MASARYKOVA UNIVERZITA 
FILOZOFICKÁ FAKULTA 
ÚSTAV ARCHEOLOGIE A MUZEOLOGIE 
 
 
HRNČÍŘSKÉ DÍLNY VE VIŠŇOVÉ V KONTEXTU 
LATÉNSKÉHO OSÍDLENÍ POVODÍ ŘEKY JEVIŠOVKY 
Magisterská diplomová práce 
 
Josef Wilczek 
 
 
 
Vedoucí práce: Prof. Mgr. Jiří Macháček, Ph.D. 
Konzultant: Mgr. Alžběta Danielisová, Ph.D. 
 
Brno 2010 
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně
a v seznamu pramenů a literatury uvedl veškeré použité informační zdroje.
V Brně dne
_______________________
Děkuji Prof. Mgr. Jiřímu Macháčkovi, Ph.D. za ochotu vést mou magisterskou
práci a odborné připomínky k jejímu zpracování.
Mgr. Alžbětě Danielisové, Ph.D. děkuji za konzultace a cenné informace,
které mi ochotně v průběhu zpracovávání diplomové práce poskytovala.
Děkuji Doc. PhDr. Miloši Čižmářovi, CSc. za velkorysé a nezištné poskytnutí
materiálu z Višňové a za to, že mi věnoval svůj drahocenný čas a předal praktické
zkušenosti. Rovněž mu děkuji za zapůjčení odborné, stěží dostupné literatury
a za zprostředkování odborného osteologického posudku. Za jeho vypracování vděčím
Mgr. Gabriele Dreslerové.
Děkuji i Mgr. Daliboru Všianskému za určení keramické hmoty,
Mgr. D. Humpolovi za poskytnutí nálezové zprávy a terénní dokumentace
archeologického výzkumu a Mgr. D. Parmovi za pomoc při identifikaci intruzí z doby
bronzové.
Zvláštní dík patří RNDr. Petře Urbanové, Ph.D. za pomoc při analýzách tvaru,
které se, hlavně z časových důvodů, nakonec do této práce zakomponovat nepodařilo.
Děkuji také Mgr. Petru Dreslerovi, Ph.D. za zprostředkování výřezu mapy
sledované oblasti a Bc. Michalu Vágnerovi za zapůjčení podkladů, které ulehčily
lokalizaci laténských komponent.
Mé poděkování patří i Aleši Kupičkovi nejen za pomoc při překladech některých
německých textů.
Nejvíce ze všech jsem ovšem vděčen Laure a svým rodičům, bez jejichž
podpory by se mi tuto práci nepodařilo dovést do zdárného konce.
Obsah
1. Úvod – otázky a cíle 8
2. Metody 13
2.1 Obecné metody přístupu 13
2.2 Archeologické prameny a jejich systematika 15
2.3 Teorie komunitních areálů 17
2.4 Vlastnosti archeologických pramenů a transformace 19
3. Obecná charakteristika 20
3.1 Přírodní poměry 20
3.1.1 Geografická poloha 20
3.1.2 Geologická situace a hydrologie 21
3.1.3 Klima a vegetace 22
3.2 Archeologická situace 22
3.2.1 Metoda a průběh výzkumu 22
3.2.2 Deskripce objektů 23
4. Artefakty, ekofakty a přírodní fakty 28
4.1 Keramika 28
4.1.1 K poznání laténské sídlištní keramiky na Moravě 28
4.1.1.1 Identifikace keramických typů pro zjištění datace 28
4.1.1.2 Identifikace zdrojů keramického materiálu pro popis
obchodu či směny 29
4.1.1.3 Identifikace fyzikálních charakteristik nádob pro zjištění
technologie výroby keramiky 33
4.1.2 Testování hypotézy 33
4.1.2.1 Analýza 37
4.1.2.1.1 Analýza dochování fragmentu 37
4.1.2.1.2 Analýza keramického těsta 38
4.1.2.1.2.1 Obecné přístupy k laténské keramické hmotě
na Moravě 38
4.1.1.1.2.2 Analýza složení keramické hmoty 42
4.1.2.1.3 Analýza technologie výroby keramiky 43
4.1.2.1.3.1 Identifikace podložky 45
4.1.2.1.3.2 Identifikace antropogenních stop na keramice 45
4.1.2.1.4 Analýza výpalu keramiky 45
4.1.2.1.4.1 Experimentální pokusy výpalu laténské keramiky 46
4.1.2.1.5 Analýza tvaru nádoby 47
4.1.2.1.6 Analýza výzdoby a povrchové úpravy 48
4.1.2.2 Deskriptivní systém 50
4.1.2.2.1 Přehled deskriptivních systémů laténské keramiky 50
4.1.2.2.2 Deskriptivní systém laténské keramiky z Višňové 52
4.1.2.2.2.1 Katalogizační část 54
4.1.2.2.2.2 Deskripce stavu a dochování keramiky 57
4.1.2.2.2.3 Deskripce technologie výroby keramiky 57
4.1.2.2.2.4 Deskripce metrických parametrů keramiky 59
4.1.2.2.2.5 Deskripce keramické hmoty 60
4.1.2.2.2.6 Deskripce výzdoby keramiky 62
4.1.2.2.2.7 Deskripce tvaru nádob 63
4.1.2.2.2.8 Deskripce ukončení okraje nádob 64
4.1.2.3 Kvantitativní charakteristika keramického souboru
z Višňové a určení druhu odpadu 67
4.1.2.3.1 Reprezentativnost keramického souboru
aneb standardní soubor laténské sídlištní keramiky 68
4.1.2.3.1.1 Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů
v souboru 68
4.1.2.3.1.2 Početní a hmotnostní hustota střepů v objektech 68
4.1.2.3.1.3 Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů
v objektech v závislosti na dochování 69
4.1.2.3.1.4 Zastoupení okrajů a den nádob 74
4.1.2.3.1.5 Zastoupení samostatných výdutí 74
4.1.2.3.1.6 Hmotnost v závislosti na dochování nádob 75
4.1.2.3.1.7 Podíl slepků 82
4.1.2.3.1.8 Početní a hmotnostní zastoupení okrajů s výdutí
a k nim přiřazených fragmentů 86
4.1.2.3.1.9 Početní a hmotnostní zastoupení okrajů
neslepitelných s jinými fragmenty 88
4.1.2.3.1.10 Hmotnost fragmentů 89
4.1.2.3.1.11 Průměrná hmotnost zdobených a nezdobených
fragmentů 92
4.1.2.3.1.12 Výzdobná skladba souboru 95
4.1.2.3.1.13 Zdobnost fragmentů v závislosti na dochování 95
4.1.2.3.1.14 Tvarová skladba souboru 102
4.1.2.3.1.15 Procentuelní údaje pro určitelný minimální
počet jedinců 104
4.1.2.3.1.16 K možnostem určitelnosti tvaru laténské
keramiky na Moravě 105
4.1.2.3.1.17 Intruze 105
4.1.2.3.2 Charakter odpadu objektů J502 a J502 – testování 106
důsledku 1 110
4.1.2.3.3 Závěr - testování důsledku 1
4.1.2.4 Vyhledávání struktur v datech pomocí formalizovaného
řešení 112
4.1.2.4.1 Sestavení deskriptivního systému 112
4.1.2.4.2 Výpočet korelační matice 115
4.1.2.4.3 Výpočet faktorů 115
4.1.2.4.4 Rotace faktorů 115
4.1.2.4.5 Výpočet faktorového skóre a validace – testování
důsledku 2 119
4.1.2.4.6 Interpretace výsledků formalizovaného řešení 133
4.1.2.4.7 Závěr - testování důsledku 2 134
4.1.2.4.8 Odborná analýza keramické hmoty 134
4.1.2.4.9 Závěr - testování důsledku 3 134
4.1.2.5 Testování hypotézy a interpretace 135
4.1.3 Standardní vyhodnocení keramického souboru z Višňové 136
4.1.3.1 Keramická hmota 136
4.1.3.2 Výzdoba keramiky 139
4.1.3.2.1 Svislé rýhování 139
4.1.3.2.2 Kvantitativní charakteristika svislého rýhování 141
4.1.3.2.3 Struhadlovité drsnění 143
4.1.3.2.4 Vhlazování 145
4.1.3.2.5 Hlazení 147
4.1.3.2.6 Grafitování 148
4.1.3.2.7 Plastické prvky 149
4.1.3.2.8 Horizontální ryté linie 150
4.1.3.3 Technologické aspekty keramiky 151
4.1.3.3.1 Reparace 151
4.1.3.3.2 Úprava vnitřního povrchu fragmentů 154
4.1.3.3.3 Technologie formování u fragmentů 154
4.1.3.3.4 Technologie formování u nádob 155
4.1.3.3.5 Otisky prstů 156
4.1.3.3.6 Otisky na dnech 157
4.1.3.3.7 Nakládání s keramickou hmotou 159
4.1.3.4 Keramická hmota 160
4.1.3.5 Typologický rozbor keramiky 164
4.1.3.5.1 Hrnce a zásobnice s odsazeným hrdlem 164
4.1.3.5.2 Nečleněné hrnce a zásobnice 166
4.1.3.5.3 Hrnce a zásobnice s prohnutým hrdlem 167
4.1.3.5.4 Esovitě profilované mísy 168
4.1.3.5.5 Mísy s odsazeným okrajem 170
4.1.3.5.6 Mísy se zataženým okrajem 171
4.1.3.5.7 Lahve 171
4.1.3.5.8 Ostatní keramické předměty – sekundárně využívaná
keramika, kolečka, závaží a „cedník“ 172
4.1.3.6 Metrické charakteristiky keramických nádob 174
4.2 Železné artefakty 176
4.2.1 Spony 176
4.2.2 Osmičkovitý článek 178
4.2.3 Toaletní předmět 179
4.2.4 Pracovní nástroje 179
4.2.5 Stavební kování 180
4.2.6 Závaží 180
4.3 Skleněné artefakty 181
4.3.1 Náramky 181
4.3.2 Prsten 182
4.3.3 Korálek 183
4.3.4 Některé aspekty kruhového šperku 183
4.4 Kamenné artefakty 184
4.5 Mazanice 184
4.6 Grafitická hlína 187
4.7 Hrudky surového grafitu 188
5. Komplexy, komponenty a aktivity 189
5.1 Residenční komponenta 189
5.2 Výrobní komponenta 190
5.2.1 Výrobní objekty 190
5.2.2 Exkurz: K jednomu typu laténských chat s výklenkem 194
5.2.3 Specializovaná výroba keramiky 195
5.3 Komponenta získávání potravy 197
5.3.1 Zemědělství 197
5.3.2 Chov a lov 198
5.3.2.1 Chov domácích zvířat 199
5.3.2.2 Lov 204
5.4 Komponenta rituální či sakrální 205
6. Chronologie 206
7. Prostorové aspekty laténských sídelních areálů v povodí řeky Jevišovky 208
7.1 Využití GIS pro dobu laténskou 208
7.2 Vymezení zkoumané oblasti 209
7.3 Podklady digitálních dat 210
7.3.1 Mapové podklady 210
7.3.2 Archeologické prameny 211
7.4 Základní charakteristika laténského osídlení v povodí řeky Jevišovky 213
7.4.1 Intenzita archeologických aktivit a stručné dějiny výzkumů 214
7.4.2 Nadmořská výška 215
7.4.3 Svažitost reliéfu 217
7.4.4 Orientace svahu 218
7.4.5 Lokální převýšení 219
7.4.6 RIM index 221
7.4.7 Vzdálenost od řek 224
7.4.8 Viditelnost v krajině 229
7.5 Srovnání kvantitativních charakteristik lokalizace sídelních
komponent s oblastí Boskovické brázdy 230
7.6 Vzdálenost k nerostným zdrojům 232
7.7 Podoba hospodářského zázemí laténských sídlišť 238
7.8 Predikce laténských sídelních areálů 243
8. Závěr 248
9. Seznam tabulek, obrázků a grafů 256
10. Prameny a literatura 265
11. Přílohy 284
Příloha 1 - Soupis laténských lokalit ve sledovaném území
Příloha 2 - Višňové - analýza keramiky (Mgr. Dalibor Všianský)
Příloha 3 - Višňové - archeozologická analýza (Mgr. Gabriela Dreslerová)
Příloha 4 - Soupis objektů a inventárních čísel artefaktů a ekofaktů vyobrazených
v tabulkách
12. Tabulky 311
8
1. Úvod - otázky a cíle
 
„A fact is a simple statement that everyone believes. It is innocent, unless found guilty. 
A hypothesis is a novel suggestion that no one wants to believe. It is guilty, until found effective.“ 
E. TELLER 
Hlavním tématem předkládané práce je pokusit se komplexně vyhodnotit
laténský sídelní areál ve Višňové a zasadit jej do širšího kontextu povodí řeky
Jevišovky. Lokalita byla zachycena při archeologickém záchranném výzkumu v roce
2005, krátce nato stručně zmíněna v Přehledech výzkumů (ČIŽMÁŘ Z. 2006)
a ve Výroční zprávě Ústavu archeologické památkové péče (VÝROČNÍ ZPRÁVA
2005, 31, obr. 2:3). Době laténské byly přitom přisouzeny tři zahloubené objekty,
z nichž dva byly předběžně interpretovány jako dílny sloužící k výrobě keramiky.
Zmínky o těchto dílnách využil také M. Hlava ve svém příspěvku o grafitu na Moravě
(HLAVA 2008, 200, 208, 211, 212), kde však kromě informace o blízkosti zdroje
grafitu u nedalekých Mikulovic a obecné charakteristice objektů, neuvádí žádné další
informace. Mimo laténského osídlení byla ve Višňové zachycena i komponenta z doby
bronzové, která byla v nedávné době vyhodnocena D. Parmou (2009).
Stejně tak jako archeologické prameny mají dvě a jen dvě vlastnosti - formální
a prostorové (NEUSTUPNÝ 1986, 544; 2007, 28, 32, 43, 138)1
- bude i tato práce
rozdělena do dvou stěžejních částí.
Jelikož se jedná o ojedinělé naleziště svého druhu na Moravě, mimo něj byly
zahloubené objekty s doklady výroby nejen grafitové keramiky bezpečně doloženy,
resp. publikovány zatím jen v Mohelnici (HLAVA 1997, 165-166, 186, tab. 28; 2008,
206, pozn. pod čarou 206, obr. 2:2), Komořanech (LUDIKOVSKÝ 1959, 35, tab. 1;
1960, 70, 78; 1964, 127, obr. 1:1; 1970-1971, 69, obr. 37), Milovicích (ČIŽMÁŘ
1994a, 89, 91, Abb. 3-4; LUDIKOVSKÝ 1964, 127), Sudoměřicích (ČIŽMÁŘ, M.
2006, 60; ČIŽMÁŘ - GEISLEROVÁ 2006, 278; HLAVA 2008, 208) a snad
i Olomouci - Neředíně (HLOŽEK 2003, 85, 102, obr. T10), bude první - „formální“ část
práce věnována „klasickému“ vyhodnocení laténských komplexů a komponent
nalezených ve výrobních objektech ve Višňové.
Po obecné charakteristice sestávající z popisu metody terénního výzkumu
a nálezové situace přistoupím k vyhodnocení pramenů, jež budou děleny v souladu
                                                            
1
Podle E. Neustupného na to, že v archeologických pramenech lze prokázat jen tyto dva aspekty,
upozornil poprvé již A. Spaulding v roce 1960 (NEUSTUPNÝ 1998b, 9; 2007, 32). 
9
s přístupem navrženým E. Neustupným (2007, 23-46). Stěžejní část přitom připadne
nejpočetnějšímu pramenu, keramice.
Předně dojde k testování hypotézy, která se naskytla ještě před samotným
započetím práce. Z důvodu výskytu výrobní aktivity ve dvou laténských chatách,
které byly zachyceny formou artefaktů (nálezy deformovaných nádob),
ekofaktů (jemná grafitická hlína) i přírodních faktů (hrudky surového grafitu),
lze induktivně předpokládat, že tato dílna mohla produkovat specifickou místní
keramiku, jež mohla být distribuována do jiných, více či méně vzdálených areálů.
Proto může být položena stěžejní otázka první části práce:
Je možné charakterizovat keramickou produkci místního výrobního areálu
a geograficky ohraničit okruh jejího výskytu?
Tato otázka bude zodpovězena, podaří-li se na základě studia transformačních
procesů, respektive fragmentarizace keramiky, zjistit druh odpadu,
který se ve výrobních objektech vyskytoval. Stejně tak bude na bázi studia keramické
hmoty a morfologie nádob potřeba definovat spektrum keramiky, které se eventuelně
mohlo ve výrobních objektech produkovat. Vzájemným srovnáním mikroskopické škály
ostřiva této keramiky se surovinovou bází okolí sídliště spolu s poznatky získanými
analýzami surového grafitu, popřípadě grafitické hlíny, bude moci být do jisté míry
pravděpodobnosti určeno, zda tato keramika mohla být vytvářena z místních zdrojů.
Pakliže se podaří identifikovat cizorodé složky v keramické hmotě, budou tak moci být
determinováni jedinci související s interkomunitními kontakty. Následné geografické
vymezení rozsahu distribuce tohoto druhu (nebo druhů) keramiky poté napomůže studiu
obchodních a jiných styků v době laténské.
Další část práce bude pokračovat podle obvyklého schématu studií o laténské
keramice. Na základě analýzou definovaných deskriptorů proběhne standardní
vyhodnocení keramického souboru z Višňové, kdy budou některé ze sledovaných
aspektů porovnány s dalšími srovnatelnými celky.
Ostatní archeologické fakty budou rovněž klasifikovány ve shodě s „klasickým“
přístupem, který bude v případě osteologického materiálu založen na výsledcích
získaných specializovanou analýzou G. Dreslerové.
10
V dalších dvou kapitolách se zájem studia zaměří na vyhodnocení komplexů
a komponent ve Višňové, stejně jako na celkové chronologické shrnutí zdejších
sídelních aktivit.
Druhá, „prostorová“ část této práce bude zaměřena na studium prostorových
vztahů laténských komponent, potažmo sídelních areálů na území povodí řeky
Jevišovky, které proběhne za pomoci využití geografických informačních systémů.
Po vymezení sledované oblasti a stručné charakteristice přírodního prostředí
dojde k vytvoření seznamu komponent, které budou získány z dosud publikované
literatury a následně „verifikovány“ za pomoci databáze Státního archeologického
seznamu ČR. Konfrontací těchto dvou přístupů bude možno dosáhnout zpřesnění
lokalizace některých komponent. „Objektivnější" získání dat, umožněné jen s použitím
metody ad fontes, kterou v některých moravských regionech s úspěchem aplikoval
M. Hlava (2007, 2008; HLAVA - VÍCH 2007), bude z časových důvodů v rámci zde
prezentované práce možné jen v omezené míře.
Obecně lze hlavní teoretické otázky, jimiž se budu zabývat v druhé části práce,
shrnout do těchto bodů:
1. Je možné kvantifikovat intenzitu archeologických aktivit v povodí řeky
Jevišovky?
Z doposud publikovaných lokalit a srovnáním metod jejich evidence bude moci
být určeno, ve kterých obdobích docházelo k intenzivnějším terénním aktivitám
a evidenci nových nalezišť ze strany archeologů, či archeologů-amatérů.
2. Liší se návaznost laténských komponent na georeliéf od zjištění,
učiněných v jiných studovaných geografických jednotkách Moravy?
K zodpovězení této otázky bude potřeba získat hodnoty standardního spektra
environmentálních proměnných definovaných hlavně na základě geomorfologie
a hydrologie pro všechny zaznamenané komponenty doby laténské a porovnat je
s jinými oblastmi, pro které jsou tato data již známa.
11
3. Liší se nadmořská výška získaná pomocí GIS od záznamů publikovaných
dříve v katalozích pro toto území?
Tato otázka souvisí s otázkou dřívější. Pokusím se zodpovědět zda, popřípadě
do jaké míry se liší výsledky získané „klasickou“ metodou (OBŠUSTA 1996b;
PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972) a daty naměřenými pomocí GIS.
4. Bylo umístění laténských sídlišť v povodí Jevišovky determinováno
surovinovým potenciálem anebo optimálními přírodními podmínkami?
N. Venclová (2001, 10) na základě studia regionu Loděnice soudila,
že při kolonizaci nového území mohla hrát potřeba surovin větší roli, než vhodné
přírodní podmínky2
. Zkoumáním dostupnosti k základním surovinovým zdrojům
(zlato, stříbro, grafit, železo) se pokusím tuto hypotézu ověřit i pro zde sledované
území.
5. Jaká je časová dostupnost výrobní komponenty ve Višňové k využívaným
či nejbližším ložiskům grafitu?
Tato otázka souvisí s otázkou předcházející. Jelikož se o jihozápadní Moravě
uvažuje jako o jednom z hlavních zdrojů grafitové suroviny, lze pomocí prostorových
analýz vyjádřit časovou vzdálenost produkčního areálu od těchto zdrojů,
popřípadě od zdroje, jenž bude určen pomocí přírodovědných analýz.
6. Mohla si sídliště navzájem konkurovat?
Zmíněná otázka bude řešena pomocí modelu. Za předpokladu, že měla laténská
sídliště jedné časové fáze určitě velké hospodářské zázemí, z něhož část tvořila pole,
lze usuzovat, že tato pole nebudou obhospodařována dvěma sousedními komunitami
najednou. Řečeno jinak - dvě sousedící komunity si nebudou navzájem konkurovat.
Pakliže tato situace nastane, znamená to, že tyto komunity jsou nesoučasné,
měly odlišné hospodářské strategie anebo pro ně lokace půd na spraše nehrála roli
(DANIELISOVÁ 2008a, 151).
                                                            
2
  Podobný  názor  byl  předpokládán  například  pro  sídliště  v  Blansku  ‐  „V  dílech“  (ČIŽMÁŘ  2003,  111), 
jehož založení mělo souviset s prospektorskou činností vztahující se k výchozům železné rudy. V tomto 
případě  se  však  výzkumem,  ani  jeho  vyhodnocením,  nepodařilo  zachytit  jakékoli  stopy  aktivit, 
které by tuto hypotézu potvrdily (WILCZEK 2007, 61). 
12
7. Jak vypadá model zázemí sídlišť?
Pomocí GIS je možné pokusit se o určení modelu sídlištního zázemí. Za výchozí
použiji model, s nímž jsem pracoval při pokusu o stanovení velikosti zázemí sídlišť
severní části Boskovické brázdy (WILCZEK 2007, 75-77, 80, obr. 8), v němž jsem
vycházel z jednoduchých propočtů zakládajících se na úsudcích M. Čižmáře
(2003, 113). Jako alternativu k tomuto přístupu se pokusím použít model A. Danielisové
(2008a, 178-191).
8. Jak vypadá prediktivní model sídelních areálů?
Jako poslední bude vytvořen prediktivní model sídelních areálů,
na jehož základě budou moci být učiněny například povrchové sběry v tomto území.
V závěru práce následně shrnu všechny důležité poznatky, ke kterým jsem
při jejím zpracování dospěl.
Práce bude doplněna soupisem lokalit sledovaného území, specializovanými
posudky osteologického materiálu G. Dreslerové a keramické hmoty D. Všianského
zařazenými do přílohové části.
13
2. Metody
„Teorie! V teoriích se takřka ztrácíme, tolik jich je.“ 
F. ABBERLINE 
Poslední dobou je znatelná snaha definovat a unifikovat jednotnou
archeologickou metodu, jelikož „bez pevných metodických základů hrozí diletantství
a nevědeckost“ (MACHÁČEK 2001, 11). Tato práce bude proto z velké části
následovat přístup E. Neustupného, který svoji archeologickou metodu poprvé definoval
v roce 1964 ve své kandidátské práci. Trvalo takřka dvacet let do doby, než byla
uceleně publikována v periodiku (NEUSTUPNÝ 1986) a dalších deset, než se dočkala
monografického zpracování v angličtině (NEUSTUPNÝ 1993). Velkou část svých úvah
poté E. Neustupný kompilačně shrnul do monografie z roku 2007 (NEUSTUPNÝ 2007,
181).
2.1 Obecné metody přístupu
K tomu, aby pomocí archeologických pramenů došlo k poznání minulosti,
lze přistupovat dvěma základními přístupy, a to induktivně či deduktivně. Induktivní
přístup vychází od jednotlivostí (pramenů) a dochází k obecnostem, respektive
zákonitostem, dedukce naopak směřuje od obecností k jednotlivostem. Je založena
na systémech skládajících se z pojmů (termínů), axiomů popisující vlastnosti pojmů
a pravidel, pomocí nichž se definicemi odvozují nové pojmy - teorémy.
Existuje i přístup hypoteticko-deduktivní, kdy se definuje obecné tvrzení (hypotéza),
na jejímž základě se odvodí důsledky, které se následně testují (NEUSTUPNÝ 2007,
165-167).
E. Neustupný poté navrhuje svůj vlastní postup založený na teoretických
modelech, tedy potencionálních teoriích, vybudovaných oproti dříve zmíněným
metodám nikoli z obvyklých pojmů, ale z kategorií živé kultury (skutečnosti).
Použitím modelů se má překlenout ztráta informace vzniklá při archeologizaci pramenů.
Modely tak mohou být odvozeny například z dnešní živé kultury, z historických
písemných pramenů nebo z popisů kultur nedávných či současných (NEUSTUPNÝ
1986, 537; 2007, 17, 21, 181).
14
Po vytvoření modelu následuje analýza, kdy jsou na jeho základě specifikovány
archeologické kontexty (soubory archeologických pramenů), ze kterých jsou následně
odvozeny příslušné entity a kvality. Za entity se považují ty součásti skutečnosti,
o kterých předpokládáme, že měly nějaký význam, funkci, či smysl (například
„předměty“), tedy ty, které považujeme za strukturující. Kvality jsou pak atributy
(vlastnosti) těchto entit, kterých může být teoreticky nekonečné množství.
Entity a kvality dají následně vzniknout deskriptivnímu systému podoby
formalizovaných dat, jehož vytvořením je dovršena analytická fáze.
V deskriptivním systému je sledovaný kontext rozložen na tzv. množiny zobrazení,
z nichž každé je další množinou uspořádaných dvojic - objektů a deskriptorů.
Představíme-li si deskriptivní systém jako jednoduchou matici (tabulku), tak objektům,
jimiž jsou entity, budou odpovídat řádky a deskriptorům, tedy kvalitám, sloupce.
Průsečíky řádků a sloupců pak budou zobrazením (NEUSTUPNÝ 1986, 527, 532-537,
547; 2007, 17, 76-77, 181).
Jelikož analýza rozkládá kontexty na jednotlivé entity a kvality, je třeba je
posléze znovu složit. K tomu slouží syntéza struktur3
pojmů nacházejících se
v deskriptivním systému, díky níž se projeví latentní zákonitosti v nich obsažené.
Povaha těchto struktur může odrážet buďto chování minulých živých individuí
a společenských skupin (behaviorální struktury, typ B), transformační procesy
(transformační struktury, typ T) anebo „falešné“ formální struktury (typ D) vzniklé
chybně definovanými závislostmi mezi deskriptory. Míra podobnosti se poté měří
koeficienty podobnosti (NEUSTUPNÝ 1986, 527, 541; 2007, 17, 124-130, 138).
Syntéza formalizovaných dat, tedy hledání nenahodilostí a struktur, využívá
celou řadu matematických a statistických metod. Užití každé z nich je omezeno
a podmíněno buďto primární hypotézou, anebo povahou dat nacházejících se
v deskriptivní matici. V našem případě využijeme metodu, pro kterou E. Neustupný
upřednostňuje označení vektorová syntéza formálních struktur, namísto zažitého
termínu faktorová analýza (NEUSTUPNÝ 1997, 237; 2007, 137). Jelikož se názvu
faktorová analýza (FA) ve vědecké literatuře obecně používá, budu z lingvistického
                                                            
3
 Rozlišují se tzv. monotetické a polytetické struktury. Monotetická je určena jedním či více deskriptory, 
jejichž  prezence  u  určitého  předmětu  jej  řadí  k  této  struktuře  (NEUSTUPNÝ  1986,  538;  2007,  128). 
Jako příklad monotetické struktury pro dobu laténskou lze uvést svisle rýhovanou tuhovou keramiku. 
Tyto dvě vlastnosti (svislé rýhování a tuhová hmota) se na Moravě vyskytují pospolu jen v laténském 
období.  Deskriptory  polytetické  struktury  se  oproti  tomu  „ve  struktuře  vyskytují  s pravděpodobností 
menší než 1“ (NEUSTUPNÝ 2007, 129). 
15
hlediska metodu označovat oběma způsoby, přestože jsem si vědom metodologických
rozdílů mezi analýzou a syntézou.
Struktury, které se získají pomocí syntézy formalizovaných dat je potřeba
následně interpretovat, což znamená převést je do srozumitelného jazyka
- tedy do termínů živé kultury - a obnovit tak jejich dynamiku. Obecně je interpretace
dosaženo tehdy, když jsou struktury porovnány s teoretickými modely.
Interpretace je završením archeologické metody, modely se transformují v teorie
a mohou být iterovány, tzn. znovu použity v dalším kroku, například při generování
modelů vyšší generace. Archeologické poznání je tak podle E. Neustupného nikdy
nekončící proces vytváření a testování modelů (NEUSTUPNÝ 1986, 544, 548; 2007,
17, 21-22, 163, 165, 168-169).
2.2 Archeologické prameny a jejich systematika
Jednotlivé archeologické prameny budou klasifikovány v souladu
se strukturovaným pojetím E. Neustupného (2007, 28) dělícím je podle druhu lidské
aktivity, která prameny vytvořila na artefaktové, ekofaktové a přírodní.
Artefakt, jenž je podle N. Venclové (2001, 3) „základní jednotka materiální
kultury“4
chápe E. Neustupný v kontextu živé kultury jakožto „předmět, který člověk
intencionálně pozměnil, aby mu sloužil k nějakému účelu“ (NEUSTUPNÝ 2007, 31).
Artefakt má podle definice dvě vlastnosti - formální a prostorovou. Formální vlastnosti
vytváří na předmětu vnějšího světa člověk proto, aby umožnil nebo upravil jeho účel.
Když zároveň mění polohu předmětu, vytváří tak jeho prostorovou vlastnost. Obě tyto
vlastnosti jsou tedy člověkem dány intencionálně (NEUSTUPNÝ 2007, 29).
Podle složitosti je artefakt dále tříděn na jednoduchý (nádoba), kombinovaný (srp, vůz)
a složený (hrobová výbava, oděv, osada), a to podle charakteristik, z nichž hlavní jsou
uvedeny v tabulce (tab. T1).
                                                            
4
  Problémem  rozlišování  tzv.  materiální  a  nemateriální  kultury  se  zabýval  E.  Neustupný, 
podle něhož „Teze, že v archeologických pramenech se zachovává jakási „materiální kultura“ je naprosto 
neudržitelná“ (NEUSTUPNÝ 2007, 44). Argumentuje tím, že členění tzv. materiální a nemateriální kultury 
je výplodem moderní doby, která rozčlenila práci na fyzickou a duševní; anebo je toto dělení podmíněno 
minulou,  levicově  orientovanou  archeologií  (NEUSTUPNÝ  2007,  43‐44).  Odstup  času,  postupný  vývoj, 
jiná politická situace, nepřístupnost cizojazyčné literatury či opouštění starých názorů a budování nových 
nejlépe  vynikne  srovnáním  dřívějšího  tvrzení  E.  Neustupného,  kdy  se  podle  něj  jedna  z teoretických 
úrovní  archeologie  zabývá  „hmotnými  prameny“  (NEUSTUPNÝ  1986,  526  a  dále  v  textu); 
anebo konstatování, že „oblast duchovní kultury pravěku…archeologům zatím uniká“ (NEUSTUPNÝ 1986, 
542). 
16
  Části artefaktu
Artefakt  Části artefaktu 
Schopné samostatné 
existence či účelu? 
Ze stejného 
materiálu? 
Další vlastnosti 
jednoduchý  části  ne většinou ano   
kombinovaný  díly  ne často ne jsou výměnné
složený 
součásti = parciální 
artefakty 
ano  nemusí   
Tab. T1. Třídění artefaktů (upraveno podle NEUSTUPNÝ 2007, tab. 1).
Ekofakty vznikají působením člověka vytvářejícího a užívajícího artefakty.
Neintencionálně při tom totiž mění přírodní vlastnosti těchto artefaktů stejně jako
předměty okolní přírody. Pro člověka proto tyto předměty nemají žádný účel
(NEUSTUPNÝ 2007, 38-39). Ekofaktem tedy mohou být přírodní předměty či artefakty
s ekofaktovými vlastnostmi, které mají, stejně jako u artefaktů, dvojí povahu
(NEUSTUPNÝ 2007, 29, 38-39). Formální vlastnosti vytváří na předmětu vnějšího
světa člověk, a to nevědomě. Jelikož také nevědomě mění polohu tohoto předmětu,
mění i jeho polohovou vlastnost. Na základě těchto atributů pozorovatel subjektivně
vyčleňuje ekofakty ze sféry artefaktů a přírodních faktů, z čehož se vyvozuje dělení
ekofaktů na (NEUSTUPNÝ 2007, 40):
1. Přírodní fakty s ekofaktovými vlastnostmi - bez artefaktových atributů
(např. výrobní odpad, domácí zvířata, tělo člověka, pyl, makrozbytky rostlin)
2. Artefakty s ekofaktovými vlastnostmi (veškeré artefakty)
3. Smíšené fakty (kulturní krajina)
Přírodní fakty jsou prameny, „jejichž formální a prostorové vlastnosti člověk
ani nevytvořil, ani neovlivnil“ (NEUSTUPNÝ 2007, 42). Podle vlivu těchto pramenů
na člověka je lze dělit na:
1. Přírodní fakty, které člověka ovlivnily
(klima, geomorfologie, geologie, hydrologie a pedologie, zčásti fauna a flora).
Většina z těchto faktů (krom globálního klimatu5
, geologického podloží a zčásti
georeliéfu) však přechází do ekofaktů, což je nejlépe ilustrováno na příkladě
srovnání kontinentálního klimatu jakožto přírodního faktu (do určitého období
                                                            
5
 E. Neustupný zde chápe globální klima nejspíše v dřívější době, nikoli v dnešní. 
17
nebylo markantně ovlivněno člověkem) a mikroklimatu závisejícího
na hospodářství s krajinou jako ekofaktu.
2. Přírodní fakty bez přímého vztahu k člověku - svědčící o jeho minulosti
(pyl či rostlinné makrozbytky nenacházející se v kulturních vrstvách)
2.3 Teorie komunitních areálů
Rovněž vyšší struktury a jejich členění bude poplatné dělení E. Neustupného,
který zkoumání složených artefaktů v geografickém prostoru nazývá teorií sídelních
areálů. Těm v živé kultuře odpovídá teorie areálů komunitních (NEUSTUPNÝ 2007,
34, 38)6
.
Za nejnižší jednotku studia o komunitních areálech můžeme považovat komplex,
v archeologických pramenech se projevující jako nálezový celek,
který lze zjednodušeně chápat jako skupinu jednoduchých nebo kombinovaných
artefaktů a ekofaktů odrážejících určitou událost (VENCLOVÁ 2001, 3, 41) či sérii
událostí (NEUSTUPNÝ 2007, 35). Vyšší jednotkou mrtvé kultury jsou komponenty,
kterým mohou odpovídat soubory komplexů, artefaktů a ekofaktů jedné časové fáze
a sloužící jednomu účelu v jednom prostoru. Pomocí studia a rekonstrukce komponent
je možné studovat jejich projev v živé kultuře - tedy areály aktivit7
. Jako jednoduché
příklady komponent je možno uvést komponenty obytné (rezidenční), skladovací,
pohřební či kultovní, z nichž se některé mohou do určité míry prostorově překrývat
(areál obytný a areál výroby sapropelitových náramků) anebo vylučovat (areál obytný
a hutnický); (NEUSTUPNÝ 2007, 36; VENCLOVÁ 2001, 3, 6, 41). Modely možných
prostorových vztahů výrobního a sídelního areálu nejen pro dobu laténskou podala
N. Venclová (2001, 6-8). Areál či areály podle ní mohou být:
1. Včleněn (-y) do sídelního areálu, jako součást areálu obytného
(např. obytný areál v kombinaci s již zmíněným výrobním areálem švartnové8
industrie a či areálem výroby industrie kostěné)
2. Na okraji obytného areálu (např. hutnická výroba)
                                                            
6
  E.  Neustupný  nyní  svoji  teorii  chápe  komplexněji,  je  pro  něho  odvozena  z živé  skutečnosti, 
a proto pro ni  upřednostňuje  název  „teorie  komunitních  areálů“  namísto  původního  označení 
„teorie areálu sídlištních“ (NEUSTUPNÝ 2007, 38). 
7
  V práci  budu  nicméně  používat  i  metodologicky  nesprávných  označení  lokalita,  naleziště  a  poloha, 
a to pro nedostatek vhodného označení (VENCLOVÁ 2001, 4), čistě z lingvistického hlediska. 
8
  Je  nutno  rozlišovat  pojmy  švartna  a  sapropelit.  „Švartně“  odpovídá  specifický  typ  sapropelitu, 
jenž se vyskytuje v nadloží Kounovské sloje středních Čech (VENCLOVÁ 2001, 34). 
18
3. Odděleně od obytného areálu
(těžební areály, hutnická pracoviště vyskytující se do vzdálenosti 1000 m)
4. Dislokované, tj. mimo prostor kontrolovaný z obytného areálu
(těžební areály a zpracovatelské areály, například zpracování železné lupy).
Tento druh vztahu může mít dvojí formu:
a. dislokovaný výrobní areál je kontrolován několika komunitami,
které produkt (surovinu) odebírají a dále zpracovávají každý
samostatně.
b. dislokovaný výrobní areál je kontrolován jinou komunitou (nebo
několika komunitami společně), nikoli však komunitou odběratelů
produktů; produkty9
z dislokovaného areálu plynou do komunity
odběratelů pomocí směny či obchodu.
Dislokovaný výrobní areál v podání N. Venclové se může v archeologických
pramenech projevit jako jedna z komponent komunitního areálu, přestože může
odpovídat i komponentě areálu nadkomunitního, tedy prostorové jednotce o dva stupně
vyšší (srov. NEUSTUPNÝ 2007, 38).
Dalším pojmem v teorii sídelních areálů je samotný sídelní areál. Jedná se
o strukturovaný, prostorově uspořádaný soubor komponent vytvořený jednou
komunitou v určité omezené době. V živé kultuře mu odpovídá pojem areál komunity
neboli komunitní areál (např. obytný, pohřební, výrobní); (NEUSTUPNÝ 2007, 37).
Komunitní areál je jinak řečeno „prostor, v němž se odehrávaly všechny základní
činnosti jedné komunity“ (VENCLOVÁ 2001, 3).
Podobně je definována i nejvyšší společenská jednotka teorie komunitních
areálů - areál nadkomunitní (např. rondely, ohrazená místa, výrobní areály určené
k těžbě surovin). Rozdíl je v tom, že nadkomunitní areál sloužil buďto více komunitám
nebo mezi nimi vytvářel protiklady. V archeologických pramenech se projevuje jako
nadkomunitní komponenta, která v určitých případech může vypadat jako některá
z komponent sídelního areálu (NEUSTUPNÝ 2007, 37-38).
                                                            
9
  Produkty  jsou  míněny  ve  smyslu  surovin,  ne  finálních  artefaktů,  které  jsou  vyráběny  až  posléze 
komunitou odběratelů. 
19
2.4 Vlastnosti archeologických pramenů a transformace
Základním kamenem studia archeologických pramenů je konstatování, že jsou
mrtvé a mají proto jen dvě hlavní vlastnosti - formální a prostorové. Prameny prošly
transformacemi neboli archeologizací, která nenávratně změnila jejich vzhled,
prostor a kvantitativní charakteristiky10
. Tyto jevy byly způsobeny nejen
postdepozičními činiteli (např. působení půdních kyselin, eroze půdy),
ale v predepoziční, zánikové a vlastně i pozánikové fázi k tomu přispěl svým dílem
i člověk samotný (např. zacházením v muzeu či využíváním intenzivního zemědělství).
Kvantitativní stránka transformace archeologických pramenů se projevuje buďto jejím
nárůstem zapříčiněným fragmentarizací a kumulací nebo velikostním zmenšením
- redukcí. Stránka polohová odpovídá změnám polohy faktů v prostoru11
.
S transformačními procesy úzce souvisí teorie tzv. odpadových areálů čili toho,
jak bylo intencionálně s odpadem nakládáno. Z toho vyplývá, že archeologické prameny
jsou formální, němé, nefunkční, bezvýznamné a kvantitativně nereprezentativní
a nemohou tedy přímo podávat informace o bývalém „živém“ světě. Překlenutí těchto
„neduhů“ má proběhnout právě pomocí modelace (NEUSTUPNÝ 1986, 528-529; 2007,
43, 46-75).
                                                            
10
  E.  Neustupný  napadl  tzv.  tafonomii  procesů  (SOMMER  1991,  podle  MACHÁČEK  2001,  13‐17 
a VENCL 2001,  600),  která  sice  řeší  podobné  otázky  jako  teorie  transformací,  na  rozdíl  od  ní  je  však 
pojmově  omezená  a  metodicky  ne  tak  sofistikovaná,  jelikož  například  nebere  v potaz  kvantitativní 
aspekt transformačních procesů (NEUSTUPNÝ 2007, 49; VENCL 2001, 600). 
11
 V článku z roku 1986 E. Neustupný uvádí mimo ně i transformace destruktivní (rozpad organických 
materiálů, kostí, střepů), jejímiž činiteli mohla být buďto příroda (hnití, střídání teplot), anebo člověk 
(rozdupávání  předmětů,  orba,  moderní  zásahy).  Destruktivní  transformace  však  v dnešní  době  chápe 
nejspíše jako projev přeměny kvantitativní a polohové (NEUSTUPNÝ 1986, 528). 
20
3. Obecná charakteristika
 
„The geometry of landscape and situation seems to create its own systems of time, the sense 
of a dynamic element which is cinematizing the events of the canvas, translating a posture 
or ceremony into dynamic terms. The greatest movie of the 20th century is the Mona Lisa, 
just as the greatest novel is Gray's Anatomy.“ 
J. G. BALLARD 
 
3.1 Přírodní poměry
3.1.1 Geografická poloha
Obr. 1. Poloha zkoumaných objektů z doby bronzové a laténské (zdroj:
www.seznam.cz; doplněno o přehledný plán přiložený v nálezové zprávě - ČIŽMÁŘ
nedat.).
Prozkoumané objekty z doby bronzové a laténské se nachází přibližně 700 m
východním směrem od intravilánu obce Višňové (PARMA 2009, 274).
Leží v nadmořské výšce 288 - 300 m. n. m., na svahu orientovaném jihovýchodním
až východním směrem. Z jihozápadní strany naleziště vymezuje bezejmenný potok,
z východu pak lokalitu vymezuje jeho levobřežní přítok (obr. 1). Poloha sledovaného
200m0
s
21
území se na ZM ČR v měřítku 1:10 000 34-11-08 vyskytuje v okolí bodu 210 mm
od západní a 253 od jižní sekční čáry (ČIŽMÁŘ nedat.).
Obr. 2. Pohled na zkoumanou plochu od cesty SSV směrem. Oranžové šipky vyznačují
prozkoumané objekty, bílou šipkou vyznačen směr vedení kanálu. Cesta na druhé straně
pole určena alejí stromů.
Polohu lokality se podařila potvrdit i rekognoskací terénu provedenou dne
29. června 2010 za účelem chystané geomagnetické prospekce. Průběh kanalizace
se podařilo lokalizovat díky úpravě cesty učiněné po zasypání výkopu. Ve směru SSV
směrem od cesty byly v poli stále patrné výtyčky určující směr výkopu kanálu vedoucí
do městyse a jdoucí diagonálně k paralelní cestě nacházející se přes pole (obr. 2). V poli
bylo v zaseté malé kukuřicí možno, díky povrchovým příznakům, sledovat místa,
na nichž proběhl archeologický výzkum. Při pochůzce po poli bylo nalezeno několik
střepů, které charakterem své hmoty odpovídaly zpracovávané keramice.
3.1.2 Geologie a hydrologie
Geologické podloží je podle nálezové zprávy tvořené kvarterní spraší,
jež je v nižších partiích lokality převrstvena mohutnými vrstvami nánosů splavených
z výše situované části sídliště (ČIŽMÁŘ nedat.).
Hydrologicky spadá Višňové do oblasti povodí řeky Jevišovky,
která je od Višňové vzdálena 6,3 km vzdušnou čarou. Nejbližší vodotečí jsou již dva
zmíněné potůčky, které lokalitu vymezují z jihozápadní a východní strany.
22
3.1.3 Klima a vegetace
Klimatický stav dneška se od toho v mladší době železné o mnoho neliší.
Doba laténská náleží do vegetačně-klimatické epochy staršího subatlantika s o něco
chladnějším a vlhčím podnebím, než panovalo v předcházejícím subboreálu (KRIPPEL
1990, 35-36). Pro toto období byly také charakteristické krátké a většinou chladnější
teplotní výkyvy (RYBNÍČEK - RYBNÍČKOVÁ 2001, 307). Z hlediska vegetetativního
a pedologického docházelo v této době k velkému zalesňování všech antropogenních
půd, v nižších, hlavně nivních polohách pak k masivní sedimentaci splavené zeminy
(KRIPPEL 1990, 36).
3.2 Archeologická situace
3.2.1 Metoda a průběh výzkumu
Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán stavbou kanalizace, během
jejíhož hloubení byl na území obce i v jejím okolí od listopadu roku 2005 po dobu
dalšího jednoho léta prováděn průběžný archeologický dohled. V místech s pozitivním
zjištěním pravěkých reliktů byl pak zahájen archeologický záchranný výzkum,
jehož poslední fáze probíhaly podle jednoho ze členů exkavátorské expedice
„za poměrně náročných klimatických podmínek“ (PARMA 2009, 273), což potvrzuje
i fotografická dokumentace přiložená k nálezové zprávě (ČIŽMÁŘ nedat.).
Archeologicky tak byly dokumentovány zahloubené objekty rýsující se
v profilech rýh vedených po trase kanalizace, z nichž některé byly zkoumány
i „v ploše“. Jednalo se o struktury J505 a J508 náležící komponentě doby bronzové
a objekty J502 a J504 spadající do mladší doby železné. Přehled všech zaznamenaných
objektů koncentrujících se nicméně jen v jedné zóně výkopů podává následující tabulka
(tab. T2) publikovaná při vyhodnocení komponenty z doby bronzové (PARMA 2009,
tab. 1).
Nutno podotknout, že řada nálezů pocházela rovněž z vrstev vyskytujících se
nad těmito objekty. Tyto nálezy však nebyly poskytnuty ke zpracování, pročež nemohly
být začleněny do této práce.
23
Objekt č.  Datování  Poznámka 
500  pr.zem  bez nálezu 
501  pr.zem  bez nálezu 
502  la.b‐d  chata 
503  br.vel   
504  la.b‐d  chata 
505  br.vel  dvojice jam 505A a 505B 
506  br. Vel   
507  la.b‐d  chata 
508  br.vel   
Tab. T2. Datace sídlištních objektů (převzato z PARMA 2009, tab. 1).
3.2.2 Deskripce objektů
Popis jednotlivých terénních situací byl převzat, strukturován, poupraven
a doplněn z nálezové zprávy vypracované Z. Čižmářem (nedat.).
Objekt J502
Objekt J502, z části protnutý jámou pro kanalizaci, měl nepravidelně obdélný
tvar a byl orientován V - Z směrem (tab. 1). Dosahoval maximální délky 5,8 m,
šířky 3,5 m a hloubky 1,1 m, která v jamkách sahala až k 1,5 m. Šikmé, přímé, až šikmo
pohloubené stěny spadaly k rovnému dnu, v němž se nalézaly čtyři prohloubeniny
částečně vyplněné drceným grafitemm či jeho většími kusy. Z fotografické
dokumentace je patrné, že se koncentrace grafitu nacházela i v okolí Kj. 19 a Kj. 20.
Přibližně ve středu kratších stran objektu se dále rýsovaly sloupové jámy nesoucí
původně konstrukci střechy. Mimo ně byly uvnitř objektu zřetelné i koncentrace
menších kůlových jamek, interpretované jako pozůstatek vnitřního vybavení chaty.
Objekt byl při výzkumu, hlavně díky vyzvednutému souboru nálezů, označen jako
dílenský pro výrobu a reparaci keramiky.
Nálezy: Keramika (řada rekonstruovatelných tvarů), železné předměty (spony,
pinzeta, nástroje, další předměty a jejich zlomky), kamenná štípaná a broušená
industrie, sklo, malakofauna, kosti, mazanice, grafit a uhlíky.
24
Objekt  Výplň  Podloží  Nadloží 
Rozměry
(v cm) 
Hloubka 
(v cm) 
Půdorys  Orientace  Stěny  Dno 
J502 
111‐
118, 
144‐
147 
104, 
119 
100A, 
100B 
max. zj. 
580 x 
352 
114 (v 
jamkách 
až 154) 
nepravidelně 
obdélný 
V ‐ Z 
šikmé, přímé 
až šikmo 
podhloubené 
rovné, 
místy 
mírně 
zvlněné 
Vnitřní 
jáma I. 
(Kj. 1) 
144  ‐  ‐  Ø 70  64  kruhový  ‐  šikmé, přímé  rovné 
Vnitřní 
jáma 
II. (Kj. 
3) 
145‐
147 
‐  ‐  72 x 76  46  oválný  ‐ 
šikmé, 
konvexní 
mísovité 
Vnitřní 
jáma 
III. 
(Kj. 17) 
115  ‐  ‐ 
130 x 
116 
16  oválný  ‐ 
šikmé, 
konvexní 
mísovité 
Vnitřní 
jáma 
IV. 
(Kj. 18) 
115  ‐  ‐  Ø 70  50  kruhový  ‐  šikmé  mísovité 
Tab. T3. Deskripce objektu J502.
Objekt 
Rozměry 
(v cm) 
Hloubka 
(v cm) 
  Objekt 
Rozměry 
(v cm) 
Hloubka 
(v cm) 
  Objekt 
Rozměry 
(v cm) 
Hloubka 
(v cm) 
Kj. 2 
ústí ‐ 40 
x 28 
hrdlo ‐ Ø 
18 
44    Kj. 15  Ø 4  7    Kj. 28  Ø 4  6 
Kj. 4  Ø  3  4  
Kj. 16 
ústí ‐ 38 
x 30 
hrdlo ‐ Ø 
18 
64 
Kj. 29  Ø 4  2
Kj. 5  Ø 2  2   Kj. 30  Ø 4  10
Kj. 6  Ø 4  4      Kj. 31  Ø 4  6 
Kj. 7  Ø 6  10   Kj. 19 40 x 16 10 Kj. 32  Ø 3  4
Kj. 8  Ø 4  4   Kj. 20 40 x 25 15 Kj. 33  Ø 5  10
Kj. 9  Ø 4  3   Kj. 22 Ø 4 4 Kj. 34  Ø 4  8
Kj. 10  Ø4  6   Kj. 23 Ø 4 6 Kj. 35  Ø 4  10
Kj. 11  Ø 6  4   Kj. 24 Ø 4 6 Kj. 36  Ø 2  10
Kj. 12  Ø 8  6   Kj. 25 Ø 4 6 Kj. 37  Ø 4  6
Kj. 13  Ø 3  4   Kj. 26 Ø 4 8 Kj. 38  Ø 3  4
Kj. 14  Ø 10  2   Kj. 27 Ø 6 6  
Tab. T4. Charakteristiky kůlových jam objektu J502.
Kontext  Popis výplně MF ŠI OBI OST  MAZ  GRA  UHL
100A  světle hnědá, středně ulehlá, písčitá hlína ‐ ornice    
100B 
světle hnědá, středně ulehlá, písčitohlinitá hlína ‐
podorničí 
             
104  tmavě okrová, jílovitá hlína ‐ spraš    
119 
světle  žlutá  ulehlá  prachová  hlína  ‐ sprašové 
podloží 
             
111 
světle  hnědá,  středně  ulehlá,  prachová  hlína 
promísená  světle  žlutou  spraší  (50/50  %)  s 
nahodilými drobty mazanice a uhlíku 
             
112 
světle  hnědá,  středně  ulehlá,  prachová  hlína 
promísená  světle  žlutou  spraší  (50/50  %) 
s nahodilými drobty mazanice a uhlíku 
             
113 
světle  hnědá,  středně  ulehlá  ‐ kyprá,  prachová 
hlína s drobta mazanice a uhlíků (do 5 %) 
x  x  x  x  x  x  x 
114  lavice světle žluté ulehlé spraše x   x  x
25
Kontext  Popis výplně MF ŠI OBI OST  MAZ  GRA  UHL
115 
světle  šedá,  středně  ulehlá  až  kyprá  prachová 
hlína s kusy uhlíků do velikosti 3 cm (5 %) 
             
116  mikrovrstva světle žluté, ulehlé spraše    
117  mikrovrstva drceného grafitu    
118  mikrovrstva světle žluté, ulehlé spraše    
144 
tmavě  hnědá,  středně  ulehlá,  prachová  hlína 
promísená  kusy  grafitu  a  drceným  grafitem 
(50/50 %) 
          x   
145 
tmavě  hnědo‐šedá,  středně  ulehlá,  prachová 
hlína  s černou  propálenou  uhlíkovou 
mikrovrstvou 
             
146  světle žlutá, středně ulehlá spraš    
147  mikrovrstva drceného grafitu    
Tab. T5. Popis výplní objektu J502 a souvisejících kontextů. MF - malakofauna;
ŠI - štípaná kamenná industrie; OBI - broušená kamenná industrie; OST - osteologický
materiál; MAZ - mazanice; GRA - grafit; UHL - uhlíky.
Objekt J50412
Přibližně z dvou třetin zkoumaný objekt J504, který byl rovněž interpretován
jako dílna na přípravu a reparaci keramiky, měl obdélníkový tvar s šířkou 3,7 m
a maximální dochovanou délkou 4,6 m (tab. 2). Hloubka objektu činila 0,9 m.
Uprostřed kratší strany byla zachycena hluboko vyhloubená sloupová jáma (Kj. 3)
související s velkou pravděpodobností s nosnou konstrukcí střechy. S ní mohly souviset
i další dvě mělce zahloubené jámy (Kj. 1 a Kj. 2) nacházející se přibližně ve středu
objektu. Mimo ně byly v západní části patrny dvě zahloubeniny (Jáma I. a II.),
které obsahovaly grafit i grafitickou hlínu. Vedle těchto objektů se rýsovala šedavá
skvrna odpovídající patrně zašlapané mikrovrstvě grafitu v mělké prohlubni (Jáma III.).
V jižní straně poté byla identifikována vstupní šíje s destrukcí kamenů a mazanice.
Objekt nebyl prozkoumán celý. Důvod, proč tomu tak je, nebyl v nálezové
zprávě (ČIŽMÁŘ nedat.) ani v dalších zmínkách (ČIŽMÁŘ, Z. 2006) uveden,
lze se nicméně domnívat, že tomu bylo proto, jelikož zbylá část objektu nebyla
výkopem kanalizace přímo ohrožena. Napovídá tomu vlastní drenáž pro kanalizaci,
která objekt protíná v opačném rohu a je navíc s okrajem zkoumané plochy rovnoběžná.
Nálezy: Keramika (řada celých tvarů), železné předměty (spony, hrot, reparační
svorky), kamenná štípaná a broušená industrie, sklo (skleněný prstýnek), malakofauna,
kosti, mazanice, grafit, uhlíky, závaží ke tkalcovskému stavu, antropologický materiál.
                                                            
12
  Na  několika  fotografiích  přiložených  v nálezové  zprávě  je  na  popisné  tabulce  položené  v objektu 
špatné označení objektu. Místo J502 má zde být J504. 
26
Objekt  Výplň  Podloží  Nadloží 
Rozměry 
(v cm) 
Hloubka 
(v cm) 
Půdorys  Orientace  Stěny  Dno  Poznámka 
J504 
130‐
131, 
140‐
141 
119 
100A, 
100B 
max. 
zj.460 x 
370 
94  obdélný  V ‐ Z 
v ústí šikmé, 
konvexní, ke 
dnu šikmo 
podhloubené 
konvexní ‐ 
konkávní 
rovné  ‐ 
Jáma 
I. 
141  ‐  ‐  90 x 100  60 
nepravidelně 
oválný 
‐ 
kolmé ‐ 
šikmé, přímé 
mísovité  ‐ 
Jáma 
II. 
142  ‐  ‐  90 x 76  60 
nepravidelně 
oválný 
‐ 
šikmé, 
konvexní ‐ 
konkávní 
stupňovité, 
šikmé, 
rovné 
‐ 
Jáma 
III. 
‐  ‐  ‐  60 x 46  4  oválný  ‐  ‐  ‐ 
zašlapaná 
mikrovrstva 
grafitu 
v mělké 
prohlubni 
Jáma 
IV. 
‐  ‐  ‐  100 x 61  10  oválný  ‐ 
šikmé, 
konvexní 
rovné  ‐ 
Tab. T6. Deskripce objektu J504.
Objekt  Rozměry 
Hloubka 
(v cm) 
Kj. 1  50 x 34  10 
Kj. 2  50 x 38  12 
Kj. 3  28 x 20  60 
Kj. 4  Ø  6  12 
Kj. 5  Ø 10  7 
Tab. T7. Charakteristiky kůlových jam objektu J504.
Kontext  Popis výplně  ANT MF ŠI OBI OST MAZ  GRA  GRAH  UHL
119  světle žlutá ulehlá prachová hlína ‐ spraš      
100A  světle hnědá, středně ulehlá, písčitá hlína ‐ ornice      
100B 
světle  hnědá,  středně  ulehlá,  písčitohlinitá  hlína  ‐
podorničí 
                 
130 
světle hnědá, středně ulehlá ‐ kyprá, prachová hlína 
s drobtem mazanice a uhlíků (do 5 %) 
x  x  x  x  x  x  x    x 
131 
světle hnědá, středně ulehlá ‐ kyprá, prachová hlína 
s drobtem  mazanice  a  uhlíků  (do  5  %)  promísená 
světle  šedou,  kyprou  popelovitou  hlínou  s drobty  a 
kusy uhlíků do 5 cm (10 %) 
140 
tmavě  šedá,  středně  ulehlá,  prachová  hlína 
s drobtem mazanice a uhlíku (po 10 %) 
141 
světle  hnědá,  středně  ulehlá,  prachová  hlína 
s nahodilým drobtem mazanice a uhlíku 
x x   x  x 
142 
světle  hnědá,  středně  ulehlá  prachová  hlína 
promísená drceným grafitem 
        x    x     
143  destrukce mazanice s lom. kameny do 15 x 20 x 10 cm      
Kj.1  ‐  x      
Kj.3  ‐  x      
Tab. T8. Popis výplní objektu J504 a souvisejících kontextů. ANT - antropologický
materiál; MF - malakofauna; ŠI - štípaná kamenná industrie; OBI - broušená kamenná
industrie; OST - osteologický materiál; MAZ - mazanice; GRA - grafit;
GRAH - grafitová hlína; UHL - uhlíky.
27
Objekt J507
Objekt J507 označený jako polozemnice, byl zdokumentován jen v profilu,
kde dosahoval délky 6,7 m (tab. 3). Na základě málo početného souboru získaných
nálezů se lze domnívat, že jeho výplň byla jen “ovzorkována”.
Nálezy: Keramika, železné předměty, kostěná/parohová industrie (nástroj
z dlouhé kosti s odlomeným hrotem), kamenná broušená industrie a mazanice.
Objekt  Výplň  Podloží  Nadloží 
Rozměry 
(v cm) 
Hloubka 
(v cm) 
Půdorys  Orientace  Stěny  Dno 
J507 
126‐
128 
119  100 
max. zj. 
674 x ? 
120  obdélný  V ‐ Z 
šikmé, 
konvexní ‐ 
konkávní 
rovné, 
mírně 
zvlněné 
Tab. T9. Deskripce objektu J507.
Kontext  Popis výplně OBI  OST  KPI  MAZ
neurčen      x  x   
126 
světle šedá, kyprá, prachová hlína s nahodilým kusem mazanice 
do velikosti 5 cm a ks uhlíku do 2 cm 
  x     
127 
mazanicovo‐sprašový, středně ulehlý, požárový horizont s kusy 
a drobty uhlíků do 5 % 
x  x    x 
128 
světle hnědá, středně ulehlá, prachová hlína s uhlíkovými 
mikrovrstvami a drobty mazanice a uhlíků 
      x 
Tab. T10. Popis výplní objektu J507. OBI - broušená kamenná industrie;
OST - osteologický materiál; KPI - kostěná nebo parohová industrie; MAZ - mazanice.
28
4. Artefakty, ekofakty a přírodní fakty
 
„You think our wise men hadn’t made that calculation? Read the Sefer Yesirah, Chapter Four, 
Section Sixteen. And they didn’t have computers. ‚Two Stones make two Houses. Three Stones make six 
Houses. Four Stones make twenty‐four Houses. Five Stones make one hundred and twenty Houses. 
Six Stones make five thousand and forty Houses. Beyond this point, think of what the mouth cannot say 
and the ear cannot hear‘. You know what this is called today? Factor analysis”. 
U. ECO; Foulcault’s Pendulum 
 
4.1 Keramika
4.1.1 K poznání laténské sídlištní keramiky na Moravě
Na území Moravy se ke studiu keramické hmoty a formy doposud přistupovalo
jen k dosažení třech základních cílů, které přesně odpovídají těm, jež jsou obsaženy
v klasickém díle A. O. Shepardové (1956; podle ORTON - TYERS - VINCE 1997, 26):
1. K identifikaci typů pro zjištění datace
2. K identifikaci zdrojů keramického materiálu pro popis obchodu či směny
3. K identifikaci fyzikálních charakteristik nádob pro zjištění technologie výroby
keramiky
4.1.1.1 Identifikace keramických typů pro zjištění datace
Jelikož do vydání syntetické práce J. Meduny (1980a; 1980b) nebyla
chronologie sídlištní keramiky na Moravě pevně definovaná, byla převážná část
příspěvků zaměřena na snahu vymezit keramické typy s chronologickou vypovídací
hodnotou. J. Medunovi se tak na základě studia 30 sídlištních komplexů podařilo
vytvořit chronologickou kostru šesti horizontů, která byla v následujících letech,
hlavně díky publikaci dalších nálezových fondů z Velkých Hostěrádek (ČIŽMÁŘ 1984)
a Strachotína (ČIŽMÁŘ 1987), upřesňována a doplňována. Tyto tendence pokračovaly
dále v letech devadesátých a nezastavily se prakticky až doposud (např. HLAVA 1999b;
2002b; 2006a; 2008). Byly sledovány jak tendence u tvarů nádob,
popřípadě jejich okrajů, tak i trendy týkající se chronologických změn jednotlivých
„výzdobných“ motivů (např. ČIŽMÁŘ - HLAVA - ŠMÍD 2005, 282-283; VÍCH 2005,
319).
29
4.1.1.2 Identifikace zdrojů keramického materiálu pro popis obchodu
či směny
„Durch mineralogische und chemische Analysen der keramischen Materiale
wäre es vielleicht möglich zu bestimmen, welche Lager von keramischen Erden
exploitiert wurden und dadurch einerseits die Produktion näher zu lokalisieren,
andererseits die Absatzgebiete der einzelnen Produktionszentren
und Keramikwerkstätten zu erkennen.“ (MEDUNA 1980a, 107). Touto větou se
J. Meduna snažil otevřít problematiku obchodu, směny či jiných kontaktů v době
laténské. Lze však říci, že k obecnému rozšíření petrografických, chemických
a mineralogických analýz keramiky došlo až o něco později (HLOŽEK 2003; HLOŽEK
- GREGEROVÁ 2003; LEICHMANN 2003a; 2003b). To na druhou stranu nebránilo
tomu, aby tato centra nemohla být definována na základě makroskopického pozorování
příměsí v kombinaci se studiem keramických tvarů (ČIŽMÁŘ 1994a; HLAVA 2006b;
HORÁLKOVÁ 1985). Stručný přehled jednotlivých předpokládaných a doložených
produkčních center a keramických okruhů na Moravě uvádím v následujících řádcích.
Z období LT B-C1 je známa grafitová a v několika případech i hrubá keramika,
zdobená pod okrajem otisky kolků podoby (i obráceného) písmene C, jež se koncentruje
hlavně do oblasti střední Moravy. Rozptyl jejího výskytu však lze vysledovat
i v okolních zemích, v několika případech dokonce v Německu a Polsku.
Jelikož se keramika s kolky vyskytla i na keramice mistřínské, soudí se, že produkce
„C-kolkované“ keramiky se nemusela omezovat jen na území střední Moravy.
Tyto jednotlivé dílny snad budou moci být rozlišeny na základě podrobnějšího
rozčlenění tohoto druhu keramiky (HLAVA 1998, 338; 2006b, 76-87; 2008, 218-223,
mapa 4, 4a, 4b; MEDUNA 1980a, 67-68).
Samotnou kapitolou je keramika grafitová, jejímž studiem se soustavně zabýval
M. Hlava. Ten na základě podrobného studia keramické hmoty v kombinaci
s empirickou typologií a studiem značek dospěl k vymezení čtyř okruhů grafitové
keramiky na Moravě vyskytujících se v LT C2-D1 (tab. T11), přičemž jeden okruh
nemusel být omezen na produkci jediné hrnčířské dílny. Tyto tak mohly vytvářet
keramiku kvalitativně podobnou, nikoli však identickou (HLAVA 2006b, 310-313).
30
Okruh 
Centrum 
výroby 
Charakteristika
Keramická 
hmota 
Morfologie 
Svislé 
rýhování 
Typ značky na 
dně 
Střední Morava 
Staré Hradisko 
(popřípadě 
jeho okolí) 
1, 4, 8 a 10; 
nejistě 2. typ 
vyšší tvary 
spíše 
vodorovné 
profilace; 
okraje nižší 
keramiky jsou 
nepravidelně 
tvarované, 
ale vesměs 
ovalené 
řídké SR; 
svazky SR; 
svislé SR 
v kombinaci 
s šikmým 
rýhováním 
zleva 
doprava a 
zprava 
doleva 
6a, 8, 9, 11a 
Jižní Morava 
Milovice, 
Mistřín (nebo 
okolí), 
Sudoměřice, 
Herzogenburg? 
6 (6a a 6b jsou 
hypoteticky 
jižnější, 6c 
severnější) 
výrazně 
ovalené a do 
výšky 
vytažené 
okraje 
SR s 
použitím 
šikmých rýh 
vlnovité či 
půlobloukovité 
prvky (typ 7) 
 
(Severo)východní 
Morava 
Hostýn? 
mastná 
tuhová hmota 
bez tuhových 
příměsí, 
výrazně 
prosycená 
grafitem 
     
Jihozápadní 
Morava 
?  přidávání slídy       
Tab. T11. Okruhy grafitové keramiky (vypracováno podle HLAVA 2006b, 310-313).
Mimo vymezení těchto okruhů došel M. Hlava k dalším dílčím poznatkům
vztahujícím se k jednotlivým typům hmoty grafitové keramiky (HLAVA 2006b, 313):
‐ Hmota typu 3 je jihočeského původu.
‐ Hmota typu 7 je makroskopicky, ale nikoli typologicky podobná grafitové
keramice v Bavorsku. Surovina mohla být získávána z velkovrbenské oblasti
v Jeseníkách. Hmota varianty 7b pak nemusela pocházet z Moravy.
‐ Hmota typu 12 se vyskytuje hlavně na miskách a její původ je kdesi na Moravě.
‐ Hmoty typu 11, 13 a 14, jejich původ nelze jasně stanovit. Hmoty typu 11 a 14
přitom patrně nepochází z Moravy.
Takzvaná mistřínská keramika jihomoravského výrobního okruhu (LT C),
které se poprvé ve větším měřítku věnovala P. Horálková (1985, 29, 42-44)
a na níž studiem dalších, hlavně technologických charakteristik navázal M. Hložek
(2003), je obecně definována jako kvalitně pálená písčitá či písčito-grafitová keramika
s drsným povrchem a s typickými, např. římsovitými okraji (MEDUNA 1980a, 90)
31
na tvarech, z nichž převažují situlovité a mísovité nad hrncovitými a vázovitými.
Výroba takovéto keramiky probíhala na hrnčířském kruhu vytáčením, s výjimkou
velkých nádob, které byly vyrobeny v ruce a až posléze dotvářeny na hrnčířském kruhu
(HLOŽEK 2003, 38-46).
Další keramická produkce jihomoravského výrobního okruhu pochází z Milovic.
Jejími hlavními atributy jsou vysoce vytažené okraje, výduť s aplikací svislého rýhování
přetažené rýhováním šikmým a značky typu 7 (ČIŽMÁŘ 1994a; HLOŽEK 2003, 77,
T 6; HLAVA 2006b, 77). M. Hlava pro ni uvádí výrazně světle modrou hmotu13
s příměsemi bílých zrn a slídy, která je na povrchu dobře opracovaná a má šedohnědý
nádech (HLAVA 2006b, 134).14
Mimoto se zde vyskytovaly i nádoby s okružím
a misky typu Békasmegyer dávající tušit silnější vazbu této lokality na Karpatskou
kotlinu (ČIŽMÁŘ 1994a, 91; MEDUNA 1980a, 109).
Pozornost nebyla na Moravě věnována jen grafitové keramice. Vlivem výzkumů
pozdnělaténských lokalit se dále vyčlenila keramika malovaná, která je však v zásadě
keramikou jemnou doplněnou o organický dekor na jejím povrchu (ČIŽMÁŘ 1989,
86)15
. Považuje se většinou za luxusní zboží (HLAVA 2008, 224) s produkcí
soustředěnou hlavně do prostředí oppid, čemuž se poněkud vymyká např. nález šesti
hrnčířských pecí z Komárna - Nádvorie Európy (PIETA 2001, 784).
Keramická dílna s doklady výroby jemné keramiky byla zaznamenána
i v Komořanech u Vyškova (LUDIKOVSKÝ 1959, 35, tab. 1; 1960, 70, 78; 1970-1971,
69, obr. 37).
V rámci jemné keramiky byla vyčleněna i na kruhu vytáčená keramika
s kolkovanými a rytými zoomorfními motivy, jejíž výskyt se váže k oblasti Chřibů.
Mezi motivy lze vyhledat labutě s rozepjatými křídly (Polešovice)16
, bájného živočicha
(tzv. „Fabeltier“ - Sobůlky a Modrá), či koníka (Koryčany), přičemž ze stavu pramenné
základny, respektive jen z několika nálezů, nelze určit, zda je vymezení skupiny
oprávněné či nikoli (VLASATÍKOVÁ 2003, 168; 2004, 79-80, 85).
                                                            
13
  Ve  své  diplomové  práci  (HLAVA  1997)  použil  označení  „modrošedá  barva“,  což  napadl  M.  Hložek 
(2003, 34). Mimo tuto keramiku M. Hlava uvádí ještě keramiku se stříbřitou tuhou, která má podle něho 
pocházet ze zatím nedefinovaného zdroje. Srovnáním s později publikovanou disertací (HLAVA 2006b) 
se lze domnívat, že se jedná o typ 3 pocházející z jižních Čech. 
 
15
 Výzdoba malbou je vytvořena až po vypalování, takže je málo odolná například vůči vodě, což vedlo 
K. Ludikovského k názoru, že možnosti využití tohoto druhu keramiky byly velice omezené (LUDIKOVSKÝ 
1960, 76, pozn. pod čarou 25). 
16
  Mikropetrografické  analýzy  nádoby  se  zoomorfní  výzdobou  ptáka  v letu  poukázaly  na  to, 
že nebyla vyrobena z místních surovin (HLOŽEK ‐ GREGEROVÁ 2003, 206; VLASATÍKOVÁ 2003, 172). 
32
Charakteristickým produktem časně laténské keramiky je také tzv. „braubašské
zboží“, vyčleněné P. Reineckem podle Braubachu u Oberlahnsteig. Jedná se o jemnou
keramiku s pečlivě upraveným povrchem a kolkovanou výzdobou formy soustředných
kroužků a půlobloučků, která se váže hlavně na vnitřní strany nízkých, respektive
mísovitých tvarů. Zde se koncentrují kolem omfalu a tvoří dekor paprsků, trojúhelníků
či hvězdic (FILIP 1956, 178). Nutno podotknout, že označení „braubašská keramika“
je po faktické stránce nepřesné a mělo by se týkat jen keramiky na této eponymní
lokalitě spadající nikoli do HD3 a LT A, nýbrž do LT B (JÍLEK - DRESLEROVÁ -
HLOŽEK 2005, 273, poznámka 6).
Z oblasti Boskovické brázdy je známá keramika zdobená obloukovitým
slámováním, mající vztahy k východočeské oblasti. Je vytvářena buďto v ruce,
anebo dotáčením (MEDUNA 1980a, 108).
Produkty dalších keramických okruhů mohou být svisle rýhované nádoby
s plastickou lištou zdobenou řadami šikmých vpichů a dnem odděleným od těla
zahlazeným pásem. Na dně se mimo to nalézaly dvě vlešťované soustředné kružnice.
Keramika takovýchto tvarů byla v sídlištním prostředí geograficky vázána na několik
lokalit jižní Moravy (LUDIKOVSKÝ 1960, 76, obr. 38). K. Ludikovský uvádí
i příklady dalších okruhů jemné keramiky projevující se na pohřebištích v Ponětovicích,
Brně - Maloměřicích, Mistříně či Čelechovicích (LUDIKOVSKÝ 1960, 76-77).
Jako lokální geografická zvláštnost byl označen i výskyt varianty esovitě
profilovaných misek, které se koncentrují do předhůří Českomoravské vrchoviny,
tedy právě do zde sledovaného území. Nádoby spadající do této varianty mají silnější
a po celé délce stejně hrubý profil, jehož horní kolmá část je nasazena na kónicky
zataženou výduť. Okraje těchto tvarů jsou vně ostře vyhnuté a materiál užitý k jejich
výrobě je podle nálezů z Jaroměřic nad Rokytnou slídnatý a buďto jemně plavený
anebo písčitý, často také s povrchovou úpravou grafitování, které je rovněž hlavně
jihozápadomoravským specifikem. Mimo to se do zdejší oblasti, stejně jako do oblasti
Boskovické brázdy, koncentruje výskyt hrnců opatřených (struhadlovitým) drsněním
(MEDUNA 1980a, 90, 101, 108-109).
Specifická problematika spojená s výrobou keramiky se váže k nálezům
hrnčířských pecí, někdy s přítomností dochovaných vsázek. Jejich soupis spolu
s kritikou pramenů byl podán v relativně nedávné době (HLAVA - VÍCH 2007, 45-48),
z tohoto důvodu nemůže být součástí této studie.
33
4.1.1.3 Identifikace fyzikálních charakteristik nádob pro zjištění technologie
výroby keramiky
Tímto tématem se na moravském materiálu zabýval již v 60. letech minulého
století K. Ludikovský spolu s F. Makytou (viz kap. 4.1.2.1.4.1)17
. Ačkoli ne všechny
závěry, ke kterým K. Ludikovský dospěl, jsou dnes bez výhrad přijímány,
jsou jeho práce v jistých ohledech stále aktuální. Od vydání jeho příspěvků však
studium technologie laténské keramiky na Moravě utichlo až do devadesátých let,
kdy nastalo oživení zájmu související hlavně s rozšiřováním působnosti mezioborové
spolupráce.
Poznání laténské keramiky se tedy omezilo jen na řešení tří výše uvedených
otázek a skončilo tak na úplném počátku kontextuální fáze archeologie. Ta se jinde
vydala dalším směrem a zabývala se řešením nových otázek, souvisejících hlavně se
vztahy „živých“ a „mrtvých“ souborů, resp. procesy formování naleziště (SHIFFER
1987). Mimo jiné se zabývala pokusy o interakci archeologie s etnografií, napomáhající
kupříkladu pochopení organizace a metodologie produkce keramiky, či přímo použití
finálních keramických produktů (ORTON - TYERS - VINCE 1997, 27-36).
4.1.2 Testování hypotézy
Jak bylo nastíněno v úvodu práce, první část studia o keramice se pokusí
zodpovědět výše zmíněnou otázku:
„Je možné charakterizovat keramickou produkci místního keramického
výrobního areálu a geograficky ohraničit okruh jejího výskytu?“
Pro řešení této otázky bude použito hypoteticko-deduktivního přístupu.
Za předběžnou hypotézu, kterou se pokusím podpořit, popřípadě vyvrátit,
můžeme považovat výše položenou otázku. Předpokládáme tedy, že existuje jasně
určená keramická produkce, kterou je možno vymezit pomocí určitých keramických
typů definovaných na základě podobností znaků (BAHN - RANFREW 2008, 119).
Některé z těchto znaků musí nasvědčovat tomu, že keramika byla vyráběna v určitou
časovou jednotku na určitém místě - tedy to, že pocházela z doby funkčního provozu
                                                            
17
  Zde  je  nutno  poukázat  také  na  nadčasové  experimenty  pana  A.  Haškovce  publikované  ve  stejně 
nadčasovém díle J. L. Píče (1903, 93‐94). 
34
výrobního areálu. Aby bylo těchto jevů dosaženo v určité míře pravděpodobnosti,
je potřeba zodpovědět několik dílčích otázek (důsledků), z nichž se odvodí
archeologické kontexty, které budou následně použity při analytické fázi:
1. Jak rychle došlo k zaplnění jam?
K tomu, abychom keramiku považovali za současnou s keramickými dílnami,
musí být splněna základní podmínka - studovaná keramika nalezená v objektech
(popřípadě v jejich nejspodnějších vrstvách) byla odpadem primárním (zůstala ležet
v prostoru zániku jam), anebo odpadem de facto (zůstala ležet při jejich náhlém
opuštění). V těchto případech totiž pravděpodobně nemohlo docházet k prostorové
transformaci artefaktů a keramika tak ve velké míře nepodléhala postdepozičním
procesům. V archeologických pramenech získaných výzkumem by proto mělo být
zastoupeno početně velké množství keramiky, respektive velkých, popřípadě stejně
velkých kusů slepitelných nádob (NEUSTUPNÝ 2007, 66, 69). Tento názor, zasazený
ovšem do trochu odlišného kontextu, se nezdá být pravděpodobný E. Neustupnému,
pro něhož „…tato skupina podmínek není prakticky nikdy splněna; mimochodem,
tyto téze lze poměrně snadno testovat na základě archeologických nálezů“
(NEUSTUPNÝ 2007, 69). Vzhledem k tomu, že v předběžných zmínkách o nálezech
z Višňové bylo konstatováno velké množství rekonstruovatelných nádob (jejich počet
byl vyčíslen přibližně na 30) a předběžným nahlédnutím do katalogu v nálezové zprávě
(ČIŽMÁŘ nedat.) se zdá, že keramický soubor nepodlehl skartaci, můžeme se v tomto
ohledu pokusit fragmentarizaci keramického souboru „poměrně snadno testovat“,
například na základě hustoty střepů v objektech (MACHÁČEK 2001, 93). Řešení této
otázky bude tedy založeno na studiu artefaktů (keramiky) a částečně i ekofaktů
(mazanice).
Pakliže by se hypotéza nepotvrdila, lze uvažovat o tom, že byly výrobní
struktury zaplněny většinou splachy z kulturní vrstvy. Charakter odpadu z těchto jam
pak bude záviset na vzdálenosti od odpadového areálu (NEUSTUPNÝ 2007, 70,73).
2. Je možné ze spektra nalezené keramiky definovat keramické typy?
Potřeba definovat keramické typy vyvstala s potřebou vytvořit chronologické
sekvence. Ty byly v počátcích vyvíjeny ve shodě s evolucionistickým paradigmatem,
které předpokládalo, že vývoj keramiky postupuje od nejjednodušších forem
ke složitějším (tuto metodu vystřídala metoda studia stratigrafie). Postupem času se
35
za typ začala považovat „speciální třída nádob, které zahrnují jedinečnou kombinaci
atributů“, což je dnes víceméně stále přijímaná definice. Pro definování typu byly
navrhovány i jiné alternativy, popřípadě přístupy (systémy), jež lze shrnout
podle C. Ortona, P. Tyerse a A. Vince (1997, 24-26):
‐ typ určený jak keramickým tvarem, tak hmotou
‐ typ jako keramický tvar definovaný podle centra svého vzniku a rozšíření
‐ systém rozlišující „typy“ a jeho „varianty“
‐ přístup rozlišující keramické „druhy“
‐ teoretičtější systémy třídění pracující s pojmy jako sekvence, série, skupina
keramických typů a systém keramiky
Pro potřeby této práce bude nutné pokusit se stanovit keramické typy pro to,
aby došlo k definování škály keramiky, která se ve zdejším sídelním areálu vyskytovala.
Struktury budou zjišťovány explorativně, proces hledání keramických typů tedy bude
založen na formalizované syntéze (faktorové analýze) vycházející z deskriptivní matice
popisující kvalitativní složky keramické hmoty a její výzdoby. Jelikož se v průběhu
práce z časových důvodů nepodařilo kvantitativně vyjádřit tvar nádob, budou nabyté
faktory konfrontovány, respektive vizuálně validovány jen na základě jejich profilací.
3. Byly tyto keramické typy vytvářeny na zdejším sídlišti?
Za keramiku vytvářenou ve zdejších výrobních objektech můžeme s jistou mírou
pravděpodobnosti považovat tu, jejíž charakteristika plastické složky odpovídá
chemickým, petrografickým a mineralogickým charakteristikám hlín nacházejících se
v okolí, popřípadě hlíně nalezené uvnitř výplní výrobních objektů
(nejlépe v jejich dnech). To samé platí i o ostřivu, které by se, kromě grafitu,
mělo vyskytovat v okolních půdách či horninách.
Pakliže se vektorovou syntézou v předešlém kroku podaří vyčlenit strukturu,
popřípadě struktury charakterizované tvarem nádoby, nejlépe v kombinaci s určitou
keramickou hmotou, mohou být podle hodnot faktorových skóre extrahovány
keramické fragmenty, na nichž se může původ suroviny pomocí exaktnějších postupů
testovat. Otázku provenience keramiky lze proto nejlépe řešit s přispěním
přírodovědných metod, které určí, do jaké míry se keramická hmota určitých fragmentů
vyčleněných na základě vydělených keramických tříd liší od geologických
36
a pedologických poměrů okolí lokality. Tímto způsobem budou moci být
determinovány i nádoby cizorodého původu.
Jak již bylo zmíněno, ve výrobních objektech se nacházela takzvaná „grafitická
hlína“ spolu s hrudkami grafitu, o nichž můžeme předpokládat, že tvoří komplex
výrobního areálu. Přírodovědným porovnáním kvalit tohoto komplexu s keramikou
můžeme zjistit, do jaké míry spolu navzájem souvisí. Je tedy zřejmé, že z hlediska
systematizace archeologických pramenů zde budeme pracovat se všemi druhy
faktů - artefakty (keramika), ekofakty (člověkem upravená tzv. „grafitická“ hlína)
i přírodními fakty (surový grafit).
Jistých výsledků při studiu keramické hmoty lze teoreticky dosáhnout
i s použitím makroskopického studia keramiky (HLOŽEK 2003, 110), hlavně jsou-li
pevně a správně definovány hranice mezi keramickými skupinami a mají-li
makroskopicky zjištěná pozorování paralelu v petrografických, chemických
či mineralogických analýzách. V literatuře však už bylo několikráte poukazováno na to,
že interpretace na základě makroskopického pozorování či přímo zasahování
do mezioborové spolupráce zavání diletantstvím (NEUSTUPNÝ 2007, 40-41, 182).
Z tohoto důvodu je třeba pustit se do úvah o původu keramiky s velkou obezřetností
a vědomím toho, že zde dosažené výsledky nemusí být obecně platné.
Při těchto úvahách se také nesmí zapomenout na fakt, že se jedna keramická
dílna nemusela omezovat na produkci keramiky jednoho typu, ale mohla produkovat
velmi nesourodý materiál (SALAČ 1998a, 11; HANKÝŘ - TICOVÁ - SALAČ 1998).
Je to například kvůli tomu, že byla surovým grafitem zásobována z několika odlišných
zdrojů, popřípadě proto, že se tyto zdroje měnily, což by nebylo zcela překvapující
za předpokladu, že byla dílna využívána po delší časovou jednotku (ČIŽMÁŘ -
HLAVA - ŠMÍD 2005, 284; HLAVA 2006a, 316-317; OROTON - TYERS - VINCE
1997, 25). Další fakt vedoucí ke skepsi určení a interpretace keramické produkce je pak
mimo jiné i to, že se v jedné keramické dílně mohou projevovat odlišné výrobní tradice
(srov. SALAČ 1998a, 11).
4. Kam sahá rozšíření této keramiky?
Vyskytuje-li se na sídlišti určitá keramická produkce, může její geografické
rozšíření napomoci řešit problémy týkající se širších ekonomických otázek
(např. zásobování). Vizualizaci geografického rozsahu určitého typu je obecně
37
nejefektivnější pomocí kvantitativní distribuční mapy (ORTON - TYERS - VINCE
1997, 226-227).
Problematická v tomto ohledu bude „míra přesnosti“ při hledání keramiky
určitého typu. Z časových důvodů totiž nebude možné vyhledat všechny nálezy
v muzeích a fyzicky s nimi pracovat, proto budou „vymapovány“ jen z dosud
publikované literatury. Hlavním nedostatkem těchto analogií tudíž bude absence
srovnání keramických hmot, popřípadě chyba vzniklá na bázi ilustrativního vyobrazení
některých nálezů (srov. HLAVA 2008, 223; KOVANDA 1998, 646).
4.1.2.1 Analýza
4.1.2.1.1 Analýza dochování fragmentu
Stupeň dochování fragmentů (okraj, výduť, dno), eroze jejich povrchu a hran,
charakter fraktur, tvaru, či jejich povrch a objem jsou jen některé z aspektů, které
mohou podat informace o transformačních činitelích (např. voda, či soliflukce),
jež na jedince působily. Stejně tak mohou napomoci při studiu procesů formování
či určení charakteru stratigrafické jednotky, ve které byly fragmenty nalezeny (TRIAS -
BISQUERRA - ROSELLÓ - AYUSO - VECHIERINI - ABRAHAM - SIMONET
2004, 41, 49). Otázkou nicméně zůstává, jak poznatky získané z archeologických dat
interpretovat (VENCL 2001).
Problematiku dochování fragmentů se pokusil rozvést ve své disertační práci
E. Jaffrot (2008), který se zaměřil na studium destrukčních a erozních projevů keramiky
a jejich možných činitelů. Na keramice datované od 1. do 10. století n. l. rozlišil šest
druhů narušení povrchu, jejichž vyčlenění se nakonec ukázalo jako irelevantní.
Povaha eroze fragmentů totiž nemohla zodpovědět otázku, v jakém prostředí se
fragmenty po svém „odloučení“ z živé kultury nacházely, ani jaké faktory
na ně působily. V tomto ohledu se ukázalo jako přínosné sledovat nikoli druh eroze,
nýbrž jeho stupeň. Jako příklad lze uvézt fragmenty, které ležely na povrchu
obdělávaného pole a byly tak vystaveny orbě a přírodním podmínkám v porovnání
s fragmenty nacházejícími se v odpadních areálech. Je zřejmé, že tendence stupně
omletí bude v obou případech odlišná (tab. T12).
38
Kategorie 
využívání půdy 
Příklady 
využívání 
půdy 
(dle C.N.A.U.) 
Pohyb/přenos/transformace 
půdy 
Č = činitelem je člověk 
P = přírodní činitel 
Přemístění 
Projev na keramice 
Fragmentace 
Porušení 
Stupeň  Projev 
Intenzivně 
využívaná 
vnější 
prostranství 
Cesty, dvory 
Chůzí (Č) 
Voda, slunce, … (P) 
**  ***  ** 
Rýhy? 
Poškrábaný 
povrch? 
Intenzivně 
využívaná 
vnější kryté 
prostory 
Přístřešky, 
z jedné strany 
otevřené 
budovy 
Chůzí (Č) 
Voda (P) 
**  **  * 
Ohlazení po 
hranách? 
Intenzivně 
využívané 
uzavřené 
prostory 
Místnosti 
domů, dílny 
Chůzí (Č)  *  **  * 
Ohlazení po 
hranách? 
Hospodářsky 
využívané 
vnější plochy 
Zahrady, pole 
Nástroje (Č) 
Voda, slunce, … (P) 
***  ***  *** 
Ohlazení po celém 
povrchu 
Povrch kompletně 
zerodován/zlomen 
Občasně 
využívané 
vnější plochy 
Parky, 
pastviny 
Chůzí (Č) 
Voda, slunce, … (P) 
***  ***  ** 
Povrch částečně 
odlomen? 
Povrch kompletně 
zerodován/zlomen 
Místa 
s intenzivní 
cirkulací půdy 
Navážky, 
hloubení 
Závisí na funkci a poloze 
(vně, uvnitř, …) 
**  *  **   
Místa 
s neintenzivní 
cirkulací půdy 
Navážka pro 
opravy děr na 
cestě 
Závisí na funkci a poloze 
(vně, uvnitř, …) 
**  **  ***   
Odpad 
Latríny, 
odpadní místa 
Vzájemným kontaktem, 
voda (N) 
*  *  *   
Tab. T12. Aspekty fragmentarizace keramiky (upraveno podle JAFFROT 2008, Fig. 1,
10). Počet hvězdiček značí stupeň přemístění, fragmentace a porušení keramiky
(* - slabě; ** - středně; *** - silně).
4.1.2.1.2 Analýza keramického těsta
Jak bylo nastíněno dříve, studium keramické hmoty může napomoci k poznání
technologie výroby keramiky a její distribuce. K tomu, aby bylo možno specifikovat
jednotlivé charakteristiky keramického těsta, nelze opomenout shrnutí dosavadního
poznání jejich jednotlivých aspektů, a to hlavně s ohledem na práce vzniklé během
posledních třiceti let. Na jejich základě bude možno stanovit některá již známá kritéria
pro práci s keramickým těstem.
4.1.2.1.2.1 Obecné přístupy k laténské keramické hmotě na Moravě
V převážné většině statí či publikací o laténské keramice otištěné během
posledních třiceti let se lze setkat s jejím dělením v závislosti na makroskopicky
víceméně dobře pozorovatelné přítomnosti (písčitá, zrnitá či hrubá keramika)
či relativní absenci (jemná, velmi jemná či plavená keramika) písčitých příměsí
v keramickém těstě. K těmto dvěma faktorům se přičítá i třetí důležitý determinant,
jímž je výskyt grafitu v keramické hmotě. Ten, zastoupen v matrixu většinou
39
v rozmělněném stavu, propůjčuje název celé keramické skupině. V praxi řada autorů
považuje za grafitový fragment ten, jímž lze kreslit po papíru (GOSDEN 1993, 86)18
,
což však nemusí být ve všech případech pravda, uvážíme-li například možnost přepálení
střepu.
Tento „trojčlenný“ přístup obměňovaný v různých jazykových modifikacích
(MEDUNA 1980a; 1980b) dále rozčlenil K. Ludikovský (1983), který začal
v grafitovém těstě rozlišovat příměsi písku a naopak, v písčité keramice zaznamenávat
příměsi grafitu, čímž nepřímo poukázal na to, že by bylo vhodné lépe specifikovat
keramickou, hlavně grafitovou hmotu. Při zpracování třech nalezišť jihozápadní
Moravy si rovněž povšimnul přítomnosti slíd v keramickém těstě a podpořil
tak již dříve vyslovený názor J. Meduny (1980a, 108) o geografickém rozšíření
keramiky s takovouto příměsí.
V další práci zabývající se lokalitou Mistřín už K. Ludikovský (1986) využil
velmi široké škály deskriptorů, jejichž bližší charakteristiku bohužel nespecifikoval.
V tuhové keramice se mu podařilo rozlišit charakteristické „bílé příměsi“ a stopy
krevele, který se ojediněle vyskytoval také v keramice písčité. Pozoroval rovněž
přítomnost muskovitu a organických hmot, ačkoli u nich není ve veškerých případech
z popisu zcela zřejmé, zda se nacházely na povrchu nádob (např. smolný nátěr,
připálené zbytky jídla), či v jejich těstě. To by totiž mohlo poukazovat na specifický
druh keramiky s jemnou černou hmotou (ČIŽMÁŘ - HLAVA - ŠMÍD 2005, 283).
M. Čižmář (1984; 1987) využíval v osmdesátých letech obecnějšího principu
členění keramiky a dělil ji podle presence či absence grafitu v těstě. Negrafitovou
keramiku poté třídil podle zrnitosti na jemnou, polohrubou a hrubou, členěním zrnitosti
grafitové keramiky a sledováním dalších příměsí ve hmotě se poté, s výjimkou práce
týkající se značek na dnech pozdnělaténských nádob (ČIŽMÁŘ - MEDUNA 1985),
nezabýval.
Podobně postupovala i P. Horálková při zpracování keramiky z časně-laténského
sídliště v Šakvicích - Bílých březích (HORÁLKOVÁ 1992), když využila třech
základních materiálových skupin (jemné, s příměsí hrubšího ostřiva a tuhové),
přičemž v hrubé keramice registrovala v několika případech zrnka tuhy a výskyt
drobných bílých kamínků. Při zpracování pozdnělaténské keramiky z Vyškova
(HORÁLKOVÁ 1993) rozlišovala 5 základních keramických skupin (keramiku jemnou,
                                                            
