online]
[cit. 2011-05-10].
<http://kmsl.isn.ethz.ch/serviceengine/Files/ISN/116403/ipublicationdocument_singledocu
ment/38db6775-77fe-4ce9-b7f6-5b9dfafc7337/en/2009-07-german_leadership_full.pdf>.
47
62) STRATCOM (2006): Nuclear Weapons in Europe: Results of Public Opinion Research, [online]
[cit. 2010-10-14] <http://www.greenpeace.org/international/Global/international/planet-
2/report/2006/6/nuclear-weapons-in-europe-survey.pdf>.
63) The B61 (Mk-61) Bomb (2007), [online] [cit. 2011-05-01]
<http://nuclearweaponarchive.org/Usa/Weapons/B61.html>.
64) Thränert, O. (2009): NATO, Missile Defence and Extended Deterrence; Survival, roc. LI, c. 6,
[online] [cit. 2011-05-01] <http://dx.doi.org/10.1080/00396330903461674>.
65) Trimble, S. (2011): F-35 slowdown shifts focus to F-16 service life, [online] [cit. 2011-03-03]
<http://www.flightglobal.com/articles/2011/02/22/353474/f-35-slowdown-shifts-focus-to-f-
16-service-life.html>.
66) US AIR FORCE (2008): BLUE RIBBON REVIEW NUCLEAR WEAPONS POLICIES AND
PROCEDURES - EXECUTIVE SUMMARY, [online] [cit. 2011-05-01] <http://www.airforce-
magazine.com/SiteCollectionDocuments/TheDocumentFile/Current%20Operations/BRR020
808ExecSu m ma ry. pdf >.
67) US AIR FORCE (2009): Nuclear Operations, Air Force Doctrine Document 2-12, [online] [cit.
2011-05-01] <http://www.fas.org/irp/doddir/usaf/afdd2-12.pdf>.
68) Westerwelle, G. et. Al (2010): Letter to Secretary General NATO, [online] [cit. 2011-05-01] <
http://www.armscontrol.Org/system/files/Letter%20to%20Secretary%20General%20NATO.p
df>.
69) Woolf, A. (2010): Nonstrategic Nuclear Weapons, [online] [cit. 2010-05-20]
<http://www.dtic.mil/cgi-
bin/GetTRDoc?Location=U2&amp;doc=GetTRDoc.pdf&amp;AD=ADA513720>.
70) Wörner, M. (1988): Alastair Buchan Memorial Lecture, London, [online] [cit. 2011-05-01]
<http://www.nato.int/docu/speech/1988/s881123a_e.htm>.
71) Yost, D. (2001): Russia's non-strategic nuclear forces, International Affairs, roc. 77, c. 3,
[online] [cit. 2010-10-26] <http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.llll/1468-
2346.00205/abstract>.
72) Yost, D. (2004): The U.S. Nuclear Posture Review and the NATO allies, International Affairs,
roc. LXXX, c. 4, s. 705-729, [online] [cit. 2011-05-01] <http://www.blackwell-
synergy.com/links/doi/10.llll%2Fj.1468-2346.2004.00412.x>.
73) Yost, D. (2009): Assurance and US extended deterrence in NATO, International Affairs, roc.
LXXXV, c. 4, s. 755-780.
48
Příloha 1: Současný počet a rozmístění jaderných zbrániv Evropě.
Tabulka prevzata z dokumentu Kristensen (2010): Status of U.S. Nuclear Weapons in Europe
2010.
Status of LLS. Nuclear Weapons in Europe 2010
C o u n t r y A i r B u s e C u s t o d i a n / U n i t P l a t f o r m D e p l o y titc tit
( W S 3 W S V S ) (ESL W e a p o n s )
R e m a r k s
Belgium Kleine Brogel 7Ů1 MUNSS Belgian F - l o s
( 1 0 * WTac)
11 10-20 Nuclear inspections in 2004,2006, a n d
2008
Germany Büchel
SpangdahLem
702 MUNSS
M M : .
