MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy AHASVER Bakalářská práce Autor práce: Marie Ludíková Brno 2010 Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Havli Anotace Bakalářská práce s názvem „Ahasver" je inspirovaná legendární postavou Věčného Žida ze středověké křesťanské tradice. Soubor maleb se pokouší zachytit individuální pocity, které tato postava evokuje. Téma je pojato ilustrativně. Cílem práce je představit vnímateli postavu Ahasvera, který některými vlastnostmi jemu připisovanými může být blízký a zajímavý pro dnešního člověka. Anotation Bachelor's thesis with a title „The Wandering Jew" is inspirated by legendary character of Wondering Jew from medieval Christian tradition. Collection of paintigs try to represent individual feelings, which this charakter evokes. Theme is illustrative conceived. The target of this thesis is to interpret The Wandering Jew, who could be due to some of his features near and interesting for nowadays people. Klíčová slova Ahasver, trest, nesmrtelnost, cesta, pouť světem, utrpení, vykořeněnost, nespokojenost, vůle, život, smrt, ilustrace, malba Keywords The Wandering Jew, punishment, immortality, way, wandering through the World, suffering, rootlessness, no satisfaction, sorrow, will, life, death, illustration, paintings LUDÍKOVÁ, Marie. Ahasver: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy, 2010. Vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Jiří Havlíček. 1 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila prameny uvedené v seznamu literatury. Hlavní částí této bakalářské práce je praktický umělecký výkon. Předložený text má charakter doprovodné průvodní zprávy k práci praktické. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 10. dubna 2010 Marie Ludíková 2 Poděkování Děkuji panu Mgr. Bc. Ondřeji Navrátilovi za radu, pomoc a podporu při vedení práce a panu doc. PhDr. Jiřímu Havlíčkovi za důvěru, ochotu a vstřícnost. 3 Obsah Úvod 5 Ahasver 6 Kdo je Ahasver? 6 Romantici, básníci a ti další 7 Protichůdci 8 Odsouzený na život 8 Ahasveři 10 Co dál? 11 Něco takového jako Ahasver 12 Technika malby 13 Závěr 15 Resumé 16 Použitá literatura 17 Příloha 18 4 Úvod Ahasver je pro nezasvěceného neznámé a možná i trochu tajemné téma. Stejně tak jako bylo kdysi pro mě. Bylo to tehdy jako bych stála před záhadou, kterou bylo třeba objasnit. Cítila jsem problém a měla jsem otázky. Pustila jsem se tedy do bádání a hledání odpovědí a nejsem si jistá, jestli jsem vůbec něco našla. Otázky mám pořád. A odpovědi? V následujícím textu se pokusím vysvětlit, proč jsem se rozhodla pro toto téma. Jak jsem se k němu dostala a jak jsem nad ním přemýšlela. Chtěla bych pozorovateli přiblížit jednotlivé malby z mého ahasverovského cyklu a svěřit se mu s tím, jak jsem k nim dospěla a jak je cítím. 5 Ahasver „Na úlomku skály poutník sedí; skála, poutník, oba stejně šedí. Kdo to? Dostje v tvář tu vymořenou, vráskovitou, bledou, vysouženou zřít a uhodnout, že Ahasver."1 (V. B. Nebeský; Protichůdci) Kdo je Ahasver? „Muž ten je Ahasver, věčný žid, nešťastník, jenž klením odehnal od lavice Pána Krista, když si na ni zemdlen křížem chtěl odpočinouti. Za to, že nedopřál na smrt umdlenému poutníkovi odpočinku, odňat mu z duše mír a z očí spánek; musí stále bloudit, bez odpočinutí, bez ustání; klid nemá nikde, nikdy. Jeho neklidná pouť má trvati tak dlouho, dokud sám život potrvá. Kristus prý řekl: „Já jdu, ale ty počkáš, až se vrátím." Z této apokryfní tradice, mající původ v očekávání slíbeného Krista návratu, se vyvinul časem úrodný a