Louis Brandeis jako soudce Nejvyššího soudu Spojených států amerických zásadně ovlivnil vývoj právního myšlení 20. století, a to nejen v oblasti ústavního práva, ale i v odvětví právní argumentace a etiky právnické profese. Student se v první části práce zaměří na Brandeisův život a profesní dráhu, přičemž zvláštní pozornost bude věnována jeho myšlenkám a poznatkům v oblasti pro bono advokacie a inovativnímu využití empirických a sociologických dat v právním uvažování (tzv. Brandeis briefs). Ve druhé části práce se student zaměří na rozbor vybraných právních institutů, které Brandeis svou činností ovlivnil či zavedl, a zanalyzuje, jakým způsobem přispěl k jejich vývoji. Důraz bude kladen na analýzu jeho právních argumentů, myšlenkových přístupů a možných dopadů jeho práce na formování právní kultury a přístupu k právu jako takovému.
Hlavním cílem práce je prozkoumat vliv Brandeise na formování konkrétních právních institutů a přístupů k právní argumentaci a na základě této analýzy popsat, jak jeho ideje přispěly k rozvoji právní vědy a aplikační praxe.