Masopustní veselí mělo již od středověku své nezastupitelné místo mezi lidovými tradicemi a zvyklostmi a dotvářelo tak obraz každoročního života na vsi; jako mnohé další, i tento obyčej ale pozvolna z českého venkova mizí. Tato práce nahlíží masopust jako kulturní fenomén, jehož kořeny sahají hluboko do lidové kultury, pokouší se jej teoreticky vymezit, porovnat jeho dřívější podobu s tím, jak se masopust na vybraných místech slaví dnes, a ukázat, do jakých odvětví kultury principy masopustu sublimovaly. Hlavním cílem této práce je pak snaha zodpovědět otázku, zda přispěním moderní kultury skutečně nastává konec masopustu.