18
 Citováno podle VLASATÍKOVÁ 2004, 25. 
40
písčitou až polohrubou, hrubou, tuhovou a keramiku s příměsí slídy). Při zpracování
dalších dvou časně laténských sídlišť pak P. Enderová19
(1996) členila keramický
materiál na jemný, polojemný, polohrubý, hrubý a tuhový, za příměsi považovala
muskovit a tuhu.
Jistý krok vpřed znamenalo zpracování nepočetného materiálu z Brna - Obřan,
při němž si M. Čižmář (1996a) povšimnul třech rozdílných tuhových materiálů
(s příměsí vápence, hrubozrnného materiálu s krevelem a jemnozrnného tuhového
materiálu s muskovitem), čímž nepřímo navázal na poznatky získané K. Ludikovským
v Mistříně. Konstatoval také, že by „rozdílnosti keramického materiálu měla být
věnována pozornost v širším měřítku a za pomoci přírodovědných rozborů“ (ČIŽMÁŘ
1996a, 260), čemuž jistě předcházelo vyčlenění charakteristických keramických druhů v
Čechách (ČIŽMÁŘ 1989, 86)20
. Nutnost budoucího studia grafitové keramické hmoty
poté znovu zdůraznil v souvislosti s keramickými značkami, kdy měla být věnována
pozornost vztahu jednotlivých značek vzhledem k exaktněji definovaným druhům
keramického těsta (ČIŽMÁŘ 1995, 119). Tohoto úkolu se zhostil M. Hlava,
který se o problematiku laténské grafitové keramiky na Moravě začal systematicky
zajímat (HLAVA 1997; 2006b; 2008).
Práce od druhé poloviny devadesátých let plynule navázaly na předchozí vývoj.
Došlo k jisté standardizaci dělící keramiku makroskopicky obecně na jemnou,
grafitovou a hrubou (např. ČIŽMÁŘ 1995; 2003; ENDEROVÁ 2007; HLAVA 1998;
1999b; 2002b), přestože se vyskytovaly snahy upotřebit i jemnějšího členění
(např. HLAVA - VÍCH 2007)21
. K jistému rozšíření škály makroskopicky rozlišitelných
příměsí přispěly petrografické rozbory, pomocí nichž byla rozpoznána přítomnost
drcené hrubé keramiky v grafitovém těstě (HLOŽEK - GREGEROVÁ 2003, 206).
V několika pracích (ČIŽMÁŘ 2003, 58; HLAVA - VÍCH 2007, 36) se rovněž objevily
odkazy na keramiku charakteristické jemné černé hmoty s povrchem s organickým
                                                            
19
 Pavla Enderová, rozená Horálková (SKLENÁŘ 2005, 158). 
20
 Jednalo se o do té doby vyčleněnou tvrdě pálenou šedou keramiku, polohrubou keramiku a keramiku 
s příměsí muskovitu a biotitu (ČIŽMÁŘ 1989, 86). 
21
 Tento přístup může být dle mého soudu efektivní, jestliže by v pracích byly pevněji definovány hranice 
mezi  jednotlivými  druhy  zrnitosti  (tj.  mezi  plavený  písčitý,  jemný  písčitý,  písčitý,  hrubý  písčitý, 
zrnitý písčitý),  což  by  umožňovalo  porovnání  s jinými  keramickými  soubory.  Navíc  lze  jen  těžko 
porozumět charakteristice keramiky určené například jako „bahnitý materiál“ (HLAVA ‐ VÍCH 2007, 15). 
V literatuře také často dochází k jistým nepřesnostem, např. při používání slovních spojení „keramika 
s příměsí grafitu“ (popř. jen grafit) jako ekvivalentu pro grafitovou keramiku a „keramika s příměsí písku“ 
(popř. jen písek) pro označení hrubé keramiky (např. ENDEROVÁ 2007; HLAVA 2002b), jelikož se obě 
komponenty  mohou  vyskytovat  na  jednom  keramickém  jedinci  společně.  V některých  případech  se 
ovšem dá takto popsaná keramika do jisté míry „dešifrovat“ (srov. HLAVA 2006a). 
41
ostřivem, jejíž centrum výroby by mohlo ležet v Němčicích nad Hanou (HLAVA -
VÍCH 2007, 36).
Problém nomenklatury příměsí laténské keramiky operující zároveň
s rozdílnými kvalitami (zrnitostí písčitých příměsí a přítomností grafitu), se snažila
vyřešit P. Vlasatíková ve své diplomové práci tím, že keramický materiál posuzovala
zvlášť podle zrnitosti a zvlášť na základě příměsí. Grafit, ať už v jakémkoli zastoupení,
přitom považovala za příměs, kterou dále členila podle jejího množství a velikosti zrn
(VLASATÍKOVÁ 2004, 24-25).
Také v dalších pracích se začaly objevovat zmínky o nově rozeznaných složkách
v keramickém těstě. V keramice z Brna - Králova pole byl rozlišen načervenalý písek
původem patrně z místních granodioritů (ČIŽMÁŘ - HOLUB 2005, 297).
Poznáním grafitové keramiky a také jejím příměsím na Moravě zasvětil větší
část svého působení M. Hlava. Ve své disertační práci (HLAVA 2006b, 133-137)
se mu na základě makroskopického pozorování keramiky ze Starého Hradiska podařilo
rozlišit čtrnáct různých typů keramické hmoty s obsahem grafitu. Vycházel přitom
z barvy (popřípadě odstínu a lesku), zrnitosti, struktury povrchu, poréznosti a váhy
fragmentů. Příměsi v keramické hmotě pojmenoval buďto přímo (muskovit)
anebo na základě barvy (bílá, červená a oranžová). Je nutno říci, že tímto způsobem se
mu podařilo vyčlenit čtyři hlavní okruhy grafitové keramiky na Moravě
(viz kap. 4.1.1.2).
Výsledným přehledem jsem se nesnažil podat vyčerpávající seznam přístupů
k laténské keramické hmotě, spíše jsem chtěl poukázat na metodologickou diverzitu,
která při jejím členění panuje. Ta je samozřejmě zčásti způsobena odlišným spektrem
materiálu determinovaným geografickou, časovou či jinou (např. odlišná sídelní
strategie) odlišností jednotlivých sídlišť. Na druhé straně mohou pevně nestanovené
limity v určování jednotlivých kritérií keramické hmoty vést k subjektivizmu, popřípadě
k nemožnosti vzájemného srovnávání keramických souborů. Keramické hmoty, které
jsou vyčleněny makroskopicky, by měly být verifikovány za použití přírodovědných
analýz.
Nejen v posledních desetiletích byla laténská keramika podrobena různým
metodologicky odlišným přírodovědným rozborům. Z nich stojí za pozornost zmínit
rentgenovou difrakční analýzu, vhodnou k selekci vzorků významně se lišících
složením své hmoty. Jinou, velice často používanou metodou, je mikroskopická analýza
výbrusů za pomoci polarizačního mikroskopu napomáhající určení mineralogického
42
složení materiálu, technologie přípravy těsta a vytváření nádoby, stejně jako určení
teploty výpalu v peci. V neposlední řadě pomáhají určit i míru degradačních změn
projevujících se na keramice po její depozici v zemi (HANKÝŘ - TICOVÁ - SALAČ
1998, 107-108). Další, velice často užívanou metodou pro určování prvkového složení
hmoty a následně pak provenience keramiky, je emisní spektrální analýza či metody jí
podobné, které však ne vždy přinášejí očekávané výsledky, což může vést až k jisté
skepsi, týkající se možnosti určení provenience keramiky (HANKÝŘ - TICOVÁ -
SALAČ 1998, 108, 112).
Z prací, které se v posledních letech zabývaly různými aplikacemi
přírodovědných metod na laténskou keramiku, lze jmenovat výstupy týkající se časně
laténské keramiky (HLOŽEK - GREGEROVÁ 2003), pozdně laténské keramiky
(LEICHMANN 2003a; 2003b) i laténské keramiky obecně (HLOŽEK 2003; HANKÝŘ
- TICOVÁ - SALAČ 1998). Mimo technologické poznatky a příspěvky vedoucí
k poznání provenience, poukázaly tyto analýzy na makroskopicky dobře
identifikovatelnou přítomnost drcené keramiky v grafitovém (HLOŽEK -
GREGEROVÁ 2003, 206) či jiném (HANKÝŘ - TICOVÁ - SALAČ 1998, 111) těstě
a na jemnozrnnou hmotu s vysokým obsahem slídy, která může velice dobře působit
na pevnost keramického střepu (HANKÝŘ - TICOVÁ - SALAČ 1998, 111).
4.1.1.1.2.2 Analýza složení keramické hmoty
Keramické těsto se skládá z matrixu a ostřiva. Vzhledem k tomu, že strukturu
matrixu, tedy plastické složky, nelze pozorovat makroskopicky, bude studium zaměřeno
hlavně na identifikaci jednotlivých druhů ostřiva. To může být přítomno v keramické
hmotě buďto náhodně nebo intencionálně většinou proto, aby zlepšilo vlastnosti hmoty.
Rozpoznat, zda příměsi do keramického těsta přidával řemeslník vědomě, lze rozlišit
jen stěží (OLAETXEA 2000, 32). Některé z kladů výskytu příměsí v keramickém těstě
jsou shrnuty v tabulce (tab. T13).
Příměsi v keramické hmotě mohou působit i záporně. Příkladem jsou větší
mechanická tělesa (přesahující 2 mm) způsobující prasknutí nádoby při výpalu,
anebo organické či jiné zbytky, jejichž chemickou přeměnou nebo vyhořením vznikají
v nádobách dutiny (BUKO 1990, 39-43; srov. MACHÁČEK, 2001, 19), které jsou však
rozdílné od podstatně menších pórů (TRIAS - BISQUERRA - ROSELLÓ - AYUSO -
VECHIERINI - ABRAHAM - SIMONET 2004, 125). Rostlinné složky se do
keramiky mohou přidávat i intencionálně - hlavně proto, aby během výpalu vzniklo
43
těsto s vyšší koncentrací karbonu (tzv. černá keramika). Tento proces má za následek
zvýšení nepropustnosti nádoby, ovšem za podmínky toho, že byla nádoba předem ještě
povrchově upravena tak, aby se zabránilo úniku uhlíku během výpalu (OLAETXEA
2000, 33).
Vlastnosti  Popis
snížení 
množství vody v keramickém těstě
plasticity nutné při tvarování
času potřebného pro vysoušení nádoby
času nutného pro výpal nádoby
vnitřního pnutí u vysušené nádoby (nádoba tak nepraská) 
zlepšení odolnosti proti 
vlhkosti po vysušení nádoby
extrémům a náhlým výkyvům teploty
další klady a vlastnosti 
zjednodušení práce při formování
příměsi pomáhají determinovat finální funkci vytvořené nádoby 
Tab. T13. Klady a vlastnosti výskytu příměsí v keramickém těstě (vypracováno podle
TRIAS - BISQUERRA - ROSELLÓ - AYUSO - VECHIERINI - ABRAHAM -
SIMONET 2004, 122).
Jak již bylo patrné v předcházejících částech, v době laténské se lze ponejvíce
setkat s příměsemi písku, hornin, organiky a slíd. Mimo to byly příměsi pojmenovány
podle barev na bílé (vápenec?), červené a oranžové (drcená keramika, mazanice
a krevel).
Samotnou zmínku si zasluhuje příměs grafitu, jehož hlavními kvalitativními
vlastnostmi jsou snižování lepivosti hmoty, zvláště pokud je přidáván do jemné
keramiky (LUDIKOVSKÝ 1960, 70). Ohnivzdornost materiálu, jeho soudržnost,
prolínavost a nepropustnost rovněž stoupá přidáváním tuhy do keramického těsta
(HLAVA 2006b, 67; LUDIKOVSKÝ 1970-71, 90).
4.1.2.1.3. Analýza technologie výroby keramiky
Proces formování nádob pomáhá osvětlit technologickou úroveň řemeslné
výroby, popřípadě zručnost jednotlivých hrnčířů. Na jejím základě lze rovněž sledovat
zvláštnosti určitých regionů, resp. keramických dílen a okruhů. Stejně tak může být
ukazatelem chronologickým (MEDUNA 1980a, 106) i regionálním (DRDA -
RYBOVÁ 2001, 324).
Proces tvarování nádoby lze u laténské keramiky rozdělit do tří skupin
(MEDUNA 1980a, 106). U jejich identifikace se však lze setkat s několika
44
nesouhlasnými názory, z nichž největší panuje u rozeznání keramiky točené na kruhu,
tedy u té, která byla vytažena z jednoho kusu hlíny na rotujícím kruhu.
Starší názor K. Ludikovského (1960, 68) počítá s tím, že „keltská“ technologie
vyrůstá z předchozí tradice a ze středomoří zde byl zaveden ruční kruh, na němž byla
lepená nádoba dotáčena. Keramika tak byla ode dna lepena šroubovitě za pomocí
válečků, u nichž je v laténském období, v porovnání s předchozím vývojem, zřejmá
tendence k jejich ztenčování. Průměr válečků byl determinován hlavně předpokládanou
šířkou stěny a dna nádoby, od nichž se vesměs moc nelišil (KOVÁRNÍK, 1979;
srov. ŠTAJNOCHR 1998, 104). Nádoby tvořené z jemného materiálu byly na kruhu
v některých případech obtáčeny nejdříve v normální poloze a následně dnem vzhůru,
čímž byly zahlazeny stopy po formování (LUDIKOVSKÝ 1960, 70, 75, 75,
pozn. pod čarou 22).
Podle definice N. Venclové však lze stopy po procesu vytáčení pozorovat.
Točená keramika se projevuje slabými stěnami, jemným materiálem a pravidelnými
horizontálními rýžkami po celém vnitřním povrchu nádoby (VENCLOVÁ 2001,
Příloha IV; 2008, Příloha 5). Do druhé kategorie dotáčené keramiky spadají podle
N. Venclové všechny hrubé nádoby se stopami točení na kruhu (VENCLOVÁ 2001,
Příloha IV; 2008, Příloha 5). Ty se koncentrují převážně v horních partiích nádob
ve formě horizontálních rýžek po papilárních liniích (BUKO 1990, 118-119, ryc. 48).
Na spodních částech nádob, převážně z vnitřní strany, jsou zřetelné již zmiňované stopy
po válečcích, z nichž byla nádoba formována. Předpokládá se, že u nádob tvarovaných
z pasivně vedených válečků musel hrnčíř předem počítat s tvarem finálního produktu
(ŠTAJNOCHR 1998, 104).
Za keramiku vyrobenou z volné ruky, tedy keramiku označovanou také
jako hnětenou či modelovanou, lze jednoduše považovat veškerou keramiku,
která postrádá jakékoli předchozí stopy po úpravě. Její úloha nejen při formování
laténské keramiky může být podceňována (ŠTAJNOCHR 1998). U moravské laténské
keramiky se může typologicky jednat o všechny tvary nádob, které byly i dotáčeny.
Jedinými formami, u nichž se vyskytnulo jen hnětení v ruce, jsou kónické mísy,
miniaturní nádobky a tyglíky (MEDUNA 1980a, 107). Za tvary vyráběné s použitím
hrnčířského kruhu lze považovat i zásobnice (DRDA - RYBOVÁ 2001, 324;
ŠTAJNOCHR 1998, 103).
45
4.1.2.1.3.1 Identifikace podložky
Laténská keramika se dává klasicky do souvislosti s užitím ručního hrnčířského
kruhu, který měli „keltští“ řemeslníci přejmout od svých řeckých sousedů. Jedná se
o desku, v jejímž středu je začepovaná otočná osa, a kterou v chodu udržuje buďto
hrnčíř nebo jeho pomocník (LUDIKOVSKÝ 1960, 66-67).
Identifikovat přítomnost desky je možné díky tomu, že se zachovávají například
stopy po písku či jiném materiálu, jimiž byla stojící nádoba na desce podsypána. Užití
podložky či desky indikují i stopy po struně na dnech nádob, jimiž byla vytvarovaná
nádoba od podložky odříznuta (VACHŮTOVÁ 2009, 88). Podle charakteru otisků
po struně lze podle K. Ludikovského soudit, zda byla nádoba postavena na statické
či rotující desce (LUDIKOVSKÝ 1960, 75).
4.1.2.1.3.2 Identifikace antropogenních stop na keramice
Některé z dalších aspektů mohou podat informaci o jedincích, kteří se přímo
podíleli na utváření nádoby. Může se jednat například o otisky papilárních linií prstů,
které se zachovaly buďto v povrchu keramické hmoty či v dosud nezpevněné
(nevyschlé) vrstvě dekorativního organického nátěru.
Na keramice se mohou také vyskytovat stopy po organických látkách. Ty mohou
identifikovat funkční stránku nádoby. V tomto ohledu se jeví jako perspektivní užití
metoda chromatografie (ORTON - TYERS - VINCE 1997, 34).
4.1.2.1.4 Analýza výpalu keramiky
Určení výpalu se klasicky provádí srovnáním tvrdosti, pevnosti a barvy
keramické hmoty.
Na fragmentech se obvykle pozoruje zbarvení na povrchu a na lomu, které je
buďto jednobarevné, anebo vykazuje rozdíly formy skvrnitého povrchu. Barevné
spektrum se přitom pohybuje od černé, popř. tmavošedé (nedokonalý výpal
s přítomností uhlíku), přes šedavou, červenou až bělavou barvu. Barva keramických
fragmentů je ovlivněna kombinací poměrně velkého množství navzájem působících
faktorů, z nichž lze namátkou jmenovat teplotu, délku a přístup kyslíku, druh použitého
paliva a suroviny (hlavně železa) využité při výrobě keramiky. Dalšími faktory mohou
být sekundární výpal, postdepoziční činitelé, apod.
Dospět makroskopicky k jednoznačným závěrům o druhu výpalu - už jen proto,
že roli na zabarvení může hrát náhoda, popřípadě intencionální záměr hrnčíře (oxidační
46
a redukční výpal), lze jen velice obtížně. Z tohoto důvodu nebylo kvalitativní určení
výpalu do této práce zahrnuto. Je nepochybné, že kvalita výpalu byla
pro specializovaného hrnčíře známkou dobré produkce a řemeslnické zručnosti
odpovídající vyšší poptávce po zboží, jak může být doloženo i v dnešní době22
.
Pro definování tvrdosti se v archeologii užívá tzv. Mohsovy škály založené
na rytí do povrchu jedince. Tato metoda se rovněž neobejde bez potíží, hlavně při její
aplikaci u „primitivní“ keramiky (SHEPPARD 1985, 115-116, Tab. 4).
Mimo Mohsovu škálu se pro určování tvrdosti v archeologii používají i jiné metody,
například rytí nehtem či různými druhy kovů (MACHÁČEK 2001, 21-22).
4.1.2.1.4.1 Experimentální pokusy výpalu
K. Ludikovský s úspěchem učinil experimentální rozpad špatně pálené laténské
keramiky. Svůj pokus provedl silným zmrazením promáčených střepů suchým ledem,
které následně vystavil prudkému teplotnímu šoku. Uskutečnil i pokus s jemnou
keramikou, kterou několikanásobně dobře vypálil a okamžitě ji zchladil ve vodě
s teplotou 15 stupňů. Vzhledem k tomu, že nádoba tento nápor bez úhony vydržela,
usoudil, že vedle tuhové keramiky mohla být i dobře pálená netuhová keramika vhodná
k vaření na přímém ohni (LUDIKOVSKÝ 1960, 72-73).
M. Hložek, který se laténskou keramikou zabýval ve své diplomové práci,
považuje laténskou keramiku téměř ve všech případech (95 %) za vypalovanou při
teplotě 300 - 700°C. Zbylých 5 % pak má být vypalováno při teplotě vyšší (HLOŽEK
2003, 63-64). V nižším rozmezí se pohybují rozbory z časně laténských Polešovic
(HLOŽEK - GREGEROVÁ 2003, 206).
F. Makyta udává pro výpal laténské keramiky 800 - 900°C s tím,
že při druhotném výpalu vzorku grafitové keramiky při 800°C střep zčervená a začíná
být prosákavý (MAKYTA 1970-1971, 97). Stejný autor uvádí i nálezy s výpalem
nižším (200 - 350°C) a přichází s hypotézou přidávání loje do keramiky.
Již jen vysušená keramika s takovouto příměsí měla být podle něj schopna udržet vodu.
Při vypálení za velice nízké teploty (200°C) by navíc měla získat i relativní pevnost
                                                            
22
  Dne  21.  března  tohoto  roku  byla  v listu  Telegraph  otištěna  zpráva  o  zadržení  čtyř  lidí  podezřelých 
z účasti na vraždě bangladéšského zedníka, jehož hlavu upekli v peci ve víře, že tímto činem dosáhnou 
červenějšího  zbarvení  cihel.  Stalo  se  tomu  na  popud  majitelů  cihelny,  kterým  se,  přesto,  že  cihly 
vypalovali při vysoké teplotě, nepodařilo dosáhnout požadované „kvalitní“ červené barvy cihel, jež jsou 
na bangladéšském venkově velice žádány (zdroj: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/asia/ba
ngladesh/7493874/Bangladeshi‐man‐beheaded‐to‐redden‐bricks.html). 
47
(MAKYTA 1970-1971, 98). Dalšími pokusy F. Makyta zjistil, že nanášením tuku
na již vypálenou keramiku a jejím dalším výpalem při nižší teplotě (do 600°C) získává
keramika velmi dobré izolační vlastnosti. Ty se mohou u nádoby projevit mimo jiné
také jejím nasycením výpary loje rozloženého na roštu pece, jak ilustruje autor
na dalším příkladu (MAKYTA 1970-1971, 98).
4.1.2.1.5 Analýza tvaru nádoby
Tvar spolu s dekorací a povrchovou úpravou odráží ve velké míře funkci
keramické nádoby (ORTON - TYERS - VINCE 1997, 94-95; RICE 1987, 237-242).
Morfologické odlišnosti jsou determinovány etnicitou, popřípadě sociálním postavením
jejich uživatelů a v neposlední řadě samotným hrnčířem, jeho zručností, charakterem
materiálu, s nímž pracuje a technologiemi, které používá. Z chronologicky širšího
hlediska změny pozorované na formě keramiky mohou být také ukazateli sociálního
vývoje společností (ORTON - TYERS - VINCE 1997, 31). Lze doplnit,
že v archeologii se kombinace těchto znaků využívá hlavně pro studium chronologie.
Na nesystematičnost názvosloví (nejen) tvaru archeologických artefaktů,
především u klasického (tradičního) stanoviska, bylo již poukazováno v celé řadě
příspěvků, a to i od autorů stavících se kriticky k výsledkům některých z výstupů
formalizovaných přístupů (WALDHAUSER 1995). Formalizovaný přístup založený
na strukturálním principu prosazuje členění nádoby na jednotlivé části (okraj, hrdlo,
výduť/plece, dno), které jsou dále popisovány kódem charakterizovaným
v deskriptivním systému. Tvar keramické nádoby je přitom generalizován do plochy
určené profilovým řezem jedince a na základě toho je vizuálně, případně metricky
porovnáván s referenčními tvary. Tento jednoduchý a poměrně efektivní způsob
klasifikace jedinců je pro dobu laténskou využíván převážně v Čechách, kde jsou
jednotlivé kódy využívány jednou ze statistických metod (hlavně seriace), převážně
pro zjištění chronologických sekvencí (VENCOVÁ 2001, 48-50). Na Moravě se oproti
tomu stále udržuje tradiční typologický, respektive popisný přístup.
Pakliže se vyskytnou výjimky, jsou kódy používány jen jako substituenti deskripce.
Takto získaná data pak nejsou, mimo kvantifikace, dále (například statisticky)
využívána23
.
                                                            
23
 Seriační tabulka se přesto vyskytuje v základním díle o sídlištích na Moravě a tvoří kostru chronologie 
laténské keramiky (MEDUNA 1980a, Beilage 2). 
48
Jiným způsobem popisu tvaru je jeho definování na základě metrických
rozměrů. Hlavním přínosem je především to, že může přispět k poznání jemnějších
tvarových nuancí, které se na jednu stranu mohou jevit jako irelevantní, na straně druhé
však mohou být v jistém ohledu významné (například pro chronologii).
Při analýze tvaru obecně je v prvé řadě nutné zodpovědět velice důležitou
otázku, co si lze pod pojmem tvar představit. Obyčejně převládá názor,
jenž lze jednoduše vyjádřit pomocí rovnice „tvar = velikost + obrys“ (PENROUSE
1954)24
. Novější přístupy se snaží extrahovat velikostní složku a za tvar považují
jen obrys předmětu. Tímto upravují zmíněnou rovnici na „tvar = obrys“ (CHEN -
LESTREL - KERR - McCOLL 2000, 206).
V této práci se přidržím členění, které je obecně využíváno. Velikostní složka
tak bude poplatná determinaci tvaru, což znamená, že bude například rozlišeno mezi
hrnci a zásobnicemi, přestože je hranice odlišnosti těchto nádob mnohdy neostrá.
4.1.2.1.6 Analýza výzdoby a povrchové úpravy
Studium výzdoby, popřípadě povrchové úpravy keramiky má svůj význam
pro poznání sociálních a ekonomických interakcí, komunikací umělců, stejně jako
pro dataci jednotlivých struktur. Ze zažitého pohledu je klasifikace a kategorizace
dekoru často využívána pro sledování vzájemných kontaktů mezi nalezišti a regiony,
v jistých případech má výskyt stejně dekorované keramiky podepřít hypotézy o posunu
idejí či určitých etnik. Z doby laténské lze jako příklad použít geografické rozšíření
takzvaně struhadlovitě drsněné keramiky, na jehož základě byla vyslovena hypotéza
o posunu Bójů směrem na Slovensko (JANSOVÁ 1964). Jako další příklad, související
do jisté míry s pohybem idejí, může sloužit i keramika získaná z hrazanského oppida,
jež měla být vytvořena pod vlivem fritzensko-sanzenského okruhu (JANSOVÁ 1992,
211-213). Nálezy této keramiky měly souviset dokonce se zakladateli tohoto oppida
(DRDA - RYBOVÁ 1997, 111)25
.
Dekoraci, respektive styly, lze dle formálního hlediska členit na jednotlivé
komponenty označované jako prvky, motivy, konfigurace a dekorativní rozvržení.
Z hlediska interpretace jejího smyslu se vyskytlo široké spektrum mnohdy nesourodých
názorů. Podle jedněch měla dekorace odrážet hlavně duchovní sféru jejich uživatelů
                                                            
24
 Citováno podle CHEN ‐ LESTREL ‐ KERR ‐ McCOLL 2000, 205. 
25
 Jejich původ měl naznačovat hlavně výskyt “modifikovaných domů alpinského typu” vyskytujících se 
na hrazanském oppidu (DRDA ‐ RYBOVÁ 1997, 111). 
49
(poznatelné či nepoznatelné estetické preference nebo cítění), další názory počítají
s tím, že držitelé skrze ni reflektovali okolní, přírodní a sociální prostředí. Konečně třetí
náhled poukazuje na to, že dekorace mohla mít v jistých směrech i čistě profánní
a pragmatickou funkci. Existuje i další, poněkud komplexnější přístup,
který se na vizuální obraz a jeho prostorové uspořádání na nádobě dívá
jako na „symbolic code reinforcing social and cosmological structures, beliefs,
and values. Decorative styles are thus a kind of visual communication that reproduces
the principles and relationships by which a community structures and organizes
its perceptions of the cosmos and of social realities…“ (RICE 1987, 251). Otázkou
samozřejmě zůstává, do jaké míry lze určit původ a záměr vložit informaci
do dekorativního stylu, který je, ať už si umělec toho vědom je či nikoli, dán rovněž
odběrateli a způsobem využití keramiky (RICE 1987, 251-252).
V době laténské existují prvky, jejichž charakter leží někde na pomezí hodnot
estetických a funkčních. Jedná se o již zmíněné struhadlovité drsnění keramiky,
které spolu s dokonale vyleštěným okrajem vyjadřuje jistý kompoziční kontrast.
Na druhou stranu má i praktické využití, kdy slouží lepšímu uchopení a manipulaci
s nádobou. To samé se týká i (pro laténské období na Moravě nejcharakterističtějšího)
svislého rýhování, které může z funkční stránky navíc zlepšovat kvalitu výhřevnosti
díky tomu, že se aplikací svislých rýh zvětšuje vnější povrch nádoby (HLOŽEK 2003,
30). Dalším „výzdobným“ prvkem, jehož smysl osciluje mezi estetickou a funkční
stránkou, je smolný nátěr vyskytující se převážně na okrajích a hrdlech nádob (RULF -
SALAČ 1995, 380). Mimo vizuální funkce má zaručit i lepší soudržnost okrajů,
zabraňující prasknutí při změnách teplot tekutin (FILIP 1956, 190).
K výzdobným elementům, přestože u nich lze počítat také s odlišnou funkcí
a smyslem, se řadí i aplikace plastických prvků na nádobách (lišty, žebra, omfaly, ucha)
či jejich povrchová úprava (hlazení, leštění, grafitování). Je možné se setkat i s aplikací
engoby, kdy je na povrch (vnější, vnitřní, oba) nanášena tenká vrstva keramického těsta,
která svým složením neodpovídá zbytku keramické hmoty jedince. Makroskopické
rozlišení od engoby nepravé, vzniklé většinou odlišnými podmínkami výpalu,
je velice obtížné a v mnoha případech nemožné. Bylo prokázáno, že různý povrch
některých nádob vyrobených z jemně plavené hlíny považovaný dříve za engobu,
pravé engobě neodpovídá (LUDIKOVSKÝ 1970-1971, 93).
Jak už bylo předestřeno v předchozích pasážích, při studiu keramiky se lze setkat
s velkým množstvím různých přístupů, což se samozřejmě týká i dekorace.
50
Pro charakteristiky výzdoby v této práci bylo v první fázi zamýšleno adaptovat
a aplikovat laténské popisné systémy využívané pro keramiku v Čechách. Mělo tak být
dosaženo možnosti následného srovnání těchto celků. Keramický soubor se však
z hlediska výzdoby a povrchové úpravy ukázal už při analýze jako velice nehomogenní,
už jen z toho důvodu, že část keramiky vykazovala známky nedohotovení
či nepečlivého zpracování. Jednotlivé použité motivy tak byly velmi variabilní,
navíc u nich často nebylo možné zjistit jejich charakter (část vhlazované linie či pásu)
či přímo intencionalitu. Z těchto důvodů byla nakonec zvolena metoda hierarchického
popisu pracující s jednotlivými prvky, jakožto strukturujícími výzdobnými elementy.
4.1.2.2 Deskriptivní systém
4.1.2.2.1 Přehled deskriptivních systémů laténské keramiky
Tvorba deskriptivních systémů laténské keramiky a jejich statistické, především
chronologicko-seriační vyhodnocování, má v českém prostředí dlouholetou tradici26
.
Přehled deskriptivních systémů laténské keramiky do poloviny devadesátých let stručně
sumarizoval J. Waldhauser (1995), který formy popisu laténské keramiky rozdělil
do čtyř druhů:
1. Tradiční, předem nedefinovaná forma
2. Verbální rámcově definovaná forma - poprvé užita A. Rybovou a B. Soudským
(1962)
3. Smíšená zčásti definovaná verbální a numerická forma - poprvé použita
D. Kouteckým a N. Venclovou (1979)
4. Numerická předem úžeji definovaná forma - poprvé využita J. Waldhauserem
(1970)
V posledních dvou až třech dekádách v drtivé většině převládla čtvrtá forma
deskripce, prezentovaná hlavně pracemi, na nichž se podílel V. Salač (1981; 1989;
1990; 1997a; 1997b; 1998b; RULF - SALAČ 1995), a která se jen v mírně pozměněné
podobě udržela až do dnešních let (SALAČ - NERUDA - KUBÁLEK 2006).
V devadesátých letech se k V. Salačovi připojila i N. Venclová, která vytvořila
deskriptivní systém pro vyhodnocení keramiky ze Mšeckých Žehrovic (VENCLOVÁ
                                                            
26
  Jako  kuriozitu  je  možno  zmínit,  že  první  použití  počítače  proběhlo  již  v  roce  1968  na  keramickém 
materiálu turnovského typu (WALDHAUSER 1969; 1976b; podle WALDHAUSER 1995, 65). 
51
1998, 80-92, 345-348), dále jej modifikovala a použila i na další lokality v širším
loděnickém okolí (VENCLOVÁ 2001, 391) či na Říčansku (VENCLOVÁ 2008,
Příloha 5).
Zde bych chtěl poukázat na neshody panující v terminologii u obou zmíněných
autorů. V. Salač, přebírající názvosloví kódu moravské malované keramiky
(PODBORSKÝ - KAZDOVÁ - KOŠTUŘÍK - WEBER 1977, 27), pokládá keramiku
za kategorii, kterou dále člení na třídu, typ a variantu (SALAČ 1989, 33). N. Venclová
ve své deskripci považuje za jednotlivé kategorie například materiál, tvar nádoby,
techniku výroby, apod. a dělí je dále na typy. Pojmu „varianta“,
popřípadě „subvarianta“ při popisu kategorie tvaru nádoby nepoužívá a přiklání se
k obecnému označení „tvar“, jenž je vyjádřen trojciferným číslem.
Problém nejednotnosti jednotlivých deskriptivních systémů spolu s jejich dalšími,
stále nevyřešenými „úskalími“ deskriptivních popisů, zahrnul J. Waldhauser do svého
kritického příspěvku (WALDHAUSER 1995).
Na Moravě byl deskriptivní „kódový“ popis laténské keramiky do roku 2005
publikován jen při zpracování časně laténského sídlištního materiálu z Pomoraví
(VLASATÍKOVÁ 2004), přestože se o návrh technologické a morfologické deskripce
mistřínské keramiky pokusil i M. Hložek (2003, 40-43), většinou ovšem jen na základě
dříve definovaných charakteristik P. Horálkové (1985), aniž by, z důvodů statistické
nereprezentovatelnosti keramického souboru, kladl důraz na jeho praktické využití.
Od té doby se tvorba popisného systému využívajícího povětšinou kombinací výše
zmíněných popisů stalo pro diplomové práce standardem. Deskriptivní systém v nich
byl vyjádřen buďto explicitně (HLAVA 2006b; KALČÍK 2007, 19-25; LEČBYCH
2010, 53-57; SLAVÍK 2007, 8-12; WILCZEK 2007, 11-18), částečně (GÉCZYOVÁ
2009, 38-41), či nebyl blíže specifikován (ČIŽMÁŘ, I. 2006; 2008; ČIŽMÁŘOVÁ
2008).
Řádně publikované práce o moravském sídlištním materiálu posledních dvaceti
let většinou využívají verbální rámcově definované formy (ČIŽMÁŘ 1984; 1987; 1995;
1996a; ČIŽMÁŘ - MEDUNA 1985; ČIŽMÁŘ - HLAVA - ŠMÍD 2005; ENDEROVÁ
1996; HLAVA 1998; 1999b; 2002b; 2006a; 2007; HLAVA - VÍCH 2007;
HORÁLKOVÁ 1992; LUDIKOVSKÝ 1986; PARMA 2007)27
, ačkoli se hlavně
v příspěvcích s „výběrovým“ materiálem občas vyskytuje popis formy tradiční
                                                            
27
  Touto  formou  jsou  prezentovány  i  keramické  nálezy  pocházející  z  hrobů  (např.  ČIŽMÁŘOVÁ  1990; 
HLAVA 1999a; 2000; 2002a; 2002c; 2003‐2004; MIKULKOVÁ  ‐ MEDUNA 2000). 
52
(ČIŽMÁŘ - HOLUB 2005; ČIŽMÁŘ - KOHOUTEK - LANGOVÁ 1993). V tisku se
lze ojediněle setkat také s popisy vyjádřenými kontingenční tabulkou (ENDEROVÁ
2007; HORÁLKOVÁ 1993) či bez slovního popisu (KNÁPEK 2007),
které však mohou být vyjádřeny graficky v obrazových přílohách (ČIŽMÁŘ 2003).
Tendence představit keramiku verbální formou je na Moravě zakotvena nejspíše
také proto, že analyzované soubory svou početností zdaleka nedosahují kvantity
keramiky zpracované v rámci jednotlivých regionů v Čechách, které mají
na (deseti)tisíce jedinců (srov. RULF - SALAČ 1995, 374). Na Moravě oproti Čechám
doposud nebyly vyhodnocovány větší územní celky, a když ano, tak práce vycházely
často z již dříve zkoumaných a publikovaných komplexů, popřípadě z celků
nepocházejících z „regulérních“ výzkumů (HLAVA 2007; HLAVA - VÍCH 2007;
VÍCH 2005). Kvantita souborů proto zatím nikdy nepřesáhla míru, kterou by nebylo
možno prezentovat jednoduchou slovní formou. Nízká početnost drtivé většiny
keramických komplexů šla navíc ruku v ruce se statistickou nevěrohodností,
znesnadňující kvantitativní vyhodnocování jednotlivých technologických, výzdobných
či jiných (chronologických) aspektů pomocí statistických metod. Na Moravě tak stále
převládá „tradiční“ přístup popisu, udržující se možná právě proto, že se touto metodou
podařilo J. Medunovi (1980a) rozčlenit moravskou laténskou keramiku do šesti fází,
což dalo vzniknout periodizační kostře využitelné s menšími „úpravami“ až do dnešních
dnů (WALDHAUSER 1995, 71-72). Menším paradoxem je, že i když J. Meduna při své
práci nevyužil potenciálu statistiky či počítačové techniky, pracoval s empiricky
vytvořenou „seriační maticí“ (MEDUNA 1980a, Beilage 2).
4.1.2.2.2 Deskriptivní systém laténské keramiky z Višňové
Předtím, než započne samotná deskripce popisného systému, bych se chtěl
zmínit o několika jevech, se kterými jsem se při zpracování keramického souboru
setkal.
Jelikož soubor prošel laboratorním zpracováním, jehož hlavním cílem bylo
patrně rekonstruování nádob za účelem jejich vystavení, byly chybějící části, respektive
mezery mezi fragmenty, domodelovány sádrou. Tento fakt na jednu stranu ulehčil práci
s analýzou keramického materiálu, hlavně co se týče určení příslušnosti jedinců
k určitým nádobám, na straně druhé však ztížil, či zcela znemožnil získání celé řady
potřebných informací. K tomu přistupuje i to, že velká část materiálu nebyla řádně
umyta, což se týkalo jak fragmentárních kusů, tak slepených nádob, hlavně jejich
53
profilů. V neposlední řadě byla většina keramiky pokryta konkrecemi sraženého
vápenatého sintru.
Všechny tyto skutečnosti znesnadnily určení některých prvků, jako například
poréznosti, hustoty příměsí v keramické hmotě, přítomnost některých složek ostřiva,
výzdoby, povrchové úpravy, atd. Kvůli slepení fragmentů a přítomnosti sádry nemohla
být celá řada fragmentů vážena, ani u nich nemohla být sledovány další metrické údaje.
Možnost využití mechanických zásahů do keramického těsta (štípání keramiky)
byla z muzejního hlediska vyloučena, smluvní podmínky o výpůjčce materiálu
z Višňové totiž tuto eventualitu jasně zamítaly. Pro analýzu musel být neslepený
materiál znovu umyt, což si v důsledku vyžádalo nemalé časové úsilí. Tímto činem se
navíc vyřešily jen problémy týkající se keramických fragmentů, nikoli celých
slepitelných nádob.
Poněkud rozpačitě také působily sáčky obsahující keramický materiál, které byly
označeny pod pojmem „SKART“. Celkově obsahovaly na 330 fragmentů (13,6 %),
z čehož 31,5 % na sobě neslo stopy po dekoraci. Tyto střepy nebyly označeny
inventárními čísly. Z tohoto důvodu usuzuji, že spíše než samotný „SKART“ označoval
nápis na sáčku jen neinventované střepy.
Další úskalí se objevilo při syntéze keramiky, kdy bylo zjištěno, že část
keramického souboru pocházející z objektu J502 nebyla fyzicky poskytnuta
ke zpracování. Z časových důvodů proto byly omezené informace o těchto fragmentech
získány jen z nálezové zprávy28
. Je zřejmé, že tímto způsobem došlo k mírnému
zkreslení výsledků týkajících se objektu J502. Vzhledem k celkovému počtu fragmentů
vyzvednutých z tohoto objektu není dle mého soudu zkreslení až tak markantní.
Podotýkám, že nastíněný deskriptivní systém byl vytvořen jen za účelem
vyhodnocení keramického souboru sledovaného areálu a data jím získaná by měla být
kombinována, korigována a konfrontována jak s poznatky z jiných vědních oborů,
převážně petrografie, tak z oblasti archeologie. Použité proměnné byly selektovány
hlavně pro obecnou charakteristiku souboru a pro potřeby řešení daných hypotéz.
V tomto ohledu tedy zdaleka nebylo využito potenciálu veškerých prvků, které práce
s keramickými soubory nabízejí.
                                                            
28
 Ze způsobu soupisu nálezů ve zprávě nemohlo být přesně určeno, kolik fragmentů ve zkoumaném 
souboru chybí. Dle odhadu se jedná přibližně (minimálně?) o 64 kusů, tedy 6,1 % keramiky z objektu 
J502.  Z  celkového  množství  laténské  keramiky  vyzvednuté  ze  zahloubených objektů  (asi  2488  kusů) 
je to tedy 2,6 %. 
54
4.1.2.2.2.1 Katalogizační část
Katalogizační část podává obecné informace o jedincích, jejich uložení,
sounáležitosti k objektu, kontextu, apod.
Inventární číslo - keramický soubor prošel po nalezení laboratorním
zpracováním, kdy byly fragmenty částečně umyty, slepeny a zainventovány. Jednotlivé
nádoby, popřípadě slepitelné střepy či skupiny střepů, u nichž bylo počítáno s tím,
že pocházely z jednoho keramického jedince, přitom byly označeny vždy jedním
inventárním číslem začínajícím znaky „A31455/“29
. Pro rozlišení jednotlivých
keramických střepů byla k inventárním číslům „slepitelných“ fragmentů za pomlčkou
přidána jednotlivá písmena nebo čísla, popřípadě jejich kombinace, tak jak byla
upotřebena při zpracování keramiky. Z tohoto důvodu mají znaky vyskytující se
za pomlčkou ne jiný než pomocný charakter.
Jedinci bez inventárních čísel nacházející se v balíčcích označených
jako „SKART“ byli opatřeni virtuálním inventárním číslem „A31455/3000“.
Objekt (OBJ) - označení objektu, v němž se jedinec nacházel.
Kontext (KON) - označení kontextu, ve kterém se jedinec nacházel.
Datace (DAT) - položka odkazuje na kulturní přítomnost jedinců. Do popisu
byla začleněna hlavně pro označení intruzí z doby bronzové.
Poznámka (POZN) - zde byly zaznačeny všechny další informace,
které nemohly být zaznamenány do ostatních polí.
4.1.2.2.2.2 Deskripce stavu a dochování keramiky
Stupeň dochování (DOCH) - označuje stupeň dochování jedince,
a to kombinacemi čísel 1 až 5. Například nádoba či fragment s dochováním
„DOCH_1234“ značí to, že byl tento jedinec zachován od hrany okraje
až pod maximální výduť.
                                                            
29
  V  praxi  se  ukázalo,  že  v  některých  případech  nebylo  toto  vyčlenění  zcela  oprávněné, 
s čímž se však dá při zpracování početně větších souborů počítat. 
55
DOCH  1  Okraj 
2  Hrdlo 
3  Horní část výdutě (do maximální šířky vydutí) 
4  Výduť nespecifikováno
5  Spodní část dna 
Tab. T14. Deskripce stupně dochování.
Jedinec - označuje, o jaký druh jedince se jedná. Pro jednodušší práci
s keramickým materiálem byla vytvořena virtuální kvalita následně ulehčující
kvantitativní vyhodnocování keramického materiálu:
JEDINEC  JEDINEC_F Fragment neslepitelný s jiným fragmentem  
JEDINEC_F+  Fragment, který lze slepit s jiným/i fragmentem/‐ty
a/nebo 
Fragment tvořící spolu s dalšími F+ pravděpodobně 
jednu nádobu 
a 
Alespoň jeden fragment z této nádoby je okraj 
Fragment části 
nádoby obsahující 
okraj 
JEDINEC_F‐ Fragment, který lze slepit s jiným/i fragmentem/‐ty
a/nebo 
Fragment tvořící spolu s dalšími F‐ pravděpodobně 
jednu nádobu 
a 
Ani jeden z fragmentů této nádoby není okraj 
Fragment části 
nádoby 
neobsahující okraj 
JEDINEC_FO  Okrajový fragment neslepitelný s jiným fragmentem Část nádoby 
charakterizována 
jedním okrajem 
JEDINEC_SO  Soubor skládající se z více než dvou F+ Část nádoby 
obsahující okraj 
JEDINEC_S Soubor skládající se z více než dvou F‐ Část nádoby 
neobsahující okraj 
Tab. T15. Deskripce keramického jedince.
Jakkoli se tato označení a jejich užití mohou jevit jako nelogická a pracná,
při dalším zpracování a kontrole chyb se osvědčila a znatelně ulehčila práci týkající se
hlavně určení minimálního množství jedinců.
Eroze okraje (hrany, lomu) fragmentu (ERO) - podle charakteru lomů
fragmentu je určeno, zda je okraj lomu erodován či nikoli, a to v závislosti na tom,
zda jsou na fragmentu patrny ostré hrany (obr. 3).
56
Obr. 3. Deskripce eroze okraje (hrany, lomu); (upraveno podle TRIAS -
BISQUERRA - ROSELLÓ - AYUSO - VECHIERINI - ABRAHAM - SIMONET
2004, 49). Vlevo erodovaný (ERO_Y), vpravo neerodovaný (ERO_N).
ERO  ERO_Y  Ano 
ERO_N  Ne 
ERO_0  Nelze určit 
Tab. T16. Deskripce eroze okraje (hrany, lomu).
Eroze povrchu vně (ERPv) a uvnitř (ERPu) - podle charakteru vnějšího
a vnitřního povrchu fragmentů bylo určeno, zda byl jejich povrch erodován (zaoblený
nebo obroušený povrch) či nikoli. Pakliže se na fragmentu objevilo odštěpení části
povrchu, byly fragmenty označeny za erodované s lomy; v případě celkového odlomení
povrchu za kompletně zlomené. Za fraktury nebyly považovány zásahy vzniklé
neopatrnou a houževnatou manipulací s pracovními nástroji při archeologickém
výzkumu (stopy po motyčce, rýči, apod.).
ERPv  ERPv_Y  Ano
ERPv_N  Ne
ERPv_Yzl  Ano, zlomený
ERPv_Yczl  Ano, kompletně zlomený
ERPu  ERPu_N  Ne
ERPu_Y  Ano
ERPu_Yzl  Ano, zlomený
ERPv_Yczl  Ano, kompletně zlomený
Tab. T17. Deskripce eroze vnějšího a vnitřního povrchu.
Vápenaté příměsi na povrchu vně (POPv) a uvnitř (POPv) - Jelikož se lokalita
nacházela na sprašových hlínách, byl povrch keramiky z velké části pokryt konkrecemi
vzniklými vysrážením uhličitanu vápenatého (CaCO3). Zastoupení sintru bylo vizuálně
sledováno a zaznamenáváno v kategorizovaných procentuelních hodnotách.
POPv  POPv_00‐25 
POPv_25‐50 
POPv_50‐75 
POPv_75‐99 
POPv_C  Kompletně pokrytý příměsí
POPv_N  Bez příměsí
57
POPu  POPu_00‐25 
POPu_25‐50 
POPu_50‐75 
POPu_75‐99 
POPu_C  Kompletně pokrytý příměsí
POPu_N  Bez příměsí
Tab. T18. Deskripce příměsí na vnějším a vnitřním povrchu.
Příškvar na povrchu (POPR) - mimo vápenatých příměsí se na keramice
vyskytoval i další přepálený organický materiál neurčitelného původu (zbytky
přiškvařeného jídla?), jenž charakterem nevykazoval známky takzvaného smolného
nátěru.
POPR  POPRv Vně
POPRu Uvnitř
Tab. T19. Deskripce příškvaru na povrchu.
4.1.2.2.2.3 Deskripce technologie výroby keramiky
Stopy formování u fragmentů (TECHfr) - Technologie použitá hrnčířem při
formování nádoby byla pozorována hlavně na vnitřní straně fragmentů a celých nádob.
Byly sledovány výskyty a kombinace dvou hlavních prvků - zvlnění (způsobeno
spirálovitým kladením válečků) a rýžek (vzniklých stykem keramického těsta
s papilárními liniemi prstů). Fragmenty, jejichž stěny byly iregulární, byly označeny
jako „v ruce dělané“.
TECHfr  TECHfr_N  Bez známek formování
TECHfr_V  Zvlnění
TECHfr_VR  Zvlnění i rýžky
TECHfr_R  Rýžky
TECHfr_H  Ruka
Tab. T20. Deskripce stop formování fragmentu.
Technologie výroby u nádob (TECHn) - Technologie výroby nádob byla
determinována jak charakterem keramického těsta, tak stopami po formování,
které se na ni vyskytovaly. Za vytáčenou byla považována keramika vyrobená z jemně
plaveného a vytříděného materiálu, jejíž stěny byly pravidelné a bez známek kladení
válečků (bez zvlnění), případně s relikty otisků struny, vzniklými při odříznutí nádoby
z hrnčířské desky. Keramika s nepravidelnými stěnami byla poté považována
58
za vytvářenou v ruce. Konečně nádoby, na jejichž spodní širší části se vyskytovaly
stopy po válečcích, na vyšších partiích rýžky po otiscích papilárních linií,
byly stanoveny jako dotáčené.
TECHn  TECHn_D  Dotáčení 
TECHn_V  Vytáčení 
TECHn_H  Ruka 
Tab. T21. Deskripce technologie formování nádoby.
Zvlnění na vnější straně (TECHv_zvl) - položka podávající informaci o tom,
zda se na vnější straně jedinců nacházelo zvlnění stěn.
TECHv_zvl  Ano/ne 
Tab. T22. Deskripce zvlnění na vnější straně.
Technologické prvky na dně - Na dnech nádob byly sledovány další aspekty
poukazující na technologickou stránku utváření nádob. Stopy po struně měly charakter
ne zcela pravidelných koncentrických kruhů vycházejících od pomyslného bodu
nacházejícího se na spodní části obvodu dna. Rozestupy mezi rýžkami, které byly
interpretovány jako otisky po podložce, byly oproti tomu užší a pravidelnější,
a počínaly od středu dna. Na dnech nádob byly také registrovány omfaly.
TECH5D  TECH5D_N  Není
TECH5D_S  Struna
TECH5D_P  Otisk podložky
TECH5D_O  Omfalos
TECH5D_OS  Omfalos, struna
Tab. T23. Deskripce zvlnění na dně.
Povrchová vrstva vně (POVv) a uvnitř (POVu) - Položka popisující druh
engoby, který se na části keramiky vyskytoval. Odlišení toho, zda se jednalo o engobu
či nikoli nebylo vždy jednoduché. Za keramiku s negrafitovou engobou byla určena ta,
jejíž povrch, na rozdíl od těsta, nešpinil, respektive nezanechával na rukou či papíru
žádné stopy. Práce s touto položkou byla velmi ztížena skutečností, že na části hlavně
negrafitového materiálu byla aplikována povrchová úprava grafitováním.
59
POVv  POVv_N  Není
POVv_G  Grafitová
POVv_YNG  Negrafitová
POVv_YNGG  Negrafitová a ještě grafitová
POVu  POVu_N  Není
POVu_G  Grafitová
POVu_YNG  Negrafitová
POVu_YNGG  Negrafitová a ještě grafitová
Tab. T24. Deskripce vnější a vnitřní povrchové vrstvy.
Porozita povrchu vně (PORu) a uvnitř (PORu) - popisuje, zda se na povrchu
střepu vyskytovaly dírky vzniklé patrně po vyhoření příměsí.
PORv  PORv_Y  Ano
PORv_N  Ne
PORu  PORu_Y  Ano
PORu_N  Ne
Tab. T25. Deskripce porozity vně a uvnitř.
Reparace - Pozůstatky po reparacích (popř. zavěšení) byly patrny kruhovými
otvory procházejícími částečně nebo zcela skrze střep. Na fragmentech byl sledován
jejich počet a celistvost, stejně jako přítomnost dochovaných železných svorek.
REP  REP_P Část reparace
REP_P2  Části dvou reparací
REP_C Celá reparace
REP_C2  Celé 2 dochované reparace
REP_Cmin3  Minimálně 3 celé dochované reparace
REP_NED  Nedodělaná
REP_fe  REP_Fe  Dochovaná Fe svorka
Tab. T26. Deskripce reparace.
4.1.2.2.2.4 Deskripce metrických parametrů keramiky
V metrické části jsou popsány základní metrické údaje o keramických jedincích.
Fragmenty byly váženy kuchyňskou váhou s přesností 2 gramy. Hodnoty u slepených
střepů byly odvozeny z průměru - z konečné váhy slepeného celku, včetně sádry, děleno
počtem fragmentů. Odečítání hmotnosti sádry, např. pomocí její hustoty, povrchu či
procentuelního zastoupení nebylo v této práci použito.
Přibližná šířka a délka fragmentu („POVctv“) byla odvozována pomocí
čtvercové sítě tak, aby pomyslná míra povrchu fragmentu, vynásobení pomyslné délky
60
a šířky na souřadnicích sítě, vykazovala minimální možné hodnoty. Přibližný povrch
fragmentu („POVcm2“) se poté rovná vynásobení obou hodnot „POVctv“.
MAX  Maximální délka střepu (v mm)
T  Maximální naměřená tloušťka fragmentu (v mm)
T1  Maximální tloušťka okraje (v mm)
T2  Minimální tloušťka hrdla (v mm)
T3  Tloušťka výdutě (v mm)
T4  Tloušťka výdutě (v mm)
T45  Maximální tloušťka přechodu výdutě a dna (v mm); u zlomku, kde se dochovalo jen 
spodní část dna, se jedná o jeho tloušťku 
T5  Maximální tloušťka dna (v mm)
P1  Průměr okraje nádoby (v mm)
P1_DOCH  Dochování průměru okraje nádoby (v %)
I1  Vzdálenost maximálního průměru okraje od roviny ústí nádoby (v mm) 
P2  Průměr hrdla (v mm) 
I2  Vzdálenost minimálního průměru hrdla od roviny ústí nádoby (v mm) 
P3  Průměr maximální výduti (v mm)
I3  Vzdálenost maximální výdutě od roviny ústí nádoby (v mm)
P4  Průměr minimální části hrdla (v mm)
I4  Vzdálenost minimální části hrdla od roviny ústí nádoby (v mm)
P45  Průměr dna (v mm) 
P45_DOCH  Dochování průměru dna nádoby (v %)
VYS  Výška nádoby (v mm) 
VAH  Váha fragmentu (v g) 
POVctv  Přibližná šířka a délka fragmentu (v cm x cm)
POVcm2  Přibližný povrch fragmentu (v cm2
)
Tab. T27. Deskripce metrických parametrů.
4.1.2.2.2.5 Deskripce keramické hmoty
Hustota příměsí keramické hmoty (HUP)
Přítomnost ostřiva byla na keramickém fragmentu sledována jak na čerstvém
lomu, tak po celém jeho povrchu. Byl zvolen systém založený na kategorizovaném
určení procentuelního zastoupení všech příměsí v keramickém těstě odvozený
z referenčních vyobrazení (obr. 4). Fragmenty byly porovnávány s referenčními
tabulkami vždy po větších celcích, většinou po obsazích jednotlivých sáčků. Vznikly
tak skupiny, které byly následně znovu porovnány jak s referenčními obrázky, tak mezi
sebou navzájem. Tímto se mělo snížit riziko subjektivního zatížení pozorovatele.
HUP  HUP_00_01 
HUP_02_04 
HUP_05_09 
HUP_10_19 
HUP_20_99 
Tab. T28. Deskripce hustoty příměsí keramické hmoty.
61
 
 
 
 
Obr. 4. Deskripce hustoty příměsí keramické hmoty (upraveno podle MATHEW -
WOODS - OLIVER 1991)30
.
Muskovit  Biotit 
Červená 
ostřiva 
(keramika, 
mazanice, 
krevel) 
Bílé příměsi 
(Ca) 
Grafit  Písek 
Organické 
příměsi 
M_x‐0,5  B_x‐0,5  R_x‐0,5 Ca_x‐0,5 G_x‐0,5 S_x‐0,5  O_x‐0,5
M_0,5‐1  B_0,5‐1  R_0,5‐1 Ca_0,5‐1 G_0,5‐1 S_0,5‐1  O_0,5‐1
M_1‐2  B_1‐2  R_1‐2 Ca_1‐2 G_1‐2 S_1‐2  O_1‐2
M_2‐x  B_2‐x  R_2‐x Ca_2‐x G_2‐x S_2‐x  O_2‐x
      G_F    
Tab. T29. Deskripce příměsí v keramické hmotě. Číselné hodnoty za spodní pomlčkou
udávají velikost zrn v mm.
Rovněž příměsi a jejich hustota byly sledovány zvlášť na jednotlivých
fragmentech. Vyskytl-li se například určitý druh ostřiva na jednom střepu slepené
                                                            
30
  Citováno  dle  ORTON  ‐  TYERS  ‐  VINCE  1997,  FIGURA  A.4;  TRIAS  ‐  BISQUERRA  ‐  ROSELLÓ  ‐ 
‐ AYUSO ‐ VECHIERINI ‐ ABRAHAM ‐ SIMONET 2004, 131. 
 
62
nádoby, neznamenalo to, že byla automaticky zmínka o druhu a jeho velikosti odvozena
na ostatní slepené fragmenty. To samé platí i pro určování hustoty keramické hmoty31
.
V keramickém těstě byla určována přítomnost makroskopicky dobře
definovatelných ostřiv, jež byly selektovány podle velikosti zrn (v mm). U střepů bylo
sledováno i celkové nasycení těsta grafitem (kategorie „G_F“).
4.1.2.2.2.6 Deskripce výzdoby keramiky
Určit výzdobu keramiky nebylo vždy lehké, ať už kvůli špatnému zachování
některých keramických fragmentů, tak sintru, který se na nich často vyskytoval.
Grafitování vně (GRAF_v) a uvnitř (GRAF_u)
Grafitování, tedy úmyslná aplikace grafitu na povrch nádoby, je akt vtírání
či otírání surového grafitu nebo grafitem nasyceného střepu do povrchu nádoby. U této
formy dekorace bylo sledováno hlavně jeho umístění na nádobě, popřípadě
na fragmentu. Kódování umístění přitom bylo stejné jako u dochování nádoby
s tím rozdílem, že přibylo označení „T“ pro označení horní hrany okraje (cca 5 mm
každým směrem) a „c“ pro celý povrch nádoby či střepu. Například kódy „GRAFu_T“
a „GRAFv_T12“ znamenají, že byl střep či nádoba grafitována od vnitřní strany okraje
zasahující maximálně 0,5 cm od hrdla, přes okraj až po hrdlo nádoby včetně.
Grafitování 
GRAFv  Grafitování vně
GRAFu Grafitování uvnitř
Rytá 
výzdoba 
HRLv  Horizontální rytá linie vně
HRLu  Horizontální rytá linie uvnitř
Hlazená 
výzdoba 
HHLv  Hlazená horizontální linie vně
HHLu  Hlazená horizontální linie uvnitř
HHPv  Hlazený horizontální pás vně
HHPu  Hlazený horizontální pás uvnitř
Vhlazovaná 
výzdoba 
VHLv  Vhlazená horizontální linie vně
VHLu  Vhlazená horizontální linie uvnitř
VVu  Vhlazovaná vlnovka uvnitř
SiVL  Šikmá vhlazovaná linie
SvVHL  Svazky vhlazovaných linií
Plastická 
výzdoba 
PLA_ZEB 
ZEB  Ostře ohraničené horizontální žebro
PZEB  Horizontální žebro vzniklé plynulým přechodem 
PLA_ZLB 
ZLB  Horizontální žlábek
ZLB_U 
Horizontální žlábek vzniklý většinou při tvarování žebra, takže se 
nachází těsně nad či pod ním 
Další 
výzdoba 
DAL  Další výzdobné prvky, které nebylo možné přiřadit k jiné kategorii 
Tab. T30. Deskripce výzdoby.
                                                            
31
 Označení „hustota keramické hmoty“ v této práci odpovídá hustotě příměsí keramické hmoty. 
63
Další výzdobné prvky byly rozepsány každý v jednom sloupci, přičemž byl vždy
udán jejich celkový počet. Například „3 HRL“ znamená, že se na střepu či nádobě
vyskytovaly 3 horizontální ryté linie. Jestliže byl počet prvků čtyři a více, bylo místo
čísla napsáno „N“. „N HHL“ tedy znamená čtyři nebo více horizontálních hlazených
linií.
Svislé rýhování
Zvláštní pozornost byla věnována sledování kvantitativních i kvalitativních
parametrů svislého rýhování, které jsou shrnuty v následujících dvou tabulkách (tab.
T31, T32).
SR  SR  Svislé rýhování
SR_OBL Zaoblené svislé rýhování
SR_SVAZ Svazky svislého rýhování
SRSil  Šikmé svislé rýhování, rýhy vedeny zleva doprava
SRSip  Šikmé svislé rýhování, rýhy vedeny zprava doleva
SRSilp  Šikmé svislé rýhování vedené z obou stran (zleva doprava i zprava doleva)
SRxH  Svislé rýhování přerušeno hlazeným či vhlazovaným prvkem 
SRxR  Svislé rýhování přerušeno rytým prvkem
SRxK  Svislé rýhování přerušeno hlazeným/vhlazovaným a rytým prvkem 
Tab. T31. Deskripce svislého rýhování.
SR_L_MIN  Minimální šířka rýhy
SR_L_MAX  Maximální šířka rýhy
SR_V_MIN  Minimální vzdálenost mezi rýhami
SR_V_MAX  Maximální vzdálenost mezi rýhami
SR_HUST_POC  Počet rýh 
SR_HUST_NAKOL  Měřená plocha
Tab. T32. Deskripce metrických parametrů svislého rýhování.
Výzdoba okraje (RIM)
Deskripce výzdoby okraje kombinuje veškeré prvky vyskytující se v deskripci
výzdoby. Například „1 HRL, 2 HHP“ znamená jedna horizontální rytá linie
v kombinaci s dvěma vhlazenými pásy.
4.1.2.2.2.7 Deskripce tvaru nádob
Deskripce tvaru nádoby byla derivována a následně upravována primárně
z kódu užívaného N. Venclovou (1998, 80-92; 2001, 391-399; 2008, Příloha 5)
a V. Salačem (1989, 32-36). Položky tvaru nádoby jsou tak s těmito kódy do určité míry
kompatibilní. Úhel alfa užitý v popisu odpovídá úhlu „mezi přímkami spojujícími
64
maximální výduť nádoby: 1) vertikálně s rovinou ústí nádoby, a 2) s bodem dotyku
okraje s horizontální rovinou“ (VENCLOVÁ a kol. 2008, Příloha 5).
TN  TN_HN Hrnec nečleněný
TN_HN_Sla  Hrnec nečleněný se slabě klenutými stěnami (α ≤ 20o
) 
TN_HN_Sil  Hrnec nečleněný se silně klenutými stěnami (α > 20o
) 
TN_HO Hrnec s odsazeným hrdlem
TN_HO_Sla  Hrnec s odsazeným hrdlem a slabě klenutými stěnami (α ≤ 20o
) 
TN_HO_Sil  Hrnec s odsazeným hrdlem a silně klenutými stěnami (α > 20o
) 
TN_HS_Sla  Hrnec se slabě prohnutým hrdlem (P1‐P2 < 5 mm) 
TN_HS_Sil  Hrnec s výrazně prohnutým hrdlem (P1‐P2 ≥ 5 mm) 
TN_MS_Sla  Mísa esovitě profilovaná se slabě prohnutým hrdlem 
(P1 > P3; a < 5 mm) 
TN_MS_Sil  Mísa esovitě profilovaná se silně prohnutým hrdlem (P1 > P3; a ≥ 5 
mm) 
TN_MS_Sla+  Mísa esovitě profilovaná se slabě prohnutým hrdlem a výrazně 
oblou výdutí (P1 < P3; a < 5 mm) 
TN_MO_Sla  Mísa esovitě profilovaná s odsazeným a slabě prohnutým hrdlem 
(P1 > P3; a < 5 mm) 
TN_MO_Sil  Mísa esovitě profilovaná s odsazeným a silně prohnutým hrdlem 
(P1 > P3; a ≥ 5 mm) 
TN_MZ Mísa se zataženým okrajem
TN_SIT Situla 
TN_CED  Cedník
TN_LAH  Lahev 
TN_N Neurčitelný tvar
TN_Z  Zásobnice blíže neurčitelná
TN_ZS_Sil  Zásobnice s výrazně prohnutým hrdlem (odpovídá TN_HS_Sil; P1 > 
25 cm; max. síla okraje nebo stěny ≥ 15 mm) 
TN_ZN Zásobnice nečleněná (odpovídá TN_HN; P1 > 25 cm; max. síla 
okraje nebo stěny ≥ 15 mm) 
TN_ZN_Sil  Zásobnice nečleněná se silně klenutými stěnami (odpovídá 
TN_HN_Sil; P1 > 25 cm; max. síla okraje nebo stěny ≥ 15 mm) 
TN_ZN_Sla  Zásobnice nečleněná se slabě klenutými stěnami (odpovídá 
TN_HN_Sla; P1 > 25 cm; max. síla okraje nebo stěny ≥ 15 mm) 
TN_ZO Zásobnice s odsazeným hrdlem (odpovídá TN_ZO; P1 > 25 cm; 
max. síla okraje nebo stěny ≥ 15 mm) 
TN_ZO_Sla  Zásobnice s odsazeným hrdlem a slabě klenutými stěnami 
(odpovídá TN_HO_Sla; P1 > 25 cm; max. síla okraje nebo stěny ≥ 
15 mm) 
TN_ZO_Sil  Zásobnice s odsazeným hrdlem a silně klenutými stěnami 
(odpovídá TN_HO_Sil; P1 > 25 cm; max. síla okraje nebo stěny ≥ 15 
mm) 
Tab. T33. Deskripce tvaru nádoby.
4.1.2.2.2.8 Deskripce ukončení okraje nádob
Typologie okrajů byla provedena manuálním srovnáváním obrázků v programu
CorelDRAW X4 tak, že digitalizované okrajové fragmenty byly nejdříve natočeny tak,
aby zadní hrana byla rovnoběžná s pomyslnou vertikální linií. Poté byly na základě
úvahy o tom, jakým způsobem hrnčíř formoval okraj (vytažením, přehnutím, ovalením)
empiricky vyděleno několik vůdčích typů okrajů a jejich variant (obr. 6).
TN_MS_Sla+
TN_MZ
TN_MS_Sil
TN_MO_Sil
TN_MS_Sla
TN_MO_Sla
MÍSY
CEDNKÍ
LAHVE
SITULA
ZÁSEBNICE
TN_ZN_Sla
TN_ZN_Sil
TN_ZO_Sil
TN_ZO_Sla
TN_ZS_Sil
HRNCE
TN_HN_SilTN_HN_Sla
TN_HO_Sil
TN_HO_Sla
TN_HS_Sil
TN_HS_Sla
TN_LAH
TN_CED
TN_SIT
Obr.5. Deskripce tvaru nádoby.
65
66
Obr. 6. Deskripce ukončení okraje.
67
4.1.2.3 Kvantitativní charakteristika keramického souboru z Višňové
a určení druhu odpadu
Artefakty prošly od svého vzniku celou škálou transformačních procesů. V době
jejich pobytu v živé kultuře byly užívány po různě dlouhou dobu užívány,
náhodně či nenáhodně rozbíjeny, následně opravovány či reutilizovány a v konečné fázi
vyhazovány. Po jejich přechodu z živé kultury do mrtvé na ně posléze působily další
faktory - buďto přírodní (voda, vítr, gravitace) či lidské, způsobené buďto vědomými
(uklízení odpadu) či nevědomými zásahy (rozšlapávání, zašlapávání, orba, atd.).
Je zřejmé, že těmito transformacemi se postupně ve velké míře mění kvantitativní
i kvalitativní složení původních komplexů a v souvislosti s tím stoupá míra entropie
informací v nich obsažených. K tomuto je nutno připočíst nyní již vědomé lidské zásahy
při samotných archeologických výzkumech, z nichž lze jmenovat užití těžkých strojů,
skrývka ornice, selektivní výběr fragmentů, skartace, atd. (SALAČ - NERUDA -
KUBÁLEK 2006, 5; VENCL 1995, 21; 2001, 599). Rozeznání „nálezových celků“
a na nich založených výsledcích tak bylo v poslední době podrobeno opětovné kritice
(VENCL 2001), z čehož vzešla poněkud skeptická otázka přínosu sídlištního materiálu
pro poznání aspektů související s otázkami chronologie (SALAČ - NERUDA -
KUBÁLEK 2006, 30). Přestože nesporně existuje odpad, který lze v Schifferově pojetí
považovat za primární, sekundární, atd., nebyly doposud podány žádné smysluplné
indicie, podle nichž by je bylo od sebe možno odlišit (VENCL 2001, 599).
Tento závěr nesouhlasí s přístupem J. Macháčka, který se na příkladě slovanské
keramiky pocházejících z 54 sídlištních objektů pokusil vyhledat keramické soubory
s podobnými kvalitativními vlastnostmi, o nichž předpokládal, že by mohly být
původem stejných transformačních procesů. Sekundární odpad dle jeho soudu mohly
obsahovat objekty s keramikou s vysokou průměrnou hmotností fragmentu, vyšším
procentuelním zastoupením nádob zasahujících od okraje (či dna) až k výduti a velkým
množstvím slepitelných střepů (či střepů ze stejné nádoby). Tyto aspekty splňovala
keramika vyskytující se ve starších objektech, do nichž se v dalších fázích osídlení
dostával sekundární či rychle přemístěný terciérní odpad (MACHÁČEK 2001, 95-114).
Podobný přístup vedl V. Salače s kolegy k úvahám o vědomém (hypotéza
odpadu) či nevědomém (hypotéza chaosu) nakládání s keramickým odpadem (SALAČ -
NERUDA - KUBÁLEK 2006, 27-30). Obě zmíněné hypotézy se částečně potvrdily,
bylo nicméně konstatováno, že k řešení této otázky se v případě březanského sídelního
areálu nelze blíže vyjádřit, jelikož nebyly k dispozici údaje o výplni objektů
68
ani o indicie o charakteru eroze působící na střepy. V neposlední řadě nebylo známo
ani prostorové rozložení keramických fragmentů ve výplni objektů. V tomto směru
nelze, než znova vyslovit skeptický názor S. Vencla, týkajících se nyní rozlišení
(a rozlišitelnosti) tzv. „pseudostratigrafií“ uvnitř zahloubených polozemnic (VENCL
2001, 610). Skupina autorů kolem V. Salače poté sumarizuje své závěry obecným
konstatováním, že „není nutné pochybovat, že se na sídlištích zacházelo
s odpadem/keramikou různým způsobem - a to jak v jednom časovém úseku,
tak jistě i v různých obdobích vývoje osady“ (SALAČ - NERUDA - KUBÁLEK
2006, 29).
4.1.2.3.1 Reprezentativnost keramického souboru aneb standardní soubor
laténské sídlištní keramiky
Prvním krokem vedoucím ke srovnání keramických celků je určení toho,
zda je zkoumaný soubor dostatečně reprezentativní, tedy zda není určitým způsobem
negativně postižený (například skartací). Jinými slovy se zjišťuje, zda soubor
kvantitativně a kvalitativně extrémně nevybočuje od „normy“ definované na základě
většího množství zkoumaných souborů pocházejících z kvalitativně podobných celků
(SALAČ 1998b, 63-64). Na Moravě se prozatím za statisticky významné považují
jednoduše ty soubory, které čítají více jak 100 keramických jedinců (ČIŽMÁŘ 2003,
56; HLAVA 2006b, 44; VENCLOVÁ 2001, 48) a u nichž lze zasvěceně (ČIŽMÁŘ
2003, 56) či různými úvahami (HLAVA 2006b, 132) předpokládat, že nebyly
skartovány.
Obecnou představu o keramických celcích ve Višňové mohou podat údaje
získané v závislosti na váhových a početních charakteristikách jednotlivých kategorií.
4.1.2.3.1.1 Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v souboru
Keramický soubor z Višňové čítá celkem 2424 jedinců vyzvednutých ze třech
zahloubených objektů. Celková váha přitom činí 124 kg (Tab. T37). Charakterizovat
průměrnou hmotnost keramiky jednoho objektu by zde bylo bezpředmětné,
jelikož údaje z žádného ze tří celků nebyly získány v celistvosti.
4.1.2.3.1.2 Početní a hmotnostní hustota střepů v objektech
Hustota střepů v objektu je vyjádřena celkovým počtem keramických jedinců
nacházejících se v jeho výplni na 1m3
, přičemž objem objektu je vypočítáván podle
69
druhu tělesa, které je mu nejbližší. V případě polozemnice tedy počítáme s tvarem
kvádru.
Kdybychom uvažovali, že objekt J502 obsahoval předpokládaných 1044
fragmentů, odpovídala by hustota jeho keramiky 44,86 ks/m3
, u druhého objektu (J504)
by to bylo 88,13 ks/m3
. V chatě č. 1/88 z Bořitova přitom hustota zlomků dosahovala
112 ks/m3
, v Ohrozimi pak 133 ks/m2
(ČIŽMÁŘ 2003, 56). V severozápadních
Čechách se v laténských chatách hustota keramiky pohybuje většinou mezi hodnotami
26,3 a 138,9 ks/m3
, přestože jsou tato data ve větší míře poplatná stavu poznání
(SALAČ 1998b, 52). Údaje lze srovnat i s poznatky komponenty z doby bronzové,
kde byla hustota keramiky určena dle soujámí J505A a J505B na 299 a 291 zlomků na
1 m3
(PARMA 2009). Hustota keramiky byla na Moravě zjištěna i pro slovanské
Pohansko u Břeclavi, kde byl průměr na jeden objekt vypočítán na 63,18 ks/m3
s variačním koeficientem 72,7 (MACHÁČEK 2001, 93). V Přáslavicích z doby
bronzové byla průměrná hodnota hustoty 88,19 ks/m3
a variační koeficient 137,929
(ŠABATOVÁ 2007, 141).
Váhovou hustotu lze vypočítat jen z ne vcelku prozkoumaného objektu J504,
kde byl 1 m3
nasycen 5056,19 g keramiky. Data ze severozápadních Čech oscilují
mezi 0,8 až 7 kg/m3
, za normální se považují hodnoty pohybující se mezi
1,2 až 4,6 kg/m3
s tím, že je zde opět třeba počítat se změnami způsobenými novými
výzkumy (SALAČ 1998b, 52). Podotýkám, že váhová hustota střepů v soujámí J505A
a J505B byla 9437 a 7677 g/m3
(PARMA 2009). V dalším sídelním areálu z doby
bronzové v Přáslavicích se hodnoty vyskytovaly většinou mezi 751,612 a 4373,403
g/m3
a průměrná váhová hustota zde činila 4693,108 g (ŠABATOVÁ 2007, 141, tab.
12). Konečně na Pohansku se váhová hustota vyskytovala v maximálním rozpětí hodnot
227,27 a 4511,08 g/m3
a průměr byl stanoven na 1123,12 g/m3
(MACHÁČEK 2001,
93). Váhová hustota keramiky v pohanských objektech je proto podstatně nižší,
než u ostatních souborů, což bude zčásti způsobeno absencí zásobnicových tvarů
u sledovaného souboru.
4.1.2.3.1.3 Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech v závislosti
na dochování
Obecný přehled o zastoupení a váze jednotlivých částí keramických nádob
v nálezových celcích lze vyjádřit kategoriemi sestávajícími z kombinací pěti různých
položek, z nichž každá odráží určitou část nádoby (tab. T34-T36).
70
Počet  Hmotnost 
DOCH  Počet  ∑  %  % celkově  Hmotnost  ∑  Průměr  % 
1  16 
290 
(305) 
1,63 
29,59 
(29,21) 
124 
11043 
7,75  0,31 
12  88  8,98  1793  20,38  4,43 
123  85  8,67  3942  46,38  9,74 
1234  99  10,10  4620  46,67  11,41 
12345  2  0,20  564  282,00  1,39 
2  0 
543 
(585) 
0,00 
55,41 
(56,03) 
0 
19158 
0,00  0,00 
23  34  3,47  500  0,00  1,23 
234  31  3,16  1090  35,16  2,69 
34  6  0,61  407  67,83  1,01 
4  472  48,16  17161  36,36  42,38 
2345  0 
147 
(154) 
0,00 
15,00 
(14,75) 
0 
10292 
0,00  0,00 
345  1  0,10  383  383,00  0,95 
45  116  11,84  7643  65,89  18,87 
5  30  3,06  2266  75,53  5,60 
Celkem  980 
980 
(1044) 
100,00  100,00  40493  40493  ‐  100,00 
Tab. T34. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J502 v závislosti
na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Počet  Hmotnost 
DOCH  Počet  ∑  %  % celkově  Hmotnost  ∑  Průměr  % 
1  6 
303 
0,43 
21,49 
203 
18881 
33,83  0,25 
12  79  5,60  2283  28,90  2,82 
123  93  6,60  6364  68,43  7,87 
1234  120  8,51  8667  72,23  10,71 
12345  5  0,35  1364  272,80  1,69 
2  5 
922 
0,35 
65,39 
176 
48058 
35,20  0,22 
23  47  3,33  1329  28,28  1,64 
234  21  1,49  1328  63,24  1,64 
34  13  0,92  939  72,23  1,16 
4  836  59,29  44286  52,97  54,75 
2345  1 
185 
0,07 
13,12 
100 
13954 
100,00  0,12 
345  1  0,07  43  43,00  0,05 
45  126  8,94  11342  90,02  14,02 
5  57  4,04  2469  43,32  3,05 
Celkem  1410  1410  100,00  100,00  80893  80893  ‐  100,00 
Tab. T35. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J504 v závislosti
na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
71
Počet  Hmotnost 
DOCH  Počet  ∑  %  % celkově  Hmotnost  ∑  Průměr  % 
1  0 
6 
0,00 
17,65 
0 
613 
0,00  0,00 
12  1  2,94  9  9,00  0,35 
123  3  8,82  414  138,00  15,90 
1234  2  5,88  190  95,00  7,30 
12345  0  0,00  0  0,00  0,00 
2  0 
27 
0,00 
79,41 
0 
1871 
0,00  0,00 
23  1  2,94  9  9,00  0,35 
234  1  2,94  94  94,00  3,61 
34  0  0,00  0  0,00  0,00 
4  25  73,53  1768  70,72  67,90 
2345  0 
1 
0,00 
2,94 
0 
120 
0,00  0,00 
345  0  0,00  0  0,00  0,00 
45  0  0,00  0  0,00  0,00 
5  1  2,94  120  120,00  4,61 
Celkem  34  34  100,00  100,00  2604  2604  ‐  100,00 
Tab. T36. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J507 v závislosti
na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Počet  Hmotnost 
DOCH  Počet  ∑  %  % celkově  Hmotnost  ∑  Průměr  % 
1  22 
599 
(614) 
0,91 
27,71 
(24,68) 
327 
30537 
14,86  0,26 
12  168  6,93  4085  24,32  3,29 
123  181  7,47  10720  59,23  8,65 
1234  221  9,12  13477  60,98  10,87 
1234532
  7  0,29  1928  275,43  1,55 
2  5 
1492 
(1543) 
0,21 
61,55 
(61,66) 
176 
69087 
0,00  0,14 
23  82  3,38  1838  0,00  1,48 
234  53  2,19  2512  47,40  2,03 
34  19  0,78  1346  70,84  1,09 
4  1333  54,99  63215  47,42  50,98 
2345  1 
333 
(340 
0,04 
13,74 
(13,67) 
100 
24366 
100,00  0,08 
345  2  0,08  426  213,00  0,34 
45  242  9,98  18985  78,45  15,31 
5  88  3,63  4855  55,17  3,92 
Celkem  2424 
2424 
(2488) 
100,00  100,00  123990  123990  51,15  100,00 
Tab. T37. Celkové početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech v závislosti
na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
                                                            