G erman Tornadns
(JaboG 33)
n a
11
LI
1Ů-20
LI
Nuclear inspections in 2005, 2007, a n d
M M
Provides support to MUlVSSsand Belgian,
Dutch. German and Italian air forces (or
the N A T O nuclear strike mission
Aviano
Ghedi Torre
3 1 " F W
704 MUNSS
US F-lbs
Italian Tornados
(o^Stormc]
111
11
5 U Nuclear inspections In 2004r 2007, a n d
2009
N u rlear inspections In 2004 and
presumably later. Weapons might have
been reduced. Humored consideration to
consolidate weapons at Aviano A B
Netherlands Vol kel 703 MUNSS Dutch F l o s
(1" FW(
11 1Ů-20 Nuclear inspections in 2005.2006, a n d
2 0 « , 2004
Turkey Incirlik 39"' A B W Kototing US aircraft
from other wings
when needed
25 S LI Nuclear inspections in 2006 and 200 BL No
permanent Fighter W i n g and no aircraft
"generation* at the base. The national
Turkish nuclear strike mission probably
ended in 2001
United States Seymnur-
Johnson
411, F W F-15Es n a . " ••• Augmentation force lor nuclear
operations Ln Europe and Asia
Kirtland 70S NSUS n.,1. .'• Service Logistics Agent [SLA] for all
weapons deployments, movements and
Limited Life Components [LLC]
management
5 C o u n t r i e s 6 H a ü r ü av 150-2-011'
a
There are no WS3s at Seymour |ohnson AFB but nine igloos in the Weapons Storage Area.
* Non-depLoyed reserve tactical bombs a re stored at the 56-acre KLrtland Underground Storage Munitions Complex south of KLrtland AFB in New Mexico and the
Weapons Storage Area at N« Ills AFB In Nevada.
' Only Europe is Included Ln the total.
J
The 87 WS3 (Weapon Storage and Security System) Weapons Storage Vaults (WSVs) each can store up to four bombs tor a total maximum of 348 weapons. Normally
only one or two weapons are present. Vaults at some other bases that used to store nuclear bombs might still be maintained as well for dispersal contingencies.
* AIL bombs are B61-3/4. There were 480 bombs in Europe in 20D1. Bombs were removed from Araxos Air Base in Greece In 20Q1. the Bbl-10 was placed Ln the
Inactive stockpile Ln 2005, and bombs were removed from Ramsteln Air Base In Germany In 2005 and BAF Latin heath in England In 2Q06. Additional bombs stored In
theUnlced States can augmentthe European deployment as neededKey:
A B - A i r Base: A B W - A i r Base Wing: FW - Fighter Wing: JaboG • Jagdbombergeschwader; MMC - M unlUons Maintenance Group; MUNSS - Munitions Support
Squadron; nj . - not applicable: RAF - Royal Air Force: W T a c - Tactical Wing; WS3 - Weapons Storage and Security System; W S V - Weapons Storage Vault.
Hans M. Kristensen, FederatLon of American Scientists, 2010
49
Příloha 2: Výzkum veřejného mínění týkající se rozmístění jaderných
zbraní USA v Evropě z roku 1982.
Tabulka 9 převzata z článku Russet - Deluca (1983): 192.
Perceived Effects of American Nuclear Missiles or Troops Stationed
in Western Europe, February 1982
Question- "Whal is the effect of having American nuclear missiles (troops) stationed in Western
EjropsT1
'
Britain France West Germany Belgium
Perceived Effect (percent) (percent! (percent) (percent)
increases chances of an attack
Missiles 42 24 2? 24
Tfoops H - is 22
Provides greater protection
Missiles 29 31 -11 25
TfOflps 24
-
2^
No ertect/Don't knew
Missiles XI 51
Troops 51
-
37 54
Příloha 3: Názor západoevropské veřejnosti na rozmístění dalších
jaderných zbraní v západní Evropě.
Tabulka převzata z Boer (1985): 126.
