Téměř u všech typů solidních nádorů už byla identifikována populace nádorových kmenových buněk (CSCs). Nádorová kmenová buňka je definována jako buněčná komponenta nádoru, která má schopnost sebeobnovy, ale také diferenciace v různé subpopulace či linie nádorových buněk, z nichž se daný nádor skládá. Z dosavadních výzkumů vyplývá, že signální dráhy, které regulují sebeobnovu u „normálních“ kmenových buněk jsou u CSCs nezřídka deregulovány, což přispívá k neustálé expanzi dělících se buněk a k vytvoření nádoru. Mezi nejčastěji zmiňované signální dráhy hrající úlohu v sebeobnově CSCs patří především Wnt, Shh, Notch a další. A právě inhibice a možnost ovlivnění těchto signálních drah se jeví jako slibná strategie pro léčbu nádorových onemocnění. Cílem BP bude popsat známé signální dráhy, které přispívají k sebeobnově CSCs. Dále by se BP měla zaměřit na strategie a používané metody inhibice těchto drah.