32
 Nádoba zasahující od okraje až po dno byla pro jednodušší vyhodnocování považována za okraj. 
72
Už při letmém pohledu je zřejmé, že soubor z objektu J507 lze kvůli malé
početnosti dochovaných, respektive vyzvednutých fragmentů považovat za statisticky
nevěrohodný (tab. T36). Je to způsobeno patrně tím, že celek z J507 byl při výzkumu
získán pouhým „vzorkováním“. Z tohoto důvodu budou mít údaje o fragmentech
pocházejících z tohoto objektu spíše jen informativní charakter a do kvantitativního
vyhodnocování budou vstupovat jen v omezené míře.
Počty fragmentů v dalších dvou objektech (J502, J504; tab. T34, T35) oproti
tomu vykazují vyšší hodnoty jak v porovnání se standardním souborem, tak s dalšími,
nově publikovanými a pravděpodobně neskartovanými celky. Například v BořitověPískách
(ČIŽMÁŘ 2003, 56) nepřesáhl počet fragmentů ani u jednoho z deseti
sledovaných objektů hodnot pokládaných za normální (SALAČ 1998b, 48).
Nejinak tomu bylo u zahloubených chat z Ptení (ČIŽMÁŘ, I. 2006, tab. 2),
časně laténských objektů z Modré (VLASATÍKOVÁ 2004, tab. J), či třech objektů
z Blanska - V Dílech (WILCZEK 2007, 32). Výjimkou potvrzující pravidlo tak může
být například objekt 331 z Neředína čítající dohromady 1023 fragmentů
(VLASATÍKOVÁ 2004, tab. J).
Hypotetickými úvahami se můžeme dostat ještě dále. Připustíme-li, že objekt
J504 byl odebrán ze dvou třetin, můžeme počítat s tím, že počet jeho fragmentů mohl
původně dosahovat počtu přes dva tisíce. Tento jev by se mohl odrazit například
na charakteru odpadu, který se v tomto objektu nacházel. Přesnější výsledky
samozřejmě přinese až srovnání hustoty fragmentů v jednotlivých objektech.
Graf 1. Celkové početní zastoupení fragmentů v objektech v závislosti na dochování.
0
100
200
300
400
500
600
700
800
900
J502
J504
J507
73
Zajímavé zjištění přináší i graf 1. Lze si povšimnout, že se četnosti jednotlivých
kategorií dochovalosti u objektů (J502 a J504) liší ve větší míře jen v množství
zastoupených výdutí (kategorie 4). Jejich počet v objektu J504 je přitom téměř
dvojnásobný. Jakkoli by tento stav sváděl k vytvoření hypotéz o funkci daných objektů,
je uvedený jev spojen spíše s náhodou, už jen z výše zmíněného faktu, že byl objekt
J504 odkryt jen z části a u objektu J502 nebyly k vyhodnocení poskytnuty všechny
fragmenty.
Lokalita  Celkem 
Okraje Výdutě Dna
Literatura 
Počet  % Počet % Počet % 
Višňové  2424  599  24,71 1492 61,55 333 13,74  ‐ 
Blansko  1094  162  14,8  800  73,1  132  12,1 
WILCZEK 
v tisku 
Brno‐Slatina  4101  685  20,0  2326  67,6  379  11,0 
ČIŽMÁŘOVÁ 
2008, 22, tab. 
V 
Dětkovice* 
319
(z 337) 
53  16,6  244  76,5  22  6,9 
ČIŽMÁŘ 2008, 
39‐46 
Medlovice  1934  393  20,0  1354  70,0  196  10,0 
LEČBYCH 
2010, 62, tab. 
1 
Modrá  2129  484  10,5  1682  79,0  224  10,5 
VLASATÍKOVÁ 
2004, 36 
Olomouc ‐ 
Neředín 
3396  722  21,3  2412  71,0  262  7,7 
VLASATÍKOVÁ 
2004, 36 
Morava ‐ 
celkem 
15397  3098  20,12  10310  66,96  1548  10,05  ‐ 
Poohří, Pobělí  45 702  5338 
2,9
‐ 
22,3 
‐  ‐  ‐  ‐ 
RULF ‐ SALAČ 
1995, 391‐
393, tab. 14 
Standardní 
soubor** 
72
‐ 
840 
45 
7,8
‐ 
15,6 
‐  ‐  29 
4,3 
‐ 
10,9 
SALAČ 1998b 
Tab. T38. Srovnání zastoupení fragmentů na laténských sídlištích v závislosti
na dochování. * - nezačleněny údaje o malované keramice; ** - údaje pro jednu
polozemnici.
Z obecného přehledu stojí za zmínku také to, že ve sledovaném souboru bylo
sedm fragmentů zachyceno v kategorii „12345“, byly tedy dochovány od okraje
až ke dnu. Pět z nich přitom pochází z objektu J504, další dva byly nalezeny v objektu
J502. V objektu J504 se rovněž vyskytl fragment, který byl dochován od hrdla
až po dno. Relativně velké množství fragmentů (J502 - 99 ks, tj. 10 %; J504 - 120 ks,
tj. 8,5 %) se také zachovalo v dochování od hrdla alespoň po maximální výduť.
Tento fakt může být do jisté míry ovlivněn zastoupením esovitě profilovaných mís,
74
které mají obecně, například oproti situlám, hrncům či zásobnicím, výše postavenou
maximální výduť.
Souhrnné novější relevantní údaje o dochovanosti keramických fragmentů
z doby laténské z Moravy poskytuje doposud jen velice málo prací (tab. T38), což je,
také vzhledem k přetrvávajícím tendencím skartace keramického materiálu
(srov. ČIŽMÁŘ 2009, tab. XI; LEČBYCH 2010, 62), vcelku běžný jev.
4.1.2.3.1.4 Zastoupení okrajů a den nádob
Z doposud známých dat je v objektech z Višňové v porovnání s ostatními celky
velice výrazné zastoupení okrajových částí nádob, které u obou nejpočetnějších objektů
převažuje jak nad ostatními známými moravskými soubory, tak nad soubory
ze severozápadních Čech (tab. T38). Podobně je tomu i u dochovanosti den.
Za pozornost stojí, že oproti standardnímu souboru vykazuje objekt J502 skoro jednou
tak velké zastoupení okrajových partií nádob.
Jak se dá prozatím usuzovat ze stavu, který je nám na Moravě k dispozici,
je nutné počítat s tím, že jsou zde znatelné tendence většího zastoupení, respektive
dochování okrajových částí nádob (hodnoty neklesají pod 10 %), což však může být
způsobeno rozdílnými faktory - počínaje od jiné tvarové skladby nádob (MACHÁČEK
2001, 88), přes jejich odlišnou tektoniku až po faktory způsobené samotnými přístupem
archeologů (metodika výzkumu, skartace, atd.). Ať tak či onak, bylo by vhodné věnovat
tomuto fenoménu, stejně jako jeho činitelům, v budoucnu patřičnou pozornost.
4.1.2.3.1.5 Zastoupení samostatných výdutí
Konstatovat triviální závěr o tom, že nejčastěji zastoupenou kategorií dochování
je výduť, by bylo samozřejmě redundantní. Trochu jinak je tomu u srovnání zastoupení
výdutí s jinými lokalitami. K. Šabatová si ve své disertační práci povšimla toho,
že „bronzové“ Přáslavice i „slovanské“ Pohansko mají prakticky stejné procento
zastoupení výdutí pohybující se okolo 62,0 % (ŠABATOVÁ 2007, 127). Tomuto stavu
se podobají jak data z Jiříkovic s 65,1 % (HROMÁDKOVÁ 2009, 93), tak i ze zdejšího
sídelního areálu (61,5 %), jenž poněkud „snižuje“ zastoupení výdutí v celkovém spektru
laténských moravských celků (tab. T38). Odlišné hodnoty pak vykazují dva zdejší
objekty z doby bronzové (obj. 505A - 85,2 %; obj. 505B - 81,6 %) související hlavně
s nízkým zastoupením den (obj. 505B - 6,1 %; obj. 505A - 3 %); (PARMA 2009, 229).
75
4.1.2.3.1.6 Hmotnost v závislosti na dochování nádob
Kromě zběžného přehledu je možné pokusit se určit charakteristiky hmotností
jednotlivých fragmentů v závislosti na tom, ze které části nádoby pocházely.
To, spolu se sledováním dalších aspektů, umožní následné úvahy o postdepozičních
procesech, které na keramiku po jejím odloučení z živé kultury působily. Homogenitu
keramických souborů nejlépe charakterizuje variační koeficient, jehož hodnoty mohou
odrážet mimo jiné intenzitu fragmentarizace působící na keramiku (MACHÁČEK
2001, 77).
Jelikož standardní soubory pracují většinou jen se třemi kategoriemi dochování
(okraj, výduť, dno), budou, hlavně kvůli možnosti srovnání, třídy zúženy na „klasický“
výčet používaný v jiných pracích33
.
Váženo po celcích  Váženo po jednotlivých kusech 
J502  J504  J507  Celkem    J502  J504  J507  Celkem 
POC  290  303  6  599  POC  230  192  5  427 
PRUM  38,08  62,31  102,17  50,98  PRUM  31,92  46,09  120,80  39,33 
MED  26  40  86  32  MED  22  28  122  24 
SUM  11043  18881  613  30537  SUM  7341  8849  604  16794 
MIN  1  1  9  1  MIN  1  1  46  1 
MAX  383  560  246  560  MAX  320  560  246  560 
ROZ  1953,75  5552,10  7413,77  3982,17 ROZ  1096,83  4375,85  6663,20  2742,27 
SO  44,20  74,51  86,10  63,10  SO  33,12  66,15  81,63  52,37 
VK  116,08  119,58  84,28  123,78  VK  103,76  143,53  67,57  133,15 
Tab. T39. Početní a hmotnostní zastoupení okrajových fragmentů. Údaje o hmotnosti
získány souhrnným vážením a vážením jednotlivých fragmentů.
                                                            
33
 Kategorie 12345 se zde pro zjednodušení považuje za okraj.  
76
502_c
502_f
504_c
504_f
507_c
507_f
Celkem_c
Celkem_f
-100
0
100
200
300
400
500
600
Graf 2. Hmotnost fragmentů okrajů. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením
(_c) a vážením jednotlivých fragmentů (_f).
Váženo po celcích  Váženo po jednotlivých kusech 
J502  J504  J507  Celkem    J502  J504  J507  Celkem 
POC  543  922  27  1492  POC  447  639  23  1109 
PRUM  35,28  52,12  69,30  46,30  PRUM  29,93  32,58  69,22  32,27 
MED  22  28  50  26  MED  20  20  48  20 
SUM  19158  48058  1871  69087  SUM  13379  20820  1592  35791 
MIN  1  1  9  1  MIN  1  1  16  1 
MAX  383  374  470  470  MAX  358  374  470  470 
ROZ  1677,22  3273,54  7995,68  2845,97  ROZ  1162,90  1767,09  9225,72  1699,39 
SO  40,95  57,21  89,42  53,35  SO  34,10  42,04  96,05  41,22 
VK  116,08  109,77  129,04  115,21  VK  113,93  129,02  138,77  127,73 
Tab. T40. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů výdutí. Údaje o hmotnosti
získány souhrnným vážením a vážením jednotlivých fragmentů.
77
502_c
502_f
504_c
504_f
507_c
507_f
Celkem_c
Celkem_f
-100
0
100
200
300
400
500
Graf 3. Hmotnost fragmentů výdutí. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením
(_c) a vážením jednotlivých fragmentů (_f).
Váženo po celcích  Váženo po jednotlivých kusech 
J502  J504  J507  Celkem    J502  J504  J507  Celkem 
POC  149  190  1  340  POC  124  118  1  243 
PRUM  72,86  80,62  120,00  77,34  PRUM  66,73  65,95  120,00  66,57 
MED  40  52  120  46  MED  38  40  120  38 
SUM  10856  15318  120  26294  SUM  8274  7782  120  16176 
MIN  1  4  120  1  MIN  1  4  120  1 
MAX  474  438  120  474  MAX  474  438  120  474 
ROZ  6160,38  7035,15  0,00  6631,96 ROZ  5781,99  5674,07  0,00  5694,02 
SO  78,49  83,88  0,00  81,44  SO  76,04  75,33  0,00  75,46 
VK  107,73  104,04  0,00  105,30  VK  113,96  114,22  0,00  113,36 
Tab. T41. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů den. Údaje o hmotnosti získány
souhrnným vážením a vážením jednotlivých fragmentů.
78
J502_c
J502_f
J504_c
J504_f
J507_c
J507_f
Celkem_c
Celkem_f
-100
0
100
200
300
400
500
Graf 4. Hmotnost fragmentů den. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením (_c)
a vážením jednotlivých fragmentů (_f).
Největší průměrná váha fragmentů se váže ke spodním částem nádob (66,57 g;
tab. T41), následují okraje (tab. T40) a až na třetím místě se umístily výdutě (tab. T39).
U den je nutno zmínit, že těžší fragmenty by na sobě měly častěji nést i stopy dekorace
(viz níže) a měly by tak formálně přináležet spíše do kategorie výdutí.
Za povšimnutí stojí hlavně míra variačních koeficientů (hodnoty jsou
nad 100 %), které dokládají velkou rozptýlenost hmotností fragmentů v objektech.
Může to být způsobeno odlišným dochováním jednotlivých částí nádob (jak to dokládají
už zmíněné fragmenty zachované od okraje až po dno) souvisejícím hlavně
s transformačními procesy, či odlišným zastoupením různých keramických tvarů.
Při vyhodnocování keramických souborů tak ne zcela správně počítáme se zamlčeným
předpokladem, že ve sledovaném souboru máme dochován stejný počet okrajů,
výdutí a den různých tvarových tříd, čehož samozřejmě v praxi nebude nikdy dosaženo.
Výjimkou mohou být pro dobu laténskou kupříkladu nálezy hrobů, v případě
keramiky ze sídlišť například celky ze středohradištního období, kde se variabilita všech
forem (a potažmo hmotností) zužuje do jednoho vedoucího tvaru - hrnce (MACHÁČEK
2001, 42) a není proto tak široká, jako u jiných období. Dalším aspektem, který může
79
zkreslit výsledky je samotná kategorizace dochovalosti keramiky, kdy položka okraj
může, ale taky nemusí obsahovat velkou část výdutě či dokonce dna. O částečnou
eliminaci alespoň tohoto jevu jsem se pokusil v následné analýze (tab. T42-T44).
POC  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
1  16  7,75  6  124  1  20  30,20  5,50  70,91 
12  88  20,38  17  1793  1  90  266,31  16,32  80,09 
123  85  46,38  34  3942  6  244  1800,79  42,44  91,50 
1234  99  46,67  31  4620  12  383  2167,45  46,56  99,76 
12345  2  282,00  282  564  244  320  2888,00  53,74  19,06 
23  34  14,71  9  500  1  56  195,49  13,98  95,08 
234  31  35,16  24  1090  6  138  1054,94  32,48  92,37 
34  6  67,83  32  407  8  201  6012,17  77,54  114,31 
345  1  383,00  383  383  383  383  ‐  ‐  ‐ 
4  472  36,36  24  17161  1  383  1740,11  41,71  114,73 
45  116  65,89  40  7643  4  474  4046,62  63,61  96,55 
5  30  75,53  32  2266  1  334  8757,50  93,58  123,89 
Tab T42. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J502 v závislosti
na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
1
12
123
1234
12345
23
234
34
345
4
45
5
-100
0
100
200
300
400
500
Graf 5. Hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J502 v závislosti na dochování.
Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
80
POC  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
1  6  33,83  30  203  1  90  1139,37  33,75  99,77 
12  79  28,90  20  2283  3  138  787,71  28,07  97,12 
123  93  68,43  43  6364  1  560  7205,77  84,89  124,05 
1234  120  72,23  46  8667  10  360  4661,18  68,27  94,53 
12345  5  272,80  277  1364  91  438  15529,70  124,62  45,68 
2  5  35,20  10  176  1  127  2773,70  52,67  149,62 
23  47  28,28  12  1329  1  176  1475,20  38,41  135,83 
234  21  63,24  45  1328  6  360  5728,39  75,69  119,68 
2345  1  100,00  100  100  100  100  ‐  ‐  ‐ 
34  13  72,23  43  939  3  360  8699,86  93,27  129,13 
345  1  43,00  43  43  43  43  ‐  ‐  ‐ 
4  836  52,97  28  44286  1  374  3210,05  56,66  106,95 
45  126  90,02  62  11342  6  404  7184,64  84,76  94,16 
5  57  43,32  38  2469  4  223  1652,54  40,65  93,85 
Tab. T43. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J504 v závislosti
na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Graf 6. Hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J504 v závislosti na dochování.
Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
1 123 12345 23 2345 345 45
-100
0
100
200
300
400
500
600
81
POC  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
1  22  14,86  6  327  1  90  434,22  20,84  140,19 
12  167  24,41  18  4076  1  138  527,92  22,98  94,14 
123  178  57,90  39  10306  1  560  4722,01  68,72  118,68 
1234  219  60,67  40  13287  10  383  3681,31  60,67  100,00 
12345  7  275,43  277  1928  91  438  10854,62  104,19  37,83 
2  5  35,20  10  176  1  127  2773,70  52,67  149,62 
23  81  22,58  10  1829  1  176  974,30  31,21  138,23 
234  52  46,50  28  2418  6  360  3060,49  55,32  118,97 
2345  1  100,00  100  100  100  100  ‐  ‐  ‐ 
34  19  70,84  43  1346  3  360  7474,36  86,45  122,04 
345  2  213,00  213  426  43  383  57800,00  240,42  112,87 
4  1308  46,98  26  61447  1  383  2741,60  52,36  111,46 
45  242  78,45  52  18985  4  474  5803,33  76,18  97,11 
5  87  54,43  34  4735  1  334  4266,41  65,32  120,01 
(34+4)  1327  47,32  26  62793  1  383  2811,82  53,027  112,06 
Tab. T44. Celkové početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech J502 a J504
v závislosti na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
1 123 12345 23 2345 345 45
-100
0
100
200
300
400
500
600
Graf 7. Celkové hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech J502 a J504 v závislosti
na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
82
Srovnáme-li samostatně stojící okraje („1“), hrdla („2“), výdutě („34“, „4“)
a dna („5“), zjistíme, že největší průměrné hmotnosti vykazují dna (54,4 g), která jsou
následována výdutěmi (47,3 g) a hrdly (35,2 g). Na posledním místě se umístily okraje
s 14,9 g. Stejné poznatky byly získány i při rozboru keramiky z doby bronzové
(ŠABATOVÁ 2007, 125) s tím rozdílem, že zde byly vysledovány značné rozdíly mezi
okrajovými částmi nádob a jejich dny. To například může, ale také nemusí souviset
s faktorem 3, který ve své syntéze laténské keramiky ze severozápadních Čech obdržel
E. Neustupný (1997, 247, tab. 4) a jejž K. Šabatová interpretovala právě jako doklad
větší váhy fragmentů u den nádob (ŠABATOVÁ 2007, 125)34
.
Variační koeficienty hmotností fragmentů ukazují na veliké rozptyly uvnitř
jednotlivých kategorií dochování. Poměrně nízký variační koeficient (37,8 %) oproti
ostatním vykazuje jen váha fragmentů zachovaných od okraje až ke dnu (kategorie
12345). Bližším šetřením tohoto jevu bylo zjištěno, že všechny zaznamenané fragmenty
odpovídají esovitě profilovaným mísám a lze tedy předpokládat, že variabilita tvaru
zde nehrála významnou roli. Naopak, dle velikosti těchto fragmentů lze soudit, že byly
získány v prvotních fázích destrukcí nádoby - hypoteticky snad i při prvním rozbití
nádoby. Podle nízkého variačního koeficientu (19,6 %) u dvou z nich (pocházejících
z jednoho objektu - J502) se navíc zdá, že tento druh nádobí může vykazovat stejnou
lámavost.
4.1.2.3.1.7 Podíl slepků
Slepitelnost keramických fragmentů byla počítána dvojím způsobem.
Jednak klasicky, podílem slepitelných kusů na celkový počet fragmentů (SALAČ
1998b, 57), tak s poněkud komplikovanějším systémem, který použil J. Macháček,
kde zjišťoval „poměr střepů z jedinců tvořených třemi a více fragmenty k celkovému
množství střepů z objektu vyjádřenému jejich počtem“ (MACHÁČEK 2001, 67).
Za slepitelné kusy zde považuji jak fragmenty, které k sobě mohly být k sobě fyzicky,
tak kusy, které s velkou mírou pravděpodobnosti (morfologicky, dekorativně
a charakterem keramické hmoty) k těmto slepkům patří. Zde je potřeba zmínit,
že vyhledávání takovýchto fragmentů byla věnována velká pozornost, a to ať už při
                                                            
34
  Tento  faktor  může  dle  mého  soudu  odrážet  stejně  tak  tvar  keramického  fragmentu  (kolmé  řezy 
maximální  délky  fragmentu  jsou  „pravidelnější“  než  například  řezy  okrajem)  anebo  kupříkladu  to, 
že pomocí  délky,  šířky  a  váhy  fragmentu  můžeme  jednodušeji  determinovat  dno  než  okraj  nádoby. 
Řešení by samozřejmě napomohla například vizualizace faktorového skóre tohoto faktoru jednotlivých 
střepů. 
83
laboratorním zpracování předcházející vlastní analýze materiálu, tak při samotném
zpracovávání nálezového fondu, kdy byly některé z dříve učiněných poznatků
verifikovány a případně doplňovány.
POC  %  PRUM  MED  SUM  %  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
502_s  320  32,65  58,21  36,5  18626  46,00  1  383  4018,45  63,39  108,91 
502_n  660  67,35  33,13  22  21867  54,00  1  474  1548,33  39,35  118,76 
504_s  747  52,98  81,73  60  61054  75,48  1  560  5493,97  74,12  90,69 
504_n  663  47,02  29,92  20  19839  24,52  1  368  1240,65  35,22  117,71 
Celkem_s  1067  44,64  74,68  49  79680  65,64  1  560  5163,59  71,86  96,23 
Celkem_n  1323  37,36  31,52  20  41706  34,36  1  474  1395,67  37,36  118,51 
Tab. T45. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech J502 a J504
v závislosti na jejich slepitelnosti (slepitelné minimálně dva fragmenty). _s - slepitelné
fragmenty; _n - neslepitelné fragmenty. Údaje o hmotnosti získány souhrnným
vážením.
502_s
502_n
504_s
504_n
Celkem_s
Celkem_n
-100
0
100
200
300
400
500
600
Graf 8. Hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech J502 a J504 v závislosti na jejich
slepitelnosti (slepitelné minimálně dva fragmenty). _s - slepitelné fragmenty;
_n - neslepitelné fragmenty. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
84
POC  %  PRUM  MED  SUM  %  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
502_s  225  22,96  60,98  35  13720  33,88  1  383  4911,00  70,08  114,92 
502_n  755  77,04  35,46  24  26773  66,12  1  474  1624,41  40,30  113,66 
504_s  641  45,46  83,48  60  53511  66,15  1  560  5534,03  74,39  89,11 
504_n  769  54,54  35,61  22  27382  33,85  1  438  1978,69  44,48  124,93 
Celkem_s  866  37,18  77,63  52  67231  55,39  1  560  5463,79  73,92  95,21 
Celkem_n  1524  65,43  35,53  22  54155  44,61  1  474  1802,00  42,45  119,46 
Tab. T46. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech J502 a J504
v závislosti na jejich slepitelnosti (slepitelné minimálně tři fragmenty). _s - slepitelné
fragmenty; _n - neslepitelné fragmenty. Údaje o hmotnosti získány souhrnným
vážením.
502_s
502_n
504_s
504_n
Celkem_s
Celkem_n
-100
0
100
200
300
400
500
600
Graf 9. Hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech J502 a J504 v závislosti na jejich
slepitelnosti (slepitelné minimálně tři fragmenty). _s - slepitelné fragmenty;
_n - neslepitelné fragmenty. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Podíl slepitelných zlomků v objektech může reflektovat rozdílný vznik jejich
výplní. Pro standardní soubor udává V. Salač hodnotu mediánu 22 % s tím, že se
slepitelnost obyčejně pohybuje od 14 % do 30 % (SALAČ 1998b, 57). Ve dvou
nejpočetnějších objektech ve Višňové bylo přitom možno slepit 44,64 % jedinců
(65,64 % váhy), což je mírně nadprůměrné množství (tab. T45). Na sídlišti v Březně
u Chomutova přesáhla hranici 30 % jen laténská polozemnice č. 8 (42,5 %) a římská
85
pec č. 17, u níž se slepitelnost pohybovala kolem 50 % (SALAČ - NERUDA -
KUBÁLEK 2006, 10, 12-13, 23-34, graf 77). V souvislosti s určením normálních
hodnot slepitelnosti se naskýtá možnost srovnání i s celky z Přáslavic,
kde bylo průměrné množství slepků určeno na 28,3 %. Směrodatná odchylka zde byla
19,4 % a variační koeficient 68,5 % (ŠABATOVÁ 2007, 122-123, obr. 46),
z čehož vyplývá, že slepitelnost se zde mohla pohybovat až do 81,7 %!
Nejvíce markantní rozdíly jsou nicméně patrné porovnáním slepitelnosti
keramiky dvou časově rozdílných komponent zachycených na zdejší lokalitě.
Přestože zde porovnáváme dohromady jen dva laténské a dva objekty z doby bronzové
(obj. 505A - 2 %; obj. 505B - 4 %); (PARMA 2009, 298-299, tab. 5), je v jejich
slepitelnosti viditelný několikanásobný rozdíl způsobený patrně odlišným charakterem
odpadu.
Vrátíme-li se zpět k laténské komponentě, můžeme konstatovat, že bylo možno
v prvním objektu slepit 32,65 % keramických fragmentů odpovídajících 46,0 % veškeré
váhy keramiky vyzvednuté z tohoto objektu. Oproti tomu u druhého objektu bylo
možno slepit až na 53,0 % keramiky, která zaujímá celých 75,5 % keramické hmotnosti
jeho výplně35
(tab. T45). V současné době bohužel nedisponujeme, kromě výše
zmíněných údajů ze severozápadních Čech, dalšími srovnatelnými daty,
pomocí nichž bychom mohli s určitostí potvrdit do jaké míry je tento celek možno
považovat za extrémní. K tomu se přidává i fakt, že zmíněný objekt byl při výzkumu
odkryt jen z části, a proto by přítomnost dalších střepů mohla zastoupení slepků o něco
pozměnit.
Mimo slepitelných dvojic byly kvantifikovány i kompozice sestávající z více jak
tří střepů (tab. T46). O něco málo tak pokleslo množství slepků z objektu J504 (z 53,0
na 45,5 %, to jest na 66,15 % hmotnosti), přesto však tento soubor stále převyšuje
„normál“ definovaný V. Salačem pro dvojice slepitelných fragmentů (SALAČ 1998b,
57). Trochu jinak je tomu u druhého objektu (J502), kde slepitelnost tří a více jedinců
zaujímá 23 %. Pro srovnání uvádím, že na Pohansku bylo tímto způsobem vyhledáno
na 12,22 % jedinců, přičemž směrodatná odchylka zde byla 8,23 % a variační koeficient
67,35 %. Maximální hodnota byla poté 33 % (MACHÁČEK 2001, 87). Na Pohansku
však nebyly do analýzy zahrnuty drobné zlomky (MACHÁČEK 2001, 87).
                                                            
35
 Tento jev je dán vysokým počtem velkých zásobnicovitých tvarů (srov. níže). 
86
Z údajů je také možno vypozorovat, že průměrná hmotnost fragmentů byla
největší právě pro slepitelné zlomky, což v zásadě není překvapující, uvážíme-li
například možnosti lepší rozpoznatelnosti stejných nádob na základě dochované
dekorace či naopak to, že při větší fragmentarizaci a z toho plynoucího velkého počtu
zlomků se nám nemusí všechny slepitelné partie nádob dochovat.
4.1.2.3.1.8 Početní a hmotnostní zastoupení okrajů s výdutí a k nim přiřazených
fragmentů
Vytvořená tabulka keramiky z Višňové poskytla údaje, na jejichž základě bylo
možno extrahovat hmotnosti a počty okrajů s výdutí a k nim přiřaditelných fragmentů.
Hodnoty byly počítány pro jedince skládajícího se z okraje a minimálně dalšího
fragmentu, což v deskriptivním popisu odpovídá kategorii „JEDINEC_SO“.
Propočet byl vytvořen proto, aby mohlo dojít ke komparaci s kompatibilní kategorií
„okraji s výdutí“ tak, jak byla vyčleněna J. Macháčkem pro slovanské Pohansko
(MACHÁČEK 2001, 67). Průměrné hmotnosti pro „JEDINEC_SO“ přitom byly
vypočítány jak pro jednotlivé jedince (tab. T48), tak pro fragmenty, ze kterých se
tito jedinci skládají (tab. T49). Hmotnostní data pak ze zřejmých důvodů nemohla být
získávána jiným způsobem, než souborným vážením fragmentů.
POC  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
J502  144  112,32  39  16174  6  1925  53820,65  231,99  206,55 
J504  130  369,87  54  48083  8  9928  1457072,10  1207,09  326,36 
Celkem  274  234,51  44  64257  6  9928  733298,63  856,33  365,15 
Tab. T47. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů kategorie „DOCH_123“
v objektech J502 a J504. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
POC  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
J502  44  281,68  138  12394  18  1925  134622,04  366,91  130,26 
J504  57  789,51  273  45002  10  9928  3034590,43  1742,01  220,64 
Celkem  101  568,28  172  57396  10  9928  1821296,10  1349,55  237,48 
Tab. T48. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů kategorie „JEDINEC_SO“
v objektech J502 a J504. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
87
J502 J504 Celkem
-2000
0
2000
4000
6000
8000
10000
12000
Graf 10. Hmotnostní zastoupení fragmentů kategorie „JEDINEC_SO“ v objektech J502
a J504. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Celková průměrná hmotnost jedince určeného okraji a k nim přiřaditelných
fragmentů („JEDINEC_SO“) ve Višňové odpovídá 568,3 g (tab. T48), přičemž variační
koeficient vykazuje velice vysokých hodnot (237,5 %). To je patrně způsobeno širokou
škálou různých keramických forem a s tím do jisté míry spojenou přítomností větších
zásobnicových tvarů v souboru (graf 10). Proto je lepší udat hodnotu mediánu, který byl
vypočítán na 172 g.
POC  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
J502  210  59,01  35  12393  1  383  4619,03  67,96  115,16 
J504  544  82,73  59  45006  1  560  6015,16  77,56  93,75 
Celkem  754  76,13  47  57399  1  560  5732,85  75,72  99,46 
Tab. T49. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů kategorie „JEDINEC_F+“
v objektech J502 a J504. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
88
J502 J504 Celkem
-100
0
100
200
300
400
500
600
Graf 11. Hmotnostní zastoupení fragmentů kategorie „JEDINEC_F+“ v objektech J502
a J504. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Důležitější je v tomto ohledu průměrná hmotnost okrajů a k nim přiřaditelných
fragmentů („JEDINEC_F+“), která byla stanovena na 76,13 g, popř. 69,23 g. Srovnání
s průměrnými údaji z Pohanska (34,83 g) znovu ukazuje na těžší fragmenty ve Višňové,
což nelze generalizovat, jelikož se na Pohansku vyskytly soubory, jejichž hodnoty
dosahovaly až 95 g (MACHÁČEK 2001, 75).
4.1.2.3.1.9 Početní a hmotnostní zastoupení okrajů neslepitelných s jinými
fragmenty
Údaje získané v předchozí analýze je možné porovnat i s hmotností ostatních
okrajových fragmentů, které do těchto výpočtů nebyly zařazeny (kategorie
„JEDINEC_FO“). Z podstaty kategorie je zřejmé, že vstupní data byla, na rozdíl
od předešlé analýzy, získána vážením jednotlivých fragmentů (tab. T50).
Z tabulky (tab. T50) je patrné, že neslepitelné okrajové fragmenty, oproti
zprůměrovaným slepitelným (tab. T49), váží přibližně o polovinu méně. Důvody jsou
patrně stejné jako ty, které byly zmíněny u slepitelnosti jedinců (viz kap. 4.1.2.3.1.7).
89
POC  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
J502  196  28,36  20  5559  1  184  682,06  26,12  92,08 
J504  140  36,28  24  5079  4  250  1479,04  38,46  106,01 
Celkem  336  31,66  22  10638  1  250  1025,99  32,03  101,17 
Tab. T50. Početní a hmotnostní zastoupení okrajů neslepitelných s jinými fragmenty
(kategorie „JEDINEC_FO“) v objektech J502 a J504. Údaje o hmotnosti získány
vážením jednotlivých fragmentů.
J502 J504 Celkem
-20
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
200
220
240
260
Graf 12. Hmotnostní zastoupení okrajů neslepitelných s jinými fragmenty v objektech
J502 a J504. Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
4.1.2.3.1.10 Hmotnost fragmentů
Střepy v laténských polozemnicích v Čechách dle standardního souboru
vykazují data běžně se pohybující do 52,4 g na jedince, přičemž tyto hodnoty byly
zjišťovány hromadným vážením, kdy průměrná hodnota připadla na 30,6 g.
Jedinci vážení po jednom kuse oproti tomu vykazovali v severozápadních Čechách
průměru kolem 18,7 g (SALAČ 1998b, 56-57). Podobné hodnoty se udávají i v další
studii (SALAČ - NERUDA - KUBÁLEK 2006, 17, 23).
90
POC  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
J502  980  41,32  26  40493  1  474  2490,03  49,90  120,77 
J504  1410  57,37  35  80893  1  560  4160,85  64,50  112,43 
J507  34  76,59  51  2604  9  470  7642,49  87,42  114,14 
Celkem  2424  51,15  30  123990  1  560  3600,43  60,00  117,31 
Tab. T51. Celkové početní a hmotnostní zastoupení fragmentů. Údaje o hmotnosti
získány souhrnným vážením.
POC  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
J502  800  35,84  22  28674  1  474  1924,53  43,87  122,40 
J504  947  38,82  24  36763  1  560  2690,24  51,87  133,61 
J507  29  79,86  50  2316  16  470  8650,55  93,01  116,46 
Celkem  1776  38,15  24  67753  1  560  2467,62  49,68  130,21 
Tab. T52. Celkové početní a hmotnostní zastoupení fragmentů. Údaje o hmotnosti
získány vážením jednotlivých fragmentů.
J502_c
J502_f
J504_c
J504_f
J507_c
J507_f
Celkem_c
Celkem_f
-100
0
100
200
300
400
500
600
Graf 13. Celkové početní a hmotnostní zastoupení fragmentů. Údaje o hmotnosti
získány souhrnným vážením (_c) a vážením jednotlivých fragmentů (_f).
Údaje získané z objektů ve Višňové byly získány obojím způsobem,
avšak za poněkud odlišných podmínek.
Výsledky hromadného vážení (tab. T51) ukazují na vyšší průměrné hodnoty
(51,15 g), než které byly získány v severozápadních Čechách (30,6 g), pohybují se
91
však v hodnotách standardního souboru (do 52 g; SALAČ 1998b, 56-57). Výjimku tvoří
jen soubor z objektu J507 obsahující těžší střepy, který lze nicméně považovat
za „nestandardní“. Rovněž míry, které byly naměřeny pro jednotlivé kusy (38,2 g; tab.
T52), se markantně liší od stejně získaných dat v severozápadních Čechách (18,7 g).
-50 0 50 100 150 200 250 300 350 400 450 500 550
VAH
0
100
200
300
400
500
600
700
800
Pocetpozorování
-100 -50 0 50 100 150 200 250 300 350 400 450 500 550 600 650
VAH
0
100
200
300
400
500
600
700
800
900
1000
Pocetpozorování
 
Graf 14. Hmotnostního zastoupení fragmentů v objektech J502 (vlevo) a J504 (vpravo).
Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Histogram z VAH
Tabulka3 10v*34c
VAH = 34*50*normal(x; 76,5882; 87,4213)
-50 0 50 100 150 200 250 300 350 400 450 500 550
VAH
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
Pocetpozorování
Graf 15. Hmotnostního zastoupení fragmentů v objektu J507. Údaje o hmotnosti
získány souhrnným vážením.
Srovnání váhy se naskýtá také s moravskými soubory spadajícími do jiných
časových etap. Hodnoty na raně středověkém Pohansku - Lesní školce vykazují maxima
na „nálezový celek“ jen do 27,89 g, průměr přitom spadá na 18,0 g (MACHÁČEK
2001, 75). Další slovanskou lokalitou, kde byla průměrná hmotnost fragmentů
sledována, je Olomouc - Slavonín „Horní Lán“, který oproti Pohansku vykazuje
podstatně vyšší hodnoty průměru (30,92 g; BALCÁRKOVÁ 2009, 69-70). Mimo
slovanské období byla hmotnost jednotlivých fragmentů zjištěna i pro areály náležící
do doby bronzové a římské. V germánské osadě Kostelci na Hané - „Kozí bradě“ lze
průměrnou hmotnost fragmentu odvodit na 28,17 g (VACHŮTOVÁ 2009, 112),
92
v Jiříkovicích přináležejících do doby bronzové je to 27,98 g (HROMÁDKOVÁ 2009,
92, tab. 26). Prozatím nejvyšší míry připadají keramickému souboru z Přáslavic se
47,18 g taktéž z doby bronzové (ŠABATOVÁ 2007, 121. tab. 8), které však stále mírně
„zaostávají“ za hodnotami z tohoto naleziště.
Standardnost souboru lze odvodit také z grafu rozložení četností, který by měl
za ideálních okolností odpovídat typu L. Jak je patrno na grafech 14-15, toto kritérium
splňují jen dva nejpočetnější objekty (J502, J504). Objekt J507 oproti tomu vykazuje
znaky konstantně sestupných tendencí četností.
Je otázkou, do jaké míry lze ve sledovaném komplexu spojit vysokou míru
rozptylu, respektive hodnot variačních koeficientů s různou intenzitou fragmentarizace
keramiky (MACHÁČEK, 2001, 77), jelikož je zřejmé, že vysoké hodnoty rozptylů
v souborech mohou být dané i jinými faktory. Zvláště v případě laténské keramiky jsou
velikosti rozptylů determinovány odlišnou variabilitou forem, například oproti keramice
slovanské, jíž vévodí jediný tvar - hrnec (viz kap 4.1.2.3.1.6; MACHÁČEK 2001, 42).
4.1.2.3.1.11 Průměrná hmotnost zdobených a nezdobených fragmentů
Za zdobení jsou zde kvůli možnosti srovnání považovány podobné kategorie,
které ve své práci využili J. Rulf a V. Salač (1995, 378, 380-381, tab. 2), a které byly
zastoupeny v souborech ve Višňové. Jsou tedy sledovány následující položky: rýhování,
vrypy/vpichy, plastická výzdoba a výzdoba vhlazovaná, doplněná o grafitování
a drsnění. Je však vhodné pozastavit se nad tím, že v práci zmíněných autorů chybí
informace o tom, zda za jednotlivé jedince považovali fragmenty nebo jednotlivé
nádoby. Intuitivně předpokládám, že se jedná o jednotlivé fragmenty. Další věc se týká
možnosti kombinace různých výzdobných prvků, které se mohou vyskytovat v rámci
jednoho jedince. Nejen na Moravě se lze setkat například s kombinací (svislého)
rýhování s plastickými prvky, smolným nátěrem či kolkovanou výzdobou. Z tohoto
hlediska není možné charakterizovat položky tak, jak jsou uvedeny ve výše zmíněné
práci. Není taktéž zřejmé, co autoři chápou pod pojmem „jemná výzdoba“.
V deskriptivním systému (SALAČ 1997b, tab. 2) jsou za jemnou výzdobu označeny
plastické prvky. S tím souhlasí i slovní popis v textu, kde autoři vysvětlují, že jemná
výzdoba „byla zhotovována za pomoci hrnčířského kruhu - [jde tedy - poznámka
autora] vesměs [o] plastická žebra“ (RULF - SALAČ 1995, 381). Trochu rozpačitě
proto působí tabulka zastoupení výzdoby v severozápadních Čechách (RULF - SALAČ
93
1995, tab. 2), kde se kategorie jemné a plastické výzdoby vyskytují odděleně
(RULF - SALAČ 1995, 381).
POC  %  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
502_z  620  63,27  43,01  28  26669  1  383  2554,58  50,54  117,50 
502_n  360  36,73  38,40  23  13824  1  474  2372,15  48,70  126,84 
504_z  852  60,43  65,35  40  55679  1  560  4891,14  69,94  107,02 
504_n  558  39,57  45,19  26  25214  1  360  2806,42  52,98  117,24 
Celkem_z  1472  61,59  55,94  32  82348  1  560  4026,30  63,45  113,42 
Celkem_n  918  38,41  42,53  24  39038  1  474  2644,33  51,42  120,92 
Tab. T53. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n)
fragmentů. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
J502_z
J502_n
J504_z
J504_n
Celkem_z
Celkem_n
-100
0
100
200
300
400
500
600
Graf 16. Hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n) fragmentů. Údaje
o hmotnosti získány souhrnným vážením.
POC  %  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
502_z  518  64,75  34,77  24  18012  1  358  1551,75  39,39  113,29 
502_n  282  35,25  37,81  22  10662  1  474  2611,25  51,10  135,16 
504_z  534  56,39  41,66  24  22244  1  560  3301,90  57,46  137,95 
504_n  413  43,61  35,15  22  14519  1  314  1881,59  43,38  123,39 
Celkem_z  1052  60,22  38,27  24  40256  1  560  2449,69  49,49  129,34 
Celkem_n  695  39,78  36,23  22  25181  1  474  2176,02  46,65  128,75 
Tab. T54. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n)
fragmentů. Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
94
J502_z
J502_n
J504_z
J502_n
Celkem_z
Celkem_n
-100
0
100
200
300
400
500
600
Graf 17. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n)
fragmentů. Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
Průměrná hmotnost zdobených a nezdobených fragmentů byla určena z hodnot
získaných celkovým vážením (tab. T53) i vážením jednotlivců zvlášť (tab. T54).
Zdobnost keramických fragmentů v Čechách se obyčejně pohybuje v mezích
od 0,7 po 19,7 %, přičemž hodnoty od 1,3 do 9,1 % lze považovat za normální (SALAČ
1998b, 54). Procentuelní zastoupení ve všech objektech z Višňové přitom vykazují
hodnoty několikanásobně větší - v celkové míře až 61 % (tab. T52, T53), což je mimo
jiné způsobeno tím, že variabilita výzdoby je ve zdejším areálu podstatně rozmanitější
(tab. T55). Z Moravy srovnatelné údaje pro zdobnost keramiky doby laténské doposud
chybí. Snad jen v pozdně-laténském sídlišti v Blansku - V Dílech byla dekorace
doložena přibližně u 30 % keramiky36
. Hypoteticky lze proto počítat s tím, že zdobnost
keramiky bude v moravském prostředí patrně vyšší, než v severozápadních Čechách
či Mšeckých Žehrovicích (RULF - SALAČ 1995, 381), což lze přičíst na vrub patrně
hlavně regionálním rozdílům v dekorativnosti keramiky (RULF - SALAČ 1995, 381).
Neměly by zůstat opomenuty ani faktory chronologické a postdepoziční.
                                                            
36
 Tento údaj se opírá o informace extrahovaná z databáze keramiky z Blanska (WILCZEK 2007). 
95
4.1.2.3.1.12 Výzdobná skladba souboru
Výčet všech kombinací výzdobných prvků, které bylo možno zachytit
v objektech J502 a J504, je shrnut v následující tabulce (tab. T55). Jak vidno, dekorace
vykazovala velkou variabilitu možností.
Výzdoba  J502  J504  Celkem 
GRAF  VHL  RYT  PLA  HLA  DRS  ZAS  ∑  Váha  ∑  Váha  ∑  Váha 
x  x  x  1  22  1  34  2  56 
x  x  x  1  22  0  0  1  22 
x  x  0  0  1  278  1  278 
x  x  x  1  32  1  32  2  64 
x  x  x  3  292  2  58  5  350 
x  x  49  1992  33  1227  82  3219 
x  x  x  2  178  0  0  2  178 
x  x  2  44  0  0  2  44 
x  x  9  661  4  140  13  801 
x  70  1927  32  1223  102  3150 
x  x  6  190  13  854  19  1044 
x  x  0  0  1  16  1  16 
x  x  1  244  10  535  11  779 
x  20  503  87  4027  107  4530 
x  x  2  254  1  28  3  282 
x  x  8  345  8  539  16  884 
x  x  3  118  16  684  19  802 
x  378  16444  597  42292  975  58736 
x  x  2  54  1  46  3  100 
x  15  316  17  1681  32  1997 
x  44  2871  22  1817  66  4688 
x  2  186  5  168  7  354 
x  1  50  0  0  1  50 
Zdobeno  620  26745  852  55679  1472  82424 
Nezdobeno  360  13824  558  25214  918  39038 
Celkem  980  40569  1410  80893  2390  121462 
Tab. T55. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených fragmentů. Údaje o hmotnosti
získány souhrnným vážením.
4.1.2.3.1.13 Zdobnost fragmentů v závislosti na dochování
Zdobnost keramických fragmentů by mohla být sledována vzhledem ke všem
kategoriím deskriptoru „DOCH“. Kvůli malé početnosti výskytu u jednotlivých
kategorií zde uvádím kvantifikaci zvlášť pro okraje, výdutě a dna.
96
POC  %  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
502_z  159  54,83  47,39  30  7535  1  383  2873,99  53,61  113,12 
502_n  131  45,17  26,78  19  3508  1  125  615,62  24,81  92,65 
504_z  155  51,16  79,35  46  12299  8  560  8181,99  90,45  114,00 
504_n  148  48,84  44,47  29  6582  1  277  2208,31  46,99  105,67 
Celkem_z  314  52,95  63,17  41  19834  1  560  5732,52  75,71  119,86 
Celkem_n  279  47,05  36,16  24  10090  1  277  1533,84  39,16  108,29 
Tab. T56. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n)
fragmentů okrajů. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
J502_z
J502_n
J504_z
J504_n
Celkem_z
Celkem_n
-100
0
100
200
300
400
500
600
Graf 18. Hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n) fragmentů okrajů.
Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
   
97
 
 
 
POC  %  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
502_z  125  54,35  37,93  28  4741  1  320  1478,84  38,46  101,39 
502_n  105  45,65  24,76  18  2600  1  122  556,78  23,60  95,29 
504_z  88  45,83  65,75  34  5786  8  560  8175,45  90,42  137,52 
504_n  104  54,17  29,45  24  3063  1  138  599,22  24,48  83,12 
Celkem_z  213  50,47  49,42  30  10527  1  560  4408,57  66,40  134,35 
Celkem_n  209  49,53  27,10  20  5663  1  138  580,64  24,10  88,93 
Tab. T57. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n)
fragmentů okrajů. Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
J502_z
J502_n
J504_z
J504_n
Celkem_z
Celkem_n
-100
0
100
200
300
400
500
600
Graf 19. Hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n) fragmentů okrajů.
Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
98
  POC  %  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
502_z  409  75,32  36,34  24  14865  1  383  1864,87  43,18  118,82 
502_n  134  24,68  32,04  20  4293  1  201  1100,10  33,17  103,53 
504_z  626  67,90  58,49  34  36616  1  374  3513,95  59,28  101,34 
504_n  296  32,10  38,66  20  11442  1  360  2507,22  50,07  129,53 
Celkem_z  1035  70,65  49,74  28  51481  1  383  2977,20  54,56  109,70 
Celkem_n  430  29,35  36,59  20  15735  1  360  2074,55  45,55  124,47 
Tab. T58. Početné a hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n)
fragmentů výdutí. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
J502_z
J502_n
J504_z
J504_n
Celkem_z
Celkem_n
-50
0
50
100
150
200
250
300
350
400
Graf 20. Hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n) fragmentů výdutí.
Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
99
POC  %  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
502_z  352  78,75  29,99  20  10557  1  358  1258,08  35,47  118,27 
502_n  95  21,25  29,71  18  2822  1  150  819,78  28,63  96,39 
504_z  407  63,69  34,00  22  13838  1  374  1892,11  43,50  127,94 
504_n  232  36,31  30,09  18  6982  1  252  1545,25  39,31  130,62 
Celkem_z  759  69,89  32,14  20  24395  1  374  1600,02  40,00  124,45 
Celkem_n  327  30,11  29,98  18  9804  1  252  1331,36  36,49  121,70 
Tab. T59. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n)
fragmentů výdutí. Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
J502_z
J502_n
J504_z
J504_n
Celkem_z
Celkem_n
-50
0
50
100
150
200
250
300
350
400
Graf 21. Hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n) fragmentů výdutí.
Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
100
POC  %  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
502_z  54  36,24  89,50  59  4833  12  383  6519,20  80,74  90,21 
502_n  95  63,76  63,40  35  6023  1  474  5774,09  75,99  119,85 
504_z  75  39,47  104,68  72  7851  6  438  10307,95  101,53  96,99 
504_n  115  60,53  64,93  43  7467  4  314  4343,24  65,90  101,50 
Celkem_z  129  38,05  98,33  66  12684  6  438  8715,16  93,36  94,94 
Celkem_n  210  61,95  64,24  40  13490  1  474  4966,58  70,47  109,71 
Tab. T60. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n)
fragmentů den. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
J502_z
J502_n
J504_z
J504_n
Celkem_z
Celkem_n
-100
0
100
200
300
400
500
Graf 22. Hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n) fragmentů den.
Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
101
POC  %  PRUM  MED  SUM  MIN  MAX  ROZ  SO  VK 
502_z  41  33,33  66,20  46  2714  12  292  3187,96  56,46  85,30 
502_n  82  66,67  63,90  34  5240  1  474  6405,60  80,03  125,25 
504_z  39  33,62  67,18  44  2620  6  404  4739,52  68,84  102,48 
504_n  77  66,38  58,10  38  4474  4  314  4035,12  63,52  109,33 
Celkem_z  80  33,47  66,68  45  5334  6  404  3894,17  62,40  93,59 
Celkem_n  159  66,53  61,09  38  9714  1  474  5233,28  72,34  118,41 
Tab. T61. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n)
fragmentů den. Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
J502_z
J502_n
J504_z
J504_n
Celkem_z
Celkem_n
-100
0
100
200
300
400
500
Graf 23. Hmotnostní zastoupení zdobených (_z) a nezdobených (_n) fragmentů den.
Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
102
K získaným výsledkům mi není znám žádný soudobý celek, který by výše
uvedené hodnoty sledoval, proto tato data poslouží spíše jen jako reference.
Několik poznámek si však měření přesto zaslouží. Zdobnost střepů je
pochopitelně největší u výdutí, kdy byla v souboru zjištěna dekorace přibližně u dvou ze
tří střepů (tab. T58, T59). Podobně je tomu i u okrajových částí (52,95 %), méně často
pak u den (38,05 %), u nichž bychom díky spodním, nezdobeným částem očekávali
možná o něco menší hodnoty (tab. T56, T57, T60, T61). Je to patrně způsobeno velkou
dekorativností souvisejících částí výdutí - hlavně svislého rýhování, které mnohdy končí
těsně nad dnem. Nezanedbatelný vliv na relativně vyšší dekorativnost den zde mají
patrně i postdepoziční procesy. Zdobená dna u objektu J502 taktéž vykazují,
oproti jiným hodnotám, vyšší homogenitu váhy. Ta se projevila i u celkového
zastoupení nezdobených okrajů vážených po jednotlivých kusech (tab. T61).
4.1.2.3.1.14 Tvarová skladba souboru
Tvarová skladba standardního souboru je utvořena podle počtu určitelných
keramických jedinců. Není ovšem zcela zřejmé, co za tuto strukturující entitu považovat
(SALAČ 1998b, 53; srov. VLASATÍKOVÁ 2004, 36). V textu V. Salače se totiž
vyskytuje slovní spojení „tvarově určitelné střepy“ (SALAČ 1998b, 53), což v krajním
případě znamená, že kupříkladu jedna kompletně slepitelná nádoba skládající se ze sta
fragmentů bude mít ze statistického hlediska devadesát devět krát větší váhu,
než fragment jiného určitelného okraje. To, že definování entit u autora není zcela
jednoznačné, vyplývá i z věty „Nutno však zdůraznit, že koeficient [poměr mis k vyšším
tvarům - poznámka autora] odráží poměr mezi zlomky mis a zlomky vyšších tvarů,
nikoliv poměr výskytu celých nádob, neboť je evidentní, že mísy poskytují více
okrajových (tj. určitelných) střepů než vyšší tvary“ (SALAČ 1998b, 54). Trochu světla
do jeho charakteristiky přináší E. Neustupný, který použil 3741 zlomků z databáze
V. Salače pro demonstraci využití faktorové syntézy v archeologii. Jako deskriptory
vybral 7 proměnných, přičemž dva z nich byly okraj (kategorie „RIM“) a možnost
určitelnosti tvaru nádoby („VESS_DET“). E. Neustupný zmiňuje, že zastoupení okraje
(„RIM“) v souboru bylo 13,3 % a slepitelnosti („VESS_DET“) 13,4 % (NEUSTUPNÝ
1997, 244-248). Jedna z možností, kterou lze vyvodit je, že V. Salač určoval patrně
jen okrajové střepy a tři nebo čtyři zlomky neokrajové, což by do jisté míry potvrzoval
i výsledek faktorové analýzy E. Neustupného (1997, 247, tab. 4). I kdyby byla
tato hypotéza pravdivá (naskýtají se i jiné možnosti, kdy mohlo být tvarů
103
determinovaných dle okrajů relativně méně), není stále jasné, zda dva okrajové střepy
z jedné nádoby tvoří jednu nebo dvě strukturující entity.
Určení tvaru se samozřejmě potýká s povícero problémy. Jedním z nich je
vysoká míra specifikace potřebná k tomu, aby mohl být jedinec přiřazen k určitému
keramickému tvaru. Jako učebnicový příklad lze zmínit pohár či kalich na nožce,
který lze s jistotou určit právě jen díky přítomnosti charakteristické nožky, v jiných
případech může být jeho okraj lehce zaměněn například s esovitou mísou.
Jinou ukázkou mohou být situly, které jsou s jistotou determinovány jen v případě,
že byly zachyceny v celku - to aby byl bez výhrad splněn předpoklad, že je jejich výška
větší nebo rovna maximálnímu průměru ústí (VENCLOVÁ a kol. 2008, příloha 5).
U situl vyvstává ještě další nesrovnalost, a tou je jejich zažitá jazyková zaměnitelnost
s hrnci, jež je typická hlavně pro nomenklaturu na Moravě (srov. HLAVA 2006b, 284).
Podobně jsou na tom i zásobnice, jejichž odlišení od hrnců, popřípadě situl je taktéž
do velké míry subjektivní záležitostí (HLAVA 2006b, 152-153, 218, 229-230).
Další, již diskutovaná otázka související s určitelností tvaru je spojena s fragmentarizací
keramiky, popřípadě erudicí osoby určení provádějící.
Abych předešel možným nesrovnalostem, rozhodl jsem se v této práci určovat
tvar striktně jen pro okrajové části nádob, které byly dochovány alespoň po výduť
(kategorie „DOCH_123“). Jedinou výjimku tvořily dva okraje („DOCH_12“) splňující
rigidní požadavky pro zařazení mezi lahve. Jelikož při práci byly podrobně sledovány
slepitelnosti okrajů, mohly být počty tvarů nádob určeny pro tzv. minimální počet
jedinců.
Graf 24. Tvarová skladba souboru.
0
10
20
30
40
50
60
70
TN_H TN_LAH TN_M TN_SIT TN_Z TN_CED
J502
J504
104
4.1.2.3.1.15 Procentuelní údaje pro určitelný minimální počet jedinců
Celkový minimální počet jedinců určený dle okrajových fragmentů byl ve dvou
objektech stanoven na 437 kusů37
. Objekt J502 přitom obsahoval 240 kusů, přičemž
u 126 z nich (52,5 %) bylo možno rámcově determinovat tvar. Zbylých 197 jedinců
nacházejících se v druhém objektu vydalo 122 tvarově určitelných nádob,
které odpovídaly 61,93 %38
.
Zastoupení určitelných tvarů jedinců v obou objektech je víceméně stejné s tím
rozdílem, že v objektu J502 převládají ve stejném poměru mísy nad hrnci (graf 24).
Poměrně vysoká je v obou případech přítomnost zásobnic, jejichž vyčlenění od hrnců na
základě parametru šířky průměru okraje a jeho tloušťky je čistě arbitrární (viz kap.
4.1.2.2.2.7). Dle popisů keramiky používaných na Moravě by některé z těchto
„zásobnic“ jistě spadaly mezi hrnce, popřípadě situly. Ty bylo ve zdejším areálu možno
nalézt v mizivém množství, což je způsobeno hlavně stupněm jejich dochování (viz kap.
4.1.2.3.1.14). Více k typologické skladbě bude prezentováno v další části práce.
Srovnání minimálního počtu určitelných jedinců je možno s časně laténskými
celky z Modré a Neředína (VLASATÍKOVÁ 2004, 36-37, graf 1a,b), kde v obou
případech převažují mísy nad hrnci - v Neředíně (232:120 kusů), v Modré (367:65
kusů). Zbylé tvary spolu se zásobnicemi, pakliže za ně můžeme považovat amfory,
byly zastoupeny stopovým množstvím (VLASATÍKOVÁ 2004, graf 1a,b).
Abychom se poněkud vyhnuli zkreslení plynoucímu z užití typologizačních
schémat, odrážejících především náš dnešní pohled, můžeme se pokusit o určení
poměru vysokých tvarů k nízkým (M/VT; SALAČ 1998b, 54). Nelze však počítat s tím,
že bychom se tímto krokem přiblížili více reálné skladbě keramických tvarů minulé živé
kultury (NEUTSTUPNÝ 1998a, 82). Z indexu poměru mis k vyšším tvarům objektu
J502 (1,30) lze říci, že na jednu mísu zde připadá 1,3 hrnce; u druhého objektu je tomu
naopak - na jeden hrnec připadá zhruba 1,5 mísy (index M/VT je 0,66)39
.
Hodnota indexu pro nálezy z obou objektů je 0,93, což znamená, že výskyt jak vyšších,
tak nižších tvarů je zde víceméně vyrovnaný. U standardního souboru je tento poměr
                                                            
37
  Minimální  počet  jedinců  byl  určen  kategoriemi  „JEDINEC_FO“  a  „JEDINEC_SO“.  Do  kalkulace 
vstupovaly  všechny  okrajové  části,  tj.  i  „DOCH_1“  a  „DOCH_12“,  které  však,  s výjimkou  dvou  lahví, 
nebyly tvarově určovány. 
38
  Jak  moc  by  se  posunula  hranice  určitelnosti,  kdybychom  determinovali  tvar  nádoby  jen  z  jedinců 
dochovaných  od  okraje  minimálně  k  výduti  („DOCH_123“),  ilustrují  následující  údaje:  z  objektu  J502 
by bylo možné přiřadit tvaru 87,8 % jedinců, u objektu J504 by to bylo 94,2 %. 
39
 Z hlediska předpokládané odlišné funkce zde neřadíme zásobnice. 
105
uváděn 100:175 ve prospěch mís (SALAČ 1998b, 54), tedy podstatně jiný, než u zde
sledovaných objektů.
4.1.2.3.1.16 K možnostem určitelnosti tvaru laténské keramiky na Moravě
Kdybychom se pokusili určit tvar ze všech střepů, dostali bychom se - oproti
standardnímu souboru, který počítá s 12,1 % určitelných střepů (SALAČ 1998b, 53) -
k velice vysokým číslům. Tento poznatek budu demonstrovat na obou početných
objektech, které čítají dohromady 2390 fragmentů. Z předchozí analýzy bylo zjištěno,
že tvar může být určen pro 248 jedinců, tj. pro 740 kusů, ze kterých se tito jedinci
skládají. Toto číslo odpovídá 30,96 % všech fragmentů v souborech, což je oproti
hodnotě určené V. Salačem číslo poměrně vysoké40
. Uvážíme-li, že střepy, které jsou
svisle rýhované, jsou na Moravě zastoupeny, s výjimkou několika málo mísovitých
jedinců (viz kap. 4.1.3.2.1), jen na vysokých tvarech (hrncích/situlách, zásobnicích),
dostáváme se k číslu 1526 kusů, tedy k 63,97 % všech jedinců (u objektu J502
je to 60,1 % a u J504 66,45 %). Pokračovali-li bychom tímto způsobem ještě dále,
například určováním zásobnic na základě šířky stěn, procentuelní možnost determinace
tvarů by se tak zvyšovala ještě více.
Z těchto úvah vyplývají dvě věci. Za prvé, z dnešního stavu poznání o laténské
moravské keramice můžeme alespoň pro zdejší soubor tvrdit, že určitelnost výdutí
přesahuje, díky výskytu svislého rýhování, možnost určitelnosti okrajových fragmentů,
a za druhé to, že bez pevně stanovené strukturující entity bude vzájemné srovnávání
celků zkreslené, ne-li zcela nemožné. Osobně bych se klonil, alespoň v případě nálezů
ze zahloubených objektů, k určování jedinců z okrajových slepitelných (kategorie
„JEDINEC_SO“) a neslepitelných („JEDINEC_FO“) částí.
4.1.2.3.1.17 Intruze
Část laténských intruzí vyskytujících se v zahloubených strukturách doby
bronzové již byly publikovány. Jednalo se o pět fragmentů, z nichž dva se nacházely
ve velmi značné hloubce spodní části výplně objektu 505B. Dle D. Parmy,
který komponentu z doby bronzové publikoval, mohla být příčina intruze způsobena
například bioturbací či chybou vzniklou při laboratorním zpracování keramiky
(PARMA 2009).
                                                            
40
 Stále zde pracujeme jen se střepy, které byly určitelné dle „DOCH_123 (a více)“. 
106
Množství intruzí z doby bronzové nacházejících se v laténských objektech byla
o poznání větší. V objektu J502 se nacházelo celkem 30 keramických nálezů z doby
bronzové, přičemž dvacet fragmentů, doplněných navíc o jeden střep datovatelný
do středověku, se vyskytovalo v jeho horní polovině a zbylých deset ve spodní části.
Jejich průměrná váha činila 27,3 g. V objektu J504 bylo intruzí o poznání méně,
a to celkem čtrnáct. Pocházely z celého objemu výplně a jejich průměrná hmotnost byla
22,5 g. Ostatní tři fragmenty se nacházely ve výplni objektu J507.
Jakkoli by vysoké zastoupení cizorodé složky v laténských objektech mohlo
působit rozpaky, jedná se o logicky lehce zdůvodnitelný jev, kdy se tito jedinci
do zahloubených objektů dostali spolu s kulturní vrstvou nasycenou relikty z doby
bronzové.
4.1.2.3.2 Charakter odpadu objektů J502 a J502 - testování důsledku 1
Co je, hned po provedení základní kvantifikace keramiky, zcela zřejmé je to,
že v obou archeologicky zkoumaných objektech můžeme ihned vyloučit přítomnost
primárního odpadu a odpadu de facto. Prvotní hypotézu o přítomnosti těchto odpadů,
která byla nesprávně derivována z nálezové zprávy, lze tedy jednoznačně odmítnout.
Proto se na základě výsledků plynoucích z kvantifikace pokusím o několik úvah
týkajících se určení pravděpodobného charakteru odpadu, který se v těchto jamách
nacházel. Již z povahy zkoumaných souborů je zcela zřejmé, že k tomu účelu nebudu
moci využít exaktnějších statistických metod faktorové a shlukové analýzy
aplikovaných J. Macháčkem (2001, 95-108) a K. Šabatovou (2007, 145-155)
pro získání tzv. homogenních souborů. Ty, shlukující se v syntetických částech prací
těchto autorů, měly projít stejnými či podobnými depozičními a postdepozičními
procesy. Z deskriptorů, které autoři považovali za směrodatné pro určení sekundárního
odpadu, se po provedení zmíněných analýz ukázaly být jako nejvíce signifikantní ty,
jež vykazovaly:
1. Velké zastoupení zlomků den či den se zdobenou výdutí
2. Velké zastoupení těžkých (velkých) fragmentů, popřípadě vysoká průměrná
hmotnost fragmentu
3. Velké zastoupení fragmentů zasahujících od okraje po výduť
4. Vyšší zastoupení slepků
5. Malé zastoupení okrajů bez výdutí či zdobených výdutí
6. Přítomnost celých tvarů nádob
107
U obou autorů došlo při analýze, resp. interpretaci k poněkud odlišným závěrům
týkajícím se množství keramiky nalezené v objektech. Sekundární odpad se
ve výsledcích J. Macháčka projevil malým zastoupením celkového počtu střepů
v objektu (MACHÁČEK 2001, 105, 107), u K. Šabatové naopak velkým množstvím
keramiky spolu s větší hustotou inventáře (ŠABATOVÁ 2007, 154). Oba autoři přitom
přiznávají, že sekundární odpad v jamách zaujímá dominantní postavení,
tudíž se nevyskytuje samostatně, a že hranice mezi sekundárním a tercierním odpadem
je neostrá (MACHÁČEK 2001, 108; ŠABATOVÁ 2007, 155).
Je velká škoda, že v těchto publikacích nebyly detailněji charakterizovány
hodnoty deskriptorů právě pro objekty obsahující sekundární odpad, což by v mnohém
napomohlo srovnání s jinými celky, kupříkladu i se zdejším souborem z Višňové.
Byl jsem tak odkázán jen na vzájemné porovnání výše zmíněných parametrů
deskriptorů s (maximálními) hodnotami získanými pro dobu bronzovou a slovanskou,
či dobu laténskou v severozápadních Čechách. Srovnáním těchto dat se pokusím
alespoň hypoteticky rozhodnout, zda se ve zdejších dvou komplexech sekundární odpad
nalézá, či nikoli. Testování hypotézy, zda se ve zdejších objektech vyskytuje sekundární
odpad, tedy proběhne na základě derivovaných deskriptorů J. Macháčka a K. Šabatové,
u nichž lze předpokládat, že jejich výskyt či absence nesouvisí s aspekty
chronologickými, sociálními, kulturními, apod., ale z převážné části s těmi
(post)depozičními. Do analýzy proto nezahrnuji údaje o zdobení keramiky,
stejně jako těžko definovatelnou kategorii „zastoupení těžších fragmentů“.
1. Velké zastoupení zlomků den
Lokalita 
Celkem 
(ks) 
Zastoupení
(v %) 
Průměrná 
váha (v g) 
Literatura 
Višňové ‐ J502  147  15,0 72,86 ‐ 
Višňové ‐ J504  185  13,1 80,62 ‐ 
Blansko (LAT)  132  12,1 ‐ WILCZEK v tisku 
Modrá (LAT)  224  10,5 ‐ VLASATÍKOVÁ 2004, 36
Medlovice (LAT)  169  10 ‐ LEČBYCH 2010, 62, tab. 1
Olomouc ‐ Neředín (LAT)  262  7,7 ‐ VLASATÍKOVÁ 2004, 36
Morava v době laténské 
(LAT) 
1147  9,7  ‐  ‐ 
Standardní soubor (LAT) 29  7,6 (10,9 ‐ 17,4) ‐ SALAČ 1998b, 53 
Břeclav ‐ Pohansko (RS) ?  7,8 (max. 15,9) 38,04 MACHÁČEK 2001, 76, 81
Jiříkovice (DB)*   ?  7,0 (?)  60,87 
HROMÁDKOVÁ 2009, 94, 
95, tab. 27 
Přáslavice (DB)  ?  8,1 ‐ ŠABATOVÁ 2007, tab. 9
Tab. T62. Srovnání zastoupení zlomků a den. * - průměrná hmotnost dna s výdutí.
108
Oba objekty vykazují „nadstandardní“ zastoupení zlomků den (tab. T62).
Objekt J504 s 13,1 % mírně vybočuje ze standardu i hodnot dosud známých
moravských objektů. Dna objektu J502 (15 %) jsou pak od normálu odchýlena o něco
více a blíží se dosud známému maximu v severozápadních Čechách.
2. Vysoká průměrná hmotnost fragmentu
Lokalita 
Průměrná
váha (v g) 
Max. prům. váha
zlomku v objektu (v g) 
Literatura 
Višňové ‐ J502 (LAT)  41,32 ‐ ‐ 
Višňové ‐ J504 (LAT)  57,37 ‐ ‐ 
Standardní soubor (LAT) 16,20 / 30,60 52,4 SALAČ 1998b, 56‐57 
Olomouc ‐ Slavonín (RS) 30,92 ‐ BALCÁRKOVÁ 2009, 69‐70
Břeclav ‐ Pohansko (RS) 18,00 27,9 MACHÁČEK 2001, 75 
Kostelec na Hané ‐ Kozí Brada 
(DŘ) 
28,17  ‐  VACHŮTOVÁ 2009, 112 
Jiříkovice (DB)  27,98  70,4 
HROMÁDKOVÁ 2009, 92, 
tab. 26 
Přáslavice (DB)  47,18 ‐ ŠABATOVÁ 2007, 121, tab. 8
Tab. T63. Srovnání průměrné hmotnosti fragmentu.
Průměrná váha fragmentů z objektu J502 se pohybuje ve vyšší hladině
standardu, objekt J504 pak převyšuje maximální známé hodnoty pro dobu laténskou
v severozápadních Čechách (tab. T63). Na jedné straně to může reflektovat
(post)depoziční procesy, na straně druhé je nutno počítat s tím, že v případě objektu
J504 to může být ovlivněno nevyzvednutím všech fragmentů z jeho výplně.
Další možností může být odlišná tvarová skladba, kdy sice objekt vykazuje stejný
poměr vysokých tvarů k nízkým, jako severozápadní Čechy, byl v něm ale zaznamenán
(oproti severozápadním Čechám) relativně velký počet zásobnic.
3. Velké zastoupení částí zasahujících od okraje po výduť41
Lokalita  Zastoupení (v %) Průměrná váha (v g) Literatura 
Višňové ‐ J502  14,7  112,32 ‐ 
Višňové ‐ J504  9,2  369,87 ‐ 
Břeclav ‐ Pohansko (RS) 3,5 (max. 9,2) 34,83 (max. 95) MACHÁČEK 2001, 75, 81 
Jiříkovice (DB)*  14,2  ‐ HROMÁDKOVÁ 2009, tab. 27
Přáslavice (DB)*  10,4** ‐ ŠABATOVÁ 2007, 126 
Tab. T64. Srovnání zastoupení částí zasahujících od okraje po výduť. * - kategorie
odpovídající hrdlu s výdutí (K3H) a celé nádobě nebo celému profilu nádoby (KCN)
dle K. Šabatové (2007); ** - maximální procentuelní zastoupení K3H na objekt je 40 %,
u KCN 78,3 % (ŠABATOVÁ 2007, 126).
                                                            
41
 Údaje musely být přepočteny, aby byly kompatibilní s ostatními lokalitami. 
109
Zastoupení fragmentů je možno srovnat jen s celky z jiných období (tab. T64).
Nálezy z obou objektů vykazují vyšší hodnoty než maxima z Pohanska, údaje z dalších
dvou „bronzových“ lokalit ovšem napovídají, že se pravděpodobně nejedná o nic
výjimečného. Vysoká průměrná váha fragmentů u objektu J504 naznačuje, že se patrně
jedná o masivnější střepy větších zásobnic.
4. Vyšší zastoupení slepků
Lokalita 
2 a více kusy 3 a více kusy
Literatura Zastoupení 
(v %) 
Váhové 
zastoupení 
(v %) 
Zastoupení 
(v %) 
Váhové 
zastoupení 
(v %) 
Višňové ‐ J502 (LAT)  32,7  46,0 23 33,9 ‐ 
Višňové ‐ J504 (LAT)  53,0  75,5 45,5 66,2 ‐ 
Standardní soubor 
(LAT) 
22 / 30 
(max. 42) 
‐  ‐  ‐  SALAČ 1998b, 57 
Březno u Loun ‐
polozemnice č. 8 
(LAT)* 
42,5  ‐  ‐  ‐ 
SALAČ ‐ NERUDA ‐ 
KUBÁLEK 2006, 24 
Břeclav ‐ Pohansko 
(RS) 
‐  ‐ 
12,22
(max. 33) 
‐ 
MACHÁČEK 2001, 
87 
Přáslavice (DB) 
28,3 
(max. 81,7) 
‐  ‐  ‐ 
ŠABATOVÁ 2007, 
122‐123, obr. 46 
Tab. T65. Srovnání zastoupení slepků. * - polozemnice č. 8 má největší podíl slepků
v laténské chatě v Čechách.
Zastoupení slepků prvního objektu (J502) zcela odpovídá hodnotám
standardního souboru laténské keramiky (tab. T65). Jinak je tomu u polozemnice J504,
která obsahuje největší kolekci slepitelných fragmentů pocházejících z doposud
sledovaných polozemnic doby laténské. Výjimečnost tohoto souboru dokládá i celková
hmotnost slepených fragmentů ve výplni vyjádřená procentuelně (75,5 %),
stejně jako celkové množství vyzvednutých fragmentů (1410 fragmentů). U takto
početného souboru je možno předpokládat menší pravděpodobnost zaznamenání
struktury v datech. To, že se nejedná o náhodu, dosvědčují i údaje získané pro slepky
ze tří a více kusů.
5. Malé zastoupení okrajů bez výdutí
Okraje bez výduti se vyskytovaly v objektu J502 poměrně často, v objektu J504
se jejich zastoupení pohybovalo mírně pod průměry dalších lokalit a jejich poměr
k ostatním okrajům byl 1:3 (tab. T66).
110
Lokalita 
Zastoupení 
(v ks) 
Zastoupení 
(v %) 
Zastoupení 
z okrajů 
(v %) 
Průměrná váha 
(v g) 
Literatura 
Višňové ‐ J502 
(LAT) 
95  9,7  39,7  18,5  ‐ 
Višňové ‐ J504 
(LAT) 
65  4,6  33,3  29,0  ‐ 
Břeclav ‐ 
Pohansko (RS) 
‐ 
6,5
(„JEDINEC_SO“ 
2,4; min. 1,49) 
‐  15,8 (max. 30) 
MACHÁČEK 2001, 
75,76, 81 
Jiříkovice (DB)*  257  5,5  ‐  ‐ 
HROMÁDKOVÁ 
2009, 93, tab. 26, 27 
Přáslavice 
(DB)* 
‐  7,7 (10,7)  ‐  ‐ 
ŠABATOVÁ 2007, 
126 
Tab. T66. Srovnání zastoupení okrajů bez výdutí. * - kategorie odpovídající okraji
(K1O) a hrdlu (K2H) dle K. Šabatové (2007).
6. Přítomnost celých nádob či celých profilů nádob42
Procentuelní přítomnost celých nádob v objektech nakonec nebyla tak výrazná,
jak jsem z počátku předpokládal (tab. T67). Přesto je pět celých tvarů z objektu J504
poměrně vysoké číslo. Tento jev může kompenzovat relativně vysoký podíl
(J502 - 10 %; J504 - 8,5 %) částí nádob dochovaných minimálně do maximální výduti.
Lokalita 
Zastoupení 
(v ks) 
Zastoupení k celkovému 
počtu fragmentů (v %) 
Zastoupení 
jedinců 
(v %) 
Literatura 
Višňové ‐ J502 (LAT)  2  0,2 1,2 ‐ 
Višňové ‐ J504 (LAT)  5  0,4 2,4 ‐ 
Přáslavice ‐ celkově (DB)*  ? 
5,3
(max. 78,3) 
4,1 
ŠABATOVÁ 2007, 
126 
Jiříkovice ‐ celkově (DB)*  ?  5,7  ‐ 
HROMÁDKOVÁ 
2009, tab. 27 
Tab. T67. Srovnání zastoupení celých nádob či celých profilů nádob. * - kategorie
odpovídající celé nádobě nebo celému profilu nádoby (KCN) dle K. Šabatové (2007).
4.1.2.3.3 Závěr - testování důsledku 1
V závislosti na získaných údajích se tedy mohu pokusit nastínit předpoklady,
které pomohou alespoň v hypotetické rovině rozhodnout, zda se v keramickém inventáři
vyskytuje sekundární odpad, či nikoli.
Pro to, aby byla keramická výplň objektu J502 označena jako sekundární,
hovoří následující položky:
‐ vysoké zastoupení zlomků den
‐ vyšší (?) zastoupení fragmentů zasahujících od okraje po výduť
                                                            
42
 Údaje byly pro srovnání přepočítávány na stejné hodnoty, které použila K. Šabatová (2007, 126). 
111
‐ vysoká početnost fragmentů (?)
Proti výskytu sekundárního odpadu svědčí:
‐ jen mírně zvýšené zastoupení průměrné váhy zlomku
‐ normální zastoupení slepků
‐ vyšší zastoupení okrajů bez výduti
‐ nízká přítomnost celých nádob či celých profilů nádob
‐ vysoký výskyt intruzí (?)
U objektu 504 postupuji stejným způsobem. Pro to, aby keramická výplň
objektu byla označena jako sekundární, hovoří následující položky:
‐ vyšší zastoupení zlomků den
‐ nejvyšší dosud známá (publikovaná) průměrná hmotnost fragmentů
na laténskou polozemnici v Čechách a na Moravě
‐ nejvyšší dosud známé (publikované) zastoupení slepků na laténskou
polozemnici v Čechách a na Moravě
‐ nižší zastoupení okrajů bez výduti
‐ nález kompletně rekonstruované deformované nádoby (zmetku)
‐ velice velká početnost fragmentů (?)
Proti výskytu sekundárního odpadu v objektu svědčí:
‐ nižší procento částí sahajících od okraje po výduť
‐ nízká (?) přítomnost celých nádob či celých profilů nádob
‐ polozemnice nebyla odkrytá celá
‐ výskyt intruzí
Z výše zmíněných indicií je možno vyvodit, že přítomnost sekundárního odpadu
v prvním objektu (J502) nelze s velkou mírou pravděpodobnosti potvrdit,
ale ani vyvrátit. Pakliže se sekundární odpad v objektu nacházel, nezanechal po sobě
stopy, které by jej prokazatelně indikovaly. Objekt J504 oproti tomu známky
přítomnosti sekundárního anebo rychle přemístěného tercierního odpadu vykazuje.
To pravděpodobně dokládá i vysoké množství keramických fragmentů v objektu
(1410 ks), které navíc mohly být ve větší míře (53 %) slepitelné. Počítáme-li totiž s tím,
112
že s rostoucím počtem fragmentů v zahloubených objektech stoupá míra entropie,
tak při celkovém počtu 1410 kusů by pravděpodobnost zjištěné struktury v datech,
v našem případě velká slepitelnost fragmentů, byla znatelně menší. Je nicméně zřejmé,
že objekt byl zaplňován jak sekundárním, tak tercierním odpadem, tedy odpadem,
který se do jámy dostal splachy z okolních, keramikou nasycených, kulturních vrstev
(MACHÁČEK 2001, 108; NEUSTUPNÝ 2007, 73, 79). Pokusit se o určení toho,
jakým způsobem mohlo k zaplňování jam docházet, tedy navrhnout všechny možné
scénáře zaplnění těchto jam, se v této práci neodvažuji. Poukázal bych snad jen na to,
zda je možné, aby se do jámy mohly splachy dostat fragmenty dvou téměř celkově
rekonstruovatelných zásobnic spolu s ostatními, více či méně rekonstruovatelnými
nádobami.
4.1.2.4 Vyhledávání struktur v datech pomocí formalizovaného řešení
V úvodu práce bylo deklarováno, že proběhne pokus o vyhledání latentních
struktur v archeologických pramenech (keramiky), a to za exploratorního postupu
formalizovaného řešení. To sestává, dle metody navržené E. Neustupným (1997,
240-243; 2007, 140-144), z několika kroků, kterými jsou:
1. Sestavení deskriptivního systému
2. Výpočet korelační matice
3. Výpočet faktorů
4. Rotace faktorů
5. Faktorová skóre
6. Validace
4.1.2.4.1 Sestavení deskriptivního systému
Do deskriptivního systému byli za strukturující entity označeni všichni keramičtí
jedinci odpovídající v keramické databázi okrajovým částem43
. Jejich vlastnosti musely
být pro možnost využití formalizovaného řešení upraveny tak, aby bylo zamezeno
výskytu statisticky rušivých elementů, hlavně tzv. nepravých nul, či užití nominálních
proměnných (NEUSTPUNÝ 2007, 140-141). Byly tak sledovány prezence či absence
výzdobných znaků a příměsí, které byly dle analýzy keramického těsta určeny
                                                            
43
 “JEDINEC_SO“, „JEDINEC_FO“, viz deskriptivní systém keramiky. 
113
jako pravděpodobně signifikantní. Do analýzy, respektive syntézy, byla zařazena také
jedna položka, jež mohla skrytě souviset s fyzikálními či chemickými změnami
vzniklými výpalem keramiky (porosita povrchu). Celkově se tedy jednalo se
o tyto položky:
Deskriptory příměsí v keramické hmotě:
BIO: biotitická příměs (≥ 0,5 mm)
GR_C: jakákoli příměs grafitu
MUS: muskovitická příměs (≥ 0,5 mm)
ORG: organická příměs (≥ 0,5 mm)
RED: červená příměs (≥ 0,5 mm)
WHI: bílá příměs (≥ 0,5 mm)
POR_C: porosita povrchu
Deskriptory výzdoby a úpravy povrchu:
GRNI_C: grafitování povrchu
HRL: horizontální rytá linie
HLAZ: hlazení
PLAST: plastické prvky
POU_C: povrchová úprava hlazením (okraje a hrdla)
RYTD_C: další rytá výzdoba
SR_C: svislé rýhování
VHLAZ: vhlazování
ZASEKY: záseky
Další položky, jakými byly váhové či metrické proměnné střepů či nádob
(max. délka, váha a tloušťka střepu, atd.) nebyly do analýz zahrnuty, jelikož u nich byla
už předem zřejmá jejich vzájemná korelace (srov. NEUSTUPNÝ 1997, tab. 4),
což se podařilo ověřit i pokusně. Do následného výpočtu korelační matice
tak vstupovala tabulka s řádky označujícími nádoby a se sloupci odpovídajícími
deskriptorům. Pole tabulky byla proto vyplněna dichotomickými proměnnými
(„1“ pro prezenci, „0“ pro absenci znaku) tak, aby neobsahovala žádná chybějící data.
114
ZASEKY 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1,00 
VHLAZ 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1,00 
‐0,01 
SR_C 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1,00 
‐0,04 
‐0,02 
RYTD_C 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1,00 
‐0,05 
0,07 
‐0,01 
POU_C 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1,00 
‐0,05 
0,04 
0,02 
0,03 
PLAST 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1,00 
‐0,11 
‐0,03 
0,12 
‐0,05 
‐0,01 
HLAZ 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1,00 
0,03 
0,04 
0,02 
‐0,10 
0,04 
‐0,02 
HRL 
 
 
 
 
 
 
 
 
1,00 
‐0,02 
‐0,02 
‐0,05 
‐0,05 
0,27 
0,05 
‐0,02 
GRNI_C 
 
 
 
 
 
 
 
1,00 
0,09 
0,07 
‐0,01 
0,18 
‐0,02 
0,06 
‐0,05 
0,08 
POR_C 
 
 
 
 
 
 
1,00 
‐0,11 
0,20 
‐0,04 
0,03 
‐0,12 
0,03 
0,36 
‐0,01 
‐0,03 
WHI 
 
 
 
 
 
1,00 
0,15 
‐0,09 
0,01 
‐0,05 
‐0,04 
‐0,07 
‐0,01 
0,02 
‐0,06 
‐0,03 
RED 
 
 
 
 
1,00 
0,16 
0,07 
0,02 
0,12 
0,04 
0,14 
‐0,06 
‐0,05 
‐0,01 
‐0,06 
0,06 
ORG 
 
 
 
1,00 
0,00 
0,09 
0,09 
‐0,05 
‐0,04 
‐0,03 
‐0,02 
0,05 
‐0,01 
‐0,04 
‐0,02 
0,00 
MUS 
 
 
1,00 
0,07 
0,04 
0,01 
0,06 
0,00 
0,01 
0,08 
0,01 
‐0,05 
‐0,04 
‐0,04 
0,09 
‐0,01 
GR_C 
 
1,00 
‐0,04 
0,07 
0,27 
0,24 
0,26 
0,09 
0,12 
‐0,03 
0,13 
‐0,01 
‐0,06 
0,15 
‐0,08 
0,04 
BIO 
1,00 
‐0,04 
0,00 
‐0,01 
0,00 
‐0,08 
‐0,02 
0,04 
0,04 
‐0,01 
0,03 
0,04 
‐0,02 
0,00 
0,04 
‐0,01 
 
BIO 
GR_C 
MUS 
ORG 
RED 
WHI 
POR_C 
GRNI_C 
HRL 
HLAZ 
PLAST 
POU_C 
RYTD_C 
SR_C 
VHLAZ 
ZASEKY 
Tab. T68. Korelační matice a její charakteristiky.
115
VK 
0,155785 
0,496106 
0,280354 
0,082106 
0,479555 
0,412465 
0,420011 
0,438907 
0,375441 
0,305394 
0,212742 
0,456878 
0,115719 
0,381312 
0,202837 
0,047511 
PRUM 
0,024831 
0,566591 
0,085779 
0,006772 
0,356659 
0,216704 
0,227991 
0,259594 
0,169300 
0,103837 
0,047404 
0,704289 
0,013544 
0,176072 
0,042889 
0,002257 
 
BIO 
GR_C 
MUS 
ORG 
RED 
WHI 
POR_C 
GRNI_C 
HRL 
HLAZ 
PLAST 
POU_C 
RYTD_C 
SR_C 
VHLAZ 
ZASEKY 
Tab. T69. Deskriptory a jejich charakteristiky.
4.1.2.4.2 Výpočet korelační matice
Z této tabulky byla extrahována korelační matice (tab. T68) s koeficienty
vyjadřujícími závislosti mezi deskriptory (NEUSTUPNÝ 2007, 141).
Faktor  Vlastní číslo  % celkového rozptylu  Kumulativní vlastní číslo  Kumulativní % 
1  1,902381  11,88988  1,902381  11,88988 
2  1,366440  8,54025  3,268821  20,43013 
3  1,304520  8,15325  4,573341  28,58338 
4  1,190497  7,44061  5,763838  36,02399 
5  1,158834  7,24271  6,922672  43,26670 
6  1,046603  6,54127  7,969275  49,80797 
7  1,000601  6,25376  8,969876  56,06173 
Tab. T70. Vlastní čísla korelační matice.
4.1.2.4.3 Výpočet faktorů
Korelační matice byla ortogonalizována, čímž byly získány hodnoty vlastních
vektorů a vlastních čísel matice (NEUSTUPNÝ 2007, 141). Počet faktorů byl určen
jednak podle hodnot vlastních čísel (větší než 1), jednak tak, aby procentuelní rozptyl
každého z nich byl alespoň 5 % (NEUSTUPNÝ 1997, 241; 2007, 142). Takovýchto
faktorů bylo celkem sedm a odčerpávaly 56 % celkové variability obsažené v korelační
matici (graf 42; tab. T70).
4.1.2.4.4 Rotace faktorů
V následujícím kroku byly hodnoty faktorů rotovány metodou varimax. Získané
faktorové koeficienty jsou znázorněny v přehledné tabulce (tab. T71). Rozhodnout,
které koeficienty jsou statisticky významné, je obecně velice obtížné (NEUSTUPNÝ
116
2007, 143). V našem případě jsem se rozhodl pracovat s těmi, které vykazovaly hodnoty
vyšší než 0,6, popřípadě nižší než -0,6.
Řešení se sedmi faktory  Řešení s třemi faktory 
Faktor 1  Faktor 2  Faktor 3  Faktor 4  Faktor 5  Faktor 6  Faktor 7  Faktor 1  Faktor 2  Faktor 3 
BIO  0,03177  0,00606  ‐0,01575  ‐0,01455  ‐0,00898  ‐0,04585  0,73532  0,11733  0,23742  ‐0,14498 
GR_C  0,30168  0,08151  0,62965  ‐0,07720  ‐0,14738  ‐0,12519  ‐0,15984  0,26257  0,01000  0,69181 
MUS  0,03158  ‐0,09535  0,02847  0,64552  ‐0,30391  0,05670  0,19517  0,01045  ‐0,16599  ‐0,01849 
ORG  ‐0,03954  0,01952  0,02915  0,06405  ‐0,72077  ‐0,08608  0,04084  ‐0,07016  ‐0,22544  0,17404 
RED  ‐0,00291  ‐0,06087  0,73640  0,14018  0,04509  ‐0,05996  0,04184  ‐0,01038  0,00284  0,65567 
WHI  0,05730  ‐0,15081  0,39107  ‐0,07952  ‐0,42449  0,02296  ‐0,37234  0,00455  ‐0,38951  0,49868 
POR_C  0,68383  ‐0,23413  0,13229  0,00019  ‐0,21541  0,05550  ‐0,11531  0,66775  ‐0,31398  0,18131 
GRNI_C  0,07085  0,70362  0,15916  0,08225  0,21609  ‐0,02367  0,03700  0,02342  0,70408  0,14795 
HRL  0,64106  0,10972  0,09723  0,09718  0,11233  0,11492  0,11894  0,63528  0,16233  0,03761 
HLAZ  ‐0,12113  0,19453  0,07547  0,67799  0,23818  0,00205  ‐0,22900  ‐0,19007  0,15826  0,03657 
PLAST  0,04393  ‐0,29467  0,31344  0,11632  0,34757  ‐0,42859  0,21410  0,09842  0,00692  0,28382 
POU_C  ‐0,03258  0,71121  ‐0,15691  ‐0,02936  ‐0,19097  ‐0,06887  0,00893  ‐0,08842  0,55215  ‐0,04041 
RYTD_C  ‐0,02154  ‐0,15984  ‐0,02412  ‐0,03560  0,21308  0,59539  ‐0,25954  ‐0,03375  ‐0,22487  ‐0,20173 
SR_C  0,76915  0,07692  ‐0,04206  ‐0,14565  0,08597  ‐0,16152  0,01275  0,76954  0,13749  0,04148 
VHLAZ  0,10285  ‐0,07075  ‐0,15794  0,32003  ‐0,05098  0,55735  0,25307  0,11283  ‐0,09738  ‐0,37610 
ZASEKY  ‐0,16364  0,22227  0,41843  ‐0,29859  0,01090  0,41804  0,29374  ‐0,13795  0,25049  0,21315 
Výkl.roz.  1,62856  1,32090  1,47681  1,15728  1,19113  1,10378  1,09141  1,61661  1,37890  1,57784 
Prp.celk  0,10178  0,08256  0,09230  0,07233  0,07445  0,06899  0,06821  0,10104  0,08618  0,09861 
Tab. T71. Matice faktorových koeficientů pro sedm faktorů. Červeně zvýrazněny
signifikantní koeficienty.
Proto, abychom mohli s větší mírou pravděpodobnosti říci, že počet faktorů
nebyl zvolen chybně, provedeme výpočet koeficientů pro menší počet faktorů
(NEUSTUPNÝ 1997, 246-247), které následně srovnáme s koeficienty získanými
pro sedm faktorů. Jejich počet byl zvolen podle sutinového grafu, kde došlo mezi třetím
a čtvrtým vlastním číslem “ke skoku”. Z tohoto důvodu jsem zvolil faktory tři,
které obsahovaly jen o něco málo více, než čtvrtinu variability korelační matice.
Všechny tři faktory se v obou řešeních, až na koeficient u „POU_C“ druhého
faktoru shodují, stabilita alespoň prvních třech našich faktorů je tak pravděpodobně
prokázána (tab. T71). Nesmíme ovšem zapomínat na jejich kvantitativní
problematičnost (NEUSTUPNÝ 1997, 246). Ta může být navíc násobena nízkým
procentem odčerpané variability souboru!
Přesto se lze pokusit o interpretaci jednotlivých faktorů:
117
Faktor 1 dokládá vzájemnou závislost svislého rýhování, porosity
a horizontálních rytých linií. Faktor lze interpretovat jako určitý druh výzdoby a výpalu
keramiky (vyhoření příměsí v keramice), snad typické pro zdejší sídelní areál.
Faktor 2 ukazuje na grafitování povrchu nádob, které se velice často objevilo
v kombinaci s povrchovou úpravou okraje. Tato struktura pravděpodobně odráží
keramiku, která byla na okraji grafitována, a jež je ve zdejším sídelním areálu,
potažmo na širším území jihozápadní Moravy, velice rozšířená (MEDUNA 1980a, 108).
Pro Faktor 3 je typická hmota s příměsí červeného ostřiva a grafitových zrn,
popřípadě rozmělněného grafitu. Může se pravděpodobně jednat o charakteristický typ
keramické hmoty význačný pro určitou oblast. Zde připadá v potaz i její místní
produkce, jelikož se kombinace těchto dvou prvků (grafitu a červeného ostřiva) vyskytla
v okrajových partiích nádob v počtu 26,5 %, u jedinců počítaných jako jednotlivé střepy
dokonce v 31,4 %.
Faktor 4 poukazuje na keramiku s příměsí muskovitu a na povrchu zdobenou
hlazenými pásy nebo pruhy. Hypoteticky se může jednat o další keramický typ
s příměsí muskovitu, který by měl být typický právě pro území jihozápadní Moravy
(MEDUNA 1980a, 108; HLAVA 1998, 339-340).
Rovněž faktory 5 a 7 se váží na keramickou hmotu. U faktoru 5 se jedná
o příměsi organického materiálu, který může poukazovat na špatné vyhoření
organických příměsí a konsekventně i na špatný výpal. U faktoru 7 se jedná
o keramickou hmotu s příměsemi větších zrn biotitu.
Faktor 6 se neprojevil výší koeficientů, které jsem arbitrárně považoval jako
signifikantní. Zvýšené hodnoty u tohoto faktoru vykazoval deskriptor „RYTD_C“
(další rytý prvek), který téměř dosahoval hranice 0,6 a deskriptor „VHLAZ“
(vhlazování) s faktorovým koeficientem 0,56.
 