The Deployment of New Nuclear Weapons in Western Europe
USICA: Do you favor nr oppose having new nuclear missile* that can reach I he Soviet
Union stationed in (Survey Country)?'
Oct. mi Favor A/o Opinion
Great Britain 44% 45% 11% '.' = 5ÍXJ
France 42 36 22 = 480
West Germany'1
?jt 44 27 = 495
Italy 43 5 1 fi = 531
Netherlands -Í4 <J = 387
Norway 36
« 14 TP m
Bclgiumh
14 fJ4 1 T = 619
" I-"or Frpnce and Norway " . . . stationed in Western Europe?1
'
11
Percentages do not add up in 100% because of rounding.
50
Příloha 4: Názor veřejnosti ve vybraných evropských zemí na použití
jaderných zbraní.
Tabulka převzata z Boer (1985): 125.
The Use of Nuclear Weapons
The AtfaMic institute for ínfernationaí Affairs—Louis Harris. Poll
Sep. ttí-Urn. 4,
The use »f nudear
weiipoin it nut
accen-lable under
any circumstances,
•ml if i»e are
udiKked with
nuclear wcapona
Nuclear weapons
nhtiuld In.- IJ'.LLI il
w« ate aimnkeJ
wKh nuclear
weapons
IF we arc attacked
mih m .ii ri.u.L.n
weapons, wc wnuld
he jLisiLhtrJ in using
nitkiir weapuri* [u
eltd (he war quickly
Apr.
Cwat Ntther 1904
fmirff Crřmprty fíniam fialy fantt.: Norway Spain t/SA Ju/iun Grw*
Z7% i] ft 24% 47% *Z7ř 44ift ŮLft 14% 5*% 51%
52 2B 3* 4Í 14
4
No i i r i ^ c i . n t i flplHlrffl 13 U
JI - 1023 943
(i i 4
7 2« lil
WLTfc 944 1003
H*
1-1
6
la 4«
-1
Příloha 5: Povědomí veřejnosti o přítomnosti jaderných zbraní USA
v Evropě v roce 2006.
Tabulka prevzata z Nuclear Weapons in Europe: Results of Public Opinion Research (2006):
3.
A s far as you know, are there any U S nuclear weapons
stationed here in [country]?
Germany
Great Britain
31.7 32.0
24.4
T ^ T 1 5.6
35.1 9.1 17.4
21 .9Italy
Netherla nds*
23.3 9.3 34.4
34.4 25.4 24.2
I I
• Y e s . certainly • Y a s . p r o b a b l y O No. probably not • No. certainly not O Don't Knowi'Nc- A n s w e r
1 1 1 1 1 1 1 1 1
Turkey 13.1 34.a 24.4 20.2
•
Belgium 34.6 22 .a 8.5 16.6
Stret tň :
51
Příloha 6: Veřejné mínění ohledně budoucnostni nukleárních zbraní
v Evropě.
Tabulka převzata z STRATCOM (2006): 6.
Question 3: ... do you want Europe to be
free of nuclear weapons or not?
• Free of nuclear weapons • Not free of nuclear weapons • Don't KnowrtMo Answer
: \ ann SDÜ Ě : :
. JDU Í O H 9DÜ
Příloha 7: Výzkum veřejného mínění na téma nukleárních zbraní NATO
z roku 2007.
Tabulka b) převzata z Angus Reid Global Monitor (2007).
b) Do you think the use of nuclear weapons by NATO would be justified? - Asked in Germany and Italy
ITA GER
Yes. in the context of an actual war 9.6% 11.7%
Yes, as a deterrent against a possible attack ie.-:
--; 8.4%
No, it would never be justified 69.9% 76.9%
Not sure 2.1% 3.0%
52
Příloha 8: Bojový dolet letounů, umístěných na základnách
skladujících nukleární zbraně.
Převzato z Anthony a Jansen (2010): 23.
Figuře 2 Comoat range dual-capable aircraft wrthout aenal-refuelling
53