velice proměnlivý mythus o věčném Židu. Jméno „Ahasver" přibylo později a znamenalo jerusalemského žida ševce, jenž vida, že si chce Kristus pod křížem klesající u dveří jeho odpočinouti, zaháněl jej."2 Ahasver je legendární postava středověké křesťanské tradice. Samotné legendy se ale rozcházejí podle různých pramenů vyprávění. Ahasver byl odsouzen k věčnému putování, tedy ke dvěma trestům najednou. Jednak k nekonečné pouti a bloudění po světě, a taky k věčnému životu, - k nesmrtelnosti. Dalo by se říct, že Ahasver byl odsouzen na život. Pojem ahasver je odvozen od stejnojmenné mytické postavy. Na základě utrpení, které měl prožít a vlastně stále prožívá, mu byly přiřknuty některé vlastnosti. Podle slovníku je ahasver člověk nespokojený, věčně se toulající a nenacházející nikde uspokojení a uplatnění; věčný tulák nespokojenec. Ze stejného základu vychází i odvozený pojem ahasverismus. V lékařské terminologii se tak nazývá blud věčnosti, při němž je pacient přesvědčen o tom, že bude věčně žít a trpět. Pro mě je ahasver člověk vykořeněný, smutný a sám. Chybí mu jistota a smysl, cíl oné cesty. 1 NEBESKÝ, V. B. Protichůdci. 6. vyd. Praha: F. Topič, 1913, s. 68. 2 VOBORNÍK, Jan. In.: NEBESKÝ, V. B. Protichůdci. 6. vyd. Praha: F. Topič, 1913, s. 19. 6 Romantici, básníci a ti další V 18. století se tohoto tématu chopili romantičtí básníci a filosofové. O Ahasverovi psali například J. W. Goethe, Stefan Heym, August Vermeylen, Alexandre Dumas. Věčný žid byl jeden z nejvýznamnějších románů francouzského spisovatele Eugena Sue. Z českých autorů byl Ahasver zajímavý pro Jaroslava Vrchlického, Václava Bolemíra Nebeského (rozsáhlá poema Protichůdci), z mladších autorů například pro Pavla Vrbu. Neopominutelný je i 14minutový němý film Ahasver od Jaroslava Kvapila, který vznikl ještě za Rakouska Uherska roku 1915.1 mě na Ahasverovi něco zaujalo. Nebyla to ani tak ona legenda, nebylo to jeho židovství ani jeho podoba. Snad to byla jen představa něčeho takového, jako je Ahasver. Od samého začátku jsem věděla jedno: nechci svou práci pojmout jako ilustraci postavy samotného Ahasvera. Jeho podoba je nepodstatná, mnohem důležitější, alespoň pro mě, je jeho trest, způsob jakým jej přijal, jak jej naplňuje a snad i nějaké poselství. (I když mi někdy připadá, že samotná legenda má kvůli různým výkladům spoustu nejasností a něco jako hlubší rozměr postrádá.) Nutné je ovšem uvést, že v případě, kdy bych se rozhodla pro takovou ilustraci, tak bych nebyla první, kdo by jeho podobu zpracovával. Jan Fingerland ve svém článku píše, že „Ahasver byl zajímavý i pro výtvarníky, zobrazit tento motiv se pokusili mimo jiné Caspar David Friedrich, Gustave Courbet a později Marc Chagall. Přelomové byly nepochybně rytiny Gustava Doré z roku 1856, které ostatně patří k vrcholu jeho tvorby. Právě dvanáct Dorého grafik nejsilněji ovlivnilo představu dnešních lidí o tom, jak Věčný žid vypadá."3 Stařec s dlouhým bílým vousem až téměř po zem, v roztrhaných šatech a bos, shrbený a opírající se o velkou hůl - to je podoba jakou Ahasver získal. Na obrazech, které ho takto ztvárňují je často v pozadí ještě zachycena krajina nebo loď jako symbol cesty. 