118
 
Graf 25. Vizualizace faktorových skóre prvního (vlevo) a druhého (vpravo) faktoru.
 
Graf 26. Vizualizace faktorových skóre třetího (vlevo) a čtvrtého (vpravo) faktoru.
 
Graf 27. Vizualizace faktorových skóre pátého (vlevo) a šestého (vpravo) faktoru.
‐0,4
‐0,2
0
0,2
0,4
0,6
0,8
1
SR_C
POR_C
HRL
GR_C
VHLAZ
GRNI_C
WHI
PLAST
BIO
MUS
RED
RYTD_C
POU_C
ORG
HLAZ
ZASEKY
‐0,4
‐0,2
0
0,2
0,4
0,6
0,8
POU_C
GRNI_C
ZASEKY
HLAZ
HRL
GR_C
SR_C
ORG
BIO
RED
VHLAZ
MUS
WHI
RYTD_C
POR_C
PLAST
‐0,4
‐0,2
0
0,2
0,4
0,6
0,8
RED
GR_C
ZASEKY
WHI
PLAST
GRNI_C
POR_C
HRL
HLAZ
ORG
MUS
BIO
RYTD_C
SR_C
POU_C
VHLAZ
‐0,4
‐0,2
0
0,2
0,4
0,6
0,8
HLAZ
MUS
VHLAZ
RED
PLAST
HRL
GRNI_C
ORG
POR_C
BIO
POU_C
RYTD_C
GR_C
WHI
SR_C
ZASEKY
‐0,8
‐0,6
‐0,4
‐0,2
0
0,2
0,4
0,6
PLAST
HLAZ
GRNI_C
RYTD_C
HRL
SR_C
RED
ZASEKY
BIO
VHLAZ
GR_C
POU_C
POR_C
MUS
WHI
ORG
‐0,6
‐0,4
‐0,2
0
0,2
0,4
0,6
0,8
RYTD_C
VHLAZ
ZASEKY
HRL
MUS
POR_C
WHI
HLAZ
GRNI_C
BIO
RED
POU_C
ORG
GR_C
SR_C
PLAST
119
 
Graf 28. Vizualizace faktorových skóre sedmého faktoru.
4.1.2.4.5 Výpočet faktorového skóre a validace - testování důsledku 2
Z charakteru výzkumu a ze samé podstaty sledovaných dat nemůže proběhnout
validace struktur na základě prostorového uspořádání. Nebude sledována ani statistická
významnost faktorových skóre. Validace nalezených struktur proto proběhne za pomoci
externí evidence (NEUSTUPNÝ 2007, 144). Bude tak sledován vztah faktorových
skóre s proměnnými, které nevstupovaly do faktorové analýzy. Jelikož předpokládám,
že by se některé z faktorů vztahující se k výzdobě a keramické hmotě mohly projevit
ve tvaru nádoby, proběhne validace hlavně na základě typologie. Struktury související
s keramickou hmotou budou validovány také na základě odborných petrografických
analýz.
Faktor 1
Ačkoliv by se mohlo zdát, že faktor obsahuje hlavně kombinaci výzdobného
motivu horizontální ryté linie se svislým rýhováním, váže se také k porositě materiálu
a dalším deskriptorům.
Faktor 1 je charakteristický výlučně pro vyšší tvary, kde se vyskytuje v 49,29 %
určitelných jedinců (graf 29)44
. Ani jednou přitom nebyl zjištěn případ, který by se vázal
na jakoukoliv mísu či na esovitě profilovaný hrnec. Podle grafu 29 se zdá,
že faktor 1 ve velké míře nesouvisí ani se slabě profilovanou variantou odsazeného
hrnce. Nejpatrnější je naopak jeho souvislost s většinou dochovaných zásobnic,
u nichž se nejvíce projevil tam, kde byla blíže určitelná profilace.
Srovnání vyšších tvarů s jejich okraji je patrné na dalším grafu (graf 30). Kvůli
nízkému výskytu některých tvarů okrajů je těžké jejich souvislost s faktorem 1
                                                            
44
 Jako pozitivní příklady byli považováni jedinci s faktorovým skórem větším než 1. 
‐0,6
‐0,4
‐0,2
0
0,2
0,4
0,6
0,8
BIO
ZASEKY
VHLAZ
PLAST
MUS
HRL
RED
ORG
GRNI_C
SR_C
POU_C
POR_C
GR_C
HLAZ
RYTD_C
WHI
120
interpretovat. Lze jen konstatovat, že se struktura odrazila skoro na všech z nich,
s výjimkou okraje A, B2b, F1 a D1, dá-li se soudit podle početnějších případů.
Dodávám, že kombinace svislého rýhování s horizontálními rytými liniemi
se ve Višňové objevila v 21,42 % případů vyšších tvarů. Petrografickým rozborem třech
fragmentů s faktorovým skóre větším než 1,5 se nepodařilo doložit jejich místní výrobu
(viz kap. 4.1.2.4.9).
Faktor 2 lze interpretovat jako povrchovou úpravu horních partií nádob,
která byla v souvislosti s grafitováním zmíněna už v kapitole zabývající se keramikou.
V kontrastu s faktorem 1 se výskyt struktury neváže k vyšším zásobnicovitým tvarům,
ani k variantě odsazeného hrnce se silně prohnutým okrajem. Z grafu 31 je znatelné,
že grafitování v kombinaci s úpravou povrchu okraje nebylo charakteristické ani pro
hrnce s esovitou profilací, ani pro situly a lahve.
Strukturu se tedy nepodařilo validovat na základě srovnání s tvary nádob.
Je ji nicméně znatelná souvztažnost těchto dvou prvků povrchové úpravy (popřípadě
výzdoby), kdy se spolu vyskytovaly na okraji nádob celkem u 21,7 % jedinců.
Faktor 3
Validovat určitý druh keramické hmoty je velice nesnadné. V případě faktoru 3
(rozmělněný grafit, popřípadě zrnka grafitu v kombinaci s červenou příměsí) by se
mohlo jednat například o jeden z druhů keramické hmoty, která byla zjištěna na Starém
Hradisku (HLAVA 2006, 134, 135). Tato keramika by popisem mohla hypoteticky
odpovídat typu 1 nebo 8 podle M. Hlavy, jejich produkce se spatřuje právě na Starém
Hradisku. Další možností se naskýtá přiřazení k typu 12, který pochází z blíže
neurčitelné oblasti Moravy (HLAVA 2006, 256, 267, 270). Podotýkám, že načervenalý
písek se nalezl i na lokalitě v Brně - Králově Poli, kde se považuje za místní surovinu
(ČIŽMÁŘ - HOLUB 2005, 297).
Z grafu 32 a grafu 33 se nezdá, že by tato keramika byla vázána na určitý druh
okraje či profilace. Faktor ve velké míře nesouvisel s tvarem hrnce s esovitou profilací
a slabým prohnutím hrdla ani s lahvemi. Méně charakteristické pro něj byly i mísy
s odsazeným hrdlem a silným prohnutím, esovité mísy se silným prohnutím,
dále pak mísy se zataženým okrajem a situly. Ze závislosti na druhu keramické hmoty
(graf 34) lze vyčíst, že výskyt faktoru 3 nekoreloval ani s jemnou keramikou.
121
Vzorky keramiky s grafitem a červeným barvivem, která bylo na typologicky
rámcově určitelných tvarech (okrajích odpovídajících MNI) registrována ve čtvrtině
případů (26,41 %), byla poskytnuta k petrografickým analýzám. Ty místní produkci
keramiky s příměsí grafitu a červeného ostřiva nepotvrdily (viz kap. 4.1.2.4.9).
Faktor 4
Muskovit, typický snad právě pro území jihozápadní Moravy (MEDUNA
1980a,108; HLAVA 1998, 339-340), tvořil spolu s hlazením povrchu formou linií
nebo pásů čtvrtý faktor, který se typologicky zdánlivě neprojevil ani na profilacích
nádoby, ani na ukončení okraje. Bližším prozkoumáním grafů 35 a 36 je ovšem patrné
jisté seskupení nálezů oddělených vyšším faktorovým skóre od ostatní masy nádob.
Charakterizovat tuto skupinu lze jako převážně mísovité a vesměs esovitě profilované
nádoby s ukončeními (hlavně) okraji A a D1.
Vizuálním srovnáním všech nádob s vyšším faktorovým skóre (2,60 - 3,96) bylo
zjištěno, že tito jedinci vytváří zvláštní skupinu keramiky s charakteristickým
„zdobením“ vážícím se hlavně právě na vnější (a spodní) stranu esovitě profilovaných
mís (obr. 10). Tato „výzdoba“ se vyskytla i na jejich vnitřní straně. Mimoto se vysoké
faktorové skóre vázalo i na několik vyšších tvarů nečleněných a esovitě profilovaných
hrnců. Ani v jednom případě se nejednalo o masivnější zásobnicovitý tvar.
Přítomnost muskovitu (i biotitu) byla prokázána na slabě klenuté míse
s odsazeným hrdlem (tab. 20:2), která dle odborného rozboru nebyla vytvořena
z místních surovin (viz kap. 4.1.2.4.9).
Faktor 5
Faktor 5, pro něhož je typická organická příměs, byl reflektován pouze třemi
fragmenty s velice výrazným záporným skóre. Vizuálním porovnáním (graf 37)
se ukázalo, že tato struktura nemá vztah k žádnému tvarovému typu, ani žádný zvláštní
keramický typ netvoří.
Faktor 7
Vizualizací nádob sedmé struktury s faktorovým skóre vyšším než 4 (skóre
určeno podle grafu) nebyl rovněž zjištěn žádný výraznější vztah k tvarové složce nádob.
Odborná analýza těsta u dvou střepů z okrajů (tab. 12:3; 67:2) výskyt biotitu potvrdila.
Ukázala také, že keramické těsto nebylo místního původu (viz kap. 4.1.2.4.9).
122
Bodový graf z F1 proti TN
TN_CED
TN_HN
TN_HN_Sil
TN_HN_Sla
TN_HO
TN_HO_Sil
TN_HO_Sla
TN_HS_Sil
TN_HS_Sla
TN_LAH
TN_MO_Sil
TN_MO_Sla
TN_MS_Sil
TN_MS_Sla
TN_MS_Sla+
TN_MZ
TN_N
TN_SIT
TN_Z
TN_ZN
TN_ZN_Sil
TN_ZN_Sla
TN_ZO
TN_ZO_Sil
TN_ZO_Sla
TN_ZS_Sil
TN
-1,5
-1,0
-0,5
0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
3,0
3,5F1
Graf 29. Bodový graf závislosti prvního faktoru na tvaru nádoby.
Bodový graf z F1 proti TO
TO_A
TO_B1a
TO_B1b
TO_B1c
TO_B2a
TO_B2b
TO_C1a
TO_C1b
TO_C1c
TO_C1d
TO_C2a
TO_C2b
TO_C2c
TO_C3
TO_D1
TO_E1
TO_F1
TO_F2a
TO_F2b
TO_F3
TO_G1
TO_G2
TO_N
TO
-1,5
-1,0
-0,5
0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
3,0
3,5
F1
Graf 30. Bodový graf závislosti prvního faktoru na tvaru okraje nádoby.
123
Bodový graf z F2 proti TN
TN_CED
TN_HN
TN_HN_Sil
TN_HN_Sla
TN_HO
TN_HO_Sil
TN_HO_Sla
TN_HS_Sil
TN_HS_Sla
TN_LAH
TN_MO_Sil
TN_MO_Sla
TN_MS_Sil
TN_MS_Sla
TN_MS_Sla+
TN_MZ
TN_N
TN_SIT
TN_Z
TN_ZN
TN_ZN_Sil
TN_ZN_Sla
TN_ZO
TN_ZO_Sil
TN_ZO_Sla
TN_ZS_Sil
TN
-3
-2
-1
0
1
2
3F2
Graf 31. Bodový graf závislosti druhého faktoru na tvaru nádoby.
Bodový graf z F3 proti TN
TN_CED
TN_HN
TN_HN_Sil
TN_HN_Sla
TN_HO
TN_HO_Sil
TN_HO_Sla
TN_HS_Sil
TN_HS_Sla
TN_LAH
TN_MO_Sil
TN_MO_Sla
TN_MS_Sil
TN_MS_Sla
TN_MS_Sla+
TN_MZ
TN_N
TN_SIT
TN_Z
TN_ZN
TN_ZN_Sil
TN_ZN_Sla
TN_ZO
TN_ZO_Sil
TN_ZO_Sla
TN_ZS_Sil
TN
-2
-1
0
1
2
3
F3
Graf 32. Bodový graf závislosti třetího faktoru na tvaru nádoby.
124
Bodový graf z F3 proti TO
TO_A
TO_B1a
TO_B1b
TO_B1c
TO_B2a
TO_B2b
TO_C1a
TO_C1b
TO_C1c
TO_C1d
TO_C2a
TO_C2b
TO_C2c
TO_C2d
TO_C3
TO_D1
TO_D2
TO_D3
TO_D4
TO_D5
TO_E1
TO_E2
TO_F1
TO_F2a
TO_F2b
TO_F3
TO_G1
TO_G2
TO_H
TO_N
TO
-2
-1
0
1
2
3F3
Graf 33. Bodový graf závislosti třetího faktoru na tvaru okraje nádoby.
Bodový graf z F3 proti PASTA
HRUBA GRAFITOVA JEMNA
PASTA
-2
-1
0
1
2
3
F3
Graf 34. Bodový graf závislosti třetího faktoru na keramické hmotě.
125
Bodový graf z F4 proti TN
TN_CED
TN_HN
TN_HN_Sil
TN_HN_Sla
TN_HO
TN_HO_Sil
TN_HO_Sla
TN_HS_Sil
TN_HS_Sla
TN_LAH
TN_MO_Sil
TN_MO_Sla
TN_MS_Sil
TN_MS_Sla
TN_MS_Sla+
TN_MZ
TN_N
TN_SIT
TN_Z
TN_ZN
TN_ZN_Sil
TN_ZN_Sla
TN_ZO
TN_ZO_Sil
TN_ZO_Sla
TN_ZS_Sil
TN
-2
-1
0
1
2
3
4
5F4
Graf 35. Bodový graf závislosti čtvrtého faktoru na tvaru nádoby.
Bodový graf z F4 proti TO
TO_A
TO_B1a
TO_B1b
TO_B1c
TO_B2a
TO_B2b
TO_C1a
TO_C1b
TO_C1c
TO_C1d
TO_C2a
TO_C2b
TO_C2c
TO_C2d
TO_C3
TO_D1
TO_D2
TO_D3
TO_D4
TO_D5
TO_E1
TO_E2
TO_F1
TO_F2a
TO_F2b
TO_F3
TO_G1
TO_G2
TO_H
TO_N
TO
-2
-1
0
1
2
3
4
5
F4
Graf 36. Bodový graf závislosti čtvrtého faktoru na tvaru okraje nádoby.
126
Bodový graf z F5 proti TN
TN_CED
TN_HN
TN_HN_Sil
TN_HN_Sla
TN_HO
TN_HO_Sil
TN_HO_Sla
TN_HS_Sil
TN_HS_Sla
TN_LAH
TN_MO_Sil
TN_MO_Sla
TN_MS_Sil
TN_MS_Sla
TN_MS_Sla+
TN_MZ
TN_N
TN_SIT
TN_Z
TN_ZN
TN_ZN_Sil
TN_ZN_Sla
TN_ZO
TN_ZO_Sil
TN_ZO_Sla
TN_ZS_Sil
TN
-12
-10
-8
-6
-4
-2
0
2
4F5
Graf 37. Bodový graf závislosti pátého faktoru na tvaru nádoby.
Bodový graf z F7 proti TN
TN_CED
TN_HN
TN_HN_Sil
TN_HN_Sla
TN_HO
TN_HO_Sil
TN_HO_Sla
TN_HS_Sil
TN_HS_Sla
TN_LAH
TN_MO_Sil
TN_MO_Sla
TN_MS_Sil
TN_MS_Sla
TN_MS_Sla+
TN_MZ
TN_N
TN_SIT
TN_Z
TN_ZN
TN_ZN_Sil
TN_ZN_Sla
TN_ZO
TN_ZO_Sil
TN_ZO_Sla
TN_ZS_Sil
TN
-4
-2
0
2
4
6
8
F7
Graf 38. Bodový graf závislosti sedmého faktoru na tvaru nádoby.
132
3.15
1.99
Obr. 7. Vizualizace faktoru 1.
127
2.13
-2.1
-1.67
1.5
Obr. 8. Vizualizace faktoru 2.
128
2.75
-1.7
1.6
-1.46
Obr. 9. Vizualizace faktoru 3.
129
3.96
2.6
Obr. 10. Vizualizace faktoru 4.
130
2.43
-1.91
-1.4
1.66
Obr. 11. Vizualizace faktoru 5.
131
6.42
1.21
-1.21
-2.89
Obr. 12. Vizualizace faktoru 7.
132
133
4.1.2.4.6 Interpretace výsledků formalizovaného řešení
Pomocí vektorové syntézy sledované na deskriptorech popisujících výzdobu
a keramickou hmotu okrajových částí nádob bylo možno identifikovat sedm struktur,
které mohly odrážet speciální typy keramiky vyskytující se ve zdejším výrobním areálu.
Ty byly s větším či menším úspěchem validovány:
Faktor 1 charakterizovaný svislým rýhováním, horizontální rytou linií
a porositou odráží osobitý druh výzdoby, který se vázal výhradně na vyšší keramické
tvary. Nevyskytoval se u esovitě profilovaných hrnců a nejmarkantněji se přitom
projevil u zásobnic. Kombinace svislého rýhování a horizontální ryté linie se v sídelním
areálu vyskytovala celkem na pětině vyšších tvarů (21,4 %) a může se tak o ní uvažovat
jako o místním specifiku.
Faktor 2 se na základě srovnání s keramickými tvary validovat nepodařilo.
Kombinace grafitování a povrchového hlazení hrdla se na okrajových partiích nádob
vyskytovalo v celkovém množství 21,7 %.
Validovat pomocí profilace nádob nebo jejich okrajů se nepodařilo ani faktor 3
(rozmělněný grafit, popřípadě zrnka grafitu v kombinaci s červenou příměsí) vyskytující
se na okrajích v počtu 26,4 %.
Vizuální validace byla úspěšná u faktoru 4. Vyšší faktorové skóre tvořilo
skupinu s charakteristickým zdobením a keramickou hmotou vážící se převážně
na esovitě profilované mísy, ale i na několik vyšších tvarů (obr. 10).
Faktor 5 poukázal na výskyt keramiky s příměsí organiky prezentované třemi
tvarově odlišnými jedinci. Validaci tak nelze považovat za úspěšnou.
Nejinak tomu bylo i u faktoru 7 odrážející „biotitickou“ keramiku.
Výčet struktur vygenerovaných počítačem uzavírá faktor 6, který nevykázal
potřebné kvantitativní hodnoty faktorových koeficientů, jimiž bychom ho připustili
k vizuálnímu testování.
4.1.2.4.7 Závěr - testování důsledku 2
Vektorovou syntézou se tedy podařilo identifikovat speciální druh keramiky
reflektované faktory 1 a částečně i 4. Bylo také poukázáno na možný výskyt keramiky
s příměsí grafitu a červeného ostřiva (faktor 3), stejně jako na keramiku se svéráznou
sortou povrchové úpravy převážně horních partií nádob (faktor 2). Fakt, že se tyto
faktory nevázaly k žádné profilaci keramiky, ještě neznamená, že by nemohly
reflektovat místní produkci. Tvarová rozmanitost keramiky totiž mohla převyšovat
134
variabilitu keramické hmoty, výzdoby či povrchové úpravy, jak se zdá podle množství
nádob charakterizovaných vysokými faktorovými koeficienty faktoru 2 a 3 (21,7 %
a 26,4 %)45
. Podle mého názoru by bylo jistě vhodné dále tyto struktury kvantitativně
testovat na základě jejich geografického rozšíření. Ze zmínek publikovaných v literatuře
totiž můžeme faktor 2 považovat za keramiku charakteristickou právě pro jihozápadní
Moravu (MEDUNA 1980a, 108).
4.1.2.4.8 Odborná analýza keramické hmoty
Na základě struktur získaných vektorovou syntézou byly selektovány vzorky
poskytnuté k petrografickým analýzám (tab. T72). Jejich cílem mělo být určit,
zda některá z těchto keramických hmot mohla být produkována ve zdejším sídelním
areálu.
INV_C  HMOTA  OBJ  HUP  TN  TO  F1  F2  F3  F4  F5  F6  F7 
117  HRUBA  J502  HUP_02‐04  TN_ZN_Sil  TO_C1b  1,64  0,05  1,65  0,10  1,61  ‐2,12  0,70 
119  HRUBA  J502  HUP_02‐04  TN_HN  TN_HN  ‐  ‐  ‐  ‐  ‐  ‐  ‐ 
124  HRUBA  J502  HUP_05‐09  TN_HN_Sla  TO_C2c  0,82  1,47  0,09  ‐0,42  0,10  ‐0,15  4,45 
425  HRUBA  J502  HUP_10‐19  TN_HN  TO_G1  0,49  0,25  1,89  ‐0,02  0,24  0,38  ‐0,45 
433  HRUBA  J502  HUP_05‐09  TN_MO_Sla  TO_C2a  0,37  2,13  1,28  2,04  1,27  0,04  ‐0,66 
902  HRUBA  J504  HUP_10‐19  TN_ZO_Sil  TO_C3  1,59  ‐1,20  0,67  ‐0,54  0,24  ‐0,22  ‐0,16 
903  HRUBA  J504  HUP_10‐19  TN_ZN_Sla  TO_F3  1,49  ‐2,35  1,61  ‐0,04  1,66  ‐1,97  0,79 
932  HRUBA  J504  HUP_10‐19  TN_ZO  TO_B1c  0,92  0,57  1,27  0,97  ‐1,09  2,49  0,16 
1217  GRAFITOVA  J504  HUP_20‐99  TN_HO  TO_B1b  1,34  ‐1,31  1,62  ‐0,16  ‐0,47  0,58  ‐0,61 
1244/ 
1245 
HRUBA  J504  HUP_10‐19  TN_N  TO_E2  ‐0,80  ‐0,26  0,05  ‐0,50  ‐0,24  ‐0,41  4,60 
Tab. T72. Vztah vybraných faktorů v závislosti na výsledcích odborné analýzy
keramické hmoty. Červeně vyznačeny zvýšená faktorová skóre.
4.1.2.4.9 Závěr - testování důsledku 3
Samotná metoda probíhala tak, že byly vzorky keramiky materiálově srovnány
s mazanicí pocházející z objektu J504, u níž bychom očekávali, že bude svou hmotou
odpovídat jedné z hlín místního původu. Odbornou analýzou se tuto hypotézu potvrdit
nepodařilo, jelikož hlína svým složením poskytnuté mazanici neodpovídala. Spektrum
hornin obsažených v keramice (včetně grafitu) se navíc, jak dokládá geologická mapa,
                                                            
45
 Počítáno z počtu jedinců s prezencí svislého rýhování a horizontální ryté linie pro faktor 2 a prezencí 
příměsi  grafitu  a  červeného  ostřiva  pro  faktor  3.  Tyto  hodnoty  byly  počítány  k celkovému  počtu 
okrajových partií nádob. 
135
v okolí Višňové nevyskytují, hlína tedy podle odborného posudku pochází z jiného,
blíže nedefinovaného místa (viz příloha 3).
Další analýzy měly nezávisle na analýze keramických vzorků určit provenienci
surového grafitu a grafitické hlíny nacházející se v zahloubeninách objektů J502 a J504.
Nově získaný výčet doprovodných hornin měl být znovu konfrontován s analýzami
keramiky D. Všianského, což by mohlo vést k nastolení dalších interpretačních variant.
Do uzávěrky této práce nicméně nebyly vypracované výsledky analýz grafitu
a grafitové hlíny k dispozici, další validace exploatovaných struktur tedy proběhnout
nemohla.
4.1.2.5 Testování hypotézy a interpretace
Poznatky, ke kterým jsem dospěl formalizovaným řešením, popřípadě empirií,
se tedy za přispění mezioborové spolupráce prozatím validovat nepodařily.
Jinak řečeno, nepodařilo se určit keramickou produkci produkovanou ve „výrobním“
areálu, která by se odrazila v petrografických rozborech. Tento fakt nicméně není
překvapivý, jelikož „zjišťovat provenienci jednotlivých typů hlín je obtížné, ne-li
nemožné, neboť patří buď k typům vyskytujícím se na velkých územích, nebo naopak
mohly být získány z lokálních omezených (případně již vytěžených) zdrojů, které nejsou
mapovány“ (VENLCOVÁ (ed.) 2008, 59). Mnohdy neovlivnitelné nezdary při určování
provenience mohou být zapříčiněny mimo jiné také výskytem keramiky vyrobené
pravděpodobně v jedné časové fázi z několika různých zdrojů. Určit provenienci je
tudíž znemožněno, “neboť nevíme, kolik těchto zdrojů mohlo být… Abychom s jistotou
řekli, že materiál respektive keramický výrobek pochází právě z této lokality, musel by
obsahovat takovou složku, která je charakteristická právě jen pro tuto oblast.
Tento požadavek se ale zřejmě podaří splnit spíše výjimečně“ (HANKÝŘ - TICOVÁ -
SALAČ 1998, 108, 112).
Klíčovým problémem je také chronologie lokality, respektive komplexů
v ní obsažených. Hlavně u sídlištních jam nemůžeme v žádném případě uvažovat
o uzavřených nálezových celcích (VENCL 2001). I když jsme poukázali na část
sekundárního odpadu vyskytujícího se v objektu J504, nemůžeme říci, po jak dlouhou
dobu byla jáma zaplňována (výskyt nekompaktní mazanice nicméně indikuje, že mohla
být zavezena, či vyplněna splachy velice záhy). V úvahách o rychlosti zaplňování jam,
hlavně u zahloubených chat, nelze pominout i faktory ovlivněné výskytem
136
jejich nadzemních konstrukcí (zastřešení), které za jistých okolností (opuštění lokality),
mohly o nějaký čas prodloužit dobu jejich zaplnění.
Pomineme-li tyto základní problémy spojené s (post)depozičními procesy,
musíme také počítat s delší životností některých druhů keramiky (zásobnice),
které se projevují mimo jiné častou reparací nádob. Nakonec ještě připomeňme,
že trvání zdejšího sídelního areálu je na základě chronologicky citlivějších předmětů
(spony, náramky), datováno na desítky let. Oklikou se zde znovu dostáváme k tomu,
že neznáme počet výpalů, ani dobu, která mezi nimi probíhala a s tím konsekventně
spojenou odpověď na otázku, zda (a jak často) se zdroje surovin pro výrobu keramiky
měnily.
V keramice se nicméně validací struktur odvozených pomocí vektorové syntézy
podařilo identifikovat dva specifické druhy keramiky odpovídající faktorům 1 a 4.
S velkou mírou pravděpodobnosti se zde koncentrovala i keramika charakterizována
faktory 2 a 3, které se neprojevily v typologické škále, na druhou stranu mohly
odpovídat charakteristické výzdobě a užité keramické hmotě. Mé výsledky se proto
rozešly hlavně s petrografickými rozbory, které ovšem nezaviněním autora nebyly
kompletní.
4.1.3 Standardní vyhodnocení keramického souboru z Višňové
4.1.3.1 Keramická hmota46
Keramika představovala ve zdejších objektech nejpočetněji zastoupené nálezy.
Prvotní plán byl pokusit se charakterizovat keramiku dle hustoty příměsí v keramickém
těstě a jejich velikosti, čehož bylo dosaženo při vyplňování databáze a využito
v následné úvaze o keramickém těstě. Proto, aby mohlo dojít například ke srovnání
s jinými moravskými laténskými celky, muselo být toto schéma mírně modifikováno
a proběhlo jeho „naroubování“ na členění, které v posledních letech převažuje,
a to na dělení keramiky na jemnou, hrubou a grafitovou (ČIŽMÁŘ 2003, 56). Malovaná
keramika byla v této práci vynechána, jelikož se ji při analýze keramického materiálu
nepodařilo identifikovat ani jedenkrát.
Spektrum lokalit s procentuelním zastoupením keramických hmot na Moravě
se za posledních pět let, hlavně vlivem jednotně koncipovaných kapitol o keramice
v diplomových pracích (ČIŽMÁŘ, I. 2006, 23-24, tab. 3; 2009, 38, XIII; ČIŽMÁŘOVÁ
                                                            
46
 V této části ve velké míře navážu na svou bakalářskou diplomovou práci. 
137
2008, 21, tab. IV; LEČBYCH 2010, 63-64, tab. III; WILCZEK 2007, 30-31, tab. XIX),
značně rozrostlo (tab. T73). Srovnání zastoupení hmot s nalezišti v Čechách by bylo
také možné, ne však zcela efektivní, jelikož zde shledáváme vysokou shodu mezi
polohou lokality a vzdáleností od výchozů grafitu (WALDHAUSER 1992, 385-386,
Abb. 2; HLAVA 2006b, 9, pozn. 2 pod čarou). Značné množství grafitové keramiky
nacházíme v jižních Čechách, v oblasti středních a severozápadních Čech
je její zastoupení zanedbatelné (BŘEŇ 1966, 96; ČIŽMÁŘ 1989, 87-88; 2003, 57;
VENCLOVÁ 1998, Table 20). V keramice z Čech bylo také rozpoznáno více druhů
keramických hmot. Z nejcharakterističtějších lze jmenovat muskovitickou a biotitickou
hrubou keramiku, tvrdě pálenou šedou keramiku, keramiku polohrubou či zrnitou
(ČIŽMÁŘ 1989, 86; DRDA 1981, 203; JANSOVÁ 1974, 19-20;
KOUTECKÝ - VENCLOVÁ 1979, 94).
Lokalita 
Celkem 
(v ks) 
Hrubá k.
(v %) 
Grafitová k.
(v %) 
Jemná k.
(v %) 
Malovaná k. 
(v %) 
Literatura 
Blansko  1109  78,5  12,3  9  0,2 
WILCZEK 2007, 
30‐31, tab. XIX 
Bořitov  2353  69,1  15,3  15,1  0,5 
ČIŽMÁŘ 2003, 
56 
Brno ‐ Slatina  3444  69,8  11,9  18  0,2 
ČIŽMÁŘOVÁ 
2008, 21, tab. IV 
Dětkovice  337  50,2  10,4  33,8  5,6 
ČIŽMÁŘ 2008, 
38, tab. XIII 
Medlovice*  4895  28,6  19,2  28,6  0 
LEČBYCH 2010, 
63‐64, tab. III 
Ohrozim*  716  54,9  18,3  20,1  6,7 
ČIŽMÁŘ 2008, 
38, tab. XIII 
Ptení 1*  900  22,4  22,5  54,5  0,7 
ČIŽMÁŘ, I. 
2006, 23‐24, 
tab. 3 
Staré Hradisko*  790  49  29  20  2 
ČIŽMÁŘ 2008, 
38, tab. XIII 
Staré Hradisko 
1990, 1993* 
743  49,2  32,2  14  4,6 
ČIŽMÁŘ 2008, 
38, tab. XIII 
Višňové  2424  52,2  23,1  24,8  0  ‐ 
Višňové ‐ počet  2424  1265  559  600  0  ‐ 
Průměr 
(se skartem) 
17711  52,4  19,4  23,8  2,1  ‐ 
Průměr 
(bez skartu) 
7243  66,9  12,5  19,0  1,6  ‐ 
Tab. T73. Srovnání zastoupení keramických hmot s jinými moravskými lokalitami.
* - údaje pochází ze skartovaných celků.
138
Z přehledu je na první pohled patrné zvýšené množství grafitové keramiky,
dosahující svým počtem 23,1 % (tab. T73). Vezmeme-li v úvahu i hrubou, popřípadě
jemnou keramiku, ve které se grafit vyskytl jako příměs v podobě zrnek,
dostáváme se k počtu 1497 jedinců, což odpovídá celkem 61,8 % všech keramických
fragmentů (tab. T74). Opět se zde tedy setkáváme s extrémem, a to i vzhledem k dalším
keramickým souborům, u nichž bylo zastoupení grafitové keramiky sledováno
(HLAVA 2006b, 38-48, tab. 1-2). Tento jev lze dát do souvislosti jak s blízkými
výchozy suroviny, tak s výrobními aktivitami, které byly ve výrobním areálu
zaznamenány. J. Meduna uváděl pro jihozápadní Moravu, přestože blízko surovinovým
zdrojům, převahu hrubé keramiky nad grafitovou (MEDUNA 1980a, 69).
Velice zajímavé je také procentuelní zastoupení jemné a hrubé keramiky, které takřka
přesně odpovídají průměru výše uvedených neskartovaných souborů zpracovaných
v posledních letech. Je zřejmé, že se tento stav bude postupným zpracováním novějších
souborů o něco měnit.
Objekt  Celkem 
Hrubá k.  Grafitová k.  Jemná k.  Keramika s grafitem 
Ks  %  Ks  %  Ks  %  Ks  % 
502  980  478  48,78  237  24,18  265  27,04  630  64,29 
504  1410  763  54,11  314  22,27  333  23,62  844  59,86 
507  34  24  70,59  8  23,53  2  5,88  23  67,65 
Celkem  2424  1265  52,19  559  23,06  600  24,75  1497  61,76 
Tab. T74. Početní zastoupení keramických hmot v jednotlivých objektech.
Objekt  Celkem 
Hrubá k.  Grafitová k.  Jemná k.  Keramika s grafitem 
Hmotnost  %  Hmotnost  %  Hmotnost  %  Hmotnost  % 
502  40493  21080  52,06  11005  27,18  8408  20,76  28704  70,89 
504  80893  49266  60,90  22070  27,28  9557  11,81  60238  74,47 
507  2604  1606  61,67  896  34,41  102  3,92  982  37,71 
Celkem  123990  71952  58,03  33971  27,40  18067  14,57  89924  72,53 
Tab. T75. Hmotnostní zastoupení keramických hmot v jednotlivých objektech.
Lze říci, že zastoupení keramických hmot je v objektech J502 a J504 podobné
s tím rozdílem, že v objektu druhém převládá o něco více hrubé keramiky.
Této tendenci neodporuje ani váhové zastoupení keramických hmot (graf 39).
139
 
Graf 39. Početní (vlevo) a hmotnostní (vpravo) zastoupení keramických hmot.
4.1.3.2 Výzdoba keramiky47
4.1.3.2.1 Svislé rýhování
Velmi charakteristické je pro laténskou keramiku svislé rýhování,
které se vyskytuje hlavně na vyšších tvarech nádob48
. Existují samozřejmě i výjimky,
kdy je tuto úpravu možno zaznamenat i na mísách, jak je tomu například na hrubých
nádobách z Klentnice (MEDUNA 1980b, Taf. 37:9), Milovic (MEDUNA 1980a,
Taf. 77:18), Bořitova (ČIŽMÁŘ 2003, 63, tab. 50:6, 88:1, 90:4) a Oblekovic
(MEDUNA 1980b, Taf. 63:2), grafitové nádoby jsou pak známy z Bohušic (MEDUNA
1980a, Taf. 7:13, 8:8) či Hradiska u Kramolína (ENDEROVÁ 2007, 102, tab. 13:2).
O účelových aspektech svislého rýhování, neboli o poukázání na nejednoznačnost při
jeho určování za výzdobu či povrchovou úpravu, bylo referováno již dříve.
Svisle rýhovaných střepů bylo celkové 1006 (tab. T76), což představuje 68,0 %
zdobených fragmentů a 41,8 % celkového množství keramiky. První údaj víceméně
souhlasí i s mírně skartovaným souborem z Medlovic, jehož hodnotami disponujeme
(62,3 %; LEČBYCH 2010, 72).
V kolekci z Višňové byla zachycena téměř celá škála variability, se kterou se lze
u svislého rýhování setkat (graf 39; tab. T76). Objevily se nádoby s poměrně
pravidelným svislým rýhováním/hřebenováním (tab. 11:2, 4; 13:1-2; 16:5; 39:5; 40:1-2;
72:1; 73:1; 75:2; 76:2) přecházejícím postupně do méně pravidelného svislého
rýhování, i do dalších variant, jakými jsou obloukové rýhování (obr. 13) či rýhování
ve svazcích (tab. 76:1; 77:1). Jiným způsobem svislého rýhování bylo rýhování šikmé,
vedené buďto z levého horního do pravého dolního rohu (tab. 10:2; 14:5, 8; 45:3; 69:7)
                                                            
47
 Do kvantifikace výzdoby nejsou zařazeny nálezy pocházející z objektu J507. 
48
 Jako vyšší tvary zde chápeme hrnce a zásobnice, nižší tvary odpovídají mísám. 
0%
20%
40%
60%
80%
100%
J502 J504 J507
Hrubá Grafitová Jemná
0%
20%
40%
60%
80%
100%
J502 J504 J507
Hrubá Grafitová Jemná
140
nebo směrem opačným (tab. 36:13; 45:7; 46:1; 50:8), popřípadě obojím (tab. 47:3).
Často se také vyskytovalo svislé rýhování, které bylo přerušeno vhlazovanými
(tab. 11:3), hlazenými (tab. 44:3; 49:2) či rytými (tab. 9:5; 10:4; 11:3; 46:4) prvky,
a to buďto v linii nebo v pásu.
Obr. 13. Ukázka svislého rýhování.
Graf 39. Zastoupení jednotlivých kombinací svislého rýhování. Nezahrnuto samostatné
svislé rýhování („SR“).
Objekt  Celkem  SR  SR_OBL  SR_SVAZ  SRSil  SRSilp  SRSip  SRxH  SRxK  SRxR 
J502  394  363  4  7  8  1  4  4  0  3 
J504  612  560  0  16  6  3  6  19  1  1 
Celkem  1006  923  4  23  14  4  10  23  1  4 
Celkem 
(v %) 
100  91,75  0,40  2,29  1,39  0,40  0,99  2,29  0,10  0,40 
Tab. T76. Zastoupení jednotlivých kombinací svislého rýhování.
SR_OBL SR_SVAZ SRSil SRSilp SRSip SRxH SRxK SRxR
J504 0 16 6 3 6 19 1 1
J502 4 7 8 1 4 4 0 3
0
5
10
15
20
25
141
Ve zkoumaném souboru bylo možno sledovat i rozměrové zastoupení šířek
svislých rýh. Ty maximální se pohybovaly převážně mezi dvěma až třemi milimetry,
i když byly zachyceny i rýhy poněkud širší, v jednom případě dosahující až 8 mm
(graf 40; tab. T77). V takovýchto případech už bychom měli hovořit spíše o žlábkování,
jež má svislé rýhování napodobovat (ČIŽMÁŘ 1989, 88). Oproti tomu se objevuje
i „jemné“ svislé rýhování, jehož „Zinkenabstände“ se v Horním Rakousku pohybuje
mezi 1 a 2,5 mm, nejčastěji pak kolem 2 mm, přestože se například na keramice
z Berching - Pollantenu vyskytují i tenčí rýhy nepřesahující 1 mm (LASCH 1999, 15;
srov. TREBSCHE, 2003, 3).
1 mm  2 mm  3 mm  4 mm  5 mm  6 mm  8 mm  Celkem 
Počet  53  255  310  130  47  3  1  799 
Počet (v %)  6,63  31,91  38,80  16,27  5,88  0,38  0,13  100 
Tab. T77. Zastoupení maximálních šířek rýh svislého rýhování.
1 2 3 4 5 6 7 8
SR_L_MAX
0
50
100
150
200
250
300
350
Pocetpozorování
0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 1,0 1,1
SR_L_MIN/SR_L_MAX
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
200
220
240
260
Pocetpozorování
 
Graf 40. Zastoupení maximálních šířek rýh svislého rýhování (vlevo) a index
variability šířek rýh (vpravo).
4.1.3.2.2 Kvantitativní charakteristika svislého rýhování49
Variabilita šířek rýh, tedy to, jak se lišily šířky rýh na jednom fragmentu, mohla
být vypočítána pomocí indexu poměru minimální zaznamenané šířky rýhy k šířce
maximální. Jak ukazuje histogram (graf 27 vpravo), šířka rýh na jednotlivých střepech
byla stejná u 120 fragmentů (hodnoty 0,9 - 1). Další část grafu (0,9 - 0,5) vykazuje
menší odchylky, které většinou nepřesáhly 1 mm. Zbylé hodnoty (< 0,5) reflektují
markantnější rozdíly v šířkách rýh nacházejících se na jednom fragmentu. Nejnižší
                                                            
49
 Tato charakteristika byla provedena jen u střepů, kde mohlo být určeno všech šest kvantitativních 
parametrů  sledovaných  u  svislého  rýhování  („SR_L_MIN“;  „SR_L_MAX“;  „SR_V_MIN“;  „SR_L_MAX“; 
„SR_HUST_POC“; „SR_HUST_NAKOLIK“). Jejich celkový počet byl 763. 
142
indexy v grafu se tak týkají střepů, jejichž maximální a minimální míry jsou až pětkrát
tak rozdílné.
Podobným způsobem byly vypočítávány i vzdálenosti mezi jednotlivými
liniemi (graf 41 vlevo). Index poměru minimální vzdálenosti ke vzdálenosti maximální
měl určit, do jaké míry jsou rozestupy mezi rýhami pravidelné. Hodnoty pohybující se
těsně pod hodnotou 1 odpovídají rýhám majícím pravidelné rozestupy,
zbývající hodnoty značí rýhy, které jsou od sebe vzdáleny méně pravidelně.
-0,1 0,0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 1,0 1,1
SR_V_MIN/SR_V_MAX
0
50
100
150
200
250
300
350
Pocetpozorování
-0,5 0,0 0,5 1,0 1,5 2,0 2,5 3,0 3,5 4,0 4,5 5,0 5,5 6,0 6,5 7,0
SR_HUST_POC/SR_HUST_NAKOLIK
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
200
220
Pocetpozorování
 
Graf 41. Index pravidelnosti rozestupů svislých rýh (vlevo) a hustota svislého rýhování
(vpravo).
Další graf (41 vpravo) kvantitativně charakterizuje hustotu svislého rýhování.
Ukazuje, že nejčastěji se na svisle rýhovaných fragmentech vyskytovalo od jedné
do třech rýh na jeden centimetr jeho „šířky“. Objevily se zde i vyšší hustoty přesahující
4 mm (6,8 %), což jsou hodnoty známé například z Dürnbergu u Halleinu,
kde bylo zaznamenáno 12 rýh na 3 cm šířky a které se zde považují za jemné rýhování
(BRAND 1995, 52; srov. TREBSCHE 2003, 3).
Ze všech tří získaných metrických údajů lze proto za velice pravidelné svislé
rýhování označit soubor 55 střepů (7,2 % sledovaných střepů), u nichž byly indexy
tloušťky i vzdálenosti rýh rovny jedné.
Prostorová distribuce svislého rýhování na keramických nádobách nikterak
nevybočuje od poznatků zjištěných u jiných lokalit. Svislé rýhování začíná buďto přímo
od konce hrdla (tab. 10:2; 11:2; 14:5; 16:5; 40:1; 44:2; 51:4; 72:1) anebo několik
centimetrů pod ním (tab. 11:4; 13:2; 16:4; 44:1; 45:2; 47:3-4; 48:1, 3; 50:7; 51:3; 52:5;
53:2; 73:1; 77:1-2), často je také zahájeno plastickými lištami (tab. 9:9; 39:5; 44:3;
72:2) či horizontální rytou rýhou, popřípadě rýhami (tab. 10:4; 12:1-2; 13:1; 14:8; 39:4;
40:2; 45:7; 46:3-4; 49:1, 3; 52:6; 75:3-4; 76:2). Ukončení rýhování probíhá buďto
143
na rozhraní výdutě a dna (tab. 13:2; 72:1) anebo několik centimetrů nad ním
zahlazovaným pásem (tab. 16:5; 44:3; 47:4; 51:4).
Svislé rýhování je v Čechách charakteristické hlavně pro mladolaténské
či oppidální období (KOUTECKÝ - VENCLOVÁ 1979, 96), na Moravě se s ním
setkáváme běžně od LT B1 (HLAVA 2007, 109). Postupem času se začíná projevovat
jisté uvolňování jeho formy, kdy se lze setkat s již zmíněnou variantou svislého
rýhování protknutého vodorovnými rýhami, jež známe z Bořitova - Mezichlumí
(HLAVA 1998, 338, obr. 11:6). Do rámce tzv. rozpadlého svislého rýhování spadá
také hřebenování proložené žlábky, vyskytující se snad již v LT C1 (HLAVA 2007,
109) a rýhování přerušené vodorovným hladkým pásem. To bylo zaznamenáno
v Cetkovicích (HLAVA - VÍCH 2007, 37, tab. 5:7) anebo v Ptení (ČIŽMÁŘ -
HLAVA - ŠMÍD 2005, 283, obr. 5:10), kde jej autoři řadí k mladším chronologickým
prvkům (ČIŽMÁŘ - HLAVA - ŠMÍD 2005, 283). Výskyt svislého rýhování není vázán
na žádný druh keramické hmoty, přestože stále platí poznatek, že na netuhové keramice
vévodí v samém závěru doby laténské (ČIŽMÁŘ 1987, 223; HLAVA 2002b, 318).
4.1.3.2.3 Struhadlovité drsnění
Struhadlovité drsnění je provedeno ostrým předmětem, kterým hrnčíř „strhne“
vnější povrch nádoby a obnaží tak nepravidelné textury keramického těsta.
Ty jsou způsobeny pohyby hrudek a kamínků vyvolanými tahem hrnčířova nože.
Tímto postupem vznikají v těstu nerovnosti a rýhy, které povrchu nádoby propůjčují
nezaměnitelný charakter typický především pro keramiku ze středních a východních
Čech (WALDHAUSER 1996, 341, 348-349, Abb. 2-3; HLAVA 2006b, 75). Centrum
výroby takto „dekorované“ keramiky přitom bylo patrně na Závisti, kde její podíl
dosahuje téměř poloviny všech keramických nálezů, anebo na Stradonicích, kde je
početnost této keramiky rovněž výrazná (DRDA - RYBOVÁ 1997, 97, 101). Rozšíření
struhadlovitě drsněné keramiky se neomezuje jen na území středních Čech.
Mimo sousedících oblastí, kde už není výskyt drsnění až tak markantní (DRDA -
RYBOVÁ 1997, 101), se tato keramika objevuje také na Moravě. Zde je patrná
koncentrace nalezišť táhnoucí se od Malé Hané přes Brněnsko až na Znojemsko. Nálezy
struhadlovité keramiky z těchto oblastí podal v nedávné době M. Hlava
spolu s D. Víchem (2007, 34-35), vycházeje přitom z mapy publikované L. Jansovou
(1964, 187, obr. 1). Ta považovala struhadlovitě drsněnou keramiku za typický projev
144
Bójů a její výskyt dávala do souvislosti s jejich pohyby k Dunaji (JANSOVÁ
1964, 185).
Struhadlovité drsnění bylo na zdejším nalezišti zaznamenáno v jedenácti
případech (0,5 %), na čtyřech z objektu J502, na šesti z J504 a na jednom z J507.
Ne vždy však bylo z charakteru střepů zcela zřejmé, že se jedná o opravdové drsnění
a ne například o doklad vyhoření materiálu na povrchu nádob, či o degenerativní projev
eroze způsobený vnějšími přírodními činiteli, působícími na povrch nádob
po jejich vyřazení z živé kultury. To se mohlo ve velké míře týkat svisle rýhované
keramiky, jež v mnoha případech vykazovala velkou „zrnitost“ povrchu
a u níž proto nebylo vždy lehké určit druh povrchové úpravy.
Stejně jako svislé rýhování bylo i struhadlovité drsnění ve Višňové v několika
případech přerušeno horizontálním prvkem (obr. 14). V jednom případě to bylo
vhlazovanou horizontální linií, v případě dalších dvou kusů se jednalo o hlazené pásy.
Obr. 14. Ukázka struhadlovitého drsnění.
Pro srovnání procentuelního zastoupení struhadlovitého drsnění s jinými
lokalitami můžeme doposud z moravského území jmenovat pouze Bořitov s 4,2 %
(ČIŽMÁŘ 2003, 58), Medlovice s 24 fragmenty (LEČBYCH 2010, 74) a Blansko
s 9,6 % (WILCZEK 2007, 34).
Chronologické postavení keramiky s „dekorem“ struhadlovitého drsnění bylo
během času několikráte posunováno. Drsnění mělo podle odlišných názorů počínat
v pozdní době halštatské (JANSOVÁ 1964, 186), v LT B1 a pak se nejvíce rozšířit
v LT C (RYBOVÁ 1969, 383), či začít v LT C2, popřípadě LT C a pak kulminovat
v následném stupni LT D1 (ČIŽMÁŘ 1989, 94; 1994b, 602; VENCLOVÁ 1979, 579).
145
4.1.3.2.4 Vhlazování
Vhlazovaná výzdoba, tedy výzdoba zanechávající v povrchu těsta jen mělké
a často zářivé ornamenty, pásy či linie, byla na zdejším sídlišti zastoupena poměrně
početně. Dříve, než se ji pokusím kvantitativně charakterizovat, však musím kriticky
upozornit na fakt, že v některých případech nebylo možno v analyzovaném souboru
zcela jasně rozhodnout, zda se jednalo o vhlazování, či o hlazení povrchu nádoby.
Častokrát se totiž na keramice vyskytovaly horizontální linie, které svým charakterem
a netypickým výskytem na hrdle, ale i na jiných částech nádob, odpovídaly spíše
započaté práci hrnčíře snažícího se vyhladit povrch nádoby (tab. 19:3; 23:2; 26:4; 30:1;
55:1, 3; 56:4; 60:6; 61:4; 64:1). Z tohoto důvodu byly za vhlazování arbitrárně
považovány mělčí zásahy do keramického těsta, a za hlazení stopy, které keramickou
strukturu narušovaly jen povrchově. Jako názorné příklady lze uvést dvě esovitě
profilované mísy (tab. 61:3; 63:2), kde „vhlazované“ pásy uvnitř nich vykazovaly stejný
charakter jako hlazení okraje a vnějšího povrchu nádoby.
Celkově se vhlazované prvky ve sledovaných objektech objevily
ve 145 případech, a to 31 krát v objektu J502 a jen 114 krát v objektu J504. Graf 42
jasně ukazuje, že variabilita motivů skládajících se z kombinací vlnovek, linií a pásů
byla velice široká, nicméně zastoupení některých z nich je jen stopové.
Graf 42. Zastoupení jednotlivých kombinací vhlazovaných motivů.
Z určitelných tvarů se vhlazované linie na vnějším povrchu objevily na všech
variantách esovitě profilovaných mís (tab. 18:1; 23:2; 61:3) i hrnců (tab. 42:3; 46:2;
78:2-3), jedenkrát byly také zachyceny na situle (tab. 71:7). Dva vhlazované
horizontální pásy spolu s jednou linií se vyskytly rovněž na vnitřní straně silně
0
5
10
15
20
25
1 SvVHL
1 VHL
1 VHL, 2VHLu
1 VHL, RIM_2 VHL
1 VHLu
1 VHLu, 1 VHPu
1 VHLu, 1 Vvu
1 VHLu, 2 VHP, 2VHPu
1 VHLu, 2 VHPu
1 VHP
1 VHPu
1 VVu
2 SiVL
2 SvVHL
2 VHL
2 VHL, 1 VHLu
2 VHLu
2 VHLu, 1 Vvu
2 VHP
2 VHPu
3 SiVL
3 SvVHL
3 VHL
3 VHL, 1 SiVL
3 VHLu
3 VHP
JIN
N SiVL
N SvVHL
N VHL
N VHP
RIM_1 VHL
RIM_2 VHL
RIM_3 VHL
J504
J502
146
profilované mísy (tab. 63:1). V jednom případě byla zaznamenána esovitá mísa
s vhlazováním formou vlnovky, jejíž amplituda byla vymezena dvěma vhlazovanými
liniemi (tab. 65:1). Další vhlazované linie byly na této míse vedeny na rozhraní
maximální výduti a kousek nade dnem.
Graf 43. Zastoupení vhlazování v závislosti na tvaru nádoby.
Velice zvláštní byla taktéž mísa mající na sobě výzdobu šikmých vhlazovaných
rýh obepínajících nádobu v pásu umístěném přibližně v její spodní třetině (tab. 62:1).
Ostatní vhlazované motivy se projevily na zásobnicích. Ať už se jedná
o nepravidelné křížící se horizontální linie vedené nad nečitelným svislým rýhováním
grafitové zásobnice (tab. 78:6), velkou nádobu s šikmými liniemi ve větších rozestupech
(tab. 74:1), či o jedince zdobeného třemi horizontálními vhlazovanými liniemi
s náznakem linie šikmé (tab. 75:1). V jedné z předchozích kapitol bylo zmíněno
i vhlazování, které protkává svisle rýhované výdutě. Z určitelných tvarů se tento jev
podařilo doložit jen na hrnci se silně prohnutým hrdlem (tab. 11:3).
Co se chronologického zařazení týče, je vhlazování formy linií na vnitřní straně
nádob poměrně časným prvkem, který lze klást už do mladší fáze LT B (MEDUNA
1980a, 104). Pozdně laténským výzdobným jevem je vhlazování na vnější straně
vyšších forem (SALAČ - SMRŽ 1989, 563), které zde bylo zaznamenáno v několika
případech (tab. 74:1; 75:1; 78:6). I to se ovšem může objevit už v LT C1 (HLAVA
1998, 339).
0
0,5
1
1,5
2
2,5
3
3,5
4
4,5
J507
J504
J502
147
4.1.3.2.5 Hlazení
Do této kategorie hlazení bylo zahrnuto jen hlazení ve formě linií a pásů, nebyla
za ně tedy považována klasická úprava povrchu vážící se hlavně k okrajům či ke dnům
nádob. Tato dekorativní výzdoba byla na keramických fragmentech z Višňové
zachycena v celku 120 krát, přičemž zastoupení u obou objektů je z početního hlediska
poměrně vyrovnané (J502 - 65 kusů, J504 - 55 kusů). Stejně jako u vhlazování
je zde znatelná velká variabilita možností (graf 44), která je do značné míry ovlivněna
velikostí fragmentů. Je totiž jasné, že na menších fragmentech bude zastoupení
jednoprvkových dekorů vyšší, než například u celých nádob.
Graf 44. Zastoupení jednotlivých kombinací hlazených motivů.
Jak již bylo zmíněno, můžeme u velké řady fragmentů hypoteticky uvažovat
o tom, že hlazení zde jenom započalo a nebylo dokončeno. Potvrzují to nepravidelně
rozmístěné horizontální linie, které se objevují na hrdlech či po tělech nádob a nepůsobí
dojmem finálního produktu. Na nádobách se také vyskytly hlazené linie točící se
ve spirále kolem jejího těla (obr. 15).
0
2
4
6
8
10
12
14
1 HHL
1 HHL, 1 HHP
1 HHL, RIM_1 HHL
1 HHL, RIM_2 HHL
1 HHLu
1 HHP
1 HHPu
2 HHL
2 HHL, 4 HHP, RIM_1 HHL
2 HHLu
2 HHLu, RIM_2 HHL
2 HHP
2 HHPu
3 HHL
3 HHL, 1 HHP
3 HHL, RIM_1 HHL
3 HHLu
3 HHLu, 1 HHPu
3 HHP
4 HHL
4 HHL, 1 HHP
4 HHLu
4 HHPu
N HHL
N HHL, 1 HHP
N HHP
RIM_1 HHP
RIM_2 HHL
RIM_3 HHL
RIM_4 HHL
J502
J504
148
Obr. 15. Nádoba s hlazenými liniemi na povrchu, které se točí ve spirále kolem jejího
těla.
4.1.3.2.6 Grafitování
Grafitování by mělo být charakteristické hlavně pro keramiku z jihozápadní
Moravy, na což poukázal již J. Meduna na základě jemu známých nálezů z Bezkova,
Jaroměřic nad Rokytnou, Jevišovic a Bohušic (MEDUNA 1980a, 108).
Graf 45. Distribuce grafitování na tvarově určitelných keramických jedincích.
Ve zkoumaném souboru bylo grafitování sledováno jen na částech nádob
obsahujících okrajové partie50
. Nádoby či fragmenty byly grafitovány hlavně od horní
hrany okraje po přechod hrdla a výdutě (např. tab. 9:2, 6, 8; 10:1-2, 5-8; 11:1-2; 12:3;
13:1; 14:2; 18:2, 5; 19:2-3; 20:1; 21:2; 24:5; 27:4; 28:3; 29:2; 30:1-2; 39:3; 40:2; 43:5),
                                                            
50
 Odpovídá entitám kategorií „JEDINEC_SO“ a „JEDINEC_FO“. 
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
GRAFv_1 GRAFv_2 GRAFv_c GRAFv_T GRAFv_T1 GRAFv_T12 GRAFv_T123 GRAFv_T2
J502
J504
149
méně často se vyskytovalo grafitování samotného hrdla (tab. 11:4; 14:1; 43:1; 44:1)
nebo jen na horní části okraje (např. tab. 20:2, 21:1; 22:2; 24:3; 28:1-2; 39:5; 42:7; 46:6;
54:7). Ve dvou případech bylo také zaznamenáno zdobení celé dochované nádoby
(tab. 24:4; 26:4) pocházející z objektu J502.
Tendenci častého grafitování okrajových partií odpovídají i údaje zjištěné
z celkového počtu nádob (175 ks) dochovaných od okraje alespoň po maximální výduť.
Kvantifikace ukázala, že grafitováním bylo dekorováno 53 nádob, tedy téměř třetina
jedinců (30,3 %). Tvarová skladba grafitovaných nádob ukazuje, že forma nehrála
při aplikaci grafitu na povrch nádoby významnou roli (graf 45).
Graf 46. Zastoupení grafitování v závislosti na tvaru nádoby.
4.1.3.2.7 Plastické prvky
Další z výzdobných prvků jsou ty, vzniklé přesunem keramické hmoty
při tvarování nádoby, tedy horizontální žebra a žlábky. Horizontální žebra, kterými jsou
nádoby členěny, se přitom vyskytují hlavně na jižní a jihozápadní Moravě,
kde dokládají kontakty této oblasti s jižními Čechami i Dolním Rakouskem (MEDUNA
1980a, 103), i když se s plastickou výzdobou lze setkat i v jiných oblastech (ČIŽMÁŘ
2003, tab. 52:2, 54:3, 55:2-3, 69:1-3, 71:6, 74:6, 7, 80:2; HLAVA 2007,
obr. 10:4, 11:2).
Ve zdejším materiálu byla žebra zaznamenána v devatenácti případech v objektu
J502 a dvaceti pěti v objektu J504 (graf 47).
Členění nádob pomocí žeber se vyskytlo na několika hrncích (tab. 16:1; 35:6;
39:2; 48:2; 53:1), které byly od těchto žeber také často svisle rýhovány (tab. 9:9; 39:5;
0
5
10
15
20
25
30
35
J502
J504
150
42:2; 44:3; 72:2). Několik exemplářů připadalo i na zásobnici (tab. 73:1)
a dva lahvovité tvary (tab. 17:2; 57:1).
Podobně vyhlížejí i „zvlněné“ profilace tvarů vzniklé při modelaci nádoby.
Ty oproti dřívějším prvkům vévodily mísám se slabě prohnutým hrdlem (tab. 31:3;
61:1), a objevily se i na silně profilované variantě (tab. 20:3) a na nečleněném
grafitovaném hrnci opatřeném svislým rýhováním (tab. 9:1; 46:3).
Graf 47. Zastoupení jednotlivých kombinací plastických prvků.
4.1.3.2.8 Horizontální ryté linie
Aby byly odlišeny plastické prvky od rytých, považoval jsem horizontální
žlábky za rýhy. Intencionalita jejich vzniku však nemohla být ve všech případech,
hlavně co se týče malých fragmentů, zcela zaručena. Na výdutích nádob se tato výzdoba
objevila celkem 163 krát, a to nejčastěji solitérně (58,3 %) nebo ve dvojici (34,4 %).
Graf 48. Zastoupení jednotlivých kombinací plastických prvků.
0
2
4
6
8
10
12
14
3 ZEB PZEB PZEB; 
ZLB_U
ZEB ZEB; 
ZLB
ZEB, 2 
ZLB
ZEB, 
ZLB_U
2 ZEB; 2 
ZLB_U
ZLB ZLB_U
J502
J504
0
10
20
30
40
50
60
1 HRL 2 HRL 3 HRL 4 HRL
J502
J504
151
Graf 49. Zastoupení jednotlivých kombinací plastických prvků.
S výjimkou lahví se horizontální rýhy vyskytovaly v celém spektru tvarů
(graf 49). U vyšších tvarů převažovaly hlavně na rozhraní hrdla a výduti, velmi často
od nich začínalo svislé rýhování (tab. 9:5; 10:4, 6; 11:3; 12:1-2; 13:1; 14:8; 39:4, 6;
40:2; 46:3-4; 49:3; 51:5; 52:6; 69:7; 72:2; 75:3-4; 76:1-2). Na nižších tvarech pak byly
horizontální rýhy poněkud vzácnější (tab. 20:2; 22:2; 29:3; 56:5; 58:1; 60:2; 64:1).
Obliba dekorace svislého rýhování počínajícího od horizontální rýhy se na tomto sídlišti
zdá být celkem prokazatelná. Jistého estetického cíle mohli hrnčíři dosáhnout
i vytvořením prázdného pásu vymezeného dvěma horizontálními rytými liniemi
(tab. 39:4; 14:9; 76:1; 50:6).
4.1.3.3 Technologické rozbor keramiky
Způsob deskripce keramiky zdejších celků poskytla značné poznatky týkající se
technologické stránky její výroby.
4.1.3.3.1 Reparace
Nezanedbatelnou hodnotu keramiky v době laténské dokazuje její vyspravování,
které se v archeologických pramenech projevuje početným výskytem reparačních
otvorů, někdy s dochovanými pozůstatky po reparačních svorkách vyrobených
ze železa, bronzu či dokonce olova (HLAVA 2006b, 68)51
. Svorky se objevujícími
buďto samostatně přímo v otvorech, nebo na povrchu fragmentů jako negativ po jejich
korozi (MEDUNA 1980a, 110).
                                                            
51
 J. Meduna uvádí nález nádoby z Křenovic, při jejíž reparaci mělo být využito „bronzového drátu“ ‐
‐ Bronzendrahtfragment (MEDUNA 1980a, 110), tedy patrně ne „svorky“ ‐ „Klammer“, jak se v některých 
pracích uvádí. 
0
2
4
6
8
10
12
J502
J504
152
Průvrty v nádobách se však ne vždy dávaly do souvislosti s vyspravováním
keramiky. J. Filip považoval otvory v keramice za doklad zavěšování nádob (FILIP
1956, 189-190), což jsem nevyloučil, jako jednu z možností při interpretaci silně
ohlazeného okrajového fragmentu z Blanska, který jsem pokládal za pravděpodobné
hladidlo sloužící k broušení nekeramických artefaktů (WILCZEK 2007, 41, 42,
tab. 39:2, 44:2). Další, prozatím neprokázanou, formou reparace může být lepení nádob,
na což bylo poukázáno u nálezu fragmentu z Klentnice, na němž byla patrná přítomnost
hmoty podobné smolnému nátěru (MEDUNA 1980a, 110).
V tomto směru bych rád podotknul, že absence makroskopicky pozorovatelných
zbytků svorek u části reparačních otvorů nabádá k myšlence o substituci kovové svorky
například za organický materiál. Ať tak či onak, keramika po vyspravení jistě ztratila
část své původní funkce, kdy už například nebyla vhodná k vaření ani k uchovávání
tekutin. Takováto keramika si nicméně stále mohla udržet úlohu skladovací,
hlavně při uchovávání sypkých či tuhých materiálů. Keramika luxusnější si pak,
podle nálezů reparované keramiky z hrobů (MEDUNA 1980a, 110), mohla ponechat
svou reprezentativní, případně nadstavbovou vlastnost.
Stopy po reparování nebo přípravě k reparaci byly v nálezech z Višňové
zaznamenány v 41 případech52
. Tento stav je však poněkud zkreslen tím, že dvě třetiny
„dírek“ pochází jen z několika jedinců, jejichž počet můžeme odhadovat na devatenáct
(graf 50).
Graf 50. Zastoupení reparací v závislosti na jednotlivých nádobách.
Uvedené hodnoty bohužel nedovolují určit, jak velký počet reparačních otvorů
mohl pocházet z jedné nádoby. Je tomu mimo jiné také proto, že se fragmenty velice
                                                            
52
 Do součtu byl zahrnut i objekt J507. 
0
2
4
6
8
10
12
153
často lámou právě v místech reparačních otvorů. Názorně to ilustruje větší část
dochované zásobnice (tab. 77:1) skládající se z jedenácti fragmentů, které stopy reparací
vykazují. Ve skutečnosti se však na nádobě vyskytuje reparací pouze šest.
Graf 51. Zastoupení jednotlivých kombinací reparací.
Reparace s přítomností železa byla na fragmentech zaznamenána v počtu sedmi
kusů. V jednom případě byla dochována i celá svorka „in-situ“ držící pospolu tři svisle
rýhované grafitové fragmenty (tab. 80:9). Analogie k této svorce můžeme hledat
v Bořitově, kde byla zachycena železná svorka délky 12 cm (ČIŽMÁŘ 2003, 57).
V keramice z Višňové byly také zaznamenány dva zlomky, u nichž dírky neprocházely
skrze a je proto pravděpodobné, že dokládají, alespoň v případě okrajového fragmentu
(tab. 47:1), přípravnou fázi vrtání otvoru pro následné vložení reparační svorky.
U druhého zlomku (tab. 81:2) si pro jeho relativně hladké hrany nemůžeme být
zamýšlenou reparací zcela jisti.
Za zmínku stojí, že se reparace v 36,6 % případů objevily na fragmentech
okrajů. Z tvarů, na nichž se reparace vyskytly, převládají mísy, a to hlavně se slabě
klenutým hrdlem (graf 52).
Názory, že by se reparace měly vyskytovat více na tuhové keramice jsou
v dnešní době již překonány (ČIŽMAŘ 2003, 57), což bylo znovu potvrzeno
i podrobným sledováním tohoto jevu (HLAVA 2006b, 68-69). Údaje ze zdejšího
sídliště tento stav jen potvrzují - na jemné keramice se reprace vyskytla
v 18-ti případech, na hrubé v 16-ti a jen zbylých 7 případů připadalo na keramiku
grafitovou.
0
2
4
6
8
10
12
14
bez Fe s Fe bez Fe bez Fe bez Fe s Fe bez Fe s Fe
REP_C REP_C2 REP_NED REP_P REP_P2
J502
J504
J507
154
Graf 52. Zastoupení reparací v závislosti na tvaru nádoby.
4.1.3.3.2 Úprava vnitřního povrchu fragmentů
 
Graf 53. Zastoupení stop po formování na fragmentech (vlevo) a závislost hlazené
a vhlazované výzdoby vnitřních stran nádob na vnitřní úpravě jejich povrchu (vpravo).
Vysokou technologickou úroveň hrnčířů doby laténské mohou doložit poznatky
týkající se formování nádob. Obecné informace sledované na jednotlivých fragmetech
ukazují, že většina zlomků na sobě nenesla známky po vědomých úpravách vedoucích
k zahlazení stop po formování nádob (graf 53 vlevo), což se projevilo hlavně
na vnitřních stranách, kde byly patrny stopy po jejich tvarování. Hrnčíři tedy,
až na fragmenty, respektive nádoby opatřené na vnitřní straně vhlazovanou či hlazenou
výzdobou (graf 53 vpravo), nevěnovali povrchové úpravě vnitřku velkou pozornost.
4.1.3.3.3 Technologie formování u fragmentů
Je možno říci, že skoro veškerá keramika nesla na sobě stopy po formování
na hrnčířském kruhu. Rýžky po papilárních liniích, zvlnění nádob po prstech
0
0,5
1
1,5
2
2,5
3
3,5
4
4,5
J502
J504
J507
0%
20%
40%
60%
80%
100%
J502 J504
TECHfr_VR
TECHfr_V
TECHfr_R
TECHfr_N
TECHfr_H
0
TECHfr_N
TECHfr_R
TECHfr_V
TECHfr_VR
155
či kombinace těchto prvků se totiž projevila celkem v 89 % určitelných případů.
V moravském prostředí lze tento počet porovnat jen s chatou z Brna - Králova pole,
kde byly stopy po hrnčířském kruhu rozpoznány ve 48,4 % případů
(ČIŽMÁŘ - HOLUB 2005, 297). V Čechách se naopak setkáváme hlavně
s formováním nádob v ruce, což bylo, s výjimkou předhradí oppida Závist,
kde byly až na dva fragmenty všechny nádoby vyráběny na kruhu (ČIŽMÁŘ 1989, 86),
prokázáno jak na keramice ze severozápadních Čech (SALAČ 1990, 631), tak i z jiných
oblastí (VENCLOVÁ 1998, 147). Nízké zastoupení točené keramiky v Čechách
dokládájí i poznatky z nově vyhodnoceného oppida v Českých Lhoticích, kde bylo
zaznamenáno na 72 % keramiky vyráběné v ruce (DANIELISOVÁ 2008a, 74).
 
