Tato práce se zaměřuje na obraz kubánské raketové krize, kterou prostřednictvím jazykových prostředků vytvářela vybraná tištěná média v komunistickém Československu a ve frankistickém Španělsku. Kritická diskurzivní analýza podle modelu Normana Fairclougha nám pomůže rozebrat nejen textovou rovinu, ale také se zaměřit na socio-kulturní faktory, které měly vliv na mediální reprezentaci události. Záměrem tedy je uchopit jazyk jako nástroj, jenž sloužil stranickým médiím k vytváření reprezentací identit a vztahů mezi nimi a porovnat, v čem se jazykové prostředky a jejich užití shoduje, anebo liší.