3 FINGERLAND, Jan. Ahasver - věčně na cestách. Teologie&Společnost 3/2005, /cit. 10. dubna 2010/ © Centrum pro studium demokracie a kultury 2001-2010 7 Protichůdci Ke skladbě Protichůdci od českého obrozeneckého básníka V. B. Nebeského (1818 - 1882) jsem se dostala skoro omylem a to v rámci přípravy na jednu ze zkoušek z literatury. Do té doby jsem o Ahasverovi nic nevěděla. Dosud jsem o něm nikdy neslyšela a ani nečetla a přesto, když jsem se s ním a s jeho osudem skrze tyto verše seznámila, připadalo mi, že už ho znám dlouho. Jako kdyby tu byl už před tím, ovšem nejako představa nějakého mytického člověka, ale jako povědomý pocit. Odteďměl tento pocit jméno. Poema Protichůdci se tak pro mě stala vstupní branou k tématu. Básníkův příběh o jeho Ahasverovi je ale jiný než výše zmíněná legenda. Je o Ahasverovi, který toužebně hledá smrt. Ustavičně se vrhá v náruč morní panny - smrti, ale ta jej odmítá a prchá před ním. Nesmrtelný život je pro něj trest, bolest a neutuchající trápení a on hledá, jak se ho pozbýt. K životu má odpor a touží po klidu, po naprostém zániku existence a vědomí. Důležité pro mě bylo, že básník ve svém díle sledoval jednu část Ahasverova prokletí, o kterém jsem pak dlouho přemýšlela. Byl zaujat jeho nesmrtelností: „Na úlomku skály poutník sedí, skála, poutník - oba stejně šedí. On též do červánků tiše zírá, žízní po tom, a přec neumírá. "4 Odsouzený na život Představa nesmrtelného člověka je pro mě fascinující. Ahasver vidí na kříži umírat Krista a pak jde světem, dějinami, časem. Potkává lidi, nové doby a věci. Vnímá svět v jeho vývoji. Proč ale podle skladby Protichůdci odmítá nesmrtelný život? Ano, V. B. Nebeský byl romantický básník a pesimista, proto i jeho Ahasver smýšlí podobně. Věčná pouť mu je trestem, prokletím, nekonečným utrpením. 4 NEBESKÝ, V. B. Protichůdci. 6. vyd. Praha: F. Topič, 1913, s. 78. 8 V předmluvě Protichůdců je v kontextu s Ahasverem uvedena Schopenhauerova myšlenka, že „Všecko se tlačí a žene k jsoucnosti co možná organické, tj. k životu a to co možná k nejvyššímu stupni života. Kdykoliv má některý zjev (tvar) ustoupiti ze života (zemříti), jaký spustí poplach a divou vzpouru proti té nutnosti, jako by na tom jednotlivém zjevu záležela existence světa. Celá bytost ohroženého živočicha se promění ihned v zoufalý odpor proti smrti."5 Když je tedy každý zjev či tvor hnán nevědomou vůlí k životu, proč chce Ahasver zemřít? Přijala jsem stejně jako on věčné putování a nesmrtelnost jako trest. Byl to trest a bylo třeba se mu bránit. Stejně tak jako se dítě brání rodičovskému potrestání, byť je spravedlivé. Zaujala mě myšlenka Jana Voborníka ve výkladu Protichůdců. Mluví v ní o vůli a vysvětluje tak Ahasverovu touhu po smrti. Vůle se projevuje chtěním nebo nechtěním. Člověk má vůli žít anebo chce zemřít, tak jako Ahasver. „U lidí poznání (intelektu) obmezeného, primitivního je vůle pánem, intelekt služebníkem. Vůle tedy nevzniká z poznání, nýbrž naopak poznání jest služebníkem vůle. Avšak poznání se budí a vývojem zvětšuje a intelekt stoupá, až dostoupí síly, kde je sám pánem a vůle jeho sluhou. Probuzenému intelektu vysvítá stále více, že toužení vůle pochází z nespokojenosti s přítomným stavem, z potřeby a z nedostatku; poznává, že vůle, totiž podstata čili život sám jest utrpením a bolestí, dokud se touha neukojí, trvalé ukojení je však nemožné."6 Pokud si Ahasver po dlouhém poznávání zotročil vůli a dospěl k smrti jako východisku, je možné, aby po stále důkladnějším poznávání světa ke stejnému závěru došel i člověk? Nikdo přeci, kdo si je vědom své smrtelnosti a konečnosti k takovému řešení nemůže dospět. Ahasverovi toto poznání chybí, naopak je si vědom své nesmrtelnosti. Proto nemůže člověk nikdy chápat Ahasverovu touhu po smrti, stejně tak jako Ahasver nerozumí lidskému lpění na životě. Mnoho lidí je smrtí fascinováno a uvažuje o nijako o řešenísvých problémů. Pocity, které takovému činu jako je sebevražda předcházejí, by se daly přirovnat k pocitům, které zažívá Ahasver už po dlouhý čas. 5 VOBORNÍK, Jan. In.: NEBESKÝ, V. B. Protichůdci. 