Graf 54. Zastoupení technologie formování keramiky v závislosti na určitelných
tvarech keramiky (vlevo) a druhu keramické hmoty (vpravo).
4.1.3.3.4 Technologie formování u nádob
Většina nádob byla podle stop dochovaných na keramice dotáčena za použití
hrnčířského kruhu, čtvrtina jich byla vytáčena a jen u šesti jedinců můžeme uvažovat
o tom, že byli hněteni v ruce. Takto formované tvary přitom odpovídaly nečleněnému
hrnci (tab. 9:3), esovitě profilované míse (tab. 22:4) a míse se zataženým
okrajem (tab. 31:3). Otázkou je, zda za nádoby vyrobené jen v ruce nepovažovat
i zásobnice, u nichž se tento druh formování předpokládá (ŠTAJNOCHR 1998, 103).
K. Ludikovský svého času publikoval nálezy z Milovic, Lobodic a Lovčiček,
které dokládaly lepení nádob pomocí válečků kladených do spirály (LUDIKOVSKÝ
1960, 70-71). Na jejich vnitřní straně mohl prstem vysledovat celkovou dráhu válečků,
počínaje dnem prakticky až k jejich okraji. S tímto jevem jsme se u celkově
dochovaných tvarů s jistotou setkali u esovitě profilované mísy (tab. 63:3), nečleněného
0%
20%
40%
60%
80%
100%
J502 J504
TECHn_D TECHn_H TECHn_V
0%
20%
40%
60%
80%
100%
GRAFITOVA HRUBA JEMNA
TECHn_D TECHn_H TECHn_V
156
svisle rýhovaného hrnce (tab. 47:4) a stejně dekorovaného hrnce s odsazenou výdutí
(tab. 51:4). Fenomén spirály mohl být sledován i na mnoha jiných, převážně spodních
částech nádob, u nichž ovšem nebylo jisté, zda toto formování pokračuje dále k okraji
či nikoli.
Graf 55. Zastoupení technologie formování keramiky v závislosti na tvaru nádoby.
4.1.3.3.5 Otisky prstů
Cílem řady autorů je pokusit se identifikovat aspekty výroby určitého
keramického centra, popřípadě doložit mobilitu či stabilitu jednotlivých hrnčířů.
Ta se interpretuje na základě výskytu stejných výrobních nebo výzdobných technik,
jež značí takzvanou „ruku řemeslníka“ (VENCLOVÁ 2001, 11).
Několik nálezů z Višňové sice samy o sobě nemusí přinášet žádné technologické
ani výzdobné poznatky, které by tyto otázky osvětlily, otisky „po rukou hrnčíře“
v nepřeneseném slova smyslu, tedy otisky prstů vtlačené do keramického těsta
však obsahují (obr. 16). V souboru z Višňové byly pravděpodobně zaznamenány
i otisky po prstech umazaných od grafitové hlíny (obr. 16). Tyto fragmenty bohužel
nebyly podrobeny dalším antropologickým rozborům, které by pomohly určit
pravděpodobný věk či pohlaví jedinců, kteří s keramikou nějakým způsobem
manipulovali.
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
TN_CED
TN_HN
TN_HN_Sil
TN_HN_Sla
TN_HO
TN_HO_Sil
TN_HO_Sla
TN_HS_Sil
TN_HS_Sla
TN_LAH
TN_MO_Sil
TN_MO_Sla
TN_MS_Sil
TN_MS_Sla
TN_MS_Sla+
TN_MZ
TN_N
TN_SIT
TN_ZN_Sil
TN_ZN_Sla
TN_ZO
TN_ZO_Sil
TN_ZO_Sla
TN_ZS_Sil
TECHn_V
TECHn_H
TECHn_D
157
Obr. 16. Otisky prstů na keramice.
4.1.3.3.6 Otisky na dnech
Použití podložky při formování nádob v době laténské je jev, se kterým lze jistě
počítat, přesto se stopy po ní často nedochovávají. Je to dáno především snahou hrnčíře
tyto stopy zahladit. Dělal to pravděpodobně tak, že po dokončení formování nádobu
obrátil okrajem dolů a dno pečlivě zarovnal (LUDIKOVSKÝ 1960,72). U nálezů
z Višňové bylo takto upraveno 68,1 % dochovaných zlomků. Zbylé fragmenty nebylo
z rozdílných důvodů možno určit (9,7 %), případně jejich úpravě hrnčíř nevěnoval
velkou pozornost. Svou „nedbalostí“ nám poskytl možnost sledování přítomnosti stop
po odřezání strunou (VACHŮTOVÁ 2009, 88), jenž byly ve Višňové zaznamenány
poměrně často (12,7 %), hlavně na středové části dna (obr. 17). Okrajové části spodních
partií den sahající alespoň jeden centimetr směrem ke středu dna však byly vždy
upraveny stejným způsobem, jako výduťě na ně navazující.
158
Obr. 17. Ukázka otisků na dnech nádob.
Graf 56. Zastoupení otisků na dnech nádob.
Z grafu lze vyčíst, že závislost keramické hmoty na úpravě dna nehrála výraznou
roli (graf 57). To, co je zde poněkud zarážející je nepřítomnost alespoň jedné hrnčířské
0 TECH5D_N TECH5D_O TECH5D_OS TECH5D_P TECH5D_S
J502 11 104 3 1 9 21
J504 22 127 5 1 15 20
0
20
40
60
80
100
120
140
159
značky na dně nádob, kterou bychom u takto hojného souboru očekávali.
Zdejší produkce tedy nebyla označena tak, jak to bylo doloženo na některých nádobách
z milovické dílny (značky typu 7) nebo z dilny ze Starého Hradiska, kde byly
produkovány nádoby s cejchem typu 11 a pravděpodobně i 6a, 6b a 9 (ČIŽMÁŘ
1995, 109, 119).
Graf 57. Zastoupení otisků na dnech nádob v závislosti na druhu keramické hmoty.
4.1.3.3.7 Nakládání s keramickou hmotou
Velice zajímavé je sledovat, jak hrnčíři při výrobě nádob kombinovali jednotlivé
hlíny. U keramiky, jejíž jádro bylo tvořeno mimo jiné jemně mletým grafitem bylo
ve velké řadě případů zjištěno, že na jejich vnější nebo vnitřní straně bylo naneseno
negrafitové keramické těsto. S tímto jevem jsme se setkali již dříve, u keramiky
pocházející z Bořitova (ČIŽMÁŘ 2003, 64), Starého Hradiska (HLAVA 2006b, 134,
260), Chmelína (PARMA 2007, 320), či Blanska (WILCZEK v tisku).
Při analýze materiálu z Višňové nebylo vždy možno makroskopicky rozlišit,
zda se opravdu jednalo o engobu aplikovanou na povrch keramických nádob,
anebo byl tento jev podmíněn výpalem v hrnčířských pecích tak, jak to K. Ludikovský
evidoval při studiu domnělé engoby keramiky jemné (LUDIKOVSKÝ 1970-1971, 93).
Z tohoto důvodu bylo od kvantifikace uvedeného fenoménu upuštěno, jelikož výsledky,
ke kterým by se dospělo, mohly být velmi spekulativního rázu. Nanášení tenké
vrstvičky jemného materiálu na různé druhy keramických hmot bylo nicméně s jistotou
zjištěno na několika výbrusech střepů ze severozápadních Čech, jež byly analyzovány
pomocí polarizačního mikroskopu (HANKÝŘ - TICOVÁ - SALAČ 1998, 111).
0 TECH5D_N TECH5D_O TECH5D_OS TECH5D_P TECH5D_S
HRUBA 17 110 4 2 8 14
GRAFITOVA 11 59 1 0 13 7
JEMNA 5 62 3 0 3 20
0
20
40
60
80
100
120
160
Engoba, jinak také nazývaná nástřepí, se na povrch nádoby nanášela buďto
za účelem menšího znečištění uživatele nádoby (hlavně v případě keramiky s tuhovým
základem), dekorativní funkce, či pro snížení nasákavosti střepu (HANKÝŘ -
TICOVÁ - SALAČ 1998, 111).
4.1.3.4 Keramická hmota
Graf 58. Zastoupení hustoty příměsí v keramické hmotě v závislosti na velikosti
jednotlivých příměsí. G - hmota s příměsí grafitu; N - hmota bez příměsi grafitu;
MB - muskovit, biotit.
V syntetické části jsem se pokusil charakterizovat keramické skupiny
v závislosti na hustotě a metrické velikosti příměsí. V keramice jemné, za kterou je
v této práci považována keramika se zrnitostí do jednoho procenta (obr. 4), nalézáme
mimo třpytivých částeček stříbřitého muskovitu či zlatavého biotitu také elementy
velikostí nad 0,5 mm. Ty svým zastoupením odpovídají skoro třetině veškerých příměsí
jemné keramiky. Přestože je jejich množství v každém keramickém střepu mizivé,
v keramice se vyskytují. Lze tudíž dedukovat, že jemnou keramiku není možno
determinovat jen na základě domnělé nepřítomnosti příměsí v ní obsažených.
Poněkud nejasné jsou parametry pro odlišení dalších keramických tříd,
s nimiž se můžeme v literatuře setkat. Jako ilustrativní příklady lze uvést již dříve
zmíněnou keramiku polohrubou, polojemnou či zrnitou.
0+G 0+N 0‐5G 0‐5N 5‐10G 5‐10N 10‐20G 10‐20N 20+G 20+N
2+ 3 59 100 306 291 155 370 121 39 29
1‐2 2 54 33 154 25 26 20 9 4 2
0,5‐1 2 63 12 61 1 6 0 1 0 0
0‐0,5 0 72 3 10 0 0 0 0 0 0
0 0 2 0 0 0 0 0 0 0 0
MB_0‐0,5 2 348 0 5 0 0 0 0 0 0
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
161
Údaje z grafu 58 nabádají k tomu některé takovéto skupiny vyčlenit. Například
keramika s hustotou 5 - 10 % a výše už většinou neobsahuje zrna o velikosti do 1 mm.
Hranice 1 mm by proto mohla mít v klasifikaci své relativní opodstatnění.
Problém samozřejmě nastane, pokud se objeví příměsi větší než 1 mm. Ty se totiž
velice početně vyskytují jak v keramice „řidší“ (0 - 5 %), tak i v té poměrně „hustší“
(10 % a více). Z tohoto úhlu pohledu jistě nestačí sledovat jen velikostní složku zrn, ale,
jak už bylo naznačováno, i hustotu keramického těsta. Vezmeme-li totiž v potaz v prvé
řadě složku hustoty a poté i velikosti jednotlivých příměsí, můžeme s klidným
svědomím považovat za polohrubou keramiku tu s nasycením do pěti procent,
čemuž také zcela odpovídá i rozdělení maximálních velikostí zrn.
Otevřenou otázkou tedy zůstává smysluplnost takovéhoto vyčleňování
keramické hmoty, stejně jako její další upotřebení. Jedna z možností, která se naskýtá,
je studium technologických aspektů výroby, v menší míře také samotná distribuce
keramiky, případně studium její fragmentarizace. Osobně se domnívám, že čím méně
samovolně vyčleněných keramických skupin existuje, k tím menšímu nedorozumění
mezi archeology dochází. Vyčlenění keramických skupin by mělo být také
konfrontováno s poznatky petrografie.
Ať tak či onak, sledování jednotlivých prvků v keramickém těstě nebylo
jen přebytečnou činností, jak by se při prvém pohledu mohlo zdát. Ve spektru všech
nálezů například dovolilo rozlišit nepočetnou jemnou keramiku grafitovou, stejně jako
poukázat na fakt, že i velice „hustá“ či hrubá keramika se může skládat jen z menších
zrn a naopak - keramika jemná či „polohrubá“ může obsahovat zrna nepoměrně větší.
Rovněž jsem chtěl upozornit na fakt, že variabilita materiálu, z něhož je keramika
vyrobena je enormně vysoká, a že některé stávající klasifikace založené například čistě
jen na sledování velikostí zrn, popřípadě subjektivně a neexplicitně definovaných
parametrů, může přinášet odlišné kvantifikativní výsledky.
Údaje o kvantifikaci hustoty keramického těsta můžeme doplnit i o potvrzení
zřejmé závislosti hustoty těsta na tloušťce okraje (graf 59 vlevo), a to hlavně v případě
hustoty do 1 % a nad 20 %. Závěr o tom, že existuje i jemnozná tlustostěnná keramika
(HANKÝŘ - TICOVÁ - SALAČ 1998, 110) je také možno podpořit, přestože i zde je
podmíněn otázkou, kde leží hranice mezi keramikou „tenkostěnnou“ a „tlustostěnnou“.
Hustota keramického těsta, s výjimkou hustoty do 1 % a nad 20 %, patrně nesouvisí
s maximálním průměrem okraje nádob (graf 59 vpravo).
162
HUP_00-01 HUP_02-04 HUP_05-09 HUP_10-19 HUP_20-99
HUP
5
10
15
20
25
30
35
40
45
T1
HUP_00-01 HUP_02-04 HUP_05-09 HUP_10-19 HUP_20-99
HUP
-50
0
50
100
150
200
250
300
350
400
450
500
P1
 
Graf 59. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty na tloušťce okraje (vlevo)
a průměru nádoby (vpravo).
Graf 60. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty na druhu nádoby.
Graf 61. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty na ukončení nádoby u vyšších
tvarů.
0 ‐ 1 % 2 ‐ 4 % 5 ‐ 9 % 10 ‐ 19 % 20 ‐ x %
TN_LAH 3 2 0 1 0
TN_Z 0 3 10 13 2
TN_M 45 43 12 3 0
TN_H 15 60 16 15 2
0
20
40
60
80
100
120
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
nGRnGR GR nGR GR nGRnGR GR nGR GR nGR GR nGR GR GR nGR GR nGR
A B1a B1b B1c B2a B2b C1a C1b C1c C1d C2a C2b
HUP_20‐99
HUP_10‐19
HUP_05‐09
HUP_02‐04
HUP_00‐01
163
Graf 62. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty na ukončení nádoby u vyšších
tvarů.
V keramickém souboru lze sledovat i závislost hustoty keramické hmoty
na morfologii nádob. Z určitelných tvarů je znatelný větší výskyt jemných
a „polohrubších“ mís, které jsou mírně v opozici s výskytem „zrnitějších“ zásobnic
(graf 60). Zajímavé je, že většina hrnců je vyrobena z poměrně „řídkého“ materiálu,
což bylo sledováno i na jedné z nečleněných zásobnic (tab. 39:5).
Bližší pohled na vyšší tvary ukazuje, že většina z nich byla vyrobena z materiálu
nepřesahujícího hustotou 19 % (graf 61-62). Velice zajímavé je zjištění, že početně
nejvíce zastoupené negrafitové varianty kategorie B1a, C1a a C2a byly z devadesáti
procent vyrobeny z keramického těsta do zrnitosti 4 %. Z celkového množství vyšších
tvarů to bylo celkem 59,8 %. Kategorie okraje B1a byla navíc formována striktně z těsta
bez viditelné přítomnosti rozmělněného grafitu.
Graf 63. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty na ukončení nádoby u nižších
tvarů.
0
0,5
1
1,5
2
2,5
3
3,5
GR nGR GR nGR nGR GR nGR nGR GR nGR GR GR nGR GR nGR
C2c C3 D1 E1 F1 F2a F2b F3 G1 G2 N
HUP_10‐19
HUP_05‐09
HUP_02‐04
HUP_00‐01
0
5
10
15
20
25
nGR nGR nGR nGR GR nGR nGR GR nGR GR nGR nGR nGR
A B1a B1b B2a B2b C1a C2a C2c D1 D2 D3
HUP_10‐19
HUP_05‐09
HUP_02‐04
HUP_00‐01
164
Graf 64. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty na ukončení nádoby u nižších
tvarů.
Nižší tvary jsou v porovnání s vyššími vyrobeny z jemnějšího těsta, kdy 83,8 %
z nich nepřesahuje hranici hustoty 4 %, a 42,9 % obsahuje těsto klasicky považované
za jemné (graf 63-64).
4.1.3.5 Typologický rozbor keramiky
Získat celkový přehled o keramice, která se na sídlišti ve Višňové vyskytovala,
se neobejde bez klasického typologického rozboru. Řada informací týkajících se hlavně
výzdobných prvků už přitom byla podána v předchozích kapitolách, proto bude mít
tato kapitola jen doplňující charakter.
U vysokých tvarů bylo v souboru možno rozlišit tři vůdčí formy:
4.1.3.5.1 Hrnce a zásobnice s odsazeným hrdlem
Hrnce s odsazeným hrdlem vykazovaly relativní homogenitu některých okrajů.
To se projevilo výskytem převážně rýhovaných výdutí nádob s okraji typu B1a
(tab. 14:1-2, 6; 50:8; 51:2, 4; 15:3) a C1a (tab. 50:5; 51:5; 52:5; 53:2).
S těmito nádobami patrně souvisí okraje kategorie B1b (tab. 50:2-3; 52:2, 4) a B2(a,b),
u nichž bylo navíc často zřetelné vyhlazení hrdla, a pokud to zachování fragmentů
dovolovalo říci, i absence svislého rýhování. Dokládá to i dochovalejší nádoba se slabě
prohnutým okrajem kategorie B1b (tab. 52:3).
Výrazná byla také skupina nádob s okrajem kategorie C1b, jejíž dva případy
(tab. 51:3; 52:6) také vykazují příbuzný charakter svisle rýhované výzdoby. Vizuálně
podobné byly rovněž i ostatní skupiny definované podle horních partií nádob. Zdobené
byly buďto horizontálními rýhami (tab. 50:5), rozpadlým či víceméně pravidelným
0
2
4
6
8
10
12
14
16
nGR nGR nGR nGR nGR nGR nGR nGR nGR nGR
D4 D5 E1 E2 F1 F2a F2b G1 H N
HUP_10‐19
HUP_05‐09
HUP_02‐04
HUP_00‐01
165
svislým rýhováním (tab. 52:1; 53:3), nejčastěji však vzájemnou kombinací těchto dvou
prvků (tab. 14:7-8; 50:6).
Graf 65. Zastoupení okrajů hrnců a zásobnic s odsazeným hrdlem.
V devíti případech (20 %) se na vyšší keramice s odsazeným hrdlem vyskytlo
také grafitování, které se ve čtyřech případech koncentrovalo na keramice s okraji
kategorie B1a (tab. 14:1-2; 51:2; 52:2).
Ve skupině hrnců s odsazenými okraji bylo možno zaznamenat i nádoby
s poněkud „sploštělým“ okrajem (tab. 51:1), který se ve dvou případech vyskytoval na
svisle rýhovaných nádobách (tab. 14:5; 50:7).
Nádoby, jejichž průměr přesáhl 25 cm a šířka stěny či okraje 15 mm jsem
v souladu s N. Venclovou (2008, Příloha 5) považoval za zásobnice, a to i přesto,
že se od hrnců v některých případech rozměry markantně nelišily. Nejvíce zásobnic
mělo okraj kategorie C1b (tab. 41:4; 76:4) a byly zdobeny buďto horizontálními žlábky
(tab. 41:1-2) anebo svislým rýhováním (tab. 76:3; 77:2). Zbylé nádoby se, až na dvě
výrazné výjimky (tab. 41:3; 75:3), podle tvaru okraje neseskupovaly.
Z výzdoby se u odsazených zásobnic znovu objevovalo svislé rýhování
(tab. 77:1), většinou pod horizontálními rytými liniemi (tab. 75:2, 4; 76:1-2),
či samostatně stojící horizontální linie (tab. 41:2). Grafitování se zde, s výjimkou okraje
zdobeného vhlazovanými liniemi (tab. 74:1), nevyskytlo.
Jako velice zvláštní se jeví nepřítomnost plastických lišt u všech nádob
s odsazeným hrdlem. Je to patrně proto, že „oddělení“ okraje od výdutě bylo provedeno
právě odsazením a tento efekt už tedy nemusel být dále umocňován jiným výzdobným
0
1
2
3
4
5
6
7
8
Hrnce
Zásobnice
166
prvkem. Pakliže k další vizuální segmentaci nádob s odsazeným hrdlem došlo,
hrnčíři pro ní volili spíše aplikaci horizontálních rytých rýh.
Odsazené varianty svisle rýhovaných hrnců mají geograficky nejbližší analogie
v Bezkově (MALINA 1965, obr. 7:12; MEDUNA 1980a, Taf. 1:2; 3:4), Střelicích
(LUDIKOVSKÝ 1983, Taf. 19:16; MEDUNA 1980a, Taf. 127:8, 15), Jevišovicích
(MEDUNA 1980a, Taf. 54:1) a Jaroměřicích nad Rokytnou (MEDUNA 1980a,
Taf. 43:6; 45:2), odkud pocházejí i dva hrnce (MEDUNA 1980a, Taf. 43:8, 127:15),
které mají velice podobné protějšky ve Višňové (tab. 75:4; 76:2).
4.1.3.5.2 Nečleněné hrnce a zásobnice
Stejně jako u odsazených hrnců se i zde nejvýrazněji projevily nádoby s okraji
kategorie B1a a C1a, a to nejsilněji u variant hrnců se silně prohnutým hrdlem.
Několikrát se na jejich hrdle a okraji objevilo grafitování (tab. 35:6; 45:6), které bylo na
výduti často kombinováno se svislým rýhováním (tab. 10:5-6; 11:1-2, 4; 45:2; 46:4).
To se na některých nádobách vyskytovalo buďto „netknuté“ (tab. 13:2; 42:2; 45:3, 7;
48:3) nebo protkané hlazeným, popřípadě vhlazovaným pásem (tab. 11:3; 44:3).
Graf 66. Zastoupení okrajů nečleněných hrnců a zásobnic.
Popisovat další kategorie okrajů by bylo redundantní a vedlo by jen k dalšímu
opakování informací. Je proto možno alespoň shrnout, že charakteristika výzdoby
a úpravy ostatních kategorií okrajů respektuje spektrum nastíněné v předchozím
odstavci, a to i při charakteristice vyšších tvarů s odsazeným hrdlem. Rozdíl se jeví
„jen“ v tom, že poněkud stoupla variabilita ukončení okrajů i aplikované výzdoby,
a to hlavně díky výskytu horizontálních rytých linií. Právě jejich kombinace se svislým
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
Hrnce
Zásobnice
167
rýhováním se zdá být (nejen) pro nečleněné hrnce ve Višňové příznačná,
přestože je kvantitativně málo početná (22,4 %). Oproti hrncům s odsazeným hrdlem
se zde u okrajů kategorie B1b projevilo svislé rýhování, přestože u okraje profilace
B2b stále schází (tab. 9:2, 7).
Další výrazné jevy u této kategorie tvaru jsou hlazení hrdla (58,2 %),
aplikace grafitování na hrdlech a okrajích nádob (35,8 %) někdy rovněž v kombinaci
se svislým rýhováním (20,9 %). To bylo celkově zaznamenáno na 52 % nádob.
Z ostatních „zvláštností“ stojí za zmínku fragmenty s „kulovitě“ rozšířeným
okrajem, které, ačkoli morfologicky vypadají takřka identicky (tab. 9:4; 11:5),
nepochází z jedné nádoby, na což poukazuje odlišná dekorace a skladba jejich
keramické hmoty.
V souboru se také vyskytl hrnec, jehož okraj a hrdlo bylo pokryto jemnou
cihlovou vrstvičkou (tab. 10:9) a hrnec s grafitovaným okrajem a hrdlem, který byl
na zahlazované výduti opatřen pásem svislých rýh (tab. 49:2).
Za zmínku stojí také výrazný tvar hrnce s dvojicí horizontálních rytých linií
pod hrdlem, vymezujících pás výskytu šikmých rytých linií (tab. 10:1). Šikmé rýžky
pod hrdlem nádob jsou známy například z Mohelnice (HLAVA 1997, 188, tab. 21:13),
Držovic (MEDUNA 1980a, Taf. 34:12, 35:21), Pravčic (MEDUNA 1980a, Taf. 113:12,
116:12), Velkých Hostěrádek (ČIŽMÁŘ 1984, 476, obr. 11:7) nebo Hulína
(LUDIKOVSKÝ 1975, tab. 24:1-2; 25:3; 26:8).
Z nečleněných zásobnic se nejčastěji objevily okraje kategorie C1b, které byly
oproti hrncům již částečně grafitované (tab. 39:3, 5; 40:2). Dále se zde nacházely dvě
velmi podobné zásobnice se svisle rýhovanou výdutí a okrajem kategorie
C1c (tab. 40:1; 72:1), či jedna další zásobnice se žebrem na hrdle, působící svým
vzhledem spíše jako láhev. Profilace jejího okraje byla podobná jako u jiné zásobnice
s odsazeným hrdlem (tab. 78:5). V souboru trochu překvapí výskyt zásobnice
s průměrem 36 cm, jejíž hustota keramické hmoty byla do 4 % (tab. 39:5).
4.1.3.5.3 Hrnce a zásobnice s prohnutým hrdlem
Mezi tvary s prohnutým hrdlem se vyčleňovaly varianty se slabým prohnutím
(tab. 16:3; 78:2), u kterých můžeme nalézt dva takřka identické svisle rýhované jedince
(tab. 16:4-5) formované z jemného keramického těsta.
Tvary se silně prohnutým hrdlem taktéž obsahovaly čtyři morfologicky podobné
jedince, u nichž bylo registrováno oddělení hrdla od výdutě, a to buďto žlábkem
168
nebo horizontálním žebrem. První případ se týkal jedinců vyrobených z hrubého těsta
(tab. 78:3; 53:1), druhý nádob formovaných z keramiky grafitové (tab. 16:1-2). Svisle
rýhované situly se žlábkem, popřípadě žlábky se svislým rýhováním se datují hlavně
do LT C (ČIŽMÁŘ 1984, 480; HLAVA 1998, 338, obr. 8:2-3, 6; 10:3, 5; 14:4; 12:1-2).
Skladbu vysokých tvarů uzavírá nález esovitě profilované zásobnice, která byla
na vnější straně okraje grafitována (tab. 42:7).
Graf 67. Zastoupení okrajů hrnců a zásobnic s prohnutým hrdlem.
Graf 68. Celkové zastoupení okrajů hrnců a zásobnic.
Nižší tvary byly prezentovány esovitě profilovanými mísami, mísami
s odsazeným okrajem a mísami s okrajem zataženým.
4.1.3.5.4 Esovitě profilované mísy
Z esovitě profilovaných mís bylo v souboru zaznamenáno 10 jedinců se silným a
58 se slabým prohnutím hrdla. V jednom případě se vyskytla i mísa se slabě prohnutým
0
1
2
3
4
5
6
TO_A TO_C2a TO_F1 TO_N
Hrnce
Zásobnice
0
5
10
15
20
25
TO_A
TO_B1a
TO_B1b
TO_B1c
TO_B2a
TO_B2b
TO_C1a
TO_C1b
TO_C1c
TO_C1d
TO_C2a
TO_C2b
TO_C2c
TO_C3
TO_D1
TO_E1
TO_F1
TO_F2a
TO_F2b
TO_F3
TO_G1
TO_G2
TO_N
169
hrdlem a výrazně oblou výdutí (tab. 63:1). Esovitě profilované mísy nejčastěji končily
okrajem kategorie A (tab. 22:5, 23:2; 24:1-5; 25:2-5; 26:1-4; 61:3-4; 64:2),
méně pak B1a (tab. 22:2; 27:5, 7; 28:4; 30:1-4; 59:1; 60:1; 61:1; 64:1) a F1 (tab. 22:3;
28:3; 29:2; 58:1; 59:5-6; 60:3-4; 65:1), popřípadě D1 (tab. 22:4; 27:6; 29:3; 59:3;
60:6; 63:2).
Graf 69. Zastoupení okrajů esovitě profilovaných mís.
Zaměříme-li se na obecnější charakteristiku okrajů, dominují v souboru zesílené
okraje kategorí A, B a C (33x), následovány oble ukončenými či zužujícími se jedinci
(kategorie D - 12x) a okraji vně vytaženými (kategorie F - 8x).
Z výzdobných prvků se na mísách vyskytovalo grafitování,
které se koncentrovalo skoro na všech kategoriích okrajů kromě těch, jejichž zastoupení
bylo prezentováno jen jedním jedincem. Grafitování pokrývalo beze zbytku všechny
okraje a hrdla mís ukončených kategorií C1a (tab. 28:2; 31:3; 62:3).
Grafitování esovitě profilovaných mís je pro zdejší oblast velice
charakteristické, jak dokládají podobně profilované mísy z Bezkova a Jaroměřic
nad Rokytnou (MEDUNA 1980a, Taf. 4:2-3, 6-8,11-12,16, 5:2, 5, 48:1),
z nichž některé mohly být vytvořeny právě ve zdejším výrobním areálu.
Vhlazování se objevilo formou dvou pásů na vnitřní straně mísy se silně
profilovaným hrdlem a zúženým okrajem (tab. 63:1). Na jiné míse se stejnou variantou
okraje, ale se slabě profilovaným hrdlem, se objevil i pás šikmých vhlazovaných rýžek
(tab. 62:1). Další mísy s variantou okraje A měly na svém povrchu svazky několika
vhlazovaných horizontálních linií (tab. 61:3), které byly pravděpodobně vytvořeny
grafitem či grafitovým střepem (tab. 23:2). Výčet vhlazování uzavírá poslední
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
170
zaznamenaný případ mísy se slabě prohnutým hrdlem, kde se mezi dvěmi ze čtyř
vhlazovaných liní vyskytovala vhlazovaná vlnovka (tab. 65:1).
J. Meduna kladl do oblasti jihozápadní Moravy výskyt varianty esovitě
profilovaných mís s vně ostře vyhnutým a zesíleným okrajem, kolmým hrdlem
a konicky zataženou výdutí (MEDUNA 1980a, 90, Taf. 4:4-5, 9-10, 14-15; 8:3, 7, 13;
49:14-15, 127:5), které ovšem tvarově neodpovídaly ani jedné ze zdejších „esovitěji“
profilovaných mís.
4.1.3.5.5 Mísy s odsazeným okrajem
Vizuálním porovnáním odsazených mís s esovitě profilovanými bylo možno
dojít k závěru, že jejich vzájemné odlišování je, díky jejich podobnosti, v některých
případech obtížné a snad i neúčelné.
Graf 70. Zastoupení okrajů mís s odsazeným hrdlem.
Mísy s odsazeným hrdlem vykazovaly oproti esovitě profilovaným variantám
velice široké spektrum okrajů. Četnost většiny z nich však byla díky malému počtu
nálezů mís tohoto druhu velice nízká. Výjimku potvrzující pravidlo vykazovaly
jen okraje kategorie A (tab. 19:4; 20:1, 4; 54:7), B1a (tab. 18:3-4; 19:2; 56:4-5; 57:2)
a F1 (tab. 18:5; 19:5; 54:5; 56:2; 56:3). Ty se nejčastěji vyskytovaly i u esovitě
profilovaných mís, které se tak zdají být pro zdejší sídliště charakteristické.
Dokládá to jejich celkový počet tvořící (včetně esovitě profilovaných jedinců) 52,4 %
veškerých ukončení okrajů mís (graf 71).
Stejně jako na předchozí varianty mís se i zde vyskytlo grafitování okrajů
(tab. 18:2; 19:2; 20:1-2; 21:2; 54:4).
0
1
2
3
4
5
6
7
171
Graf 71. Celkové zastoupení okrajů esovitých mís a mís s odsazeným okrajem.
Vhlazování zde bylo zachyceno jen jedním případem, a to formou dvou
horizontálních linií nacházejících se na vnější straně menší mísy (tab. 18:1).
Na jedné nádobě se také vyskytovaly náznaky svislého rýhování, které však kvůli
fragmentárnosti střepu nemohlo být s určitostí prokázáno (tab. 54:4).
4.1.3.5.6 Mísy se zataženým okrajem
V souboru z Višňové byly zaznamenány i dvě mísy se zataženým okrajem
(tab. 31:3; 78:4), které byly formovány v ruce.
4.1.3.5.7 Lahve
Malý poloměr ústí dovoloval označit několik okrajových partií nádob za lahve
(tab. 17:1-3, 5; 75:1).
Ojedinělý charakter vykazovala nádoba z jemného materiálu zdobená na svém
těle dvěma žebry ohraničenými menšími prohlubněmi po jejich formování (tab. 57:1),
kterou můžeme zařadit mezi lahev s protáhlým vejčitým tělem, a to i přesto,
že srovnáním s dalšími nádobami tohoto druhu vykazuje nejširší hodnoty průměru
okraje (PINGEL 1971, 19-22, Taf. 2:33, 3:41-45). Další lahve z jemného materiálu
pocházejí z poměrně málo zachovaných okrajů (tab. 17:1-2) a mají analogie například
v hrnčířské peci z Milovic (MEDUNA 1980a, 83, Taf. 75:1-8), v Brně - Horních
Heršpicích (MEDUNA 1980a, Taf. 29:2) nebo Velkých Hostěrádkách (ČIŽMÁŘ
1984, 477, obr. 5:10, 9:12) a datují se do LT B-C (MEDUNA 1980a, 82).
Velmi specifický tvar mohl být determinován také díky spodní části nádoby.
Jednalo se o nohu kalichovitého poháru (tab. 42:5), který se v moravském prostředí
0
5
10
15
20
25
A B1a B1b B2a B2b C1a C2a C2c D1 D2 D3 D4 D5 E1 E2 F1 F2a F2b G1 N
172
vyskytuje od LT B2, nejčastěji v LT C (ČIŽMÁŘ 1984, 477, 480; 1987, 221, 223;
HLAVA 1998, 338; 1999b, 167; MEDUNA 1980a, 85).
Vysoce postavená maximální výduť dovolovala určit také jednu téměř zcela
dochovanou situlu (tab. 71:7). Ta byla determinována i v dalším případě (tab. 39:1),
přestože tento fragment může stejně dobře pocházet i z esovitě profilované mísy,
či například z vyšší nádoby na nožce.
4.1.3.5.8 Ostatní keramické předměty - sekundárně využívaná keramika,
kolečka, závaží a „cedník“
V době laténské jsou všeobecně velmi rozšířena keramická kolečka všeho druhu,
nacházející se prakticky na každém sídlišti. Ve Višňové byl zaznamenán výskyt koleček
vytvořených z keramických střepů z jemného (tab. 81:6, 10), hrubého (tab. 81:1, 3-4, 7,
9) i grafitového těsta (tab. 81:5, 8), které se interpretují buďto jako přesleny
(ČIŽMÁŘ 1989, 98), závaží, hrnčířské čepele nebo (hlavně pro svou výzdobu)
jako hrací střípky (KOUTECKÝ 1970, 76, obr. 15 B:12; KOUTECKÝ - VENCLOVÁ
1979, 88; VENCLOVÁ 1982, 20; VENCLOVÁ (ed.) 2008, 59, 61, 104;
WALDHAUSER 2002, 337-338). Díky jejich výskytu v hrobových celcích
či v extrémnějších výškových polohách se uvažuje i o jejich symbolickém
nebo kultovním účelu (WALDHAUSER 2002, 337-338). Další možné využití
„přeslenu“ bylo publikováno k addendě článku J. Waldhausera: „…předvedl
RNDr. Jiří Mareš, CSc. z Geofyzikálního ústavu AV ČR využití přeslene při zažíhání
ohně, a to následovně: přeslen zastoupil rotor prostřednictvím luku poháněné dřevěné
tyčinky mezi dvěma plochými dřevy (podobně jako při vrtání neolitické broušené
industrie). Třením vznikla během dvou až tří minut teplota okolo 200o
C,
čímž se po doutnání vznítila živočišná nebo rostlinná příze, upevněná na tyčince
pod rotorem - přeslenem - v blízkosti jeho tření s plochým dřevem“ (WALDHAUSER
2002, 346).
Malá nepravidelná kolečka s ohlazenými hranami a s průměrem nepřesahujícím
34 mm (tab. 80:8)53
můžeme považovat za artefakty sloužící k hlazení, vhlazování,
v případech grafitových kousků (tab. 80:6-7) i k tuhování keramických artefaktů
(ČIŽMÁŘ 2003, 52; HLAVA 1998, 340, obr. 7:10 s literaturou; VENCL 1980, 529).
Tuto interpretaci mohou podporovat jak malé rozměry kotoučků, kdy jsou zcela
                                                            
53
 Dalšími kolečky jsou střepy s inventárními čísly „A31455/862“ a „A31455/1118“. 
173
nevhodné k vrtání otvorů pro výrobu „přeslenů“, tak doklady grafitovaných linií
vedených na nádobách, jež musely být vytvořeny buďto surovým grafitem nebo právě
střepy se stopami obroušení. V literatuře koluje také antikvovaná zmínka o tom,
že se u neprovrtaných kotoučků mohlo jednat o formu platidla (SKUTIL
1939-1940, 55)54
.
K úpravě povrchu keramických nádob, případně k hlazení či broušení
nekeramických artefaktů (HLAVA 2002a, 319, tab. 17:6; 2006b, 90) mohl sloužit
i okrajový fragment z grafitové hlíny, který vykazoval záměrně obroušené hrany
(tab. 71:3). Analogický, rovněž grafitový fragment opatřený navíc „reparačním
otvorem“ byl nalezen například i na sídlišti v Blansku (WILCZEK 2007, 41,
tab. 39:2, 44:2).
Mezi nálezy bylo možno zaznamenat i jeden kus z poloviny dochovaného závaží
(tab. 85:2) vertikálního tkalcovského stavu původně tvaru komolého jehlanu,
v jehož horní nedochovalé části se původně pravděpodobně vyskytoval provrt
pro zavěšení.
Na laténských sídlištích se také vyskytují „cedníky“, které měly mít,
pro svůj sporadický výskyt, spíše magickou funkci, kdy měly sloužit jako chrastítka
či vykuřovadla (RULF - SALAČ 1995, 400). Starší názor počítá spíše s profánnější
funkcí chráničů ohně (KOUTECKÝ - VENCLOVÁ 1979, 79)55
.
Nádoba s otvory objevená v objektu J502 se skládala ze dvou slepitelných
okrajů průměru 20 cm (tab. 42:6). Dírky byly vytvořeny tyčinkou nebo dřívkem
kruhového průřezu velikosti minimálně 4 mm (výpalem se mohly o něco zmenšit),
a to propíchnutím zvnějšku dovnitř. Na jiných lokalitách se lze setkat i se čtvercovými
otvory (DANIELISOVÁ 2008a, 79, tab. 76:6), popřípadě s otvory vedenými zevnitř ven
(HLAVA 1998, 339, tab. 7:5). Jelikož se z „cedníku“ nezachovalo více než okrajová
část, lze ho považovat jen obecně za variantu b třídění J. Meduny (1980a, 96).
Další cedníky podobné profilace lze z Moravy jmenovat například z Bořitova
(ČIŽMÁŘ 2003, tab. 93:9), Držovic (MEDUNA 1980a, Taf. 36:8), Pravčic (MEDUNA
1980a, Taf. 118:9) nebo z Jaroměřic nad Rokytnou (MEDUNA 1980a, Taf. 51:1).
                                                            
54
 Citováno podle ČIŽMÁŘ 2003, 53. 
55
  U  cedníků  s menším  ústím  se  mohlo  jednat  i  o  pomůcku  pro  usměrňování  plamene  využívanou 
při metalurgické činnosti. Oheň tak byl koncentrován do menšího ohniska, čímž stoupala intenzita žáru 
(ústní sdělení F. P. Lambána, Universidad de Zaragoza). 
174
4.1.3.6 Metrické charakteristiky keramických nádob
Průměry okrajů vyšších nádob jsou velice omezeny a zkresleny metrickým
odlišením hrnců od zásobnic, i z tohoto důvodu žádný z hrnců nemůže přesáhnout
hranici 25 cm. Jejich mediány se přitom, nebereme-li v úvahu nepočetné nepočetné
výskyty esovitých hrnců a hrnců slabě odsazených, pohybují od 15 do 18 cm (graf 72).
U zásobnic se potýkáme se stejným omezením 25 cm, tvořícím spodní hranici.
Smysluplně měřitelné mediány se zde pohybují od 30 do 32 cm.
Graf průměrů okrajů vyšších nádob v závislosti na jejich tvarové kategorii
ukazuje (graf 73), které okraje jsou charakterističtější pro hrnce a které pro zásobnice.
Je možno registrovat, že některé kategorie jsou vyhraněny ostře (např. A, B1a, C1d,
F3), jiné (např. C1a, C1b, C2b) jsou typické pro oba tvary.
Průměry okrajů jednotlivých kategorií mís se ve velkém neliší (graf 74),
s vyšším rozptylem hodnot se lze setkat snad jen u esovitě profilovaných mís se silněji
prohnutým hrdlem, přičemž se mediány, až na dva ojedinělé případy, vyskytují okolo
24 cm. Extrémní hodnoty zde tvoří na straně jedné miniaturní nádobka (tab. 61:1),
na straně druhé pak nádoby, jejichž průměr dosahuje bezmála 40 cm (tab. 29:1; 56:1;
60:6; 64:2).
TN_HO_Sil
TN_HN_Sil
TN_HN_Sla
TN_HO
TN_HN
TN_HS_Sil
TN_HS_Sla
TN_HO_Sla
TN_ZN
TN_ZO_Sil
TN_ZN_Sil
TN_ZO
TN_ZO_Sla
TN_ZS_Sil
TN_ZN_Sla
TN
50
100
150
200
250
300
350
400
450
500
P1
Graf 72. Průměry okrajů vyšších tvarů nádob v závislosti na jejich profilaci.
175
TO_A
TO_B1a
TO_B1b
TO_B1c
TO_B2a
TO_B2b
TO_C1a
TO_C1b
TO_C1c
TO_C1d
TO_C2a
TO_C2b
TO_C2c
TO_C3
TO_D1
TO_E1
TO_F1
TO_F2a
TO_F2b
TO_F3
TO_G1
TO_G2
TO_N
TO
50
100
150
200
250
300
350
400
450
500
P1
Graf 73. Průměry okrajů vyšších tvarů nádob v závislosti na ukončení jejich okraje.
TN_MS_Sla TN_MO_Sla TN_MS_Sil TN_MS_Sla+ TN_MO_Sil
TN
50
100
150
200
250
300
350
400
450
P1
Graf 74. Průměry okrajů nižších tvarů nádob v závislosti na jejich profilaci.
176
TO_B1a
TO_D1
TO_A
TO_C2a
TO_D3
TO_F1
TO_D2
TO_E2
TO_B2a
TO_C1a
TO_D4
TO_E1
TO_F2a
TO_F2b
TO_B2b
TO_G1
TO_D5
TO_B1b
TO_C2c
TO
50
100
150
200
250
300
350
400
450
P1
Graf 75. Průměry okrajů nižších tvarů nádob v závislosti na ukončení jejich okraje.
4.2 Železné artefakty
4.2.1 Spony
Spony, jakožto chronologický ukazatel, reprezentovalo ve Višňové několik
rekonstruovatelných určitelných jedinců a řada zlomků.
Velice výrazná byla menší, ne zcela zachovaná spona středolaténské spojené
konstrukce se dvěma kuličkovitými vývalky/kuličkami (tab. 5:1), které mají dle názoru
J. Filipa geneticky navazovat na spony s kuličkou na patce (FILIP 1965, 109).
Tyto spony, rozšířené nejen v „Kelty“ osídlených oblastech, jsou z moravského
prostředí známy především z několika žárových hrobů z Ponětovic (ČIŽMÁŘ 1975,
426, obr. 8:8; MEDUNA 1962, 115, obr. 1:1, 6; 5:1; 7:1; 16:2; 15:3-6),
čímž se chronologicky řadí do poslední fáze pohřbívání na plochých pohřebištích
(MEDUNA 1980a, 113). Na sídlištích naopak jejich množství není tak výrazné -
J. Meduna znal svého času jen jednu sponu tohoto typu pocházející z Křenovic
(MEDUNA 1980a, 113, Taf. 63:5).
177
Další železná spona s lučíkem zalomeným na hlavici a nožce (tab. 6:1) a vinutím
2 + 2 může být s určitostí přiřazena skupině 18 členění R. Gebharda na Manchingu,
která je datována do LT C2 (GEBHARD 1991, 18, 81).
Velká železná spona s 2 + 2 vinutími (tab. 6:3) náleží skupině 15a s těžištěm
ve stupni LT C1, i když pole jejího výskytu může sahat i do LT B2b (GEBHARD 1991,
17, 80-81).
Spona s vyklenutým a na nožce mírně zalomeným lučíkem spadá do skupiny
17a (tab. 5:4), která je v některých případech, hlavně díky konzervaci, těžko odlišitelná
od související skupiny 17b (GEBHARD 1991, 18). Chronologicky nicméně nehraje
diferenciace obou skupin velikou roli, jelikož jsou obě bezpečně datované (stejně jako
skupiny 16 a již zmíněná skupina 18) podle plochých hrobů z jižního Bavorska do LT
C2 (GEBHARD 1991, 81).
Část spony (tab. 5:2) odpovídá patrně železné variantě či derivátu spony
nauheimské, jejíž typologické zařazení je díky jejímu stavu těžko určitelné,
patrně se dle třídění na Manchingu jedná o skupinu 27b (GEBHARD 1991, 25).
Podle členění K. Striewe, která později zpracovala nauheimské spony v celoevropském
měřítku, lze sponu díky absenci výzdoby (zapříčiněné snad i konzervací), vysokému
lučíku a specifickému tvaru nožky přiřadit do skupiny I1.2 (STRIEWE 1996, 68,
Taf. 28). Nejbližší a nejspíše i jedinou publikovanou analogii má spona v Liptovské
Maře, kde byla podle nálezových okolností datována s jistotou do LT D2 (PIETA 1982,
31, Taf. I:13). S touto datací nesouhlasí údaje K. Striewe, podle níž byl nález proveden
v sídlištním prostředí a není tak zcela jistě datovatelný (STRIEWE 1996, 68).
Další spona, pravděpodobně stejné skupiny56
v bronzovém provedení, se nalezla taktéž
v chronologicky nekonzistentním celku kamenné cesty Starého Hradiska pospolu
s jinou sponou skupiny I1.2 a se sponou typu Mötschwil (STRIEWE 1996, 148),
která by měla náležet hlavně do období LT C2 (MEDUNA 1980a, 114).
Bronzové i železné formy nauheimských spon se poměrně často nacházejí
na Starém Hradisku, kde se i díky výskytu pravděpodobných polotovarů uvažuje
o výrobě jejich bronzové a snad i železné varianty (ČIŽMÁŘ 2003, 38). Přehled nálezů
nauheimskách spon na českých oppidech podala v nedávné době Z. Karasová (2002,
236-240). Výskyt nauheimských spon na nížinných sídlištích na Moravě je oproti tomu
                                                            
56
 Mělo by se jednat o sponu s označením KatNr. 1981 (inv. č. 602‐1709/73), která by měla odpovídat 
skupině I1.1 či I1.2 (STRIEWE 1996, 148). V katalogu a při popisu v jiných částech knihy je nicméně tato 
spona zařazena do skupiny A11.1. (STRIEWE 1996, 43, 301). 
178
velice vzácný. J. Meduna zmiňoval svého času jen jeden nález bronzové spony
z nížinného sídliště ze Spitihněvi (MEDUNA 1980a, 115), další zcela zachovaná spona
se zdobeným lučíkem a dírkou pro zavěšení pochází z Bořitova (ČIŽMÁŘ 2003,
obr. 9:1, tab. 30:3). Jiná spona s lučíkem zdobeným tremolovým vpichem má svůj
původ v Ohrozimi (ČIŽMÁŘ, I. 2008, 63-64, tab. 52:1), konečně poslední fragment byl
publikován ze sídliště v Ptení (ČIŽMÁŘ I. 2008, 64, tab. 73:3). Všechny výše
zmiňované nálezy byly vyrobené z bronzového materiálu, proto se u exempláře
z Višňové jedná o patrně první zaznamenaný, respektive publikovaný případ železné
nauhaimské spony z nížinného sídliště na území Moravy. Nauheimské spony se datují
převážně do období LT D1 (MEDUNA 1980a, 116) a jsou typické
pro východoevropskou oblast, přičemž je jejich tvarová variabilita ovlivněna ani ne
tak chronologií, jako spíše regionálními rozdíly (KARASOVÁ 2002, 236).
Dle K. Strieweové se jejich výskyt klade do rozmezí let 120 až 40 př. Kr. (STRIEWE
1996, 147-149; srov. KARASOVÁ 2002, 238).
Mimoto byly zachyceny spony, které nebylo možné s určitostí typologicky
přiřadit do žádné skupiny. Jednalo se o sponu s klenutým lučíkem a patrně zalomenou
nožkou (tab. 6:2) a sponu se (spodním) vnějším vinutím o šesti závitech s částí jehly
(tab. 7:4). Jehla spony se objevila i ve formě původně patrně se dvěmi (tab. 7:6)
či čtyřmi (tab. 7:7) závity. Velká koroze znesnadnila určení původního počtu závitů
u dalšího zlomku vinutí s jehlou (tab. 7:3). Z jehel spon mohly pocházet i jiné dva
železné fragmenty (tab. 7:1-2). Jako kuriozitu lze označit nález jehly zachované
v zachycovači díky korozi kovu (tab. 7:5).
4.2.2 Osmičkovitý článek
Železný osmičkovitý článek (tab. 8:7) nalezený v objektu J502 pocházel zajisté
z řetězu. Mohlo se jednat o fragment kovového řetězového opasku, který známe
z moravských žárových hrobů z Lednice, Mistřína či Ponětovic (MEDUNA 1962, 120,
obr. 1:5, 10:4, 12:2, 21:10) a jenž se v bronzové podobě vyskytl i v hrobě č. 2
z Pustiměřských Prus (MEDUNA 1962, 120; ČIŽMÁŘ 1993, obr. 262:27).
Další interpretační možnost je ta, že článek pocházel z řetězu, který mohl mít i jinou,
více či méně určitelnou funkci. Naznačují to nálezy řetězů vyskytující na oppidech
Staré Hradisko (MEDUNA 1961, Taf. 35:5-6), Stradonice (PÍČ 1903, tab. XXVII:1057
;
                                                            
57
 Jedná se o bronzový řetízek. Velikost je těžko určitelná, jelikož k tabulce není přiloženo měřítko. 
179
XL:4; XLI:2-4), Závist (DRDA - RYBOVÁ 2001, 304, obr. 11:15) Plavecké Podhradí
(PAULÍK - TOMČÍKOVÁ 2005, tab. V:1) či Manching (JACOBI 1974, 226,
Taf. 57:866). Na Manchingu se jeden nález řetězu z osmičkovitě členěných článků
na jednom konci s ohnutými tyčinkami s háčky interpretuje jako okovy
(DANNHEIMER - GEBHARD 1993, 268, obr. na str. 26; srov. PAULÍK -
TOMČÍKOVÁ 2005, 105-106, obr. 15:2). Z jiných lokalit s nálezy řetězů zmiňme
namátkou alespoň Kolín (RYBOVÁ - MOTYKOVÁ 1983, Abb. 20:3).
4.2.3 Toaletní předmět
S péčí o tělo souvisí patrně i železná pinzeta (tab. 8:5) mající protějšky
jak na Manchingu (JACOBI 1974, 95, Taf. 29:526), tak v různém tvarovém
i materiálovém provedení v českém oppidálním prostředí. Z příkladů výskytů pinzet
jmenujme Stradonice (PÍČ 1903, 65-66, tab. XVII:15-21, 24-26), Závist
(DRDA - RYBOVÁ 2001, 304, obr. 18:4), Třísov (BŘEŇ 1966, 115-116;
srov. DANIELISOVÁ 2008a, 64) či České Lhotice (DANIELISOVÁ 2008a, 64,
tab. 89:4). Na otevřeném nížinném sídlišti byla v moravském prostředí nalezena
například ve Strachotíně (ČIŽMÁŘ 1987, 223, obr. 4:1).
4.2.4 Pracovní nástroje
Práci s kůží či dřevem může dokládat hrotitý předmět (tab. 4:5), který má skoro
přesné analogie v Bořitově, kde se, přes svoji větší délku oproti nálezům ze Starého
Hradiska (MEDUNA 1961, Taf. 23:9-18; 1970, Taf. 22:6-10, 16-25),
interpretuje jako šídlo (ČIŽMÁŘ 2003, 47, tab. 36:11). Tomu neodporují i nálezy
z Manchingu (JACOBI 1974, 54-56, Taf. 11:182-225). U zdejšího fragmentu dlouhého
13 cm nelze kvůli stavu dochování s jistotou říci, zda byl jeho profil po celé jeho délce
pouze čtvercový.
Tyčinkovitý předmět s roztepaným koncem má analogie na Manchingu,
kde se jedná o špachtle, respektive o malé lopatky (JACOBI 1974, 65, Taf. 10:181).
Podobné nástroje, ale v bronzovém provedení se považují rovněž za nástroje lékařské,
přesněji za lopatičky (PÍČ 1903, 69-70, tab. XXIV:24, 41). Jejich využití popsal
J. L. Píč následovně: „Vedle různých lektvarů, o kterých Plinius hojné zprávy zanechal,
byly již tehdy obyčejné i mazání i přikládání náplastí, jež nějakou mastí pomocí
takovéto lopatičky… natřena byla, nejčastějším způsobem léčení“ (PÍČ 1903, 69-70).
180
4.2.5 Stavební kování
Práci se dřevem ve Višňové prezentovalo několik nálezů skob (tab. 4:1-2, 4),
které J. P. Guillaumet (2003, 54) považuje za truhlářské skoby spojující různé desky
nábytku. Stejné funkce má dle guillaumetovy typologie i další, silnější fragment
(tab. 4:3), který se však nezachoval v celistvosti. Lze samozřejmě uvažovat i o tom,
že některé z těchto skob, hlavně fragment (tab. 4:4) mohl sloužit stejně dobře jako
svorka užívaná k reparaci keramiky, čemuž může nasvědčovat zdejší výrobní areál
i svorka spojující dva fragmenty nalezená in situ (tab. 80:9).
Hřebík s kruhovou a rovnou hlavicí (tab. 4:7) může být přiřazen druhé skupině
hřebíků guillaumetovy typologie (GUILLAUMET 2003, 51), jejíž účel v tomto případě
nemůže být blíže specifikován. Jiný hřeb obdélníkového profilu se čtvercovou hlavicí
(tab. 4:8) je tvarově blízko třetí skupině související s kováním koně (GUILLAUMET
2003, 51).
4.2.6 Závaží
Projevy obchodu mohou, mimo samotných artiklů, reflektovat i nálezy zařízení,
jimiž byly komodity váženy. Setkáváme se většinou s dvouramennými bronzovými
vážkami, které máme kovovými raménky a mističkami doloženy na řadě oppid
i nížinných sídlišť. Z Moravy uveďme alespoň Bořitov (ČIŽMÁŘ 2003, 46, tab. 32:5),
Klentnici (MEDUNA 1980b, 131, Taf. 110:14) či Lešany na Prostějovsku
(FOJTÍK 2002, 57, 64)58
. Jinou kategorii vah tvoří váhy jednoramenné,
celkově rekonstruovatelné například na základě nálezů z Plaveckého podhradí
(TOMČÍKOVÁ - PAULÍK 2004, 50, tab. II:2, 2a; PAULÍK - TOMČÍKOVÁ 2005,
107-108, obr. 17). Zde se v depotu IV/98 vyskytovalo mimo řady nástrojů, částí nádob
a již zmiňovaných okov (viz výše) i rameno vah s kamenným závažím majícím železné
ouško (PAULÍK - TOMČÍKOVÁ 2005, 107, tab. IV:4)59
. Jiný, vejčitý nález
kamenného závaží s železným ouškem pochází také z jedné z teras Plaveckého podhradí
a byl nalezen o něco dříve (PAULÍK 1976, obr. 46:1). Z moravských pozdně laténských
nálezů je kamenné závaží známo ze Starého Hradiska (ČIŽMÁŘ 1980, 642), v časně
laténském období pak z hradiska Černova u Ježkovic, kde mělo souvislost se zavíráním
dveří (ČIŽMÁŘ 1993, 385). Dalšími nížinnými lokalitami na Moravě jsou Koryčany
či Šakvice (HORÁLKOVÁ 1992, 279, obr. 3:12). Nález vážící 258 g, který byl učiněn
                                                            
58
 Citováno podle HLAVA 2007, 107. 
59
 Tyto dva nálezy netvoří jedny váhy (PAULÍK ‐ TOMČÍKOVÁ 2005, 107). 
181
v Jámě II objektu J502, byl oproti ostatním výše zmíněným artefaktům vyroben
ze železa (tab. 4:6). Přesný analogický nález se mi nepodařilo nalézt.
4.3 Skleněné artefakty
Skladba skleněných artefaktů byla prezentována jen nálezy kruhového šperku
formy náramků, prstenu a malého korálku.
4.3.1 Náramky
Z objektu J502 byl vyzvednut náramek60
modré kobaltové barvy se třemi žebry,
z nichž to střední, šikmě žebrované bylo dekorováno vhloubenou vlnovkou, popřípadě
vlnovkami61
bez přítomnosti barviva, jež bylo patrné částečně jen na okrajovém žebírku
(tab. 8:4). Charakterem i dekorací tento náramek zcela odpovídá variantě 1 skupiny,
respektive typu 8b (KARWOWSKI 2004, 26-27; VENCLOVÁ 1990, 124).
Náramky tohoto typu jsou charakteristické pro hroby z LT C1 (VENCLOVÁ 1990, 124;
VENCLOVÁ (ed.) 2008, 114, obr. 66) a na sídlišti se nacházejí i ve stupni LT C2,
kdy byly stále ještě využívány (MICHÁLEK - VENCLOVÁ 1994, 566; VENCLOVÁ
1990, 124). S tím souhlasí i poznatky z východního Rakouska, kde se nálezy váží
hlavně k subfázi LT C1b, přestože jejich výskyt může zasahovat do LT C1a i později
do LT C2 (KARWOWSKI 2004, 69, 73, 77-80, Abb. 25). Mladší datace náramku
na přelom stupně LT C1/C2, popřípadě do LT C2 je možná i na základě srovnání šířky
zdejšího exempláře (16 mm) s třemi náramky tohoto typu nalezenými v objektu 1/92
v Modlešovicích. Jejich šířka pohybující se od 14 do 17 mm „podle R. Gebharda (1989,
s. 128, Abb. 50) charakterizuje spíše období LT C2“ (MICHÁLEK - VENCLOVÁ
1994, 566)62
. Je proto zvláštní, že se v jiné práci (VENCLOVÁ - HULÍNSKÝ -
FRÁNA - FIKRLE 2009, 385) náramky tohoto typu nekladou do typů průběžně
vyráběných v LT C1-C2, ale jen do LT C1.
Druhý náramek, tmavě modré až černé barvy, rovněž se třemi žebry byl
na tom středním částečně dekorován žlutou vlnovkou (tab. 8:3). Podle ní je náramek
možné typologicky přiřadit k typu 6b/2 datovaném v Čechách široce od LT C2 do LT D
(VENCLOVÁ 1990, 120, 122; VENCLOVÁ - SALAČ 1990, 647), nověji pak do
                                                            
60
  Za  náramky  zde  považujeme  specifický  kruhový  šperk,  pro  něhož  se  toto  označení  zažilo 
a který nemusel být a priori nošen na předloktí či zápěstí. 
61
 V kresebné dokumentaci jsou vyobrazeny dvě vlnovky, přestože v realitě je patrná pouze jedna. 
62
  V  další  pasáži  článku  kladou  autoři  skleněné  náramky  typů  8a,  8b  a  7b  do  LT‐C1  nebo  LT‐C1/C2 
(MICHÁLEK ‐ VENCLOVÁ 1994, 570). 
182
LT C2 (VENCLOVÁ (ed.) 2008, 115). Tento náramek je možno spojit s „modrou“
variantou náramků typu 6b/2, které se na rozdíl od varianty „mit Schleifenverzierung“
(KARWOWSKI 2004, 22) vyskytují v hrobech východního Rakouska už v LT C1b
a vyznívají někdy v průběhu LT C2 (KARWOWSKI 2004, 77-80, Abb. 25).
Nutno podotknout, že díky vlnicovému ornamentu N. Venclová spolu s V. Salačem
uvažovali o typologickém začátku již v LT C1, přestože jim nebyl znám spolehlivě
datovaný celek, který by tento jev s jistotou potvrzoval (VENCLOVÁ - SALAČ 1990,
647). Datace do LT C1, či dokonce do subfáze LT C1a se objevuje i v nejnovějším
příspěvku o laténském skle na Moravě (VENCLOVÁ - HULÍNSKÝ - FRÁNA -
FIKRLE 2009, 385, 416, 417, 418). Ať tak či onak, je prokázáno například na ukázce
skladby skla z Třísova, že starší náramky mohou přetrvávat do následnějších období,
a to v zastoupení dosahující až 20 % (VENCLOVÁ - SALAČ 1990, 652-653).
Skleněné kruhové šperky vyráběné technikou tzv. roztáčení (VENCLOVÁ -
HULÍNSKÝ - FRÁNA - FIKRLE 2009, 385) jsou nyní poměrně častým nálezem
vyskytujícím se skoro na všech zkoumaných lokalitách a jejich kvantita poslední dobou
značně narostla (MICHÁLEK - VENCLOVÁ 1994, 558; VENCLOVÁ (ed.) 2008,
115-116) na Moravě, hlavně díky sběrovým aktivitám probíhajícím
na výrobně-distribučním centru z Němčic, kde již disponujeme prozatím druhou
největší kolekcí skleněných artefaktů v „keltské“ Evropě (VENCLOVÁ - HULÍNSKÝ -
FRÁNA - FIKRLE 2009, 385, obr. 1). Určit sociální status výrobců náramků
nám přesto stále uniká, u jejich nositelů se v kontinentální Evropě uvažuje o vyšších
sociálních vrstvách. Naznačují to hlavně nálezy z hrobů, které ukazují i způsob nošení
tohoto druhu šperku. Náramky byly nošeny hlavně na levé paži a předloktí,
a to převážně ženami a dětmi, ve švýcarské oblasti pak byly náramky nošeny i v párech
(VENCLOVÁ 1990, 157).
4.3.2 Prsten
Mimo náramků byl v objektu J504 zaznamenán i jiný kruhový šperk, skleněný
prsten kobaltové barvy vnějšího průměru 25 mm zdobený šikmým žebrováním
(tab. 8:2). Modrých prstenů skupiny 28, do níž tento prsten patří, zaznamenal v roce
2004 M. Karwowski z východního Rakouska kolem 50 kusů (KARWOWSKI 2004,
45), z nichž jich sedm pochází z Roseldorfu, který je od Višňové vzdálen přibližně
183
40 km. Kroužky tohoto druhu jsou typologicky datovány do LT C1b až LT C2
(KARWOWSKI 2004, 79).
4.3.3 Korálek
Skladbu „kruhových“ nálezů doplňuje i malý korálek žluté barvy (tab. 8:1)
průměru 10 mm, který má ve skleněné podobě množící se paralely pocházející hlavně
z výzkumů, u nichž bylo využíváno alespoň částečného plavení (ČIŽMÁŘ 2003, 45).
4.3.4 Některé aspekty kruhového šperku
Na území Čech se většinou nesetkáváme i s proplavovanými objekty,
jejichž útroby by obsahovaly více jak dva kusy skleněných předmětů a i u takovýchto
objektů se jedná o „výjimečné“ množství (VENCLOVÁ - SALAČ 1990, 646).
Přesto bylo například v objektech 1/92 a 2/92 z Modlešovic zaznamenáno pět a osm
skleněných předmětů a v objektu 7/81 z Lovosic dohromady skel osm (VENCLOVÁ -
MICHÁLEK 1994, 572, 574; VENCLOVÁ - SALAČ 1990, 646)63
, čímž vzniká
otázka, zda mezi takovéto početné soubory řadit strukturu J502 s dvěma
zaznamenanými náramky či nikoli. S ohledem na stoupající tendence notifikace skel,
a to nejen při výzkumech zahloubených objektů využívajících plavení, je dle mého
soudu prozatím zbytečné důležitost „početnosti“ skel ve zmiňovaném objektu z Višňové
nadhodnocovat, už jen proto, že se sklo mohlo rovněž recyklovat
(VENCLOVÁ - HULÍNSKÝ - FRÁNA - FIKRLE 2009, 388).
Modrá barva náramků je dána působením oxidů kobaltu (CoO), mědi (CuO)
a železa (Fe2O3), které bylo spolu s kobaltem přidáváno do skla intencionálně,
navíc oproti němu hrálo při zbarvení patrně důležitější úlohu, jak doložily nově
provedené analýzy (VENCLOVÁ - HULÍNSKÝ - FRÁNA - FIKRLE 2009, 391, 402,
414). Velice zajímavé jsou hypotézy týkající se původu skla v kontinentální „keltské“
Evropě. Podle výsledků rentgenové mikroanalýzy skla z Němčic a dalších evropských
lokalit bylo alespoň to natronové, v období mezi 3. a 1. stol. př. Kr., produkováno
nejspíše v jedné oblasti ležící ve východním středomoří, odkud byla surovina ve formě
ingotů distribuována do Evropy (VENCLOVÁ - HULÍNSKÝ - FRÁNA - FIKRLE
2009, 403, 415, 419).
                                                            
63
 Jedním ze skleněných předmětů v tomto objektu je skleněná nádoba, jejíž datace do doby laténské je 
nejistá (VENCLOVÁ ‐ SALAČ 1990, 646). 
184
4.4 Kamenné artefakty
Veškeré kamenné artefakty byly stejně jako grafitové ekofakty a přírodniny
poskytnuty ještě před započetím rozboru artefaktů k přírodovědným analýzám, aniž by
byl proveden jejich vlastní typologický rozbor. Z tohoto důvodu je možno podat
jen výčet, který byl převzat z nálezové zprávy (ČIŽMÁŘ nedat.):
Inventární číslo Objekt Popis
721  J502 drtidlo, otloukač 
722  J502 kámen, brousek 
723  J502 brousek
724  J502 brousek
725  J502 hladítko
1389  J504 ŠI ‐ čepel 
1390  J504 zlomek žernovu? 
1401  J504 hladítko
2143  J507 brousek kruhového průřezu 
Tab. T78. Soupis kamenných artefaktů.
4.5 Mazanice
Z ekofaktů jsou do této části práce zahrnuty akorát zlomky mazanice
a tzv. grafitická hlína. Další ekofakty (lidské a zvířecí kosti) jsou začleněny do jiné části
práce (kap. 5.3 a 5.4).
Mazanice, tedy vypálená hlína s organickými a jinými příměsemi64
využívána
k výmazu převážně dřevěných konstrukcí představuje důležitý pramen pro studium
konstrukčních a technologických aspektů dnes nedochovaných struktur, hlavně staveb,
fortifikací a různých pyrotechnických zařízení (HALLER - GENTIZON - KUNA 2007,
765; VAŘEKA 1995, 59-60, 64; 2005, 257-258; VENCL 1991, 406). Sledují se
na ní hlavně relikty po jednotlivých konstrukčních prvcích a jejich konfigurace,
které v konfrontaci s jinými, hlavně etnografickými poznatky napomáhají tyto struktury
v některých případech interpretovat a do určíté míry i rekonstruovat,
přestože k provedení celkové rekonstrukce stavby vlastní mazanice většinou nestačí
(VAŘEKA 1995, 59). Mimo kvalitativních aspektů by měla být mazanice sledována
i kvantitativně, a to hlavně proto, že podle některých názorů ve velké míře nepodléhala
                                                            
64
  V  kultuře  s  nálevkovitými  poháry  byly  rozeznány  kameny  a  drcená  keramika  (PLESLOVÁ‐ŠTIKOVÁ 
1985, 115; srov. VENCL 1991, 408) 
185
záměrným postdepozičním posunům65
, čímž by se, hlavně za předpokladu precizně
koncipovaného archeologického výzkumu, stala velice cenným interpretačním faktem
(VENCL 1991, 408, 409). S. Vencl totiž s odkazem na experiment a poznatky
I. Pleinerové (1986) a J. Richterové (1987) poukázal na to, že za jistých okolností může
například výmaz domu s vyplétanými stěnami čtyřikrát přesáhnout množství mazanice
použité při omazání domů roubených (VENCL 1991, 408).
Mazanici považoval za důležitou už J. L. Píč, který jeden exemplář zařadil
i do tabulek svého monumentálního a nadčasového díla věnovaného oppidu
ve Stradonicích (PÍČ 1902, tab. LVIII:1). Přibližně o půl století později, při výzkumu
dalšího oppida v Hraznech byl na svahu v poloze Červenka nalezen dům, pro jehož
budování byla vytvořena terasa vylámáná ve skále. Dům dosahující délky 22,5 m byl
rozdělen příčnými stěnami na čtyři místnosti, z nichž se jedna při požáru překotila
na stranu a zanechala tak v sobě stopy po své konstrukci, která byla tvořena svislými
tyčemi propletenými horizontálně kladeným proutím, což je technika pro dobu
laténskou velice obvyklá, přestože se setkáváme i s jinými technikami, například použití
nepravé srubové techniky na drážku a péro (BŘEŇ - BOUZEK - JANSOVÁ 1978,
631). Dle rozlohy destruované stěny byla výška vnitřních zdí hrazanského domu určena
na 3 m (JANSOVÁ 1965, 57). Další spadlá stěna s otisky prutěného pletiva se sesula
také do objektu 3/61 ve Velké vsi na Podbořansku (KOUTECKÝ 1970, 40, 67-68,
obr. 5). Výška nadpovrchových částí „polozemnic“ by se pak podle destruovaných stěn
na jiných lokalitách měla pohybovat mezi 1 - 1,8 m. V některých případech byly
na mazanici doloženy taktéž nátěry světlejšími barvami (BŘEŇ - BOUZEK -
JANSOVÁ 1978, 631, 633).
Soubor mazanice z Višňové obsahoval pouhých 33 fragmentů vážících
dohromady 4086 g. Patnáct kusů přitom pochází z objektu J507, zbytek byl nalezen
v objektu J504. Porovnáním zastoupení mazanice s objektem 505 z doby bronzové
(PARMA 2009, 304) přitom zjistíme, že disponujeme počty diametrálně menšími.
Tento stav může být způsoben buďto jiným nakládáním s odpadem, postdepozičními
procesy, či selektivním výběrem mazanice při výzkumu. Variantu počítající
s nezahrnutím části materiálu do zpracování (viz výše) je podle zmínek v nálezové
zprávě prozatím nutno přijmout jen v případě objektu J502. Podle inventované
                                                            
65
 S. Vencl připouští, že drtivá většina mazanice je nalezena „minimálně“ v tercierní poloze, argumentuje 
však  tím,  že  „daub  as  a  refuse  may  be  considered  as  a  stationary  element  which  moreover  hardly 
survived long‐distance post‐deposition movements on the site“ (VENCL 1991, 408). 
186
mazanice se totiž „kvalitativní selekce“ dalších dvou objektů netýká (J504, J507),
jelikož sáčky a fragmenty s inventárními čísly zmiňovanými v nálezové zprávě
pod položkou mazanice byly při zpracování k dispozici. Nezodpověditelnou otázkou
zůstává také „kulturní“ příslušnost dochované mazanice66
. Alespoň část z ní totiž stejně
tak mohla pocházet ze struktur doby bronzové.
Z těchto důvodů a také pro vzájemný nepoměr mezi variabilitou otisků
a početností mazanice bylo upuštěno od její typologizace67
a pozornost byla kladena
jen na jednotlivé fragmenty a jejich obecnější charakteristiky. Zde prezentované
poznatky tak budou mít spíše jen orientačně-ilustrativní charakter.
  Objekt  Počet Váha Průměrná váha
Višňové 
J504*  18 925 51,4 
J507*  15 638 42,5 
Blansko 
K502*  12 188 15,7 
K503  46 976 21,2 
K504  39 910 23,3 
Tab. T79. Zastoupení mazanice. * - objekty nebyly prozkoumány celé.
Mazanice ve své hmotě obsahovala mimo klasicky se vyskytující plevy
či kamínky také menší stopy muskovitu a biotitu. Většina fragmentů byla silně vypálena
do cihlových odstínů, což se odrazilo i v její kompaktnosti. Vyskytla se však i extrémně
přepálená, až struskovitá mazanice, stejně jako mazanice, jež se při namočení začala
velmi rychle rozpadat. Ta pocházela jen z objektu J507 a je zajímavá hlavně z hlediska
sledování postdepozičních procesů. Je totiž možno vyslovit hypotézu, že na povrchu
nemohla takováto mazanice zůstat po velmi dlouho, jelikož by se po velice krátkém
čase začala vlivem přírodních, hlavně hydrologických procesů rozpadat (VENCL 1991,
408). Prozatím mi není známá studie, ve které by tato nekompaktní mazanice byla
spojována s určitým druhem odpadu. Dle mého názoru může právě tato mazanice
představovat velice dobrý indikátor rychlosti zaplňování jam.
Morfologicky byla v souboru často zaznamenána mazanice s jednostranně
hlazeným a dočerna či doběla propáleným povrchem a s přítomností větších kamínků
ve hmotě (tab. 82:3; 83:1-2). Podobné fragmenty byly zaznamenány na dalších
sídlištích (srov. VLASATÍKOVÁ 2003, 170; WILCZEK v tisku), kde mohou souviset
s ohništi či jinými pyrotechnickými zařízeními. Jiné fragmenty mazanice byly z jedné
                                                            
66
 V teoretické rovině může být ovšem mazanice datována například pomocí termoluminiscence. 
67
 Nomenklatura použitá dále byla přesto převzata z prací a strukturalizace P. Vařeky (1995, 2003, 2005). 
187
strany zaobleny (tab. 82:2) nebo na sobě nesly pozůstatky vyhořelých kůlů, a to buďto
solitérně (tab. 83:5), anebo ve větším počtu (tab. 83:3). Vyskytl se i kus se dvěma
horizontálními (či vertikálními) kůly, na něž byl z druhé strany otištěn kolmo
minimálně další jeden kůl (tab. 84:2). Otisk kůlu se objevil i v kombinaci s oblým
(tab. 83:6) či hrubým (tab. 84:1) zalícováním, které se vyskytovalo i samostatně,
anebo se stopami proutěného výpletu (tab. 82:1; 83:7). U této varianty si nicméně
nemůžeme být jisti, zda pochází z otopného zařízení nebo ze stěny domu (VAŘEKA
2005, 257-258). Šířka ohozu dřevěných konstrukcí či mocnost dochované propálené
hlíny pocházející patrně z pecí či ohnišť se poté pohybovala od 20 do 58 mm.
V areálu nebyl registrován jediný relikt po deskách, ani jinak upravovaném
dřevě, které známe například z Bořitova (ČIŽMÁŘ 2003, 28) či z Ptení (ČIŽMÁŘ, I.
2006, 30; 2008, 54). Stejně tomu bylo i na polykulturním sídlišti v Blansku - V Dílech,
kde ani na jednom z 691 fragmentů nebyl zachován ani jeden otisk, který by použití
jiného, než „kulatého“ dřeva naznačoval (WILCZEK v tisku).
4.6 Grafitická hlína
V objektech J502 a J504 byla zaznamenána i tzv. „Graphittonerde“,
čili grafitová hlína, která se považuje za směs grafitu k produkci grafitové keramiky
(HLAVA 2008, 210). M. Hlava s odkazem na I. Kappelovou (1963, 1969) a další
zmiňuje obdobné nálezy z německých nížinných lokalit ve Straubingu, Künzingu,
Wallersdorfu, Beilngriesu a patrně z Günzburgu (HLAVA 2008, 210 s lit.), v Maďarsku
byl objekt s grafitovou vrstvou ve výplni zachycen v objektu z Acse (PATAY 1959,
40, 11. Ábra; KAPPEL 1969, 185)68
. Grafitová hlína se na Moravě vyskytla
i v milovické (ČIŽMÁŘ 1994a, 91) a patrně i v mohelnické(?) (HLAVA 1997, 185)
dílně, stejně jako ve velkém zahloubeném objektu ze Sudoměřic, který se taktéž
interpretuje jako dílna k výrobě grafitické keramiky (ČIŽMÁŘ, M. 2006, 60, 278).
Grafitická hlína vyzvednutá z objektů byla spolu se surovým grafitem předána
k odbornému posouzení, jehož cílem bylo určení původu suroviny. Výsledky analýz
však do doby ukončení této práce nebyly vypracovány.
                                                            
68
 Citováno podle HLAVA 2008, 210; KUZMOVÁ 1980, 333. 
188
4.7 Hrudky surového grafitu
Výskyty surového grafitu podoby grafitových hrudek a s nimi spojených aspektů
byly v nedávné době zpracovány M. Hložkem (2003, 103-106) a M. Hlavou (2008,
204-213, mapa 3, obr. 1), proto se jimi v této práci nezabývám. Zmíním jen jeden
z nejdůležitějšíhch faktů zjištěných pomocí přírodovědných rozborů, kterým je transport
surovin na velmi velké velké vzdálenosti, jak dokládá například grafit z Milovic
původem ze 175 km vzdálené oblasti Českého Krumlova (ČIŽMÁŘ 1994a, 91).
Z těchto končin by měl pocházet i grafit nalezený ve Slovenské Čataji ležící dokonce
až 250 km daleko (OŽĎÁNI - HEČKOVÁ 1987, 404)69
.
                                                            
69
 Citováno podle ČIŽMÁŘ 1994a, 91. 
189
5. Komplexy, komponenty a aktivity
 
„You look at the world around you, and you take it apart into all its components. 
Then you take some of those components, throw them away, and plug 
in different ones, start it up and see what happens.“ 
F. POHL 
 
Jak už bylo nastíněno v úvodních částech práce, komplexy,
jež se v archeologických pramenech projevují jako skupiny jednoduchých
či kombinovaných artefaktů reflektujících určitou událost, napomáhají rekonstruovat
komponenty sídelních, respektive komunitních areálů (VENCLOVÁ 2001, 41).
Tyto komplexy samotné, anebo v kombinaci s dalšími fakty, tvoří vyšší
jednotku - komponentu v definici E. Neustupného (2007, 35). Komponenty, projevující
se v živé kultuře jako areály aktivit, lze dělit na obytné (bydlení, podomácké práce
a skladování), získávání potravy (zemědělství, sběr plodin, chov dobytka a lov),
výrobní (specializované výroby) a rituální (pohřbívání, depoty, kultovní praktiky);
(VENCLOVÁ 2001, 41).
5.1 Residenční komponenta
Obytné aktivity dokládají ve Višňové jak movité, tak nemovité nálezy.
Z movitých lze jmenovat některé artefakty, jimž byla věnována pozornost při jejich
vyhodnocení. Jednalo se hlavně o keramické zásobnice a ostatní užitkovou keramiku.
Dále o předměty související s domáckou činností, jakými jsou přesleny a závaží,
sloužící k textilní výrobě, a drtidla s žernovem, která dokládají smílání obilnin,
popřípadě jiných rostlinných produktů. N. Venclová (2001, 42) považuje
za pravděpodobně sídlištní větší soubory skleněných náramků, kterých se ve Višňové
nalezly dva kusy.
Poněkud problematické je přiřazení jediných zaznamenaných nemovitých
nálezů, zahloubených chat, k rezidenční komponentě. Ty se nejčastěji, hlavně pokud
dosahují plochy dna do 20 m2
, považují za objekty výrobní, při ploše do 10 m2
je jejich
obytná residenční funkce nepravděpodobná (ČIŽMÁŘ 1989, 67; MEDUNA 1980a, 61).
J. Čižmářová shledává pro zahloubené objekty primární funkci obytnou s tím,
že v některých chatách jsou doloženy řemeslné činnosti podomácké i specializované
(ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 86). Obytná funkce některých menších chat s ohništěm a doklady
190
podomácké výroby nejsou jako interpretativní možnost vyloučeny ani pro oppidum
v Hrazanech (JANSOVÁ 1988, 326). K. Kuzmová dělí funkci zahloubených
polozemnic podle jejich konstrukce a vnitřního vybavení. Obytné stavby by vevnitř
měly mít lůžko a ohniště, které je ovšem žádoucí i ve výrobních objektech. Dle jejího
soudu by i v obytných stavbách mohly probíhat podomácké práce (KUZMOVÁ 1980,
320-321).
Přestože byla rezidenční komponenta v objektech zaznamenána formou několika
movitých nálezů, nepovažuji obytné aktivity v objektech J502 a J504
za pravděpodobné, a to z důvodu výskytu reliktů přímo souvisejících s výrobou
keramiky (mj. grafitická hlína a rozmělněný grafit nacházející se ve dnech kotlovitých
zahloubenin objektů). Podotýkám, že se tento názor týká čistě funkcí dvou zmíněných
zahloubených objektů.
5.2 Výrobní komponenta
5.2.1 Výrobní objekty
S produkcí keramiky souvisí dva zahloubené objekty. Jediným v celistvosti
prozkoumaným laténským objektem na sídlišti byla jáma J502 orientovaná
východo-západním směrem. Dva poměrně hluboko zapuštěné kůly uvnitř kratších hran
objektu naznačují umístění hlavní nosné konstrukce, pravděpodobně sedlové střechy.
Svou konstelací odpovídá typu A-1a třídění J. Meduny (1980a, 48-56),
mající na Moravě velkou řadu analogií (MEDUNA 1980a, Beilage 1). S konstrukcí
střechy mohly souviset i mělčeji zahloubené sloupové jámy Kj. 19 a Kj. 20.
Útroby objektu byly protknuty dvěma koncentracemi malých kůlových jamek,
které se považují za stopy po vnitřním zařízení. Známe je například z chaty 6/73
ze Starého Hradiska (MEDUNA 1980a, 51), objektů Z-3/1973 (LUDIKOVSKÝ 1974,
45, tab. 49) a Z-2/1972 z Bořitova, kde u druhého zmiňovaného snad některé z jamek
souvisely s konstrukcí krytu ohniště (LUDIKOVSKÝ 1973a, 40, tab. 28).
Dále z polozemnice č. 1 z Rajhradu, kde část kůlových jamek, podle autora výzkumu,
rovněž souvisela s konstrukcí krbu, jiná část pak s vchodem či „nadzemní úrovní
spacího zařízení“ (LUDIKOVSKÝ 1973b, 42, tab. 31). Menší kůlové jamky
se vyskytovaly i v dalších v objektech z Komořan (chata Z-7 a Z-8; LUDIKOVSKÝ
1959, 35; 1964, obr. 1:1) či z Tvarožné (obj. K1, K2, K3 a K4; HLAVA 2002b, 315,
obr. 4-5).
191
V objektu se mimo jam pro sloupy vyskytovaly i prohlubně sloužící
k uskladnění grafitové suroviny, ať už v surovém nebo ve zpracovaném stavu formy
tzv. grafitické zeminy. Takováto mikrovrstva drceného grafitu se podle popisu výplní
v nálezové zprávě nacházela jen v jámě I. (Kj. 1) a II. (Kj. 3), v dalších dvou
prohlubních se vyskytovaly patrně jen kusy drceného grafitu. Další mikrovrstva grafitu
se nacházela při jižní delší straně objektu.
Analogická situace byla zaznamenána v objektu zkoumaném roku 1977 a 1980
v Milovicích, který se nacházel přibližně 15 m jižněji od hrnčířské pece nalezené
na stejné lokalitě v roce 1930 a po dlouhou dobu považované za unikátní typ
horizontální hrnčířské pece. Při jedné ze stěn chaty zde byly nalezeny dvě jámy mající
průměr 30 a 50 cm. V jedné z nich se vyskytoval jemně rozdrcený grafit, ve druhé
pak grafitická zemina. Mimo to se v objektu vyskytoval i velký plochý kámen, který
patrně sloužil k rozemílání grafitu. Grafitová keramika, produkovaná v Milovicích
a zachycena i formou zmetků, vykazuje specifické profilace okrajů, svislé rýhování
a značky na dnech nádob ve tvaru dvou vlnovek (ČIŽMÁŘ 1994a, 89, 91, Abb. 3-4).
Další analogie je známa z Mohelnice, kde byla v objektu č. 208 datovaném
do LT B až LT C1 nalezena jak jáma k uskladnění grafitové suroviny, tak velký plochý
kámen, který mohl sloužit jako pracovní podložka k drcení tuhy (HLAVA 1997,
165-166, 186, tab. 28; 2008, 206, pozn. pod čarou, obr. 2:2). Grafitová rozmělněná
hlína byla nalezena i v zahloubeném objektu z Dubu u Prachatic, který se nalézal
nedaleko dvou hrnčířských pecí (HLOŽEK 2003, 102, tab. T10; HLAVA 2008, 210),
či v objektu č. 16 z maďarské Acse (PATAY 1959, 40, 11. Ábra; srov. HLAVA 2008,
210; KAPPEL 1969, 185; KUZMOVÁ 1980, 333). Vytvářecí směs byla nalezena
i v cisternách č. 1 a 2 na Starém Hradisku (ČIŽMÁŘ 2002a, 309; srov. HLAVA 2008,
206) a také ve velkém objektu s otopným zařízením v Sudoměřicích, kde se nalézaly
čtyři kruhové jámy obsahující jak zlomky grafitu, tak grafitickou hlínu (ČIŽMÁŘ, M.
2006, 60; HLAVA 2008, 208).
Dva objekty ke zpracování grafitové keramiky byly zaznamenány patrně
i v Olomouci - Neředíně - trať Mýlina, kde se dle M. Hložka měly vyskytovat,
mimo třech keramických pecí, i dva zahloubené objekty související přímo
se zpracováním grafitu (HLOŽEK 2003, 85, 102, obr. T10)70
.
                                                            
70
 M. Hložek informuje, že se zde „ve dvou objektech … nacházel surový grafit, patrně odpad…“ (HLOŽEK 
2003, 85), což potvrzuje i dále v textu (HLOŽEK 2003, 102). Informace o dvou „dalších“ zahloubených 
objektech  s doklady  výroby  grafitové  keramiky  se  ovšem  nevyskytují  ve  zprávě  podané  F.  Šrámkem 
192
Dílna na zpracování (negrafitové) keramiky se nacházela i v Komořanech.
Jednalo se o chatu Z-8 s dvěma kůly v kratších stranách, v jejímž jihozápadním rohu
se vyskytovala jáma na mísení keramiky (LUDIKOVSKÝ 1964, 127, obr. 1:1).
Jáma tak byla interpretována díky výskytu žlutozeleného jemného slínu, který se v ní
nacházel (LUDIKOVSKÝ 1959, 35, tab. 1; 1960, 70, 78; 1970-1971, 69, obr. 37).
Stejně jako v chatě z Višňové se i u chaty Z-8 z Komořan v jejím středu nacházela změť
kůlových jamek.
Mimo jámy s grafitem se v objektu J502 objevil ještě malý výklenek
v severozápadním rohu, který mohl sloužit jako sklípek. Jediným místem, které po sobě
neslo stopy ohně, byla propálená vrstvička (kontext 145) nacházející se v jámě II.
(Kj. 3). Vzhledem k její poloze nad mikrovrstvou grafitu a další výplni středně ulehlé
spraše (tab. Xxx) ji nelze považovat za otopné zařízení související s funkcí výrobního
objektu.
Plocha podlahy chaty dosahuje 20,3 m2
, což ji řadí mezi robustnější zahloubené
objekty, jaké známe z Němčan (objekt 2/1957 - MEDUNA 1958a, 52-54; 1980a,
Abb. 11; 1980b, 213-215), Bořitova (obj. 1/87 - ČIŽMÁŘ 2003, 21), Nivy u Bořitova
(HLAVA 1999b, 159), Klentnice (objekt 5(1/59) - MEDUNA 1980a, Beilage 1,
Abb. 8), Mohlenice (objekt 145 - GOŠ 1971, 37, Taf. 22:1; HLAVA 1997, 186; 2008,
206, pozn. pod čarou 12), Šakvice (chata 2(3/1971) - LUDIKOVSKÝ 1972, 69,
Taf. 111), Tvarožné (chata K-2 - HLAVA 2001, obr. 4; MEDUNA 1980a, Beilage 1)
či Blanska (K503 - WILCZEK v tisku).
Částečně prozkoumaná polozemnice J504 byla orientována směrem
východ-západ a v některých aspektech vykazovala podobné charakteristiky jako
předchozí objekt. Odlišnost byla hlavně v tom, že stopy po nosné konstrukci střechy
byly zaznamenány jen jednou kůlovou jámou zahloubenou uprostřed kratší strany
objektu. Další jámu pro sloup bychom přitom očekávali stejně jako v případě
předešlého objektu u protější stěny, která však nebyla archeologickým výzkumem
prozkoumána, pročež typologicky můžeme chatu obecně řadit k typu A (MEDUNA
1980a, 48). Přibližně uprostřed předpokládané plochy objektu se rýsovaly další dvě
mělké jámy související patrně s konstrukcí střechy.
Uvnitř chaty se mimo páru malých jamek neznámé funkce nacházely minimálně
další dvě větší jámy (Jáma I. a II.) podobného charakteru, jaké byly zaznamenány
                                                                                                                                                                              
