V rámci mojí diplomové práce jsem se rozhodla zaměřit svoji pozornost na „Problematiku návazného bydlení lidí s duševním onemocněním“. Prostřednictvím teoretické a praktické části diplomové práce se pokusím najít odpověď na stanovenou výzkumnou otázku „Jaký význam má dostupnost chráněného bydlení pro lidi s duševním onemocněním, kteří usilují o propuštění z psychiatrické nemocnice?“. Zvoleným tématem bych ráda upozornila na problém, který musí řešit lidé s duševním onemocněním před propuštěním z psychiatrické nemocnice. Za nežádoucí považuji, že pro lidi s duševním onemocněním není k dispozici dostatek sociálních pobytových služeb s podporou, konkrétně dostatek chráněných bydlení. Uvedený nežádoucí stav je podle mého názoru škodlivý právě pro osoby s duševním onemocněním, jejichž přáním je ukončit hospitalizaci. Kvůli nedostatku chráněných bydlení mnoho z nich zůstává hospitalizováno déle než by bylo třeba, protože jejich zdravotní stav nedovoluje propuštění do jejich přirozeného prostředí a přímo vyžaduje plynulý přechod z nemocnice do pobytové sociální služby s podporou. Na výše uvedený problém chci především upozornit poskytovatele sociálních služeb, jak ve státním, tak nestátním sektoru. Duševní onemocnění není mnohdy na první pohled viditelné. Lidé s duševním onemocněním jsou často považováni za líné a méně snaživé. Jako velmi nebezpečné osoby je prezentuje většina médií. Poskytovatelé sociálních služeb mohou podlehnout výše uvedeným předsudkům. Mohou mít sami obavy z této cílové skupiny nebo z odsuzujícího pohledu veřejnosti na to, že pomáhají právě lidem s duševním onemocněním, jejichž nemoc bývá společností často nepochopena. Poznatky mojí práce by měly přispět k tomu, aby byl k dispozici dostatek pobytových sociálních služeb s podporou pro lidi s duševním onemocněním. Za žádoucí považuji dostatečné množství chráněných bydlení, protože díky nim jsou lidé po hospitalizaci schopni se lépe osamostatnit a začlenit zpět do svého přirozeného prostředí. Popsaný žádoucí stav by měl dle mého názoru prospět jak lidem s duševním onemocněním, tak jejich nejbližším. Vědomí, že existuje dostatek pobytových sociálních služeb s podporou, má zajisté pozitivní dopad na psychiku všech dotčených osob. Získané poznatky mohou být podkladem pro diskuze poskytovatelů sociálních služeb, kteří se této problematice věnují. Mohou také posloužit jednak neformálním, jednak dalším formálním pečovatelům, zapojeným do péče o lidi s duševním onemocněním.