Bakalářská práce se zabývá tématem sebevraždy Jana Palacha z hlediska jejího zachycení na stránkách Rudého práva. Palach svým sebeupálením vyjádřil protest proti komunistickému režimu, zejména proti cenzuře, nesvobodě tisku a projevu. Rudé právo byl deník a ústřední tiskový orgán Komunistické strany Československa, který hrál důležitou roli v propagandě režimu. Cílem práce je poskytnout ucelený pohled na mediální prezentaci Palachova činu v Rudém právu jakožto stranickém a v té době nejrozšířenějším listu. Práce pracuje s hypotézou, že Komunistická strana Československa nemohla sebevraždu utajit, a tak se jí alespoň snažila ubrat na závažnosti. Práce je rozdělena do dvou částí. V první části je Palachův čin zařazen do historického kontextu – důležitá je zejména invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. V této části jsou také představeny teoretické modely a teorie, o které se tato práce opírá. Dále jsou popsány metody, které byly při zkoumání tématu použity. Rozbor textů se zakládá na metodě diskurzivní analýzy médií. Práce vychází ze sociálně-konstruktivistické teorie Petera Bergera a Thomase Luckmanna a konceptu diskurzu a diskurzivní analýzy Jamese Paula Gee. Ve druhé části práce je případ sebevraždy Jana Palacha zkoumán z pohledu mediální agendy Rudého Práva. Jsou sledovány články vydané v Rudém právu v době od uskutečnění jeho činu do konce ledna onoho roku, tedy od 16. ledna 1969 do 31. ledna 1969. V analýze je zohledněn nejen obsah článků, ale také jejich umístění v listu a přítomnost fotografií. V závěru bude provedeno shrnutí a vyhodnocení zjištěných skutečností, a také potvrzení či vyvrácení v úvodu uvedené hypotézy.