(2001, 178). Uvedená skutečnost se tedy zakládá jen na sdělení M. Hložka, který ji publikoval ve své 
diplomové práci, popřípadě na zmínce v soupisu M. Hlavy (2008, 206). 
193
i u objektu J504. V Jámě I. se mimo surového grafitu nacházela i grafitová hlína
potvrzující tak výrobní charakter objektu. Grafitová hlína byla registrována i jako
zašlapaná mikrovrstvička (Jáma III.) nacházející se mezi Jámou II. a IV.
Patrnou odlišností od objektu J502 by se mohl podle plánu jevit výklenek v jižní,
delší straně, který se často dává do souvislosti se vchodem (MEDUNA 1980a, 53).
Tento jev je způsoben ilustrativní kresbou, která nejlépe vynikne srovnáním
s fotografickým vyobrazením (obr. 18; tab. 2). Podle vedoucího výzkumu souvisela
se vchodem šíje na jižní straně, na níž se vyskytovala destrukce kamenů a mazanice
(ČIŽMÁŘ nedat.), u níž byla patrna tendence sesunu západním směrem do Jámy IV.
Mazanice s kameny se zde nevyskytovala přímo na spraši, ale přibližně 20 cm nad ní.
Vzhledem k jejímu sesuvu je možné uvažovat, že s chatou souvisí. Podobná situace byla
zjištěna i v Blansku, kde se vyskytovala přibližně čtvercová chata s výklenkem
ve východním rohu. V blízkosti tohoto výklenku či přímo v něm se nacházela pec,
která se po destrukci nejspíše sesunula směrem do objektu (DOLEŽEL -
KOMORÓCZY 2002, 216; KOMORÓCZY 2006; WILCZEK v tisku).
Obr. 18. Jáma J504. Červenou šipkou vyznačen domnělý „výklenek“.
Další ohniště, jež se nacházela poblíž delší strany objektů, a to buďto
ve výklenku, vně objektu nebo do něj částečně zasahovala, jsou známa z Klentnice
194
(objekt 5 (1/59); MEDUNA 1958b, 51; 1960, 72-73), Rajhradu (chata 1 (12/1972);
FREITAGOVÁ 1973, 81-83; LUDIKOVSKÝ 1973b, 42, tab. 31) a pravděpodobně
i z Mistřína (LUDIKOVSKÝ 1986, 7, Taf. 4:2).
5.2.2 Exkurz: K jednomu typu laténských chat s výklenkem
Výklenky jsou signifikantním prvkem pro zařazení chat do typů A-1b či A-2b
(MEDUNA 1980a, 48). Výčet chat typu A-2b na Moravě podal v nedávné době
M. Čižmář (2003, 21). Zvláštností v tomto ohledu je typologické postavení chaty
Z-2/1972 z Bořitova, která na soupise M. Čižmáře figuruje pod typem A-2b,
přičemž ji J. Meduna zařazuje jako jeden ze čtyř moravských příkladů k chatám typu
A-1b (MEDUNA 1980a, 53). K. Ludikovský, který polozemnici prozkoumal
a publikoval v dobových přehledech výzkumů (LUDIKOVSKÝ 1973a, 40, tab. 28)
píše, že „na podélné ose byly pravidelně rozloženy tři nosné kůly hřebenu sedlové
střechy…“ (LUDIKOVSKÝ 1973a, 40), čemuž odpovídá i kresebná dokumentace
(LUDIKOVSKÝ 1973a, tab. 28) publikovaná mimo jiné se dvěmi pravděpodobnými
rekonstrukcemi v práci M. Čižmáře (2003, obr. 4, 6).
Podobně je na tom i nejspíše chybně (?) označený objekt 11/1972 z Velkých
Hostěrádek, který by měl, podle soupisu lokalit J. Meduny (1980a, Beilage 1),
odpovídat objektu 11 z roku 1962. Pakliže tomu tak je, čemuž nasvědčuje stejná
velikost (435 x 274 cm) i orientace objektu (SSZ-JJV) publikovaná K. Ludikovským
(1963a, 42), J. Medunou (1980a, Beilage 1) a do jisté míry i M. Čižmářem
(1984, 468)71
, který lokalitu celkově vyhodnotil, je typologické zařazení chaty poněkud
problematické. J. Meduna ji řadil k typu A-1b se dvěma kůly na podélné ose
(MEDUNA 1980a, 53). M. Čižmář poukázal na to, že se objekt od schématu J. Meduny
odlišuje (ČIŽMÁŘ 1984, 472), což potvrdil i při novém výčtu chat typu A-2b, do něhož
objekt 11/1972 zařadil (ČIŽMÁŘ 2003, 21, obr. 4:4). Klíčová je v tomto ohledu otázka
počtu kůlových jam ležících na delší ose objektu. U objektu 11/1962 se mimo dvou
sloupových jam ve středu kratších stran vyskytují ještě dvě mělce zahloubené „kůlové“
jámy (ČIŽMÁŘ 1984, 468), z nichž jedna leží jen mírně vychýlena od středové osy.
Jestliže budeme tuto jámu počítat do konstrukce střechy, můžeme uzavřít,
že se v souladu s M. Čižmářem jedná o typ A-2b, který má, soudě podle dalších
                                                            
71
 M. Čižmář udává míry 444 x 272 cm (ČIŽMÁŘ 1984, 468). 
195
vyobrazených jedinců (ČIŽMÁŘ 2003, obr. 4), své nepochybné typologické
opodstatnění.
Posledním případem chaty A-1b je zemnice XI-1 pocházející z Brníčka,
u níž byly na základně nového zhodnocení vzneseny pochyby o výskytu výklenku
(HLAVA 2007, 108, obr. 14, 18, 25:3), který snad mohl být jiným, kruhovým (?)
objektem v superpozici s obdélníkovou laténskou chatou (HLAVA 2007, 108).
Jestliže se u prvních dvou objektů dříve považovaných za A-1b jedná o typ A-2b
a u třetího objektu se výklenek patrně nevyskytoval, je otázkou, zda je existence chaty
typu A-1b s jediným exemplářem (chata 1/1973 ze Starého Hradiska) opodstatnitelná,
či nikoli.
Třetí zahloubený objekt (J507) za výrobní považovat nelze, jelikož se v jeho
útrobách nezachovaly artefakty ani ekofakty, které by výrobě keramiky nasvědčovaly.
Kvůli tomu, že byl zdokumentován jen v profilu, není možné vyjádřit se ani k jeho
typologickému zařazení.
5.2.3 Specializovaná výroba keramiky
Výrobu keramiky v objektech dokládá hlavně přítomnost drceného grafitu
nacházejícího se na dnech kotlovitých zahloubenin, či na dně objektů. Nepřímými
indiciemi výroby jsou zlomky a kusy surového grafitu, defektní keramická esovitá mísa
a menší oblé střepy, interpretovatelné jako nástroje sloužící k povrchové úpravě nádob,
popřípadě jako čepele. S výrobními aktivitami mohou souviset i reparace nádob,
které se zde vyskytly celkem 41 krát, a to pravděpodobně na devatenácti nádobách.
Produkci keramiky dokládá i samotná keramika s příměsí grafitu zastoupená v sídelním
areálu 61,3 %.
Možnosti obecných přístupů ke specializaci a organizaci výroby nejen v době
laténské přehledně shrnula N. Venclová (2001, 8-10). Uvádí, že určení stupně
specializace je z archeologických pramenů velmi obtížné a je potřeba brát v potaz velké
množství souvisejících faktorů (VENCLOVÁ 2001, 8-10). Výrobu keramiky grafitové,
některých typů jemné na kruhu točené keramiky (malovaná, či s engobou) a šedé zrnité
keramiky, považuje autorka za specializovanou. Specializovaná by měla být podle
některých autorů (ČIŽMÁŘ 1992,76; ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 86; KUZMOVÁ 1980, 321)
výroba keramiky obecně.
196
O určení organizačního charakteru výroby raně středověké keramiky se pokusil
J. Macháček (2001, 219), jenž vycházel z dělení produkce římské keramiky
podle D. P. Peacocka (1982). Ten vyčlenil celkem osm druhů produkce, z nichž čtyři72
využil J. Macháček pro svou práci (MACHÁČEK 2001, 219-220)73
:
1. Household production
2. Household industry
3. Individual workshops
4. Nucleated workshops
Peacockovo schéma je možné hypoteticky přejmout i na výrobu laténské
keramiky. Za Household production je možné považovat technologicky nenáročnou
keramiku hnětenou v ruce.
Jelikož hrnčířství pravděpodobně nebylo zcela v rukou specializovaných
producentů osvobozených od základní výroby související se získáváním potravy
(VENCLOVÁ (ed.) 2008, 63), je možné organizaci většiny keramické produkce,
hlavně tvarů vyrobených z hrubé, grafitové i jemné keramiky, považovat za produkty
organizace typu Household Industry.
V potaz připadá i model Individual Workshop, a to hlavně díky převaze užití
hrnčířského kruhu, pecí a sezónního provozu. Proti hovoří nižší role hrnčířů
v zemědělství, kdy se ale nemusí jednat o striktní osvobození jedince z agrárních aktivit
(ANDERSON 1985, 167-172)74
a orientace na lukrativnější trhy (PEACOCK 1982, 9).
K. Ludikovský udává, že díky nízké hodnotě keramických výrobků nedocházelo k jejich
šíření na větší vzdálenosti. Jestliže se tomu dělo, nemuselo to nutně souviset s prodejem
keramiky, ale s pohyby obyvatel či komoditami v ní obsažených (LUDIKOVSKÝ
1970-1971, 90). Jako antikvovaný příklad lze uvést grafitovou keramiku,
která se po dlouhou dobu považovala za protihodnotu obchodu se solí, anebo za obal
související s jejím transportem (HLAVA 2006b, 68-70). Vzdálenost možných
produkčních center keramiky nejlépe vynikne na mapě dnes zaznamenaných
hrnčířských pecí (HLAVA - VÍCH 2007, 45-48, mapa 4), které byly v nejosídlenějších
                                                            
72
  Mimoto  D.  P.  S.  Peacock  udává  ještě  5.  The  Manufactory,  6.  The  Factory,  7.  Estate  production 
a 8. Military and other official production (PEACOCK 1982, 8‐11). 
73
  Pro  charakteristiku  jednotlivých  produkcí  odkazuji  na  výše  zmíněné  autory  (PEACOCK  1982,  8‐11; 
MACHÁČEK 2001, 219‐220). 
74
 Citováno podle MACHÁČEK 2001, 220. 
197
a nejlépe prozkoumaných oblastech Moravy od sebe vzdáleny většinou přibližně třicet
kilometrů75
. V této souvislosti můžeme hypoteticky uvažovat o tom, že jedna produkční
dílna mohla za předpokladu součinnosti s ostatními (!) zásobovat okolí v radiu kolem
30 km, patrně však menším (20 km). Snad ne náhodou tato velikost odpovídá poloměru
keramických okruhů v dobře poznaných severozápadních Čechách (SALAČ 1990, 631;
WALDHAUSER 1976a, mapa 1), což zde platí i pro časně laténskou jemnou keramiku,
která byla v ostatních částech Čech distribuována na větší vzdálenosti (GOSDEN 1987,
313). Doplňme, že tzv. mistřínská keramika se nacházela na sídlištích vzdálených
17 až 38 km od centra své výroby (ČIŽMÁŘ 1993, 415).
Za produkty modelu Individual Workshop můžeme s větší mírou
pravděpodobnosti považovat keramiku malovanou, která se pokládá za luxusní zboží
produkované na oppidech (HLAVA - VÍCH 2007, 35). Na lokalitě ve Višňové
její nálezy postrádáme.
Nejdokonalejší organizace výroby (Nuclear Workshop), produkující velice
standardizovanou keramiku distribuovanou na velké vzdálenosti se ve Višňové rovněž
nevyskytovala.
V závěru uvádím skeptický názor, že i „relativně málo specializovaná výroba
prováděná jen částečně specializovanými výrobci přitom mohla dosahovat někdy
až interregionální distribuce výrobku, aniž by k tomu potřebovala stádium nuklované
dílny či dokonce manufaktury, jak to přepokládala klasifikace podle S. van der Leeuwa
a D. P. S. Peacocka“ (VENCLOVÁ 2001, 9).
5.3 Komponenta získávání potravy
Základem přežití jakýchkoli společenstev je dostatečný přísun potravy. Ta byla
v době laténské, stejně jako po celý pravěk, závislá na agrární produkci, chovu,
lovu a sběru pěstovaných či planě rostoucích semen, plodů a rostlin (VENCLOVÁ
2001, 50).
5.3.1 Zemědělství
O konzumních aktivitách nás může informovat přítomnost botanických
makrozbytků. Sama přítomnost obilných zrn ještě nesvědčí o vlastních agrárních
                                                            
75
 Jediná hrnčířská pec z jihozápadní Moravy je známa z Hradiska u Kramolína (HLAVA ‐ VÍCH 2007, 46, 
mapa 4, pozn. pod čarou 10). 
198
aktivitách v areálu, jelikož zrno mohlo být na lokalitu dováženo i z větších vzdáleností.
To samé platí i pro přítomnost sil, špýcharů či menších zahloubených objektů (do 7 m2
),
o nichž A. Danielisová podle P. Vařeky (2002, 272) předpokládala, z důvodu jejich
manipulační plochy a pro absenci zásobnicových jam na Starém Hradisku, že měly mít
skladovací funkci (DANIELISOVÁ 2003, 73-74). Přímými indiciemi zemědělství
nemusí být ani přítomnost žernovů dokládajících pouhé smílání obilí, ba ani prezence
potenciálních bonitních půd vhodných k zemědělské činnosti nacházejících se v okolí
sídelních areálů. S vlastním zemědělstvím tak pravděpodobně mohou souviset pouze
nálezy zemědělských nástrojů, vyjma těch deponovaných (VENCLOVÁ 2001, 51).
Ze zahloubených objektů bylo během výzkumu vyzvednuto početné množství
hlíny na plavení, žádné makrozbytky ovšem ke zpracování poskytnuty nebyly.
Proto nemůže být řečeno nic o produktech rostlinné výroby, ani sběru plodů a léčivých
bylin, které bylo doloženo například v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, 95).
Se zpracováním zrna lze spojit zlomek žernovu nalezený v jámě J504.
To, zda se opravdu jednalo o žernov, nemůže být rozhodnuto, jelikož nálezy,
které byly dány k odborným analýzám, nebyly do uzávěrky této práce vyhotoveny.
5.3.2 Chov a lov
Prozkoumané objekty poskytly dostatečné množství osteologických nálezů,
na jejichž bázi můžeme uvažovat o skladbě chované a lovené zvířeny. Musíme mít
samozřejmě na paměti, že je potřeba počítat s (post)depozičními faktory i metodikou
použitou při výzkumu a zpracování osteologického fondu (ČIŽMÁŘ 2003, 94;
NEUSTUPNÝ 1981). Jiných výsledků totiž dosáhneme, budeme-li kalkulovat s počty
celkově determinovaných kostí, jiných tehdy, když budeme pracovat s minimálním
počtem identifikovatelných jedinců.
K prohloubení pramenné základny druhového složení kostí zvířat v době
laténské na Moravě přispěly hlavně specializované osteologické analýzy přičleňované
v posledních letech k diplomovým pracím ve formě posudků. Jeden z nich, sepsaný
G. Dreslerovou je stejně tak začleněn do příloh této práce (příloha 3).
Na následujících řádcích se proto pokusím jen o dílčí sumarizaci jejich výsledků,
které začlením do širšího spektra archeozoologických poznatků pocházejících hlavně
z moravského laténského prostředí.
199
5.3.2.1 Chov domácích zvířat
Za nejčastěji se vyskytující domácí zvíře byl ve Višňové determinován tur
následovaný prasetem a drobnými přežvýkavci. Tato triáda představuje nejčastěji se
vyskytující zvířenu na všech dosud zkoumaných laténských sídlištích (graf 78;
tab. T80).
Graf 76. Zastoupení domácích zvířat ve Višňové.
Již při letmém vizuálním prozkoumání grafu vzájemných poměrů těchto tří
kategorií u lokalit, u nichž bylo determinováno více jak sto jedinců (graf 77), lze spatřit
určité tendence. Projevují se hlavně u souborů z Brna - Slatiny, Medlovic,
časně laténských Polešovic, Višňové a oblasti Podyjí, kde se ve všech případech
pohybovalo zastoupení turu domácího od 44 do 48 %, zbytek připadal na prase a drobné
přežvýkavce, kteří se zde vyskytovali v poměru jedna ku jedné. Tomuto trendu se
přibližuje i stav z geograficky vzdálenějšího Ptení 1, kde nad drobnými přežvýkavci
dominovalo prase, jež poté v drtivé většině převládlo i na nedaleké lokalitě
v Ohrozimi76
. Slabší zastoupení turu vykazují lokality Mistřín a Velké Hostěrádky
nacházející se na jihovýchodní Moravě, avšak nedaleko Medlovic či Polešovic.
Tendence v zastoupení těchto tří kategorií domácích zvířat bude jistě přínosné
sledovat i na dalších celcích, mimo jiné v závislosti na environmentálních datech
(vzdálenost od řek, palynologická data, bonita půd, atd.). Otázkou ovšem zůstává,
jakým způsobem ke kvantifikaci kostí přistupovat, jelikož oba přístupy - kvantifikace na
základě dochovaných zlomků i kvantifikace na základě minimálního počtu
                                                            
76
 Zde je potřeba znovu kriticky posoudit, zda osteologický soubor nebyl postihnut skartací. 
42%
2%1%
16%
26%
4%
8%
1%
Tur domácí Ovce Koza Ovce/Koza Prase Kůň Pes Kur
200
jedinců - přináší, podobně jako stejně koncipované počty keramiky, odlišné výsledky.
Jako učebnicový příklad lze uvézt stav z Polešovic zahrnutý i do výše zmíněných úvah,
kde bylo ze sto šesti určitelných kostí tura domácího možné determinovat pouhých šest
minimálních jedinců, kteří tak početně zaostávali za osmi prasaty a sedmi menšími
přežvýkavci (ROBLÍČKOVÁ 2003, 189; VLASATÍKOVÁ 2003, 171). O tom,
který přístup je blíže pravdě, nelze s určitostí rozhodnout.
Graf 77. Zastoupení třech nejčastějších chovaných druhů na laténských sídlištích s více
jak 100 určitelnými jedinci.
Většina domácích zvířat byla v době laténské chována pro jateční účely, nejinak
tomu mohlo být i u psa či koně, jejichž pojídání máme doloženo na pozdně laténském
sídlišti v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, 94), Medlovicích (LEČBYCH 2010, 130),
Slatinkách - Močílkách77
, Brně - Králově poli (ROBLÍČKOVÁ 2005, 420)78
, Tvarožné
(ROBLÍČKOVÁ 2002, 361) či Velkých Hostěrádkách (PEŠKE 1984, 487). Veškeří psi
z Višňové, stejně jako jediný, patrně desetiletý koňský jedinec, byli tohoto aktu
ušetřeni, pro což svědčí absence jakýchkoli stop po řezání, sekání či vaření na jejich
kosterních pozůstatcích (viz příloha 3). Psi, na rozdíl od koní, nemuseli být nutně
zabíjeni pro každodenní konzumaci, ale mohli být požíváni jen příležitostně na různých
banketech (MÉNIEL 2010, 16). Mimo to mohli být přidáváni jako milodar do hrobů
                                                            
77
 Údaje pochází z posudku vypracovaného Z. Sůvovou a publikovaného v bakalářské diplomové práci 
L. Kalčíka (2007, 103). 
78
  Ve  Tvarožné  a  Slatinkách‐Močílkách  byl  pojídán  kůň,  v Brně  ‐  Králově  poli  pes,  v Bořitově 
a Medlovicích obojí. 
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Ovce/Koza
Prase
Tur
201
(MÉNIEL 2001, 16), anebo mohli sloužit jako zdroj získávání kožešiny (MÉNIEL
1996b, 311).
Doba porážky se mohla u všech druhů zvířat lišit, záleželo vždy na ekonomické
roli, kterou tito jednotliví jedinci hráli v chodu sídliště (MÉNIEL 1996b, 313). Prasata
mohla být například usmrcována v mladém věku pro výrobu pochutin, ve starším věku
pro uskladnění sádla. Drobní přežvýkavci byli mimo jateční účely chováni pro vlnu,
kožešiny a mléko, které poskytoval také tur, vhodný i pro jiné práce související
s ekonomikou a hospodářstvím, například pro zápřah (ROBLÍČKOVÁ 2003, 192).
Mlékařství mohla indikovat absence výskytu „luxusnějších“ artefaktů, o čemž svého
času u jednoho z objektů hrazanského oppida uvažovala L. Jansová (1965, 51). Domácí
ptactvo, zaznamenané ve Višňové dvěma kostmi kura domácího, pak přinášelo svým
chovatelům hlavně vejce, peří a maso.
Za zmínku stojí relativně malá velikost tura v kohoutku (cca 113 cm),
kterou známe i z jiných moravských a středoevropských areálů, kupříkladu z časně
laténských Polešovic (ROBLÍČKOVÁ 2003, 190; VLASATÍKOVÁ 2003, 171 s lit.),
Strachotína (ČIŽMÁŘ 1987, 225), Tvarožné (ROBLÍČKOVÁ 2001, 360), Vyškova
(KRATOCHVÍL 1993, 681), Slatinic79
a Blanska (WILCZEK v tisku).
Tažnou sílu poskytoval mimo turu i kůň, který mohl stejně tak dobře sloužil
k jízdě. Jeho úloha, jakožto zdroje potravy, již byla zmíněna výše. Zbývá
jen podotknout, že ačkoli mohl být takto konzumován na sídlištích i ve velkém
množství, nebyl podle archeologických indicií, alespoň na území Galie, nikdy pojídán
při rituálních praktikách (MÉNIEL 2001, 16).
Ve Višňové byl nalezen kůň, jehož výška v kohoutku ho nominuje na nejvyššího
dosud zaznamenaného koně vyskytujícího se v době laténské na Moravě (kohoutková
výška 144 cm). Dokládají to nižší velikosti koňů naměřené v Mistříně (118,8 - 130 cm;
KRATOCHVÍL 1999, 178), Bořitově (117 - 125,9 cm; KRATOCHVÍL 2003, 141),
Slatinicích (124 a 137 cm)80
a Velkých Hostěrádkách (135, resp. 136 cm; PEŠKE 1984,
487).
Menší vzrůst koně je charakteristický pro celou západní část Evropy doby
železné. Například ve Francii 3. - 1. st. př. Kr. nepřekračuje průměrná velikost koně
120 cm, popřípadě 125 - 135 cm (FERDIERE - MALRAIN - MATTERNE - MÉNIEL -
                                                            
79
  Údaje  pochází  z posudku  vypracovaného  L.  Peškem  a  publikovaného  v bakalářské  diplomové  práci 
T. Slavíka (2007, Příloha B). 
80
  Údaje  pochází  z posudku  vypracovaného  L.  Peškem  a  publikovaného  v bakalářské  diplomové  práci 
T. Slavíka (2007, Příloha B). 
202
- NISSEN JAUBERT 2006, 38) a začíná stoupat až při zlomu letopočtu a dále v době
římské. Dle P. Méniela to souvisí s přísunem koní východních ras počínajícím
od LT D1 (MÉNIEL 1996, 114)81
. Ve Švýcarsku udává S. Sanz (2004, 80) s odkazem
na práci S. Bökönyi (1968, 8) pro eponymní naleziště doby železné hodnoty výšky koně
mezi 135,5 a 141 cm. Malí koně jsou známí i z bavorského Manchingu (114 - 137 cm),
přičemž několik výjimek, které se zde vyskytují (144 cm, 150 cm) má mít svůj původ
ve východní Evropě, pro níž je výskyt vyšších koní charakteristický (BÖKÖNYI 1968,
Fig. 15-16)82
. V Itálii pak lze, dle sakrálního naleziště v La Brustolede, počítat
s výskytem malých západních i velkých východních koní. Ti malí mají mít na severu
země výšku mezi 123,5 a 127 cm (SANZ 2004, 81). Ze situace ve Španělsku, kde jsou
do doby laténské s jistotou datovány jen dva exempláře koní (117 a 142 cm; SANZ
2004, 84, Fig. 1), nelze prozatím učinit žádné závěry.
Graf 78. Zastoupení domácích zvířat na laténských sídlištích.
Malý vzrůst nemusí být pro „východního“ koně žádným handicapem,
a to ať už při práci v zápřahu nebo ve válečnictví. Dokládají to ikonografické, literární
i etnografické prameny a studie, v nichž se píše, že v bojovém stavu nezáleží ani tak
na rychlosti koně, jako na jeho postavě a odolnosti, přičemž odolnost není míněna
                                                            
81
 Citováno dle SANZ 2004, 80. 
82
 Citováno dle SANZ 2004, 80. 
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Husa?
Kur
Pes
Ovce/Koza
Prase
Kůň
Tur
203
jen vůči fyzické námaze, ale například i vůči nedostatečné či špatné stravě, případně
střevním problémům (HYLAND 1990, 67, 69-70, 122)83
.
Kůň z Višňové odpovídající svou velikostí průměru koně recentního
však dosahoval stejné výšky jako jeden z koňů „východního původu“ na Manchingu.
Jeho velikost se navíc téměř rovná hodnotě dělící „původní“ koně ve Francii
od „galo-římských“ dovážených z východu (MÉNIEL 1996a, 116). Hypoteticky
tedy můžeme o koni z Višňové říci, že jeho původ mohl být v jiné části Evropy
a do zdejší oblasti se dostal například pohybem obyvatel, obchodní či jinou cestou.
Graf 79. Zastoupení domácích zvířat na laténských sídlištích s více jak 100 určitelnými
jedinci.
Domácím hlídačem a pomocníkem při lovu byl bezpochyby pes (ČIŽMÁŘ
2003, 94). Lze také počítat s tím, že někteří z nich mohli mít za svého života speciální
statut. Poukazuje na to například nález dospělého psa malého vzrůstu pohřbeného
v sídlištní jámě nedaleko dalšího objektu s koncentrací keramiky celých tvarů
na lokalitě Ferme de Jaux, či pohřbů dalších psů doprovázející žárové hroby
v Acy-Romance, Feurs a Roanne (MÉNIEL 1996b, 311-312)84
.
S kočkou, jakožto likvidátorkou malých škůdců (LEČBYCH 2010, 128), jsem se
v moravském prostředí zatím nesetkal. V tomto směru podotýkám, že domácí kočka,
kterou lze v osteologickém materiálu těžko odlišit od divoké, byla na území Galie
importována z Egypta patrně až na samém sklonku doby železné (MÉNIEL 2001, 14).
                                                            
83
 Citováno dle SANZ 2004, 77, 85. 
84
  Z pohřebiště  v Soproni  pochází  hrob  prasete,  odpovídající  inhumačním  ritem  soudobým  pohřbům 
(BÁTORA 1988, 85; MÁRTON 1933‐34, 145; srov. PIETA 1993, 54). 
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Husa?
Kur
Pes
Ovce/Koza
Prase
Kůň
Tur
204
Lokalita 
Bos primigenius 
f.taurus 
Equus ferus 
f.caballus 
Sus scrofa f. 
domestica 
Ovis/ 
Capra 
Canis lupus f. 
familiaris 
Gallus gallus f. 
domestica 
Anser anser f. 
domestica 
Celkem 
Literatura 
Tur  Kůň  Prase 
Ovce/ 
koza 
Pes  Kur  Husa? 
Blansko 
(objekty) 
42  2  12  10  1  0  0  67  WILCZEK v tisku 
Bořitov  195  53  182  173  18  9  0  630 
ČIŽMÁŘ 2003, 92; 
PEŠKE 2003, tab. 1 
Bořitov ‐ Býkovice  24  3  6  10  6  0  0  49  KRATOCHVÍL 2003, tab. 1 
Brno ‐ Královo pole  1  0  4  22  0  0  0  27  ROBLÍČKOVÁ 2005, tab. 1 
Brno ‐ Slatina  382  25  259  211  14  10  0  901  ČIŽMÁŘOVÁ 2008, tab. X 
Dětkovice  36  3  15  11  0  0  0  65  ČIŽMÁŘ 2008, tab. XXVIII 
Dolní Sukolom  11  3  8  2  3  0  0  27  ROBLÍČKOVÁ 2006, tab. 1 
Lysice  12  1  11  8  0  0  0  32  KRATOCHVÍL 2003, tab. 2 
Medlovice  390  91  236  236  30  4  0  987  LEČBYCH 2010, tab. VIII 
Mistřín  727  168*  875 
1685 
539** 
37*** 
40  2  0  3497  KRATOCHVÍL 1999, 179 
Ohrozim  53  15  115  7  4  0  0  194  ČIŽMÁŘ 2008, tab. XXVIII 
Polešovice  106  10  51  68  9  1  0  245  ROBLÍČKOVÁ 2003, tab. 1 
Podyjí  432  75  189  283  39  9  1  1028  ČIŽMÁŘ 2003, 92, 95 
Ptení 1  146  10  134  48  8  2  0  348  ČIŽMÁŘ 2008, tab. XXVIII 
Slatinice  24  9  13  5  2  0  0  53  SLAVÍK 2007, tab. 15 
Slatinky ‐ Močílky  25  5  6  12  1  0  0  49  KALČÍK 2007, tab. 5 
Staré Hradisko 
(1989, 1990) 
30  12  17  5  1  0  0  65 
ČIŽMÁŘ 2008, tab. XXVIII, 
XXXI 
Strachotín  93  21  66  101  15  5  0  301  ČIŽMÁŘ 1987, 225 
Tvarožná  41  6  11  7  2  0  0  79  ROBLÍČKOVÁ 2002, tab. 1 
Velké Hostěrádky  109  7  159  136  25  1  12  449 
PEŠKE 1984, tab. 1; 
ČIŽMÁŘ 2003, 92 
Vyškov ‐ Manské  32  3  11  4  2  0  0  52  KRATOCHVÍL 1993, tab. 1 
Višňové  128  14  81  56 (*6)  26  2  0  307  ‐ 
Tab. T80. Zastoupení domácích zvířat na laténských sídlištích. * - kůň převalský
(Equus przewalskii f. caballus); **- z toho Ovis ammon f. aries; *** - z toho Capra
aegagrus f. hilus.
5.3.2.2 Lov
Nutriční potřeby laténského obyvatelstva mohla doplňovat i lovná zvěř
zaznamenaná zde 2,2 %. To sice není tak stopové množství, jaké je známo z jiných
oblastí jižní Moravy (Podyjí - 1,1 %; Mistřín - 0,1 %; Velké Hostěrádky - 0,2 %;
srov. ČIŽMÁŘ 2003, 94), v žádném případě ovšem nedosahuje hodnot, jaké pocházejí
z Bořitova (6,8 %; ČIŽMÁŘ 2003, 94), Brna - Slatiny (7,4 %; ČIŽMÁŘOVÁ 2008,
56), Ptení (9,1 %; ČIŽMÁŘ 2008, 98, tab. XXX), Dětkovic (12,2 %; ČIŽMÁŘ 2008,
205
98, tab. XXX), Blanska (8,2 %; WILCZEK v tisku) nebo z púchovského hradiska
Požahy u Jičiny (ČIŽMÁŘ 2003, 95).
Ze zvěřiny, která byla na sídlišti rozpoznána, můžeme jmenovat jen prase
divoké, zajíce, lišku a blíže neurčitelného ptáka. Zajíc a liška mohli být loveni
ke kožešnickým účelům, pro jejichž identifikaci nemáme v archeologických pramenech
dostatečné podklady. Výjimkou může být francouzská lokalita Chambly,
kde byly pospolu nalezeny kosti lišky, kočky a dalších malých srstnatců (lasička, tchoř,
atd.); (MÉNIEL 1998b, 311). Kosti ptáka pak odráží nejen pečlivost archeologického
výzkumu, ale rovněž může i nemusí indikovat výskyt ptačích sítí. Podobně i blízkost
vodního toku nabádá k myšlence o rybolovu, který je z novějších výzkumů doložen
například nálezem rybích kostí ve Strachotíně (ČIŽMÁŘ 1987, 225) a šupinami
získanými plavením v Medlovicích (LEČBYCH 2010, 133).
5.4 Komponenta rituální či sakrální
Nejen v době laténské se projevuje jev ukládání lidských pozůstatků v sídlištních
kontextech. Lze se setkat buďto s rituálně uloženými těly, kdy byli pohřbení jedinci
většinou doprovázeni milodary, anebo s nerituálními pohřby celých lidských
pozůstatků, kdy byli nebožtíci „uloženi“ v atypické poloze na břiše či ve skrčení.
Jedinci takto pohřbení se považují za nějakým způsobem postižení (WALDHAUSER
1978; srov. ČIŽMÁŘ 2000, 87). Mimo to se objevují i hroby malých dětí, provrtaná
kolečka z lebek sloužící patrně jako amulety a konečně nálezy ojedinělých kostí.
Ty posledně jmenované jsou nejčastější, ale také nejhůře interpretovatelné (ČIŽMÁŘ
2000, 87-88). Mezi ně se řadí i nález vřetenní kosti levé ruky z Višňové (tab. 86:1)
náležející dospělému, blíže neurčitelnému jedinci85
. Přestože poznámkami k lidským
pozůstatkům na sídlištích svými poznatky přispěla řada badatelů (ČIŽMÁŘ 2000;
MEDUNA 1980a, 45-46; MOTYKOVÁ - DRDA - RYBOVÁ 1990, 366;
JANSOVÁ 1983; RULF 1996; WALDHAUSER - WALDHAUSEROVÁ 1993,
307-315), zdejší nález svou podstatou pouze obohatí soupis sídelních areálů
s pozitivními nálezy antropologického materiálu, aniž by přispěl k jakékoli možné
interpretaci, která je díky rozmanitosti lidského jednání prakticky nemožná
(RULF 1996, 119 s lit.). K tomuto přispívá i fakt, že laténská komponenta nebyla
jediná, která se na zkoumané ploše vyskytovala. Je proto také možné, že se vřetenní
kost do laténského objektu dostala až druhotně, například z porušeného hrobu.
                                                            
85
  Obvod  hlavy  vřetenní  kosti  (caput  radii)  odpovídal  spíše  ženskému  jedinci.  Za  informace  děkuji 
J. Kalovi. 
206
6. Chronologie
 
„Lost time is never found again.“ 
B. FRANKLIN 
 
Chronologické postavení komponent vyskytujících se ve Višňové je nejlépe
postihnutelné sponami a předměty ze skla. Jak je patrno na obrázku (tab. T81),
objekt J504 je možno bez výhrad datovat obecně do LT C. Podobné je i chronologické
zařazení objektu J502. Z rámce LT C se vymaňuje jen nález železné derivace
nauheimské spony, která je zařaditelná do LT D1, pročež nezbývá, než objekt vročit
jen obecně do LT C-D1. Z datace do LT C, popřípadě LT D1 nevybočují
ani chronologicky méně citlivé nálezy keramiky. Z výzdobných prvků je to tzv. rámec
rozpadlého svislého rýhování, struhadlovité drsnění a vhlazovaná výzdoba.
Ta se vyskytovala na vnitřní straně mísovitých tvarů, a to jak formou linií,
které se vyskytují již od LT B (MEDUNA 1980a, 104), tak vlnic, jenž jsou
nejcharakterističtější pro LT C2-D1, ale lze se s nimi setkat i od LT C1 (MEDUNA
1980, 92, 104). Vhlazování se objevilo i na vyšších zásobnicových tvarech,
které se datuje do pozdně laténského období (SALAČ - SMRŽ 1989, 563),
ačkoli na ně lze narazit i v dřívější době (HLAVA 1998, 339). Do období LT C také
spadá největší těžiště výskytu kalichovitých pohárů, jenž se v pohřební komponentě
váží na období LT B2 (ČIŽMÁŘ 1984, 477, 480; 1987, 221, 223; HLAVA 1998, 338;
1999b, 167; MEDUNA 1980a, 85).
Obytnou, popřípadě výrobní komponentu je možné datovat i nepřítomností
chronologicky citlivých prvků. V analyzovaném souboru jsem se nesetkal ani s jediným
případem soudkovitého poháru vyrobeného z jemné keramiky a datovatelného do LT D
(ČIŽMÁŘ 1987, 221; ČIŽMÁŘ - HLAVA - ŠMÍD 2005, 282; HLAVA 2002b, 319;
MEDUNA 1980a, 74), ani s malbou, charakteristickou pro stejný stupeň
a snad i pro úplný konec LT C2 (MEDUNA 1980a, 99). Taktéž na lokalitě nebyla
přítomna kolkovaná výzdoba, kupříkladu formy obráceného C, jež je převážně na území
střední Moravy známá v LT B2-C1 (HLAVA 1998, 338; 2006b, 76-87; 2008, 218-223,
mapa 4, 4a, 4b; MEDUNA 1980a, 67-68).
250-250
-300
2020
20
50-25
150
50
60
85
80
80
75
120-105
120120-100
130120
185-170
před200
250-235
190
200
po200
Hor.2
Hor.3
Hor.4
Hor.5
LTD1a
LTD1b
LTD2a
LTD2b
LTB2
LTC1
LTC2
150-120
LTD
LTC1
LTB2
LTC2
LTC1
LTC2
LTD1b
LTD2a
LTD2b
LTD1a
225
LTD2
LTD1b
LTC1
LTB2
LTC2
LTD1a
LTB2
LTC1
LTC2
LTD1
LTD2
LTD3
260-250
165-175
210
125-115
50-30
LTB2
LTC1a
LTC1b
LTC2
LTD1a
LTD1b
LTD2
Haffner
1969-
1974
Polenz
1982
Miron
1986
Miron
1992
Meduna
1980
Waldhauser
1983/87
Gebhard
1989/92
Čižmářová
2004
260-250
175-165
125-115
70-60
30-20
LTB2
LTC1
LTC2
LTD1
LTD2
-280
120
20
50
?
?
?
?
?
LTB2
LTC1
LTC2
LTD1 LTD2
Venclová
2008
260-250
190-175
130-110
50-25
80-70LTD1
40
LTD2a LTD2b
J502
-50
-100
-200
-300
0
LTC2
LTC3
LTC
LTD1
LTD2
Déchelette
1914
Reinecke
1902
-280
J504
Tab T81. . Datace objektů (vypracováno podle KARASOVÁ 2002; SALAČ 1996).
207
208
7. Prostorové aspekty laténských sídelních areálů
v povodí řeky Jevišovky
 
„Construire, c'est collaborer avec la terre : c'est mettre une marque 
humaine sur un paysage qui en sera modifié à jamais.“ 
M. YOURCENAR; Mémoires d‘Hadrien 
 
7.1 Využití GIS pro dobu laténskou
Obecné historii geografických informačních systémů a možnostem jejich využití
ve světě i u nás již byla věnována celá řada příspěvků a studií (např. KUNA 1997; 2008,
79; DANIELISOVÁ 2008a; McCOY - LADEFOGED 2009), proto se zde zaměřím
na použití geografických informačních systémů pro dobu laténskou v našich zemích.
Dá se říci, že využití GIS v archeologii doby laténské má alespoň v Čechách
„dlouhodobější“ tradici sahající více než do poloviny devadesátých let. Na základě
analytických povrchových sběrů v konfrontaci s tradičně získanými prameny
zde proběhlo modelování obytných, výrobních a sídelních areálů v širší oblasti
„regionu“ Loděnic ve středních Čechách (VENCLOVÁ 2001, 182-185),
a to i za přispění vektorové syntézy (NEUSTUPNÝ - VENCLOVÁ 1996; 1998; 2001,
187-204). Její výsledky mimo jiné podpořily zjištění, že areál výroby švartnových
náramků souvisel s obytnou komponentou a poukázal i na to, že výroba železa nebyla
od obytných areálů příliš vzdálena (NEUSTUPNÝ - VENCLOVÁ 1996, 635; 1998,
104; 2001, 202).
Podobně koncipovaný byl i výzkum sídelních a výrobních aktivit v regionu
Říčanska, v jehož souvislosti byly vyhodnocovány i sídelní areály z doby římské
(VENCLOVÁ a kol. 2008).
Jiným tématem, k jehož řešení GIS přispěly, byla otázka subsistenčních strategií.
Nejvíce se tato problematika dotkla hospodářského zázemí oppid, u nichž se lze v české
literatuře setkat se dvěma protichůdnými názory. První, hájený P. Drdou a A. Rybovou
(1997) počítá s hospodářskou soběstačností oppid. Názor opačný, zastávaný V. Salačem
(2000), považuje oppida za jednotky plně závislé na hospodářských dodávkách
z nížinných sídlišť, přičemž přerušení těchto vzájemných vazeb mohlo mít v pozdně
laténském období za následek zhroucení celého ekonomického systému. Obě hypotézy
se pokoušela testovat na příkladech oppid Staré Hradisko a České Lhotice
209
A. Danielisová (2008a), která za jistých okolností potvrdila platnost obou hypotéz.
Navíc nastolila i alternativní hypotézu třetí, počítající jak s dovozem komodit, tak
s vlastní účastí oppid na subsistenčních aktivitách (DANIELISOVÁ 2008a, 281).
A. Danielisová, mimo problematiky zázemí oppid a nížinných sídlišť vytvořila
prediktivní model, respektive modely sídelních areálů a strategických poloh pro dobu
laténskou na našem území (DANIELISOVÁ 2008a, 136-200). Další prediktivní
modely, mimo jiné, pro dobu laténskou byly publikovány již dříve, a to například pro
území středního Pootaví (JOHN - CHVOJKA - RYTÍŘ 2003) či území jihovýchodní
Moravy (GOLÁŇ 2003, 92, 103, obr. 50, tab. 13, Příloha VII-VIII).
Modelací hospodářského zázemí v době laténské se věnovala i D. Dreslerová
na příkladě již zmíněného regionu Říčansko, kde dospěla k závěru, že hospodářský
potenciál krajiny mohl uspokojit mnohonásobně (až stokrát) více komunit, než kolik
jich známe v dnešní době (DRESLEROVÁ 2008, 271).
Na Moravě byl doposud GIS využit, pomineme-li použití ilustrativních map
a prací A. Danielisové (2008a) a J. Goláně (2003), jen jednou, a to jak pro modelaci
hospodářského zázemí, tak pro zjištění návaznosti sídelních areálů na geomorfologické
proměnné v oblasti Boskovické brázdy (WILCZEK 2007, 62-80).
Za pomoci GIS byla samozřejmě řešena i další témata související ve větší
či menší míře s dobou laténskou, a to hlavně otázka kontinuity a rozsahu sídelních
areálů, anebo jejich vztah ke krajině (např. DRESLEROVÁ 2008, 267, obr. 164;
KUNA 1997, 180-185).
7.2 Vymezení zkoumané oblasti
Sledovaná oblast, jak předestírá již název této práce, zaujímá povodí řeky
Jevišovky vymezené ze severu povodím řeky Rokytné a z jihu Dyje,
do které se Jevišovka vlévá u stejnojmenného města. Jelikož východnější oblasti
Břeclavska již byla v nedávné minulosti věnována patřičná pozornost na stránkách
jiných příspěvků (ČIŽMÁŘ 1992; 2002b), bude tento soutok tvořit také umělou
jihovýchodní hranici zájmového území. Celková výměra vymezené oblasti,
která se táhne od pramenů řeky Jevišovky až po stejnojmenné město v délce 79,9 km
(DEMEK - NOVÁK a kol. 1992, 163), čítá přibližně 848 km2
.
Z geomorfologického hlediska náleží většina území do Jevišovické pahorkatiny
(2010 km2
), jež je jihovýchodní částí Českomoravské vrchoviny. Jsou pro ni
210
charakteristické rozsáhlé plošiny vymezené výraznými svahy a údolími pěti hlavních
vodních tepen (Jevišovky, Dyje, Rokytné, Jihlavy a Oslavy) a jejich menších přítoků.
Zvláště plochý reliéf se rýsuje v oblasti znojemské pahorkatiny vymezené z jihu
a východu městy Znojmem a Jevišovicemi, ze severu pak Oslavany. Jihovýchodní část
území poté spadá do Dyjsko-svrateckého úvalu, typického plochým reliéfem s měkkými
tvary (DEMEK a kol. 1965, 25-26, 215; 1987, 246).
Geograficko-správně náleží sledované území skoro celou svou plochou
do znojemského okresu, jen západním okrajem zasahuje do sféry okresu Třebíč.
7.3 Podklady digitálních dat
7.3.1 Mapové podklady
Veškeré práce s geografickými informačními systémy probíhaly v prostředí
programu ArcGIS 9.2 společnosti ESRI. Základní vrstva digitálního modelu reliéfu
(DMR/DEM) byla získána interpolací vektorových výškopisných map měřítka
1:10 000 (ZABAGED), jenž byly zapůjčeny Českým úřadem zeměměřičským
a katastrálním (ČÚZK, Praha). Jelikož byla velikost území pokrytých mapami s lepším
rozlišením omezena počtem poskytnutých listů, byla zbylá část DEMu derivována
z map s měřítkem 1:25 000.
  Vrstva 
1.  Svažitost terénu
2.  Orientace svahu
3.  Převýšení terénu ve vzdálenosti 100 m
4.  Převýšení terénu ve vzdálenosti 250 m
5.  Převýšení terénu ve vzdálenosti 500 m
6.   RIM index 
Tab. T82. Seznam vrstev odvozených z digitálního modelu reliéfu.
Během práce bohužel nebylo docíleno přístupu k pedologickým a přesnějším
geologickým mapám, pročež tyto proměnné nemohly být v práci zohledněny.
Lokalizace sídlištních komponent, na rozdíl od pohřebních silněji podmíněných
faktory sociálními a kulturními, se zakládala především na praktických vztazích
se základními environmentálními proměnnými (KUNA 2006, 83). Nejen na příkladu
osídlení velké polské nížiny bylo zjištěno, že těmi nejdůležitějšími byly vzdálenost
od řečišť a terénních hran, sklon reliéfu a index vlhkosti (JAROSŁAV -
HILDEBRAND-RADKE 2009, 2106).
211
Většina těchto proměnných mohla být odvozena ze základní vrstvy DEMu
(tab. T82), výjimku tvořila vrstva říčních toků, která byla získána z volně dostupných
zdrojů projektu Digitální báze vodohospodářských dat (DIBAVOD)86
.
7.3.2 Archeologické prameny
Užití geografických informačních systémů by se samozřejmě neobešlo
bez komponent, jejichž seznam byl získán výlučně z doposud publikovaných pramenů.
Ve sledovaném území totiž v posledních letech neproběhly systematické a ve velké míře
ani selektivní povrchové sběry, které se intenzivně konaly na území Čech
(GOJDA 2004, 17-21) a jiných částí Moravy (DRESLER - MACHÁČEK 2008; VÍCH
2005), a na jejichž bázi by bylo možné získat spolehlivější podklady pro modelování.
Novější soupis laténských lokalit z jihozápadní Moravy spolu s jejich stručnou
charakteristikou, lokalizací a literaturou vypracoval ve své diplomové práci P. Obšusta
(1996a; 1996b), který jej doplnil i vyobrazením dosud nepublikovaných nálezů.
Ve své práci vycházel především ze souhrnných katalogů laténských sídlišť a pohřebišť
z pera E. Šimka (1958) a J. Meduny (1980b), stejně jako ze soupisu pravěkých
a raně středověkých lokalit ze Znojemska (PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972,
142-232) a Třebíčska (KOŠTUŘÍK - KOVÁRNÍK 1986). Jelikož je následující kapitola
založena především na soupisu P. Obšusty (1996a; 1996b), odkazuji pro bližší
informace týkající se jednotlivých poloh na jeho diplomovou práci, popřípadě na soupis
J. Čižmářové (2004) a dalších výše zmíněných.
Při vytváření seznamu lokalit a jejich poloh jsem měl možnost pracovat většinou
jen se sekundární literaturou, přesto jsem se snažil vysledovat zmínky o nich pokud
možno co nejdále proti toku času. Jsem si samozřejmě vědom metodologických úskalí,
které tento postup skýtá. Nekritický postup přijímání údajů ze starších zmínek,
aniž by došlo k jejich „detektivnímu“ vysledování k primárním pramenům, totiž může
často vést až k vytváření neexistujících virtuálních lokalit (HLAVA - VÍCH 2007;
VENCL 2004, 257), bez kterých se ovšem neobejde žádný z obsáhlejších soupisů.
Do této práce byly nicméně zařazeny jen ty komponenty, které se podařilo
lokalizovat alespoň traťově a jejichž existence byla více podložena (tab. T83). Stranou
tak šly dnes již nekontrolovatelné zmínky o náhodných nálezech mincí či keramiky
(například Borotice, Břežany, Černín, Lechovice, Prosiměřice), stejně jako lokality,
                                                            
86
 http://www.dibavod.cz/ 
212
jež se nepovedlo podle traťových názvů identifikovat (Slatina - „Loh“, Únanov -
„Na širokých“, Trstěnice - „Cuškleby“, Domčice - „Vinohrady“).
Číslo  Lokalita/Katastr  Poloha Komponenta  Datace 
1.  Blížkovice  „Spilberky“ rezidenční LT C2‐D1
2.  Bojanovice „Vésky“ rezidenční LT C2‐D1
3.  Borotice 1  Nad dvorem pohřební LT B1 
4.  Borotice 2  „U Zámečku“ rezidenční LT C 
5.  Břežany  ‐ rezidenční LT C 
6. 
Dolní Dunajovice ‐ 
Domčice 1 
cihelna  pohřební  LT B2 
7. 
Dolní Dunajovice ‐ 
Domčice 2 
dům pana Diamanta  pohřební  LT B 
8.  Hluboké Mašůvky 1  cihelna pohřební LT B1 
9.  Hluboké Mašůvky 2  "Na Dunajích" rezidenční LT C‐D1
10.  Horní Dunajovice 1 
vyvýšenina severýchodně
od obce 
rezidenční  LT B2‐C 
11.  Horní Dunajovice 2 
„Na dlouhých“,
„Nad mlýnem“ 
rezidenční  LT B‐D1 
12.  Hostěradice 
u vepřína místního JZD,
jižně od obce 
rezidenční  LT C‐D1 
13.  Hostim  ‐ rezidenční LT C2‐D1
14. 
Hrušovany nad 
Jevišovkou 1 
‐  rezidenční  LT B‐D1? 
15. 
Hrušovany nad 
Jevišovkou 2 
„Dolní činžovní pole“  rezidenční  LT C‐D1 
16.  Chlupice 
"Unterkleinfeld"/
"Dolní malé pole" 
rezidenční  LT C‐D1 
17.  Jevišovice  "Starý Zámek" rezidenční LT C2‐D1
18.  Kravsko  ‐ rezidenční LT C‐D1
19.  Křepice  „Hradisko“ rezidenční LT A 
20.  Kyjovice  ‐ rezidenční LT C‐D1
21.  Mackovice 1 
„Rohotěř“ (zaniklá 
středověká osada) 
pohřební  LT B‐C1 
22.  Mackovice 2 severozápadně od obce rezidenční LT B‐D1
23.  Pavlice  les "Žlíbky" pohřební LT B 
24.  Plenkovice „Záhumenice“ rezidenční LT D1 
25.  Prosiměřice 
rozmezí poloh „Za mlýnem“, 
„Mühle Ruiner“, 
„Prosiměřice I“, „Rybníky“ 
rezidenční 
LT A, 
LT B2‐C, 
LT C2‐D1 
26.  Střelice 1  „Lamperk“ rezidenční LT A 
27.  Střelice 2  „Výhon“ 
rezidenční,
pohřební (?) 
LT D1 
28.  Těšetice  ‐ rezidenční LT C‐D1
29.  Trstěnice  dvůr zemědělského družstva rezidenční LT B‐D1?
30.  Tvořihráz  cihelna rezidenční LT B‐D1
31.  Únanov  ‐ rezidenční LT C‐D1
32.  Vevčice  intravilán obce rezidenční LT C2‐D1
33.  Višňové  ‐ rezidenční LT C‐D1
34.  Žerotice 1  „Rabštejnky“ pohřební LT B 
35.  Žerotice 2  „Rybník“ rezidenční LT C‐D1
Tab. T83. Seznam komponent.
213
Samotné vynášení lokalit do mapy probíhalo trojím způsobem.
Polohu komponenty se buďto podařilo lokalizovat podle map přiložených v práci
P. Obšusty (1996b)87
nebo musela být jejich poloha dohledána v katastrálních mapách
veřejně přístupných na Geoportálu Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního
(ČUZK)88
. Tyto údaje bylo posléze možno konfrontovat se záznamy ve Státním
archeologickém seznamu (SAS), který byl primárně vytvořen k účelům archeologické
památkové péče (BAŠTOVÁ - KRUŠINOVÁ - SKLENÁŘOVÁ - VOLFÍK 1997, 116)
a ne vždy tak jednotlivé polohy spolu souhlasily. Klíč, jehož jsem ve finále použil
k lokalizaci komponent, podávám v příloze práce (příloha 1).
Vzhledem k tomu, že jsem ve své bakalářské práci na příkladě prostorových
analýz laténských sídlišť v Boskovické brázdě poukázal na nevhodnost pracovat
s vrstvou lokalit charakterizovanou jen jako body (centroidy)89
, rozhodl jsem
se pro každý pixel vybraných proměnných zvolit průměrnou hodnotu buněk
nacházejících se kolem nich do vzdálenosti 100 m. Tímto se měla minimalizovat chyba
zapříčiněná například špatnou digitalizací bodu anebo výskytem anomálií v terénu.
Hranice 100 m byla zvolena proto, že přibližně odpovídala průměrné velikosti
laténských sídelních jednotek na dobře prozkoumaném území nedaleko situovaného
Břeclavska (ČIŽMÁŘ 1992, 72-74).
7.4 Základní charakteristika laténského osídlení
v povodí řeky Jevišovky
Celkově bylo ve sledované oblasti registrováno 37 komponent90
, respektive
poloh s laténskými nálezy, pocházejících z 27 katastrů (tab. T83). V sedmi (či osmi)
případech se jednalo o komponentu pohřební a chronologicky ne mladší než LT C1,
zbylé komponenty odpovídaly rezidenčním aktivitám, někdy i se slabými náznaky
specializovaných výrobních činností (Horní Dunajovice - OBŠUSTA 1996b),
jež se prozatím plně projevily jen u Višňové. Četnost obytných komponent v závislosti
na čase udává tabulka T83.
                                                            
87
 Polohy některých lokalit uváděných P. Obšustou bylo nutné přehodnotit (viz příloha 1).  
88
 http://geoportal.cuzk.cz/ 
89
  Rozdíly  mezi  měřeními  v  Boskovické  brázdě  se  neprojevily  ani  tak  při  zjišťování  nadmořské  výšky 
a sklonu reliéfu, jako negativně ovlivnily výsledky týkající se orientace svahu, na němž byly komponenty 
lokalizovány (WILCZEK 2007, 79, graf 4‐5). U grafu 4 v bakalářské práci má být u jižních svahů hodnota 
29 místo mylně uvedených 39 (WILCZEK 2007, graf 4). 
90
  Rezidenční  aktivity  v Prusiměřicích  spadaly  do  třech  fází  osídlení  (LT  A,  LT  B‐C,  LT  C2‐D1), 
proto se s nimi pracuje jako se třemi nezávislými komponentami. 
214
Datace  LT A  LT B‐D1  LT B2‐C LT C LT C‐D1 LT C2‐D1  D1
Četnost  3  5  2 2 10 6  2 
Tab. T84. Četnosti obytných komponent v závislosti na chronologii.
7.4.1 Intenzita archeologických aktivit a stručné dějiny výzkumů
Dějinám bádání ve zdejší oblasti do roku 1996 věnoval pozornost P. Obšusta
(1996a, 11-14), proto se k nim vyjádřím jen ve stručnosti.
Podle aktivit archeologů, které se podařilo alespoň rámcově datovat
(graf 80 vlevo), lze říci, že největší počet nově zaznamenaných lokalit byl patrný
do konce první poloviny 20. století. Zásluhu na tom měly především výzkumy
a povrchové sběry J. Palliardiho, F. Vildomce a místního rodáka, archeologa-amatéra
J. Hrbka, na jejichž aktivity později navázal neméně známý H. Freising.
Po druhé světové válce nastal patrný útlum v evidenci nových laténských lokalit,
který začal pomalu narůstat až do osmdesátých let, kdy byly zaznamenány čtyři nové
polohy. Tři z nich jsou nicméně odrazem podzimního působení J. Vituly
v okolí Horních Dunajovic roku 1989.
Od začátku devadesátých let je poté znovu patrný pokles v počtu nově
nalezených lokalit. Poslední z nich, jediný případ v první dekádě tohoto století,
je právě zde studované Višňové.
Relativně nevelký počet lokalit ve zdejší oblasti je v očividném kontrastu
s metodou evidování nových komponent (graf 80 vpravo), kdy bychom největší nárůst
nalezišť očekávali hlavně v souvislosti s prospektorskou činností. Ve sledované oblasti
je tomu přesně naopak. Celé dvě třetiny nalezišť zde byly evidovány náhodně
nebo při jejich narušení a byly zkoumány alespoň menší sondáží či záchranným
výzkumem. Podotýkám, že se tento údaj týká jen nalezišť, jejichž polohu se podařilo
lokalizovat.
Závěrem ve stručnosti uvádím několik pracovišť a jmen badatelů,
kteří se aktivně účastnili dění na archeologických výzkumech ve druhé polovině
20. století. Velké výzkumné práce prováděla Katedra archeologie filosofické fakulty
v Brně, která pod vedením R. M. Perničky (1957-58) a později E. Kazdové (1977)
zkoumala několik tratí v Prosiměřicích (KAZDOVÁ 1982; PERNIČKA 1969).
Další výzkumný tým brněnské fakulty si v roce 1962 otevřel sondu
v Boroticích - „U zámečku“ (GOŠ - MICHNA - UNGER 1963), od níž ve vzdálenosti
přibližně 1,2 km započal v druhé polovině šedesátých let S. Stuchlík s výzkumem
215
mohylníku, na kterém bylo mimo pohřebních areálů z doby bronzové a stěhování
národů zaznamenáno i několik pohřbů laténských (STUCHLÍK 1990, 163).
Z účastníků povrchových výzkumů jmenuji především J. Kovárníka (1978, 120),
Z. Měřínského (1972) a M. Vokáče (2002a, 222; 2002b, 235; OBŠUSTA 1996b, 258)
spolu s P. Obšustou (1996b, 79). Posledním dvěma jmenovaným se povrchovými sběry
podařilo znovuobjevit, respektive lokalizovat či ověřit některé z dříve známých poloh.
 
Graf 80. Intenzita archeologických aktivit ve studovaném území vyjádřena počtem
nově objevených lokalit (vlevo) a užitá metoda získání archeologických dat (vpravo).
7.4.2 Nadmořská výška
Nadmořská výška lokalit byla silně ovlivněna jejich polohou na toku řeky
Jevišovky. V horních severozápadních partiích prezentovaných zde lokalitami
Blížkovice a Pavlice přesahovala nadmořská výška hranici 400 m. n. m. Směrem
po proudu řeky hodnoty postupně klesaly až po nejnižší naměřené míry,
se kterými se setkáváme v Hrušovanech nad Jevišovkou 1 (182 m. n. m.). Druhý a třetí
kvartil grafu (graf 81 vlevo) ukazuje, že polovina lokalit se vyskytovala v rozmezí
213 až 316 m. n. m.
Medián = 248,406
25%-75%
= (213,4774, 316,053)
Rozsah neodleh.
= (182,1659, 432,9041)
Odlehlé
Extrémy
ELEV_R100
160
180
200
220
240
260
280
300
320
340
360
380
400
420
440
460
150 200 250 300 350 400 450 500
ELEV_R100
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
Pocetpozorování
 
Graf 81. Nadmořská výška.
0
1
2
3
4
5
6
7
náhodný 
nález; 4
povrchový 
průzkum; 9
výzkum; 19
výzkum a 
povrchový 
průzkum; 3
216
Obr. 19. Nadmořská výška.
Dvojice proměnných 
Wilcoxonův párový test
Označené testy jsou významné na hladině p < 0,0100 
Počet platných T Z p‐hodn. 
ELEV_OBS & ELEV_POINTS  28  153,0000 1,138571 0,254883 
Tab. T85. Výsledky Wilcoxonova párového testu pro nadmořské výšky odvozené z
centroidů lokalit.
Dvojice proměnných 
Wilcoxonův párový test
Označené testy jsou významné na hladině p < 0,0100 
Počet platných T Z p‐hodn. 
ELEV_OBS & ELEV_R100 28  168,0000 0,797000 0,425452 
Tab. T86. Výsleky Wilcoxonova párového testu pro průměr nadmořských výšek
nacházejících se ve stometrovém okolí centroidů lokalit.
Získané údaje o nadmořských výškách bylo možno porovnat s hodnotami
uvedenými v katalogu P. Obšusty (1996b) a zjistit tak, zda si obě měření odpovídají,
anebo se statisticky liší.
Jelikož hodnoty proměnných (elevace pro body a hodnoty uvedené v práci
P. Obšusty) nevykazovaly normální rozložení (graf 81 vpravo), přistoupil jsem k použití
neparametrického testu pro porovnání dvou závislých proměnných - jmenovitě
k Wilcoxonově párovému testu. Ten ukázal, že hodnoty obou měření nejsou při hladině
významnosti 0,01 signifikantně rozdílné (tab. T85). Stejného závěru jsem dosáhl
217
i srovnáním údajů P. Obšusty s průměrem nadmořských výšek ve stometrovém okolí
bodů - centroidů (tab. T86).
7.4.3 Svažitost reliéfu91
Obr. 20. Svažitost reliéfu.
Jevišovice
Krepice
Jevišovice
POH_B-C1 SID_CELK SID_A SID_B2-C SID_C-D1 SID_NED
AKTIVITA/DATACE
-2
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
22
24
SLOPE_R100
Jevišovice
Krepice
Jevišovice
-4 -2 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24
SLOPE_R100
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
Pocetpozorování
 
Graf 82. Svažitost reliéfu.
                                                            
91
  Aby  mohlo  dojít  ke  kvantifikaci,  respektive  grafickému  vyjádření  hodnot,  musela  být  kvůli  malé 
četnosti  jednotlivých  případů  datace  lokalit  kategorizována.  Pohřebištní  komponenty  byly  seskupeny 
dohromady a datovány rámcově do LT B‐C1, sídliště z LT C, LT C2‐D1 a D1 byla rovněž souhrnně zařazena 
do LT C‐D1. V Prosiměřicích, kde byly zaznamenány tři fáze sídelních aktivit, byla každá z nich započítána 
zvlášť.  
218
Svažitost reliéfu byla určována zprůměrováním hodnot vyskytujících se v radiu
100 m kolem centroidů lokalit (graf 82). Až na tři výjimky (Tvořihráz, Křepice
a Jevišovice) žádná z hodnot nepřesáhla hranici šesti stupňů, což je výsledek,
který byl konstatován i pro laténské osídlení v Boskovické brázdě (WILCZEK 2007,
71).
7.4.4 Orientace svahu
Stejným způsobem jako u svažitosti terénu byly odvozeny i míry pro orientaci
svahu. Pro srovnání byly extrahovány i údaje odpovídající centroidu lokality. Přestože
si hodnoty dvojího měření kvantitativně neodpovídají, lze říci, že většina svahů
inklinovala k (severo)východu, jihovýchodu a jihozápadu (graf 83). Za pozornost
přitom stojí, že ani jedenkrát nebyl zaznamenán případ komponenty vystavené
severním, popřípadě severozápadním směrem. Situace u pohřebišť je o něco složitější,
jelikož se projevila velká neshoda v obou měřeních. Vezmu-li v potaz pravděpodobně
objektivnější obraz hodnot reprodukovaný pravým grafem 83, mohu konstatovat,
že k lokalizaci pohřebních areálů byly upřednostňovány jižní svahy.
Obr. 21. Orientace svahu.
219
3
12
6
7
7
2
S
J
VZ
SV
JV
SZ
JZ
9
8
2
9
7
2
S
J
VZ
SV
JV
SZ
JZ
2
3
1
1
S
J
VZ
SV
JV
SZ
JZ
1
1
1
3
1
S
J
VZ
SV
JV
SZ
JZ
Graf 83. Orientace laténských sídlišť a pohřebišť charakterizované jako body (vlevo)
a počítané jako průměr hodnot pixelů nacházejících se v okolí 100 m od centroidu
lokalit (vpravo).
7.4.5 Lokální převýšení
Abych lépe vyjádřil vertikální vztah lokalit k reliéfu, pokusil jsem se vyjádřit
výškové proměnné převýšením terénu v jejich okolí. Nepočítal jsem poměrně pracně
derivované rozdíly mezi úrovní řeky a sídelními areály (KUNA 1997, 186), ale spokojil
se „jen“ s lokálním převýšením charakterizovaným jako „rozpětí mezi lokálním
maximem a minimem… v daném radiu“ (KUNA 2006, 90). Tyto hodnoty jsem odvodil
pro vzdálenost 100, 250 a 500 m od centroidu.
Krepice
Jevišovice Jevišovice
POH_B-C1 SID_CELK SID_A SID_B2-C SID_C-D1 SID_NED
AKTIVITA/DATACE
-10
0
10
20
30
40
50
60
PREV_R100
Krepice
Jevišovice Jevišovice
-5 0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50 55 60
PREV_R100
0
2
4
6
8
10
12
14
Pocetpozorování
 
Graf 84. Lokální převýšení pro 100 metrů od centroidu lokality.
Podle lokálního převýšení na úrovni 100 (graf 84) a 200 m (graf 85) velice dobře
vynikly dvě polohy (Starý Zámek u Jevišovic a Hradisko u Křepice), které dokládají
aktivity laténských příslušníků na výšinných polohách. K těmto je ovšem těžké se blíže
vyjádřit, neboť jejich poznání je negativně ovlivněno metodou evidence a dobou
výzkumu.
220
Jevišovice
Krepice
Jevišovice
POH_B-C1 SID_CELK SID_A SID_B2-C SID_C-D1 SID_NED
AKTIVITA/DATACE
-10
0
10
20
30
40
50
60
70
PREV_R250
Jevišovice
Krepice
Jevišovice
-10 0 10 20 30 40 50 60 70 80
PREV_R250
0
2
4
6
8
10
12
14
Pocetpozorování
Graf 85. Lokální převýšení pro 250 od centroidu lokality.
POH_B-C1 SID_CELK SID_A SID_B2-C SID_C-D1 SID_NED
AKTIVITA/DATACE
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
PREV_R500
-10 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90
PREV_R500
0
2
4
6
8
10
12
Pocetpozorování
Graf 86. Lokální převýšení pro 500 od centroidu lokality.
Interpretaci výšinných lokalit obecně ztěžují i předchozí a následující sídelní
aktivity, které znesnadňují, ne-li přímo znemožňují, určit, zda byly fortifikační linie
v době laténské využívány. Studium problematiky výšinných sídelních areálů,
ačkoli velice zajímavé, se kromě výzkumu fortifikace v Brně - Obřanech
(ČIŽMÁŘ 1996a) na Moravě soustřeďovalo prozatím jen na oppida, časně laténská
hradiska a půchovská hradiště. Přesto jsou rezidenční či jiné aktivity z celého období
laténu zaznamenány i na dalších lokalitách - z jihozápadní Moravy můžeme jmenovat
Hornici (KOŠTUŘÍK 1986, 128), Ostroh u Lukova (KOVÁRNÍK 2007, 373,
381-382 s lit.), Leskoun u Olbramovic (OBŠUSTA 1996b, 207), Rokytnou
u Moravského Krumlova (PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 195) a Hradisko
u Kramolína (MEDUNA 1980b, 142). Problematika datace fortifikací se ovšem
nepotýká jen s neprobádanými lokalitami. Například na oppidu v Hrazanech,
přestože systematicky zkoumaném a publikovaném L. Jansovou (1965; 1983; 1986;
1988a; 1988b; 1992), bylo v nedávné době poukázáno na to, že fortifikace polohy
221
Doubí, nacházející se v jižní části oppida, nemusela souviset ani tak s pozdně laténskou
zástavbou jako spíše s pozdně halštatskou (ČTVERÁK 2002, 280).
V. Čtverák se domnívá, že i stavební aktivity na nejvyšším místě Doubí, označovaném
jako “akropole”, přestože zde byly zaznamenány jen nálezy z pozdně laténského
období, mohou souviset spíše s pozdně halštatským či časně laténským osídlením,
stejně jako tomu bylo například na Závisti (ČTVERÁK 2002, 280).
Podle grafu 84 je pro nejbližší okolí sídlištních lokalit charakteristické malé
či mírné terénní převýšení (do 11 m u vzdálenosti do 100 m), s přibývající vzdáleností
výškový rozdíl narůstá (u 250 m se hodnoty pohybují do 24 m; graf 85), až se nakonec
největší množství lokalit (25 - 75 %) pohybuje v rozmezí 20 až 50 m (u 500 m; graf 86).
Lokality s vysokými hodnotami lze považovat buďto za výšinné, anebo hypoteticky
za vyskytující se v blízkosti terénních hran nad údolím řek. Pro srovnání lze uvést,
že velikost převýšení lokálního reliéfu v Železných horách ve vzdálenosti 500 m
od centroidu lokality přesáhlo hodnoty 30 m jen ve 4 % (DANIELISOVÁ 2008a, 143),
zde to bylo více než u poloviny případů (graf 86).
U sedmi pohřebišť jsou znatelné větší hodnoty rozdílů v lokálním převýšení
terénu, což je dáno větší variabilitou hodnot a malou početností souboru.
7.4.6 RIM index
-4 -2 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24
SLOPE_R100
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
Pocetpozorování
Jevišovice
Krepice
Jevišovice
POH_B-C1 SID_CELK SID_A SID_B2-C SID_C-D1 SID_NED
AKTIVITA/DATACE
-2
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
22
24
SLOPE_R100
Jevišovice
Krepice
Jevišovice
Graf 87. RIM index.
Strukturu terénu mohou vyjádřit i hodnoty tzv. RIM indexu, který ukazuje
konvexnost či konkávnost reliéfu, a to pomocí hodnot odvozených z objemu předem
definovaného tělesa, jehož podstava se počítá ze vzdálenosti od výchozího bodu
222
(STANČIČ - KVAMME nedat.). Pro zjednodušení nebyl objem počítán podle válce,
ale pro kvádr, a to podle vzorce použitého J. Goláněm (2003, 72, obr. 27-28)
při prediktivním modelování lokalit v oblasti jihovýchodní Moravy. Nižší hodnoty
RIM indexu poukazují na konkávnější reliéf a naopak hodnoty vyšší značí reliéf
konvexní (GOLÁŇ 2003, 25, obr. 2).
Obr. 22. RIM index.
Jak vidno na grafech 87-89, byla pohřebiště, s výjimkou Žerotic 1, situována
na místech s rovinatým či konvexnějším okolím. Těmto reliéfům se nevyhýbá
ani pět sídlišť z LT A-C, z čehož je možné vyvodit hypotézu o inklinaci lokalit starší
fáze laténského osídlení na právě takovéto polohy. V případě pohřebišť lze ovšem
tento jev interpretovat i jinak, a to jejich lokací na terénní „vyvýšeniny“ (mohylník
Borotice 1, Hluboké Mašůvky 1), což by mohlo souviset s nadstavbovou sférou.
Podobné výsledky byly získány i při kvantitativním „vyjádření známého“ u mohylníků
doby bronzové a halštatské v oblasti regionu Hluboké nad Vltavou,
kde bylo konstatováno, že se mohylová pohřebiště často nalézají na vyvýšených
krajinných dominantách (KUNA 2008, 89).
223
Zastoupení RIM indexů u residenčních komponent je poměrně vyrovnané
(graf 89). Extrémní hodnoty se znovu vyskytly u výšinné polohy v Jevišovicích a nově
i v Hlubokých Mašůvkách 2.
Graf 88. Hodnoty RIM indexů pro pohřebiště (hodnoty jsou upraveny).
Graf 89. Hodnoty RIM indexů pro sídliště (hodnoty jsou upraveny, nezačleněna
extrémní hodnota u lokality Jevišovice).
‐40
‐30
‐20
‐10
0
10
20
30
40
Žerotice 1 Mackovice 1 Dolní 
Dunajovice ‐
Domčice 1
Pavlice Dolní 
Dunajovice ‐
Domčice 2
Borotice 1 Hluboké 
Mašůvky 1
‐40
‐30
‐20
‐10
0
10
20
30
40
50
Střelice 2
Vevčice
Hostim
Hrušovany nad …
Plenkovice
Břežany
Únanov
Kravsko
Tvořihráz
Blížkovice
Trstěnice
Kyjovice
Hrušovany nad …
Mackovice 2
Chlupice
Borotice 2
Žerotice 2
Těšetice
Horní Dunajovice 1
Višňové
Horní Dunajovice 2
Střelice 1
Hostěradice
Prosiměřice
Hluboké Mašůvky 2
Bojanovice
Křepice
224
7.4.7 Vzdálenost od řek
Dostupnost vydatného vodního zdroje tvořil základ výběru vhodného místa
k osídlení, ať už pro zajištění potřeb nutričních (přísun pitné a užitkové vody, rybolov),
logistických (vodní doprava), strategických (ochrana) či jiných (např. dostatek vody
pro řemeslnou činnost). Nutnost vody (nejen) pro laténské obyvatele nejlépe vynikne
přítomností hloubených studen či cisteren tesaných do skály, které známe z oppidálního
prostředí (ČIŽMÁŘ 1989, 67, obr. 5:2, 6:1-2; JANSOVÁ 1959, 1960).
Obyvatelé nížinných sídlišť v notné míře využívali vodních toků,
které se nacházely v jejich “bezprostřední” blízkosti. Definovat tuto bezprostřednost
pro sledovanou oblast se pokusím v následující analýze, kdy budu sledovat
euklidovskou i časovou vzdálenost sídlišť k řekám, a to jak dnes známým,
tak potenciálním, které lze modelovat pomocí nástrojů GIS.
K modelování byly využity nástroje modulu Hydrology programu ArcGIS.
Proces modelace započal vypočtením vrstvy směru toku (Flow Direction), která byla
generována na základě topografických dat (DEM). Nová vrstva byla včleněna do funkce
akumulace toků (Flow Accumulation), z nichž vzešla výsledná mapa možných řečišť
založených na svažitosti terénu (HARROWER 2010, 1449). Jelikož v ní byl patrný
velký šum, byly z této vrstvy dále vyfiltrovány hodnoty větší než 1000, které byly
zdigitalizovány a staly se tak vstupními daty pro následující analýzy. Takovýto model,
vytvořený za pomocí vlastností reliéfu, se většinou považuje za mnohem
akceptovatelnější než ten, jenž byl vytvořen intuitivně, většinou na základě rekonstrukcí
starých map (KUNA 2006, 87).
Pro vypočítání časové vzdálenosti k vodním tokům bylo třeba vytvořit několik
vrstev. Předně se jedná o tzv. frikční povrch, který, zjednodušeně řečeno, vyjadřuje sílu
působící proti nám při překonávání terénních prvků (např. svah do kopce, řeka, bažina),
či která nám naopak pohyb krajinou “zjednodušuje” (např. při chůzi z kopce).
Vzhledem k tomu, že je těžké podrobně rekonstruovat minulou krajinu,
a to i s přispěním speciálních environmentálních dat, vycházím při modelování
především z terénních proměnných, hlavně svažitosti terénu. Dalším prvkem,
který při pohybu v krajině zohledňuji, je rychlost posunu člověka,
jež lze dle empirických studií určit na 5 km/h (ASPELIN 2005, 2).
Pro počítání frikčního povrchu, popřípadě rychlosti v terénu je možné volit
z celé řady více či méně vhodných přístupů. Některé z nich jsou vhodnější, počítáme-li
225
trasu jedním směrem, jiné zase, potřebujeme-li se z cílového bodu dostat nazpět. Klady
a zápory některých z algoritmů používaných k propočtům směřujícím k estimaci
rychlosti pohybu v terénu podala A. Danielisová (2008a, 179-182; 2008b, 113-118)
a L. Tremblay Cormier (2008, 258-261).
Rovnice  Autor  Citlivost k rychlosti 
Citlivost ke 
členitému terénu 
1
12
  Naismith  +  ‐ 
2 3,168 1,2
2
 
J. E. Ericsion, R. 
Goldstein (1980, 
23‐24) 
‐
(při pohybu do kopce až 
9 km/h, z kopce max. 1 
km/h) 
‐ 
0,031 0,025
1 
J. R. Eastman 
(1999) 
+  + 
4 0,008 √ ) 
L. Kaddouri (2004, 
194‐195, Fig. 36) 
‐ 
(z kopce až 50 km/h) 
‐ 
6 , | , |
 
L. J. Gorenflo a N. 
Gale (1990, 244) 
+ 
+ 
Nejvhodnější pro 
cestu jedním 
směrem 
Tab. T87. Klady a zápory jednotlivých výpočtů rychlostí a frikčních povrchů (upraveno
a doplněno podle DANIELISOVÁ 2008a, 179-192; 2008b, 113; TREMBLAY
CORMIER 2008, 258-261; GOLÁŇ 2003; DE SILVA - PIZZIOLO 2001, 281).
W - frikční povrch; S - hodnota svažitosti terénu.
Z přehledné tabulky (tab. T87) vyplývá, že nejpřijatelnější variantou je formule
J. R. Eastmana upřednostňovaná pro počítání frikčního povrchu v programu IDRISI.
Zde je navíc doplněna i funkcí pro výpočet „anisotropického nákladového povrchu“92
(EASTMAN 2006, 262).
Při práci s vodními toky a jejich modelacemi je nicméně potřeba jednat s velkou
obezřetností, jelikož dnešní koryta řek zdaleka nemusí odpovídat stavu
v předcházejících obdobích. Nemalou měrou k tomu přispívá člověk regulací
jejich toků, jak může ilustrovat situace zachycená při výzkumu laténského sídliště
v Blansku, kde byl registrován ohyb ramene potoka Sloupečníka patrného na mapách
josefínského mapování z let 1763 až 1769, a který se nyní nachází posunut o několik
metrů dále od svého dřívějšího koryta (DOLEŽEL - KOMORÓCZY 2002, 213;
                                                            
92
 Anisotropic cost surface. 
226
KOMORÓCZY 2006). Stejný osud stihl i řeku Olši protékající těsně pod halštatským
a slovanským hradiskem v Chotěbuzi - Podoboře ještě na počátku 18. století. V dnešní
době se nachází o 200 m dále na východ a tvoří hraniční linii s Polskem
(KOUŘIL 1994, 71).
Chlupice
BlížkoviceBorotice 2
Chlupice
Trstenice
BlížkoviceBorotice 2
Trstenice
POH_B-C1 SID_CELK SID_A SID_B2-C SID_C-D1 SID_NED
AKTIVITA/DATACE
-100
0
100
200
300
400
500
600
700
800
900
Chlupice
BlížkoviceBorotice 2
Chlupice
Trstenice
BlížkoviceBorotice 2
Trstenice
Blížkovice
Borotice 2
Chlupice
Trstenice
Blížkovice
Borotice 2
Jevišovice
Krepice
Jevišovice
Trstenice
Jevišovice
Krepice
Jevišovice
POH_B-C1 SID_CELK SID_A SID_B2-C SID_C-D1 SID_NED
AKTIVITA/DATACE
-2
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
Blížkovice
Borotice 2
Chlupice
Trstenice
Blížkovice
Borotice 2
Jevišovice
Krepice
Jevišovice
Trstenice
Jevišovice
Krepice
Jevišovice
Graf 90. Euklidovská (vlevo) a časová (vpravo) vzdálenost od současných (hnědá)
a hypotetických (zelená) vodních toků.
Většina sídlišť ležela ve vzdálenosti 200 m, maximálně 300 m od břehu
dnešních řek a mohla tak být dosažitelná většinou do pěti minut chůze (graf 90-91).
Mimo výšinných poloh (Jevišovice a Křepice), u kterých logicky předpokládáme horší
časovou dostupnost k řekám (nad 15 minut chůze) se od většiny lokalit vymezují
Blížkovice, Borotice 2 a Trstěnice, vzdálené od břehu více než 10 minut chůze.
Toto zjištění není nikterak triviální, jelikož například v Boskovické brázdě ani jedna
ze sledovaných 84 poloh tuto hranici nepřesáhla (WILCZEK 2007, graf 8) a i převážná
většina lokalit Chrudimska a Pardubicka byla od řečiště situována do 10 minut chůze
(DANIELISOVÁ 2008a, obr. 2.15). „Nedostupnost“ řečištních zdrojů vody proto
musela být kompenzována využíváním jiného vodního zdroje (např. studny).
Další z interpretačních možností může být zánik řečiště nebo jeho „posun“,
jak dokumentují vzdálenosti k hypotetickým řekám modelovaným na základě
akumulace vody v závislosti na konfiguraci terénu. Euklidovská vzdálenost
od hypotetických vodních toků, a to včetně dvou výšinných lokalit93
, se velmi striktně
držela maximální hranice 200 m a odpovídala tak čtyřem minutám chůze (graf 90-91).
U pohřebišť je variabilita dostupnosti k současným vodním tokům velmi vysoká,
daná jak jejich malou početností, tak „odlehlostí“ poloh Borotice 1 a Pavlice.
                                                            
93
 Jejich časová vzdálenost od vodního toku byla samozřejmě jiná a odpovídala 10 a 13 minutám. 
227
Obr. 23. Euklidovská vzdálenost od současných vodních toků.
Obr. 24. Euklidovská vzdálenost od hypotetických vodních toků.
228
Obr. 25. Časová vzdálenost od současných vodních toků.
Obr. 26. Časová vzdálenost od hypotetických vodních toků.
229
-100 0 100 200 300 400 500 600 700 800 900 1000
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
Pocetpozorování
-2 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
22
24
26
28
30
Pocetpozorování
Graf 91. Euklidovská (vlevo) a časová (vpravo) vzdálenost od současných (modrá)
a hypotetických (červená) vodních toků.
7.4.8 Viditelnost v krajině
Obr. 27. Možná viditelnost v krajině z Višňové modelovaná za pomoci funkce
Viewshed (ArcGIS).
Jedním z dalších aspektů, který lze pomocí GIS sledovat je viditelnost v krajině.
Ta je ovlivněna některými faktory, s nimiž se lze v praxi jen stěží vypořádat. Předně
neznáme přesnou, ba ani rámcovou úroveň paleovegetace, která se na sledovaném
území nacházela. Nevíme také, zda to, co jsme teoreticky podle modelu schopni vidět,
můžeme v realitě opravdu rozeznat a blíže identifikovat, s čímž souvisí i otázka
230
definování toho, co by mělo být pozorováno. Další bod se může týkat omezení
viditelnosti různými atmosférickými a klimatickými podmínkami, zakřivením země
apod. (WHEATLEY - GILLINGS 2000).
Alespoň rámcově si tak můžeme udělat obrázek o tom, jak velká část
sledovaného území mohla být „za ideálních podmínek“ viditelná z Višňové (obr. 27)
a ze sídlišť náležících do období LT C-D1 (obr. 28).
Obr. 28. Možná viditelnost v krajině pro lokality nedatované do LT A a LT B
modelovaná za pomoci funkce Viewshed (ArcGIS).
7.5 Srovnání kvantitativních charakteristik lokalizace
sídelních komponent s oblastí Boskovické brázdy94
Některé z kvantitativních hodnot získaných pro zkoumané území bylo možno
srovnat s měřeními v oblasti Boskovické brázdy (WILCZEK 2007, 64-75). Nadmořská
výška obou území se samozřejmě lišila, což bylo podmíněno odlišnými geografickými
a geomorfologickými podmínkami, sklon reliéfu, časová a euklidovská vzdálenost
k vodnímu toku si sobě nicméně odpovídají, což bylo prokázáno i statistickým šetřením
pomocí neparametrického Mann-Whitneyova U testu (tab. T89, T90, T91).
                                                            