6. vyd. Praha: F. Topič, 1913, s. 23. 6 Tamtéž 9 Ahasveři Jela jsem tramvají domů, venku už bylo šero. Po schůdkách tramvaje vystoupal muž ani ne čtyřicetiletý a chytil se horní tyče hned u dveří. Byl dost vysoký na to, aby na ni pohodlně dosáhl. Vlasy mu padaly na límec bundy a do očí. Z holé nažloutlé tváře vystupoval výrazný nos. Byl v polovině zalomený a nepřirozeně se leskl. Vypadalo to, jako kdyby na ústa a bradu nechtělo zbýt v obličeji žádné místo. Koutky úst měl svěšené dolů. Smutná, bezmocná ústa lapaly po dechu. Měl malé a vodnaté oči a schovával je za plotem svých vlasů. Levou rukou se nahoře držel a v pravé měl černou plátěnou tašku. Jeho ruce byly jakoby dívčí, měl bílé a jemné prsty. Ne, myslím, že tyhle ruce nikdy nepracovaly. Šálu měl uvázanou tak, jak ji váží jenom maminky a modrá prošívaná bunda mu byla příliš velká. Určitě nebyla jeho. Nejspíš ji od někoho dostal, nebo zdědil, tak jako já jsem dědila oblečení po sestřenicích. Byl smutný a jakoby ztracený. Všechno mi to přišlo tak známé a povědomé. A najednou mě napadlo, že by to mohl být můj Ahasver. Co když je takových ze života vyděšených ahasverů více? Chodila jsem po městě, dívala se kolem sebe a opravdu je nacházela. Starší lidé, důchodci, bezdomovci, ztracené děti i dospělí, lidé zvláštní a nešťastní jen nějakou svou maličkostí, - gestem, zjevem, pohledem, Ahasvera připomínali. Bráním se tvrzení, že všichni staří lidé jsou jako ahasveři. Taková spojitost se nabízí, když navštívíte domov důchodců nebo léčebnu dlouhodobě nemocných, ale vůbec není pravidlem. Tito lidé mají velice blízko k smrti a vcítění se do jejich rolí, mi alespoň částečně navodilo pocit, který by se možná dal popsat jako ahasverovský. Pro některé z nich opravdu může být smrt očekávaným a vítaným řešením. O to víc mě pak mrzí chování některých jedinců a postoj společnosti k nim. „Nesmíme zapomínat na to, že v těch posledních hodinách, které si můžeme užít, není žádná radost a že ke konci přijde nuda, zahořklost a rutina. Nesmíme zapomenout na to, že tělo hyne, že přátelé umírají, že vás všichni opustí a na konci zůstane jenom samota. A taky není možné zapomínat, že tihle staří byli také někdy mladí a také byli ve věku, kdy je vám konečnost života k smíchu. Ale dneska vám je dvacet a hned zítra osmdesát."7 Vypráví dvanáctiletá hrdinka románu spisovatelky Muriel Barberyové. 7 BARBERYOVÁ, Muriel: S elegancí ježka. 1. vyd. Brno: Host, 2008, s. 120. 10 „Ale já jsem pochopila hodně brzo, že život neprobíhá v žádném čase. Jen se podívejte na dospělé okolo mě, pořád spěchají, stresují se z neúspěchů, touží po dnešku a zapomínají na budoucnost... To, že nevěříme budoucnosti, ale znamená, že si neumíme vybudovat přítomnost, a když neumíme budovat přítomnost, tak si namlouváme, že se to naučíme zítra, a to je v háji, protože ze zítřka se vždycky stane dnešek, že jo?"7 Co dál? Jen tak nezávazně o Ahasverovi přemýšlet není tak těžké, jako o něm přemýšlet výtvarně. Jedna věc je přemýšlet v obrazech a druhá pak tyto obrazy realizovat na plátno. Stejně tak jako vyjadřovat myšlenku slovy. Ne vždy to jde a ne vždy je to snadné. Inspirací k malbě mi byla samotná postava Ahasvera a zajímavá paralela mezi ním a dnešním člověkem. Cestu k němu mi otevřela právě báseň Protichůdci, která mě zaujala kromě jiného také svou archaickou češtinou. Nikdy nebudu mít takový rozhled a znalosti, abych mohla postihnout komplexně celou kupu otázek a souvislostí, které