Jak EU, tak Čína nejsou schopny samy pokrýt poptávku po ropě a zemním plynu z domácích zdrojů. Proto usilují o zajištění dodávek těchto surovin ze zahraničí, přičemž Kaspický region disponuje významnými zásobami a oba aktéři mají zájem rozvíjet spolupráci v energetické oblasti se zeměmi daného regionu. Diplomová práce se pokusí zodpovědět na tuto výzkumnou otázku: Dochází v Kaspickém regionu ke střetu zájmů EU a Číny v energetické oblasti? Práce si klade za cíl pomocí komparativní metody analyzovat energetickou politiku EU a Číny vůči Kaspickému regionu, přičemž bude ověřovat tuto hypotézu: EU se snaží zajistit dodávky ropy a zemního plynu z Kaspického regionu pomocí tržních mechanismů, zatímco Čína volí strategický přístup. Tržními mechanismy rozumím důraz na efektivní fungování trhu, prostřednictvím kterého jsou suroviny získávány, transparentnost, volný tok informací a snahu o spolupráci s ostatními konzumenty energetických surovin s cílem zajisit právě efektivní fungování trhu Práce se bude zabývat mimo jiné i tím, zda je energetická politika EU vůči Kaspickému regionu koherentní. Strategický přístup se vyznačuje nedůvěrou v trh, a proto upřednostňuje tzv. "ropnou diplomacii" a "go-out strategie", tj. přímou kontrolu nad zásobami ropy a zemního plynu namísto jejich nákupu na mezinárodním trhu s energetickými surovinami, dlouhodobé kontrakty na těžbu a import surovin, stavbu produktovodů a úzké politické vztahy s producentskými zeměmi ve snaze vytvořit příznivou atmosféru pro působení národních energetických firem v producentských zemích.