94
 Zahrnuty všechny sídelní komponenty spadající do laténského období. 
231
 
Nadmořská výška 
(v m. n. m.) 
Sklon reliéfu 
(v %) 
Vzdálenost 
k vodním tokům 
(v m) 
Časová vzdálenost 
k vodním tokům (v 
min) 
Orientace svahu 
50 % 
hodnot 
MED 
50 % 
hodnot 
MED 
50 % 
hodnot 
MED 
50 % 
hodnot 
MED  S  V  J  Z 
Povodí 
Jevišovky 
213 ‐ 
316 
248  1,6 ‐ 3,8  2,8  76 ‐ 213  148  1,5 ‐ 4,9  2,2  ‐  ‐  ‐  ‐ 
Boskovická 
brázda 
320 ‐ 
369 
341  1,6 ‐ 3,6  2,8 
108 ‐
330 
187  1,4 ‐ 4,8  2,5  11  31  29  13 
Tab. T88. Kvantitativní charakteristiky proměnných pro území Boskovické brázdy
a povodí řeky Jevišovky (upraveno podle WILCZEK 2007, 64-75).
BOBR JEVIS
OBLAST
150
200
250
300
350
400
450
500
ELEV
BOBR JEVIS
OBLAST
-2
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
22
24
SLOPE
Graf 92. Nadmořská výška (vlevo) a sklon reliéfu (vpravo) pro území Boskovické
brázdy a povodí řeky Jevišovky.
BOBR JEVIS
OBLAST
-100
0
100
200
300
400
500
600
700
800
900
DISRECRIV
BOBR JEVIS
OBLAST
-2
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
DISRECRIVTIM
Graf 93. Euklidovská (vlevo) a časová (vpravo) vzdálenost od současných vodních
toků pro území Boskovické brázdy a povodí řeky Jevišovky.
Proměnná 
Mann‐Whitneyův U test 
Označené testy jsou významné na hladině p < 0,0100 
Sct por. 
BOBR 
Sct por. 
JEVIS 
U  Z  p‐hodn. 
Z 
upravené 
p‐hodn. 
N 
platn. 
BOBR 
N 
platn. 
JEVIS 
2*1str. 
Přesné p 
SLOPE  5140,000  2241,000  1538,000 0,87197 0,930515 0,08719 0,930514 84  37  0,930834
Tab. T89. Výsledky Mann-Whitneyova U testu pro sklon reliéfu území Boskovické
brázdy a povodí řeky Jevišovky.
232
Proměnná 
Mann‐Whitneyův U test 
Označené testy jsou významné na hladině p < 0,0100 
Sct por. 
BOBR 
Sct por. 
JEVIS 
U  Z  p‐hodn. 
Z 
upravené 
p‐hodn. 
N 
platn. 
BOBR 
N 
platn. 
JEVIS 
2*1str. 
Přesné p 
DISRECRIV  5418,000  1962,500  1259,500  1,653932 0,098142 1,653965 0,98136 84  37  0,097706
Tab. T90. Výsledky Mann-Whitneyova U testu pro euklidovskou vzdálenost
k současným vodním tokům území Boskovické brázdy a povodí řeky Jevišovky.
Proměnná 
Mann‐Whitneyův U test 
Označené testy jsou významné na hladině p < 0,0100 
Sct por. 
BOBR 
Sct por. 
JEVIS 
U  Z  p‐hodn. 
Z 
upravené 
p‐hodn. 
N 
platn. 
BOBR 
N 
platn. 
JEVIS 
2*1str. 
Přesné p 
DISRECRIVTIM  5098,00  2283,00  1528,00  ‐0,14345 0,885932 ‐0,14345 0,885932 84  37  0,886452
Tab. T91. Výsledky Mann-Whitneyova U testu pro časovou vzdálenost k současným
vodním tokům území Boskovické brázdy a povodí řeky Jevišovky.
7.6 Vzdálenost k nerostným zdrojům
Veškeré výchozy grafitu byly do mapy vyznačeny podle mapy potenciálních
ložisek grafitu M. Hlavy (2006b, 15-17, mapa 1; 2008, 237-239, mapa 1a),
který jej vytvořil z převážné části na základě soupisů moravských minerálů z pera
E. Burkarta (1953) a T. Kruťy (1966; 1973). Je jistě nutné zmínit, že do soupisu
M. Hlava nezahrnul grafitové zdroje registrované hlubinnými vrty či lomy
(HLAVA 2006b, 16), jedná se tedy o výchozy, které mohly být hypoteticky v době
laténské využívány. Jako předpoklad zde bereme možnost exploatace i méně vydatných
zdrojů (HLAVA 2006b, 16), z nichž však již mnohé mohly být do dnešního dne
zcela vytěženy.
Lokalizace poloh nerostných zdrojů do mapové vrstvy GIS proběhla tak, že byly
z mapy M. Hlavy vyselektovány přibližné polohy pravděpodobných výchozů grafitu,
které se kryly s plochou nám přístupných digitálních podkladů. K přesnějšímu umístění
zdrojů jsem nevyužil geologické mapy a výchozy jsem lokalizoval přibližně do středu
měst a obcí, u nichž se měly nacházet.
Výchozy ostatních zdrojů nerostných surovin (zlata, stříbra a železných rud)
byly digitalizovány podle soupisu P. Obšusty (1996a, 22-28, obr. 3-4, mapa 2) a stejně
jako u v případě grafitu byly v mapách charakterizovány jako body situované přibližně
do středů sídelních celků (obr. 29).
M. Hlava ve své práci za nejbližší ložisko grafitu pro Višňové považoval
pravděpodobně Mikulovice u Jevišovic (HLAVA 2008, 200). Nebyl daleko od pravdy,
ačkoli by se podle našich výsledků mohlo jednat spíše o (stejně hypotetické) Horní
233
Dunajovice, které jsou blíže jak euklidovkou vzdáleností, tak pěší chůzí (tab. T92),
kdy by navíc prospektoři nemuseli přecházet řeku. Dalším výchozem, vzdáleným
do dvou hodin chůze, mohly být Mišovice u Hostěradic.
Obr. 29. Surovinové zdroje zlata, stříbra, grafitu a železných rud (vypracováno podle
HLAVA 2006b, 15-17, mapa 1; 2008, 237-239, mapa 1a; OBŠUSTA 1996a, 22-28,
obr. 3-4, mapa 2). Výchozy tuhy číslovány podle M. Hlavy.
Číslo 
(HLAVA 2008) 
Vzdálenost 
Výchoz grafitu 
Euklidovská (v km)  Časová (v hod) 
54  3,1  0:46  Horní Dunajovice u Miroslavi 
126  5,3  1:38  Mikulovice u Jevišovic 
132  7,8  1:44  Mišovice u Hosteradic 
196  7,6  2:15  Rudice u Znojma 
175  7,9  2:21  Plavec u Znojma 
129  11,8  2:45  Miroslav u Moravského Krumlova 
187  15,1  3:34  Radkovice u Hrotovic 
184  13,6  3:44  Přímětice u Znojma 
238  16,5  3:59  Vedrovice 
159  17,6  4:12  Olbramovice u Moravského Krumlova 
27  17,8  4:41  Citonice u Znojma 
Tab. T92. Vzdálenost výchozů grafitu od Višňové do pěti hodin chůze.
234
Obr. 30. Časová dostupnost k nerostným zdrojům pro lokality nedatované do LT A
a LT B.
Obr. 31. Časová vzdálenost od výchozů železných rud.
235
Obr. 32. Euklidovská vzdálenost od výchozů železných rud.
Obr. 33. Časová vzdálenost od výchozů grafitu.
236
Obr. 34. Euklidovská vzdálenost od výchozů grafitu.
Srovnáním výchozů nerostných surovin s modelovaným zázemím lokalit
spolehlivě datovaných do LT C-D1 (obr. 29, 35) lze říci, že v radiu půlhodinové
dostupnosti mohly být využívány nerostné zdroje železné rudy jen v Bojanovicích
a patrně i v Žeroticích 2 a Střelicích 1. Pakliže byly zdroje magnetitu přítomny
i ve Višňové (OBŠUSTA 1996a, obr. 4), tak i u zdejší lokality (tab. T93).
Výchozy grafitu se, až na dvě popřípadě tři výjimky, nenacházely v půlhodinové
vzdálenosti od center obytných areálů (tab. T93)95
. Zvláštní postavení proto zaujímají
dvě navzájem nevzdálené lokality Hostěradice a Chlupice, u nichž jsou velice dobře
přístupné jak výchozy grafitu96
, tak železné rudy.
Za předpokladu současnosti lokality (obr. 30) panuje stejná situace i v Horních
Dunajovicích 2, od kterých se zdroje grafitu i železných rud vyskytovaly ve velmi
přijatelné vzdálenosti. U tohoto sídliště nelze nezmínit, že nálezy suroviny - limonitu
vážícího 700 g spolu se struskou (hutnickou?) byly učiněny přímo při výzkumu
P. Vituly (OBŠUSTA 1996b, 87) a mohly by tak nepřímo naznačovat zdejší exploataci
a hutnění suroviny. Jestliže zde navíc ležely i zmíněné výchozy grafitu,
                                                            
95
 Výchozy grafitu mohly být využívány v blízkosti Únanova a Vevčic. 
96
 Podotýkám jen, že se zde jedná o jedny z nejjihovýchodnějších výchozů grafitu v „grafitonosném pásu“ 
táhnoucím se přes území Moravy. 
237
které byly nejblíže produkci ve Višňové, naskýtá se i možnost užších distribučních
vztahů mezi těmito lokalitami, které na regionální úrovni mohly fungovat i s necelými
dvěma hodinami vzdálenými Hostěradicemi a Chlupicemi.
Katastr 
Možné zdroje grafitu  Možné zdroje železa 
Časová 
dostupnost 
(v hod) 
Vzdálenost 
(v km) 
Možný zdroj 
Časová 
dostupnost
(v hod) 
Vzdálenost 
(v km) 
Možný zdroj 
Blížkovice  1:32  5,7  Chvalatice  2:30  9,0  Vranov nad Dyjí 
Bojanovice  1:43  6,4  Rudlice  0:30  1,9  Bojanovice 
Borotice 2  2:23  10,4  Miroslav  2:31  11,4  Míšovice 
Břežany  2:07  9,7  Miroslav  2:53  12,8  Míšovice 
Hluboké Mašůvky 
2 
0:41  2,3  Rudlice  0:54  3,3  Plaveč 
Horní Dunajovice 
1 
0:20  1,4 
Horní 
Dunajovice 
0:27  2,0  Domčice 
Horní Dunajovice 
2 
0:11  0,8 
Horní 
Dunajovice 
0:10  0,6  Domčice 
Hostěradice  0:19  1,4  Mišovice  0:22  1,7  Míšovice 
Hostim  1:16  5,6  Blatnice  1:40  7,0  Biskupice 
Hrušovany nad 
Jevišovkou 1 
4:00  18,3  Miroslav  4:49  21,8  Míšovice 
Hrušovany nad 
Jevišovkou 2 
3:32  16,2  Miroslav  4:21  19,6  Míšovice 
Chlupice  0:16  1,2  Mišovice  0:18  1,4  Míšovice 
Jevišovice  1:51  7,2  Rudlice  1:00  2,6  Bojanovice 
Kravsko  1:01  4,4  Citonice  1:22  5,4  Bojanovice 
Křepice  1:04  2,3  Mikulovice  1:03  2,8  Višňové 
Kyjovice  0:59  4,2 
Horní 
Dunajovice 
0:51  3,7  Domčice 
Mackovice 2  1:32  6,6  Miroslav  2:01  8,9  Míšovice 
Plenkovice  1:00  4,5  Přímětice  1:24  5,4  Bojanovice 
Prosiměřice  1:06  4,7 
Horní 
Dunajovice 
0:58  4,2  Domčice 
Střelice 1  1:59  7,6  Radkovice  0:42  2,5  Slatina 
Střelice 2  2:08  8,5  Radkovice  0:57  3,7  Bojanovice 
Těšetice  1:43  7,2 
Horní 
Dunajovice 
1:36  6,8  Domčice 
Trstěnice  1:13  5,1 
Horní 
Dunajovice 
0:57  3,9  Višňové 
Tvořihráz  1:25  4,5  Plaveč  1:25  4,4  Plaveč 
Únanov  0:34  2,5  Přímětice  1:05  4,2  Plaveč 
Vevčice  0:31  2,2  Rudlice  1:05  3,9  Bojanovice 
Višňové  0:46  3,1 
Horní 
Dunajovice 
0:13  0,8  Višňové 
Žerotice 2  0:48  3,4 
Horní 
Dunajovice 
0:42  2,8  Domčice 
Tab. T93. Časová a euklidovská vzdálenost od hypotetických výchozů grafitu a
železných rud.
238
Relevantní výsledky související s původem grafitu samozřejmě přinese
až petrografický rozbor surového grafitu a grafitické hlíny nelezených ve výrobních
objektech z Višňové.
Dostupnost železných rud a grafitových surovin pro všechny sledované polohy
pak shrnuje následující tabulka (tab. T93), kterou je ovšem nutno brát velmi kriticky,
jelikož uvedené zdroje jsou hypotetické a navíc relativně nepočetné.
7.7 Podoba hospodářského zázemí laténských sídlišť
V následující části se pokusím modelovat možné hospodářské zázemí sídlišť
založené na teorii lokální subsistence, tedy na tom, že vše, co obyvatelé sídliště
vyprodukovali, také spotřebovali (BRINKEMPER 1991)97
. Těžiště bude položeno
hlavně na simulování možných polí, pastvin a lesa, a to na základě tzv. „site catchement
analysis“, tedy předpokladu, že čím dále se využívané zdroje od koncentrací lidské síly
nachází, tím menší je snaha jejich využívání (BAHN - RENFREW 2008, 264).
Po metodologické stránce tak kvůli absenci pedologických map98
a jiných
environmentálních dat naváži na svou bakalářskou práci99
, kde jsem pracoval
jen s topografickými proměnnými. Při jejich volbě, respektive volbě kritérií,
však zohledním práce A. Danielisové (2008a, 184-191) a v menší míře i D. Dreslerové
(2008, 267-270), jejichž hodnoty parametrů se v dnešní době jeví jako nejpřijatelnější.
Na základě vytvořeného modelu tak budu rovněž testovat kritéria prvního
modelu A. Danielisové (2008a, 186), tedy to, zda se v dostupnosti 500 m od lokality
vyskytují svahy vhodné k zakládání polí. Jako maximální možná hranice svažitosti
k situování polí zde budou určeny hranice 5 a 7 stupňů odvozené z úvah
(DANIELISOVÁ 2008a, 186) a výsledků (DRESLEROVÁ 2008, 271) obou výše
zmíněných autorek.
Z metodologického hlediska by samozřejmě bylo nesprávné pracovat
s nesoučasnými lokalitami, proto byly vybrány jen ty spadající do LT C-D1.
                                                            
97
 Citováno podle DRESLEROVÁ 2008, 266. 
98
  Některé  proměnné  derivované  z  pedologických  map  ovšem  nemusí  být  pro  tvorbu  modelu 
signifikantní. Jedná se například o sprašové půdy, jejichž absence nemusela hrát při zakládání sídliště, 
popřípadě tvorbě modelu, významnou roli. Na příkladě laténského osídlení Chrudimska a Pardubicka se 
totiž  ukázalo,  že  si  sídliště  (pakliže  byla  současná)  na  spraších  navzájem  „konkurovala“, 
v blízkosti některých dalších se navíc spraše vůbec nevyskytovaly (DANIELISOVÁ 2008a, 186). 
99
 Velikost zázemí formy polí vhodných k osevu jsem v bakalářské práci odvodil nesprávně. Mapy zázemí 
nicméně ilustrují svahy vhodné k zakládání polí (intervaly svažitosti do 6o
) nacházející se v širším okolí 
osad (WILCZEK 2007, 75‐77, Obr. 8). 
239
Než však přistoupím k samotné syntéze, bude vhodné seznámit se s obecnými
charakteristikami přístupů jednotlivých autorů k vypočítávání velikosti nutného zázemí.
D. Dreslerová (2008, 267-270) kalkulovala s minimálním počtem členů laténské
komunity (16 lidí), pro jejichž hospodářské zabezpečení by pomocí propočtů
založených na nutričních potřebách bylo zapotřebí 24 ha polí, 1 ha pastvin a 60,
resp. 450 ha lesa (tab. T94).
A. Danielisová založila své úvahy na dřívějších analýzách D. Dreslerové
(1995; 1996). Jedna komunita měla čítat 20 jedinců a mělo ji zaopatřit 30 ha polí
s úhory, minimálně 25 ha pastvin a 500 ha lesa (DANIELISOVÁ 2008a, 185-186).
 
Danielisová (2008a, 186) pro 20 lidí 
Dreslerová (2008, 270) 
pro 16 lidí 
Velikost (v ha) 
a/nebo omezení 
Max. vzdálenost 
(v m) 
Max. časová vzdálenost (v 
min) 
Velikost (v ha) a/nebo 
omezení 
Sídliště  1 ha  56 m  40 sec   
Pole  30 ha, svah < 7
o
  500 m  6 min  24 ha, svah <5
o
 
Pastviny  20 či 25 ha  1000 m  12 min 
1 ha, při lesní pastvě až 
450 ha 
Les  500 ha  2500 m  30 min  60 ha 
Tab. T94. Kritéria pro vytvoření modelu podle A. Danielisové (2008a, 186)
a D. Dreslerové (2008, 270). Hodnoty zvýrazněny modře byly dopočítány.
Velikostí zázemí se mimo těchto dvou autorek v dřívější době věnovali
i J. Waldhausera a P. Holodňák (1984), kteří při definování rozlohy pravděpodobných
polí využili propočtů objemů zásobnicových jam náležících do jedné časové fáze
osídlení dvorce v Bílině. Podle jejich výsledků by obdělávaná pole měla pokrývat 6,6 ha
s úhorem 3,3 ha, což je velikost, která by mohla zabezpečit 6 - 12 dospělých obyvatel,
anebo 10 - 18 jedinců, z nichž polovina jsou děti do 15 let (WALDHAUSER -
HOLODŇÁK 1984, 207-208, 210, tab. 5).
Na Moravě se k velikosti zázemí vyjádřil M. Čižmář, a to pro oblast Podyjí
a Lysické sníženiny. Na základě hustoty osídlení v těchto oblastech došel k závěrům,
že v Podyjí mělo na jedno sídliště připadnout 200 ha zázemí, z čehož 90 ha měla tvořit
orná půda (ČIŽMÁŘ 1992, 74). Plocha zázemí v hornatější oblasti Lysické sníženiny
poté mohla dosahovat až třikrát tak velké výměry (ČIŽMÁŘ 2003, 113).
Zázemí si lze zjednodušeně vytýčit jako pomyslnou kružnici vedenou kolem
centra lokality. Doba potřebná k tomu, abychom se dostali ze středu k okraji takto
vytvořené kružnice, se pak jednoduše vypočítá z jejího poloměru dosazeného do rovnice
rychlosti chůze průměrného člověka (obr. 35-36).
240
 
Lokalita 
Les 
(v ha) 
Pole do 6 minut m a 
max. 7o
 svažitosti 
Pole do 6 minut m a 
max. 5o
 svažitosti 
Pastviny
(v ha) 
Pole
(v ha) 
Pastviny 
(v ha) 
Pole
(v ha) 
1  Blížkovice  1288,6  192,4  68,9  192,6  68,7 
2  Bojanovice  1013,0  114,9  27,6  122,1  20,4 
4  Borotice 2  1188,3  179,3  67,0  179,7  66,6 
5  Břežany  1251,2  152,6  47,0  159,7  39,9 
9  Hluboké Mašůvky 2  528,6  127,3  50,1  132,8  44,6 
13  Hostim  1220,8  166,3  43,3  173,8  35,8 
15  Hrušovany nad Jevišovkou 2  1371,6  195,9  56,8  198,4  54,2 
31  Únanov  1123,9  159,8  61,2  161,3  59,7 
32  Vevčice  501,0  92,7  42,2  97,1  37,8 
33  Višňové  1129,2  168,3  57,5  169,7  56,2 
17  Jevišovice  807,5 
(403,75) 
36,5  1,8  37,5  0,7 
27  Střelice 2  91,1  26,5  101,7  15,9 
12  Hostěradice  1544,9 
(772,45) 
305,2 
(152,6) 
68,1  305,5 
(152,8) 
67,9 
16  Chlupice  70,1  70,0 
18  Kravsko  1214,3 
(607,15) 
190,4 
(95,2) 
32,5  195,7 
(97,9) 
29,8 
24  Plenkovice  35,2  32,7 
20  Kyjovice 
2636,8 
(659,2) 
308,6 
(102,9) 
175,3 
(58,4) 
310,9 
(103,6) 
173,0 
(57,7) 
25  Prosiměřice 
35  Žerotice 2 
28  Těšetice  170,5  54,6  174,5  50,5 
11  Horní Dunajovice 2  836,3  162,4  46,3  165,7  43,1 
22  Mackovice 2  1391,5  203,3  66,7  205,4  64,5 
29  Trstěnice  877,9  129,7  39,6  136,2  33,2 
30  Tvořihráz  666,0  47,3  5,0  48,9  3,4 
Tab. T95. Kvantitativně vyjádřené velikosti jednotlivých ploch tvořící zázemí
(v závorkách udány průměrné hodnoty, červenou barvou zvýrazněny nedostačující
hodnoty).
Výsledné hodnoty jsou vyjádřeny v přehledné tabulce (tab. T95). Zřetelně je
přitom vidět, že nedostatek lesa dosažitelného do půl hodiny chůze od lokalit mohl
představovat problém pro lokality Jevišovice, Střelice 2, Vevčice a snad i pro Hluboké
Mašůvky 2, ostatní komunity ve svém okolí dostatek lesů nepostrádají. Otázkou
samozřejmě zůstává, s jak intenzivním zalesněním zde můžeme v době laténské počítat.
Ve sledované oblasti nechybí dostatek ploch k pastvě, a to jak na vnějších plochách
polí, tak dále v pravděpodobných lesích. Komplikace mohly nastat až u situování polí,
kdy se v některých případech ukázalo, že rozloha mírných svahů v blízkosti lokalit
(do vzdálenosti 6 minut chůze) nebyla dostačující. Jednalo se o Bojanovice, Střelice 2
241
a patrně i Kravsko, u kterých se velikost nutné plochy pohybovala pod kritickou
hranicí (tab. T95).
Obr. 35. Model zázemí pro lokality datované do LT C-D1.
Obr. 36. Model zázemí pro lokality nedatované do LT A a LT B.
242
Při interpretaci se naskýtá několik možností. Buďto se v těchto sídelních
jednotkách vyskytoval menší počet lidí, anebo obyvatelé svá pole jednoduše zakládali
i ve vzdálenostech větších, než 6 minut pěší chůze od svých domovů. Další možností
může být samozřejmě i to, že pole byla zakládána i na svažitějších terénech a vyloučena
není ani jejich jiná funkce než ta, primárně založená na agrární produkci.
Výsledky GIS přinesly i jedno překvapivé zjištění. Podle nich je k zemědělským
aktivitám výrazně, ne-li zcela nevhodná poloha v Jevišovicích, která byla osídlena
i počas jiných epoch pravěku. Jen hypoteticky lze v této souvislosti nastínit její agrární
závislost na nejbližším kontrolovaném (?) okolí. V tomto ohledu je jistě vhodné zmínit,
že i svahy nejbližší polohy Střelice 2 nejsou, na základě výsledků GIS, k zemědělství
zcela kompetentní. Z doposud známých pramenů o laténském osídlení Starého zámku
v Jevišovicích je nicméně těžké usuzovat na charakter aktivit, které zde byly v době
laténské prováděny.
Druhá varianta modelu byla vytvořena pro simulaci zázemí všech lokalit
z předešlé analýzy plus těch, které byly datovány šířeji do laténského období
(obr. 36)100
.
Co je z výsledné vizualizace na první pohled patrné, je takřka systematické
odsazení jednotlivých lokalit po velikosti modelovaných lesů (2,5 km, resp. půl hodiny
kolem lokality). Logicky se proto jeví jako pravděpodobné, že lokality vzájemně
respektovaly svá pravděpodobná zázemí a byly tak uspořádaně rozmístěny většinou
po 1 hodině pěší chůze. Z tohoto úhlu pohledu by bylo možné predikovat pozici
minimálně dvou dalších lokalit. Jedna by měla ležet poblíž soutoků řeky Skaličky
a Jevišovky a druhá by se měla nacházet dále proti proudu Jevišovky, u jejího soutoku
s Mikulovickým potokem.
Druhý fakt, který odlišuje model od předchozího zobrazení je vynesení třech
lokalit, které plynule vyplnily prostor mezi Višňové a okolními osídlenými oblastmi.
Z Višňové je tak patrné možné napojení na několik cest podél vodních toků lemovaných
patrně soudobými lokalitami. Jedna takováto cesta mohla vést po proudu řeky Rosavky
a Křepičky, popřípadě druhým směrem po Skaličce, až k jejich soutoku s Jevišovkou,
kde se mohla dále dělit buďto směrem na Břeclavsko, anebo přes Znojemsko dále
na jihozápad do Rakouska. Možné bylo samozřejmě i napojení cesty proti toku
                                                            
100
 Byly vynechány pohřebištní a obytné komponenty z LT A a B2‐C. 
243
Jevišovky dále do kopců Českomoravské vrchoviny. Severovýchodním, popřípadě
východním směrem se pak bylo možné dostat buďto na východ do Dolnomoravského
úvalu anebo přes Moravský Krumlov prakticky kterýmkoli dalším směrem. Z tohoto
hlediska se jeví logistická pozice Višňové jako velice vhodná.
Třetím faktem týkajícím se úžeji hospodářského zázemí je znovu nedostatečné
množství ploch vhodných k zakládání polí v okolí polohy Tvořihráz.
Na základě simulací vytvořených podle kritérií modelu A. Danielisové,
popř. D. Dreslerové se ukázalo, že dostatek svahů vhodných k zakládání polí by nebylo
do 500 m přístupných u tří, respektive čtyř lokalit (jedno z nich tvořilo výšinné sídliště),
což mohlo být způsobeno jak nízce zvoleným radiem kolem residenčních areálů,
tak menším množstvím osadníků v nich sídlících. Jestliže byla výšinná poloha
v Jevišovicích osídlena intenzivně, je také možno hypoteticky vyvodit, že mohla být
zdejší populace částečně závislá na dovozu komodit. Podotýkám, že výsledky,
ke kterým jsem zde dospěl, jsou podmíněny jen faktory souvisejícími s reliéfem
a mohou tak být do velké míry spekulativního charakteru. Exaktnější výstupy by snad
přineslo začlenění většího množství environmentálních proměnných do modelu,
popřípadě další terénní investigace těchto lokalit.
7.8 Predikce laténských sídelních areálů
Z nabytých dat bylo možné pro zdejší oblast vytvořit i prediktivní model
laténských sídelních areálů, tedy model, který na jedné straně může odrážet strategie
osídlení v mladší době železné, na straně druhé pak může posloužit jako podklad
k provedení případných selektivních či systematických (analytických) povrchových
sběrů.
Jako základ pro tvorbu modelu posloužila data získaná ze sekundárních vrstev
kvantitativních charakteristik jednotlivých environmentálních proměnných. Ta byla dále
kategorizována podle četnosti výskytu a posléze využita pro determinování váhových
intervalů, které jsem stejně jako v jiných pracích (DANIELISOVÁ 2008a, 166-167;
DRESLER - MACHÁČEK 2008, 135) upotřebil namísto rovněž používaných binárních
vrstev.
Jelikož se už při obecné charakteristice přírodních proměnných ukázalo,
že byla nadmořská výška plně závislá na poloze toku řeky Jevišovky a mohla by tak mít
244
negativní vliv na modelaci, byla tato vrstva substituována vrstvou lokálního převýšení
ve vzdálenosti 100 a 250 m od centroidu lokality.
Při testování modelu jsem se dále setkal s jevem, který opakovaně znemožňoval
získání smysluplných výsledků. Opětovnou kontrolou vstupních dat a změnami
testovacích parametrů bylo zjištěno, že tyto výsledky měly původ ve velkém množství
pixelů s nízkými hodnotami svažitostí terénu, které se nacházely v nižších partiích
sledované oblasti a z velké části odpovídaly nížinám Dolnomoravského úvalu.
Proto jsem se rozhodl opustit myšlenku predikace lokalit celého území a soustředit se na
modelování pravděpodobných sídelních areálů v o něco členitějším reliéfu. K výběru
zkoumané oblasti mě vedla hlavně úvaha o větší rozmanitosti reliéfu, a tím i lepším
podmínkám pro modelaci založené čistě na geomorfologických proměnných, spolu
s větším počtem lokalit, které se zde nacházely. Umělou hranici jsem vedl při soutoku
Jevišovky, Skaličky a Únanovky po linii kopírující hranici povodí dvou posledně
zmiňovaných řek.
Omezenější množství vstupních dat (lokalit) si také vyžádalo přehodnocení
veškerých kategorií a jejich oborů hodnot. Velikosti jednotlivých vah byly přiřazovány
podle četností patrných na histogramech (graf 94-96) tak, že vesměs každý interval,
jehož zastoupení přesáhlo hranici čtyř případů, dostal váhu 1 (tab. T96).
Vrstva  Interval Váha 
Svažitost 
0 ‐ 2 1 
4 ‐ 6 1 
2 ‐ 4 2 
Orientace svahu 
80 ‐ 120 1 
140 ‐ 180 1 
RIM index  965 ‐ 1025 1 
Převýšení ve vzdálenosti 100 m 0 ‐ 15 1 
Převýšení ve vzdálenosti 250 m 0 ‐ 40 1 
Časová vzdálenost od řeky 0 ‐ 4 2 
Tab. T96. Vybrané vrstvy a jejich váhy.
Výsledným sečtením šesti vrstev vah byla získána prediktivní mapa, kterou bylo
dále nutno kategorizovat. Rozhodl jsem se přidržet intervalů použitých J. Goláněm
(2003, 92), popřípadě P. Dreslerem a J. Macháčkem (2008, 137) tak, aby plocha
s malým potenciálem zabírala minimálně 50 % a ta s nejvyšším byla co nejnižší
(10 - 20 %). U zastoupení lokalit v rámci jednotlivých intervalů tomu mělo být naopak,
čehož se podařilo dosáhnout jen částečně (tab. T97).
245
-4 -2 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24
SLOPE_R100
0
2
4
6
8
10
12
14
Pocetpozorování
20 40 60 80 100 120 140 160 180 200 220 240 260 280 300 320
ASPECT_R100
0
1
2
3
4
5
Pocetpozorování
Graf 94. Rozložení četností známých lokalit v závislosti na svažitosti terénu (vlevo)
a orientaci svahu (vpravo).
-5 0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50 55 60
PREV_R100
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Pocetpozorování
965,3569
995,1833
1025,0096
1054,8359
1084,6623
1114,4886
1144,3149
1174,1412
1203,9676
1233,7939
1263,6202
RIM
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
22
Pocetpozorování
Graf 95. Rozložení četností známých lokalit v závislosti na převýšení ve 100 m radiu
od jejich centroidů (vlevo) a na RIM indexu (vpravo).
-10 0 10 20 30 40 50 60 70 80
PREV_R250
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Pocetpozorování
-2 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20
DISRECRIVTIM
0
2
4
6
8
10
12
Pocetpozorování
Graf 96. Rozložení četností známých lokalit v závislosti na převýšení ve 250 m radiu
od jejich centroidů (vlevo) a na časové vzdálenosti k dnešním řekám (vpravo).
Nemožnost dosáhnout přijatelnějších výsledků v tomto případě vkládám na vrub
hlavně zahrnutí „pouze“ vrstev souvisejících s krajinným reliéfem a malé početnosti
závislých proměnných (lokalit). Ty musely být, ačkoli chronologicky a funkčně značně
246
nekonzistentní (obytné a pohřební areály, výšinné polohy), do modelu zahrnuty všechny
už jen proto, aby mohlo být alespoň povrchově provedeno statistické šetření.
Archeologický 
potenciál 
Rozloha 
(v km
2
) 
Rozloha 
(v %) 
Pozorované 
Pozorované
(v %) 
Očekávané  Index významnosti 
χ
2
 (pro p < 
0,000269) 
Malý  394,4  63,5  10  33,3  19,0  0,5  4,29870 
Střední  119,8  19,3  7  23,3  5,8  1,2  0,25456 
Velký  106,9  17,2  13  43,3  5,2  2,5  11,88766 
Celkem  621,1  100  30  100  30  1  16,44092 
Tab. T97. Charakteristiky a výsledek statistického testování prediktivního modelu.
Obr. 37. Prediktivní model.
Ve výsledné tabulce jsem vypočetl „očekávané“ zastoupení lokalit ve sledované
oblasti i tzv. indexy významnosti charakterizované jako poměr pozorovaného
k očekávanému (KUNA 2008, 83-84). Na základě těchto dat byla podchycena
i statistická věrohodnost mého měření, a to rozdílem mezi pozorovanými
a očekávanými četnostmi, tedy pomocí neparametrického chí-kvadrát testu dobré shody
(HENDL 2009, 314-315), který se projevil na hladině významnosti 0,0269 %. Testování
na základě externí evidence nemohlo být z výše zmíněných důvodů provedeno.
Největší potenciál lokalit byl získán pro polohy vyskytující se v severozápadní
části sledované oblasti (obr. 37), odkud prozatím známe jen několik málo lokalit.
247
Z bližšího úhlu pohledu se patrně jedná hlavně o plochy ležící v blízkosti řek, což je,
s výjimkami, jev obecně charakteristický pro většinu pravěkých sídelních areálů.
Jiné, a v lecčem přesnější, výsledky bychom mohli samozřejmě očekávat začleněním
dalších proměnných do modelu. Ten by měl být z metodologického hlediska
v následující fázi testován, a to hlavně pomocí externí evidence, tedy analytickými
či selektivními povrchovými sběry. Na jejich základě by tak měla být potvrzena
či vyvrácena jeho validita, model by měl být zpřesněn, zdokonalen či zcela přebudován
a měl by tak v konečné fázi vstoupit do dalšího stupně iterace.
248
8. Závěr
 
„Archaeologist typically recognize that there is an element of subjectvity in classification, 
and they have turned to mathematical and computerized techniques in the passion 
to approach the illusory goal of objectivity…“  
J. F. S. STRANGE (1989, 28) 
 
Při záchranném výzkumu ve Višňové byly metodologicky rozdílnými způsoby
exkavovány tři zahloubené chaty. U dvou z nich, první datované do LT C (J504)
a druhé rámcově do LT C-D1 (J502), se podařilo zachytit specializovanou výrobu
keramiky, doloženou hlavně přítomností drceného grafitu nacházejícího se ve dnech
kotlovitých zahloubenin. Dalšími nepřímými indiciemi výroby byl výskyt zlomků
surového grafitu, defektní keramické mísy a menších oblých střepů, které je možno
interpretovat jako nástroje sloužící k výzdobě anebo úpravě povrchu nádob.
Se specializovanou keramickou výrobou může souviset i častý výskyt reparačních
otvorů a železných svorek, stejně jako zvýšený podíl keramiky s příměsí grafitu
(61,8 %)101
.
Jedním z hlavních cílů práce bylo pokusit se definovat škálu keramických tvarů,
které se ve zdejších objektech mohly produkovat a na základě přírodovědných metod
poté testovat, zda jejich keramická hmota mohla svým složením odpovídat hlínám
vyskytujícím se v okolí výrobního areálu.
V prvé řadě jsem se pokusil charakterizovat druh odpadu nacházející se v těchto
dvou zahloubených objektech, a to srovnáním hodnot deskriptorů, které J. Macháček
(2001, 58-108) a K. Šabatová (2007, 145-155) považovali za směrodatné pro určení
odpadu v zahloubených sídlištních jamách. Následným srovnáním s lokalitami,
na kterých byly tyto hodnoty sledovány, jsem došel k závěru, že jedině objekt J504
vykazoval zjevnější známky přítomnosti sekundárního odpadu. Dokládalo to,
mimo nálezů deformované nádoby a jiných, často rekonstruovatelných tvarů, i velké
množství keramických fragmentů v objektu (1410 ks), jež bylo nadto ve více
než polovině případů (53 %) možno vzájemně slepit. Hodnota slepitelnosti keramiky
v tomto objektu je doposud nejvyšší registrovanou mírou evidovanou u laténského
zahloubeného sídlištního objektu v českých zemích. Za předpokladu tak početného
                                                            
101
  Kvantifikace  v  práci  se,  až  na  několik  výjimek  vztahujících  se  k  obecné  charakteristice, 
popřípadě několika specifikům (např. reparace), týkala jen objektů J502 a J504. 
249
keramického souboru bychom toto množství očekávali výrazně nižší. Je nicméně
zřejmé, že byl tento objekt zaplňován mimo sekundárního i odpadem terciérním,
tedy splachy z okolních, keramikou nasycených kulturních vrstev (MACHÁČEK 2001,
108; NEUSTUPNÝ 2007, 73, 79).
V další části práce jsem se za postupu formalizovaného řešení pokusil vyhledat
latentní struktury vyskytující se v keramickém materiálu. Využil jsem k tomu faktorové
analýzy, díky níž bylo možné extrahovat šest signifikantních faktorů, které jsem se
následně validoval na základě profilací nádob v kombinaci s výsledky odborné analýzy
keramické hmoty.
Nejsilnější faktor, charakterizovaný svislým rýhováním, horizontální rytou linií
či liniemi a porositou povrchu, se vyskytoval výlučně na vyšších tvarech hrnců
a zásobnic, s výjimkou těch, které vykazovaly esovitou profilaci. Takovéto nádoby jsou
pro zkoumaný sídelní areál charakteristické (21,4 % určitelných vyšších tvarů) a byly
zde patrně produkovány. Tento předpoklad se ovšem nepodařilo prokázat odbornou
analýzou keramické hmoty, která proběhla na základě porovnání vzorků selektovaných
podle vysokého skóre tohoto faktoru, s geologickou bází blízkého okolí lokality
i s mazanicí vyzvednutou z objektů.
Ostatní faktory získané pomocí syntézy struktur poukázaly na výskyt nádob,
z velké části esovitých mís, s povrchem pokrytým horizontálními hlazenými pásy
či liniemi a s keramickou hmotou vykazující přítomnost muskovitu (faktor 4). Právě ten
se, stejně jako grafitování, jež se poměrně často (21,7 %) vázalo na okrajové partie
nádob (faktor 2), považuje za specifikum zdejší oblasti (MEDUNA 1980a, 108;
HLAVA 1998, 339-340). Podobně faktor 3, pro nějž byla typická keramická hmota
s příměsí červeného ostřiva a grafitových zrn, popřípadě rozmělněného grafitu, mohl
představovat charakteristický typ keramické hmoty typický pro zdejší areál,
na což poukázal častý vzájemný výskyt těchto dvou prvků (26,5 % určitelných tvarů;
31,4 % všech střepů).
Ani jeden z těchto faktorů ovšem nebyl v závislosti na předem definovaných
profilacích tak výrazný, aby mohl být považován za zvláštní typ keramiky produkované
ve zdejším výrobním areálu. Na tento fakt poukázaly i již zmíněné odborné analýzy,
pro něž byly keramické vzorky jednotlivých faktorů speciálně selektovány.
Validace nalezených struktur tak nebyla v ohledu determinace specifické
keramiky z Višňové úspěšná. Výjimkou byl faktor 1, který se projevil v závislosti
na tvaru nádob. Vyšší keramické tvary, hrnce a zásobnice, charakteristické svislým
250
rýhováním pod horizontální rytou linií (či liniemi) nacházející se pod hrdly nádob proto
považuji za keramiku typickou pro zdejší výrobní, potažmo sídelní areál,
ačkoli nemohlo být za pomoci přírodovědných metod doloženo, že zde byla takováto
keramika opravdu produkována.
Následná část práce se zabývala standardním vyhodnocením zaznamenaných
artefaktů. Největší úsilí přitom bylo věnováno nejpočetnějšímu artefaktu, keramice.
Z hlediska technologie její výroby bylo poukázáno na častý výskyt formování
nádob z válečků kladených do spirály, na použití struny při sejmutí nádob z hrnčířské
desky či na otisky prstů osob manipulujících s keramickými nádobami. Často byla
rovněž evidována přítomnost engoby na vnějším i vnitřním povrchu nádob,
u níž se ovšem nepodařilo zjistit, zda byla vytvořena intencionálním kladením
keramické hmoty, anebo se jednalo o jev, který vznikl samovolně při procesu výpalu
v hrnčířských pecích. Z metodologického hlediska bylo poté poukázáno
na problematičnost vymezení jednotlivých jemněji vyčleněných keramických hmot,
aniž by mezi nimi byly pevně vymezené hranice.
Standardním typologickým zhodnocením keramických artefaktů byl
zaznamenán vysoký počet esovitě profilovaných mís, v menší míře i mís s odsazeným
hrdlem, které byly nejčastěji (52,4 %) ukončeny okraji A, B1a a velmi příznačným F1,
které se vyskytlo i na deformované nádobě. Takto charakterizované mísy považuji,
díky jejich vysoké četnosti, rovněž za keramiku typickou pro zdejší sídelní areál.
Podobně jako ve výsledku faktoru 1 byl i standardním postupem shledán
signifikantní vztah mezi zdobením horizontálními rytými rýhami a svislým rýhováním,
který se koncentroval na vyšších tvarech nádob. Mimoto byly relativně početné také
vyšší tvary s ukončením okrajů C1a, C1b a B1, čítající dohromady 42,1 % okrajů
vyšších nádob.
Po stránce keramické hmoty byla výrazná keramika s příměsí „červeného“
ostřiva, která byla zaznamenána na 35,7 % tvarově určitelných jedinců (37 % všech
fragmentů). Méně výrazný byl výskyt „bílého“ ostřiva objevujícího se na 21,7 % nádob
(24,2 % všech fragmentů). „Červené“ a „bílé“ prvky se také objevovaly pospolu,
výraznější korelace mezi „červenou příměsí“ a grafitovými zrny již byla zmíněna
u výsledků syntézy formálních struktur102
.
                                                            
102
 Kvantifikace jednotlivých příměsí do práce zařazena nebyla. 
251
Z ostatních výsledků zjištěných „klasickou“ metodou stojí za zmínku velice
časté grafitování okrajů nádob. U těch jedinců, kteří dosahovali od okraje alespoň
po maximální výduť, byla tato dekorace zaznamenána téměř ve třetině případů
(30,3 %).
Domnívám se, že lze veškeré tyto zmíněné charakteristiky považovat přímo
za projev zdejších či regionálních výrobních aktivit (keramického okruhu)103
,
přestože bude nutné v budoucnu tento závěr ověřit na základě nově získaných dat,
popřípadě dalšími specializovanými rozbory již zpracované keramiky. Nosné v tomto
směru budou výsledky analýz surového grafitu a grafitické hlíny, které nebyly
do uzávěrky této práce vyhotoveny.
Relevantnější závěry k problematice produkce „višňovské keramiky“ by mohla
v budoucnu osvětlit také lokalizace hrnčířských pecí, případně dalších objektů
souvisejících s produkcí keramiky, jež lze očekávat někde ve větší či menší vzdálenosti
od výrobních objektů, kterým byla věnována tato práce. V tomto ohledu se pro jejich
vyhledávání jeví jako perspektivní použití geomagnetické prospekce, na jejímž základě
by snad mohlo v budoucnu dojít k menším sondážím či systematickému výzkumu,
který by mohl přispět k hlubšímu poznání aspektů souvisejících s produkcí a distribucí
laténské keramiky.
Z nekeramických artefaktů byla v této práci vyhodnocena řada kovových
předmětů, z nichž stojí za pozornost zmínit relativně velké množství železných spon,
železný osmičkovitý článek, pinzetu a několik pracovních nástrojů. Velmi výrazným
artefaktem dokládajícím nejspíše obchodní styky, bylo železné závaží pocházející
původně pravděpodobně z jednoramenných vah. Ze šperků byly mimo spon
vyhodnoceny i dva skleněné náramky, jeden prstýnek a malý korálek.
Z řady ekofaktů byla v této práci věnována pozornost hlavně nepočetné
mazanici. Při zpracování jsem poukázal na její možný přínos pro řešení otázky rychlosti
zaplňování jam, respektive postdepozičních procesů obecně.
Vyhodnocení dalších faktů - kamenných objektů (artefaktů i ekofaktů),
stejně jako grafitické hlíny a surového grafitu - nemohlo být do této práce zahrnuto,
jelikož odborné analýzy, k nimž byly tyto předměty poskytnuty, mi nebyly do termínu
                                                            
103
 Ve věci určení keramiky vyráběné ve zdejším výrobním areálu by bylo možno vyslovit i hypotetický 
závěr  o  tom,  že  většina  keramiky  nalezené  při  záchranném  výzkumu  byla  zdejší  produkce.  Mohlo  by 
tomu  tak  být  za  předpokladu,  že  byla  vyrobená  keramika  využívána  primárně  k  místní  spotřebě 
a až sekundárně distribuována, mimo jiné jako obal komodit do jiných míst. 
252
ukončení práce k dispozici. Nemohlo tak dojít k další validaci faktorů na základě externí
evidence, kdy by zjištěná složení analyzované keramiky mohla být konfrontována
s poznatky získanými nezávislým rozborem grafitické hlíny či zlomků surového grafitu.
Podobně nemohla být za pomocí GIS stanovena dostupnost k výchozům grafitu, jež by
byly těmito analýzami určeny104
.
Samostatnou část tvořilo vyhodnocení veškerých komponent zaznamenaných
ve Višňové. Těžiště zájmu přitom bylo věnováno strukturám souvisejícím se
specializovanou výrobou keramiky, hlavně s ohledem na vyhledávání analogických
situací a na jejich vzájemném srovnávání. V rámci typologického zařazení
zahloubených objektů bylo poukázáno i na existenci problematického typu chaty A-1b
podle J. Meduny (1980a, 53).
Charakteristika samotné organizace specializované výroby keramiky byla
učiněna na základě modelu D. P. Peacocka (1982, 8-11). Organizační struktura výroby
většiny její zaznamenané produkce byla určena jako „Household industry“ s tím,
že u části mohl být upotřeben i model „Individual Workshop“. Keramika hnětená v ruce
pak mohla být vytvořena „podomácky“ („Household production“).
Při zpracování komponenty získávání potravy bylo, ačkoli snad se samotnými
stravovacími návyky přímo nesouvisí, poukázáno na zdejší výskyt snad největšího koně
pocházejícího z laténské lokality na Moravě, jehož původ může být, podobně jako
u stejně vysokých koňů na Manchingu (BÖKÖNYI 1968, Fig. 15-16), patrně někde
v oblasti východní Evropy. Odtud se sem kůň či jeho předchůdci mohl dostat například
pohybem obyvatel, obchodní či jinou cestou.
Výčet komponent uzavírala komponenta rituální či sakrální, prezentovaná
zde nálezem vřetenní kosti člověka náležící dospělému, blíže neurčitelnému jedinci.
Tento ekofakt ovšem nemusel nutně pocházet z doby laténské.
Další část práce se zabývala prostorovými vlastnostmi sídelních areálů doby
laténské ve vymezeném území povodí řeky Jevišovky a kladla si za cíl zodpovědět
několik dílčích otázek položených v úvodu této práce:
1. Je možné kvantifikovat intenzitu archeologických aktivit v povodí řeky
Jevišovky?
Podle získaných informací mohlo být kvantitativně vyjádřeno, že největší počet
nově zaznamenaných lokalit byl patrný do konce první poloviny 20. století, kdy bylo
                                                            
104
 Samozřejmě za předpokladu, že by se tyto zdroje ve sledovaném území vyskytovaly. 
253
evidováno celkem 20 lokalit. V padesátých letech nastal útlum nově registrovaných
poloh, které začaly s přibývající dobou znovu narůstat, až kulminovaly na konci
osmdesátých let. Po nich nastal znovu postupný pokles počtu nově zjištěných lokalit,
který byl završen nálezem jediné polohy zaznamenané v první dekádě 21. století,
jíž bylo právě zde studované Višňové. Od druhé poloviny 20. století je tak známo
celkem 13 nových lokalit105
.
2. Liší se návaznost laténských komponent na georeliéf od zjištění, učiněných
v jiných studovaných geografických jednotkách Moravy?
Některé z kvantitativních hodnot získaných pro zkoumané území bylo možno
srovnat s měřeními podobně nabytých údajů, které jsou na Moravě pro laténské období
známy jen z oblasti Boskovické brázdy. Statistickým šetřením bylo zjištěno,
že se závislosti situování laténských sídelních areálů v povodí řeky Jevišovky
a Boskovické brázdy nelišily. Environmentální proměnné, které byly v obou těchto
oblastech sledovány, byly svažitost terénu a euklidovská a časová vzdálenost od nyní
tekoucích řek.
3. Liší se nadmořská výška získaná pomocí GIS od záznamů publikovaných
dříve v katalozích pro toto území?
Statistickým srovnáním (Wilcoxonův párový test) nadmořských výšek
odvozených z katalogu P. Obšusty (1996b) s daty získanými extrahováním hodnot
z digitálního modelu reliéfu v GIS bylo zjištěno, že se hodnoty získané oběma způsoby
signifikantně neliší.
4. Bylo umístění laténských sídlišť v povodí Jevišovky determinováno
surovinovým potenciálem anebo optimálními přírodními podmínkami?
Porovnáním modelu hospodářského zázemí formy polí, pastvin a lesů lokalit
spadajících do (LT C-D1) s mapou výchozů a dostupnosti surovin se lze domnívat,
že byla většina zdejších nížinných sídelních areálů zakládána hlavně z agrárních
důvodů. Některá z nich mohla být ovšem primárně situována i kvůli přítomnosti
nerostných zdrojů. Jako nejpravděpodobnější se zde jeví dvojice lokalit Hostěradice
a Chlupice, popřípadě i lokalita Horní Dunajovice 2106
, kde byl výskyt limonitu
                                                            
105
 Tyto informace se opírají jen o přesněji datovatelné údaje. 
106
 Za předpokladu, že byla lokalita datovaná do LT C‐D1. 
254
a strusky zaznamenán přímo při výzkumu (OBŠUSTA 1996b, 87). U těchto tří lokalit,
které se navíc nacházejí nedaleko Višňové, se jako na jediných místech regionu
koncentrují výskyty grafitu a železných rud pospolu107
. Relativně blízko sebe se tyto
zdroje nachází také u Žerotic 2 a dokonce i u Višňové, na jejímž katastru by se měla
nacházet ložiska magnetitu (OBŠUSTA 1996a, obr. 4). Samostatné železné rudy se poté
vyskytují nedaleko Bojanovic, grafit u Vevčic a Únanova. Zde je ovšem nutno
poznamenat, že uvedené údaje se zakládají jen na potenciálních, a tedy ne zcela jistě
využívaných nerostných zdrojích. Dostupnost k dalším surovinám nebyla kvůli
jejich absenci v oblasti sledována.
5. Jaká je časová dostupnost výrobní komponenty ve Višňové k využívaným
či nejbližším ložiskům grafitu?
Nejbližší výchozy grafitu pro Višňové by se měly nacházet v okolí obce Horní
Dunajovice, které jsou lokalitě nejblíže jak euklidovskou (3,1 km), tak časovou
(45 min) vzdáleností. Zdroje u Mikulovic, které pro Višňové označil M. Hlava
(2008, 200) jako nejbližší, se oproti Horním Dunajovicím nacházejí jednou tak daleko
(1h, 38 min) a k jejich dosažení musela být překonána řeka Křepička. Podotýkám,
že se v obou případech jedná o hypotetická ložiska. Stanovení časové dostupnosti
k pravděpodobněji využívaným zdrojům určeným přírodovědnými analýzami nemohlo
být, z důvodů uvedených výše, provedeno.
6. Mohla si sídliště navzájem konkurovat?
Podle rozložení sídelních areálů bylo zjištěno, že si při situování hypotetických
polí mohly pravděpodobně „konkurovat“ komunity areálů v Kyjovicích
a Prosiměřicích. Ve třech případech108
bylo také zaznamenáno možné překrytí sfér
pravděpodobných pastvin. Podobné závěry byly konstatovány i v případě využívání
pravděpodobných lesů.
7. Jak vypadá model zázemí sídlišť?
Hospodářské zázemí lokalit LT C-D1 bylo modelováno podle parametrů
odvozených z prací A. Danielisové (2008a, 186) a D. Dreslerové (2008, 270).
Bylo zjištěno, že výrazně nedostatečné množství svahů vhodných k zakládání polí
                                                            
107
 Další místo se nachází u Plavče, v jehož blízkosti předpokládám výskyt další lokality. 
108
 1. Hostěradice a Chlupice; 2. Kravsko a Plenkovice; 3. Kyjovice, Prosiměřice a Žerotice. 
255
se vyskytovalo v okolí výšinné polohy v Jevišovicích a byl-li areál současný, tak v okolí
Tvořihráze. Velikost předpokládaných ploch polí se nacházela pod definovanou
kritickou hranicí dostupnosti i u Bojanovic, Střelic 2 a Kravska. To lze interpretovat
buď menším počtem lidí, kteří zde sídlili, anebo o něco větším radiem dostupnosti
k polím, než jaké byly stanoveny modelem. Jako pravděpodobná možnost se jeví i to,
že pole mohla být zakládána i na svažitějších terénech než bylo modelem určeno.
V několika případech (Jevišovice, Střelice 2, Vevčice a snad Hluboké Mašůvky 2) bylo
také poukázáno na nedostatečnou plochu lesů (500 ha) vyskytujících se v radiu
30 minut pěší chůze (2,5 km) od centroidů sídelních areálů.
Podle modelu se také ukázalo, že vzájemná vzdálenost sídelních areálů
byla téměř přesně respektována velikostí jejich pravděpodobných hospodářských
zázemí, respektive možně využívaných lesů. Distance mezi dvěma sídelními areály
tak byla většinou konstantní a zpravidla nepřesahovala hodinu pěší chůze.
8. Jak vypadá prediktivní model sídelních areálů?
Na podkladě vah zakládajících se na hodnotách environmentálních proměnných
pro známé sídelní areály byl vytvořen prediktivní model sídelních areálů, který může na
jedné straně odrážet sídelní strategie laténských komunit, na straně druhé může
v budoucnu sloužit jako výchozí model pro provádění selektivních či systematických
povrchových sběrů. Podíl plochy s největším archeologickým potenciálem čítá 17,2 %
sledovaného území.
Podotýkám, že veškeré analýzy a modelace pomocí GIS vycházely
ze současného stavu krajiny, který se může od doby laténské v mnohém lišit,
což se týká mimo jiné i řečišť, jak bylo nastíněno při zjišťování dostupnosti komponent
od hypotetických vodních toků. Podobně zdroje nerostných surovin nemusí odpovídat
těm, jež byly využívány v mladší době železné.
256
9. Seznam tabulek, obrázků a grafů v textu
Tab. T1. Třídění artefaktů.
Tab. T2. Datace sídlištních objektů.
Tab. T3. Deskripce objektu J502.
Tab. T4. Charakteristiky kůlových jam objektu J502.
Tab. T5. Popis výplní objektu J502 a souvisejících kontextů.
Tab. T6. Deskripce objektu J504.
Tab. T7. Charakteristiky kůlových jam objektu J504.
Tab. T8. Popis výplní objektu J504 a souvisejících kontextů.
Tab. T9. Deskripce objektu J507.
Tab. T10. Popis výplní objektu J507.
Tab. T12. Aspekty fragmentarizace keramiky.
Tab. T13. Klady a vlastnosti výskytu příměsí v keramickém těstě.
Tab. T14. Deskripce stupně dochování.
Tab. T15. Deskripce keramického jedince.
Tab. T16. Deskripce eroze okraje (hrany, lomu).
Tab. T17. Deskripce eroze vnějšího a vnitřního povrchu.
Tab. T18. Deskripce příměsí na vnějším a vnitřním povrchu.
Tab. T19. Deskripce příškvaru na povrchu.
Tab. T20. Deskripce stop formování fragmentu.
Tab. T21. Deskripce technologie formování nádoby.
Tab. T22. Deskripce zvlnění na vnější straně.
Tab. T23. Deskripce zvlnění na dně.
Tab. T24. Deskripce vnější a vnitřní povrchové vrstvy.
Tab. T25. Deskripce porozity vně a uvnitř.
Tab. T26. Deskripce reparace.
Tab. T27. Deskripce metrických parametrů.
Tab. T28. Deskripce hustoty příměsí keramické hmoty.
Tab. T29. Deskripce příměsí v keramické hmotě.
Tab. T30. Deskripce výzdoby.
Tab. T31. Deskripce svislého rýhování.
Tab. T32. Deskripce metrických parametrů svislého rýhování.
Tab. T33. Deskripce tvaru nádoby.
257
Tab. T34. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J502 v závislosti
na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Tab. T35. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J504 v závislosti
na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Tab. T36. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J507 v závislosti
na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Tab. T37. Celkové početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech v závislosti
na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Tab. T38. Srovnání zastoupení fragmentů na laténských sídlištích v závislosti
na dochování.
Tab. T39. Početní a hmotnostní zastoupení okrajových fragmentů. Údaje o hmotnosti
získány souhrnným vážením a vážením jednotlivých fragmentů.
Tab. T40. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů výdutí. Údaje o hmotnosti
získány souhrnným vážením a vážením jednotlivých fragmentů.
Tab. T41. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů den. Údaje o hmotnosti získány
souhrnným vážením a vážením jednotlivých fragmentů.
Tab T42. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J502 v závislosti
na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Tab. T43. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J504 v závislosti
na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Tab. T44. Celkové početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech J502
a J504 v závislosti na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným
vážením.
Tab. T45. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech J502 a J504
v závislosti na jejich slepitelnosti (slepitelné minimálně dva fragmenty).
Tab. T46. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech J502 a J504
v závislosti na jejich slepitelnosti (slepitelné minimálně tři fragmenty).
Tab. T47. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů kategorie „DOCH_123“
v objektech J502 a J504. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Tab. T48. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů kategorie „JEDINEC_SO“
v objektech J502 a J504. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Tab. T49. Početní a hmotnostní zastoupení fragmentů kategorie „JEDINEC_F+“
v objektech J502 a J504. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Tab. T50. Početní a hmotnostní zastoupení okrajů neslepitelných s jinými fragmenty
(kategorie „JEDINEC_FO“) v objektech J502 a J504. Údaje o hmotnosti
získány vážením jednotlivých fragmentů.
Tab. T51. Celkové početní a hmotnostní zastoupení fragmentů. Údaje o hmotnosti
získány souhrnným vážením.
Tab. T52. Celkové početní a hmotnostní zastoupení fragmentů. Údaje o hmotnosti
získány vážením jednotlivých fragmentů.
Tab. T53. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů.
Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
258
Tab. T54. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů.
Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
Tab. T55. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených fragmentů. Údaje o hmotnosti
získány souhrnným vážením.
Tab. T56. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů
okrajů. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Tab. T57. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů
okrajů. Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
Tab. T58. Početné a hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů
výdutí. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Tab. T59. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů
výdutí. Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
Tab. T60. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů den.
Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Tab. T61. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů den.
Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
Tab. T62. Srovnání zastoupení zlomků a den.
Tab. T63. Srovnání průměrné hmotnosti fragmentu.
Tab. T64. Srovnání zastoupení částí zasahujících od okraje po výduť.
Tab. T65. Srovnání zastoupení slepků.
Tab. T66. Srovnání zastoupení okrajů bez výdutí.
Tab. T67. Srovnání zastoupení celých nádob či celých profilů nádob.
Tab. T68. Korelační matice a její charakteristiky.
Tab. T69. Deskriptory a jejich charakteristiky.
Tab. T70. Vlastní čísla korelační matice.
Tab. T71. Matice faktorových koeficientů pro sedm faktorů.
Tab. T73. Srovnání zastoupení keramických hmot s jinými moravskými lokalitami.
Tab. T74. Početní zastoupení keramických hmot v jednotlivých objektech.
Tab. T75. Hmotnostní zastoupení keramických hmot v jednotlivých objektech.
Tab. T76. Zastoupení jednotlivých kombinací svislého rýhování.
Tab. T77. Zastoupení maximálních šířek rýh svislého rýhování.
Tab. T78. Soupis kamenných artefaktů.
Tab. T79. Zastoupení mazanice.
Tab. T80. Zastoupení domácích zvířat na laténských sídlištích.
Tab. T81. Datace objektů.
Tab. T82. Seznam vrstev odvozených z digitálního modelu reliéfu.
Tab. T83. Seznam komponent.
Tab. T84. Četnosti obytných komponent v závislosti na chronologii.
259
Tab. T85. Výsledky Wilcoxonova párového testu pro nadmořské výšky odvozené z
centroidů lokalit.
Tab. T86. Výsleky Wilcoxonova párového testu pro průměr nadmořských výšek
nacházejících se ve stometrovém okolí centroidů lokalit.
Tab. T87. Klady a zápory jednotlivých výpočtů rychlostí a frikčních povrchů.
Tab. T88. Kvantitativní charakteristiky proměnných pro území Boskovické brázdy
a povodí řeky Jevišovky.
Tab. T89. Výsledky Mann-Whitneyova U testu pro sklon reliéfu území Boskovické
brázdy a povodí řeky Jevišovky.
Tab. T90. Výsledky Mann-Whitneyova U testu pro euklidovskou vzdálenost
k současným vodním tokům území Boskovické brázdy a povodí řeky
Jevišovky.
Tab. T91. Výsledky Mann-Whitneyova U testu pro časovou vzdálenost k současným
vodním tokům území Boskovické brázdy a povodí řeky Jevišovky.
Tab. T92. Vzdálenost výchozů grafitu od Višňové do pěti hodin chůze.
Tab. T93. Časová a euklidovská vzdálenost od hypotetických výchozů grafitu
a železných rud.
Tab. T94. Kritéria pro vytvoření modelu podle A. Danielisové (2008a, 186)
a D. Dreslerové (2008, 270).
Tab. T95. Kvantitativně vyjádřené velikosti jednotlivých ploch tvořící zázemí.
Tab. T96. Vybrané vrstvy a jejich váhy.
Tab. T97. Charakteristiky a výsledek statistického testování prediktivního modelu.
Obr. 1. Poloha zkoumaných objektů z doby bronzové a laténské.
Obr. 2. Pohled na zkoumanou plochu od cesty SSV směrem.
Obr. 3. Deskripce eroze okraje (hrany, lomu).
Obr. 4. Deskripce hustoty příměsí keramické hmoty.
Obr. 5. Deskripce tvaru nádoby.
Obr. 6. Deskripce ukončení okraje.
Obr. 7. Vizualizace faktoru 1
Obr. 8. Vizualizace faktoru 2
Obr. 9. Vizualizace faktoru 3
Obr. 10. Vizualizace faktoru 4
Obr. 11. Vizualizace faktoru 5
Obr. 12. Vizualizace faktoru 7.
Obr. 13. Ukázka svislého rýhování.
Obr. 14. Ukázka struhadlovitého drsnění.
260
Obr. 15. Nádoba s hlazenými liniemi na povrchu, které se točí ve spirále kolem jejího
těla.
Obr. 16. Otisky prstů na keramice.
Obr. 17. Ukázka otisků na dnech nádob.
Obr. 18. Jáma J504.
Obr. 19. Nadmořská výška.
Obr. 20. Svažitost reliéfu.
Obr. 21. Orientace svahu.
Obr. 22. RIM index.
Obr. 23. Euklidovská vzdálenost od současných vodních toků.
Obr. 24. Euklidovská vzdálenost od hypotetických vodních toků.
Obr. 25. Časová vzdálenost od současných vodních toků.
Obr. 26. Časová vzdálenost od hypotetických vodních toků.
Obr. 27. Možná viditelnost v krajině z Višňové modelovaná za pomoci funkce
Viewshed (ArcGIS).
Obr. 28. Možná viditelnost v krajině pro lokality nedatované do LT A a LT B
modelovaná za pomoci funkce Viewshed (ArcGIS).
Obr. 29. Surovinové zdroje zlata, stříbra, grafitu a železných rud.
Obr. 30. Časová dostupnost k nerostným zdrojům pro lokality nedatované do LT A
a LT B.
Obr. 31. Časová vzdálenost od výchozů železných rud.
Obr. 32. Euklidovská vzdálenost od výchozů železných rud.
Obr. 33. Časová vzdálenost od výchozů grafitu.
Obr. 34. Euklidovská vzdálenost od výchozů grafitu.
Obr. 35. Model zázemí pro lokality datované do LT C-D1.
Obr. 36. Model zázemí pro lokality nedatované do LT A a LT B.
Obr. 37. Prediktivní model.
Graf 1. Celkové početní zastoupení fragmentů v objektech v závislosti
na dochování.
Graf 2. Hmotnost fragmentů okrajů. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením
a vážením jednotlivých fragmentů.
Graf 3. Hmotnost fragmentů výdutí. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením
a vážením jednotlivých fragmentů.
Graf 4. Hmotnost fragmentů den. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením
a vážením jednotlivých fragmentů.
Graf 5. Hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J502 v závislosti na dochování.
Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
261
Graf 6. Hmotnostní zastoupení fragmentů v objektu J504 v závislosti na dochování.
Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Graf 7. Celkové hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech J502 a J504
v závislosti na dochování. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Graf 8. Hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech J502 a J504 v závislosti
na jejich slepitelnosti (slepitelné minimálně dva fragmenty). Údaje
o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Graf 9. Hmotnostní zastoupení fragmentů v objektech J502 a J504 v závislosti
na jejich slepitelnosti (slepitelné minimálně tři fragmenty. Údaje
o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Graf 10. Hmotnostní zastoupení fragmentů kategorie „JEDINEC_SO“ v objektech
J502 a J504. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Graf 11. Hmotnostní zastoupení fragmentů kategorie „JEDINEC_F+“ v objektech
J502 a J504. Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Graf 12. Hmotnostní zastoupení okrajů neslepitelných s jinými fragmenty
v objektech J502 a J504. Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých
fragmentů.
Graf 13. Celkové početní a hmotnostní zastoupení fragmentů. Údaje o hmotnosti
získány souhrnným vážením a vážením jednotlivých fragmentů.
Graf 14. Hmotnostního zastoupení fragmentů v objektech J502 (vlevo) a J504
(vpravo). Údaje o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Graf 15. Hmotnostního zastoupení fragmentů v objektu J507. Údaje o hmotnosti
získány souhrnným vážením.
Graf 16. Hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů. Údaje
o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Graf 17. Početní a hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů.
Údaje o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
Graf 18. Hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů okrajů. Údaje
o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Graf 19. Hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů okrajů. Údaje
o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
Graf 20. Hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů výdutí. Údaje
o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Graf 21. Hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů výdutí. Údaje
o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
Graf 22. Hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů den. Údaje
o hmotnosti získány souhrnným vážením.
Graf 23. Hmotnostní zastoupení zdobených a nezdobených fragmentů den. Údaje
o hmotnosti získány vážením jednotlivých fragmentů.
Graf 24. Tvarová skladba souboru.
Graf 25. Vizualizace faktorových skóre prvního (vlevo) a druhého (vpravo) faktoru.
Graf 26. Vizualizace faktorových skóre třetího (vlevo) a čtvrtého (vpravo) faktoru.
262
Graf 27. Vizualizace faktorových skóre pátého (vlevo) a šestého (vpravo) faktoru.
Graf 28. Vizualizace faktorových skóre sedmého faktoru.
Graf 29. Bodový graf závislosti prvního faktoru na tvaru nádoby.
Graf 30. Bodový graf závislosti prvního faktoru na tvaru okraje nádoby.
Graf 31. Bodový graf závislosti druhého faktoru na tvaru nádoby.
Graf 32. Bodový graf závislosti třetího faktoru na tvaru nádoby.
Graf 33. Bodový graf závislosti třetího faktoru na tvaru okraje nádoby.
Graf 34. Bodový graf závislosti třetího faktoru na keramické hmotě.
Graf 35. Bodový graf závislosti čtvrtého faktoru na tvaru nádoby.
Graf 36. Bodový graf závislosti čtvrtého faktoru na tvaru okraje nádoby.
Graf 37. Bodový graf závislosti pátého faktoru na tvaru nádoby.
Graf 38. Bodový graf závislosti sedmého faktoru na tvaru nádoby.
Graf 39. Zastoupení jednotlivých kombinací svislého rýhování.
Graf 40. Zastoupení maximálních šířek rýh svislého rýhování (vlevo) a index
variability šířek rýh (vpravo).
Graf 41. Index pravidelnosti rozestupů svislých rýh (vlevo) a hustota svislého
rýhování (vpravo).
Graf 42. Zastoupení jednotlivých kombinací vhlazovaných motivů.
Graf 43. Zastoupení vhlazování v závislosti na tvaru nádoby.
Graf 44. Zastoupení jednotlivých kombinací hlazených motivů.
Graf 45. Distribuce grafitování na tvarově určitelných keramických jedincích.
Graf 46. Zastoupení grafitování v závislosti na tvaru nádoby.
Graf 47. Zastoupení jednotlivých kombinací plastických prvků.
Graf 48. Zastoupení jednotlivých kombinací plastických prvků.
Graf 49. Zastoupení jednotlivých kombinací plastických prvků.
Graf 50. Zastoupení reparací v závislosti na jednotlivých nádobách.
Graf 51. Zastoupení jednotlivých kombinací reparací.
Graf 52. Zastoupení reparací v závislosti na tvaru nádoby.
Graf 53. Zastoupení stop po formování na fragmentech (vlevo) a závislost hlazené
a vhlazované výzdoby vnitřních stran nádob na vnitřní úpravě jejich
povrchu (vpravo).
Graf 54. Zastoupení technologie formování keramiky v závislosti na určitelných
tvarech keramiky (vlevo) a druhu keramické hmoty (vpravo).
Graf 55. Zastoupení technologie formování keramiky v závislosti na tvaru nádoby.
Graf 56. Zastoupení otisků na dnech nádob.
Graf 57. Zastoupení otisků na dnech nádob v závislosti na druhu keramické hmoty.
263
Graf 58. Zastoupení hustoty příměsí v keramické hmotě v závislosti na velikosti
jednotlivých příměsí.
Graf 59. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty na tloušťce okraje (vlevo)
a průměru nádoby (vpravo).
Graf 60. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty na druhu nádoby.
Graf 61. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty na ukončení nádoby u vyšších
tvarů.
Graf 62. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty na ukončení nádoby u vyšších
tvarů.
Graf 63. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty na ukončení nádoby u nižších
tvarů.
Graf 64. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty na ukončení nádoby u nižších
tvarů.
Graf 65. Zastoupení okrajů hrnců a zásobnic s odsazeným hrdlem.
Graf 66. Zastoupení okrajů nečleněných hrnců a zásobnic.
Graf 67. Zastoupení okrajů hrnců a zásobnic s prohnutým hrdlem.
Graf 68. Celkové zastoupení okrajů hrnců a zásobnic.
Graf 69. Zastoupení okrajů esovitě profilovaných mís.
Graf 70. Zastoupení okrajů mís s odsazeným hrdlem.
Graf 71. Celkové zastoupení okrajů esovitých mís a mís s odsazeným okrajem.
Graf 72. Průměry okrajů vyšších tvarů nádob v závislosti na jejich profilaci.
Graf 73. Průměry okrajů vyšších tvarů nádob v závislosti na ukončení jejich okraje.
Graf 74. Průměry okrajů nižších tvarů nádob v závislosti na jejich profilaci.
Graf 75. Průměry okrajů nižších tvarů nádob v závislosti na ukončení jejich okraje.
Graf 76. Zastoupení domácích zvířat ve Višňové.
Graf 77. Zastoupení třech nejčastějších chovaných druhů na laténských sídlištích
s více jak 100 určitelnými jedinci.
Graf 78. Zastoupení domácích zvířat na laténských sídlištích.
Graf 79. Zastoupení domácích zvířat na laténských sídlištích s více jak
100 určitelnými jedinci.
Graf 80. Intenzita archeologických aktivit ve studovaném území vyjádřena počtem
nově objevených lokalit (vlevo) a užitá metoda získání archeologických dat
(vpravo).
Graf 81. Nadmořská výška.
Graf 82. Svažitost reliéru.
Graf 83. Orientace laténských sídlišť a pohřebišť charakterizované jako body (vlevo)
a počítané jako průměr hodnot pixelů nacházejících se v okolí 100 m
od centroidu lokalit (vpravo).
Graf 84. Lokální převýšení pro 100 metrů od centroidu lokality.
264
Graf 85. Lokální převýšení pro 250 od centroidu lokality.
Graf 86. Lokální převýšení pro 500 od centroidu lokality.
Graf 87. RIM index.
Graf 88. Hodnoty RIM indexů pro pohřebiště (hodnoty jsou upraveny)
Graf 89. Hodnoty RIM indexů pro sídliště.
Graf 90. Euklidovská (vlevo) a časová (vpravo) vzdálenost od současných (hnědá)
a hypotetických (zelená) vodních toků.
Graf 91. Euklidovská (vlevo) a časová (vpravo) vzdálenost od současných (modrá)
a hypotetických (červená) vodních toků.
Graf 92. Nadmořská výška (vlevo) a sklon reliéfu (vpravo) pro území Boskovické
brázdy a povodí řeky Jevišovky.
Graf 93. Euklidovská (vlevo) a časová (vpravo) vzdálenost od současných vodních
toků pro území Boskovické brázdy a povodí řeky Jevišovky.
Graf 94. Rozložení četností známých lokalit v závislosti na svažitosti terénu (vlevo)
a orientaci svahu (vpravo).
Graf 95. Rozložení četností známých lokalit v závislosti na převýšení ve 100 m radiu
od jejich centroidů (vlevo) a na RIM indexu (vpravo).
Graf 96. Rozložení četností známých lokalit v závislosti na převýšení ve 250 m radiu
od jejich centroidů (vlevo) a na časové vzdálenosti k dnešním řekám
(vpravo).
 
 
 