jsou s Ahasverem spojeny (existenciální rozměr, symbolismus, židovství, křesťanství...) Malby jsou jen vhled do mého uvažování nad touto postavou. Bylo mnoho cest, po kterých jsem se při realizaci pustila a mnohokrát jsem se musela vrátit. Přišlo mi, že ani jedna z nich není správná. Jako kdyby se ani nepočítalo s tím, že by některá z nich měla na konci cíl. To hledané mělo být nalezeno někde po cestě. Jenže to musíte vědět, kde a jak hledat. Je to jako když jdete do lesa na houby k obědu a vrátíte se jen s několika choroši, které jste vzali, protože byli krásní. Od snových výjevů, přes abstrakci a výjevy konkrétních věcí jsem se dostala až k jakési symbolice. Mou snahou je přiblížit skrze symbol nějaký pocit, náladu. Odkrýt tajemství zakleté v nitru věcí. Symbol na obraze nepojmenovává jen daný objekt, ale chce proniknout dál. Nezachycuje konkrétní věc, ale ideu věci. To vše, co vnímatel za obrazem najde, bude jeho. 11 Něco takového jako Ahasver „Co nohou šlape na tvář zemi, však kolik z nich je poutnických, kolik z nich svými šlépějemi mířilo k dveřím domovů, kolik z nich v bludných kruzích svých v své stopy stoupá poznovu..."8 Pokusila jsem se s postavou Ahasvera ztotožnit a zaznamenat pocity, které mě s ním spojují. Jsou to pocity individuální a často spojené s mým dětstvím. Stále jasněji a zřetelněji si uvědomuji nenávratnost toho tak šťastného období. Utichají dozvuky dětství a projevy rodičovské péče a lásky slábnou a už nejsou takové jako kdysi. Z dětství se stává jen nostalgická vzpomínka. S úlekem zjišťuji, jak neuvěřitelně se Ahasverovi podobám. Stejně jako on jsem na cestě, blížím se k nějakému rozcestí. Měla bych si vybrat cestu, jít dál a stát se dospělou a samostatnou, ale nechce se mi. Vím, že tak ztratím jistotu, bezpečí a teplo. Ocitám se sama v neznámé krajině na cestě směřující kdovíkam. Jsem slabá, lehce zranitelná a jakoby nahá. A ke všemu se cítím velice vratce. Ten pocit, to je něco takového jako Ahasver. Cesta, akryl na plátně, 80 x 70 cm Kdybych přirovnala svůj život k cestě, zjistila bych, že vlastně nikam nejdu. Jenom se vracím a chodím pořád dokola. Občas dokonce šlápnu do obtisku své staré šlépěje. Vykořeněný, akryl na plátně, 135 x 110 cm Vykořeněný je člověk, kterému chybí jistoty, naděje a perspektivy. Tak jako strom nemůže existovat bez kořenů, tak také člověk potřebuje mít svůj bezpečný b o d . 9 8 ZAHRADNÍČEK, Jan: Pod bičem milostným. 1. vyd. Brno: Edice Akord, 1944, Vánoční krajina, s. 21. 9 VLK, Miloslav. Vzkaz Miloslava Vlka /17. 12. 2009/, i-vysílání České televize © Česká televize 1996- 2010 /cit. 10. 4. 2010/, < http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209452801410016-vzkaz/> 12 Nesmrtelný, a kryl na plátně, 140 x 120 cm Představím si zahradu, ve které jsou prádelní šňůry obtěžkané mokrým, právě vypraným prádlem. Vidím tam viset svůj polštář, matčinu zástěru a noční košili. Ty kusy prádla jsou životy lidí. Když sundám třeba jen jeden suchý kapesník, prádelní šňůra už nebude taková jako předtím. Ahasver je jako jeden kus prádla na šňůře, který zapomněli sundat, vyžehlit, poskládat a uložit. Je z něj cár a rve ho vítr. Čas, a kryl na plátně, 115 x 85 cm Sedím na posteli a za mnou za oknem rámusí tramvaje. Venku prší, poznám to podle toho, že kola aut najíždějí do kaluží a rozvalují vodu po mokrém asfaltu. Tato zvuková kulisa je mi příjemná, příjemnější než jakákoli jiná hudba. Napadlo mě, jak asi vypadá úplné ticho. Možná bych mohla v úplném tichu slyšet plynout čas. Slyšela bych slabé tikání. Slabé, ale velice naléhavé a