 
265
10. Prameny a literatura
ANDERSON, A. 1985: Interpreting Pottery. New York.
ASPELIN, K. 2005: Establishing Pedestrian Walking Speeds.
http://www.westernite.org/datacollectionfund/2005/psu_ped_summary.pdf.
BAHN, P. - RENFREW, C. 2008: Archaeology: Theories, Methods and Practice.
London.
BALCÁRKOVÁ, A. 2009: Raně středověké osídlení na lokalitě Olomouc -
Slavonín - „Horní Lán“. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená
na FF MU Brno. Brno.
BAŠTOVÁ, D. - KRUŠINOVÁ, L. - SKLENÁŘOVÁ, Z. - VOLFÍK, P. 1997: Státní
archeologický seznam ČR - informační systém archeologických nalezišť.
In: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora v archeologii. Brno, 115-123.
BÁTORA, J. 1988: Najnovšie poznatky o pohrebnom ríte ľudu nitranskej skupiny.
In: Antropofagie a pohřební ritus doby bronzové. Brno, 83-90.
BRAND, C. 1995: Zur eisenzeitlichen Besiedlung des Dürrnberges bei Hallein.
Internationale Archäologie 19. Espelkamp.
BRINKEMPER, O. 1991: Wetland fading in the area to the south of the Meuse estuary
during the Iron Age and Roman period. An environmental and paleo-economic
reconstruction. Annalecta Praehistorica Leidensia 24.
BŘEŇ, J. 1966: Třísov - keltské oppidum v jižních Čechách. Praha.
BŘEŇ, J. - BOUZEK, J. - JANSOVÁ, L. 1978: Keltové v Čechách.
In: Pleiner, R. (eds.): Pravěké dějiny Čech. Praha, 587-675.
BÖKÖNYI, S. 1968: Data on Iron Age Horses of Central and Eastern Europe.
Cambridge - Mass.
BUKO, A. 1990: Ceramika wczesnopolska. Wprowadzenie do badań. Wrocław -
Warszawa - Kraków - Gdańsk - Łódź.
BURKART, E. 1953: Mährens Minerale und ihre Literatur. Brno.
ČIŽMÁŘ, M. 1975: Relativní chronologie keltských pohřebišť na Moravě.
Památky archeologické 66, 417-437.
ČIŽMÁŘ, M. 1980: Dva časně laténské nálezy ze středních Čech. Archeologické
rozhledy 32, 642-643.
266
ČIŽMÁŘ, M. 1984: Laténské sídliště z Velkých Hostěrádek, okr. Břeclav. Památky
archeologické 75, 463-485.
ČIŽMÁŘ, M. 1987: Laténské sídliště ze Strachotína, okr. Břeclav. Památky
archeologické 78, 205-230.
ČIŽMÁŘ, M. 1989: Pozdně laténské osídlení předhradí Závisti. Památky archeologické
80, 59-122.
ČIŽMÁŘ, M. 1992: Nástin vývoje osídlení Břeclavska v době laténské.
XXI. Mikulovské sympozium 1991. Brno, 71-79.
ČIŽMÁŘ, M. 1993: Keltská okupace Moravy. In: Podborský, V. (ed.): Pravěké dějiny
Moravy. Brno, 233-328.
ČIŽMÁŘ, M. 1994a: Ein Beitrag zur Kenntnis der Herstellung der spätlatènezeitlichen
Graphitkeramik in Südmähren. Acta Musei Moraviae 79, 85-93.
ČIŽMÁŘ, M. 1994b: Pozdně laténské sídliště v Dolních Břežanech. Archeologické
rozhedy 44, 594-606.
ČIŽMÁŘ, M. 1995: Značky na dnech laténské keramiky na Moravě II. Acta Musei
Moraviae 80, 109-120.
ČIŽMÁŘ, M. 1996a: Laténské osídlení Hradiska u Obřan (okr. Brno-město).
Pravěk - nová řada 4/1994, 253-270.
ČIŽMÁŘ, M. 1996b: Pseudoanthropomorphe Schwerter aus keltischer Gräberfelder
in Mähren. Acta Musei Moraviae 81, 111-124.
ČIŽMÁŘ, M. 2000: Nálezy lidských kostí na Moravských sídlištích doby laténské.
Památky archeologické - Supplementum 13, 81-91.
ČIŽMÁŘ, M. 2002a: Ökonomische Struktur des Oppidums Staré Hradisko.
In: Dobiat, C. - Sievers, S. - Stöllner, T. (eds.): Dürrnberg und Manching.
Wirtschaftsarchäologie im ostkeltischen Raum. Kolloquien zur Vor- und
Frühgeschichte - Band 7. Bonn, 297-313.
ČIŽMÁŘ, M. 2002b: Vývoj laténského osídlení v oblasti pod Pavlovskými vrchy.
In: Stuchlík, S. (ed.): Oblast vodního díla Nové Mlýny od pravěku do středověku.
Brno, 249-270.
ČIŽMÁŘ, M. 2003: Laténské sídliště v Bořitově. Pravěk - Supplementum 10. Brno.
ČIŽMÁŘ, M. - GEISLEROVÁ, K. 2006: Výzkumy - Ausgrabungen 1999-2004. Brno.
ČIŽMÁŘ, M. - HOLUB, P. 2005: Laténská chata z Brna - Králova pole. Pravěk - nová
řada 13/2003, 295-302.
ČIŽMÁŘ, M. 2006: Doba laténská. In: Čižmář, M. - Geislerová, K. (eds.): Výzkumy -
Ausgrabungen 1994-2004. Brno, 55-61.
ČIŽMÁŘ, M. - KOHOUTEK, J. - LANGOVÁ, J. 1993: Hradisko púchovské kultury
u Všeminy, okr. Zlín. Pravěk - nová řada 3/1993, 191-175.
267
ČIŽMÁŘ, M. - MEDUNA, J. 1985: Bodenzeichen auf laténezeitlicher Keramik
in Mähren. Památky archeologické 76, 78-100.
ČIŽMÁŘ, I. 2006: Ptení. Osídlení mikroregionu v době laténské. Nepublikovaná
bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno. Brno.
ČIŽMÁŘ, I. 2008: Zázemí keltského oppida Staré Hradisko. Nepublikovaná
magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. Brno.
ČIŽMÁŘ, Z. (nedat.): Višňové 2005-2006. Nálezová zpráva č. j. 185/06 uložená
v archívu AÚ AV ČR Brno. Brno.
ČIŽMÁŘ, Z. 2006: Višňové (okr. Znojmo). Přehled výzkumů 47, 161-162.
ČIŽMÁŘ, Z. - HLAVA, M. - ŠMÍD, M. 2005: Laténská hrnčířská pec z Ptení
(okr. Prostějov). Pravěk - nová řada 13/2003, 279-293.
ČIŽMÁŘOVÁ, H. 2008: Laténské sídliště v Brně - Slatině, poloha „Švédské valy“.
Nepublikovaná bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno. Brno.
ČIŽMÁŘOVÁ, J. 1990: Laténské pohřebiště v Brně-Chrlicích. Archeologické rozhledy
42, 257-269.
ČIŽMÁŘOVÁ, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Praha.
ČTVERÁK, V. 2002: Halštatské hradiště Hrazany? Archeologie ve středních Čechách
6/2002, 277-281.
DANIELISOVÁ, A. 2003: K problematice urbanismu pozdního laténu - dvorec
na oppidu Staré Hradisko. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená
na FF MU Brno. Brno.
DANIELISOVÁ, A. 2008a: Oppidum České Lhotice v kontextu svého sídelního
zázemí. Nepublikovaná disertační práce uložená na FF UK Praha. Praha.
DANIELISOVÁ, A. 2008b: Praktické problémy spojené s modelováním pohybu
pravěkou kulturní krajinou. In: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora
v archeologii 2. Brno - Praha - Plzeň, 110-119.
DANNHEIMER, H. - GEBHARD, R. 1993: Das keltische Jahrtausend. Mainz
am Rhein.
DE SILVA, M. - PIZZIOLO, G. 2001: Setting up a „Human Calibrated“ Anisotropic
Cost Surface for Archaeological Landscape Investigation. In: Stančič, Z. -
Veljanovski, T. (eds.): Computing Archaeology for Understanding the Past -
CAA 2000 - Computer Applications and Quantitative Methods in Archaeology.
Proceedings of the 28th Conference, Ljubljana, April 2000.
British Archaeological Reports - International Series 931, 279-286.
DEMEK, J. a kol. 1965: Geomorfologie českých zemí. Brno.
DEMEK, J. a kol. 1987: Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Praha.
DEMEK, J. - NOVÁK, V. a kol. 1992: Neživá příroda, Vlastivěda moravská I. Brno.
268
DOLEŽEL, J. - KOMORÓCZY, B. 2002: Blansko (okr. Blansko), Přehled výzkumů 43
(2001), 213-217.
DRDA, P. 1981: Malovaná keramika z podhradí na Závisti. Praehistorica 8.
Varia archaeologica 2, 201-208.
DRESLER, P. - MACHÁČEK, J. 2008: Hospodářské zázemí raně středověkého centra
na Pohansku u Břeclavi. In: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora v archeologii
2. Brno - Praha - Plzeň, 120-147.
DRESLEROVÁ, D. 1995: A settlement-economic model for a prehistoric microregion:
settlement activities in the Vinoř-stream basin during the Hallstatt period.
In: Kuna, M. - Venclová, N. (eds.): Whitner Archaeology? Papers in honour
of Evžen Neustupný. Praha, 145-160.
DRESLEROVÁ, D. 1997: Modelování přírodních podmínek mikroregionu na základě
archeologických dat. Archeologické rozhledy 48, 605-614, 709-712.
DRESLEROVÁ, D. 2008: Ekonomický potenciál regionu Říčanska z hlediska
pravěkého hutnictví. In: Venclová, N. (ed.): Hutnický region Říčansko. Praha,
266-276.
DRDA, P. - RYBOVÁ, A. 1997: Keltská oppida v centru Boiohaema. Památky
archeologické 88, 65-123.
DRDA, P. - RYBOVÁ, A. 2001: Model vývoje velmožského dvorce 2.-1. století
před Kristem. Památky archeologické 92, 284-349.
EASTMAN, J. R. 1999: IDRISI32 : IDRISI for Workstations, version 3. Worchester.
EASTMAN, J. R. 2006: IDRISI Andes. Guide to GIS and Image Processing.
Worchester.
ENDEROVÁ, P. 1996: Časně laténské sídliště v Brně-Horních Heršpicích,
okr. Brno-město a Slavíkovicích, okr. Vyškov. Pravěk - nová řada 4/1994,
233-251.
ENDEROVÁ, P. 2007: Laténské nálezy z Hradiska u Kramolína. Pravěk - nová řada
16/2006, 97-123.
ERICSON, J. E. - GOLDSTEIN, R. 1980: Workspace: a new approach to the analysis
of energy expenditure within site catchments. In: Fidlow, F. J. - Ericson, J. E.
(eds.): Catch Analysis: essayson prehistoric resource space. UCLA: Anthropology
vol. 10, 21-30.
FERDIERE, A. - MALRAIN, F. - MATTERNE, V. - MÉNIEL, P. - NISSEN
JAUBERT, A. 2006: Histoire de l’agriculture en Gaule, 500 av. J.-C. -
1000 apr J.-C. Editions Errance. Paris.
GORENFLO, L. J. - GALE, N. 1990: Mapping Regional Settlement in Information
Space. Journal of Anthropological Archaeology 9, 240-274.
FILIP, J. 1956: Keltové ve střední Evropě. Monumenta Archeologica, Tomus V. Praha.
269
FOJTÍK, P. 2002: Pravěké a raně středověké osídlení katastru obce Lešany
(okr. Prostějov). Střední Morava 15, 55-84.
FREITAGOVÁ, J. 1973: Sídlištní objekty z doby protohistorické na Moravě.
Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. Brno.
GÉCZYOVÁ, M. 2009: Laténske sídliskové nálezy z Klentnice, Mezi vinohrady.
Nepublikovaná bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno. Brno.
GEBHARD, R. 1989: Der Glasschmuck aus dem Oppidum von Manching. Stuttgart.
GEBHARD, R. 1991: Die Fibeln aus dem Oppidum von Manching. Stuttgart.
GOJDA, M. 2004: Introduction. In: Gojda, M. (ed.): Ancient Landscape, Settlement
Dynamics and Non-Destructive Archaeology. Český Těšín, 17-21.
GOLÁŇ, J. 2003: Archeologické prediktivní modelování pomocí geografických
informačních systémů na příkladu území Jihovýchodní Moravy. Nepublikovaná
disertační práce uložená na PřF MU Brno. Brno.
GOSDEN, CH. 1987: The Production and Exchange of La Tène a Wheel-turned Pottery
in Bohemia. Archeologické rozhledy 39, 290-316.
GOSDEN, CH. 1993: The Coding of the Radovesice Pottery. In: J. Waldhauser (et al.):
Die hallstatt- und latene`zeitliche Siedlung mit Gräberfeld bei Radovesice
in Böhmen. Archeologický výzkum v severních Čechách 21. Praha, 86-114.
GOŠ, V. 1971: Laténské sídliště v Mohelnici (okr. Šumperk). Přehled výzkumů 1970,
37-38.
GOŠ, V. - MICHNA, P. - UNGER, J. 1963: Zjišťovací výzkum na laténském sídlišti
v Broticích (okr. Znojmo). Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity -
řada E 8, 135-137.
GUILLAUMET, J. P. 2003: Paléomanufacture métallique: méthode d'étude. Paris.
HALLER, M. - GENTIZON, A. - KUNA, M. 2007: Mazanice z pozdní doby bronzové
z Roztok, Archeologické rozhledy 59, 765-778.
HANKÝŘ, V. - TICOVÁ, E. - SALAČ, V. 1998: Chemicko-technologický průzkum
laténské keramiky ze severozápadních Čech. Archeologické rozhledy 50,
106-115.
HARROWER, M. J. 2010: Geographic Information Systems (GIS) hydrological
modeling in archaeology: an example from the origins of irrigation in Southwest
Arabia (Yemen). Journal of Archaeological Science 37 (2010), 1447-1452.
HENDL, J. 2009: Přehled statistických metod. Analýza a metaanalýza dat. Praha.
HLAVA, M. 1997: Využití tuhy v době laténské na Moravě. Nepublikovaná
magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. Brno.
HLAVA, M. 1998: Laténské sídliště v Bořitově - Mezichlumí. Pravěk - nová řada
7/1997, 333-357.
270
HLAVA, M. 1999a: Laténská sídliště z období plochých keltských pohřebišť
(LT B-C1) na Malé Hané. Sborník Muzea Blansko, 39-48.
HLAVA, M. 1999b: Laténská železářská pec v trati Niva u Bořitova (okr. Blansko).
Pravěk - nová řada 8/1998, 151-175.
HLAVA, M. 2000: Laténské hroby z Oslavan a Nové Vsi (okr. Brno-venkov). Pravěk -
nová řada 9/1999, 359-378.
HLAVA, M. 2002a: Laténské hroby ze Šlapanic, okr. Brno-venkov. Pravěk - nová řada
11/2001, 265-279.
HLAVA, M. 2002b: Laténské sídliště u Tvarožné (okr. Brno-venkov). Pokus
o rekonstrukci výzkumu z roku 1943. Pravěk - nová řada 11/2001, 301-354.
HLAVA, M. 2002c: Poznámky k laténskému hrobu z Kojetína (okr. Přerov).
Archeologie Moravy a Slezska 2/2002, 63-66.
HLAVA, M. 2003-2004: Laténský žárový hrob z Medlova (okr. Olomouc)?!. Sborník
prací filosofické fakulty Brněnské univerzity - řada M 8-9, 263-267.
HLAVA, M. 2006a: Laténská sídliště v Dolní Sukolomi (okr. Olomouc). Poznámky
k výzkumům a historii "německého" muzea v Uničově. Pravěk - nová řada
14/2004, 373-416.
HLAVA, M. 2006b: Tuhová keramika z oppida Staré Hradisko a pozdně laténská
tuhová keramika na Moravě. Nepublikovaná disertační práce uložená na FF MU
Brno. Brno.
HLAVA, M. 2007: Laténské osídlení Uničovska. Pravěk - Supplementum 17. Brno,
87-171.
HLAVA, M. - VÍCH, D. 2007: Laténské osídlení Boskovicka. Pravěk - Supplementum
17. Brno, 11-86.
HLAVA, M. 2008: Grafit v době laténské na Moravě. Památky archeologické 99,
189-258.
HLOŽEK, M. 2003: Výrobní centra laténské keramiky na jižní Moravě a jejich
technologická identifikace. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená
na FF MU Brno. Brno.
HLOŽEK, M. - GREGEROVÁ, M. 2003: Přírodovědné rozbory časně laténské
keramiky a kostěného razidla z lokality Polešovice - "Nivy" (okr. Uherské
Hradiště). Pravěk - nová řada 12/2002, 199-208.
HORÁKOVÁ-JANSOVÁ, L. 1955: Laténská tuhová keramika v Čechách a na Moravě.
Památky archeologické 46, 134 - 184.
HORÁLKOVÁ, P. 1985 : Laténské sídliště v Mistrině I-III. Nepublikovaná magisterská
diplomová práce uložená na FF MU Brno. Brno.
HORÁLKOVÁ, P. 1992: Časně laténské sídliště u Šakvic, okr. Břeclav. Pravěk - nová
řada 2/1992, 275-292.
271
HORÁLKOVÁ, P. 1993: Laténské sídliště ve Vyškově (okr. Vyškov). Přehled
výzkumů 1991, 17-32.
HRBEK, J. 1938: Kotlina plenkovická v době kamenné. Od Horácka k Podyjí 14
1937/38, 66-68, 106-109, 142-145, obr. 1-13.
HROMÁDKOVÁ, V. 2009: Sídelní areál popelnicových polí u Jiříkovic.
Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. Brno.
HYLAND, A. 1990: Equus. The Horse in the Roman World. London.
JACOBI, G. 1974: Wekrzeug und Gerät aus dem Oppidum von Manching. Wiesbaden.
JAFFROT, E. 2008: Une étape de la recherche sur la relation entre l'usage du sol
et l'état de conservation de la céramique domestique (du 1er au 10e s.). Les petits
cahiers d’Anatole 21.
JANSOVÁ, L. 1959: Studně na laténských oppidech I. Památky archeologické 50,
557-578.
JANSOVÁ, L. 1960: Studně na laténských oppidech II. Památky archeologické 51,
136-160.
JANSOVÁ, L. 1964: Svědectví keramiky o pobytu Bójů na jihozápadním Slovensku
a v přilehlém území. Študijné zvesti Archeologického ústavu SAV 13, 185-194.
JANSOVÁ, L. 1965: Hrazany. Keltské oppidum na Sedlčansku. Památky naší minulosti
3. Praha.
JANSOVÁ, L. 1974: Zur Münzprägung auf dem Oppidum Závist. Památky
archeologické 65, 1-33.
JANSOVÁ, L. 1983: O počátcích laténské fortifikace v Čechách. Studie
Archeologického ústavu ČSAV v Brně 11-1. Praha.
JANSOVÁ, L. 1986: Hrazany. Das keltische Oppidum in Böhmen. Band I.
Die Befestigung und die anliegende Siedlungsbebauung. Praha.
JANSOVÁ, L. 1988a: Hrazany. Das keltische Oppidum in Böhmen. Band II.
Die Gehöfte in der mittleren Senkung. Fundbreicht und Katalog. Praha.
JANSOVÁ, L. 1988b: Hrazany. Das keltische Oppidum in Böhmen. Band II.
Die Gehöfte in der mittleren Senkung. Tafeln und Beilagen. Praha.
JANSOVÁ, L. 1992: Hrazany. Das keltische Oppidum in Böhmen. Band III.
Die Besiedlung der Abhänge der Červenka. Praha.
JAROSŁAV, J. - HILDEBRAND-RADKE, I. 2009: Using multivariate statistics
and fuzzy logic system to analyse settlement preferences in lowland areas
of the temperate zone: an example from the Polish Lowlands. Journal
of Archaeologic Science 36 (2009), 2096-2107.
272
JOHN, J. - CHVOJKA, O. - RYTÍŘ, L. 2003: Predikční mapa archeologických lokalit
Středního Pootaví. In: Neustupný, E. (ed.): Příspěvky k prostorové archeologii 1.
Plzeň, 72- 91.
CHEN, S. Y. Y. - LESTREL, P. E. - KERR, W. J. S. - McCOLL, J. H. 2000:
Describing shape ganges in the human mandibule using elliptical Fourier
functions. European Journal of Orthodontics 22, 205-216.
JÍLEK, J. - DRESLEROVÁ, G. - HLOŽEK, M. 2005: pozdně halštatské a časně
laténské osídlení v Polepech (okr. Litoměřice). Pravěk - nová řada 13/2003,
253-277.
KADDOURI, L. 2004: Structures spatiales et mises en réseaux de villes
pour la régionalisation des territoires. Nepublikovaná disertační práce uložená
na Université de Montpellier. Montpellier.
KALČÍK, L. 2007: Osídlení Slatinek - Močílek v době laténské a časně slovanském
období. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno.
Brno.
KAPPEL, I. 1963: Zum Handel mit Graphitherde in der Frühlatènezeit. Germania 41,
13-18.
KAPPEL, I. 1969: Die Graphittonkeramik von Manching. Die Ausgrabungen
in Manching - Band 2. Wiesbaden.
KARASOVÁ, Z. 2002: Spony z keltského oppida na Třísově. Památky archeologické
93, 226-258.
KARWOWSKI, M. 2004: Latènezeitlicher Glasringschmuck aus Ostösterreich. Wien.
KAZDOVÁ, E. 1982: Záchranný výzkum v Prosiměřicích, okres Znojmo. Sborník prací
filozofické fakulty brněnské univerzity - řada E 27, 117-133.
KNÁPEK, A. 2007: Nové nálezy púchovské kultury v Podbeskydí. Pravěk - nová řada
16/2006, 463-482.
KOMORÓCZY, B. 2006: Blansko 2006. ul. L. Daňka, "V Dílech". Nálezová zpráva
č.j. 3638/06 uložená v archívu AÚ AV ČR Brno. Brno.
KOŠTUŘÍK, P. 1986: Doba laténská. In: Koštuřík, P. - Kovárník, J. - Měřínský, Z. -
Oliva, M. (eds.): Pravěk Třebíčska. Brno - Třebíč, 125-134.
KOŠTUŘÍK, P. - KOVÁRNÍK, J. 1986: Soupis pravěkých a slovanských lokalit.
In: Koštuřík, P. - Kovárník, J. - Měřínský, Z. - Oliva, M.: Pravěk Třebíčska.
Brno - Třebíč, 173-255.
KOUŘIL, P. 1994: Slovanské osídlení Českého Slezska. Český Těšín.
KOUTECKÝ, D. 1970: Knovízské a laténské sídliště ve Veliké Vsi na Podbořansku.
Archeologické rozhledy 22, 24-77.
273
KOUTECKÝ, D. - VENCLOVÁ, N. 1979: K problematice osídlení severozápadních
Čech v době laténské a římské. Sídliště Počerady I a II. Památky archeologické
70, 42-112.
KOVANDA, J. 1998: O spolupráci archeologů s geology. Archeologické rozhledy 50,
645-655.
KOVÁRNÍK, J. 1979: Technologie neolitické keramiky. Nepublikovaná magisterská
diplomová práce uložená na FF MU Brno. Brno.
KOVÁRNÍK, J. 1985: Dosavadní výsledky leteckého archeologického průzkumu
na jižní Moravě. Přehled výzkumů 1983, 102-105.
KOVÁRNÍK, J. 1978: Další nálezy pravěkého osídlení regionu horního toku Rokytné
(okr. Třebíč). Přehled výzkumů 1976, 120-121.
KOVÁRNÍK, J. 2007: Pravěké hradiště a laténská pevnost Ostroh u Lukova,
okr. Znojmo (Nový typ opevňování ostrožných lokalit). Pravěk - nová řada
16/2006, 373-392.
KRATOCHVÍL, Z. 1993: Zvířecí kostní materiál z Vyškova - Manské. Archeologické
rozhledy 45, 681-682.
KRATOCHVÍL, Z. 2003: Osteologické nálezy z laténských sídlišť v Bořitově -
Býkovicích a v Lysicích. In: Čižmář, M.: Laténské sídliště v Bořitově. Pravěk -
Supplementum 10. Brno, 144-146.
KRATOCHVÍL, Z. 1999: Zvířecí kostní zbytky z laténského sídliště v Mistříně,
okr. Hodonín. Pravěk - nová řada 8/1998, 177-182.
KRIPPEL, E. 1990: Vývoj životného prostredia človeka v poĺadovej dobe (na základe
peĺových a uhlíkových analýz). Študijné zvesti Archeologického ústavu SAV 26,
31-38.
KRUŤA, T. 1966: Moravské nerosty a jejich literatura 1940-1965. Brno
KRUŤA, T. 1973: Slezské nerosty a jejich literatura. Brno.
KUNA, M. 1997: Geografický informační systém a výzkum pravěké sídelní struktury.
In: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora v archeologii. Brno, 173-194.
KUNA, M. 2006: Burial mounds in the landscape. In: Šmejda, L. - Turek, J. - Thrane,
H. (eds.): Archaeology of Burial Mounds. Plzeň, 83-97.
KUNA, M. 2008: Analýza polohy pravěkých mohylových pohřebišť pomocí
geografických informačních systémů. In: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora
v archeologii 2. Brno - Praha - Plzeň, 79-92.
274
KUZMOVÁ, K. 1980: Nížinné sídliská z neskorej doby laténskej v strednom
Podunajsku. Slovenská archeológia 28, 313-340.
STANČIČ, Z. - KVAMME, K. nedat: Settlement patterns modelling through Boolean
overlays of social and environmental variables.
http://iaps.zrc-sazu.si/files/File/Publikacije/Stancic_Kvamme_Predictive_models.
pdf.
LASCH, H. 1999: Berching-Pollanten I: Die Keramik der spätkeltischen Siedlung
Berching-Pollanten, Landkreis Neumarkt in der Oberpfalz. Internationale
Archäologie 60. Rahden.
LEČBYCH, M. 2010: Laténské sídliště v Medlovicích. Nepublikovaná magisterská
diplomová práce uložená na FF MU Brno. Brno.
LEICHMANN, J. 2003a: Petrografická charakteristika grafitové keramiky z Bořitova.
Pravěk - Supplementum 10. Brno, 151-153.
LEICHMANN, J. 2003b: Petrografická charakteristika materiálu hrubé keramiky
s vlešťovanou výzdobou. Pravěk - Supplementum 10. Brno. 154-155.
LUDIKOVSKÝ, K. 1959: Zpráva o výzkumu na laténském a římském sídlišti
v Komořanech 1956. Přehled výzkumů 1956, 35-38.
LUDIKOVSKÝ, K. 1960: K technologii na kruhu vyráběné pravěké keramiky.
Archeologické rozhledy 12, 66-78.
LUDIKOVSKÝ, K. 1964: Dílny na moravských keltských sídlištích. Archelogické
studijní materiály 1, 126-134.
LUDIKOVSKÝ, K. 1970-1971: K problematice technologie laténské keramiky.
Sborník československé společnosti archeologické 4, 89-95.
LUDIKOVSKÝ, K. 1972: Laténské sídelní objekty u Šakvic (okr. Břeclav).
Přehled výzkumů 1971, 69-70.
LUDIKOVSKÝ, K. 1973a: Keltské sídliště v Bořitově (okr. Blansko).
Přehled výzkumů 1972, 40-42.
LUDIKOVSKÝ, K. 1973b: Keltské sídliště v Rajhradě (okr. Brno-venkov).
Přehled výzkumů 1973, 42-43.
LUDIKOVSKÝ, K. 1974: Výzkum keltských sídlišť v Bořitově (okr. Blansko).
Přehled výzkumů 1973, 45-50.
LUDIKOVSKÝ, K. 1975: Laténská sídliště na katastru Hulína a okolí.
Přehled výzkumů 1974, 35-37.
275
LUDIKOVSKÝ, K. 1983: Blížkovice - Bojanovice - Střelice. Latèneneitliche Funde
von F. Vildomec. Brno.
LUDIKOVSKÝ, K. 1986: Mistřín. Katalog nálezů z výzkumu v letech 1966-68.
Fontes Archaeologiae Moravicae - tomus 21. Brno.
MACHÁČEK, J. 2001: Studie k velkomoravské keramice. Metody, analýzy a syntézy,
modely. Brno.
MAKYTA, F. 1970-1971: Příspěvek k poznání technologie výroby laténské keramiky.
Sborník československé společnosti archeologické 4, 97-98.
MALINA, J. 1965: Sondáž na novém laténském sídlišti v Bězkově (okr. Znojmo).
Sborník prací filosofické fakulty - řada E 10, 354-356.
MÁRTON, L. V. 1933-34: Das Fundinventar Frühlatènegräber. In: Dolgozatok. 9/10.
Budapest, 128-165.
MATTHEW, A. J. - WOODS, A. J. - OLIVER, C. 1991: Spots before your eyes: new
comparison charts for visual percentage estimation in archaeological material.
In: MIDDLETON, A. - FREESTONE, I. EDS.: Recent Developments in Ceramic
Petrology, British Museum Occasional Paper 81. London, 211-264.
MEDUNA, J. 1958a: Laténské sídliště v Němčanech. Přehled výzkumů 1957, 52-54.
MEDUNA, J. 1958b: Výzkum laténského sídliště v Klentnici (okr. Mikulov).
Přehled výzkumů 1958, 51.
MEDUNA, J. 1960: Druhý rok výzkumu na laténském sídlišti v Klentnici
(okr. Mikulov). Přehled výzkumů 1959, 72-73.
MEDUNA, J. 1961: Staré Hradisko. Katalog der Funde im Museum der Stadt
Boskovice. Fontes Archaeologiae Moravicae - tomus 2. Brno.
MEDUNA, J. 1962: Laténské žárové hroby na Moravě. Památky archeologické 53,
87-136.
MEDUNA, J. 1970: Staré Hradisko. Katalog der Funde aus den Museen in Brno
(Brünn), Praha (Prag), Olomouc, Plumlov und Prostějov. Fontes Archaeologiae
Moravicae - tomus V. Brno.
MEDUNA, J. 1974: K otázce datování střelické spony. Archeologické rozhledy 26,
575-586.
MEDUNA, J. 1980a: Die laténezeitlichen Siedlungen in Mähren. Praha.
MEDUNA, J. 1980b: Die latènezeitlichen Siedlungen und Gräberfelder in Mähren
(Katalog). Fontes Archaeologiae Moravicae - tomus 11. Brno.
MENGEL, T. - JÍLEK, J. 2009: Prosiměřice (okr. Znojmo). Přehled výzkumů 50,
314-315.
MÉNIEL, P. 1996a: Importation de grands animaux romains et amélioration du cheptel
à la fin de l’Âge du Fer en Gaule Belgique. Revue Archéologique de Picardie 3-4,
113-122.
276
MÉNIEL, P. 1996b: Les faunes des établissements ruraux de La Tène finale dans le
Nord de la France. Revue archéologique de Picardie. Numéro spécial Numéro
spécial 11/1996, 309-316.
MÉNIEL P. 2001: Les Gaulois et les animaux. élevage, repas et sacrifices. Errance
(collection des Hespérides), Paris.
MĚŘÍNSKÝ 1972, 144 - 1972: Archeologické nálezy z okolí Hrušovan nad Jevišovkou
(okr. Znojmo). Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity - řada E 17,
144-146.
McCOY, M. D. - LADEFOGED, T. N. 2009: New Developments in the Use of Spatial
Technology in Archaeology. Journal of Archaeological Research 17, 263-295.
MICHÁLEK, J. - VENCLOVÁ, N. 1994: Laténské sklo ze Strakonicka. Archeologické
rozhledy 46, 558-583.
MIKULKOVÁ, B. - MEDUNA, J. 2000: Ein Latènezeitliches Brandgrab von Drnovice
(Bez. Vyškov). Pravěk - nová řada 9/1999, 379-390.
MOTYKOVÁ, K. - DRDA, P. - RYBOVÁ, A. 1990: Oppidum Závist - prostor brány A
v předsunutém šíjovém opevnění. Památky archeologické 81, 308-433.
NEUSTUPNÝ, E. 1981: Zachování kostí z pravěkých sídlišť. Archeologické rozhledy
33, 154-165.
NEUSTUPNÝ, E. 1986: Nástin archeologické metody. Archeologické rozhledy 38,
525-549.
NEUSTUPNÝ, E. 1993: Archaological Method. Cambridge.
NEUSTUPNÝ, E. 1997: Syntéza struktur formalizovanými metodami - vektorová
syntéza. In: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora v archeologii. Brno, 237-258.
NEUSTUPNÝ, E. 1998: K variabilitě laténské keramiky. Archeologické rozhledy 50,
77-94.
NEUSTUPNÝ, E. 1998b: Structures and events: The theoretical basis of spatial
archaeology. In: Neustupný, E. (ed.): Space in Bohemia. Praha, 9-44.
NEUSTUPNÝ, E. 2007: Metoda archeologie. Plzeň.
NEUSTUPNÝ, E. - VENCLOVÁ, N. 1996: Využití prostoru v laténu: region Loděnice.
Archeologické rozhledy 48, 615-642.
NEUSTUPNÝ, E. - VENCLOVÁ, N. 1998: The Loděnice Region in Prehistoric Times.
In: Neustupný, E. (ed.): Spece in Bohemia. Praha, 84-105.
NEUSTUPNÝ, E. - VENCLOVÁ, N. 2001: Posouzení analytických sběrů
matematickými metodami a geografickými informačními systémy. In: Venclová,
N.: Výroba a sídla v době laténské. Projekt Loděnice. Praha, 187-204.
OBŠUSTA, P. 1996a: Laténské osídlení jihozápadní Moravy. Textová část.
Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. Brno.
277
OBŠUSTA, P. 1996b: Laténské osídlení jihozápadní Moravy. Katalogová část.
Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. Brno.
OLAETXEA, C. 2000: La tecnología cerámica en la protohistoria vasca. Munibe
Antropologia-Arkeologia Suplemento no
12. San Sebastián.
ORTON, C. - TYERS, P. - VINCE, A. 1997: La cerámica en arqueología. Barcelona.
OŽĎÁNI, O. - HEČKOVÁ, J. 1987: The la Tène period settlement at Čataj. Slovenská
archeológia. 35, 391-416.
PALLIARDI, J. 1899: Hrob s kostrou v Hlubokých Mašůvkách. Časopis vlastivědného
muzejního spolku v Olomouci 16, 11-17.
PARMA, D. 2007: Laténské sídliště Otrokovice „Chmelín“. Pravěk - nová řada
16/2006, 325-358.
PARMA, D. 2009: Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové
s problematickou vypovídací schopností. Pravěk - nová řada 18/2008, 273-319.
PATAY, P. 1959: Késö-vaskori ház Acsán. Folia archeologica 11, 39-45.
PAULÍK, J. 1976: Keltské hradisko Pohanská v Plaveckom Podhradí. Bratislava 1976.
PAULÍK, J. - TOMČÍKOVÁ, K. 2005: Ďalší hromadný nález železných predmetov
v Plaveckom Podhradí. Slovenská archeológia, 53, 85-122.
PEACOCK, D. P. S. 1982: Pottery in the Roman World: an ethnoarchaeological
approach. London - New York.
PERNIČKA, R. M. 1969: Die Forschungen in Prosiměřice (Kreis Znojmo) in den
Jahren 1956 und 1957 - Fundbericht. Sborník prací filozofické fakulty brněnské
univerzity - řada E 14, 125-179.
PEŠKE, L. 1984: Osteologické nálezy z laténského sídliště ve Velkých Hostěrádkách,
okr. Břeclav. Památky archeologické 75, 486-488.
PEŠKE, L. 2003: Osteologické nálezy z laténského sídliště v Bořitově. Pravěk -
Supplementum. Brno, 138-143.
PENROSE, L. S. 1954: Distance, size and shape. Annals of Eutenics 18, 337-343.
PÍČ, J. L. 1903: Starožitnosti země České. Díl II. Čechy na úsvitě dějin. Svazek 2.
Hradiště u Stradonic jako historické Marobudum. Praha.
PIETA, K. 1982: Die Púchov-Kultur. Studia Archaeologica Slovaca Instituti
Archeologici Academiae Scientiarum Slovaciae I.
PIETA, K. 1993: Stredolaténske zvieracie žiarové hroby alebo doklady kultových
praktík z Nitry? Slovenská archeológia 41, 41-57.
PIETA, K. 2001 : Jan Filip a neskorolaténské osídlenie Slovenska. Archeologické
rozhledy 53, 780-788.
278
PINGEL, V. 1971: Die watte Drehscheiben-Keramik von Manching. Die Ausgrabungen
in Manching. Herausgegeben von Werner Krämer, Band 4. Wiesbaden.
PLAINEROVÁ, I. 1986: Březno: Experiments with building old slavic houses
and living in them. Památky archeologické 77, 104-176.
PLESLOVÁ-ŠTIKOVÁ, E. 1985: Makotřasy. A TRB Site in Bohemia.
Fontes Archaeologici Pragenses 17. Praha.
PODBORSKÝ, V. - KAZDOVÁ, E. - KOŠTUŘÍK, P. - WEBER, Z. 1977: Numerický
kód moravské malované keramiky. Brno.
PODBORSKÝ, V. - VILDOMEC, V. 1972: Pravěk Znojemska. Brno.
RICE, P. M. 1987:Pottery analysis. A Sourcebook. Chicago - London.
RICHTEROVÁ, J. 1987: Příspěvek archeologického průzkumu k počátkům
tzv. slánského domu. Archeologia historica 12, 183-188.
ROBLÍČKOVÁ, M. 2002: Zvířecí osteologický materiál z Tvarožné. Pravěk - nová
řada 11/2001, 355-364.
ROBLÍČKOVÁ, M. 2003: Zvířecí osteologický materiál z Polešovic. Pravěk - nová
řada 12/2002, 187-198
ROBLÍČKOVÁ, M. 2005: Zvířecí osteologický materiál z laténské lokality v Brně -
Králově poli. Pravěk - nová řada 13/2003, 303-308
ROBLÍČKOVÁ, M. 2006: Zvířecí osteologické pozůstatky z Dolní Sukolomi,
Pravěk - nová řada 14/2004, 417-420.
RULF, J. 1996: Problematika pohřbů na sídlištích v českomoravském pravěku. Študijné
zvesti Archeologického ústavu SAV 32, 115-124.
RULF, J. - SALAČ, V. 1995: Zpráva o laténské keramice v severozápadních Čechách.
Archeologické rozhledy 47, 373-417.
RYBNÍČEK, K. - RYBNÍČKOVÁ, E. 2001: Vegetace a přírodní prostředí jako pozadí
archeologických kultur ČR, 28 000 - 1000 B. P. In: Poborský, V. (ed.): 50 let
archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno, 301-310.
RYBOVÁ, A. 1969: Keramika na rovinných osadách východních Čech v době laténské.
Památky archeologické 60, 367-442.
RYBOVÁ, A. - SOUDSKÝ, B. 1962: Keltská svatyně ve středních Čechách. Praha.
RYBOVÁ, A. - MOTYKOVÁ, K. 1983: Die Eisendepotfund deer Latènezeit
von Kolín. Památky archeologické 74, 96-174.
SALAČ, V. 1981: Chronologie laténské sídlištní keramiky na Bílinsku. Nepublikovaná
disertační práce uložená na FF UK Praha. Praha.
SALAČ, V. 1989: Laténská keramika v Českém středohoří (I. část). Litoměřicko 24,
17-55.
279
SALAČ, V. 1990: K poznání laténského (LT C2-D1) výrobního a distribučního centra
v Lovosicích. Archeologické rozhledy 42, 609-639.
SALAČ, V. 1996: O hospodářství, oppidech a Marobudovi. Archeologické rozhledy 48,
60-97.
SALAČ, V. 1997a: Latènezeitliche Keramik als archäologische Quelle. Teil I. Praha.
SALAČ, V. 1997b: K využití seriace při datování sídlištní keramiky.
In: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora v Archeologii. Brno, 215-235.
SALAČ, V. 1998a: Keramika jako archeologický pramen. Archeologické rozhledy 50,
7-15.
SALAČ, V. 1998b: Standardní soubor laténské sídlištní keramiky. Archeologické
rozhledy 50, 43-76.
SALAČ, V. 2000: The oppida in Bohemia. Wrong step in the urbanization
of the country? In: Guichard, V. - Sievers, S. - Urban, O. H. (eds.): Les processus
d’urbanisation à l’âge du Fer (Eisenzeitliche Urbanisationsprozesse). Actes
du colloque des 8. - 11. Juin 1998 Glux-en-Glenne. Collection Brbracte 4.
Glux-en-Glenne, 151-156.
SALAČ, V. - NERUDA, R. - KUBÁLEK, T. 2006: Sídliště z doby laténské a římské
v Březně u Chomutova - Kvantitativní vlastnosti keramických souborů (Siedlung
der Latènezeit und der Römischen Kaiserzeit in Březno bei Chomutov -
Quantitative Charakteristika der Keramikensebles). Praha.
SALAČ, R. - SMRŽ, Z. 1989: Laténské sídliště u Lužice v SZ Čechách. Poznámky
k sídlištní keramice stupně LT B v Podkrušnohoří a k možnosti existence oppida
na vrchu Úhošti u Kadaně. Archeologické rozhledy 41, 549-576.
SANZ, F. Q. 2004: La alzada del caballo antiguo: un estado de la cuestión aplicado
a la Edad del Hierro de la Península Ibérica. Cuadernos de Prehistoria
y Arqueología de la Universidad Autónoma de Madrid 30, 77-89.
SHEPARD, A. O. 1956; 1985: Ceramics for the Archaeologists. Washington.
SHIFFER, M. B. 1987: Formation Processes of the Archaeological Record.
Albuquerque.
SKLENÁŘ, K. 2005: Biografický slovník Českých, Moravských a Slezských
archeologů. Praha.
SKUTIL, J. 1939-1940: Mährische Scherbentonscheibchen und ihre Bedeutung. Sudeta
- Neue Folge 1, 71-80.
SLAVÍK, T. 2007: Laténské sídliště ve Slatinicích, okres Olomouc. Nepublikovaná
bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno. Brno.
SOMMER, U. 1991: Zur Enstehung archäologischer Fundvegesellschaftungen. Versuch
einer archäologischen Taphonomie. Studien zur Siedlungsarchäologie, 53-174.
Bonn.
280
STRANGE, J. F. S. 1989: Beyond Socio-Economics: Some Reactions to „Morphology,
Composition, and Stratigraphy“. In: Blakely, J. A. - Bennet, W. J. Jr. (eds.):
Analysis and Publication of Ceramics, The Computer Data-Base in Archaeology.
British Archaeological Reports - International Series 551. 23-30.
STRIEWE, K. 1996: Studien zur Nauheimer Fibel und ähnlichen Formen
der Spätlatènezeit. Internationale Archäologie 29. Espelkamp.
STUCHLÍK, S. 1990: Die bisherigen Ergenisse der Erforschung des Hügelgräberfeldes
in Borotice. Archeologické rozhledy 42, 159-169.
STUCHLÍK, S. 2006: Borotice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové. Brno.
ŠABATOVÁ, K. 2007: Sídelní areál střední a mladší doby bronzové v Přáslavicích.
Nepublikovaná disertační práce uložená na FF MU Brno. Brno.
ŠIMEK, E. 1958: Poslední Keltové na Moravě. Brno.
ŠRÁMEK, F. 2001: Olomouc (k. ú. Neředín, okr. Olomouc). Přehled výzkumů 42
(2000), 178.
ŠTAJNOCHR, V. 1998: Archaické technologie tváření keramiky. Archeologické
rozhledy 50, 95-105.
TOMČÍKOVÁ, K. - PAULÍK, J. 2004: Archeologický výskum na Pohanskej
v Plaveckom Podhradí roku 1990. Pamiatke Leva Zachara. Zborník slovenského
národného muzea 98, Archeológia 14, 43-66.
TREBSCHE, P. 2003: Keramik mit Feinkammstrich aus keltischen Siedlungen
im Großraum Linz. Untersuchungen zu Werkstätten, Funktion, Verbreitung
und Datierung. Linzer Archäologische Forschungen 35. Linz.
TREMBLAY CORMIER, L. 2008: Le mobilier métallique des vallées de la Moselle
et de la Saône à la fin de l’Âge du Bronze et au premier Âge du Fer: Analyse
spatiale comparée. Nepublikovaná diplomová práce uložená na Université
de Dijon. Dijon.
TRIAS, M. C. - BISQUERRA, J. F. - ROSELLÓ, J. G. - AYUSO, V. G. -
VECHIERINI, E. J. - ABRAHAM, C. Q. - SIMONET, B. S. 2004: La cerámica
prehistórica a mano: una respuesta para su estudio. Mallorca.
VACHŮTOVÁ, D. 2009: Keramika z mladší a pozdní doby římské na Moravě.
Nepublikovaná disertační práce uložená na FF MU Brno. Brno.
VAŘEKA, P. 1995: Nálezy mazanice v archeologických strukturách - deskriptivní
systém a databáze MAZANICE. Archeologické fórum 4, 59-64.
VAŘEKA, P. 2002: Zahloubené stavby v českých městech vrcholného středověku -
zemnice nebo suterény nenalezených nadzemních domů?
In: Neústupný, E. (ed.): Archeologie nenalézaného. Sborník přátel, kolegů a žáků
k životnímu jubileu Slavomila Vencla. Plzeň - Praha, 252 - 285.
281
VAŘEKA, P. a ed. 2003: Struktura sídlištního areálu z mladší doby bronzové. Výzkum
sídliště knovízské kultury v Praze-Hostivaři. Závěrečná zpráva grantového
projektu GAČR 404/01/1407. http://www.kar.zcu.cz/vyzkum/Hostivar2/.
VAŘEKA, P. 2005: Mazanice. In: M. Kuna - N. Profantová (eds.): Počátky raného
středověku v Čechách. Archeologický výzkum sídlištní aglomerace kultury
praţského typu v Roztokách. Praha, 250-258.
VENCL, S. 1980: K poznání méně nápadných artefaktů. Archeologické rozhledy 32,
521-537.
VENCL, S. 1991: Fragments of clay daub as a source of information on prehistoric
Architecture. Památky archeologické 82, 406-411.
VENCL, S. 1995: K otázce věrohodnosti povrchových průzkumů. Archeologické
rozhledy 47, 11-57.
VENCL, S. 2001: Souvislosti chápání pojmu nálezový celek v České archeologii.
Archeologické rozhledy 53, 592-614.
VENCL, S. 2004: K otázce věrohodnosti archeologických map. In: ŠMEJDA, L. -
VAŘEKA, P. (eds.): Sedmdesát neustupných let. Plzeň, 257-271.
VENCLOVÁ, N. 1979: Nové laténské nálezy ze středních Čech. Archeologické
rozhledy 25, 626-646.
VENCLOVÁ, N. 1982: Železářská výroba z časně laténského a římského období
v Loděnici a ve Svatém Janu pod Skalou. Archeologické rozhledy 34, 3-23.
VENCLOVÁ, N. 1990: Prehistoric Glass in Bohemia. Praha.
VENCLOVÁ, N. 1998: Mšecké Žehrovice in Bohemia. Archaeological background
to a Celtic Hero, 3rd-2nd cent. B. C. Sceaux.
VENCLOVÁ, N. 2001: Výroba a sídla v době laténské. Projekt Loděnice. Praha.
VENCLOVÁ, N. (ed.) 2008: Doba laténská. Archeologie pravěkých Čech, svazek 7,
Praha.
VENCLOVÁ, N. a kol. 2008: Hutnický region Říčansko. Praha.
VENCLOVÁ, N. - HULÍNSKÝ, V. - FRÁNA, J. - FIKRLE, M. 2009: Němčice
a zpracování skla v laténské Evropě. Archeologické rozhledy 61, 383-426.
VENCLOVÁ, N. - SALAČ, V. 1990: Laténské sklo ze sídliště v Lovosicích.
Archeologické rozhledy 42, 640-657, 721-722.
VÍCH, D. 2005: Laténské nálezy na Českomoravském pomezí. Pravěk - nová řada
13/2003, 309-350.
VILDOMEC, F. 1931: Soupis praehistorických nálezů ze Znojemska. Od Horácka
k Podyjí 8, 3-11.
VILDOMEC, F. 1932: Nález spony s kuželkami. Časopis Vlasteneckého musejního
spolku v Olomouci 45, 37-40.
282
VITULA, P. 1993a: Neolotické, mladobronzové, laténské a slovanské osídlení
v Hostěradicích (okr. Znojmo). Přehled výzkumů 1989, 113-114.
VITULA, P. 1993b: Nové nálezy na katastru Horních Dunajovic. Přehled výzkumů
1989, 114.
VLASATÍKOVÁ, P. 2003: Časně laténské osídlení lokality Polešovice - „Nivy“
(okr. Uherské Hradiště. Pravěk NŘ 12/2002, 153-186.
VLASATÍKOVÁ, P. 2004: Časně laténské objekty s kolkovanou keramikou
v Pomoraví. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU
Brno. Brno.
VOKÁČ, M. 2002a: Mackovice (okr. Znojmo). Přehled výzkumů 43 (2001), 222.
VOKÁČ, M. 2002b: Mackovice (okr. Znojmo). Přehled výzkumů 43 (2001), 235.
VÝROČNÍ ZPRÁVA 2005: Ústav archeologické památkové péče. Brno.
WALDHAUSER, J. 1969: Turnovský typ. Nepublikovaná magisterská diplomová práce
uložená na FF MU Brno. Brno.
WALDHAUSER, J. 1970: Problém tzv. Viereckschanzen (keltských čtyřúhelníkovitých
valů) a nově zjištěné oppidum v severních Čechách. Archeologické rozhledy 22,
327-334.
WALDHAUSER, J. 1976a: Sídliště podmokelské skupiny u Neštěmic (o. Ústí n. L.).
Památky archeologické 67, 31-84.
WALDHAUSER, J. 1976b: Turnovský typ popelnicových polí v severních Čechách.
Teplice.
WALDAHUSER, J. 1978 (ed..): Das keltische Gräbfeld bei Jenišův Újezd in Böhmen,
1.-2. Teplice.
WALDHAUSER, J. 1992: Keltische Distributionssysteme von Graphittonkeramik und
die Ausbeutung der Graphitlagerstätten während der fortgeschrittenen Latènezeit.
Archäologisches Korrespondenzblatt 22, 377-392.
WALDHAUSER, J. - WALDHAUSEROVÁ, A. 1993: Die hallstatt- und latènezeitliche
Siedlung mit Gräberfeld bei Radovesice in Böhmen. Praha.
WALDHAUSER, J. 1995: Problematika využívání tradičních a analytických metod
při popisu a vyhodnocení laténské keramiky z Čech v uplynulých třech
desetiletích. Archeologické fórum 4, 65-79.
WALDHAUSER, J. 1996: Regionale keramische Kreise der jüngeren Latènezeit
in Böhmen: Anfänge der Forschungen. In: Jerem, E. - Krenn-Leeb, A. -
Neugebauer, J.-W. - Urban, O. H. (eds.): Die Kelten in den Alpen
und an der Donau. Akten des Internationalen Symposions St. Pölten, 14.-18.
Oktober 1992. Budapest - Wien, 335-357.
WALDHAUSER, J. 2002: Semín a Trosky. Problematika laténských struktur a lokalit.
Archeologie ve středních Čechách 6/2002, 325-350.
283
WALDHAUSER, J. - HOLODŇÁK, P. 1984: Keltské sídliště a pohřebiště z Bíliny,
o. Teplice. Památky archeologické 75, 181-216.
WHEATLEY, D. W. - GILLINGS, M. 2000: Visual perception and GIS: developing
enriched approaches to the study of archaeological visibility. In: LOCK, G. (ed.):
Beyond the map: Archaeology and Spatial Technologies. Amsterdam.
http://eprints.soton.ac.uk/12483/1/Wheatley_Gillings_Ravello_WithFigs.doc
WILCZEK, J. 2007: Laténské sídliště v Blansku - "V dílech". Nepublikovaná
bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno.
WILCZEK, J. v tisku: Laténské sídliště v Blansku - „V Dílech“.
284
11. Přílohy
285
Příloha 1
Soupis laténských lokalit ve sledovaném území
1. Blížkovice
Katastr: Blížkovice
Poloha: „Špilberky“
Rok: 1900
Akce: výzkum (?)
Aktivita: rezidenční
Datace: LT C2-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 130; LUDIKOVSKÝ 1983, 7, 9-10, tab. 1:1-5;
MEDUNA 1980b, 23; OBŠUSTA 1996b, 25-29; PODBORSKÝ - VILDOMEC
1972, 150; ŠIMEK 1958, 107
Lokalizace: OBŠUSTA 1996b, mapa 5
Bohutice
Katastr: (bývalé) Bohunice
Lokalizace: jedná se o polohu Prosiměřice (viz níže)
2. Bojanovice
Katastr: Bojanovice
Poloha: „Vésky“
Rok: před 1937
Akce: výzkum (?) F. Vildomce
Aktivita: rezidenční
Datace: LT C2-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 134; LUDIKOVSKÝ 1983, 7, 11-14, tab. 1, 2:6-12,
11-13; MEDUNA 1980b, 27-28; OBŠUSTA 1996b, 40-45; PODBORSKÝ -
VILDOMEC 1972, 151, tab. XLVIII:3; ŠIMEK 1958, 108
Lokalizace: OBŠUSTA 1996b, mapa 11; SAS (pořadové číslo 33-22-15/4)
3. Borotice 1
Katastr: Borotice
Poloha: „Nad dvorem“ 109
Rok: 1976-1989
Akce: výzkum S. Stuchlíka
Aktivita: pohřební
Datování: LT B1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 134; OBŠUSTA 1996b, 47-52; STUCHLÍK
1990, 163110
                                                            
109
 Jen jako zajímavost zmiňuji „uložení“ recentního zapadlého traktoru v mohyle č. 3 (OBŠUSTA 1996b, 
tab. XXXV). 
286
Lokalizace: SAS (Pořadové číslo 34-13-04/1)
4. Borotice 2
Katastr: Borotice
Poloha: „U Zámečku“
Rok: 1962 (17. a 26.7)
Akce: sondáž V. Goše, P. Michny a J. Ungera
Aktivita: rezidenční
Datování: LT C
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 134; GOŠ - MICHNA - UNGER 1963, 135, 137,
obr. 11; MEDUNA 1980b, 29; OBŠUSTA 1996b, 46-47; PODBORSKÝ - VILDOMEC
1972, 152
Lokalizace: GOŠ - MICHNA - UNGER 1963, 135, 137, obr. 11; SAS (Pořadové
číslo 34-11-24/3)
5. Břežany
Katastr: Břežany
Poloha: Rok:
1983
Akce: povrchový průzkum J. Kovárníka
Aktivita: rezidenční
Datování: LT C
Literatura: ČIŽMÁROVÁ 2004, 156; KOVÁRNÍK 1985, 103
Lokalizace: asi 500 m na jihovýchod od obce
6. Dolní Dunajovice - Domčice 1
Katastr: Dolní Dunajovice - Domčice
Poloha: cihelna
Rok: 1910
Akce: náhodný nález
Aktivita: pohřební
Datování: LT B2
Literatura: ČIŽMÁŘ 1996b, 111, Abb. 2:2; ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 171; FILIP 1956,
395, obr. 5:1; MEDUNA 1980b, 74; PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 168;
VILDOMEC 1931, 5
Lokalizace: SAS (pořadové číslo 34-11-13/4)
7. Dolní Dunajovice - Domčice 2
Katastr: Dolní Dunajovice - Domčice
Poloha: dům pana Diamanta
Rok: 1910
Akce: náhodný nález
Aktivita: pohřební
Datování: LT B
                                                                                                                                                                              
110
  K dílčím  statím  o  výzkumu  na  mohylníku  v Boroticích  netýkajících  se  jen  laténské  pohřební 
komponenty  odkazuji  na  zprávy  S.  Stuchlíka  otiskované  v průběhu  více  jak  dvaceti  let  v periodiku 
Přehled  výzkumů  (1978; 1980a;  1980b;  1981;  1982; 1983; 1984;  1985;  1987a;  1987b; 1989a;  1989b; 
1990;  1991;  1993a;  1993b;  1993c;  1997;  1999;  2002;  2003)  a  souhrnně  poté  monograficky  (2006). 
Citace jednotlivých článků z Přehledu výzkumů v seznamu literatury neuvádím. 
287
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 171; MEDUNA 1980b, 74; PODBORSKÝ -
VILDOMEC 1972, 169; VILDOMEC 1931, 5
Lokalizace: rámcově do jádra obce podle druhého vojenského mapování
8. Hluboké Mašůvky 1
Katastr: Hluboké Mašůvky
Poloha: cihelna
Rok: 1897
Akce: výzkum J. Palliardiho
Aktivita: pohřební
Datování: LT B1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 178; FILIP 1956, 396; MEDUNA 1980b, 86;
OBŠUSTA 1996b, 81-83; PALLIARDI 1899; PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 163
Lokalizace: OBŠUSTA 1996b, mapa 36
9. Hluboké Mašůvky 2
Katastr: Hluboké Mašůvky
Poloha: "Na Dunajích"
Rok: 1936; 1995
Akce: výzkum J. Hrbka; povrchový průzkum P. Obšusty
Aktivita: rezidenční
Datování: LT C-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 178; MEDUNA 1980b, 86; OBŠUSTA 1996b,
78-80; PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 163
Lokalizace: OBŠUSTA 1996b, 79, mapa 35
10. Horní Dunajovice 1
Katastr: Horní Dunajovice
Poloha: vyvýšenina severovýchodně od obce111
Rok: 1989 (listopad)
Akce: záchranný výzkum J. Vituly
Aktivita: rezidenční
Datace: LT B2-C
Literatura: OBŠUSTA 1996b, 86-87; VITULA 1993b, 114
Lokalizace: OBŠUSTA 1996b, mapa 40
11. Horní Dunajovice 2
Katastr: Horní Dunajovice
Poloha: „Na dlouhých“, „Nad mlýnem“
Rok: 1989 (listopad)
Akce: záchranný výzkum J. Vituly
Aktivita: rezidenční
Datace: LT B-D1
                                                            
111
  P.  Vitula  uvádí,  že  „asi  1  km  sv.  od  obce  je  nad  meandrem  říčky  Křepičky  výrazná  vyvýšenina, 
kde byla rýhou  proťata  mocná  kulturní  vrstva  s  laténskou  keramikou“  (VITULA  1993b,  114). 
Severovýchodním  směrem  od  obce  však  říčka  Křepicka  neteče,  nachází  se  zde  tok  Rosavka. 
Proto se přidržuji  lokalizace  dle  P.  Obšusty,  který  některé  informace  o  poloze  získal  ústním  sdělením 
P. Vituly (OBŠUSTA 1996b, 87, mapa 40 + 41). Chyba v popisu vznikla patrně zaměněním světových stran 
(severovýchod za severozápad). 
288
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 183; OBŠUSTA 1996b, 88; VITULA 1993b, 114
Lokalizace: OBŠUSTA 1996b, mapa 41
12. Hostěradice
Katastr: Hostěradice
Poloha: u vepřína místního JZD/jižně od obce
Rok: 1989 (15.11.)
Akce: záchranný výzkum J. Vituly
Aktivita: rezidenční
Datování: LT C-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 184; OBŠUSTA 1996b, 89-90; VITULA 1993a, 113
Lokalizace: OBŠUSTA 1996b, mapa 4; SAS (pořadové číslo 34-11-14/2)
13. Hostim
Katastr: Hostim
Poloha: Rok:
1976
Akce: povrchový průzkum J. Kovárníka
Aktivita: rezidenční
Datování: LT C2-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 184; KOVÁRNÍK 1978, 120; OBŠUSTA 1996b, 90
Lokalizace: SAS (pořadové číslo 23-44-24/8)
14. Hrušovany nad Jevišovkou 1
Katastr: Hrušovany nad Jevišovkou
Poloha: Rok:
1992
Akce: povrchový průzkum M. Bálka a O. Šeda
Aktivita: rezidenční
Datování: ?
Literatura: OBŠUSTA 1996b, 96-97
Lokalizace: OBŠUSTA 1996b, mapa 49; SAS (pořadové číslo 34-14-07/1)
15. Hrušovany nad Jevišovkou 2
Katastr: Hrušovany nad Jevišovkou
Poloha: „Dolní činžovní pole“
Rok: 1972?
Akce: povrchový průzkum Z. Měřínského
Aktivita: rezidenční
Datování: LT C-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 185-186; MĚŘÍNSKÝ 1972, 144, obr. 1-2
Lokalizace: MĚŘÍNSKÝ 1972, obr. 1
16. Chlupice
Katastr: Chlupice
Poloha: "Unterkleinfeld"/"Dolní malé pole"
Rok: ?
Akce: povrchový průzkum (?) H. Freisinga
Aktivita: rezidenční
289
Datování: LT C-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 189; MEDUNA 1980b, 100; OBŠUSTA 1996b,
97-98; PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 170; ŠIMEK 1958, 160
Lokalizace: OBŠUSTA 1996b, mapa 50?
17. Jevišovice
Katastr: Jevišovice
Poloha: "Starý Zámek"
Rok: 1909-1915
Akce: výzkum J. Palliardiho a F. Vildomce
Aktivita: rezidenční
Datování: LT C2-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 197; MEDUNA 1980b, 115-116; OBŠUSTA 1996b,
126-131; PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 176; ŠIMEK 1958, 164, obr. 99-100;
VILDOMEC 1931, 6
Lokalizace: SAS (pořadové číslo 33-22-05/8)
18. Kravsko
Katastr: Kravsko
Poloha: Rok:
před 1938
Akce: povrchový průzkum (?) J. Hrbka
Aktivita: rezidenční
Datování: LT C-D1
Literatura: HRBEK 1938, 106, 145; OBŠUSTA 1996b, 144-145
Lokalizace: OBŠUSTA 1996, mapa 70
19. Křepice
Katastr: Křepice
Poloha: „Hradisko“
Rok: 80. a 90. léta 19. století; 1930
Akce: výzkum
Aktivita: rezidenční
Datování: LT A
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 216; MEDUNA 1980b, 152; OBŠUSTA 1996b,
147-148
Lokalizace: OBŠUSTA 1996b, mapa 72; SAS (pořadové číslo 34/11-07/1)
20. Kyjovice
Katastr: Kyjovice
Poloha: Rok:
?
Akce: náhodný nález
Aktivita: rezidenční
Datování: LT C-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 217; MEDUNA 1980b, 154-155; OBŠUSTA 1996b,
149-151; PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 182; ŠIMEK 1958, 204
Lokalizace: SAS (pořadové číslo 34-11-18/11)112
                                                            
112
 Lokalizace odpovídá poloze „Chobot“. 
290
21. Mackovice 1
Katastr: Mackovice
Poloha: „Rohotěř“ (zaniklá středověká osada)
Rok: před 1931
Akce: výzkum F. Vildomce (?)
Aktivita: pohřební
Datování: LT B-C1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 229; MEDUNA 1980b, 165; PODBORSKÝ -
VILDOMEC 1972, 184; VILDOMEC 1931, 9
Lokalizace: SAS (pořadové číslo 34-11-20/1)
22. Mackovice 2
Katastr: Mackovice
Poloha: severozápadně od obce
Rok: ?; 1999 (21.3.)
Akce: povrchový sběr (?) H. Freisinga; povrchový sběr M. Vokáče
Aktivita: rezidenční
Datování: LT B-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 229; MEDUNA 1980b, 164-165; OBŠUSTA 1996b,
166-167; PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 185; ŠIMEK 1958, 208; VOKÁČ 2002a,
222;2002b, 235
Lokalizace: VOKÁČ 2002b, 235
23. Pavlice
Katastr: Pavlice
Poloha: les "Žlíbky"
Rok: 1929
Akce: náhodný nález
Aktivita: pohřební
Datování: LT B
Literatura: FILIP 1956, 404; OBŠUSTA 1996b, 216-217
Lokalizace: SAS (pořadové číslo 33-22-09/9)
24. Plenkovice
Katastr: Plenkovice
Poloha: „Záhumenice“
Rok: 1935
Akce: výzkum J. Hrbka
Aktivita: rezidenční
Datování: LT D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 274-275; MEDUNA 1980b, 233, tab. 72:1-9;
OBŠUSTA 1996b, 218-220; PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 178; ŠIMEK
1958, 271
Lokalizace: OBŠUSTA 1996b, mapa 121
25. Prosiměřice
Katastr: Prosiměřice
Poloha: rozmezí poloh „Za mlýnem“, „Mühle Ruiner“, „Prosiměřice I“, „Rybníky“
291
Rok: 1956-1958; 1977; 2006
Akce: výzkum R. M. Perničky; záchranný výzkum E. Kazdové; povrchový sběr
T. Mengela a J. Jílka
Aktivita: rezidenční
Datování: LT A, LT B2-C, LT C2-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 284; MEDUNA 1980b, 254; OBŠUSTA 1996b,
233-234; MENGEL - JÍLEK 2009, 314
Lokalizace: KAZDOVÁ 1982, obr. 1; PERNIČKA 1969, Abb. 1; OBŠUSTA 1996b,
mapa 134; SAS (pořadové číslo 34-11-18/5)
26. Střelice 1
Katastr: Střelice
Poloha: „Lamperk“
Rok: 1924; 1929
Akce: výzkum F. Vildomce
Aktivita: rezidenční
Datování: LT A
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 313; MEDUNA 1974; OBŠUSTA 1996b, 249-251;
VILDOMEC 1931, 8; VILDOMEC 1932, 37-40
Lokalizace: SAS (pořadové číslo 33-22-05/6)
27. Střelice 2
Katastr: Střelice
Poloha: „Výhon“
Rok: 1928-31
Akce: výzkum F. Vildomce
Aktivita: rezidenční, pohřební (?)
Datování: LT D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 313; LUDIKOVSKÝ 1983, 7, 15-21, Taf. 3-24;
MEDUNA 1980b, 284; OBŠUSTA 1996b, 251-254; PODBORSKÝ - VILDOMEC
1972, 213, tab. H2, 48:1-2; FILIP 1956, 408; HORÁKOVÁ - JANSOVÁ 1955, 157;
ŠIMEK 1958, 345; VILDOMEC 1931, 8
Lokalizace: OBŠUSTA 1996b, mapa 150-152
28. Těšetice
Katastr: Těšetice
Poloha: Rok:
?; 1995
Akce: povrchový sběr (?) F. Vildomce; povrchový sběr M. Vokáče
Aktivita: rezidenční
Datování: LT C-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 323; MEDUNA 1980b, 294; OBŠUSTA 1996b,
258-259; PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 219; ŠIMEK 1958, 349
Lokalizace: OBŠUSTA 1996b, mapa 156
29. Trstěnice
Katastr: Trstěnice
Poloha: dvůr zemědělského družstva
Rok: 1960
Akce: výzkum J. Kaufmanna (?)
292
Aktivita: rezidenční
Datování: LT B-D1?
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 325; MEDUNA 1980b, 297-298; OBŠUSTA 1996b,
260-261; PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 221
Lokalizace: do areálu zemědělského družstva
30. Tvořihráz
Katastr: Tvořihráz
Poloha: cihelna
Rok: 1936
Akce: výzkum J. Weidenthalera
Aktivita: rezidenční
Datování: LT B-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 327; MEDUNA 1980b, 299; OBŠUSTA 1996b,
265-266; PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 223; ŠIMEK 1958, 351
Lokalizace: SAS (pořadové číslo 34-11-17/7)
31. Únanov
Katastr: Únanov
Poloha: Rok:
1995
Akce: povrchový sběr M. Vokáče
Aktivita: rezidenční
Datování: LT C-D1
Literatura: OBŠUSTA 1996b, 267
Lokalizace: do polohy Dolní polodíly, které nejlépe vystihují popis P. Obšusty,
respektive M. Vokáče (OBŠUSTA 1996b, 267)
32. Vevčice
Katastr: Vevčice
Poloha: intravilán obce
Rok: před 1931
Akce: výzkum F. Vildomce
Aktivita: rezidenční
Datování: LT C2-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 338; MEDUNA 1980b, 309; OBŠUSTA 1996b, 276;
PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 228; ŠIMEK 1958, 353; VILDOMEC 1931, 8
Lokalizace: SAS (pořadové číslo 34-11-06/3)
33. Višňové
Katastr: Višňové
Poloha: Rok:
2005-2006
Akce: záchranný výzkum ÚAPP (Z. Čižmáře)
Aktivita: rezidenční, výroby keramiky
Datování: LT C-D1
Literatura: ČIŽMÁŘ Z. 2006, 162, obr. 8-9; HLAVA 2008, 200, 208, 211, 212;
PARMA 2009; Výroční zpráva 2005, 31, obr. 2:3
Lokalizace: ČIŽMÁŘ, Z. (nedat.), obr. 2; PARMA 2009, obr. 1:1
293
34. Žerotice 1
Katastr: Žerotice
Poloha: „Rabštejnky“
Rok: 1899
Akce: výzkum (?) J. Palliardiho
Aktivita: pohřební
Datování: LT B
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 352; FILIP 1956, 411; MEDUNA 1980b, 329;
OBŠUSTA 1996b, 287; PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 232; VILDOMEC 1931, 9
Lokalizace: SAS (pořadové číslo 34-11-13/3)
35. Žerotice 2
Katastr: Žerotice
Poloha: „Rybník“
Rok: před 1930; 1983
Akce: povrchový sběr F. Vildomce; záchranný výzkum J. Kovárníka
Aktivita: rezidenční
Datování: LT C-D1
Literatura: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 352; KOVÁRNÍK 1985, 102; MEDUNA 1980b,
329; OBŠUSTA 1996b, 286; PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 232; ŠIMEK 1958,
391; VILDOMEC 1931, 9
Lokalizace: ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 352
294
Příloha 2
Višňové - analýza keramiky
Mgr. Dalibor Všianský
Za grafitovou keramiku lze považovat pouze vzorek č.5. V případě vzorků 1, 2,
3, 4, 6, 7, 8 a 10 se jedná o keramiku s grafitem (s výrazně nižším zastoupením grafitu
než u „grafitové keramiky“). Vzorek č.9 se vymyká zbytku souboru - jde o písčitou
keramiku.
Surovina studovaných střepů neodpovídá dodaným vzorkům mazanice z lokality
Višňové. Dle geologické mapy (list 34-11 Znojmo) se v okolí Višňového nevyskytují
horniny s grafitem, ani sillimanitové ruly, které jsou zastoupeny ve většině studovaných
vzorků keramiky. Původ suroviny tedy pravděpodobně nelze hledat v bližším okolí
lokality Višňové.
1 ‐ keramika s grafitem (inv. č. A31455/903 ‐ tab. 73:1) 
zrnitost  středně zrnitý 
neplastická:plastická složka  60:40 
porozita [%]  5 
mikrostruktura  nevýrazně paralelní 
charakter pojiva  homogenní, místy heterogenní,  
úlomky minerálů  grafit, křemen, alkalický živec, plagioklas, muskovit, biotit, rutil, 
turmalín, chlorit, granát, pyroxen, opál? 
úlomky hornin  granitoidní horniny, křemence, metakvarcity, slídové a grafitové 
břidlice, mylonity, karbonáty, dvojslídné ruly  
poznámka  karbonáty a chlorit teplotně postiženy;  
výpal  redukční, 750‐800°C 
 
295
2 ‐ keramika s grafitem (inv. č. A31455/117 ‐ tab. 39:5)  
zrnitost  středně zrnitý 
neplastická:plastická složka  50:50 
porozita [%]  4 
mikrostruktura  paralelní 
charakter pojiva  heterogenní 
úlomky minerálů  grafit, křemen, alkalický živec, plagioklas, muskovit, biotit, rutil, 
pyroxen, turmalín, chlorit  
úlomky hornin  slídové a grafitové břidlice, silimanitové ruly, prachovce, hadce, 
křemence 
poznámka  surovina ‐ pravděpodobně zvětralina grafitových hornin; povrch 
„tuhován“ nebo „zakuřován“ 
výpal  redukční, s jistotou >600°C 
3 ‐ keramika s grafitem (inv. č. A31455/119 ‐ tab. 10:1) 
zrnitost  středně zrnitá 
neplastická:plastická 
složka 
50:50 
porozita [%]  5 
mikrostruktura  nevýrazně paralelní 
charakter pojiva  heterogenní 
úlomky minerálů  grafit,  křemen,  alkalický  živec,  plagioklas,  muskovit,  biotit,  chlorit, 
rutil, pyroxen 
úlomky hornin  hadce, slídové a grafitové břidlice, kvarcity, jílové závalky,  
poznámka  chlorit  teplotně  postižen;  obsah  grafitu  relativně  nízký;  povrch 
„tuhován“ nebo „zakuřován“ 
výpal  redukční, s jistotou >600°C 
296
4 ‐ keramika s ojedinělými úlomky grafitu (inv. č. A31455/124 ‐ tab. 12:3) 
zrnitost  středně zrnitý 
neplastická:plastická 
složka 
60:40 
porozita [%]  5 
mikrostruktura  nevýrazně paralelní 
charakter pojiva  heterogenní 
úlomky minerálů  grafit, křemen, alkalický živec, plagioklas, muskovit, biotit, turmalín, 
pyroxen, amfibol, andalusit, staurolit, granát, rutil 
úlomky hornin  granitoidní horniny, ruly, slídové a grafitové břidlice, křemence 
poznámka  u  amfibolu  dochází  vlivem  teploty  k poklesu  dvojlomu;  povrch 
„tuhován“ nebo „zakuřován“ 
výpal  redukční, na okrajích oxidační; cca 700°C 
5 ‐ grafitová keramika (inv. č. A31455/1217 ‐ tab. 50:3) 
zrnitost  hrubě zrnitý 
neplastická:plastická 
složka 
50:50 
porozita [%]  8 
mikrostruktura  nevýrazně paralelní 
charakter pojiva  homogenní, na okrajích heterogenní 
úlomky minerálů  grafit,  křemen,  alkalický  živec,  plagioklas,  muskovit,  biotit,  rutil, 
amfibol, pyroxen 
úlomky hornin  slídové a grafit‐muskovitové břidlice, karbonáty, granitoidní horniny, 
prachovce, silimanitové ruly, hadce 
poznámka  karbonáty  teplotně  postiženy;  špatně  homogenizováno,  sekundární 
karbonáty v pórech; vysoký obsah hornin se sillimanitem 
výpal  redukční, >700°C 
297
7 ‐ keramika s grafitem (inv. č. A31455/425 ‐ tab. 11:5) 
zrnitost  hrubě zrnitý 
neplastická:plastická 
složka 
65:35 
porozita [%]  7 
mikrostruktura  nevýrazně paralelní, lokálně všesměrná 
charakter pojiva  heterogenní 
úlomky minerálů  křemen, alkalický živec, muskovit, pyroxen 
úlomky hornin  sillimanitové ruly, prachovce, slídové břidlice, aplity, grafitové břidlice 
poznámka  špatně homogenizováno 
výpal  redukční, cca 700°C 
6 ‐ keramika s grafitem (inv. č. A31455/902 ‐ tab. 77:1) 
zrnitost  středně zrnitý 
neplastická:plastická 
složka 
60:40 
porozita [%]  6 
mikrostruktura  paralelní 
charakter pojiva  homogenní, lokálně heterogenní 
úlomky minerálů  grafit, křemen, alkalický živec, muskovit, plagioklas 
úlomky hornin  biotitové  ruly,  metakvarcity,  sillimanitové  ruly,  granitoidní  horniny, 
dvojslídné břidlice, křemence 
poznámka  obsah grafitu nízký, tmavé zbarvení způsobeno oxidy Fe, stejně jako i 
jinde 
výpal  redukční; teplota nelze určit 
298
8 ‐ slídová keramika (inv. č. A31455/1245 ‐ tab. 67:2) 
zrnitost  středně zrnitá 
neplastická:plastická složka  50:50 
porozita [%]  4 
mikrostruktura  nevýrazně paralelní, lokálně retikulární 
charakter pojiva  heterogenní 
úlomky minerálů  křemen,  alkalický  živec,  plagioklas,  biotit,  muskovit,  zelený 
amfibol 
úlomky hornin  sillimanitové a dvojslídné ruly, fylity, aplity, křemence 
poznámka  výrazná převaha biotitu nad muskovitem; surovina obsahovala 
vyšší  podíl  biomasy;  mezi  úlomky  hornin  převažují  ruly;  grafit 
není přítomen; zežloutnutí muskovitu, rubifikace a bauretizace 
biotitu; povrch „tuhován“ nebo „zakuřován“ 
výpal  oxidační; 800‐850°C 
9 ‐ písčitá keramika (inv. č. A31455/433 ‐ tab. 20:2) 
zrnitost  jemně zrnitá 
neplastická:plastická 
složka 
40:60 
porozita [%]  5 
mikrostruktura  paralelní, lokálně všesměrná 
charakter pojiva  heterogenní 
úlomky minerálů  křemen, alkalický živec, plagioklas, muskovit, biotit, amfibol 
úlomky hornin  aplit 
poznámka  nezapadá  do  souboru  vzorků  keramiky;  povrch  „tuhován“  nebo 
„zakuřován“ 
výpal  oxidační, nevýrazně sendvičový, cca 850‐900°C 
299
10 ‐ keramika s grafitem (inv. č. A31455/932 ‐ tab. 74:1) 
zrnitost  středně zrnitá 
neplastická:plastická 
složka 
60:40 
porozita [%]  5 
mikrostruktura  nevýrazně paralelní 
charakter pojiva  heterogenní 
úlomky minerálů  křemen, alkalické živce, plagioklasy, biotit, muskovit, chlorit, turmalín 
úlomky hornin  granitoidní  horniny,  grafit‐muskovitové  břidlice,  metakvarcity, 
křemence, mylonity, karbonáty 
poznámka  karbonáty  a  chlority  teplotně  postiženy;  povrch  „tuhován“  nebo 
„zakuřován“ 
výpal  sendvičový; 800‐850°C 
Zrnitost 
50% částic v daném rozmezí: 
velmi hrubě zrnitý  >2,5 mm 
hrubě zrnitý  2,5 ‐ 1,5mm 
středně zrnitý  1,5 ‐ 0,5mm 
jemně zrnitý  < 0,5mm 
300
Příloha 3
Višňové - archeozologická analýza
Mgr. Gabriela Dreslerová
Soubor zvířecích kostí a zubů získaných výzkumem na lokalitě Višňová čítá
746 nálezů. Z tohoto množství bylo možné provést anatomické a druhové určení
jen u 314 zlomků. Hmotnost determinovaných nálezů však dosahuje 12.700 g, což činí
něco kolem 76% z celkové váhy souboru, viz obr. 1. Neurčené zlomky jsou tedy spíše
četné, ale velmi drobné fragmenty kostí.
Ve sledovaném souboru se vyskytovaly kosti deseti zvířecích druhů, převážně
domácích zvířat, viz obr. 2, 3. V počtu i hmotnosti zde výrazně převažují kosti tura
domácího. Druhým nejhojněji se vyskytujícím zvířetem je prase domácí, následované
s menším odstupem kategorií drobných přežvýkavců. Jako charakteristická pro dané
období se jeví přítomnost poměrně četných kostí koně a psa domácího. Tyto druhy mají
odlišné hospodářské využití než výše zmíněná zvířata a proto je zajímává otázka jejich
umístění mezi kostmi pocházejícími z kuchyňského odpadu. Konzumace masa z těchto
zvířecích druhů není potvrzena, neboť ani v jednom případě nebyly na nich
zaznamenány stopy po řezání, či sekání. Nálezy kostí koně se koncentrují především
v objektu 504 a menší část v objektu 502. Psí kosti byly v objektech podle počtu
rozmístěny stejnoměrně. Určitým vodítkem k interpretaci nálezů koňských kosti může
být jejich anatomické určení, viz obr. 4, neboť se vyskytují po jednotlivých kusech a lze
předpokládat, že se může jednat o jednoho jedince. Stav nalezených zubů odpovídá
jedinci starému cca 10 let (Habermehl 1975). Odlišně vypadá situace s psími
pozůstatky. Obdobným postupem anatomického určení docházíme ke zjištění,
že převažují hlavně fragmenty lebek a dolních čelistí a lze proto uvažovat o přítomnosti
kostí pocházejících z více jedinců. Domácí opeřence zastupují dvě kosti kura domácího.
Lovecké aktivity potvrzuje šest nálezů kostí zajíce, lišky a divokého prasete.
Kompletně dochovaná kost záprstní (GL 236 mm) umožnila vytvořit odhad
kohoutkové výšky koně. Podle velikostních kategorií vytvořených Vittem (Vitt 1952)
spadá kůň z Višňové do čtvrté skupiny z celkových devíti, přičemž první představují
301
„obří“ a devátou „trpasličí“ koně. Kohoutková výška jedince z Višňové se pohybuje
kolem 144 cm. Z tura byla v celku dochována kost vřetení (GL - 261,7 mm)
a vypočítaná kohoutková výška tohoto zvířete dosahuje něco kolem 113 cm.
Kromě samotných nálezů psích kostí svědčí o pohybu těchto šelem na lokalitě
i četné stopy okousání na zvířecích kostech, viz obr. 5. Další tafonomické jevy spojené
spíše s bouráním těla zvířete (sekání, řezání) se objevují v obdobném počtu jako kosti
se stopami ohoření. Za zajímavý můžeme označit nález lopatky tura domácího, který
nese v oblasti kaudální podhřebennové jámy (fossa infraspinata) otvor pravidelného
čočkovitého tvaru o velikosti 56 x 25 mm. O způsobu vzniku by napomohla něco říci
traseologická analýza, neboť makroskopickým sledováním jsem zde nezjistila žádné
zřejmé stopy po použití nástrojů.
Habermehl, K.-H., 1975: Die Alterbestimmung bei Haus- und Labor- tieren. Berlin.
Matolcsi, J. 1970: Historische Erforschung der Korpergrosse des Rindes auf Grund
von ungarischem Knochenmaterial, Zeitschrift fur Tierzuchtung und
Zuchtungsbiologie 87, 89-137.
Vitt, O. T. 1952: Lošadi Pazyrykskich kurganov. Sovetskaja Archeologija 16, 163 -
205.
Obr. 1. Procentuální podíl určených a neurčených kostí podle jejich počtu a hmotnosti
počet
hmotnost
0
20
40
60
80
%
302
Druh  počet <> 502 504 507  hmotnost (g)
Bos primigenius f.taurus  128 3 53 71 1 8363 
Ovis ammon f. aries  6 4 2 130 
Capra aegagrus f. hircus  2 2 38 
Ovis‐Capra  48 1 14 33 643 
Sus scrofa f.domestica  81 51 30 1560 
Equus caballus  14 3 11 1271 
Canis lupus f.familiaris  26 13 13 456 
Gallus gallus f. domesticus  2 2 2 
Lepus europeaus  4 1 3 31 
Sus scrofa  1 1 192 
Vulpes vulpes  1 1 8 
Aves 1 1 6 
celkem určeno  314 5 140 168 1 12700 
SV  285 124 160 1 1256 
SV‐VV 1 1 9 
VV  145 1 44 99 1 2623 
VV‐VVV 1 1 49 
celkem neurčeno  432 1 170 259 2 3937 
Celkem 746 6 310 427 3 16637 
Obr. 2. Počet a hmotnost zvířecích kostí v jednotlivých objektech. Použité zkratky:
SV - kosti zvířat střední velikosti (ovce, koza,...); VV - kosti zvířat velké velikosti (kůň,
tur,...); SV-VV - kosti zvířat střední až velké velikosti; VV-VVV - kosti zvířat velké až
velmi velké velikosti (pratur...)
303
Obr. 3. Procentuální zastoupení zvířecích druhů podle počtu a hmotnosti kostí.
anatomi
cké určení/druh 
Bos primigenius f.taurus 
Ovis ammon f. aries 
Capra aegagrus f. hircus 
Ovis‐Capra 
Sus scrofa f.domestica 
Equus caballus 
Canis lupus f.familiaris 
Gallus gallus f. domestica 
Lepus europeaus 
Sus scrofa 
Vulpes vulpes 
Aves 
celkem 
Celkem  128 6  2  48 81 14 26 2 4 1 1  1  314
p.cornualis  1            1
cranium+p.corn
ualis 
2                        2 
Cranium  14      4 8 1 6     33
Dens  4      2 5 5     16
Mandibula  10  4    6 18 1 12     51
Atlas          1     1
Axis          1     1
V_c  1        1     2
V_t  1        1     2
V_l  1      1     2
0
20
40
60
80
%
počet
hmotnost
304
anatomi
cké určení/druh 
Bos primigenius f.taurus 
Ovis ammon f. aries 
Capra aegagrus f. hircus 
Ovis‐Capra 
Sus scrofa f.domestica 
Equus caballus 
Canis lupus f.familiaris 
Gallus gallus f. domestica 
Lepus europeaus 
Sus scrofa 
Vulpes vulpes 
Aves 
celkem 
Scapula  13      2 9 1    25
Humerus  5  1    2 7 1     16
Radius  7  1    3 4 2     17
radius+ulna  2    2    1 1     6
Ulna  5      2 3     10
MC  7      1 1 1 4     14
Pelvis  5      3 1 1 1     11
Femur  9      2 1 1 1     14
Tibia  10      13 1 2 2     28
Fibula          1     1
os centrotarsale  1            1
Calcaneus  5      1     6
MT  12      6 7     25
MP          8 1     9
Phalanx  13        3     16
Coracoid          1     1
Tarsometatarsus          1     1
Neurč            1  1
Obr. 4. Druhové a anatomické určení kostí, použité zkratky: MC - kost záprstní,
MT - kost nártní, MP - kost záprstní nebo nártní, p.cornualis - roh, V_c - krční obratel,
V_t - hrudní obratel, V_l - bederní obratel.
305
Číslo objektu    obj. 502  obj. 504 
Zvláštnosti 
celkem 
Bos primigenius f.taurus 
Sus scrofa f.domestica 
Equus caballus 
VV 
Bos primigenius f.taurus 
Capra aegagrus  f. hircus 
Sus scrofa f.domestica 
Equus caballus 
Sus scrofa 
SV 
VV 
čočkovitý otvor (lopatka)  1  1     
stopy okousání, masožravec  40  14  4 7 1 8 3 1    2
stopy okousání, hlodavec  6    5 1    
stopa sekání  3    1 1     1
jemné stopy řezání  1  1     
silné stopy řezání  1  1     
zcela šedě spáleno  1    1    
převážně šedě, částečně bíle 
spáleno 
1  1                     
zcela černě spáleno  2    2    
převážně černě, částečně 
bíle spáleno 
1                    1   
malá část černě spálená 1  1     
Celkem  58  19  9 1 2 8 1 10 3 1  1  3
Obr. 5. Výskyt tafonomických jevů v jednotlivých objektech.
306
Příloha 4
Soupis objektů a inventárních čísel artefaktů a ekofaktů
vyobrazených v tabulkách
Tab. 1
Objekt J502.
Tab. 2
Objekt J504.
Tab. 3
Objekt J507.
Tab. 4
1 - A31455/1382
2 - A31455/1386
3 - A31455/1380
4 - A31455/113
5 - A31455/1379
6 - A31455/865
7 - bez inv. č.
8 - bez inv. č.
Tab. 5
1 - A31455/697
2 - A31455/699
3 - A31455/1374
4 - A31455/698
Tab. 6
1 - A31455/2161
2 - A31455/701
3 - A31455/1375
Tab. 7
1 - A31455/703
2 - A31455/702
3 - A31455/700
4 - A31455/1377
5 - A31455/711
6 - A31455/1378
7 - A31455/1376
Tab. 8
1 - A31455/2163
2 - A31455/1372
3 - A31455/696
4 - A31455/695
5 - A31455/704
6 - A31455/705
7 - A31455/706
Tab. 9
1 - A31455/801
2 - A31455/477
3 - A31455/125
4 - A31455/796
5 - A31455/123
6 - A31455/131
7 - A31455/134
8 - A31455/126
9 - A31455/127
Tab. 10
1 - A31455/119
2 - A31455/139
3 - A31455/803
4 - A31455/132
5 - A31455/85
6 - A31455/133
7 - A31455/112
8 - A31455/135
9 - A31455/137
Tab. 11
1 - A31455/86
2 - A31455/129
3 - A31455/114
4 - A31455/115
5 - A31455/425
Tab. 12
1 - A31455/122
2 - A31455/84
3 - A31455/124
Tab. 13
1 - A31455/81
2 - A31455/78
Tab. 14
1 - A31455/423
2 - A31455/512
3 - A31455/497
4 - A31455/140
5 - A31455/150
6 - A31455/523
7 - A31455/143
8 - A31455/136
9 - A31455/128
Tab. 15
1 - A31455/435
2 - A31455/142
3 - A31455/141
4 - A31455/454
Tab. 16
1 - A31455/850
2 - A31455/852
3 - A31455/460
4 - A31455/116
5 - A31455/77
Tab. 17
1 - A31455/543
2 - A31455/509
3 - A31455/432
4 - A31455/472
5 - A31455/496
Tab. 18
1 - A31455/473
2 - A31455/508
3 - A31455/504
4 - A31455/790
5 - A31455/515
6 - A31455/455
Tab. 19
1 - A31455/447
2 - A31455/493
3 - A31455/488
4 - A31455/452
5 - A31455/103
Tab. 20
1 - A31455/427
2 - A31455/433
307
3 - A31455/101
4 - A31455/94
Tab. 21
1 - A31455/474
2 - A31455/787
Tab. 22
1 - A31455/794
2 - A31455/863
3 - A31455/510
4 - A31455/498
5 - A31455/451
Tab. 23
1 - A31455/102
2 - A31455/79
Tab. 24
1 - A31455/492
2 - A31455/499
3 - A31455/463
4 - A31455/424
5 - A31455/462
Tab. 25
1 - A31455/445
2 - A31455/93
3 - A31455/436
4 - A31455/100
5 - A31455/426
Tab. 26
1 - A31455/516
2 - A31455/450
3 - A31455/87
4 - A31455/842
Tab. 27
1 - A31455/461
2 - A31455/505
3 - A31455/793
4 - A31455/502
5 - A31455/76
6 - A31455/459
7 - A31455/96
8 - A31455/456
Tab. 28
1 - A31455/448
2 - A31455/458
3 - A31455/434
4 - A31455/99
Tab. 29
1 - A31455/88
2 - A31455/95
3 - A31455/130
4 - A31455/849
Tab. 30
1 - A31455/788
2 - A31455/475
3 - A31455/457
4 - A31455/789
Tab. 31
1 - A31455/797
2 - A31455/80
3 - A31455/92
Tab. 32
1 - A31455/804
2 - A31455/517
3 - A31455/541
4 - A31455/792
5 - A31455/513
6 - A31455/145
7 - A31455/802
8 - A31455/470
9 - A31455/534
10 - A31455/511
Tab. 33
1 - A31455/503
2 - A31455/144
3 - A31455/537
4 - A31455/518
5 - A31455/507
6 - A31455/506
7 - A31455/464
8 - A31455/440
9 - A31455/437
Tab. 34
1 - A31455/481
2 - A31455/799
3 - A31455/501
4 - A31455/514
5 - A31455/494
6 - A31455/449
7 - A31455/532
8 - A31455/529
9 - A31455/428
Tab. 35
1 - A31455/439
2 - A31455/522
3 - A31455/533
4 - A31455/438
5 - A31455/485
6 - A31455/112
7 - A31455/484
8 - A31455/441
Tab. 36
1 - A31455/555
2 - A31455/431
3 - A31455/688
4 - A31455/870
5 - A31455/489
6 - A31455/149
7 - A31455/467
8 - A31455/482
9 - A31455/490
10 - A31455/466
11 - A31455/486
12 - A31455/483
13 - A31455/469
14 - A31455/146
15 - A31455/798
16 - A31455/487
17 - A31455/147
18 - A31455/148
19 - A31455/443
20 - A31455/476
21 - A31455/540
Tab. 37
1 - A31455/536
2 - A31455/542
3 - A31455/560
4 - A31455/446
5 - A31455/138
6 - A31455/565
7 - A31455/538
8 - A31455/539
9 - A31455/871
10 - A31455/500
11 - A31455/471
12 - A31455/556
13 - A31455/561
14 - A31455/527
15 - A31455/564
16 - A31455/526
17 - A31455/562
18 - A31455/567
19 - A31455/851
20 - A31455/478
21 - A31455/558
22 - A31455/551
23 - A31455/535
24 - A31455/549
25 - A31455/853
308
26 - A31455/568
27 - A31455/554
28 - A31455/547
29 - A31455/566
30 - A31455/553
31 - A31455/525
32 - A31455/552
33 - A31455/545
34 - A31455/550
35 - A31455/563
Tab. 38
1 - A31455/165
2 - A31455/530
3 - A31455/531
4 - A31455/559
5 - A31455/548
6 - A31455/544
7 - A31455/528
8 - A31455/495
9 - A31455/800
10 - A31455/465
11 - A31455/491
12 - A31455/521
13 - A31455/444
14 - A31455/546
15 - A31455/479
16 - A31455/480
17 - A31455/442
18 - A31455/430
Tab. 39
1 - A31455/468
2 - A31455/111
3 - A31455/453
4 - A31455/118
5 - A31455/117
6 - A31455/121
Tab. 40
1 - A31455/82
2 - A31455/83
Tab. 41
1 - A31455/120
2 - A31455/429
3 - A31455/98
4 - A31455/97
5 - A31455/791
Tab. 42
1 - A31455/1252
2 - A31455/1262
3 - A31455/1405
4 - A31455/957
5 - A31455/1283
6 - A31455/936
7 - A31455/843
Tab. 43
1 - A31455/1241
2 - A31455/1194
3 - A31455/1236
4 - A31455/1187
5 - A31455/968
6 - A31455/1174 + 1263
7 - A31455/969
8 - A31455/935
9 - A31455/1226
Tab. 44
1 - A31455/915
2 - A31455/944
3 - A31455/906
Tab. 45
1 - A31455/1229
2 - A31455/911
3 - A31455/943
4 - A31455/965
5 - A31455/1173
6 - A31455/966
7 - A31455/947
Tab. 46
1 - A31455/962
2 - A31455/912
3 - A31455/954
4 - A31455/952
5 - A31455/967
6 - A31455/1188
Tab. 47
1 - A31455/950
2 - A31455/1183
3 - A31455/938
4 - A31455/900
Tab. 48
1 - A31455/940
2 - A31455/913
3 - A31455/1403
Tab. 49
1 - A31455/953
2 - A31455/933
3 - A31455/917
Tab. 50
1 - A31455/1238
2 - A31455/970
3 - A31455/1217
4 - A31455/1185
5 - A31455/971
6 - A31455/973
7 - A31455/961
8 - A31455/951
9 - A31455/1190
Tab. 51
1 - A31455/964
2 - A31455/956
3 - A31455/916
4 - A31455/899
5 - A31455/960
Tab. 52
1 - A31455/1240
2 - A31455/928
3 - A31455/1197
4 - A31455/1172
5 - A31455/909
6 - A31455/949
Tab. 53
1 - A31455/959
2 - A31455/910
3 - A31455/908
Tab. 54
1 - A31455/1251
2 - A31455/1225
3 - A31455/1178
4 - A31455/1195
5 - A31455/1257
6 - A31455/1180
7 - A31455/1191
Tab. 55
1 - A31455/891
2 - A31455/1176
3 - A31455/1175
Tab. 56
1 - A31455/1182
2 - A31455/894
3 - A31455/1213
4 - A31455/895
5 - A31455/1228 + 1242
Tab. 57
1 - A31455/914
2 - A31455/1179
309
Tab. 58
1 - A31455/884
Tab. 59
1 - A31455/1224
2 - A31455/958
3 - A31455/893
4 - A31455/1237
5 - A31455/1198
6 - A31455/1249
Tab. 60
1 - A31455/1171
2 - A31455/963
3 - A31455/1192
4 - A31455/1231
5 - A31455/1181
6 - A31455/1193
Tab. 61
1 - A31455/897
2 - A31455/889
3 - A31455/882
4 - A31455/1177
Tab. 62
1 - A31455/885
2 - A31455/886
3 - A31455/887
Tab. 63
1 - A31455/881
2 - A31455/896
3 - A31455/883
Tab. 64
1 - A31455/890
2 - A31455/892
Tab. 65
1 - A31455/888
Tab. 66
1 - A31455/1256
2 - A31455/1261
3 - A31455/1212
4 - A31455/1269
5 - A31455/1210
6 - A31455/1254
7 - A31455/1227
8 - A31455/1250
9 - A31455/1209
10 - A31455/1232
11 - A31455/1281
Tab. 67
1 - A31455/929
2 - A31455/1244 + 1245
3 - A31455/934
4 - A31455/1259
5 - A31455/1199
6 - A31455/1239
7 - A31455/1196
8 - A31455/1184
9 - A31455/1211
10 - A31455/1202
Tab. 68
1 - A31455/1246
2 - A31455/1201
3 - A31455/1206
4 - A31455/1214
5 - A31455/1216
6 - A31455/1189
7 - A31455/1208
8 - A31455/1200
9 - A31455/1186
Tab. 69
1 - A31455/1222
2 - A31455/1267
3 - A31455/1221
4 - A31455/1243
5 - A31455/1203
6 - A31455/1235
7 - A31455/919
8 - A31455/1279
9 - A31455/948
10 - A31455/1204
11 - A31455/1223
12 - A31455/1230
Tab. 70
1 - A31455/1276
2 - A31455/1266
3 - A31455/1268
4 - A31455/1282
5 - A31455/1272
6 - A31455/1271
7 - A31455/1274
8 - A31455/1260
9 - A31455/1267
10 - A31455/1277
11 - A31455/1266
12 - A31455/1270
13 - A31455/1275
14 - A31455/1255
15 - A31455/1253
16 - A31455/1273
17 - A31455/1234
18 - A31455/1258
19 - A31455/1264
20 - A31455/1215
21 - A31455/1265
22 - A31455/1265
23 - A31455/1278
24 - A31455/1247
25 - A31455/1268
26 - A31455/1233
27 - A31455/1269
Tab. 71
1 - A31455/1207
2 - A31455/1280
3 - A31455/1248
4 - A31455/1220
5 - A31455/1218
6 - A31455/1219
7 - A31455/898
Tab. 72
1 - A31455/905
2 - A31455/945
3 - A31455/955
Tab. 73
1 - A31455/903
Tab. 74
1 - A31455/932
Tab. 75
1 - A31455/972
2 - A31455/937
3 - A31455/939
4 - A31455/942
Tab. 76
1 - A31455/946
2 - A31455/904
3 - A31455/941
4 - A31455/1205
Tab. 77
1 - A31455/902
2 - A31455/907
Tab. 78
1 - A31455/2109
2 - A31455/2135
3 - A31455/2127
4 - A31455/2126
5 - A31455/2148
6 - A31455/2137
310
Tab. 79
1 - A31455/689
2 - A31455/524
3 - A31455/520
4 - A31455/677
5 - A31455/1370
6 - A31455/690
7 - A31455/687
8 - A31455/686
9 - A31455/840
10 - A31455/685
Tab. 80
1 - A31455/680
2 - A31455/681
3 - A31455/682
4 - A31455/683
5 - A31455/679
6 - A31455/847
7 - A31455/848
8 - A31455/861
9 - A31455/1373
Tab. 81
1 - A31455/1362
2 - A31455/676
3 - A31455/1363
4 - A31455/675
5 - A31455/674
6 - A31455/1364
7 - A31455/1365
8 - A31455/1361
9 - A31455/673
10 - A31455/1366
Tab. 82
1 - A31455/2153
2 - A31455/2145
3 - A31455/2145
4 - A31455/2145
Tab. 83
1 - A31455/1394
2 - A31455/1394
3 - A31455/1394
4 - A31455/1394
5 - A31455/1394
6 - A31455/1394
7 - A31455/1394
Tab. 84
1 - A31455/1394
2 - A31455/1394
Tab. 85
1 - A31455/1394
2 - A31455/1388
Tab. 86
1 - A31455/1392
Legend objekta u ů
- mazanice
- uhlíky
- kámen
- grafit
- keramika
- propálená vrstva
- kost
Legenda u keramiky
- hrubá keramika
- konkrece
- hlazení
- cihlová hlinitá vrstvička
- grafitová keramika a grafitování
- vhlazování
- jemná keramika
12. Tabulky
311