neúprosné. Metronom rozsekává čas stejně jako vteřinová rafička hodin. Udává tempo tak, jak ho někdo na začátku nastavil. Pak až se metronom zastaví, utichne tikaní, bude to pravé ticho. Čas se ale už nikdy nezastaví. Technika malby Je tomu asi dva roky, co jsem začala místo barvami temperovými malovat akrylem. Tento materiál oceňuji především pro jeho rychlé schnutí a pružnost. Na rozdíl od temper nelze v tomto případě dál pracovat s již zaschnutými barvami, ale je nutno malovat ve vrstvách. Toho se snažím využívat a nechávám tmavší vrstvy prosvítat světlejší lazurou. K docílení jemného lesku a zachování hustoty a konzistence ředím barvy akrylovou disperzí. V takovém případě je nutné dát si pozor, aby výsledný lesk jednotlivých barevných ploch na plátně byl pokud možno rovnoměrný. Paleta barev, kterou používám, není příliš široká, spíše naopak. Také se snažím vyhýbat barvám sytým a syrovým. Ráda barvy míchám a nechávám se překvapovat možnostmi a odstíny, kterých lze docílit i s velmi chudou a základní škálou barev. Důležitou a výchozí barvou je pro mě bílá, tedy pokud ji ovšem lze za barvu označit. Bílé je plátno, ze kterého vycházím, jako symbol počátku a čistoty. 13 Dalšími stěžejními barvami je pro mě ultramarín, tmavě hnědá a okr. Smícháním ultramarínu s tmavě hnědou mohu docílit zastřeného a přesvědčivého odstínu, který se blíží černi. Okr s ultramarínem vytvoří zvláštní zelenou barvu působící velmi pokorně a střídmě. Takto omezená škála barev je mi velice blízká a pracují s ní už několik let. Zajímavé pro mě bylo zjištění, že podobnou paletu používají i někteří malíři v okolí Valašských Klobouk, odkud pocházím. Ak. mal. Jaroslav Jeřábek mi to obhájil tím, že Valašsko je poměrně chudé a jednoduché v porovnání například se Slováckem, které hýří barvami. Nejsem si vědoma toho, že bych kdy vnímala kupříkladu rozdílnou barevnost a složitost dekoru zmíněných regionů. Jako vysvětlení mi to ale přijde zajímavé a nechce se mi s tím polemizovat. Co se týče plátna, použila jsem na tuto práci bělené bavlněné plátno bez výrazné struktury. Rozměry plátna pro mě ze začátku nebyly důležité. První práce jsem malovala na plátna do maximální délky strany 80 cm. Postupně se mi zdálo, že téma, které jsem si zvolila, chce být velké a rozměrné. Proto jsem sáhla po rozměrech rámových lišt pohybujících se kolem jednoho metru a více. Vzhledem k tomu, že použité plátno bylo hladké a nemělo příliš znatelnou strukturu, použila jsem v několika případech jemně strukturovanou pastu, kterou jsem přidala do akrylového šepsu. Bylo to ve snaze dosáhnout určitého efektu zemitosti, písku a hlíny. Důležité pro mě je, když se můžu obrazu kromě dívání také lehce dotýkat. Ráda se dotýkám i cizích obrazů a ne vždy je to ze strany majitelů a autorů akceptováno. Když přejedu prstem po některém ze svých pláten, cítím, jak mi pod prsty ubíhá zdrsnělý povrch. Připomíná nahrubo omítnutou zeď domu. 14 Závěr Nechci, aby tato práce byla chápana jako práce teoretická nebo snad filozofická. O žádné teorie ani velké myšlenky se tu nepokouším, nevyvozuji žádné závěry. Ahasver je pro mě stále otevřené téma a tento text stejně jako malby bych spíše pojala jako vhled do uvažování nad zvoleným tématem. Snažím se zde přiblížit některé myšlenky, které samotné praktické práci předcházely. Jádrem práce je řada maleb, které jsou částečně založené na pocitech a náladách a částečně promyšlené. Mou snahou je dokázat, že Ahasver není mrtvé téma, ba právě naopak. Myslím, že Ahasver je velice aktuální v paralele s dnešním člověkem a současným globalizovaným světem. Jsem si vědoma ve své práci možné přemíry citací, která nemusí být každému sympatická. Vycházela jsem z toho, že bakalářská práce má kromě jiného také prokázat, že student umis citacemi správně pracovat. Uvedené citace pro mě byly nosnými sloupy, které jsem rozvíjela a na kterých jsem dál stavěla své úvahy a poznatky. Tato práce má pro mě i jiný význam. Postupem času se bude můj rozhled a názor na toto téma měnit a vyvíjet. Bude pak zajímavé zpětně sledovat a zamýšlet se nad věcmi, nad kterými uvažuji nyní a tyto pohledy konfrontovat. 15 Resumé V tomto doprovodném textu jsem se pokusila shrnout základní poznatky a úvahy ke zvolenému tématu Ahasver. Důležitým inspiračním zdrojem mi byla poema Protichůdci od českého básníka Václava B. Nebeského (1818-1882). Hodně jsem čerpala také z vlastních zkušeností a ze vzpomínek na své dětství. V závěru práce popisuji způsob a techniku malby. Zmiňuji se o paletě barev, které používám. Důležitou součástí práce je obrazová příloha. Tyto ilustrace z ahasverovského cyklu tvoří jádro mé práce. Zachycují mé pocity a představy spojené s postavou Ahasvera. In diesem Begleittext habe ich versucht, die grundlegenden Kenntnisse und Überlegungen zum ausgewählten Thema des Ahasverus zusammenzufassen. Eine wichtige Inspirationsquelle war für mich das Poem „Die Gegenfüßler" von dem tschechischen Dichter Václav B. Nebeský (1818-1882). Viele Ideen habe ich auch aus meinen eigenen Erfahrungen und Erinnerungen an meine Kindheit geschöpft. Im Abschluss der Arbeit beschreibe ich die Art und Weise sowie die Technik der Malerei, ich erwähne kurz auch die angewandte Palette von Farben. Ein wichtiger Bestandteil der Arbeit ist die Bildbeilage. Diese Illustrationen aus dem Ahasverzyklus bilden den Kern meiner Arbeit, sie veranschaulichen meine zu Ahasverus verknüpfenden Gefühle und Vorstellungen. In the accompanying text, I have tried to summarize the fundamental knowledge and reflection of the chosen topic of Ahasuerus, the wandering Jew. An important source of inspiration has been to me the poem „The Antipodes" by Czech poet Vaclav Nebesky (1818 - 1882). I have also benefited a lot from my own experience and from the memories of my childhood. In conclusion of the work I have described the method and technique of painting. I have also mentioned the palette of colors that I have used. An important part of the work is a set of plates. These illustrations from the Ahasuerus Cycle form the core of my work. They picture my feelings and images associated with Ahasuerus 16 Použitá literatura ABZ.cz: slovník cizích slov web © 2005-2006, BARBERYOVÁ, Muriel. S elegancí ježka. 1. vyd. Brno: Host, 2008, 320 s. ISBN: 978-80-7294-286-2 CSFD: Česko-slovenská filmová databáze©2001-2010 POMO Media Group s.r.o. FINGERLAND, Jan. Ahasver - věčně na cestách. Teologie&Společnost 3/2005, © Centrum pro studium demokracie a kultury 2001-2010 JEŘÁBEK, Jaroslav. In. vincuch.cz: Jaroslav Jeřábek, mpg, Copyright © 2009 byTechLine.de, dostupný z Internetu: http://vincuch.cz/ NEBESKÝ, V. B. Protichůdci. 6. vyd. Praha: F. Topič, 1913, 82 s. Velký lékařský slovník online: Maxdorf 2008 VLK, Miloslav. Vzkaz Miloslava Vlka /17.12. 2009/, i-vysílání České televize © Česká televize 1996- 2010 /cit. 10. 4. 2010/, < http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209452801410016-vzkaz/> ZAHRADNÍČEK, Jan: Pod bičem milostným. 1. vyd. Brno: Edice Akord, 1944, Vánoční krajina, 69 s. 17 Příloha obrazová část Nesmrtelný, a kryl na plátně 140 x 120 cm 19 Čas, akryl na plátně 115 x 85 cm 20